Original subtitles

PLYŠOVÝ MEDVÍDEK

podle románu Georgese Simenona

-Kontrola za 14 dní. -Dobrý den!-Dobrý den!

-Dobrý den.-Tady je ten seznam, pane profesore.

Tak, kde jsme skončili, ano, kontrola za 14 dní.

Dobrý den!

Les Tilleuls, klinika doktora Riviéra.

Ano, okamžik, přepojím vás na pokoj.

26, to je ta velvyslancova žena. Ozvy v pořádku,

kontrakce v intervalu 15 minut. Chcete ji vidět?

25, paní Reynaudová. Tady je třeba rozhodnout,

jestli přistoupíme k císařskému řezu, nebo ne.

-Dobrý den, paní Reynaudová. -Buon giorno!

Pokud jde o srdeční rytmus plodu, zatím je vše v pořádku.

Takže vše v pořádku?

Ano, ale pak bych s vámi chtěla mluvit, profesore.

Jistě, zastavím se tady.

Tak zatím.

22, paní Kermadecová, ale ta nás dneska opouští.

Chcete ji vidět?

To je křiku! Dobrý den, paní Kermadecová!

Včera jsme vyndali stehy, děloha se stáhla, dítě je v pořádku.

A má se k světu, jak je vidět! No výborně, výborně!

Dobrý den, Wellmanová

Profesore, chci vás požádat o laskavost pro mého manžela.

Chce sem přijet a být u mého porodu.

Předpokládám, že nečekal na mé svolení.

Máte pravdu, už odletěl z Texasu.

Jsem tak nervózní, když letí svým soukromým tryskáčem.

To chápu.

Nenarodí se mi to dítě dřív, než se sem dostane?

Mělo by to být zítra.

To je báječné, to už tady bude.

U paní Lariviérové se projevilo krvácení a začaly kontrakce.

Děložní hrdlo je toho času

rozšířené zhruba asi na 2 a půl centimetru,

in speculum zjištěno krvácení z dělohy.

Biologické parametry normální.

Monitoring pohybu plodu udává stupeň 4.

Echografie ukazuje odloučení placenty v minimálním rozsahu.

Nezapomínejte, že o tom, jaký způsob porodu zvolit,

nerozhoduje echografická klasifikace, ale klinika!

Poševní klenba je nevyvinutá, hlavička je příliš vysoko.

Žádná růžová ani tmavá krev? A co plodová voda?

Neodtekla, Temesvaryho zkouška je negativní.

Takže upozorníme pacientku i anesteziologa,

císař bude zřejmě nevyhnutelný. Viviane.

Sdílíte můj názor, Viviane? -Já ctím hierarchii, pane.

Vy máte vždycky pravdu. -Výborně.

Co nového v dnešní poště? -Takže, New York vám nabízí

předsednictví gynekologického kongresu.-Hm.

Žena jednoho afrického státníka nabízí ohromný balík za svůj porod

a pařížská Lékařská akademie

vás žádá o článek o technikách epidurální anestezie.

To je vše.

A mám taky ten spis, který jste po mně chtěl.

Tady je. -Hm.

Ano. Díky.

-Uvidíme se později? -To nevím, myslím, že ne.

Ano, tady Jean Riviére.

Haló! Haló!

Asi si někdo spletl číslo.

Jistě, co jiného? Někdo si spletl číslo.

Opravdu se mnou dnes večer půjdeš?

Takže jdeme spolu jako kdysi?

Ale ne, Jeane, já tomu nevěřím. Nakonec zase unikneš k ní.

Její zadek, nic jiného tě nezajímá.

Otočila si tě kolem prstu.

Přeháníš.

Přivlastnila si tě, nehodlá se o tebe s nikým dělit.

Přiznej si to. Už patříš jenom té ženské.

Býval jsi přelétavý,

točil ses za každou sukní, byl jsi dělitelný.

A to bylo lepší i pro mě.

Protože ten tvůj sexuální apetit mě omlazoval,

vracel mě do prvních společných let.

Vezmi to, Jeane!

Vem to! Dobře víš, že je to zase ona.

-To jsi ty?

-Profesor Jean Riviére? -U telefonu.

Zemřete, profesore. Zemřete, já vás zabiju.

Zabiju vás, neuniknete mi! Provinil jste se, profesore.

-Provinil? A čím? -Máte na svědomí vraždu.

A nevíte o tom.

Tak co bude? Běžíš k ní, nebo se mýlím?

Mělas pravdu, nejdu do divadla.

Já tě pořád miluji, Jeane.

A vím, že nakonec se stejně ke mně vrátíš.

Život je dlouhý.

Jste připravený? Jste nažhavený?

Holy je tady pro vás, aby naplnila vaše nejtajnější sny!

Dobrý večer, pane profesore. Vodku jako vždycky?

Vaše vodka, pane profesore.

-Ciao! Co je dneska za den? -Čtvrtek.

Á, už 9 dní se mi nestalo vůbec nic mimořádnýho!

Neskutečný!

-A bereš něco? -Ty mě neposloucháš!

Jsem ráda, že ses na mě dneska přišel podívat.

Zbožňuju překvapení. -Já se bez nich obejdu.

Ty možná jo, ale já ne.

Možná se budu muset poradit s nějakým tvým kolegou,

jestli jsem vůbec normální.

Chantal, my u nás rodíme děti!

Ale já jsem taky ještě dítě! Emotivní, citlivý, křehký.

A říkej mi Holy, jo! -Dobře, Holy.

Můžeme už jít, Holy?

Víš, že pro tebe udělám všechno na světě.

Jdu se oblíknout.

Kdy to tady proboha uklidíš?

Kdybych to udělala, tak už nikdy nic nenajdu.

Takhle to vypadá, že se zrovna stěhuješ.

To je fakt, a víš, jak by to bylo vzrušující,

měnit každý den místo, kůži, a všechno?

Jednou se toho nabažíš.

Já tudy jenom projíždím, úplně jako Holy.

Pamatuješ se na ten film s Hepburnovou?

Nechodím do kina.

Já kino zbožňuju, mám potřebu snít.

-Ano, Jean Riviére!

Chtěl jsem vám ukázat, že nežertuju, profesore.

Jen trpělivost!

Za pár hodin pochopíte, proč jsem vás odsoudil.

Jestli mi chcete něco říct, tak to řekněte,

ale nechte těch blbostí!

-Hal...

-Máš trému? -To si piš!

Když si vzpomenu na zítřejší večer, jde na mě děs.

Jednou přece musíš začít koncertovat.

Děkuju ti, žes mi to zařídil. Doufám, že na mě budeš hrdý.

-Udivuje tě, že jsem přišel? -Trochu ano. Jsi tady poprvé.

Myslíš, že se o tebe dost nestarám? Že se nezajímám o tvou práci?

Musíš se věnovat klinice, to je normální.

Chci si tě poslechnout. Tak jdi k piánu a hraj.

Co je s tebou? Jsi dnes nějak divný.

Chci být jen prvním posluchačem tvého koncertu.

Jsem nedočkavý.

To snad pochopíš, ne?

Tak jdi hrát.

-Dobrý den, profesore. -Dobrý den.

Pojďte, žena bude mít radost!

-Madam. -Dobrý den!

Podívejte se na něj, je každým dnem hezčí!

Je nádherný, nádherný! A celý tatínek, že?

-Jste moc laskavý, profesore. -Ale ne!

No tak, hezký den! Na shledanou! Na shledanou!

Dobrý den všem! -Dobrý den!-Seďte!

Doktore Yanne, poslouchám vás.

Paní Defové jsme stanovili termín na dvacátého.

Je momentálně v 35. týdnu. -A dál?

Paní Adamiová, léčba Utrogestanem, výrazné zlepšení.

-Paní Vandelovou zítra propouštíme. -Výborně.

Paní Denotteová?

Jak jste se rozhodl, pokud jde o paní Cartierovou?

-Mohli bychom použít tokolýzu, abychom získali trochu času.-Ano.

Á, paní Jubertová! -Je tu pro vás balíček, pane.

-Tak jej otevřete, prosím! -To bych si nedovolila.

Je na něm napsáno

"profesor Jean Riviére, jenom do vlastních rukou."

-Odkud to přišlo? -To bohužel nevím, pane.

Strážný to našel před chvílí venku.

-Paní Wellmanová? -Nic nového, pořád stejně otravná.

Kdyby ho dal vaší sekretářce, už by věděla, co v něm je.

Ta není tak diskrétní jako já.

Zapomeňte na chvíli na mou sekretářku, ano?

Začněte vizitu beze mě, ano? -To budou dámy moc zklamané, pane.

Prosím vás!

Hm, buďte klidný, nemám v úmyslu tady zůstat.

Ošetřovatelka, 20 let, do zrzava.

-Jaká ošetřovatelka, pane? -No, pracovala tady.

-Kdy asi? -Tak před měsícem, najděte mi ji.

Takže asi nějaká stážistka.

Tak, minulý měsíc jsme tu měli 4 stážistky.

Tyhle to nebudou, to jsou spíš brunety.

Á, tady! Už si vzpomínám, měla takovou hroznou pleť.

To určitě ne.

Tak to by mohla být slečna Spineliová.

Já nevím, ale jestli si na ni nějak zvlášť pamatujete...

Ano, jistě.

Tak mi o ní něco zjistěte a přijďte mi to říct!

Ano, haló!

Ale to je úžasný, zrovna na tebe myslím!

Potřebuju tě vidět.

Ale já jsem zrovna vstala a ještě ani nejsem oblečená.

Tak já jedu.

-Dále!

Vlastně to nebyla stážistka, měla smlouvu na rok.

Byla to milá dívka, jemná, tak trochu snílek.

-No a?-No a jednou odešla a už jsme ji neviděli.

Psali jsme jí, zkoušeli volat, ale marně.

Poslali jsme jí šek s penězma, co jsme jí dlužili,

ale nevyzvedla si je. -Jak to žes mi nic neřekla?!

Obyčejně vás personální otázky nezajímají!

-Pan profesor vám teď tyká? -Občas, paní Jubertová.

-Hm. -Ale zatím jen ve službě.

To jste chtěla vědět, že ano?

Ciao!

-Co tam děláš? -Chtěla jsem tě překvapit.

Koupila jsem pár dobrot k jídlu a teď se to všechno rozteklo.

-Zapomněla sis klíče? -Hm. To se mi stává často,

víš, já a klíče to nejde dohromady.

Přišel jsi se pomilovat? -Ano.

Vidím ti to na očích.

Už jsi vzrušený? -Hm.

Co to děláš, prosím tě? -No co by, nic!

Co když někdo půjde?

Proboha, jak můžeš bez přemýšlení dělat hned všechno co tě napadne?!

To se ti přece na mně líbí, ne?!

Počkej, pojď!

Ahoj Dee, půjčíš nám svůj byt? -Ty chceš půjčit byt?

Jo, je to hrozně nutný, jenom na chvíli.

-Jenomže já teď zrovna... -No tak, prosím tě, Dee!

Padej! -Počkej, ne tak rychle!

Nuže, už dlouho víme, že od šestého měsíce

je embryo nadáno schopností slyšet.

Je ve své komůrce a poslouchá hluky vnějšího světa.

Přijímá tam i ten nejmenší šramot. Každé slovo, každý zvuk.

Ale mezi jím a námi je základní rozdíl.

Když na mě budete tady mluvit, slečno,

tak já od vás budu přijímat zvuky přes vzduch.

Embryo je v děloze chráněno plodovou vodou,

přijímá tedy zvuky přes ni.

Zvuky jsou transformovány vrstvou vody, kterou musí proniknout.

Čemu se podobají, jaká je jejich zvuková kvalita?

Výzkumy nám dovolují konstatovat,

že percepce embrya je podobná té v hypnotickém stavu.

Subjekt slyší nejasný hluk, vzdálený šum, nic víc.

Ten vpád vnějšího světa...

O ten vpád vnějšího světa bytost ve stavu hypnózy nežádala.

Může se s ním v daný okamžik smířit,

ale je to každopádně druh agrese.

Á, zdravím, Lamberte!

Rád bych s vámi někdy mluvil, prosím vás.

Kdykoli, pane!

-A už jsi mu o tom říkala? -Ještě ne.

Chtěl jsi se mnou mluvit?

Chtěl jsi mě vidět?

Máš problém?

Děje se něco?

Něco pracovního?

Takže osobní věc.

Ano, osobní. Jak říkáš.

Tak do toho! Potřebuješ se vymluvit, ne?

Jestli ti můžu pomoct, rád to udělám.

Ne, díky. Já to zvládnu.

Nic to není, vážně.

Ale stejně díky.

Dobrý večer, pane profesore.

Dejte mi adresu slečny Spineliové.

Takže na vás taky zapůsobila? Hodláte ji získat zpátky?

-Nech si ty úvahy pro sebe! -Jistě, pane profesore!

Počkej na mě! Tak přidej!

Nahraj! Dělej! Chytej! Paráda!

Slečna Spineliová?

-Druhý patro. -Díky.

Tak se pochlubte, jak jste si s tím poradila!

No, to se nám moc nepovedlo. A co vaše soupeřka?

Byla úspěšnější, co myslíte? -No, snažila jsem se,

ale asi to taky není žádná paráda. -To tedy není, máte pravdu...

-Prosím vás! -Hledáte někoho?

Slečnu Spineliovou!

Je to ten byt pod vámi, že?

-Tak asi není doma. -Odstěhovala se?

-To nemyslím, proč? -Viděl jste ji teď někdy?

To ne, byl jsem se ženou měsíc pryč, vrátili jsme se včera.

Charlotte!

Zeptej se tady pána, jak se jmenuje a co tu dělá.

Jsem lékař a chci jí nabídnout práci.

-Á! -Tak vidíš, jak je to prostý.

To určitě moc ráda uslyší, pane.

-Kde je? -Nebude daleko.

Člověk by řekl, že se bojíte, že se jí něco stalo.

-Je to tak? -Ne, ne, to vůbec ne! Promiňte.

Jste do ní zamilovanej, co? To je dobře.

To tý chudince chybělo. Aby ji měl někdo rád.

Dělej! Nahraj! Kam to kopeš! Neblbni! Beru, beru! Chytej!

Sledujte mě!

Tady se můžete setkat s Claudií.

Jsem zdejší vikář, pane, mohu pro vás něco udělat?

Já vlastně nevím, proč jsem tady.

Tedy, já hledám slečnu Claudii Spineliovou.

-Její babičku asi, ne? -Její babičku?

Od toho hrozného neštěstí před měsícem

tu tráví celé dny na modlitbách.

Chodí sem s ní její manžel a sestřenice,

bojí se, aby se jí něco nestalo.

Hrozného neštěstí? O čem to mluvíte?

Ale...

Á, pane profesore, to je od vás hezké,

že jste přišel, je to ohromná čest!

Vy určitě časem zjistíte, co se stalo.

Promiňte, madam, já nic nechápu, jak víte, kdo jsem?

Na vaší klinice se totiž stalo něco moc divného, pane!

Když u vás moje vnučka začala pracovat, byla úplně normální,

a o 14 dní později, když odešla,

a vůbec mi neřekla proč z toho místa odešla,

jen tak ze dne na den.

Ale když se potom vrátila domů,

tak jsme ji nepoznávali, byla jako... jako vyměněná.

Usmívala se, nechtěla na sobě nechat nic znát.

Rozumíte? Ale já to viděla!

Někdo u vás jí musel ublížit.

A ten je teď zodpovědný za její smrt.

Chtěla bych ho znát, pane! -Chcete říct...

Moje vnučka si vás moc vážila

a měla ve svým bytě vaši velkou fotku z obálky jednoho časopisu.

Já ji vychovala, pane, s jejím bratrem.

Otce nikdy nepoznali, chudáci.

Jen si to představte, skončit úplně sama na dně kanálu!

Proč něco takového udělala, pane?

Jak to vůbec mohla udělat, tak hroznou věc!

Páni! Takovýhle fáro se tu moc často nevidí.

Zabloudil jste nebo co?

Jezdíte sem často?

Čtyřikrát za den, dohlížím tady na navigaci.

Před pár týdny se tu prý někde zabilo jedno děvče.

-Jo, u mostu. -Viděl jste ji?

-Jasně. -No a?

Hm, no nic, byla jako všichni utopenci.

Divná věc, tihle utopenci. -Proč divná?

No proč!? Skočíte do vody, abyste zmizel.

Zmizíte a za chvíli zas vyplavete na hladinu,

jako kdybyste chtěl zase znovu ožít.

Nazdar, tady jsem!

Nevědí, co chtějí, tihle utopenci.

No, třeba ta holka...

Přešel ji ten srdcebol a chtěla se možná vrátit mezi nás.

Díky, už mě nechte.

Určitě měla nějaký hrozný trápení, chudinka.

Když si takhle mladá holka veme život,

tak to neudělá z legrace. Kdoví co jí kdo udělal, ne?

-Padej! -Tak se nezlobte, nezlobte se!

Ale jestli vás ta holka zajímá,

tak jistě přijdete na to, proč se zabila.

Nebo pro koho.

Nashle!

-Něco nového o profesorovi? -Nemůžu ho nikde chytit.

Čekám tady už hodinu, kdy přijde pan profesor?

Už to nemůžeme odkládat, paní Wellmanová.

Je nejvyšší čas. Odrodím vás sám.

To je skandál! Nejel jsem dvacet tisíc mil,

aby mou ženu rodil nějaký asistent!

Snad panu Riviérovi platím dost! Kde sakra je?

Hned se vrátím!

-Riviére se pořád neozval? -Ne, ještě ne.

Zeptejte se jeho sekretářky, ta by o něm měla vědět.

-Třeba je doma, volala jste mu? -V autě se nehlásí.

Volám mu v jednom kuse, jeho žena o něm taky neví.

Prosím vás, pane profesore, paní Wellmanová.

Paní Jubertová, odveďte pána! Pane, dovolte!

-Pojďte se mnou, pane Wellmane! -Jen klid, jsem tady!

-Profesore! -Vše je v pořádku.

Vemte ji okamžitě na sál a dejte jí valium!

Okamžitě! -Jistě, pane.

Podívejte, je to chlapec!

Paní Jubertová, kdy bylo první? -První co, pane?

-Dítě, které jsem přivedl na svět. -V 1972.

A bylo taky jaro.

Jméno si už nepamatuju, ale byla to holčička.

Zvláštní, jak se to člověku vykouří z hlavy.

Všechny ty děti co za ta léta porodil.

Jak člověk zapomíná.

Jasně, že je mi jí líto.

Ale copak jsem to mohla vědět, když se mi sem chtěla nakvartýrovat?

Myslela jsem, že je tu na lovu! A to já si hlídám!

Nechám tu holku a za chvíli mám plnej kvelb poldů.

-Copak vypadala jako šlapka? -To nic neznamená, jak kdo vypadá.

Ale líto mi jí je, to jo. Hm!

Ještě ji vidím, jak odjíždí na tom svým kole podél kanálu.

Kdyby mě to napadlo, byla bych ji zadržela.

Jenže člověk je holt podezřívavej.

-Dobrý den! -Zdravíčko!

Ale vy tu taky nejste náhodou.

A nemluvíte, to není normální.

Vy budete novinář nebo fízl!

Co budete pít?

-Dám si pivo. -Já taky.

Prosím vás!

No jo, to je nějakýho kraválu! Už jdu!

To jste vy, to jste měl říct! -Promiňte.

Jestli jdete za mnou, tak bacha, ten můj je děsně žárlivej!

-Nemáte její klíč? -Proč bych ho měla mít?

To se dělá mezi sousedy, přáteli...

My nejsme žádný přítelkyně, sotva se pozdravíme.

Hele, co to tam děláte?

Fajn, tak já jdu zavolat poldy!

Můj záznamník je rozbitý, takže neuslyším váš vzkaz.

Ale i když jste třeba jen někdo cizí,

přeji vám všechny dobré věci, co jich na světě je.

I ty, co nejsou a co si je sami vymyslíte.

Hodně štěstí.

-Já za to nemůžu! -Za co nemůžete?

Tohle všechno dokazuje, že nebyla normální!

Vy jste ji přece znala, tak mi to dosvědčte!

-Za co nemůžete, co se stalo? -Je mrtvá.

To vám nezávidím.

Řekněte mi o ní něco.

Měla kamarádku, FranĿoise.

Loni tu dokonce spolu nějakou dobu bydlely.

Pracuje v nějakým tanečním klubu.

Ponoř se, to je ono! A teď ruce, raz dva tři, dobře.

Rozevřít raz, dva, tři, dobře.

Protáhnout ano, to je ono! Teď pirueta, ano, výborně.

Raz, dva, tři. Hezky se uvolni, a ještě víc.

Tak a teď si to celé vezmeme ještě jednou od začátku.

Claudia mi všechno řekla.

Jako noční sestra žila na sesterně od jednoho zavolání ke druhému.

Vy jste přišel, pomiloval jste ji, ona to s radostí přijala

a vy jste zas odešel do svého světa.

Ale ona tím žila.

Dělala jsem všechno, aby to pochopila.

Ale nedala si to vymluvit.

Říkala jsem jí, že jste jako všichni, jen sobec!

Že to pro vás byla jenom taková epizodka!

Nechtěla tomu uvěřit.

Byla hrozný snílek, víte? Romantička.

Celý život čekala na velkou lásku, která by dala jejímu život smysl.

Věřila, že ji našla ve vás.

Byl jste pro ni princ na bílém koni.

V životě jsem neviděla tak bláznivě zamilovanou holku.

Zasvětila vám každý okamžik svého života, každou myšlenku.

Byla přesvědčená, že ji milujete stejně jako ona vás.

Až do dne, kdy to konečně pochopila.

Jakého dne?

Pršelo.

Chtěla s vámi mluvit

a vy jste jí nevěnoval ani minutu, snad ani pohled.

Kdybyste jí řekl pár slov, pár lží, to je úplně jedno co,

alespoň náznak zájmu,

něžnosti, byl byste jí zachránil život.

-Prosím vás! -Kdo to je?

Noční sestra. Bůh ví, co vám může chtít.

-Pane profesore! -Bláznivá holka.

Pospěšte si, přijedeme pozdě na tu večeři.

Dobrý večer. Dneska to Holy ohromně sluší, že?

-Řekněte jí, že jsem v restauraci. -Jistě, pane.

Konečně, Jeane!

-Máš hlad? -Ne, chci jen trochu vína.

Co bys teď dělal ze všeho nejradši?

Já bych volila milování nebo Tibet.

-Tibet? -No jo, Tibet.

Tam je důležitý jen být a ne něco dělat.

Žádný problémy, žádný starosti o peníze.

Nic na čem vám záleží, chápeš to? To je úžasný, ne?

Když to říkáš.

Máš smutný oči, nemůžu tě nějak rozveselit?

Chtějí mě zabít.

Když jsi takhle vážnej, mám taky chuť tě zabít.

Půjdeš ke mně? -Ne, dneska ne.

Jsem Georges Spineli, bratr Claudie.

Hodně jsem o vás přemýšlel.

Myslím, že byste měl znát hodinu svojí smrti.

Zabiju vás zítra ráno v 6 hodin, tady u mostu.

A jestli nepřijdete, nic se neděje.

Jeden den v tom nehraje žádnou roli, mně neuniknete.

Pusťte ho dovnitř, René, já toho člověka čekám.

-Dobrý večer -Dobrý večer.

Jeane!

Chtěl jsi mě vidět, tady jsem!

-Děkuju ti. -Pojď za mnou!

Ukážu ti skvost, který jsem dnes získal.

10 let, celých 10 let, se za tímhle pokladem honím!

Bugatka, jedno z nejvzácnějších aut na světě.

Jistě, ale kvůli tomu jsem nepřišel.

Á. To je pravda.

Ty máš nějaký problém a potřebuješ mou radu.

Ano, dalo by se to tak říct. Já už sám dobře nevím.

Poslyš, to musí být dost vážné. Takhle tě neznám.

Je to vážné, ano.

Jenže mně je to úplně jedno.

Když mi předloni umřela žena, taky jsem tě potřeboval

jako dávného přítele. Ale ty sis nenašel ani minutu.

Tebe vždy zajímala jen tvá kariéra, tvoje moc, tvoje záliby.

Ty jsi se odjakživa choval,

jako by tady celý svět byl jenom kvůli tobě.

Kdybys mi věnoval pět minut,

tak by tě to zbrzdilo na tvé cestě vzhůru.

Prosím tě.

Dneska něco potkalo tebe a najednou o mně víš.

Ne, Jeane. Zůstaň si sám, v tom svém vězení,

v té cele metr osmdesát, se dvěma světlíky očí.

Nepočítej s tím, že ti podám ruku.

Dal jsi mi lekci lhostejnosti, hochu.

Děkuji ti za ni.

René! Vyprovoďte pána!

Haló?

Jeane?

Tak mluvte přece!

Víš, Jeane, každý den páchá člověk drobná svinstva.

To je základní funkce lidských bytostí.

Ale bohužel řídí se to zvláštním kódem, který nám uniká.

Za velikou lumpárnu získáme ocenění

a bezvýznamný svinstvíčko někdy zaviní tragédii.

Kde jsou ty skleničky? Á!

Za to, co se stalo, neneseš odpovědnost.

Ty jsi škrtnul sirkou, to děvče zažehlo oheň.

Za to ty nemůžeš.

Hele, podívej se!

Nemáš chuť?

Můžeme se o ni podělit, jako jsme to dělávali za mlada.

Zapomeň na to a žij dál svůj život!

A buď šťastný!

Nešťastný lidi totiž kolem sebe šíří smutek.

Na, napij se.

Ty jsi o 2 roky starší a já vypadám jako tvůj dědeček.

Nikdy ses neptal proč?

Proto, že já jsem nikdo a ty máš úspěch?

Ne, to není ten důvod.

Nezůstaneš mladý, když si přestaneš lichotit...

Obdivovat se.

Když přestaneš věřit těm komplimentům,

který sám sobě skládáš,

tak v tu chvíli zestárneš navždycky.

Až o sobě začneš pochybovat, tak jsi prohrál, a skončíš jako já.

Ty musíš dál věřit sám v sebe, buď si třeba megaloman, tím líp.

Nic nesmí změnit tvůj život!

Jestli si pustíš do domu výčitky svědomí,

tak už ti tam zůstanou. A budou rozhodovat místo tebe.

A taky, hergot! Medicína tě přece potřebuje!

Kam jdeš?

Víš jistě, že ta holka nevyprávěla tu historku svý rodině?

Bráchovi, sestrám, tetě?

-Tak kam jdeš? -Kam bych měl jít?

Do hospody, jako vždycky. Pojď!

Hospoda je jediný místo, kde já vychutnám noc.

A noc já mám moc rád.

Ale je to mrcha, víš?

Ráno nás opustí a musíš zase čekat celej den, než se vrátí.

Tak co, jdeš se mnou? -Ne, jdi sám.

-40 na 16. -Ještě tohle na 14.

Poslední sázky, prosím!

Zkusím to ještě jednou. 18, jedno číslo!

Jednou to vyjít musí. -18, jedno číslo.

-Je tam balík. -Konec sázek, prosím!

-27 a 36. -15, černá, malá.

Jedno číslo, a dvojice, děkuji. -No, co se dá dělat?

Třeba to vyjde příště. Dobrou noc!

-Dobrou noc, madam! -200, první tucet.

-Taky bych toho už měla nechat. -Už končíte, madam?

Ano, dnes mi nějak nepřeje štěstí.

-Mami! -Á, chlapečku!

Já tě zrujnuji, dneska večer jsem zase prohrála.

-To je jedno. -Pojď!

-Ukončete sázky, prosím! -Ty vyděláváš na těch dětech,

co přivádíš na tenhle svět tolik peněz

a já ti je všechny utratím!

-Konec sázek, prosím! -Není to zábavné?

Oh, pamatuješ se na mou přítelkyni Ednu?

-Ano, docela dobře. -To je hrozné, co se jí stalo.

-Co se jí stalo, mami? -Její syn je mrtvý.

Před dvěma týdny se zabil v autě. Byl starý jako ty.

Musím se posadit.

Kdybych tě já měla ztratit,

to už bych neměla žádný důvod zůstat na světě.

Nepřežila bych tě ani o hodinu. Buď opatrný, chlapečku.

Nikdy ti to nemůžu dost opakovat!

Dávej si všude pozor, na ulici, v autě, nelítej moc často letadlem!

Přišel jsi se jen na mě podívat,

nebo mi chceš říct něco zvláštního?

Ode dneška za 3 týdny spolu jedeme do toho New Yorku!

A ty tam dostaneš zase další cenu!

Nevíš, jak jsem na tebe hrdá! Díky tomu se dožiju stovky!

Jeane!

Jeane, chlapečku, co to...

-Co tady děláte?

Jeane, ty jsi mě vyděsil!

Dostal jsem chuť tě vidět, to je všechno.

Co je s tebou? Jsi hrozně bledý.

Stalo se něco? -Ne, nic. Doopravdy.

-Zůstaneš se mnou? -Ne. Dneska nemůžu.

-A uvidím tě zítra? -Jistě.

Teď se vrať do postele a nashle zítra, ano?

-Hm. -No tak!

Vypadáš příšerně.

Co se stalo? -Zase bude dobře.

-Ty už jsi vzhůru? -Myslím na ten dnešní koncert.

Mám z toho strach, nemůžu už spát. -Hm.

To je hezkej medvídek, odkud ho máš?

To je talisman pro štěstí.

Jedeš někam, nebo tam večer budeš?

To víš, že tam budu.

Tak jdi, musím něco zařídit.

Připravili:

Překlad a dialogy: Jarmila Hampacherová

Dramaturgie: Zuzana Kopečková

Asistentka režie: Drahoslava Pešulová

Vedoucí produkce: Lucie Matoušková

Vedoucí dramaturg: Alena Poledňáková

Šéfproducent: Vladimír Tišnovský Režie: Marie Fronková

Skryté titulky: Stanislav Vyšín Vyrobila Česká televize, 2010