Original subtitles

Slib mi, že se vrátíš.

Co když to nezvládnu?

Tohle je rozhodně největší film

jaký jsem kdy natočil, co se týče jeho ambicí.

Rozsah všech kulis,

a počet lidí, je prostě obrovský.

Skvělý filmař jako Christopher Nolan

dokáže natočit velkolepé scény i akční scény, ale také dojemné scény,

lidskost i syrovost.

Tady je ve své nejlepší formě, jde do toho naplno.

Jdeme di toho naplno …

a natočíme ten největší a nejúchvatnější film, jaký kdy vznikl.

Pojďme domů.

ODYSSEA je velkolepý příběh.

A právě v tom je její kouzlo,

že to vlastně není jen o jednom příběhu.

Podařilo se ve filmu uplatnit mnoho různých žánrů.

Pro mě byla lákavá představa, že se pustím do tohoto nejvelkolepějšího příběhu

s hereckým obsazením nejvyšší úrovně a využiju přitom všechny techniky

a prostředky jaké nabízí velkolepá hollywoodská produkce.

Ať už mluvíte o vizuálních efektech

nebo o kaskadérských kouscích, skutečných lokacích, stavění kulis,

museli jsme pro film ODYSSEA využít

všechny triky, co existují.

To tu ještě nikdy nebylo

a je to opravdu vzrušující výzva.

Jste muž, který potřebuje ovládat svůj osud.

Ale tohle ovládat nelze.

A tři, dva, jedna, akce!

Tohle je opravdu ambiciózní film.

Je to tak trochu jako sedm různých ambiciózních filmů

složených do jednoho.

Potřebovali jsme ty správné lidi, kteří by se této výzvy zhostili.

Chris získal nejlepší řemeslníky

na světě ve svém oboru, a pak všechny požádal,

aby posunuli hranice svých možností.

To je to, co je na těchto snímcích tak vzrušující,

že cítíte, jak všichni napnuly své síly,

aby to zvládli lépe než dříve a prostě splnili to,

co se od nich očekává.

Chris se na mě podíval a řekl:

Bude to těžký film.

A já jsem řekl: Jo, já vím.

A on na to: Ne, tohle to bude fakt těžký film.

A já na to: Jasně.

Součástí toho, čemu se ve svých filmech v průběhu let věnuji,

ať už jde o TEMNÉHO RYTÍŘE nebo INTERSTELLAR

nebo POČÁTEK , je to, že sice vycházím

z někdy poněkud fantaskních nápadů, ale snažím se je zakotvit v něčem,

co je pro diváky skutečně srozumitelné.

A tohle jsem chtěl aplikovat na svět řecké mytologie.

Je to obrovský úkol pro šéfa každého úseku,

odhalit tu realitu a vytvořit celý svět,

který lze ztvárnit před kamerou,

a poté do něj vtáhnout diváky.

Všichni jsou na stejné vlně a snaží se

najít ta nejlepší možná řešení,

v podstatě přímo v kameře.

Moje role spočívá v neustálém lámání si hlavy,

jak to zvládnout,

to zahrnuje speciální efekty

nebo výtvarníky nebo kohokoli jiného.

Každý den jsem si připomínal

a na vlastní kůži si ověřoval Chrisovo motto:

Kdyby to bylo snadné, dělal by to každý.

Nikdo se nemůže postavit mezi mě a můj domov.

Ani bohové.

Mám pocit, jako bychom natočili šest nebo sedm filmů,

a v jistém smyslu jsme je natočili.

Každá jednotlivá kapitola tohoto dobrodružství

se odehrávala na jiném místě,

což představovalo jinou výzvu.

Člověk prostě ví,

že když vypráví takovýto příběh,

jsou ta jednotlivá místa jako postavy v nich,

a proto musí být opravdu výjimečná.

A tak jsme se ocitli na opravdu úžasných místech.

Existují části světa, o kterých si myslím,

že bych je bez této zkušenosti nikdy neviděla

ani bych se o nich nedozvěděla.

Když se něco stane doopravdy,

dozvíte se o tom určité množství informací.

Takže když se dostanete na tato místa, prostě to cítíte

a to přidává další rozměr tomu,

co se se snažíte vyjádřit.

Akce.

Jedna z věcí, které se mi líbí na natáčení v exteriérech

je to, že se každých pár týdnů přesuneme na jiná místa.

To vám dodává neuvěřitelnou dynamiku.

Zajímavostí na tomto filmu je, že natáčíme

na mimořádných místech, která byla

obtížně přístupná, kde se těžko natáčelo.

Víte, normálně, když natáčíte hollywoodský film,

základní tábor je 10 sekund od natáčecího místa.

Když natáčíte film Chrise Nolana, je to jako:

Ne, to je 45 minut chůze v sandálech nahoru, v kompletním kostýmu.

Jsme na hradu zvaném Santa Catarina.

Stojí na vrcholu kopce.

Veškeré vybavení se sem musí přepravit.

Musíte něco z toho taky natočit.

Vynesení vybavení bude šílené.

Příprava kamerové techniky a pomocného vybavení,

všechno probíhá prostě tady nahoře na tomhle kopci.

V podstatě máme stezku,

lanovku pro přepravu vybavení,

a několik vrtulníků,

které dopraví vybavení a herce podle potřeby.

Všichni se cítíme tak šťastní.

I když je to tady nahoře těžké v tomhle směru …

stojí to za to.

Být na vrcholu hory a mít možnost natáčet

v úhlu 360 stupňů,

aniž bychom se museli starat o modré pozadí,

světla pro vizuální efekty

a všechny tyhle věci, nám jako hercům dává

obrovskou svobodu nechat to prostě plynout,

stačí být prostě člověkem a reagovat

na ten nádherný západ slunce, který je právě vidět

z vrcholu hory.

Myslím tím, že na každé místo, kam jsme jeli,

když jsem tam dorazil, prostě jsem se začal smát.

Říkáte si: Kdo přišel na to, že bys tu měl natočit film?

Natáčíme v Nestorově jeskyni v Řecku.

Říká se, že je to jeskyně kde se narodil Zeus,

a je to úžasné místo, ale nikdo se nikdy nepokusil

tam namístě natočit film.

A tak jsme šli nahoru se štábem

a viděli to nainstalované vybavení, že z toho v podstatě udělali

přirozenou natáčecí scénu, jo,

neznám žádného jiného režiséra, který by se o něco takového pokusil.

Nebylo ani jedno místo, které bylo jednoznačné a snadné.

Ale všechna ta místa dávala příběhu opravdu smysl.

Kdybychom tam nejeli a neudělali to doopravdy,

nebyl by to ten film, jakým je.

Řekni mi, co si pamatuješ.

Vyhráli jsme válku.

A co dál?

Chris není spokojený s tím, co už tu bylo.

Chce dělat věci, které ještě nikdo neudělal

a dělat je v takovém měřítku, v jakém to ještě nikdo neudělal.

A cokoli, co může udělat pro to, aby vylepšil zážitek

z návštěvy kina, sledování filmů a zábavy

– to je jeho skutečný cíl.

Můj první den v Maroku jsme natáčeli na pláži,

kde vytahovali koně z vody.

Zeptal jsem se: Můžu se podívat na natáčení?

Tak jsem přešel přes tu písečnou dunu.

A odhaduju, že jsem šel 20 minut přes statisty

a mezi čluny a ohněm a budovami

a všechno možné, než jsem uviděl

prvního člena štábu.

Říkal jsem si: Kde je štáb?

Kde jsou vlastně všichni?

To byl ten okamžik kdy mi to opravdu došlo,

že mám to štěstí, že jsem mohl být součástí něčeho,

co je jiné a výjimečné.

Protože jsem ještě nikdy neviděl nic v takovém měřítku.

Když se podíváte na velkorozpočtovou filmovou produkci,

každá část filmu musí být co nejpůsobivější.

Musí to diváky přenést někam,

kde ještě nebyli.

například Trója, a pád Tróje,

potřebovali jsme, aby to mělo naprosto kolosální rozměry.

Věděla jsem od samého začátku, že tam nebudou žádné kulisy,

nebude tam žádná počítačová grafika.

Chtěli jsme toho postavit co nejvíc.

Objevili jsme tohle terasovité město, Ait Benhaddou,

různé vrstvy a terasy nám velmi pomohly,

a pak jsme to všeho do toho města začlenili.

To je sakra velké.

Prostě to vypadá jako opravdu obrovské město.

Řekněme, že každý den nachodíme spoustu kilometrů.

A chtěli jsme, aby kůň co do velikosti konkuroval chrámu.

Slyšel jsi někdy příběh o tom koni?

Je vysoký 10 m, váží 3 … 3,5 tuny.

Dovezli jsme ho v asi devíti nebo deseti bednách.

Diváci tento trik velmi dobře znají.

Každý ví, co je trojský kůň.

To nemůže být velká kolečková brusle …

nemůže to být na kolečkách.

Tak mě napadlo: co kdyby to bylo tak,

že by byl připlaven po moři

jako oběť Poseidonovi?

Chris a já jsme konkrétně chtěli něco víc,

sofistikovanějšího koně.

Byli to tenkrát mistři svého řemesla a byli to námořníci.

A tak jsme se inspirovali z obložení lodi

a tento design jsme aplikovali na koně,

a vytvořili jsme tak trojského koně, jakého jste ještě nikdy neviděli.

Cílem bylo, aby to šlo zvládnut lidskou silou,

protože ve scénáři to táhne 100 chlapů.

Takže jsme opravdu tvrdě pracovali,

aby byl co nejodolnější, nejpevnější

a zároveň lehký.

Když se říká, že na to je potřeba celá vesnice, tak to rozhodně platí.

Speciální efekty vytvořily tvořily strukturální páteř.

Všechny části jsme vyrobili sami.

Původně jsme měli celého koně vyřezaného z polystyrénu.

Pomocí toho jsme pak vyrobili formy.

A pak jsme vyrobili sklolaminátové panely

a do nich jsme umístili do nich veškerou infrastrukturu.

To bylo neuvěřitelné.

A oni ho skutečně přesunuli od pobřeží do města

a postavili ho u chrámu Athény.

Je to vlastně jako všechno v tomhle celém filmu,

je to taková cesta.

Víš, všichni pracují společně na tom, aby to vyšlo.

Když to vidíte všechno spolu s kostýmy

a s lidmi, je to naprosto epické.

Chci říct, je prostě ohromující vidět, jak se to všechno propojuje.

Všichni ti komparzisté.

Vzpomínám si, jak jsem šel do stanu s rekvizitami ve Ouarzazate

a říkal jsem si: Proboha.

Tohle je opravdu mimořádné.

Nevím, jak jsme to dokázali.

Při navrhování byla vždy velmi důležitá textura.

Textury jsou opravdu naprosto zásadní

pro každou jednotlivou postavu.

Nic nebylo ploché.

Všechno působilo trojrozměrně,

a člověk to skutečně cítil.

Je tam tolik detailů a tolik myšlenek

v každém kostýmu a každé kulise.

Kulisy jsou tak obrovské a všichni je postavili

na tak vysoké úrovni, že máte opravdu pocit, že jste součástí děje.

Jako bych se opravdu ocitla v tom světě.

Král Ithaky se vrací.

Ne, nevrací.

Jako Odysseovu Ithaku, s palácem,

jsme využili jsme stávající ruiny a na nich jsme stavěli.

Muselo to diváky přesvědčit, proč se vlastně musí dostat domů.

Když jsem poprvé dorazil na Favignanu,

ani mi nedošlo, že ta kulisa byla kulisa.

Doslova … vzpomínám si, jak jsem se opíral o zeď,

a ona to byla taková měkká hmota.

Ale naprosto splývala s opravdovými ruinami.

Bylo to úplně neuvěřitelné.

Ruth ke všemu přistupuje realisticky,

jde na staveniště a staví přímo tam,

proměňuje staveniště v to, co potřebujete,

na základech něčeho, co už tam je.

Tohle všechno jsme vybudovali.

Ale pak se tady otočíte

a uvidíte tohle všechno, je to úžasné.

Toto bude propojeno s naším palácem,

který byl postaven ve studiu v Los Angeles.

Chris věděl, že chce, aby to byla opravdu velká scéna.

Je to vlastně jediná velká scéna z celého filmu.

Všechno ostatní se natáčí na místě v přirozeném prostředí.

Ruth a její tým postavili tuto naprosto neuvěřitelnou scénu,

která byla opravdu obrovská a opravdu propracovaná.

A když jste tam vešli, vůbec to nevypadalo jako kulisa.

Připadalo mi to jako úplně jiný svět.

Skvělé, lidi.

Takže prostě rychle odrazit úder a pokračovat dál.

Takže odrazit, pokračovat vpřed, pád na zem.

Když se pouštíte do něčeho tak ohromného rozsahu

a tak velkolepého jako je útok

na brány Tróje a trojský kůň

a luky, šípy a meče a teď si myslíte,

jak to posunete na vyšší úroveň?

Projděte si to ještě jednou, prosím,

až vezmeš tyhle dvě sekery.

Řekl jsem Georgi Cottleovi, že potřebujeme do filmu bojové scény,

potřebujeme, aby byly akce ve filmu působivé a uvěřitelné,

a potřebujeme, aby to zahráli herci.

Matt a celý herecký ansámbl

byli v neuvěřitelné fyzické kondici,

a všichni opravdu, opravdu tvrdě pracovali, aby to dokázali.

Filmové souboje jsou vlastně spíš jako tanec než cokoli jiného,

protože to opravdu vyžaduje, aby oba bojovníci

stále na správném místě.

Lidi, kterými mě George obklopil, byli opravdu

mimořádně zkušení, takže jsem přecházel od jednoho experta

ke druhému.

Herci musí být stejně dobří jako kaskadéři,

ale zároveň do toho musí vnést i herecké prvky.

Snažíme se tedy, aby se jim choreografie

vryla do paměti natolik,

že se budou moci plně soustředit na svou postavu.

Víte, spousta režisérů by se soustředila na akci

a řekli by: To vypadá skvěle. Skvělé. Natočte to.

Ale Chris stále hledá, v čem to spočívá, že je to úžasné

a co pohání ty postavy?

Právě schopnost objevovat ty malé příběhové detaily uprostřed velkolepé akce

dělá z Chrise někoho tak výjimečného.

Dobře, jdeme na to.

Akce!

Držte kurz!

Veslaři zaberte!

A zaberte!

Když jsem pracoval na adaptaci scénáře,

tak jsem si tak trochu v duchu doufal, že se mi podaří

co nejvíc omezit čas strávený na lodi.

Ale je to ODYSSEA.

Samozřejmě budeme na téhle lodi celé měsíce,

stejně jako tenkrát.

Poslední výzva.

Pokud na této lodi nemáte co dělat, prosím, ihned z ní vystupte.

Loď odplouvá.

Jednou z hlavních výzev bylo to,

že jsme používali dobové dřevěné lodě.

Udělali jsme všechno, co bylo v našich silách, abychom v nich skryli motory,

ale ty motory tam byly vlastně jen proto,

aby udržely loď v určitém směru.

Ty se nakonec museli pohánět

napůl kaskadéři a napůl herci.

Existuje důvod, proč už na oceánu neplujeme

v těchhle obrovských otevřených člunech.

Ale abyste ten pocit zažili, musíte to zkusit na vlastní kůži.

Veslovali jsme na této lodi.

Když říkám MY , myslím tím ty chudáky tam venku.

Byl tam veslařský tábor, protože všichni Odysseovi muži

se museli naučit veslovat na této obrovské 100tunové lodi.

Když se loď pohybuje a sklouzne vám veslo,

může vás udeřit do hrudníku,

a dokonce vás může nadzdvihnout

a hodit vás přes palubu.

Vyžaduje to neustálou pozornost,

abyste byli v bezpečí.

Zpočátku to nebylo nic moc,

ale pak během pár dní to zvládli

a pohyb vesel už byla synchronizován a byli připraveni k veslování.

Záběr!

A záběr!

Naučili se, jak vztyčit plachtu na loď.

Naučili se veslovat.

Víte, my to tam venku dělali všechno doopravdy

a to je pro lidi nesmírně vyčerpávající.

Bylo to neuvěřitelně, neuvěřitelně těžké.

Byli jsme tam venku na lodi všichni pohromadě

nikdo nemohl jen tak odejít, jít si někam sednout,

zajít do přívěsu nebo … to prostě nešlo …

byli jsme společně uprostřed oceánu.

A pak to bylo: Jaký je další záběr?

Natáčíme detail.

Matt se díval směrem, kam loď pluje

a delfín vyskočil přímo do záběru.

No tak, to snad ne.

Řeknu vám, kde by se to by se tohle nestalo – na tanku.

A naštěstí jsme měli tuhle skvělou velkou IMAX kameru,

a natočili jsme to.

A pro mě to byl můj dlouho nesplněný sen.

Vážně, už od doby, co mi bylo asi 16 let,

chtěl jsem natočit celý film v IMAXu.

To, co nás brzdilo nás, byl vždycky zvuk.

IMAX má neuvěřitelný tým inženýrů,

kteří našli způsob, jak umístit kameru do tohoto krytu,

abychom mohli natočit ty nejintimnější scény.

Mohli jsme mít kameru 15 cm od vás

a pořád se daly zachytit dialogy.

A tak jsme poprvé v historii

byli schopni natočit celý film

v úžasném formátu IMAX.

A tak se dlouho nesplněný sen konečně splnil.

My, jako filmaři, bychom se neměli cítit pohodlně.

Máme za úkol představit divákům

ten nejlepší možný zážitek.

Proto veškeré naše úsilí mělo jeden cíl:

snažit se, aby se naši diváci vžili do naší situace,

a prožili něco mimořádného.

Myslím, že IMAX opravdu umožní

divákům pocit, jako by byli součástí

této naší společné cesty.

Opravdu se ponoří do tohoto světa.

Myslím, že Chris zná způsob, jak vás vtáhnout do děje,

když se díváte na jeho filmy.

Takže přirozeně,

totéž platí i pro hudbu.

Jedna z prvních věcí, kterou člověk očekává,

když jde na film tohoto rozsahu

do kina je zažít ten zvuk

velkého filmového orchestru.

Ale to už jste viděli.

To už jste slyšeli.

U tohohle filmu Chris chtěl, aby to bylo jiné.

Chtěli jsme, aby film působil jako známý svět

pro diváky, i když se se odehrával ve starověkém Řecku.

Nechceme, aby vypadal nebo působil

jako předchozí filmy, které se už zabývaly

tímto klasickým světem.

Co můžeme udělat, co by bylo ještě nadčasovější než tohle?

Věděl jsem, že abych abychom vytvořili tento zcela

originální svět, musel jsem vystoupit ze své komfortní zóny

a najít zvuky, které s nimiž jsem dosud nepracoval.

Ludwig provedl velmi hluboký výzkum v oblasti hudebních nástrojů,

na které se pravděpodobně v té době hrálo.

Chris už již dříve zmínil,

že se zajímá o dvojitou flétnu.

Zajímal se o lyru.

Dvojitá flétna je starověký řecký hudební nástroj.

Byl to nejoblíbenější nástroj

po dobu 1 000 let.

Toto je replika této flétny.

Originál pochází z doby mezi 6. a

a 5. století př. n. l.

Žádné originální nástroje se nedochovaly.

Tak jsem pracoval s dalšími dvěma lidmi

a strávili jsme spoustu času, abychom pochopili,

jak tahle část nahoře funguje.

Museli jsme přečíst spoustu starověkých pramenů

a pokusit se přijít na to, jak to dělali.

Toto je rekonstrukce starověké řecké lyry.

Abych na ni mohl hrát přesně jako tenkrát,

museli jsme provést výzkum v oblasti ikonografie,

písemných pramenech a využít osobní zkušenosti

hudebníků.

Pěkné.

Páni. To se ti povedlo.

Další věc, kterou Chris zmínil,

také, už na začátku při našich rozhovorech

bylo použití bronzu.

Víte, jsme v době bronzové.

Takže například gongy jsou vyrobeny z bronzu.

Z takových nástrojů můžete vyloudit zvuky,

jaké jste ještě nikdy neslyšeli.

Začali jsme experimentovat s mnoha dalšími věcmi,

bouchali jsme do zdí, do zábradlí,

bouchali jsme do čehokoli, co jsme venku našli,

jako je kovový šrot nebo klimatizační jednotky.

Použití vokálů byl nakonec způsob,

jakým jsme mohli obohatit ty nejemotivnější

momenty hudby.

V soundtracku je cítit opravdová intimita a lidskost.

A to se mi líbí, protože to tak nějak jde proti tomu,

co jste očekávali.

Můj otec se vrací domů.

Přináší pomstu.

Vezme s sebou všechno.

Jsem velkým fanouškem filmové historie,

zejména éry němého filmu.

To, co se odehrávalo před kamerou, bylo téměř vším.

Tisíce herců, neobyčejné kulisy,

neobyčejná místa.

Postupem času, díky technologii vizuálních efektů se v hollywoodské produkci

hodně z toho ztratilo.

My můžeme dělat obojí.

Můžeme se vrátit k dřívějším způsobům filmové tvorby,

ale také k tomu přidat zcela novou úroveň

fantazie a představivosti prostřednictvím síly

vizuálních efektů.

Snažíme se zvládnout všechno.

Toto je ODYSSEA a takhle by měla vyznít na plátně.

Akce!

Chris natáčí ve skutečně obrovském měřítku,

v tomto velkém formátu.

Ale v podstatě točí nezávislé filmy.

A to vytváří pocit neustálého napětí.

Vždycky udělá maximum pro to, aby všechno na scéně působilo reálně,

díky čemuž to pak působí

na diváky v kině mnohem reálněji.

Lidé znají hodně z toho příběhu,

ale nikdy ho neviděli takhle.

A opravdu si zaslouží být prezentován na obrovském plátnu.

Jako fanoušek se moc těším na tenhle film.

Jdeme!

Vůbec se nemůžu dočkat, až budu sedět v tom IMAX kině

a úplně se ponořím do světa, který vytvořil.

Za celý váš život, pokud existuje jeden film

který musíte bezpodmínečně vidět v kině,

tak je tohle je ten správný film, protože tohle je čistá kinematografie.