Original subtitles

V ČASECH OPŘEDENÝCH KOUZLY…

Krásná tvář.

Flotila.

Válka.

Muž.

Myšlenka.

Lest.

Lest, která zbořila hradby Tróje.

A proměnila ji v ohnivé peklo až do samotných základů!

Co to je?

Dar.

Pro Athénu.

Uctíváme stejné bohy. Přijmeme tento dar.

Vytáhněte ho z vln! Odneste ho do Athénina chrámu.

Válka skončila.

Krásná tvář!

Flotila!

Válka!

Muž!

Dost!

Tuhle píseň ne.

Maminčin mazánek!

Utíkej, utíkej, chlapečku!

Utíkej!

Chci jim jen připomenout, čí víno pijí.

Nechci poslouchat píseň o Odysseovi. Chci Odyssea.

Tak proč v jeho domě hostíš každý večer nápadníky?

Na tomto světě si muži dělají, co chtějí.

-Já jen dělám, co můžu. -Už jsem dospělý muž, matko.

Tak je vyhoď.

Když porušíš Diův zákon, dáš jim záminku zaútočit.

Přišla jsem už o manžela. Nechci přijít i o syna.

-Otec se vrátí. -A kde tedy je?

Od pádu Tróje uplynulo osm let.

A skoro dvacet od chvíle, co nás opustil. Kde je?

-Zaslouží si stejné přivítání jako vy všichni. -Jsme pro tebe žebráci?

Říkám, že vás hostíme už tři roky.

Tři roky si užíváme vaší pohostinnosti,

protože si tvá matka nedokáže vybrat.

-Je vdaná. -Odysseus je mrtvý.

Co ty víš o mém otci?

Že měl mizerná stáda a špatné víno.

To nejlepší jste vypili během prvních dvou let.

-Vím jen, že se nevrátil. -Zatím.

Stýská se ti po tatínkovi, kterého jsi ani nepoznal.

Jsi jen usmrkaný fracek.

Jelikož nikdo doopravdy neví, kdo je jeho otec,

-nemysli si, že znáš toho mého. -Já jsem ho znal.

Jako děti jsme ho vídali lovit.

Chtěl jsem se dobrovolně přidat k výpravě do Tróje,

ale řekl mi, ať zůstanu a dohlédnu na tebe.

Na mě, nebo na mou matku?

-Jak by si jí člověk mohl nevšimnout? -Můj otec se vrátí.

-A nebude tak shovívavý jako ona. -Takže on nerespektuje Diův zákon?

Diův zákon přikazuje přijmout a uctít každého pocestného či cizince,

protože by to mohli být v přestrojení samotní bohové.

A myslím, že je jasné, Antinooe, že ty bůh nejsi.

-Tenhle jako bůh nevoní. -Bez toho by to nebyl dobrý převlek.

Dávej si pozor.

Mohl by tě srazit k zemi Diův blesk.

Pojď.

Ten hrom byla skvělá náhoda.

To nevím. Máš moudré oči.

Oči Athény, posaď se. Připlul jsi s obchodníky?

-Ze Sparty. -Vrátil se už Meneláos z války?

Před lety. Odysseus se nevrátil?

Nevíme, jestli vůbec žije. Nevíš něco?

Jen tu píseň o tom, jak vyhrál válku.

-Tu už jsme slyšeli, něco dalšího? -Ne.

Ale Sparta je plná veteránů trojské války.

Někdo z nich bude určitě něco vědět.

Ty jsi Odysseův syn? Vydej se do Sparty.

Jeď navštívit Meneláa. Přijme tě s úctou.

Královna chce mluvit s cizincem.

Chce slyšet každou novinku.

Nedávej jí falešnou naději.

Vždycky nějak pozná, jestli někdo Odyssea doopravdy potkal.

Vidíš támhle toho? Už skoro nevidí, ale to mu nebrání,

aby umlátil každého pocestného, který šíří o mém otci lži.

Ne, ne, moc rychle.

Jak to víš?

Člověk nemusí mít oči, aby slyšel zbrklý manévr.

Méntore, zatlač na něj!

Ne, moc rychle.

Je stejně přátelský jako ty.

Poslouchal jen tvého otce.

-Kde ho vzal? -Potkali se právě tady.

Pojď sem.

-Nechám si ho. -Pro svého syna?

Jako loveckého psa.

Tehdy měl pravdu.

Vydrž, kolik dalších zranění si ještě přineseš?

-Proč pokaždé brnkneš na tětivu? -Je to férové.

-Varovat kořist? -Bojovat čestně.

-Jenže tohle není boj, to je lov. -Lov je jen boj s rozvahou.

To je chytré. Jenže právě ta chytrost tě dostane do potíží.

Zkus to znovu. Nejdi na to rychle, ale přesně.

Dokonalou obranu nepřekonáš. Vylákej protivníka.

-Jak? -Zaváhej.

Vystav se protivníkovu meči. Jeho útok je tvá příležitost.

-Tohle jsi naučil mého otce? -Ne, tohle naučil on mě.

Říkával: „Nebudeš vždycky ten nejsilnější ani nejrychlejší,

-tak buď nejchytřejší.“ -Co by asi udělal?

Kdyby našel ve svém domě všechny ty nápadníky?

Nechci si ani představit, co by s nimi udělal.

-Je jich tolik. -Zabij dva, ostatní couvnou.

Jsou to jen tlučhubové a zbabělci.

Mnozí z nich měli táhnout do Tróje, ale když připlul Agamemnón…

Jejich otcové je schovali.

Věděl, že Agamemnónova válka

si vyžádá mnoho let a mnoho životů.

A tak sestavil armádu pomocí losu.

-Jméno? -Sinón. -Vytáhni si los. Ne.

-Jméno? -Antinoos. -Vytáhni si los.

-Ano. -Losem?

Antinoos mi tvrdil, že šel dobrovolně.

Myslím, že se vyměnili.

Tvůj syn chce jít místo Sinóna. To nedovolím.

Musí zůstat a postarat se o rodinu.

-Dohlédne i na tvého syna. -Jistě.

Půjde se mnou.

-On chtěl, aby na mě Antinoos dohlížel? -Kdeže, to ne.

Ale Odysseus chtěl ty otce ušetřit ponížení.

Bylo mu jich líto.

Ty i tvoje matka jste pro něj znamenali víc než jakákoli sláva.

Věděl, že ta válka potrvá roky.

-Řekl to mé matce? -Zeptej se jí sám.

Eumaie, vrátí se vůbec někdy?

Argos věří, že ano.

Nikdy jsem neviděl, že by se pes dožil dvacítky.

Přežil svého pána o mnoho let.

Promiňte, že ruším.

Nikam nespěchám.

Starší říkají, že až dokončím pohřební rubáš pro tvého dědečka,

-musím se znovu vdát. -Proč?

Ithaka je bez krále už příliš dlouho. Potřebuje ochranu.

-Před kým? -Před Mořskými národy.

-To jsou jen povídačky pocestných. -Od nich se dozvídáme všechno.

Tak jsme se dozvěděli i o pádu Tróje.

A teď všichni vyprávějí o útocích Mořských národů.

A kdo vlastně jsou ty Mořské národy?

To nikdo neví, ale starší chtějí, abychom se připravili.

Připravili se?

Jsme součástí největší známé civilizace.

Podívej se na tento nádherný palác.

Kameny staré jako vědění samo.

Přesto jsou vydány napospas chamtivým hostům, kteří tu nejsou vítáni.

Stavba sama o sobě nic neznamená, když se zapomene na její smysl.

Diův zákon.

Chovej se k druhým tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě.

Oni toho zneužívají a všechno ničí.

Jak potom můžeš uvažovat, že si jednoho z nich vezmeš?

Protože mě o to kdysi dávno…

…tvůj otec požádal.

Agamemnón je náš král. Trójané unesli jeho švagrovou.

Nebo s nimi odešla dobrovolně.

Na tom už nezáleží, hradby Tróje jsou prý nedobytné.

Utáboříme se před tím velkolepým městem

a vyzveme je k boji.

Roky budou plynout a Télemachos dospěje.

-Ty se naučíš žít beze mě. -Meneláos se může Heleny vzdát.

Pro Agamemnóna je to jen záminka,

aby vzal Tróji nadvládu nad obchodními cestami.

Tuhle šanci nepromarní. Nikdy.

A co kdybys odmítl?

Vezme nám syna.

To by neudělal.

Obětoval vlastní dceru, aby získal příznivý vítr.

Proč by bohové chtěli život jeho dcery?

Síla oběti spočívá v tom, jak těžké je ji přinést.

To je zrůdné.

Důkaz odhodlání.

Jen tak se nevrátím. Pokud se vůbec vrátím.

A co kdybychom utekli? Na tvé nejrychlejší lodi.

S tvou nejlepší posádkou. Zamíříme k obzoru.

Za soumraku, ruku v ruce, poplujeme na západ do neznámých krajů,

v patách prchajícímu slunci.

Za těmito hradbami existuje celý svět.

Agamemnónova pomsta by dopadla na celou Ithaku.

Něco mi slib.

Když se nevrátím, než Télemachos dospěje,

slib mi…

že se znovu vdáš.

-Už žádné další oběti. -Láska není oběť. -Jistě, že je.

-Chci tě toho ušetřit. -O tom ty nerozhoduješ.

Slib mi to.

Ne.

Ty mi slib, že se vrátíš.

A když to nedokážu?

Pak už za mě nebude rozhodovat tvá vzpomínka.

Vezmi si mou sponu.

Nos ji neustále u sebe a Athéna tě přivede domů.

Nebude mi moc slušet.

Až poutníci řeknou, že tě viděli,

zeptám se jich, jestli jsi ji měl připnutou.

Tak poznám, jestli nelžou.

Jestli ty Mořské národy opravdu existují,

Ithaka dnes nemá krále, který by shromáždil vojsko.

Mohl bych se ujmout trůnu.

Pojď.

Natáhni tětivu.

To není fér.

Říkala jsi, že to dokázal jen on.

Bavil se tím, jak to ostatní zkoušejí.

Srovnal sekery do jedné řady.

Nikdo jiný tohle nedokázal.

Mami, odírají nás z kůže,

aby ses za jednoho z nich provdala dřív, než si budu nárokovat trůn.

Ten pocestný mi řekl, že se Meneláos vrátil už před lety.

-Všichni se vrátili. -Jen ti, co přežili.

Možná je mrtvý.

Jestli ano, pak je tohle můj palác. Musíme mít jistotu.

-Musím jet za Meneláem a zjistit pravdu. -Télemachu!

-Ti nápadníci ti chtějí ublížit. -Myslíš, že to nevím?

Každou noc čekají, až jim dám záminku.

A co teprve venku, na moři nebo na cestách?

Nebudou potřebovat záminku, už se nevrátíš.

Ty nechceš, abych převzal trůn.

Chceš mě držet zkrátka, abys dál zůstala královnou Ithaky.

Už mě nebaví být královnou Ithaky bez mého krále!

Bez tvého krále?

Nebo prostě bez krále?

Myslíš si, že jsi připraven nahradit svého otce?

Jsi ještě dítě.

Jsi tak hlučný, Melanthie. Nechoď sem s ostruhami.

Jsi pasák krav, nikoli válečník.

A ty jsi pasák prasat. Jakým právem se mnou takhle mluvíš?

Náš pán mě pověřil dohledem nad svými pastýři.

Už dávno žádného pána nemáme, ty starý, slepý hlupáku.

A ty jsi tu stejně nevítaný jako tenhle pes.

Arge!

Arge!

Arge!

Arge!

-Pane, on nic neudělal. -Tak to ty tady smrdíš?

-Nech toho psa na pokoji. -Kterého? -Oba dva.

Co jsi to řekl, otroku?

Ujel mu jazyk, Argos byl lovecký pes mého otce.

Jeho lovecký pes?

No vida. Vyveď ho, chceme se najíst.

Ne! Copak nevidíš, že trpí?

-Ukončím jeho trápení. -Nech ho být!

Viděli jste to?

Viděli jste to?

Napadl mě! Jsem v právu!

Prosím!

Prosím, neubližuj mému synovi.

Jen klid, Polybe. Neovládl se, smiluj se.

Dej si ještě víno. Já se o to postarám.

To je lovecký pes mého otce.

Žije už jen proto, aby se dočkal Odysseova návratu.

Odnesu ho na hnojiště, aby mohl pozdravit svého pána jako první.

Ten pes zůstane venku!

Příště si rozmysli, jestli chceš nasazovat krk kvůli psovi.

Eurykleio.

Odneste zásoby na loď, nikdo se to nesmí dozvědět.

-Požádej jen ty, kterým věříš. -Tvou matku to zničí.

Když zůstanu, donutí mě bojovat. Nikdo se mě nezastane.

Musím zjistit o otci pravdu.

Ithaka mě podpoří, až se dozví, že je Odysseus opravdu mrtvý.

Nápadníci to nedovolí. Živý se nevrátíš..

Vyřiď Méntorovi, ať mě za úsvitu čeká u lodí.

-A co mám říct tvé matce? -Ať vydrží co nejdéle.

Loď je připravená. Příliv nám přeje.

Už jsem ti říkal, že máš oči moudrého muže?

-Oči Athény? -Párkrát.

-Ještě ses nezeptal, kam plujeme. -Kam plujeme?

Najít mého otce.

Je naživu. Poznám to z větru a vln.

Někde bloudí, zraněný, ztracený, kdo ví?

Ale žije.

Zase ty sny?

O tonoucích mužích.

Jsou uvězněni.

Na temném místě.

Světlo ohně na kameni. Nevím.

Nechceš si vzpomenout?

Proč k nám bohové nemluví tak, abychom jim rozuměli?

Copak někdo nerozumí hromu? Nebo ohni?

-Dětskému úsměvu, dobré úrodě? -Skrýváš se před námi.

Podívej.

Kdo pohání oblaka? Kdo svolává ptáky?

Kdo rozvlní vody?

S kým si to povídáš?

Zase se mi zjevila Athéna. Chce, abych si vzpomněl.

-Abych odešel. -Proč bys odcházel?

Máme všechno, co potřebujeme.

Jak dlouho už jsem tady, Kalypsó?

Někde mám domov.

-Někdo tam na mě čeká. -Jak to víš?

Nevím.

Cítím to.

-To, co máme, může trvat věčně. -Věčnost patří bohům.

Jsi snad bohyně?

Chceš si vzpomenout, ale co když tě vzpomínky připraví o štěstí?

Pak to byla jen iluze.

-Ne, už je nejez. -Chutnají mi.

Přestaň jíst ten lotos. Pověz mi, na co si vzpomínáš.

Po Tróji.

Trója?

Vyhráli jsme válku.

A co bylo potom?

Deset let na tomhle prokletém pobřeží.

Plujeme domů!

Vzpomínejte na ty, které tu necháváme.

-Máme dost zásob? -Vyplenili jsme Tróju.

Jedna zastávka navíc nás nezabije.

Zabrat!

Zabrat!

Zabrat!

-Zabrat! -Vytáhnout vesla.

-Odpočinek! -Vytáhnout vesla!

-Vytáhnout vesla! -Vytáhnout vesla!

Vytáhněte plachtu, chytneme jižní vítr.

Ano, pane.

Agamemnón pluje na západ bezpečnější trasou.

Má s sebou víc hladových krků.

-Najdeme místo, kde zakotvíme. -Opravdu? To je riskantní.

Agamemnóna jsem následoval už dost dlouho.

S trochou štěstí a příznivým větrem,

uvidíme na cestě domů kus světa

a dorazíme domů dřív než Agamemnón.

Pozor!

Velký vůz držte na pravoboku.

Odyssee! Země!

-Vidíš? -Máš kliku.

-Docházejí nám zásoby. -Pošli skupinu na břeh,

-aby požádala o zásoby na tři týdny. -Co když nám nic nedají?

Jak moc se chceš vrátit domů?

Připravte zbraně!

Žebráním.

Prosbami.

Rabováním.

Zeptej se, proč utekli a nepřivítali nás.

-Považovali nás za Mořské národy. -Ne, jsme Řekové z Ithaky.

Jsme vítězové z Tróje.

Plujeme s jižním větrem.

Pokud prý budeme držet tento kurz,

nebude se nám líbit, co tam najdeme.

Po letech války…

už nic nemohlo stát mezi mými muži a jejich domovem.

Dokonce ani já.

Stalo se tam něco?

V patách prchajícímu slunci.

Země!

Země!

A jsme tady.

Máš kliku.

Ne, ne, ne.

Ovce žijí ve stádech.

Půjdeme za ní.

Někdo tady bydlí.

A vyrábí sýr.

Je to opravdu vynikající!

-Je ho tu spousta. -Měli bychom odejít.

-Nemáme nic na výměnu. -Diův zákon.

Nevíme, jestli ten, kdo tu žije, zná Diův zákon.

-Nebo Dia. -Každý zná Diův zákon.

Udržujte oheň, přivítáme pána domu.

Odstupte od ohně.

Rozdělte se!

Myslím, že spí.

Počkej.

Ten balvan.

-Neodsuneme ho. -Jsme v pasti.

Řekněte všem, že ráno, až vypustí stádo na pastvu…

…vyběhneme ven. Odpočněte si.

Utíkejte! Rychle!

Utečte!

Nemůžeme něco pod ten balvan strčit, aby tam zůstala mezera?

Možná. Ale co?

Tuhle kládu.

Všimne si toho.

Ořežte ten tenčí konec a dejte ho do ohně.

Kolik máme provazů?

-Kolik je tu ovcí? -Asi dvě desítky.

Je nás moc.

-Až se vrátí, dva z nás musí utéct. -Spíš se nechat zabít.

Přikrčí se mezi stádo a pak rychle utečou.

-Tak chytí jen jednoho? -Ano.

Vytvoříme čtveřice. Dva a dva.

-Proč riskovat ještě víc chlapů? -Včera v noci sežral dva.

Další dva sežral před spaním.

Utíkejte! Rychle!

Co uděláme s jeho tělem?

-Jak to myslíš? -Necháme ho tu shnít?

Aby ho sežrala ta stvůra?

My své mrtvé uctíváme, Odyssee.

Zemřel, když nám pomáhal utéct. Uctíme ho tím, že utečeme.

Otče Poseidóne, oslepili mě.

Pomsti mě, otče. Pomsti mou bolest.

Poseidóne, pomsti mou bolest.

Umí mluvit. Proč nepromluvil dřív?

Ty snad mluvíš s mravenci?

Nedomluvíme se s ním?

Na to už je pozdě.

Co to děláš?

Ne!

Utíkejte, utíkejte!

Rychle!

-Na palubu! -Na palubu!

Rychle!

-Veslujte! -Zaberte!

-Rychle! -Rychle!

Proč jsi na něj vystřelil?

Ta bestie zabila spoustu dobrých vojáků.

-Ano, ale byl to Poseidónův syn. -Cože?

Když jsme mu vypíchli oko, vykřikl jeho jméno.

-Byla to zrůda. -Taky jsem to slyšel.

-Teď se proti nám obrátí i moře? -A vítr.

Jak doplujeme domů, když proti nám stojí samotný Poseidón?

Nevěřte na znamení a obětiny.

Kolikrát jsem tě viděl, se slzami v očích,

modlit se k Athéně od chvíle, co jsme opustili Tróju?

Slitovala se snad?

Vezmi si tohle.

Nasaď si ho.

Nos to na památku těch, které jsme nemohli pohřbít.

Bohové pomáhají těm, kdo si pomohou sami.

Od té chvíle považovali každou bouři či protivítr

za znamení, že jsme prokletí.

Kde je moje posádka?

Kdy je zase uvidím?

Promluvím s nimi, pomohou mi vzpomenout si.

Měl jsem ženu, děti, syna? Jak dlouho už jsem tady?

Dlouho.

Kdybych měl syna…

Kolik by mu teď bylo?

-Nevím, jak mluvit s králem. -Zvládneš to.

Hlavně mlč.

Ale kdyby se ptali, jsme obchodníci z Kréty.

Uvidíme, až předstoupíme před krále.

-Vítejte. -Děkujeme, vypadá to, že jste…

Tudy.

-Kam nás to vedeš? -Král přijímá každého cizince osobně.

Posaď se.

Ty ne.

Ty.

Přijměte naši pohostinnost, jak si to Zeus žádá.

Než nám prozradíš, kdo jste.

Dorazili jste ve správný den. Slavíme svatbu mé dcery.

Zítra odjíždí, aby začala nový život.

Nevypadáš jako žebrák. Předpokládám, že víš, kdo jsem.

Já jsem Meneláos, syn Atreův.

Bratr Agamemnóna.

Manžel Heleny.

O Heleně jsi určitě slyšel.

Krásná tvář, kvůli níž vypluly na moře tisíce lodí.

Dnes jich zbylo sotva pět set.

Kvůli téhle krásné tváři zemřelo v Tróji tolik mužů.

Kvůli ctižádosti tvého bratra. Tenhle je mi povědomý.

Ajax…

Patroklos, Achilles…

Ale jednoho bojovníka postrádám ze všech nejvíc.

Po nejchytřejším z nás.

Deset let jsme hnili na té pláži.

Uvázli jsme na mrtvém bodě.

Jen jsme se dohadovali, dokud jeden z nás…

…nenašel řešení.

Odysseus.

Slyšel jsi příběh o koni?

Od někoho, kdo byl uvnitř?

Byli jsme tam celé dny.

Namačkaní, když lodě odpluly.

Odysseus věděl, že nikdo nesmí zjistit, že jsme uvnitř.

Ani Sinón, voják, kterého jsme tam nechali.

S prvním přílivem se někteří z nás utopili.

Seděli jsme tam potichu, v moči a výkalech.

Dar.

Pro Athénu.

Uctíváme stejné bohy. Uctěte tento dar.

-Musíme to spálit. -Spalte to! Spalte to!

Je to dar pro Athénu!

Obětina pro Athénu!

K branám!

Věděl, že musíme počkat až bude nad Trójou noc bez měsíce.

Rychle, rychle!

-Útočí na město! -K branám!

K branám!

Utíkejte! Utíkejte!

Město je pod útokem!

-Za mnou! -Rychle, rychle!

A zbytek už znáš.

Dojal tě můj příběh? Měl bys slyšet pěvce.

Ty už jsem slyšel.

-Jenže oni tam s vámi nebyli. -S tvým otcem. S Odysseem.

Jsi mu dost podobný.

-Kde jste se rozešli? -V Tróji.

-Bohové nám dopřáli spravedlivé vítězství. -Spravedlivé…

Dopřáli nám spravedlivé vítězství, ale nepožehnali naší cestě domů.

Trvalo mi roky, než jsem se vrátil. A on se nevrátil.

Jiní ano, a litovali toho. Pověz mu to.

-Pověz mu o svém bratrovi. -Ne.

O tom, co pro něj bohové připravili po spravedlivém vítězství.

-Ne. -Jakého se mu dostalo přivítání.

-Ne. -Jak se Agamemnón vrátil domů

-o roky dřív než my. -Ne.

Jak ho přivítala jeho královna, mé dvojče, sestra Klytaimnéstra.

-Ne. Ne. -Pověz mu, co udělala…

Ne! On nechce slyšet o mém bratrovi.

Chce slyšet o svém otci.

-Od Tróje jsem o Odysseovi neslyšel. -Vůbec nic?

Ani od některého z tvých mužů?

Ani od Agamemnónových vojáků, kupců nebo poutníků?

Chceš slyšet drby? To chceš? Klepy?

Pak jsi na správném místě.

Chce tu někdo vyprávět příběh o Odysseovi?

Jedni říkají, že je bohatý. Druzí, že žebrá.

Jedni tvrdí, že zemřel. Druzí, že je vězněm.

-A co říkáš ty? -Vězněn?

Jaké vězení…

Kdo by dokázal věznit takového muže?

Řekni mi, co si pamatuješ. Zbytek přijde sám.

Muži byli přesvědčeni, že jsem urazil Poseidóna.

-Připravit! -Připravit!

Zabrat!

Zabrat!

Zabrat!

Zabrat!

Čelili jsme jedné bouři za druhou. Vítr nás zanesl mimo kurz,

a my se doopravdy ztratili.

Zabrat!

-Zabrat! -Zabrat!

Zabrat!

-Zabrat! -Zabrat!

-Veslujte! -Veslujte!

Buď zdráv.

Přicházíme v míru.

Potřebujeme jen jídlo.

Potřebujeme jídlo.

-Rozumíš mi? -Je to ještě dítě.

Jestli je tohle dítě, jak asi vypadají jeho rodiče?

-Uklidni se. -Ne, ne, ne.

Utíkejte! Utíkejte! K lodi!

Rychle, rychle. Dělejte.

Ústup! Ústup! Rychle!

Utíkejte! Rychleji!

Podej mi luk! Můj luk!

Rychle!

Dělejte! Honem!

-K veslům! -Rychle!

Zabrat!

-Počkejte! -Zabrat!

-Zabrat! -Zabrat!

-Zabrat! -Zabrat!

Pryč odsud!

-Počkejte! -Zabrat!

Počkejte!

K veslům!

Výborně! Zaberte!

Směr levobok. Plujte podél pobřeží.

-Co když mají lodě? -Musíme se dostat co nejdál.

Nemáme dost zásob, abychom pluli naslepo.

Ztratili jsme kurz.

Musíme doplnit zásoby a zjistit, kde jsme.

Směr levobok.

Tam! Kouř! Támhle!

Držte se pobřeží, zakotvíme na pláži!

Vesla nahoru!

Vyšleme na břeh průzkumnou skupinu.

Zítra.

Zítra.

Někdo musí hlídat čluny.

Chceme, abys tady zůstal.

-Kdo my? -My všichni.

Ti z nás, kdo ještě žijí.

-To má být vzpoura? -To záleží na tobě.

Dej mi můj luk. Postarám se o něco k večeři.

Kdybyste se vrátili s prázdnou.

Ne, neboj se!

-Neubližuj mi! -Neboj se! Neublížíme ti!

-Udělám, co budeš chtít. -Nikdo ti neublíží.

Jsem Eurylochos. Jak se jmenuješ?

-Kirké. -Kirké, naléhavě potřebujeme jídlo.

Jídla mám dost.

Spoustu jídla.

Dovolte.

Zbraně a zbroj…

Odložte je venku.

-Chutná ti moje maso? -Proč máš tolik jídla?

Nikdy nevíš, kdy dorazí návštěva.

Muži.

A jejich choutky.

Nikdy nemají dost.

Eurylochu!

-Zatím se nevrátili. -Ani jeden? -Ne.

Dej mi svou dýku.

Zůstaň u člunů!

Proč nejdeš blíž?

Připlul jsi po moři?

Jsi tu sám?

Mým prasatkům se líbíš.

Nemáš hlad?

Odlož zbraně u dveří a přijmi Diovu pohostinnost.

Chyť jedno prase a zabij ho k večeři.

Nevím, kdo jsi, ale určitě nejsi hospodář.

Dej mi to.

Ten guláš krásně voní.

-Je ho dost pro nás oba. -Kdo říká, že jsme jen dva?

-Kdo je tu ještě? -Kdopak ví.

Říkáš, že jsi sám. Sem ale nikdo nepřijíždí sám.

-Opravdu? -Sem se dostaneš jen po moři.

-Kde jsou tvoji druhové? -Hledám je.

Nešli náhodou kolem?

-Všechno to jídlo jsi připravila…? -Ty mě vyslýcháš?

Ty?

Pocestný, který umírá hlady a přitom se jídla ani nedotkne.

Tvrdí, že je námořník, ale nosí zbroj jako válečník.

A porušuje Diův zákon,

když vstoupí do domu své hostitelky s dýkou.

-Máš bystrý zrak. -Zostřený bohy.

-Máš i dar vidění? -Dar pravdy.

Někdy.

-Pověděli by ti, kde jsou moji muži? -Tvoji muži? -Ano.

-Pověděli. -Řekla bys mi to?

Možná.

Když mi dáš svou dýku.

Proč bych měla pomáhat lháři, který odmítá mou pohostinnost?

Tvoji muži tady byli, ale už tu nejsou.

-Šli dál? -Ano.

A nechali tu své prsteny?

To bych nedělal.

-Ne! -Nevím, kdo je ten havran,

ale jestli nepoložíš ten nůž, zakroutím mu krkem a zjistím to.

-Neubližuj jí. -Je to někdo z rodiny?

Tvoje matka?

Sestra.

Z ní jsi udělala tohle a z mých mužů prasata.

Já je v prasata neproměnila.

Podívej se na ně! Takoví jsou doopravdy, podívej se!

Ty odporné,

nízké, zvířecí pudy, které ve válce tolik obdivuješ.

Kvůli tobě znásilňovali a plenili všude, kam přišli.

Myslíš, že se chovají jinak, než jací skutečně jsou?

Myslíš, že to dělali jen proto, že jsi jim to přikázal?

Skutečný velitel si plete divokost svých mužů s disciplínou.

Myslela jsem, že jsi chytřejší, ale přesto jsi je ke mně poslal.

Žiju tady úplně sama.

Tlupa odporných vojáků s prázdnými žaludky a horkou krví.

Opravdu sis myslel, že mě budou v mém vlastním domě respektovat?

Podívej se, poznej své muže.

-Ublížili ti? -Udělali by to.

Chtějí se jen vrátit domů.

Propusť je.

Vraťte se. Proměňte se zpátky.

Proměňte se zpátky.

Vezměte na sebe znovu lidskou podobu.

Vraťte se.

Vezměte na sebe znovu lidskou podobu.

Proměňte se zpátky.

Vezměte na sebe znovu lidskou podobu.

Vraťte se. Proměňte se zpátky.

Proměňte se zpátky.

Vezměte na sebe znovu lidskou podobu.

-Odyssee. -Vraťte se na loď.

Vezměte tolik jídla, co unesete. Maso tu nechte.

Necháš ji žít? Je to čarodějnice.

Kdo jí dal její moc? Tvoji bohové.

U potoka naplňte měchy. Za úsvitu vyplouváme.

-Proč ji takhle necháváš žít? -Takhle si lépe rozumíme.

Odpusť nám, jestli jsme tě urazili.

Pomoz nám najít cestu domů. Kudy vedou obchodní trasy?

-Jste úplně ztracení. -Jak to myslíš?

-Jen slepý Teiresiás ti může ukázat cestu. -Teiresiás?

-Je v Hádově říši. -Nikdo se neplavil do podsvětí.

-Nikdo se odsud nevrátil. -Ty se vrátíš.

Vydej se na sever, vstříc soumraku.

Pak vstup na pevninu,

kde se řeka ohně setkává s řekou ledu.

Tam vykopej jámu.

Naplň ji obětní krví.

Vyvolej mrtvé.

A dozvíš se, jak se vrátíš domů.

Jen ty. Nikoli tvoji muži.

-Proklela jsi je? -To není kletba.

To je pravda.

Tvoji muži nechtějí, abys vzdoroval bohům.

Bohové říkají, že jen ty se vrátíš domů.

Pak se bohům vzepřu.

Sinóne?

To jsem já, Odysseus.

Sinóne?

To jsem já, Odysseus.

Nech ho napít, Odyssee.

Až pak vyslechneš jeho proroctví.

-Odyssee? -Ano.

Všem jsi lhal.

Musel jsi lhát i mně?

Potřeboval jsem, abys tomu věřil.

-Proč ses přihlásil? -Nepamatuješ si, jak jsem narukoval?

Prosil jsem, abych mohl jít místo Antinooa.

Los padl na něj.

Zaplatil tvé rodině, aby ses obětoval místo něj.

Jestli mě Trójané zabijí…

Jestli se už nikdy nevrátím domů…

Odevzdej tohle mému otci.

Pověz mu všechno, co jsem udělal.

Odyssee?

Klidně si něco přikrášli.

Proč jsi mi neřekl pravdu?

Věděl jsi, že bych pro tebe zemřel.

Umírajícímu muži každý věří. Museli tomu uvěřit.

-Kvůli tvé lži jsem na té pláži zemřel. -Já vím, byl jsem tam s tebou.

Slyšel jsem, jak jsi s posledním dechem tu lež zopakoval.

A přineslo nám to vítězství.

Byl jsem ti nablízku. Cítil jsem tvou krev.

To mě má utěšit?

Až od mrtvých jsem se dozvěděl, že jsi byl uvnitř toho koně.

Od jakých mrtvých?

Mnoho padlých z tvých tažení bloudí po těchto březích.

Mrtví oplakávají živé a vítají nově příchozí.

-Našel mě stín mého otce. -Aby tě utěšil.

Stíny útěchu nepřinášejí.

Chtějí zprávy o živých, kteří jim ublížili.

Můj otec zemřel chudý,

sám, žebral o almužnu u lidí jako je Antinoos.

Antinoos tě podvedl?

-Stejně jako podvede tebe. -Jak?

Kdo na Ithace chrání tvou ženu a syna?

O mou ženu se nebojím.

Promluv si s Agamemnónem jak dopadl po svém návratu.

Agamemnón je tady?

V Tróji jsi mě pohřbil se všemi poctami. Děkuji.

Ale pomysli na ty, kteří takové štěstí neměli.

-Vždycky to nelze udělat. -Až dorazíš domů, vezmi loď.

Vydej se na západ do neznámých krajů, dokud nenarazíš na pevninu.

A tam přines oběť a vzdej úctu svým mužům.

Pořád máš ten los?

Jistě.

Jestli dorazíš domů, oplať Antinoovi jeho hanbu.

Spolehni se.

Můj pane.

-Odyssee. -Jak to, že jsi tady?

Vracel ses domů jako vítěz.

Odyssee, nejbystřejší ze všech mých vojevůdců.

-Ať nedopadneš jako já. -Také jsi bloudil na moři?

Ne, mým neštěstím bylo, že jsem doplul domů.

Přivítala mě má krásná žena.

Vykoupala mě.

Pomazala vonnými oleji.

Konejšila mě.

Jen abych poznal hořkou pravdu.

Že jsem kdysi otrávil její srdce.

To, které už patřilo někomu jinému.

Ne! Ne.

Ona i její milenec léta plánovali mou vraždu.

Odyssee?

Ano?

-Pomstil mě, můj syn Orestés? -Můj pane, jak bych to mohl vědět.

-Pořád hledám cestu domů. -Neudělej stejnou chybu jako já.

Nepřekračuj práh svého domu a nečekej věnce a oslavy.

Vrať se v přestrojení.

Nespěchej.

Pozoruj.

Rozumíš?

-Vím, co musím udělat. -Jen zčásti.

Mé proroctví není určeno pro jejich uši.

Vraťte se na loď.

Pluj na jihozápad. Drž se co nejdál od Sirén.

Jejich zpěv přivábí tvé muže a všichni zahynou.

To nedovolím. Zalepím jim uši voskem.

Za Sirénami budeš muset volit

mezi vírem Charybdou a netvorem Skyllou.

Mořský vír vás zahubí všechny.

Netvor na útese zabije jen šest.

Ale tvá tvrdohlavost,

že nechceš obětovat další životy, všechny zahubí.

Udělám, co budu muset.

Nakonec, až budou hladovět a vyhrožovat vzpourou,

budou chtít vstoupit na ostrov, kde se pase stádo boha Slunce.

Pozabíjí Apolonovo stádo. Zeus je za to potrestá smrtí.

-Rozumíš? -Zastavím je.

Proč jsou ti jejich životy dražší než ty, které jsi už ztratil?

Mohu je před bohy zachránit.

Ale nikoli před nimi samými.

-Co je to? -Tvoji nepohřbení muži.

Chtějí, abys sdílel jejich hanbu.

Rychle pryč!

Odvažte lana! Vyplouváme!

Tohle je náš osud?

Takový je náš úděl?

Unikli jsme z podsvětí…

…a nechali tam tolik padlých druhů.

Musel jsem zachránit alespoň zbytek.

Co se jim stalo? Vysadili mě tady?

Vrátí se pro mě?

Ublížila jsi jim?

-Udělala jsi jim něco? -Sněz trochu.

-Neříkala jsi mi, abych lotosové květy nejedl? -Jen dnes večer.

Aby ses trochu vyspal.

A zítra, až budeš připravený, si vzpomeneš.

Vzpomeneš si na svou posádku.

-I na svou rodinu. -Na rodinu?

Na manželku?

Mám manželku?

-Co tady děláš? -Neboj se, Melantho!

- Cizinci dovnitř nesmějí. - Ať už se závěsem, nebo bez něj,

po třech letech hodování už nejsme cizinci, Pénelopé.

Chceš si mě vzít, nebo mi zničit pověst?

Melantho nic neřekne.

Právě proto jsem přišel. Záleží mi na tvé pověsti.

-Všichni vidí, jak pilně pracuješ. -Pomalu, ale jistý pokrok.

Ale každou noc své dílo zase vypářeš.

Nech nás.

Nečekej, že bude věrná pánovi, kterého nikdy nepoznala.

-Očekávám, že bude věrná mně. -Bude ti věrná.

Až se za mě provdáš.

Otroci musí zůstat věrní i svému budoucímu pánovi.

Toto sídlo čeká na svého pána a ithacké království na svého krále.

-Král Ithaky se vrátí. -Ne, nevrátí.

Věděla jsi, že jsem jako chlapec chtěl táhnout do Tróje s ním?

-To mi nikdy neřekl. -Odmítl mě vzít s sebou.

Věděl, že Ithaka si zaslouží budoucnost i bez něj.

A viděl mě jako součást té budoucnosti.

O tvém podvodu ostatním nápadníkům neřeknu.

O tvé lsti.

Dokonči ten rubáš.

Je čas se s ním rozloučit.

Proč by si někdo bral ženu, která miluje jiného?

Protože tvoje věrnost Odysseovi je jednou z tvých největších předností.

Miluji tě.

Chci, aby sis vybrala mě a tohle všechno ukončila.

Neříkej mi, že už nejsi unavená.

Z toho čekání, z té nejistoty.

Svou povinnost už jsi splnila.

Rok za rokem, celá ta léta.

Je čas myslet i na sebe.

Je čas začít žít.

Odysseus by si to tak přál.

Postarám se o tebe.

Má královno.

A co můj syn?

Trůn patří jemu. Je právoplatným dědicem.

Ledaže bychom měli potomka.

Kde je Télemachos?

Odjel na venkov. Navštívil svého dědečka.

Lže. Vyplul na moře.

Vydal se hledat svého otce.

-Kam? -Do Sparty, za Meneláem.

-Vydáme se za ním? -Ne.

Na pasáka krav seš až moc hlučný, Melanthie!

-Špehoval vás. -Ne, ne.

Přišel jsem pro Arga.

Zůstane tam, kde je. Vrať se na farmu.

Melantheus přiveze tvoje prasata.

-Do paláce se už nevracej, starče. -Já poslouchám jen svou paní.

Ví vůbec, jak se jmenuješ?

Vypadni!

Télemachos se určitě zastaví v chrámu v Pylu.

Počkej tam na něj se svými muži.

A ty tu zůstaneš a budeš nadbíhat královně?

-V žádném případě. -Musí cestou zemřít.

Íros má plán.

Írosi?

Chci, aby on i jeho muži skončili v nějaké škarpě s proříznutým hrdlem.

Télemachos a jeho družina budou na zpátečně cestě ve střehu,

ale pokud, před jejich příjezdem, odstraníme chrámové kněze…

Přines mi kus Télemacha jako důkaz.

Jeho nos.

Ty ho poznáš podle nosu?

Tak i jeho uši.

-Kdo tě to naučil? -Otcův pasák vepřů.

-Pasák vepřů? -Ano, jeho nejvěrnější služebník.

Odysseus nechal svého nejvěrnějšího služebníka doma?

Vždycky byl nejchytřejší.

Byl jediný, komu Agamemnón naslouchal.

-Měl ho poslouchat víc. -Co se stalo tvému bratrovi?

Zradila ho jeho žena, Zavraždila ho.

-Co jsi jim udělal? -Jejich syn Orestés je oba zabil.

-Zabil vlastní matku? -Pomstil svého otce.

Ty se ale bát nemusíš, tvoje matka není jako Klytaimnéstra.

Možná.

Jenže nápadníci přesvědčili starší, aby se znovu vdala.

Není dobré, aby zůstal trůn prázdný.

-Znáš ty příběhy o Mořských národech. -Zaútočili na vás?

Zatím ne, ale útočí čím dál blíž.

Sparta je připravená. Co Ithaka?

Měla by postavit armádu a bránit se.

-Někdo si musí nárokovat trůn. -Boj se vede tam, nikoli tady, synu.

Před tím problémem jsi utekl. Nechal jsi matku napospas nápadníkům.

Mám najmout žoldnéře? Vrátit se a pobít je?

Pobít bohaté a mocné hosty? Ve svém vlastním domě?

-Poslali by tě do vyhnanství. -Tak co tedy?

Zbav se jich, aniž bys porušil Diův zákon.

Musím usednout na trůn. Musím vědět, jestli Odysseus ještě žije.

Nejde o otce, kterého jsi nikdy nepoznal.

Musíš jednat jako vůdce, ať už je Odysseus kdekoliv.

-Musíš si vzpomenout. -Ne, nemusím.

Bez pravdy se obejdu, jsem tady s tebou šťastný.

Tak proč sbíráš trosky své lodi, aby sis postavil vor?

Vzpomeň si na svou posádku.

Na svou cestu.

Slyšel jsem zpěv Sirén.

Zacpěte si uši voskem.

-Mně ne. Přivaž mě ke stěžni. -Proč?

-Chci slyšet zpěv Sirén. -Ne.

To je špatný nápad. Kdo je slyšel, nepřežil.

Právě proto. Budu první.

I kdybych vás prosil, neodvazujte mě dokud neproplujeme.

Zkontroluj jim uši.

Porce navíc pro toho, kdo první zvolá: „Ano, pane!“

-Jaký byl zpěv Sirén? -Přesně takový, po jakém toužíš.

A pak takový, že si přeješ, abys po něm nikdy netoužil.

Bylo to jako sladké svědění, které člověk musel utišit.

Než si to uvědomíš, zaleze ti pod kůži a nezbavíš se ho.

Je tak opojný, až k nevydržení.

Zpívají o tom, že to, po čem nejvíc toužíš,

je právě to nejzapovězenější.

A to, co už mít nemůžeš,

je to, co už jsi kdysi měl.

a přišel jsi o to.

Byla to píseň mých porušených slibů.

Zpívaly o tom, že už se vlastně nechci vrátit domů.

- Vír ve vodě! - Přímo před námi!

Charybda.

Obří vír.

Napnout plachty! Rychle!

Vytáhnout kotvu!

-Musíme se dostat na otevřené moře. -Už nás vtahuje.

K lanům!

Kurz na sever! Pohněte!

-Proplujeme skrz tu úžinu? -Je moc úzká!

Plujte přímo k víru.

Kopírujte jeho proud, nabereme rychlost

a dostaneme se na druhou stranu.

Odvahu, zvládne to!

Ne! Ne!

-Proplujeme úžinou! -Klid. -Do úžiny!

Vesla nahoru!

-Vesla dovnitř! -Pravobok, připravit na brzdění!

Na můj povel!

Tři…

Dva…

Jedna! Zaberte!

Vesla ven!

Držte kurz!

Zvládli jsme to!

Dokázali jsme to.

Zvládli jsme to! Bohové stojí při nás…

Veslujte!

Veslujte!

Veslujte!

Držte kurz!

Veslujte! Držte kurz!

Veslujte!

Veslujte! Držte kurz!

Zaberte!

Věděl jsi to.

Nic jsi nám neřekl.

Kdybych vám to řekl, odmítli byste tudy plout.

-Ti muži by ještě žili! -Ne!

-Zemřeli bychom všichni. -Neměl jsi právo!

Měl jsem plné právo. A plnou odpovědnost!

Ten vír by zničil loď a všechny nás pohřbil.

-Takhle jsme přežili. -Jen někteří! -Ano!

Co dalšího ti Teiresiás řekl?

Přistaneme tam?

To nejde. Je to ostrov boha Slunce.

Musíme opravit loď. Všichni jsou úplně vyčerpaní!

Přišli jsme o šest mužů! Přistaneme.

Přistaneme u břehu a odpočineme si na souši.

Všichni zemřete!

Ptal ses, co mi řekl Teiresiás?

Řekl, že všichni zemřete,

jestli porazíte skot boha Slunce, který se pase na tom ostrově.

Všichni zemřete.

Dobrá.

Přistaneme.

Uvaříme si vlastní zásoby, nasbíráme ovoce a vodu.

Nic víc.

Přísahejte. Všichni.

Vidíš? Vítr nás žene přímo na ostrov!

Odpočineme si. Opravíme loď.

Vyplujeme, jakmile se otočí vítr.

Chyť to lano.

-Dodrželi tvoji muži slovo? -Ano.

Poměrně dlouho.

Jenže vítr se neotočil.

Stejný vítr, který nás zanesl k břehům…

…nám nedovolil odplout.

Došly zásoby.

Běžte pryč.

Mysleli jste si, že oklamete boha Slunce tím, že budete jíst potají?

Chtěli jsme oklamat tebe.

O mě tu nejde, chtěl jsem, abyste přežili.

Varoval tě Teiresiás, varovala tě Kirké i samotní bohové.

Bohové nemluví tak, aby jim lidé rozuměli.

Kdo nerozumí utrpení? Krvi nebo smrti?

Když je vidíš umírat, vidíš náhodu, nebo následky?

Vidím následky, vidím své selhání.

A co když je jejich smrt jejich selháním, nikoli tvým?

Já je vedu. Přivedl jsem je sem.

A kdo vede tebe?

Proč se stavíš nad bohy a bereš na sebe takovou odpovědnost?

-Proč se nechceš vrátit domů? -Co jsi čekal?

Už neměli co jíst.

Měj slitování!

Moje slitování nás zavedlo na ten prokletý ostrov.

-Varoval jsem vás, že se to stane. -Ano, varoval.

Rozhodli jsme se raději utopit, než abychom pošli hlady.

-Koukni, teď máme šanci! -Vítr ustal! Vítr utichl!

Bezvětří trvalo dost dlouho na to, aby nás vylákalo na Poseidónovo moře.

Pod Diovo nebe.

Stočte loď proti větru!

Na levobok! Na levobok!

Modlete se k bohům!

-Příď proti větru! -Proste o odpuštění!

Proti větru!

Příď proti větru!

Proti větru!

Odyssee!

Příď proti větru!

Odevzdejte se vůli bohů!

Modlete se k Poseidónovi!

Proste za odpuštění!

Pozor!

Poslední, co si pamatuju, byla neúprosná ruka Dia.

Eurylochu!

Slituj se bože!

-Nevím, co se jim stalo. -Ale víš.

Stalo se přesně to, co jsi předpověděl.

Na tvůj břeh mě moře vyplavilo samotného.

Moře tě vyplavilo na můj břeh,

s troskami tvé lodi, ale bez posádky.

Napůl mrtvý a v bezvědomí.

Slyšela jsem tě blouznit po celé dny…

…celé týdny.

Věděla jsem, že lotosový květ zmírní tvé probuzení.

Aby tvoje mysl trpěla méně než tvé tělo.

A zabralo to.

Zachutnal ti.

Jedl jsi ho tak ochotně.

A jak jsem o tebe pečovala…

-Děkuju. -…zamilovala jsem se do tebe.

Jak dlouho už jsem tady?

Říkala jsem si, že už ti ten lotos nesmím dávat,

aby ses dokázal rozpomenout.

-Jak dlouho, Kalypsó? -Byl jsi tak šťastný.

-Ty jsi byla šťastná. -My jsme byli šťastní, celé roky.

Roky?

Sedm let.

Krmila jsi mi květy lotosu, abys mě tu držela jako zajatce.

Zachránila jsem ti život.

Uzdravila jsem tvé tělo.

Ale nedokázala jsem uzdravit tvou mysl.

Byl jsi šťastný.

Ale tvé srdce bylo vždy někde jinde.

A tvá mysl by ho nakonec následovala.

Jak jsi mohla?

Lotos kalí mysl a oslabuje vůli, ale nezmění to, kým doopravdy jsi.

Z nějakého důvodu jsi ještě nebyl připraven vrátit se.

Teď už jsem.

A vždycky jsem věděla, že k tomu dojde.

-Jak to? -Když jsem tě našla, něco jsi pevně svíral v dlani.

Po celé týdny jsi měl sevřenou pěst.

Křičel jsi ze spaní. Často jsi volal Athénu.

Ale občas jsi volal i jiné jméno.

Pénelopé.

-Pomoz mi se vrátit. -To právě dělám.

Jsi muž, který chce ovládnout svůj osud.

Jenže nad ním žádnou moc nemáš.

Vydej se napospas bouři. Vydej se napospas Poseidónovi.

A přijmi svůj trest.

Zeus nedovolí, aby tě zabili.

Vzdej ten boj, nech to za sebou a žij.

Je to krok do neznáma, který jsi dosud neudělal, Odyssee.

Odyssee?

Kde to jsem?

Copak nepoznáváš svou rodnou zemi?

Zeus vás vítá, cizinci. Kolik vás je?

Asi půl tuctu.

-Chcete jídlo? -A zásoby.

-Na cestu. -Kam máte namířeno?

Potřebujeme prasata. Plujeme do Pylu.

-Jste poutníci? -Vypadáme snad jako poutníci?

Už špatně vidím.

Zeus mi přikazuje vás pohostit, ale prasata vám prodat nemůžu.

To nevadí. Stejně za ně nezaplatíme.

Pozdravuj ode mne matku.

A vyřiď jí, že se omlouvám.

Za Tróju a za všechno, co se stalo mým jménem.

Mrzí mě, že o tvém otci nemám žádné zprávy.

Ale máš.

Nevíš, kde je, ale víš, kdo je.

A teď víc než kdy jindy doufám, že se s ním jednou shledám.

Kde máš hlídací psy, starče?

Právě pálím jejich těla.

Můžu ti, jménem Dia, nabídnout jídlo, cizinče?

Přepadli je? Zachránili psi tvoje pastýře?

Ne, jeho bratry jsme spálili jako první.

-Co se stalo s Ithakou? -Pohltila ji temnota.

Diův zákon byl pošlapán.

Království je bez krále, od té doby, co můj pán zemřel.

-Tvůj pán? -Odysseus.

Hrdina trójské války.

-Ale Odysseus žije. -Další žebrak s falešnými nadějemi!

Už ne! Už ne! Už ne!

-Télemachosi… -Télemachos?

Je v nebezpečí a já mu nemohu pomoci.

Na Ithace přece musí být lidé, kteří synovi Odyssea pomohou.

V paláci vládnou nápadníci.

Nezůstal nikdo, kdo by byl Odysseovi věrný.

-A co královna? -Krásná a moudrá Pénelopé.

Je rukojmí těch ničemů, a brzy ji donutí k sňatku.

-Co si počne sama bez syna? -Napij se.

-V jakém nebezpečí je Télemachos? -Vrací se ze Sparty.

Nápadníci poslali bandity, aby ho zabili v chrámu v Pylu.

-Sbal mi jídlo na cestu. -Ty bandity už stejně nedohoníš.

Když dorazím do Pylu dřív než Télemachos, mohu ho varovat.

-Proč mu pomáháš? -Když ti to řeknu, nezlob se na mě.

-Bojoval jsem s Odysseem u Tróje. -Opravdu?

-Byl to přísný velitel. -Ale spravedlivý.

-Byl hoden následování. -Měl jsi ho rád?

-Jako vlastního syna. -Nezemřel.

-Vrátí se domů? -Brzy.

Aby vykonal pomstu?

Tu nejstrašnější.

Mluvit budu já. Neprozrazuj, kdo jsi.

V tom případě bychom měli jít bez stráží.

Budou se nám hodit, kdybychom po cestě narazili na potíže.

-Uhněte! -Nesu ti zprávu, počkej.

Posílá mě Eumaios!

Přiveď mi toho žebráka.

Tvoji muži zůstanou tady, stejně jako zbraně.

Zeus vás vítá, cizinci. Přicházíte zdaleka?

Ani ne.

Přicházíte si odpočinout a přenocovat.

Přinášíme oběť Athéně.

A uvítáme jakoukoli nabídku pohostinnosti.

-Jistě. Vyveďte toho žebráka. -Má pro mě zprávu.

Poslal tě Eumaios?

Ano, pane.

Co je to za zprávu?

-Je důvěrná. -Ti muži jsou…

Ti muži jsou kněží.

-Je čas odejít, starče. -Zmiz, cizinče.

Jednoho starce jsem už tento týden ušetřil,

ale ten byl slepý. Tebe neušetřím…

-Na žebráka to nebylo špatné. -Nikdo se žebrákem nenarodí.

Přetáhni si přes zbroj jeho kněžský šat.

-Pomoz mi s jeho tělem. -Musíme ho tu nechat.

-Ne. -Musíme utéct.

-Takhle mrtvé neuctíváme. -Takhle přežijeme.

Byl to můj učitel. Možná to byla Athéna v přestrojení.

Jmenoval se Méntor.

Až budeme v bezpečí, vydáme se na západ do neznámých krajů,

a vzdáme mu úctu.

Poslali je nápadníci. Přijdou další, musíme jít.

-V noci? -Lepší než zůstat tady.

Méntor leží v srdci starobylého Athénina chrámu.

Prozatím ho uctíme ohněm.

Hoří!

Hoří! Hoří!

Hoří! Hoří!

Odkud zná žebrák Méntora?

Říkal jsem ti, že jsem se žebrákem nenarodil.

Máš oči moudrého muže, oči Athény.

Nehledeje v lidech bohy, budeš zklamaný.

-Tak mi řekni, kdo jsi. -Jmenuji se Sinón.

Jsem starý voják, který bojoval s tvým otcem u Tróje.

Znal jsi mého otce?

Plnil jsem jeho rozkazy, co si pamatuji.

-Cože? On žije? -Žije.

-A kde je? -Je velmi blízko.

Poslal mě napřed, abych obhlédl situaci.

-Matka mi nebude věřit. -Nesmíš jí to říct.

Vůbec nic?

Řekni jí, že si myslíš, že už by se měla provdat.

On moji matku zkouší? Pochybuje o ní?

Nepochybuje.

Má plné právo na něj zapomenout.

-Zůstali ještě nějací věrní sluhové? -Pár.

Až se Odysseus vrátí, vrátí se všichni věrní.

Musíme shromáždit všechny nápadníky v paláci.

-To nebude problém. -Přivážíš od Meneláa dary?

-Ano, jsou na lodi. -Výborně.

Vrať se jako princ. Uspořádej hostinu.

Budu tam.

-Co budeš dělat na hostině? -Žebrat.

Zespodu je všechno vidět jasněji.

-Kolik je těch nápadníků? -Desítky.

-Jestli jsou všichni jeho muži jako ty… -On už nemá žádné muže.

Jsi jediný?

A ty.

-Télemachos se vrátil. -Cože? -Télemachos se vrátil.

-Kdo to tvrdí? -Všichni.

Kde je Télemachos?

Má královno! Vaše místo je tam nahoře.

Je to pravda?

Vrátil ses.

Jsem zpátky. Co kdybychom to oslavili?

-Jestli je ještě vůbec co slavit. -Neboj se.

Moji stateční nápadníci tvůj návrat náležitě oslaví.

Jsem rád, že jsi v pořádku.

Jsem rád, že ses zotavil.

Je čas vrátit se do paláce.

Co ses dozvěděl o svém otci?

Nic.

Jen válečné příběhy, ale nic o tom, co se stalo po jeho odjezdu z Tróje.

Je mi to líto, matko.

Ve Spartě všichni mluví o blížící se katastrofě.

O věku temna, protože Mořské národy porušují Diův zákon.

Takže je to pravda. Naše civilizace se hroutí.

Meneláos říká, že bez krále jsme snadný cíl.

-Vymysleli jsme plán. -Jaký plán?

Jak se zbavit nápadníků.

Je čas, aby sis jednoho vybrala.

-Chceš, abych se znovu vdala? -Když se vdáš, ostatní odejdou.

S jedním se dokážu vypořádat, už jsem skoro dospělý.

Řeknu starším, že jsem se ve Spartě dozvěděl o Odysseově smrti.

Meneláos to potvrdí a já usednu na trůn.

Ty se zřekneš svého otce a já odtud odejdu s jedním z těch hadů.

-Takový je tvůj plán? -Máš snad lepší?

Zamkneme je tady, zapalíme a upečme ty bastardy za živa!

Myslíš si, že když se vdám, že všechno bude jako dřív.

Ten svět skončil.

A v tom novém nenechají vládnout ani tebe, ani Odyssea.

Jestli se vrátí, bude je muset pobít. Stejně jako ty.

Když je zabiju, jejich rodiny budou chtít pomstu a vyženou mě.

A beze mě bude trůn ztracen.

Protože na něm může sedět jen muž.

Prázdný trůn?

Na tom prázdném trůnu sedím už dvacet let.

Moje moudrost, moje letité zkušeností,

to všechno neznamená nic proti pár chlupům na tvé bradě.

Chceš mír?

-Nebo chceš pomstu? -Já chci Odyssea!

Zpívej.

Ó, Múzo, o tváři!

O krásné tváři.

O flotile.

O válce.

O Tróji.

Zpívej, ó Múzo, o muži.

O jednom muži.

O myšlence!

O lsti!

Eumaie, jdi napřed.

Arge.

Pohřbi ho na útesu.

Tam, kde jste se setkali?

Ty jsi Odysseus.

Ty jsi můj otec.

Jsem jen žebrák.

A ty…

Jsi důstojný…

…krásný syn Odyssea.

Syn, který…

…až se konečně setkáte, bude jeho pýchou.

Vítej doma, cizinče.

Neboť temnota vítězství…

zahaluje vypravěče legend…

a dělá z nás slepé pěvce a žebráky.

Přijmi Diovu pohostinnost. Dejte tomu cizinci najíst.

Ne, pane. Objedu stoly se svou miskou.

Zase jsi přivedl dalšího špinavého žebráka?

Je to jen další žebrák na hostině.

Musíme ho zabít dřív, než získá podporu starších.

Jak?

Přineste víno!

Vyprovokuj ho. Ať vezme do ruky zbraň.

Už to není to štěně, které jsme šikanovali.

Dnes v noci se vrátíme a podřízneme ho.

-Zmiz, dědku. -Prosím.

-Nejedl jsem celé dny. -Vypadni!

Podělte se se mnou o jídlo, které ani není vaše.

-Tvá miska už je plná. -Ano, je.

Tady něco máš.

Tu máš.

-Ode mne taky něco chceš? -Ne.

-Naopak, já mám něco pro tebe. -Ty máš něco pro mě?

Prý pro mě něco má!

Co by takový špinavý žebrák jako ty mohl pro mě mít?

Ve skutečnosti je to tvoje.

Požádali mě, abych ti to vrátil.

To není moje.

Opravdu?

Kde jsi to vzal?

Neotáčej se ke mně zády!

Antinooe, měj úctu k žebrákům.

-Tak velí Diův zákon. -Diův zákon?

Je tohle snad Bůh?

Je tohle přestrojený Bůh?

Jsi?

Jsi Bůh?

-Patolízale? -Ne.

-Jsem veterán z trojské války. -Veterán trojské války.

Jak se jmenuješ, veteráne?

Sinón.

-Říká ti to jméno něco? -Ne.

Vzdávám tím hold nejstatečnějšímu mladíkovi, jakého jsem kdy poznal.

Sinón?

Nejmenoval se tak syn tvého pastýře?

-Nevzpomínám si. -Ale ano, šel místo tebe.

-Kde jsi ho našel? -Tam, kde brzy skončíš i ty.

A kde to je?

U Hádově říši.

Dost!

Hostina skončila!

-Jdeme. -To není moje!

Chce s tebou mluvit královna.

Počkej, až se síň vyprázdní a zapálí se ohně.

Buď zdráv, poutníku.

Má královno.

Melanthó, ať Eurykleia umyje cizinci nohy.

To není třeba.

Můj muž trval na tom, že se s hosty má jednat jako s rodinou.

Slyšel jste o mém manželovi, o Odysseovi?

-Ano. -Z písní?

-Byl jsem v Tróji, vznešená paní. -Ty písně ti musejí připadat směšné.

-Dohánějí mě k pláči. -Proč?

Pro to, co bylo ztraceno.

-Životy? -Celá léta.

Všechno.

-Znal jsi Odyssea v Tróji? -Ano.

Nevšiml sis na jeho oděvu něčeho neobvyklého?

-Nosil neobvyklou sponu. -Neobvyklou?

-Krásnou, ale jinou než ostatní. -Popiš ji.

Vyměním vodu.

Byla to nádherná zlatá spona,

zobrazující Aténu ovinutou révou.

-Nosil ji často? -Nikdy ji nesundával.

Jak ses na rozdíl od Odyssea dokázal vrátit?

-Já se ještě nevrátil. -Proč ne?

Návrat domů není vždycky snadný. To platí jak pro Odyssea, tak pro mě.

Odysseus, kterého jsem znala…

by udělal cokoli, aby se ke mně vrátil.

Co když ten Odysseus, kterého jsi znala, ztratil cestu?

Co když jedné noci…

…v cizím městě…

…uviděl něco…

co ho přimělo uvěřit, že domov, který znal…

…už neexistuje?

A co když…

…vylezl z útrob koně…

…a otevřel brányTróje…

…spatřil, jak se deset let zuřivosti…

…během jediné noci přelilo přes celé město?

Všichni, teď!

Zanechali jsme jim dar. Mírovou oběť,

kterou si sami odnesli domů.

Znesvětili jsme to nejposvátnější,

co bylo mezi lidmi,

a obrátili běh dějin…

Zničte jejich modly!

…v honbu.

Ne, prosím!

Zapálit hradby Tróje…

…znamenalo proměnit celý svět v popel,

…včetně svého vlastního domova.

A když tehdy věděl…

…že té noci…

…když kráčel plameny anarchie a utrpení…

…a během oslav, které následovaly…

…co, když si uvědomil, co způsobil?

-Co jste všichni způsobili. -Nápad jednoho muže.

Lest jednoho muže…

…navždy zlomila Diův zákon.

Žili jsme ve světě paláců a obchodu.

Ve světě slov. Slepí k jeho krásám.

Dokud jsme ho nezničili.

Ty patříš k lidem Mořského národa?

Ano, má královno.

Pohrdání Diovým zákonem se šíří jako mor.

Naše doba bronzová se hroutí.

Možná už nedokázal snést pohled na trosky, které za sebou zanechal.

Nikde.

A především ve svém vlastním domě.

Ale Odysseus žije.

Vrátí se k vám, až ho budete nejvíce potřebovat.

Tak či onak…

Žila jsem v jeho troskách už příliš dlouho.

Za úsvitu svolejte nápadníky. Odneste z hodovní síně všechny zbraně.

Za pár hodin bude jeden z nich šťastný

a zbytek bude prahnout po pomstě.

Bronz láká k boji, takže žádné zbraně, a dveře zůstanou zamčené.

Provdám se za toho, kdo obstojí v mé zkoušce.

Jak se jim postavíme?

Žádné my.

Jejich krev bude na mých rukách. Ty bys riskoval vyhnanství.

-A ty ne? -Nesmí se dostat ke zbraním.

O to se postarám.

I beze zbraní je jich hodně a ty nebudeš ozbrojený.

Budu mít zbraň.

Tvoje matka se o to už postarala.

Svolej všechny věrné sluhy.

-Uložte zbraně do horní komory. -Ano, postarám se o to.

Rychle, odneste všechny zbraně.

Rychle, rychle.

-Diovi na výsledku záleží. -Jaká je ta zkouška?

Po celé léta…

zatímco můj manžel byl pryč,

jste okupovali tento palác a hodovali,

pod záminkou, že usilujete o mou ruku.

Když jsem poslouchala vaše pitky a potyčky…

jak uplácíte mé služebnictvo a znesvěcujete můj domov,

netoužila jsem po ničem jiném, než aby se Odysseus vrátil

a viděl to na vlastní oči.

Ale včera večer jsem si uvědomila, že už tady není.

A už nikdy nebude.

Takže…

jsem připravena provdat se za kohokoli z vás,

komu se podaří napnout tento lovecký luk

a prostřelit šíp skrz těchto dvanáct seker.

Přistupte.

Ukažte, co dokážete!

Eumaie?

-Kdo začne? -Dej mi ten luk.

-To je nemožné. -Pro tebe.

Jako chlapec jsem viděl, jak ho Odysseus s lehkostí napnul.

-Tak to zkus. -Počkám, až na mě přijde řada.

Co kdybychom tětivu nahřáli a namazali?

Za ta léta vyschla.

-Jsi na řadě. -To není třeba.

Má královna má pravdu.

Odyssea nemůžeme nahradit.

Někteří z nás to vědí odjakživa.

Někteří z nás by následovali toho velikého muže do Tróje.

Kdyby o to požádal.

Ale on se však nevrátil.

Tak si vyber toho nejlepšího z nás,

z nás, kteří jsme ve tvé zkoušce selhali.

Já jsem neselhal.

Vyhoďte toto žebráka!

-Je zavřeno, dokud zkouška neskončí. -Zkouška skončila.

-Chci to zkusit. -Neotravuj, starče.

-Má právo to zkusit. -Když nechceš ty, může on.

-Zesměšňuješ přání své matky. -Jejím přáním je, abyste všichni shořeli.

Tenhle lučištník je moc starý.

-Dělej! -Sledujte mistra při práci.

Příživníku!

-Pohni! -Vzdej to, starče!

-Do toho, starče! -Zaber!

-To už stací, starče! -Už jsme viděli dost.

-Ať to zkusí! Ať to zkusí! -Zaber.

Ty jsi Odyss…

Tvé pravé místo je tam dole.

Je to on?

Je to on.

Běž hlídat zbraně!

-Kde jsou zbraně? -V horní komnatě. -Přines je!

Na co čekáte? Všechny nás pobije!

Říkal jsem ti to! Jsi moc hlučný, pasáku!

Ne! Ne! Ne!

Eumaie! Pusť mě ven!

Ano!

Ne!

Vezměte si meče!

Vezměte si štíty! Štíty!

Kopí!

Použij kopí!

-Myslel sis, že nás všechny zabiješ? -Mně stačí zabít tebe.

Dorazte ho.

Otče!

Až dorazíš do Hádovi říše,

vyřiď mým mužům,

že se vydám na západ do neznámých krajů, abych uctil jejich památku.

A vyřiď Sinónovi…

že jsem smyl jeho potupu.

Co se stalo? Pobil je?

Je mrtvý?

Zpřetrhali jsme křehká pouta mezi lidmi.

A v temných časech, které budou následovat,

se o příbězích z Tróje bude už jen zpívat.

Odyssee, lásko moje.

Prosím, lásko.

Odyssee?

Lásko moje, vrátil ses.

Konečně.

V poslední chvíli.

Abych ještě naposled spatřil svou milovanou Ithaku.

Ne. Ne. Ne, neumírej.

Teď ne. Prosím, čekala jsem tak dlouho.

Nemáš právo zemřít!

To není smrt.

Je to vyhnanství.

Télemachos bude králem.

Vyrazíme na západ do neznámých krajů, abychom uctili mé muže.

-Společně. -Na tvé nejrychlejší lodi,

s tvou nejlepší posádkou, zamíříme k obzoru.

V patách prchajícímu slunci.

Krásná tvář…

Proč o těchto příbězích budou jen zpívat?

Jen písně uchovají památku na nás, kteří jsme uměli psát.

…válka…

Civilizace znovu povstane.

…muž…

Nový úsvit ozáří tento potemnělý svět…

…a na naše chyby se opět zapomene.

Přeložila: Saurix Děkuji za přízeň a sledovanost. Podpořit mě můžete na www.titulky.com