Original subtitles

Downloaded From www.AllSubs.org

Holocaust (TV mini-series 1978) Holocaust.TV.1978.DVDRip.XviD.Part.1 25 fps

HOLOCAUST 1. část

MRAKY SE STAHUJÍ

BERLÍN, 1935

Polib nevěstu.

- Ale já nejsem před lidma zvyklej. - Není zvyklej. Karle, polib ji.

Když na to není zvyklej, tak to musím změnit.

Josefe, měl bys už začít s přípitky.

Milí přátelé, připíjím šťastným novomanželům.

Inze Helmsové-Weissové, novému členu naší rodiny, a svému synu Karlovi.

Ať žijí!

A protože se rodina Weissova a Helmsova teprve poznávají,

připíjím dále našim novým příbuzným, paní Helmsové a panu Helmsovi.

Na zdraví.

Jejich synu Hansovi a všem jejich příbuzným a přátelům.

A nyní připíjíme mému bratru Mojžíši Weissovi,

který přijel kvůli tomuto nádhernému dni až z Varšavy.

- Mojžíši. - Na zdraví.

A milým rodičům mé ženy, paní Palitzové a panu Palitzovi.

Míň řečí a víc šampusu.

Mojžíš Weiss? Promluvil si někdo s tvou sestrou, než provedla tohle?

- Nikdo s ní nemluvil. - Tati, jsi na řadě.

Obávám se, že naše rodina není tak slavná jako vaše, doktore Weissi.

Pane Helmsi, jsme všichni přátelé, dobří Berlíňané.

Mojžíš taky?

Já také připíjím novomanželům, svý milovaný ženě

a svýmu synovi Hansovi, kterej právě slouží vlasti.

Pro mladýho muže nejlepší výcvik. U který zbraně?

- U pěchoty. - Já byl taky u pěchoty.

Kapitán. Druhej berlínskej kulometnej pluk.

Císař mi dal tohle. Železnej kříž první třídy.

To je všechno, co jsem chtěl říct.

Přeji všem mnoho zdaru a štěstí.

Karle, pojďme zjistit, jestli umíš líp tančit, nebo líbat před lidma.

- Zatančíme si? - Ne, nesnáším tvoji voňavku.

Žádnou nepoužívám, já tak voním od přírody.

- Ještě jednou gratuluju. - Já vím, Mojžíši, co si myslíš.

Není to zrovna židovská svatba. Civilní obřad, bez rozbíjení sklenice.

- Josefe, já to chápu. - Neodsuzuj nás. Velké svátky držíme.

Prosím, neomlouvej se, moc to Karlovi přeju.

Strýčku Mojžíši, zatanči si se mnou.

Aničko, já jsem moc špatnej tanečník.

Prosím tě, pojď.

Budeš toho litovat, uvidíš.

- Jsi šťastná, Berto? - Když je šťastný Karl, ano.

- Neodpověděla jsi. - Odpověděla jsem nejlíp, jak umím.

Je z nich krásný pár a jejich rodiče jsou moc milí.

Podívej se, jak je Karl zamilovaný.

Ano. Já to vidím.

- Mojžíš. Helmsi? - To se nás netýká.

- Je to dobrá rodina. - Nečteš noviny?

- Inga možná bude litovat. - Bude jí dobře.

To jsou dobří Židi.

On je lékař a ten starej pán je válečnej hrdina.

- Škoda, že jste tu svatbu o pár měsíců neodložili. - Proč myslíš?

Kolujou zvěsti, že Strana brzy smíšená manželství zakáže.

Ušetřilo by to spoustu trápení.

Netvař se tak zděšeně. Třeba se nic nestane.

Vypijte si tohle.

To je jen reakce na nikotin. Čaj, to je starý osvědčený lék.

- Jak je vám? - Líp, děkuju.

Já šampus snáším, ale spolkl jsem asi tabák.

Hansi, ta uniforma z tebe chlapa neudělá.

Byl odjakživa slabej na žaludek. Doufám, že ho v tý armádě dobře krměj.

O tom jsem přesvědčen.

Kromě toho, teď máte doktora přímo v rodině.

Promiňte.

- Jaký jste doktor, pane Weissi? - Výbornej.

No tak, Rudi.

Doktore Weissi.

Jsem praktický lékař, mám malou soukromou kliniku.

Uvažoval jsem, jakou máte praxi, když je váš bratr Polák.

- Jsem původem taky z Polska. - Ale praxi máte v Berlíně.

Pokládám se za Němce jako moje žena. Studoval jsem medicínu tady.

A jako Polák... Co si myslíte o současný politický situaci?

Nikdy se nebavím o politice, příteli.

Na novou léčebnou metodu vám svůj názor řeknu, ale na politiku ne.

Dneska je to v armádě zřejmě úplně jiný než dřív.

- Byl jste ve Francii? - Ovšem.

Modleme se, abychom už nikdy nemuseli bojovat, už žádný války.

Připíjím vašemu názoru.

Polní maršál von Heidelberg, to je vzor důstojníka.

Odvážnej, chytrej.

- Ten děda? - Dodnes jeden z nejlepších.

Takoví lidé by si měli vzít na starost Německo, generálové.

Však se jednoho dne o tu bandu postarají.

- Jakou bandu? - Vždyť vidím, co pod klopou nosíte.

Pár dobrejch vojáků, a potáhnou.

To je úžasný, ty máš v rodině militaristy.

Děda si myslí, že je pořád v uniformě. Maminka říká, že by měl znovu rukovat.

Jak to vypadá v Polsku, Mojžíši Weissi?

Mám ve Varšavě lékárnu, mě se můžete ptát leda na recepty.

Dnes jste všichni našimi hosty. Tak už dost politiky.

Co kdybychom si zazpívali?

Karle, řekni harmonikáři, ať zahraje něco hezkýho.

- Něco, co všichni známe. - Co třeba Lorelei?

- To se nedoporučuje. - Zahrajte.

Heine se přece při svatbě hodí, ne?

Madam, já mám tu píseň také rád, ale...

- Hrajte, prosím. - Taky ji miluju.

Je to tvůj míč?

Jen počkej, Rudi, to si s tebou vyřídím.

- Promiňte, mám v ordinaci nepořádek. - To nevadí, pane doktore.

Paní Dorfová, máte systolický šelest. Nepatrný, takřka neslyšitelný.

Není to nic, s čím byste si měla dělat hlavu.

Dá se s tím něco dělat?

Dám vám něco na chudokrevnost, která s tím šelestem souvisí.

Nesmíte se ale přetěžovat. Mírný pohyb nevadí.

Pohybu se nebojím, máme dvě malé děti, doktore.

Marto, mohli bychom si vzít na pár dní v týdnu služku.

- To si teď nemůžeme dovolit. - Hlavně to nepřehánějte.

Nemusíte celý den jen drhnout a žehlit, na to jste příliš hezká.

A samozřejmě mi dejte vědět, kdyby ta slabost nepřestala.

Rád bych vás viděl za měsíc znova, ano?

- Opravdu to není nic vážného? - Chci to vědět. - Čestné slovo.

Říká se tomu šelest prvního stupně. Lidé s tím mohou normálně žít.

Odstraníme tu chudokrevnost, a budete tak zdravá, jako jste krásná.

Dorf... nejste příbuzný s Dorfovými, co měli na Kleinstrasse pekařství?

- Jsem jejich syn. - Proč jste to neřekl hned?

Manžel se nerad odvolává na stará přátelství, doktore.

Pročpak? Léčil jsem ho, když měl v 10 letech spalničky.

Jak se mají vaši rodiče?

Tatínek před několika lety umřel, o pekárnu přišel za krize.

- Maminka teď žije v Mnichově. - To je mi líto.

Pamatuju se na ty báječné štoly, otec je pekl každý čtvrtek.

- Spíš ve středu. Já jsem je roznášel. - Asi máte pravdu.

Škoda, že ty těžké roky tolika dobrým lidem ublížily.

- Proto jsem na manžela hrdá. - Marto, prosím tě.

- O všechno přišel, ale dostudoval. - Máte být nač hrdá.

Dejte mi vědět, jak vám je. Ten lék by měl pomoci. A nebojte se.

- Děkuji vám, pane doktore. - Na shledanou. - Na shledanou.

Kdo je další? Pan Löw. Prosím.

Hledá se skladník, pomocník kuchaře, noční hlídač...

Nic pro právnický mozek.

- Trpělivost, Eriku. - Trpělivost?

Jak zaplatím ty návštěvy u doktora?

- On ti počká, dokud nenajdeš místo. - Ale já nechci takhle žít.

S nezaplacenými účty prosit lidi o pomoc.

- Můžeme si vypůjčit od našich. - Už mi to půjčování leze krkem.

Miláčku, jsi moc skromnej.

Neumíš lidi přesvědčit, jak jsi chytrej.

Máš pravdu, byl jsem v ročníku mezi prvními deseti, a jsem bez místa.

Co kdybys zkusil něco jinýho než práva?

Ty má nezdolná ženuško.

Kam se hrabe tvůj srdeční šelest na tvou vůli?

Pojď, zvu tě na zmrzlinu.

Doktor Weiss říká, že se máš dobře živit.

Eriku, neměl bys mé návrhy tak odbývat.

- Holčičko, navrhuješ pořád totéž. - Ano, strýček...

...promluví s Heydrichem o chytrém mladém příteli, právníkovi Dorfovi.

Aspoň mu dovol, aby ti s ním sjednal schůzku.

Marto, já nemám pro politiku nadání.

Tatínek byl socialista. Mám se dát k lidem, co ho na demonstracích bili?

Doby se mění.

Eriku, ve Straně je dnes spousta tehdejších odborářů.

Vím, že tě politika vůbec nezajímá a že nenávidíš byrokracii.

- Prostě jsem k ničemu. - To není pravda.

Eriku, já tě tak miluju.

Přála bych tobě i dětem jen to nejlepší.

Heydrich ze mě udělá byrokrata.

Nejsem žádnej bojovník, nemám rád zbraně ani přehlídky.

Jsem pekařskej synek, kterej se propracoval na právníka

a vzal si ženu hezčí a hodnější, než si zaslouží.

A která se bude trápit a ublíží svýmu srdíčku,

když jí manžel tu laskavost neudělá.

Intrikánko.

Vyhrála jsi.

Dorf Erik, 24 let, narozený v Berlíně,

absolvent právnické fakulty.

- Bez stranické příslušnosti. - Ano, až do téhle chvíle.

- Proč ten náhlý zájem? - Potřebuju místo.

Tohle je příjemná změna.

Nevíte, kolik patolízalů musím vyslechnout.

Chvastounů, pokrytců, co přetékají láskou ke Straně, k Vůdci, k Říši...

Je to úleva, mluvit s někým, kdo prostě hledá místo.

Já si vážím Strany i toho, co dělá a říká Vůdce.

Samozřejmě. Posaďte se.

Mladý právník s dobrým vzděláním, který se nemůže uplatnit ve svém oboru,

- protože tam sedí Žid nebo socialista. - Nikoho neobviňuju.

Proč ne? Známe své nepřátele. Co víte o nás?

Že jste policejní rameno státu, vnitřní a vnější bezpečnost.

Přiznávám, že mi dělá potíže rozeznat od sebe SS, SD a gestapo.

Nám taky. Nevadí, řídím je všechny.

Pod laskavým vedením Reichsführera Himmlera, samozřejmě.

Váš vztah k Židům.

- Neutrální. - Mám rád upřímnost.

Doufám, že mě nepovažujete za upřímného hlupáka.

Vůbec ne.

Ten slepý fanatismus pravověrných je obdivuhodný,

ale občas je třeba být neutrální, analytický a chladnokrevný,

protože světové židovské spiknutí, bolševismus a kapitalismus,

které se spojily proti Německu, je analytická záležitost.

To, že Židé znečišťují rasu, že pronikají do života našeho národa,

zrazují germánské ideály, to je realita, Dorfe.

Já jsem Vůdce četl.

Pak víte, jakou důležitost přikládá naší rasové politice.

Je ústředním bodem našeho programu.

Tím, že se postavíme proti Židům,

vyřešíme řadu problémů ekonomických, vojenských i správních.

- Jestli budou všichni souhlasit. - Je to vzrušující vyhlídka.

Některé představy, které jste získal na fakultě, musíte zapomenout.

- Připouštím jiný názor. - Výborně, to vítám.

Zvlášť, když to někomu výborně myslí.

Byl jste mezi prvními deseti, dostal jste pochvalu od profesora...

Bojím se, pane, že nejsem vojenský typ.

Jakživ jsem z ničeho nevystřelil. Uniformu jsem od skautských let neměl.

To je na tom to nejlehčí. Uniformu si dokáže navlíct každý idiot.

- Pošlu vás na osobní, tam si vás prověří. - Prověří?

Pouhá formalita. Rasová čistota, členství ve stranách...

Předpokládám, že byste sem nevkročil, kdybyste nebyl čistý.

- Toho se bát nemusíte. - V jistém smyslu riskuji krk.

Hitler řekl, že neustane, dokud nebude pro každého Němce hanba být právníkem.

To byl vtip.

- Vítám vás. - Děkuji.

Heil Hitler.

Výborně, dokonce bez vyzvání.

Heil.

Podívej se na tatínka.

Marto, je moc těžký, nemůžeš ho tahat.

Petře, jak se ti líbí tatínek?

Petře, vždyť je to tatínek.

Ta uniforma je na něj moc. A na mě taky.

Eriku, vypadáš jako hrdina.

Ty boty trochu tlačej. Ještěže je nemusím nosit pořád.

Ale to musíš. Lidi si tě budou vážit.

V krámech to jistě poznám. Budeme dostávat nejlepší maso.

- Ty mazaná Berlíňanko. - Proč by ne?

Když máš možnost získat moc a vliv, proč toho nevyužít?

Ano, proč ne...

- Petře. - Petře, to je tatínkova uniforma.

Bojím se, že můj první den u policie nedopadl nejlíp.

Je to jako výjev z Iliady.

Hektor si nasazuje třpytnou přilbu s chocholem

a jeho hošíček před ním zděšeně couvá

a křičí, zděšen pohledem na otce svého.

Dál si nevzpomínám. Hektor prosí Dia, aby nadal synka větší odvahou.

Však já vám ji oběma dodám.

Kdo je na řadě?

Pan Dorf. Prosím.

No, prosím...

Zřejmě jste přišel kvůli své paní.

Škoda, že jsem ji od té doby neviděl.

Je v pořádku. Občas je jen trochu unavená.

Ten šelest nebyl nic vážného, ale musí na sebe dávat pozor.

- Přicházíte jako pacient vy? - Ne, jako pacient ne.

Tak tedy proč?

Tajná policie.

Poručík Erik Dorf.

Co jsem provedl?

- Znáte Helgu Guttmannovou? - Ano, naše bývalá služebná.

Doktore Weissi, víte, že nesmíte léčit árijské pacienty?

Promiňte, udělal jsem to ze zvyku.

Míval jsem rozsáhlou árijskou klientelu, včetně vás a vaší paní.

Nerad k vám přicházím takhle, ale je to pro vaše dobro.

Jistě, chápu.

Obyčejně tyhle věci nevyřizuju, jsem v administrativě.

Návštěvy v bytech neděláte, jste specialista, že?

Ano, něco takového.

Někdo mi řekl, že jste ošetřil árijku.

Je lepší, když vás upozorním já než někdo jiný.

Nevím, co si o tom myslet.

Před několika lety jsem vyšetřoval vaši paní.

Psal jsem jí recepty v téhle ordinaci. Byl jsem váš rodinný lékař.

Proč jste neodjel z Německa? Chudák přece nejste.

- To je otázka... - Jeďte. Zmizte, dokud je čas.

I Židi jsou nemocní a potřebují lékařskou péči.

Až všichni lékaři odjedou, kdo se jich ujme?

Zůstali by tu jen chudí a staří.

- Bude to pro vás čím dál horší. - Oč horší to může být?

Už nejsme občané, nemáme zákonná práva.

Náš majetek nám může být zkonfiskován.

Nesmím pracovat v nemocnici, nedostávám léky.

Ptám se vás ve jménu lidství, co nám ještě můžete udělat?

Nechoďte za mnou pro pomoc.

Nesmím se dovolávat dřívějšího přátelství?

Ne, nesmíte. Osobně proti vám nic nemám.

Jeďte.

Odjeďte, to se lehko řekne.

- Bravo! - Josefe. - Tati.

Takhle sem vpadnout. My tady s maminkou zkoušíme.

Má pravdu, mělo to být překvapení k narozeninám.

A ke všemu tvůj nejmilejší Mozart. Ty máš rád nejtěžší skladby.

Bylo to vynikající. Nikdo by to líp nezahrál.

Anno, můžeš nás nechat samotné? Potřebuji si s maminkou promluvit.

Vsadím se, že vím o čem. Pojedeme, nebo zůstaneme?

Anno.

- Pamatuješ se na Dorfovy? - Na toho pekaře?

To jsou ti, cos o ně tak pečoval a co jsou ti tolik dlužni?

- Právě mě navštívil jejich syn. - Aby zaplatil dluhy?

Mladý Dorf je teď u tajné policie.

Přišel mě upozornit, že nesmím léčit árijce.

- Prý bychom měli odjet. - Jak je laskavý.

Berto.

Možná, že bychom se měli odstěhovat. Trvá to už moc dlouho.

Měli jsme odjet už před třemi roky, hned po Karlově svatbě.

Co to povídáš, Josefe? Že jsme zůstali kvůli mně?

Ale ne, miláčku, to ne. Rozhodli jsme se přece společně.

Josefe, jen si nic nenalhávejme.

Řekla jsem ti v tomhle pokoji, když ty útoky začaly,

že je to moje vlast stejně jako jejich.

Já se těch barbarů nebojím.

Nemusíš si nic vyčítat. Potřebují mě tady.

Podívej se na ty lidi v čekárně.

Proč pořád tvrdí, že všichni Židi jsou boháči? Co moji pacienti?

- Ty jsi můj milovaný manžel. - To rozhodnutí jsme udělali oba.

Možná se to zlepší. Hitler je jenom další politik.

Copak nás tvůj otec neujistil, že to pomine?

A donutil tě, abys ospravedlnil mou bláhovost.

Třeba ještě není pozdě. Víš, ten železničář, kterého zná Inga.

Promluvíme si o tom později.

Když ne my, aspoň děti musí pryč.

Už tu nacistickou hru hrajeme moc dlouho, Berto.

Váhali jsme a čekali na další ránu.

Když si vzpomenu na Karla, Annu a na Rudiho.

Však to přežijeme.

Tohle je přece země Beethovena, Schillera a Mozarta.

Naneštěstí žádný z nich není právě u moci.

Zavolej Karlovi a Inze. Pozvi je na večeři.

Musíme si znovu o všem pohovořit.

To byl faul. Proč jste to neodpískal?

Židáku.

Podržte mi ho.

Weissi, Ulrichu, nechte toho praní.

Typickej židák, pere se nefér.

- Vyřídíme si to mimo hřiště. - Jak to, že ještě hraje?

- Pusťte mě. - Má pravdu. Weissi, ven.

Co tím chcete říct? Hrál jsem letos ve všech zápasech.

- Jsi vyloučenej, protože se pereš. - Ale to je sprostý.

Weissi, opusť hřiště.

Promiň, Rudi.

Můj známý železničář říkal, že byste se snad mohli dostat ven,

- ale bude to stát hodně peněz. - To by se dalo zařídit.

- Kam nám navrhuje odjet? - To neříkal.

- Odjet se už nedá nikam, tati. - Víš to jistě?

- A co Francie? Švýcarsko? - Švýcarsko Židy vrací, Francouzi taky.

- Nikdo nás nechce. - To je fakt.

I Spojené státy prý přijímají míň německých Židů, než připouští kvóta.

- Už jich několik vrátili. - No a co? Máme jeden druhýho.

- Nemám pravdu, mami? - Ovšemže, Aničko.

- Já se tak stydím. - Snad s tím člověkem promluvím znova.

To nemá smysl, čekali jsme moc dlouho.

Co ta organizace, která posílá děti do Anglie a do Států?

Ta už je dávno zrušená.

- A co utéct do lesa a schovat se? - Zkusme to na ambasádách.

U Američanů a Angličanů. Mohli bychom do Polska.

- Vlastně jsem ještě polský občan. - Tam je to stejný jako tady.

Nikam nepojedeme, ani nápad. Aspoň prozatím ne.

- Maminka vždycky prosadí svou. - Protože má vždycky pravdu.

Hitler má Československo, má Rakousko. Co by ještě chtěl?

Má co dělat, aby strávil všechny ty rakouský dorty a český pivo.

- Ty tomu věříš? - Je to politik.

Veškerá nenávist k Židům je jenom politika.

- Jak bude mít, co chce, zapomene na nás. - To je asi pravda.

Je to jen politika.

Můj otec říkal, že generálové nesouhlasí s tím, co se děje...

S těmi ohavnostmi.

Ano, můžeme být optimističtí.

- Anno, skliď ze stolu. - Pomůžu jí, maminko, nevstávej.

Zbabělý vražedný čin mezinárodního židovstva, které se spiklo.

- Zesil to, Rudi. - Střelcem byl Herschel Grünspan, polský Žid,

který chladnokrevně zastřelil pana Von Ratha.

Jsou hlášeny spontánní demonstrace proti Židům.

Rozhněvaný německý lid povstal, aby pana Von Ratha pomstil.

- Rudi, vypni to. - Ne, chci to slyšet.

Von Rath byl postřelen před velvyslanectvím.

Podle lékařů je jeho stav kritický.

- Výborně, měls ho zabít. - Rudi, vypni to!

Rudi, poslechni maminku.

To nic, v okolí si mě lidi váží.

Židáci!

Zbabělci.

Haló.

Ano, u telefonu Dorf.

To ne.

Ano, hned jsem tam.

- Špatné zprávy? - Von Rath právě zemřel.

- Chudák. - Jdu na velitelství.

Musíme přikročit k jistým bezpečnostním opatřením.

Tati, ti zlí lidi Von Ratha zabili?

Ano, Petře, ale potrestáme je.

- Židi ho zabili. - Oni jsou zlí.

A tatínek ty zlý lidi potrestá, proto má revolver.

Připadám si s tím revolverem tak hloupě.

To je symbol, Eriku. Nemusíš nikoho zastřelit.

Nejsem si jist, jestli vím, z kterého konce se střílí.

- Už to začalo. - A co?

- Odveta. - Říkals bezpečnostní opatření.

Goebbels už hodně dlouho pomýšlel na něco takového.

Heydrich ho bude muset udržet v mezích.

Doufám, že to nezdrží mé povýšení.

Jsou to skoro tři roky, a jsem na tom pořád stejně.

Měl jsem dostat kapitána, ale Heydrich má jiné starosti.

Teď na něj můžeš udělat dojem.

Miláčku, přestaň už vysedávat v koutě.

Jsi chytřejší než všichni ti rabiáti.

Marto, já přece nejsem pouliční rváč.

Nerad se peru a nerad to radím jiným.

Ale tobě to myslí, Eriku. Jsi právník.

- Znáš zákony a rozumíš lidem. - To on ví, jenže...

Tak přestaň dělat Heydrichovi poskoka.

- Poraď mu. - Heydrich moje rady nepotřebuje, je geniální.

Tak mu pomáhej. Povzbuzuj ho.

Ví, jak jsi chytrej. Jen od tebe chce činy.

Ano, činy.

Mami, přijdou ti zlí lidi sem?

Ne, Petře, nám se nemůže nic stát.

Pajdavej pletichář Goebbels poštval ty svoje hrdlořezy a psychopaty,

aby tloukli Židy a vypalovali domy bez jakéhokoli systému.

- Dostal rozkaz? - Pochybuju. Chce dostat pochvalu od Vůdce.

Ale není ta odveta nutná?

Spojenci nám právě podepsali Mnichovskou dohodu.

Jsme slušní a mírumilovní.

I zahraniční tisk o nás píše hezky.

Ale po téhle akci... Vypalování domů, blbec Goebbels.

To ani není v jeho kompetenci. My jsme policejní složka.

Kdyby vypalovali synagogy uniformovaní příslušníci, bylo by to horší.

Tak ať to udělají jako civilisté.

Žádné označení a rozhodně žádné uniformy.

Ne gestapo, SA, SS... Spravedlivě rozhořčený lid povstal proti vrahům.

Tedy činy civilistů, aby se tak řeklo.

Ano, rozhořčení občané.

Samozřejmě, musíme dát policii na vědomí, aby nezasahovala.

Mohli bychom policii upozornit, aby dala ruce pryč.

Udivujete mě. Báječný nápad.

Začínám oceňovat, co takový právnický mozek dokáže.

- Děkuji vám. - Ať si vezmou obleky.

Ale pozor, německý majetek nepoškozovat.

Kdo se postaví na odpor, zastřelit.

Přineste mi materiály k povýšení Erika Dorfa.

Nechte toho!

Jsem kapitán Heinrich Palitz.

Policie, policie!

No tak, kapitáne.

Jen bubnujte.

Pohyb, kapitáne.

V desítkách německých měst trestají rozhořčení vlastenci

židovské spiklence a bolševiky,

kteří jsou podezřelí ze spoluúčasti na atentátu.

Haló. Mami, co se stalo?

Panebože.

Ne, zamkni dveře.

Co se děje?

- Děti, běžte pryč. - Ne.

Zůstaň tu taky. Mami, co se děje?

Zmlátili a odvedli dědečka.

Obchody v jejich ulici vypálili.

- Je raněn? - To maminka neříkala.

Josefe, co budeme dělat?

Snad se Karl s Ingou dostali domů v pořádku.

- Policie, zavolám tam. - Policie? Ta to přece dělá s nima.

- Jdu pro dědečka sám. - Ne, počkej.

Počkej! Musíme v klidu počkat.

- Počkej, až to skončí. - Čekat můžeš ty, já ne. - Rudi!

Rudi, nemůžeš se přece s nimi prát.

Chtějí zabíjet. Potřebují jen záminku.

- Tatínek má pravdu, neprovokuj. - Záminek mají ažaž.

- Rudi! - Rudi, počkej na mě.

Anno, já ti zakazuju...

Podpálíme to.

Všichni ven! Židi ven!

Dědeček...

- Podívej, kdo je s nima. - Všichni ven!

Všichni ven! Židi ven!

- Spokojen? - Drž hubu, dobře víš, co jseš.

Špína, to jseš.

- Rudi. - Zůstaň tady.

- Přivedu ho. - Špína.

- Nechte ho, je raněnej. - Co je ti do toho?

Pusťte ho, je starej. Když se chcete prát, perte se se mnou.

To je švagr Ingy, Rudi Weiss. Pustíme je, ano?

Nemotejte se na ulici, Weissi.

Všichni ven! Židi ven!

Dědo.

Dědečku. Ublížili ti hodně?

- Ne, já něco vydržím. Však to přežiju. - Heinrichu...

Heinrichu.

Miláčku.

Maminko, maminko...

Moje knihy.

Běž nahoru, dědo.

- Já to uklidím. - Běž.

Slyšíte?

Wagner.

Génius.

Chci podat hlášení.

36 mrtvých, kvůli tomu přece zahraniční tisk křik nespustí.

70 synagog vypáleno.

Přes 800 židovských obchodů a podniků zničeno.

- Zatčených? - 30 tisíc.

To bude Buchenwald přes noc plný.

A tisk tomu už dal jméno.

- Křišťálová noc. - Noc rozbitého skla.

- Skleničku? - Ne, děkuji.

Vy nemáte žádné zlozvyky, viďte, Dorfe?

Nepijete, nekouříte. Ideální otec rodiny.

Myslím, že jsme tou Křišťálovou nocí píchli do vosího hnízda.

Protesty budou. Možná odvetná opatření, bojkot...

- Ještě něco? - Nijak moc.

Málo vlád se bude angažovat kvůli Židům.

Židi byli vždycky lovná zvěř.

Skoro to vzbuzuje dojem, že tu jsou morální důvody, proč je dostat.

To je báječné, morální důvody.

Promiňte, jestli jsem řekl nějakou hloupost.

Ale vůbec ne. Morální důvody.

Náboženské důvody.

A především rasové důvody.

Smím se už vrátit domů?

- Saskio, moje lásko. - Jakže?

Saskia, Rembrandtova žena.

Nikdy ho neomrzelo ji malovat.

Protože neměl na modelky.

Realistka jako vždycky. Asi platí jedno i druhé.

Jenže já nejsem Rembrandt. Jsem nezaměstnaný reklamní malíř.

- To nesmíš říkat. - Je to pravda.

Tatínek to ví. Chtěl, abych studoval medicínu.

A já snil, že ze mě bude další Picasso.

- Karle, jsi výborný malíř. - Průměrný.

Ingo, zůstaň sedět.

Nevydělám ani na chleba. Židy dneska nikde neberou.

Agentury o nás nemají zájem. Nedostal jsem zakázku několik měsíců.

Nějak se už protlučem.

Vždycky jsme to zvládli.

Bože, jak tě miluju.

Ne víc než já tebe.

- Šla by sis zase sednout, prosím? - Ne.

Ingo...

Pro mě už tady není život.

Nechci, abys kvůli mně byla nešťastná.

Tohle nebudu poslouchat, Karlíčku.

Ta tvoje vychovaná matka tě úplně odnaučila bojovat.

Podívej se na mě, no tak.

Vidím nejkrásnější dívku z celýho Německa.

A pěkně umíněnou.

- Já ti seženu úplně nové doklady. - Ingo...

Odstěhujeme se někam, kde nás nikdo nezná.

Do Brém, do Hamburku. A ty budeš pracovat.

To jsou sny. Je to stejné po celém Německu.

"Mnichovská synagoga zničena požárem.

Skupinky občanů rozhořčených tím, že Židé ovládají banky i tisk,

- napadly židovskou čtvrť a zničily..." - Tak už dost.

Podívej se na mě.

Musíš ode mě pryč.

Kvůli vlastnímu bezpečí.

Polib mě.

Tím se svět nezmění.

Přestaň.

- Policie, ptají se po Karlovi. - Mami, mělas nás varovat.

To nemá cenu, všude jsou policajti a hnědý košile.

- Měla jsi nás zapřít. - Aby nás zavřeli, že ho schováváme?

Ingo, ty nás přivedeš do neštěstí.

- Weiss Karl? - Ano.

Půjdete s náma, máte na to deset minut.

- Co udělal? Proč ho odvádíte? - Formální výslech.

Ne, co udělal? Co vlastně provedl?

To já nevím. Plním jen rozkaz.

Pár hodin vyslýchání, a vrátí se domů.

Jsem připraven.

Ne, já tyhle formální výslechy znám.

A ty návštěvy na policii taky. Kdo tam jde, už se nevrátí.

Ingo, nic se mi nestane.

Jsem jeho žena, půjdu s vámi.

Jak chcete, madam. Ale zůstat tam nesmíte.

Jdeme, Weissi.

Rychle se spoj s Hansem. Někteří z jeho známých...

- Popros ho, aby nám pomohl. - To neudělám. Tos nám nadrobila ty.

Jen ať si Židi vypijou, co napáchali. Ale ne my, ne naše rodina.

Ingo, nechoď s ním, tebe nechtějí.

Ingo, pro tebe nepřišli.

Ingo!

Pozor, doktore.

Ti vás pěkně zřídili.

Bylo jich šest. Zničili mi tiskařskej lis, rozbili typy.

Známá historka. Obchod mého tchána taky.

Před nima se není kam schovat. Ale prý to nejhorší je za náma.

Göring se naštval na Goebbelse, protože na sebe strhnul pozornost.

Tak ty svý vlčáky stáhl.

Pane Löwe, já už nevím, co je pravda.

Tohle věčný pronásledování Židů.

Co jsme jim udělali? Ta záležitost s ukřižováním Krista je tak stará.

Řekl bych, že nacistům je Kristus i jeho učení úplně fuk.

Ale já nejsem teolog, jen praktický lékař.

A je to, to se zahojí.

Promiňte.

- Josefe. - Hned jsem zpátky.

Mami.

Teď máte domov tady.

Přišli jsme o všechno.

Směli jsme si vzít jen tohle.

Všechno jim ukradli, hrdinové.

- Tady budete v bezpečí. - V Karlově pokoji vám bude dobře.

Nemáme právo vám všechno ztěžovat.

Nemluvte hlouposti, pro nás je čest, že tu budete.

Prosím vás, děti, odneste to do Karlova pokoje.

Nedává to žádný smysl.

Německo potřebuje silnou ekonomiku a my přece tvoříme její součást.

Dědo, pomůžu ti vybalit.

- Chudák dědeček. - Rudi.

Doktor Weiss. Ingo.

Karl?

Ano, rozumím, ale co říkali?

Vůbec nic.

A má za tebou někdo z nás přijít?

Dobře.

Co se stalo?

- Karlovi se něco přihodilo? - Právě teď ho zatkli.

Je na hlavním policejním velitelství.

Inga je tam s ním a pořád čeká. Zavolá znova.

Mami, Karl přece nic neudělal.

Máš pravdu. Uvidíte, že ho pustí.

To je trest za mou hrdost, za mou paličatost.

Ne.

Musím se postarat, aby tatínek s maminkou měli pohodlí.

- Rudi, zaskoč nakoupit, seznam je v košíku. - Ano.

Zkus si trochu odpočinout, dám ti něco na uklidnění, ano?

Je mi dobře.

V ordinaci na tebe čeká pacient.

To je pravda.

- Dobrý? - Dobrý.

Sprosťáci hnusní.

Nač půjdeme? Na Bohému? Na Traviatu?

- Heydrich nás totiž pozval do opery. - Eriku, budu celá nesvá.

Těch bohatejch ženskejch ve večerních šatech.

Ty budeš ze všech nejhezčí.

Musíme chodit víc do společnosti, Marto.

Mně stačí, když se můžu starat o děti a vést manželovi domácnost.

- Kapitánu Eriku Dorfovi. - Je to neuvěřitelné.

Stačilo pár návrhů, které jsem jen tak utrousil, a už ví, že žiju.

Když si pomyslím, že jsi kdysi koukal na policii spatra.

Překvapilo by tě, jak je tvůj manžel sebejistý.

Dneska jsem za Heydricha vyřešil problém.

Zdálo se, že všechno to rozbité sklo budou platit německé pojišťovny.

A tak jsem navrhl, ať tedy zaplatí

a vláda ať ty peníze zkonfiskuje, jelikož to vyprovokovali Židi.

Ale vždyť to tak bylo, ne?

Samozřejmě.

Dejte tatínkovi pusu na dobrou noc.

Voníte jako kytičky, děti.

- Já nejsem kytička. - Ale jsi milounkej jako maminka.

Tati, proč tak všichni nenáviděj Židy?

Protože zabili Krista. Copak ses to neučila v nedělní škole?

Děti, do postýlek.

Eriku, nebuď dlouho vzhůru.

- Kdo to může v tuto hodinu být? - Já otevřu.

- Pane Dorfe. - Doktor Weiss.

- Mohu dál? - Pojďte.

Bál jsem se, že po telefonu byste se mnou nechtěl mluvit.

- Říkal jsem vám, ať za mnou nechodíte. - Nemám se na koho obrátit.

Pane Dorfe, jde o syna Karla. Zatkli ho.

Nemáme žádné zprávy, kam ho poslali. Nic.

V životě se o politiku nezajímal, je to výtvarník.

- Já vám nemůžu pomoct. - Jakého zločinu jsme se dopustili?

Můj tchán je vyznamenaný veterán.

Jeho domov, jeho krám vypálili.

Moje rodina, moji synové se považují za Němce jako vy.

Ta opatření nejsou namířena proti vám osobně.

- Tím to pro nás není snazší. - Jsou součástí dlouhodobé politiky.

- K vašemu dobru stejně jako k našemu. - Ale ničí se životy, hubí lidi.

- Pročpak? - O tom se s váma nemůžu bavit.

Pane Dorfe, prosím vás, máte vliv. Pomozte mému synovi.

Já jsem vás včas varoval.

- Eriku, stalo se něco? - Ne, má milá, hned jsem u tebe.

Třeba to vaše žena pochopí, když se vcítí do mé situace.

Ať si představí, že by se to stalo jejímu synovi.

Vždyť jste chodil do mé ordinace. Svěřil jste mi zdraví své ženy.

Eriku.

Je to doktor Weiss?

A co tady chce?

Něco kvůli synovi Karlovi.

- Chce, abys intervenoval? - Ano.

Pošli ho pryč. Nemůžeš ohrožovat svou kariéru.

Řekni mu, že pomoc odmítáš.

To už jsem mu řekl.

- Nemůžu vám pomoct. - Kdybyste se zmínil...

Jen abychom věděli, kde je...

- Nejde to. Dobrou noc. - Pane Dorfe, prosím...

Teď drž, synku. Bude to bolet, ale jen chviličku.

Drž. Máš ji ošklivě vymknutou.

Prosím vás, mám tady pacienta.

- Přistěhovalecký úřad. - Posílá vás doktor Dorf?

Žádného doktora Dorfa neznám.

Doktor Weiss z Groening Strasse 22, narozený ve Varšavě, Polsko?

- Jste tu na zvláštní povolení? - Ano.

Mám rozkaz k vaší deportaci do Polska.

Zítra v 18:00, Anhaltské nádraží, jídlo na jeden den a jeden kufr.

- A má žena a mé děti? - Rozkaz se týká jen vás.

A tohle dáte zítra příslušnému činiteli.

Drž, synku, drž.

Hned to bude.

Goldberg Mauritz, Berlín.

- Jméno kurvy, která tě porodila? - Moje matka nebyla kurva.

Všechny Židovky jsou kurvy. Jméno kurvy, která tě porodila?

Není kurva!

Jméno, adresa, zaměstnání.

Weiss, Karl.

Groening Strasse 12, Berlín.

Jsem výtvarník.

Prolhanej bolševickej karikaturista?

Co dělá bolševický propagandistický obrázky?

Tady stojí, že tě jeden člen Strany udal jako komunistu.

Jsem reklamní výtvarník, kdo mně mohl udat?

- Odpovídej na otázky. - Jméno kurvy, která tě porodila?

- Kdo mě mohl udat? - Jméno kurvy, která tě porodila!

Moje matka není žádná kurva.

Neslyším tě. Jméno tý kurvy.

Berta, Palitzová-Weissová.

A pasák, který ji obskočil?

Doktor Josef Weiss.

A cos provedl, že tě poslali do Buchenwaldu?

- Nic, vůbec nic. - Zkus to znova. Cos provedl?

Nic jsem neprovedl.

Pomodleme se krátce a tiše za děti Abrahámovy.

Venku hoří synagoga, která je jako tenhle kostel domem Božím.

V mnoha domech se rozšiřují paličské listy,

které nás varují, že když ukážeme soucit s Židy, dopustíme se zrady.

Tenhle kostel, tenhle kněz... se budou za Židy modlit.

Pomodleme se za všechny oběti.

Za všechny, před nimiž je strašlivé utrpení.

Za všechny nevinné.

Starej blázen.

Pojďme.

- Otec Lichtenberg? - Ano.

Mé jméno je Erik Dorf.

Ano, Erik Dorf. Od bezpečnosti?

- Se zájmem jsem vyslechl vaše kázání. - A co jste se z něj naučil, synu?

Že jste laskavý člověk, ale špatně informovaný.

Já vím, co se děje se Židy.

Otče, papež Pius uzavřel s Hitlerem konkordát.

Vatikán nás považuje za poslední baštu mezi křesťanskou Evropou a bolševismem.

To neospravedlňuje mučení nevinných.

- Nikdo nikoho nemučí. - Viděl jsem, jak na ulici bijí Židy.

Jak je bezdůvodně posílají do vězení.

To jsou nepřátelé Říše. Jsme ve válce, Otče.

Ve válce proti ozbrojeným nepřátelům, nebo proti bezbranným Židům?

Otče, doporučuji vám, abyste byl ve svých poznámkách zdrženlivější.

- Budu se řídit svým svědomím. - Nenechte se jím zavést na scestí.

Všechny vedoucí osobnosti církve podporují naši politiku.

Pak musím rozlišovat mezi tím, co křesťanství opravdu učí,

a mezi tím, jak se někteří tomu učení zpronevěřují.

Takový inteligentní mladý muž.

Náš příspěvek nové době.

Zvláštní deportační vlak k polským hranicím odjíždí za pět minut.

Všichni cestující musí být označeni písmenem J.

- Jestli budeš plakat, budu se zlobit. - Já nepláču, Josefe.

- Budeš nám strašně chybět. - Možná to pro nás bude nejlepší.

Bratr mi přijde naproti, dostanu práci. Až pustí Karla, můžete přijet.

- Josefe, pojedu s tebou. - Ne, Berto, děti tě potřebují.

Teď se musíte snažit s Ingou dostat Karla z vězení.

Josefe, proč nás to všechno potkalo?

My za to přece nemůžeme. Ale začínám už mít lepší pocit.

- Tahle věc nám otevřela oči. - Zůstali jsme kvůli mně.

To jsi celá ty. Nezačínejme s tím zase.

Prodej byt a kliniku a najdi si něco menšího.

A ty zase nechoď v noci ke každému pacientovi.

A ber si vysoké boty do deště. V Polsku je strašně vlhko.

Ale klavír prodat nesmíš. Anna musí brát hodiny dál.

Anno, Rudi, rozlučte se s tatínkem.

Tati, my za tebou přijedeme.

Strýček Mojžíš nám sežene byt a ty budeš zase pracovat.

Samozřejmě, to víš.

Ale zatím se musíte starat o dědečka, babičku a Karla.

Já budu v pořádku.

Nezanedbávej hudbu, ano? A pomáhej mamince.

Rudi.

Rudi.

Ty by ses měl vrátit do školy.

Život není jen samý fotbal, měl by ses připravovat na nějaké povolání.

Já vím, tati, zkusím to znova.

Dokud se navzájem milujeme, nemůžou nás porazit.

Vzpomeň si na svou latinu, Berto.

Láska všechno přemůže.

Zvláštní deportační vlak k polským hranicím odjede za několik okamžiků.

U hlavního vchodu každý dostane do průvodního listu razítko.

Doklady budou kontrolovat ve vlaku.

Pasažéry bez deportačního příkazu z vlaku vysadí.

Rodiny deportovaných musí zůstat před hlavním vchodem.

Každý cestující si může vzít do vlaku jen jedno zavazadlo.

Doktore Weissi.

- Pane Löwe. - Vy taky.

- Zřejmě nás dostali skoro všechny. Znáte mou ženu? - Dobrý den.

Vidíš, Berto? Jsem jediný doktor, kterého deportují i s klientelou.

A-G nastoupí do vlaku vchodem číslo 3.

H-M vchodem číslo 4.

N-S vchodem číslo 5.

T-Z vchodem číslo 6.

Měli jsme utéct.

- Se mnou tohle neudělají. - Jo, ty se jen tak nedáš.

Co budeš dělat, až pro tebe přijdou, jako přišli pro Karla a pro tatínka?

Budu bojovat.

Pojďte, děti.

Posaď se tam k tomu stolu.

- Dobrý jitro, já jsem Weinberg z Brém. - Weiss z Berlína.

Buď rád, že jsi v teple, venku bys brzy zmrzl.

- Jsi krejčí? - Výtvarník.

Navrhl jsem pár textilních vzorků, tak mě přidělili do krejčovny.

- Dostal se někdo odsud? - Do práce, žádný řeči.

Jen ho zaučuju.

Přišívej tady tyhle na levou stranu.

Aspoň se něco dozvíš o svejch spoluvězních.

Červenej trojúhelník, politickej vězeň.

Každej, kdo s nima nesouhlasí.

Zelenej, obyčejnej zločinec.

Může to být i nějakej vtip na Hitlera.

Fialovej, Svědci Jehovovi.

Černej. Tomu říkají nestálý živly. Tuláci a tak.

Růžovej, homosexuálové.

- Hnědej je pro cikány. - Cikáni?

V Buchenwaldu je jich plno, strážní se z nich mohou zjančit.

Včera pochovali dva cikány zaživa.

Když je vyhrabali, visely jim jazyky z pusy jak klobásy.

- Pro koho jsou tyhle, vím. - To snad víme všichni, ne?

- A tyhle? - Idioti, slabomyslní, debilové.

- A co ti provedli? - Nepotřebný.

Měl bys vidět, když se do nich strážní pustěj.

- Posmívají se jim, tlučou je. - Weinbergu, to je k nevíře.

Je tady barák, kam ty blbce, blázny a mrzáky odvádějí a vražděj plynem.

- Plynem? - Míň řečí a víc práce.

To není z desky. Je tu půl Berlínský filharmonie.

Židi.

Vyšetřovací stůl.

Autokláve. Léky.

To už je všechno, doktore.

Ordinace, garáž, domovní dveře, zadní vchod.

Jste velmi laskavá, paní Weissová.

To nemůžu říct o vašich lidech.

Omlouvám se za to, jak to bylo provedeno.

- Znal jsem vašeho manžela jako lékaře. - Ano?

Ještě než ho vyhodili z nemocnice?

Jiná doba, jiné zvyky, paní Weissová.

A jak to bude s tím odškodným, co máme dostat?

Strana váš případ zkoumá.

Budeme na této adrese, u Helmsových, pokud budete mít zprávu.

Žádná nebude. Ukradli tatínkovu ordinaci i náš dům.

- Pojďme, mami. - Okamžik, Rudi.

Mami. Můžeme si s sebou vzít klavír?

Možná později, Anno. Nebudeme mít moc místa.

- Teď už opravdu musíme jít. - No jo. Pojďme si zahrát Lorelei.

Zpívali jsme ji na Karlově svatbě, vzpomínáš?

Tak dobře.

Rudi, řekni dědečkovi a babičce, že už půjdeme.

Ano, maminko.

Babičko, dědečku, musíme už jít.

Dědečku?

VÍDEŇ

Kdo chce ještě zmrzlinu?

- Poděkujte panu Eichmannovi. - Děkujeme, pane Eichmanne.

Mami, můžeme se svézt na kolotoči?

Bojím se, aby se vám ta zmrzlina a cukroví nepomíchaly v žaludku.

Když se jim udělá zle, kolega jim obstará doktora.

- Mám s nimi jít já? - Ne, já půjdu.

Budu se jen dívat, můj žaludek by to nevydržel.

- Omluvte mě. - Jistě.

Mami, pojď už.

Vaše paní je nemocná?

Má šelest na srdci.

Snadno se unaví, ale jinak je v pořádku.

Rozkošná.

Jsem rád, když můžu někomu z Berlína vyložit, jak postupuju.

Organizaci dopravy, uskladňování věcí a metody.

Když teď máme Československo, musíme si poradit s dalším čtvrtmilionem Židů.

- Prý dosáhnete svého bez protestu. - To je otázka organizace.

A jak s námi židovští předáci spolupracují.

Mouchy sedají na med, ne na česnek.

A poslouchám všechny rozkazy.

Umíte francouzsky, že?

Ano, jak to víte?

Viděl jsem vaše papíry.

Mám přístup k záznamům všech.

Váš otec, Klaus Dorf, byl pekař.

Zemřel v roce 1933, sebevražda, zastřelil se.

- Byl to socialista. - To jsem blázen.

Na to si zvyknete, Dorfe. Špion proti špionovi, jinak bychom nepřežili.

- Jenže já takto přežít nemíním. - A jak?

- Tím, že budu plnit příkazy jako vy. - Výborně.

Ale je dobré vědět o svých slabých místech.

I Heydrich má své problémy.

- Říká se, že má v rodokmenu Žida. - Já tomu nevěřím.

Obrátil se na soud, aby ty zvěsti zarazil. V jeho minulosti něco smrdí.

- Nebo se to aspoň říká. - To by mě zajímalo, co se říká o mně.

Pracovitý a inteligentní pobočník šéfa gestapa a Sicherheitsdienstu.

Heydrichova memoranda jsou od vašeho příchodu rozhodně čitelnější.

Přesídlení, přemístění, přehodnocení židovského problému.

Nádherná synonyma pro vyhazov Židů a zabrání jejich majetku.

Vždycky mě potěší, když něčím pobavím kolegu důstojníka.

- Já jsem vás vyvedl z míry, že? - Nedělám si starosti.

Taky nemusíte. Heydricha se bojí všichni.

Himmler, Göring, Goebbels, myslím, že někdy i sám Vůdce.

Heydrich má materiály na každého.

Mami, pojď!

Toho vzrušení je až příliš. Pro ně i pro mě.

Asi půjdeme do hotelu a odpočineme si.

- Můžeme se ještě svézt? - Ne, Petře.

- Opravdu chcete jít ještě jednou? - Ano.

- Tak půjdu s nimi. - Děkuju.

Tati, honem, už pojede. Rychle.

Nevím, jak vám poděkovat, je to tak nádherný den.

- Nikdy na něj nezapomenu. - Líbil se mi stejně jako vám.

- Váš manžel je šťastný člověk. - Já vím.

Dostal se ve svém povolání tak daleko, že mu důvěřuje pan Heydrich i vy.

Mám teď na mysli jeho ženu, jeho krásné děti.

V tom je pravý smysl Německa.

Domov, rodina, čest.

A když si vzpomenu, jak jsem ho musela nutit, aby se zařadil.

Dneska je jiný. Jako my všichni, co jsme se zařadili.

Na zdraví nás všech, zvláště našich dětí.

Mami...

NĚMECKO-POLSKÉ HRANICE

Židi...

Stát!

Položte zavazadla.

Všechno z kapes ven.

Z Německa smíte vyvézt jen 10 marek.

Okradli jste německý lid, židáci, a tak ty peníze zabavujeme.

Obyčejní zloději.

To jsou všechny peníze? Dobrá.

- Co je tohle? - Dárek od mé ženy k promoci.

Těm polskejm prasatům to nic neřekne.

Co ti vědí o doktorech?

Tak pohyb.

Rychle, pospěšte si. Rodiny zůstanou pohromadě.

Pohyb, nemluvit.

- Vy tu máte příbuzný? - Ano, psal jsem bratrovi.

- Je lékárník ve Varšavě. - My tu nikoho nemáme.

Připravte si dokumenty, doklady o občanství.

Dělejte, váš pas. Dobrá.

Na co čekáte? Rychle, rychle.

- Tak jsi tady. - Jo, Mojžíši.

- Jakou jsi měl cestu? - Nebyl to zrovna Orient Expres.

Několikrát nás odklonili.

Toho prachu.

Klenba praskla.

Moc jsi toho v tom dopise nenapsal.

Ale slyšeli jsme ošklivý zprávy.

Karl je ještě ve vězení, ani mi neřekli, kde je.

Já vím.

Máš zprávy od Berty?

Ty mi něco tajíš.

Bertě se včera podařilo zatelefonovat.

- A? - Palitzovi jsou mrtví.

Spáchali sebevraždu, starouškové.

Panebože. Co říkala Berta?

Říkala, že zemřeli klidně.

Mrzí mě, že jsem to zrovna já, kdo ti to musel říct.

Ten starý dobrý pán. Tak hrdý na to, že je Němec.

A ta jemná stará dáma.

- Oni jim všechno vzali, Mojžíši. - Slyšel jsem, že se to má zlepšovat.

Postupně přestanou Židy pronásledovat, a nakonec otevřou i všechny věznice.

A teď se mnou pojedeš do Varšavy, ne?

Obstaral jsem ti tam práci v nemocnici. A u nás máš pokoj pro sebe.

Jestli ti ale nebude vadit, že bydlíš nad lékárnou.

Nádraží naštěstí není moc daleko. Pohodlně chytneme vlak do Varšavy.

A mám s sebou oběd pro dva.

Jako za starých časů. Pamatuješ, jak jsme chodili na ryby?

A moc jsme toho nechytli. Ale sendvičů jsme snědli hory.

Doktore, my jsme to slyšeli.

Upřímnou soustrast. Znal jsem pana Palitze, byl to džentlmen.

Děkuji, pane Löwe. Tohle je můj bratr Mojžíš.

Tohle je můj pacient, pan Löw a jeho žena.

Hezké místo pro setkání lidí mezi Německem a Polskem.

Silnice není značená kilometrovníky, ale antisemitismem.

Nemáme se ženou kam jít, všichni naši příbuzní jsou mrtví.

Vadilo by vám, kdybychom jeli s vámi? O nic nežebrám, jsem typograf.

Ale bylo by hezký, kdybychom mohli být mezi lidma, který známe.

- Varšava žádný ráj není. - Ráje jsme se už dávno vzdali.

Spokojíme se s postelí a šálkem čaje.

Samozřejmě, musíte rozhodně s námi.

Jen pojďte. Smím vám pomoci s tím zavazadlem?

Je pěkně těžký.

Downloaded From www.AllSubs.org