Original subtitles

Vítejte v Mordoru.

Přísaháš věrnost Adarovi?

Už se nemáme koho bát.

Někdo tu je. Starověký černokněžník.

Osvoboď můj lid a já ti řeknu, kde ho najdeš.

Abys ho mohl zničit.

Matko.

Nedávno se probudila ohnivá hora.

Otřesy země, které vyvolala, se rozšířily až sem do kostí země

a zbořily naše sluneční šachty.

Khazad-dûm sevřela pěst temnoty.

Už neslyšíme hory.

Právě v tuto chvíli Středozem balancuje na pokraji propasti.

A prsteny moci jsou naše poslední naděje na obnovení světla.

Je to nějaké pozvání...

od lorda Celebrimbora.

Ostrovní království Númenor.

Vidoucích kamenů bylo kdysi sedm.

Tento byl předán mému otci.

Kdo je ochoten zavázat se k ochraně naší královny regentky?

Budu sloužit.

- Budu sloužit! - Budu sloužit!

- Pharazône! - Pojď se mnou.

Proč to nezastavil?

- Je k ní loajální. V dobrém nebo... - Špatném.

Tvoje sestřenice má žezlo, ale lidé následují tebe.

- S jejich pomocí bys mohl... - Co?

Uplatnit svůj vliv.

- Schovejte se! - Královna!

Ne!

Ne!

Isildure!

Kde je můj syn?

Co se děje?

Co vidíš?

PÁN PRSTENŮ: PRSTENY MOCI

Dej mi ho.

Ne!

Půjdeš domů. Slyšíš?

Jdeš s námi.

Prosím, Bereku.

- Prosím. - Neposlechne tě.

Nikoho z nás.

Neboj se, čtyřnohý.

Nesníme tě... zatím.

Mám tě.

Ještě ne.

Hni se!

- Hej! Za ním! - Ne! Nechte ho jít.

To je Černý les.

Z něj nic nevyjde živé.

Bereku.

Můj chlapče.

Bereku, běž!

Běž!

Jako král vždy chránil Věrné. Bude mi chybět.

O mrtvých králích mluvíš tak otevřeně,

ale odmítáš vyslovit jméno vlastního syna.

Obviňuješ se, ale nemusíš. Pravý viník je někdo jiný.

Co tím chceš říct?

Věz, že náš ostrov padne a ještě je čas...

Co se děje?

Královna regentka.

Kapitáne.

Co vidíš?

Jsou tu šlechtici ze severu.

Zdá se, že Pán Belzagar přišel projevit úctu.

Člověk nemůže projevit něco, co v sobě nemá.

Poslouchá Pharazôna, nebo je to naopak?

To druhé.

Královno regentko?

Takhle se odvděčíme našim padlým?

- Je to jen začátek... - Ne!

Počkejte!

Řekni mi,

koho jsi ztratila?

Svého syna.

Věci tvého otce?

Neslyšela jsem tě přijít.

Majetek mrtvých.

Stanou se posvátnými klíči ode dveří, které se navždy zavřely.

Vzpomínám si, když zemřel můj otec.

Zíral na poloprázdný pohár, ze kterého pil předchozí noc.

Vyprázdnit ho mi přišlo jako zrada,

ale také nesnesl plýtvání dobrým vínem.

Tak jsem ho vypil.

Proč jsi tady?

Ukaž mi, co skrýváš za zády, a řeknu ti to.

Nic, bratranče.

Je načase si vybrat.

Své roucho.

Karmínové pro budoucnost Númenoru, nebo bílé pro jeho minulost?

K jaké příležitosti?

Tvé korunovaci.

Nad mrtvými truchlíme už dlouho.

Je čas věnovat se problémům živých.

Můj otec nosil bílou.

Na nic jiného si nevzpomínám.

Na to a na orla.

Orel jen vzácně poctí korunovaci svou přítomností.

Kdyby se objevil na té tvé, bylo by to příznivé znamení.

Tak bílé.

Mně se líbí červené.

„Tak jako vychází slunce, přichází nový panovník.“

Ukáže to lidem, že jsi nový typ vládce pro nový den.

Potřebují změnu.

Bílá je skromnější.

Jak si přeješ.

Je stejná jako její otec, nikdy se nezmění.

Utrpěla zranění. Už nemůže vládnout.

Proč se směješ? Je to pravda.

Mluví z tebe pivo. Řekni mu, ať se ztiší.

Ale nemýlí se.

Málem jsi byl zvolen králem místo ní.

Většina této země stále věří, že tvůj nárok na trůn byl větší.

A po Mírielině válečném tažení jsou mnozí připraveni ho znovu podpořit.

„Mnozí“ nepřeváží královnu.

Královnu regentku.

Slepou.

Co kdyby někdo věděl, jak proměnit „mnoho“ v „dost“?

Kdyby to někdo věděl, proč by nic neřekl?

Možná se bojí, co by se mohlo stát.

U tohoto stolu se není čeho bát, mé dítě.

Eärien?

Myslel jsem, že jsi to ty.

Valandile.

Myslel jsem, že lidé z cechu

se raději drží v lepší části města.

Co děláte ve Staré čtvrti?

Přišli jsme sem pohřbít krále.

Ať ho Valar opatrují.

Kéž bych mohl být u toho.

Škoda že nebyli pozváni obyčejní vojáci.

Obzvláště, když tam byli i chudáci.

Urazil jsi právě mého otce?

Ne, myslím, že jsem urazil tebe.

Krvácel jsem s královnou na bitevním poli.

Viděl jsem, jak pro záchranu životů vešla do pekla.

Aby se pokusila zachránit život svého bratra.

Ještě jednou budeš o královně mluvit špatně, a přijdeš k úhoně.

Vyjádřil jsem se jasně?

Nebo to musíme vyřešit jinými prostředky?

Pro dnešek je to dost jasné.

To chce další pivo.

Co jsi chtěla říct, Eärien?

Něco jsem našla...

Něco tajného.

Něco nebezpečného.

Něco zakázaného.

Přípravy jsou téměř u konce, Pane otče.

Ale... Tady jsme v bezpečí.

Máme domov.

Musíme jít znovu do války?

Řekl jsi mi, že je Sauron mrtvý. Necháme ho tak.

Na tomto světě je nebezpečí, o kterém vědět je otcovo břemeno.

A synovo je mu věřit.

Věř mi, synu,

když ti řeknu, že nikdy nebudeme v bezpečí,

dokud se neujistíme, že Sauron už není.

Jak si přeješ, Pane otče.

Jdi odsud.

Damrod. Kopcový obr z Ered Mithrin.

Zabiják kamenných obrů.

Pojídač dračích kostí.

Vítej.

Věřím, že jsi obdržel naši zprávu.

Kde je Sauron?

Vítejte. Děkuji, že jste vážili takovou cestu.

Tady nemusíte skrývat své problémy.

Nemáme v úmyslu je využít,

jen pomoci.

Jako jste vy kdysi pomohli nám.

A jakou pomoc bys nám mohl poskytnout?

Prsteny.

Jeden pro každého z nejmocnějších vládců trpaslíků Středozemě.

Přivedl jsi nás sem kvůli handlování šperků?

Tyto prsteny budou nad jakoukoliv moc, kterou dosud vynalezl trpaslík,

člověk nebo elf.

Budou to Prsteny moci.

S mocí uzdravit vaši horu.

Stejně jako uzdravili náš Velký strom.

Elrond...

Mitril?

Mitril zvrátil náš osud.

Věřím, že může zvrátit i ten váš.

Možná všech národů Středozemě.

Pokud vám zajistíme stálý přísun, tak to myslíte?

Mitrilu na prsteny. Ano.

Velkorysá nabídka, lorde Celebrimbore,

ale proč o ní nejednáš s naším králem?

Durin Starší vždycky váhal

přijmout pomoc zvenčí.

Ale kdyby mu náš návrh přednesl

někdo z jeho lidu...

S otcem už spolu nemluvíme.

Durin chce říct...

Že spíš přesvědčíš skřeta,

aby se opaloval na slunci, než dostaneš nás dva do jedné místnosti.

Obávám se, že ti nepomůžu.

Svolali jsme vás, abychom vám pomohli.

Když přijdeš k otci s něčím, co mu zachrání království,

možná získáš zpátky jeho respekt.

Možná i své dědictví.

Promiň, ale kdo vlastně jsi?

Ano, odpusť. Tohle je...

Přítel elfů.

A trpaslíků. Nic víc.

Aha. A kde je Elrond?

Obnova Lindonu si vyžaduje jeho plnou pozornost.

Nepovídej.

Ujišťuji tě, že herold Elrond řekl, že nemůže myslet na nic jiného,

než na pomoc svým trpasličím přátelům.

Mluví o tobě tak vřele.

Zvláštní.

Nikdy se o tobě nezmínil. Lorde...

Annatar.

Elrond říkal, že jsi nejmoudřejší ze všech trpaslíků.

Mluvil pravdu, nebo je tu někdo jiný, s kým bychom měli jednat?

Pánové, dali jste nám toho hodně k přemýšlení.

Můžeme požádat o trochu času?

- Obávám se, že... - Samozřejmě!

Máte tolik času, kolik potřebujete.

Na co jsi myslel? Snažil ses vyvolat hádku?

Říkal jsem si, že ať je Annatar kdokoli,

nerozezná Elronda od jámy v zemi.

Jak to víš?

Protože Elrond by o mně hezky nikdy nemluvil.

Copak se ti ani trochu neulevilo?

Ano, ale kouzelné prsteny?

Není ti na tom nic podezřelé?

O tom rozhodne tvůj otec.

Bude těžké rozhodnout o návrhu, co nikdy neuslyší.

O to tady jde?

Jde, že?

Radši necháš naši horu shnít,

než aby ses omluvil.

Radši bys nechal naši rodinu jíst žížaly, než abys mu přiznal, že ses...

Nemýlil jsem se.

Souhlasím.

Ale teď se mýlíš.

Ať jsou to třeba kouzelné náušnice, je mi to fuk.

Pokud je naděje na jakkoli za vlasy přitažené řešení,

náš král o tom musí vědět.

Buď to svému otci řekneš ty, nebo to udělám já.

V Khazad-dûm je takové rčení:

„Pomalé kapky rozpůlí kámen.“

Tak jim dej čas.

Čas je luxus, který nám chybí.

Předpokládejme, že váš Velekrál objeví...

Co je s Velekrálem?

Neměl bych.

Ne, řekni to jasně.

Váš Velekrál věří, že trpaslíci si tuto moc nezaslouží.

Ukování dalších prstenů vlastně zakázal.

Pravdou je, že ani neví, že jsem tady.

Co je mu do toho, jak se chovám ve své vlastní říši?

- Celebrimbore... - Ne!

V sázce je nespočet životů.

Nemáme čas přesvědčovat ho, kdo je hoden pomoci.

Nicméně dříve či později zjistí Gil-galad pravdu.

Co když nezjistí?

Co to děláš?

Gratuluji Velekráli k účinku prstenů

a sděluji mu, že zavírám kovárnu.

S příslibem, že se k němu co nejdříve připojím v Lindonu.

Lhal bys svému Velekráli?

Poskytl bych nám prostor pro dokončení naší práce.

Na tohle jsem se připravoval celý věk.

Učil jsem se, studoval

a dosáhl vrcholu svého řemeslného umu.

Tohle je... moje chvíle.

A on mi ji nevezme.

Omlouvám se! Moc se omluvám.

Myslela jsem, že jsi skřet!

To nic, nebolí to.

Ovšemže to bolí, bodla jsem tě do stehna!

Mohlo to být horší.

- Vytáhnu to. - Ne...

- Musíš to tam nechat! - Vážně?

Ano! Když tě někdo bodne, necháš to tam.

- Mě ještě nikdo nepobodal! - Mě taky ne.

Určitě to nebolí?

Ne, teď už to bolí.

Promiň. Já...

Ukaž.

Ne. Udělám to sám.

Nech mě.

Jsem Estrid.

Isildur.

Jsi z mořského národa. Mířil jsi k hoře?

Přeživší na nás budou čekat v tábořišti.

Spolu s mým otcem.

Myslím, že jsi je propásl.

To neznáš mého otce.

Už jsi tam byla, že?

Taky jsem někoho hledala.

Zůstaly tam jen stopy kopyt a bláto.

Ale... našla jsem tohle.

Tady. Je tam vyznačená cesta.

„Pelargir.“

No ovšem. Otec neodešel, ale všechny tam zavedl.

S trochou štěstí i tvé lidi.

PELARGIR STARÁ NÚMENÓRSKÁ OSADA

V přístavu jsem neviděl žádné lodě.

Nezoufej.

Nevíme, koho tam dole najdeme.

Také doufáš, že najdeš rodinu?

Snoubence.

Ne.

- Co se stalo? - Skřeti.

Byl jsem na cestě do Pelargiru, když mě přepadli.

- Všechno mi vzali. - Můžeš cestovat?

Podívej se na mě.

Měli bychom jít dál.

Aspoň mu dáme něco k jídlu.

Estrid, utíkej!

Drž ho!

Bereku!

Měl jsi tu holku poslechnout.

Běž pro toho koně. Běž!

Pomoc!

Pohyb. No tak.

Děkuju.

Jsem Isildur. Vzpomínáš?

Vzpomínky elfů nevyblednou.

V těchto lesích jsou divocí proti nám v přesile.

Nemůžu opustit svého koně.

Své záležitosti si vyřeš, jak uznáš za vhodné.

Já se musím postarat o své vlastní.

V Pelargiru.

Jaké záležitosti?

Narvi! Řekni králi o...

Děláme, co můžeme.

No, uděláme, co budeme moci.

Já vím.

Narvi, ví král, že děti hladoví?

Trpělivost.

Narvi, no tak.

Řekni pravdu.

Právě mluvím s králem.

Promluv s ním za nás.

Narvi.

Pane, venku jsou obchodníci s jídlem.

Požádají o otevření královských zásob obilí.

Jak dlouho zásoby vydrží?

Podle odhadů... tři měsíce.

Pošli je dovnitř.

Výsosti.

Můžeš jít.

Celebrimbor tvrdí, že tyto prsteny nám dají moc vyřešit naše dilema.

Cítil jsem, že je mou povinností trpaslíka přednést jeho nabídku.

To je vše, co jsi přišel říct?

Ne.

Co ještě?

Že jsem tvůj syn.

Jsem tvrdý jako ty, paličatý jako ty.

Stejně zatvrzelý pýchou. A...

Mýlil jsem se.

Neprokázal jsem ti dostatečnou úctu.

A...

Omlouvám se.

Vypadáš strašně.

Horníci mají mozoly na rukou.

Jejich údery jsou tvrdé.

Počkej, až vyrostou tvé děti.

Otče...

já té moci z Eregionu nevěřím.

Jednou jsi mi řekl,

že o osudu elfů rozhodují moudřejší mozky než naše.

Že snažit se ho změnit, oklamat smrt,

může vést k ještě většímu neštěstí.

Pořád si říkám...

Co když jsi měl pravdu?

Tohle tě naučila matka?

Co se stalo?

Co myslíš, že se stalo?

Selhal jsem. Nedokázal jsem zastavit Adara. Nedokázal jsem... ji ochránit.

Myslel jsem, že se zlepšuje.

Na šípech skřetů je nečistota, na kterou lidské tělo jen tak nezapomene.

Těší mě, že tě vidím, Isildure.

Jen málo lidí, kteří spali v ohni, se dostalo až sem,

kromě těch, kteří nesli Adarův znak.

Kéž bych svou úlevu mohl sdílet s tvým otcem.

Neopustil tě.

Númenor se vrátí.

Tvá rodina bude zase celá.

Tito lidé mají štěstí, že jsi tady.

Tato vesnice potřebuje léčitele.

Jejich léčitelka právě shořela na hranici.

Co víš o Beleriandu?

Město elfů, že?

Celá elfská říše.

Narodil jsem se tam.

Teď leží pod vodou.

Když padla, cítil jsem takový vztek.

Vůči Morgothovi.

Ale nejvíc jsem se zlobil sám na sebe.

Je to žízeň, kterou nelze uhasit, Theo.

A nakonec tě zahubí.

Jo, může jich to dělat víc.

Všechny ty roky, co jsi nás sledoval...

znal jsi mého otce?

Neznal.

Ani já ne.

Ale vím, že nebyl jako ty.

A všechno, čím jsi pro mě byl, lehlo popelem.

Takže pokud jde o mě, už spolu nemusíme mluvit.

Přines další dřevo z té hromady.

Z té hromady. Jo.

To je ze starého Númenoru.

To je ale fontána. Nevydá ani kapku.

Není to fontána, ale akvadukt.

Má přivést vodu do vašich domovů.

Lidé něco takového postavit nedokážou.

V Númenoru ano. Kéž bys to mohl vidět.

Když je tak úžasný, proč jsi odešel?

Slyšel jsem, že ve Středozemi jsou větší věci.

Vážně chceš svého koně zpátky?

Víš, kde je?

Sejdeme se tady. Dnes večer. Až vyjde měsíc.

Přines meč.

Nespal se.

Nějaké zprávy o tvém vyvoleném?

Ne.

Zvládne to. Jestli je aspoň z poloviny tak silný jako ty, jsem si tím jistý.

Nejsem tak silná, jak si myslíš.

Je těžké nedávat si to za vinu.

Co?

Že jsem naživu.

Že jsem přežila, když tolik dalších ne.

Bylo mi deset, když jsem přišel o matku.

Plaval jsem dál, než jsem měl.

Chytil mě odliv.

Utopila se.

Při záchraně mého života.

Když moje máma...

Pořád si říkám, jaké to pro ni je.

Já tu svou někdy vidím ve snech.

Zdá se, že ses s tím smířil.

Ne.

Pravda je, že to, co jsem ti právě řekl,

doma nikdo neví.

Řekl jsem jim jen, že se utopila.

Nikdo neví, že to byla moje vina.

Od té doby cítím povinnost

dokázat něco výjimečného.

Něco skvělého.

Zkusit najít způsob, jak si zasloužit to, co udělala.

Nevím, jestli si něco takového můžeš zasloužit.

Myslím, že to musíš přijmout jako dar.

Který dala dobrovolně, protože jsi jí byl drahý.

Isildure?

Není na tom žádné maso.

Jo. Musel jsem si to šetřit. V lese už skoro nic není.

- Pasti jsou často prázdné. - Horší se to, že?

- To nás nenasytí. - Ne.

Zima zalézá do kostí, že?

Dochází nám dřevo a vím, že potřebujeme...

Cuthbert říkal, že když zvolíme správné,

snad na nás večer nebude pršet.

Taková zima.

Dost už. Celý den jsme nejedli.

Byl bys radši, kdybychom onemocněli?

Hrozná zima.

Vypadá to, že krysy se také nenažerou.

- Blížíme se. - Pojď sem, hochu.

Někdo tam je.

Jen koně, co jsme ukradli. Uklidním je.

Podělíš se o oheň?

Co tady děláš ve tmě, hochu?

Ztratil jsi mámu?

Jsem jeden z vás.

Sloužím Adarovi.

To není Adarovo znamení.

Je to důkaz, že jsem pro něj udělal víc než kdokoli z vás.

Vyzkoušej nás.

Podívejte, jak je dobře živený. Vsadím se, že je z Pelargiru.

Přišel jsi na nás zaútočit, chlapče? Stejně jako vaši lidé napadli ostatní?

Nikdy jsme vás nenapadli.

Napadli jste tři naše tábory.

Držte ho!

Ne!

Je to přepadení!

Pomoc!

Isildure!

Theo!

Královna lží!

Není schopná vládnout!

Během tohoto obřadu smí znít jen hlas krále či královny

pronášející modlitbu, nikoho jiného.

A přesto...

zármutek Númenoru je pro mě posvátný.

Vaše bolest, modlitba v těchto zdech.

Slyším váš smutek a váš hněv.

Sdílím je.

Byli jsme zakrváceni a krváceli jsme.

Ale vězte, že svůj směr najdeme.

Je-li mezi námi někdo, kdo cítí potřebu promluvit...

nejprve se ptejte sami sebe,

za koho oroduje.

Za ty, které jsme už pohřbili?

Za své království?

Nebo za sebe?

Za Isildura.

Na smrtelném loži mi král řekl,

že se radila... s tímhle.

Kvůli tomuhle zemřeli naši příbuzní ve Středozemi!

Tento elfí kámen je vaše královna!

Ticho!

Lži.

Pravý vládce Númenoru by nikdy nevěřil elfskému artefaktu.

Odneste ho a zničte.

Ne!

Ten palantír je můj.

Potřebujeme ho.

- Elfské čáry! - Vražedkyně!

Královna lží!

- Temné čáry! - Na královnu.

- Dost! - Ustupte.

Míriel!

- Má královno! - Míriel!

Zachraňte královnu!

Míriel!

Vezmi mě za ruku.

Míriel!

Pharazôn! Pharazôn!

Orel zvolil Pharazôna!

Pharazôn! Pharazôn!

Pharazôn! Pharazôn!

Pharazôn! Pharazôn!

Pharazôn! Pharazôn!

Pharazôn! Pharazôn!

Pharazôn! Pharazôn!