Original subtitles

V předchozích dílech...

- U vchodu je FBI. - Wille. Já jsem Abby.

- Corriganová? Trénovali jsme spolu v Quanticu? - Jsi v pořádku?

Jdeme do takové italské restaurace, jmenuje se to U Alfreda.

Všechno je tady, peníze, kreditky, vezměte si, co chcete.

- Vezměte je oba. - Hej! Hej!

Neodejdu z tohohle rande, dokud oficiálně neskončí

a řekla bych, že se vyvíjí celkem dobře.

Ne, ne, zůstaň se mnou. Hlavně musíš dýchat.

Dám ti protilátku.

Wille, říkala jsem ti, že nesnáším jehly!

Moje neteř, Erika, vás vezme na vyšetření.

- Pojď, Henry. - Jsem z takzvaného Útočiště.

Takže už jsi našel místo, kam patříš.

Jo, asi jo.

Eriko, ne!

To je úžasný. Vždycky jsem myslel, že jsem sám.

Teď vím, že to není pravda.

Ahoj... měli bychom jít, jestli to máme stihnout...

- Budu to brát jako poklonu. - Jo.

- Sám nevypadáš nejhůř. - Co, tenhle hadr? To je..

- Drahý. - Přistihlas mě.

To je tak milý.

- Vážně musíš odjet? - Henry...

- Zvládnou to i bez tebe. - Jsem pryč už víc než týden.

Vážně? Připadá mi to jako jediný den.

Na letišti musím být až o půlnoci,

takže do té doby jsem celá tvoje.

Víš co? Mohli bychom večeři vynechat a přejít rovnou k...

Po tom, co sis dal tolik práce, abys dostal tu rezervaci?

Jo.

Kromě toho, chci se s tebou chlubit.

Jo, ale jenom... dobře.

Jo...

Ahoj.

Omlouvám se, zdrželi mě v práci.

Měla jsem tam horu papírování a pořád mi zvonil telefon,

- pak přišel zástupce komisaře a... - Vážně?

- Ahoj. - Ahoj.

Vypadáš nádherně.

Díky. Ty taky.

Víš, mohl jsem tě vyzvednout...

Ne, je to sem po cestě a já umírám hlady.

No, to je dobře, protože máme rezervaci na osmou, tak bychom měli jít.

Ahoj... Páni, to se podívejme.

Jo, Abby, pamatuješ na Henryho a tohle je Erika.

- Erika, Abby. - Ahoj.

- Ráda tě poznávám. - Já tebe taky.

Slyšela jsem o tobě všechno. Teda... ne úplně všechno.

Jenom... Takže dneska máte velký večer?

Ano, U Alfreda v salónku...

- Já myslela, že my...

Jo, promiň, kámo, ale ten salónek máme dneska my.

Aha, jo, promiň, brácho. Zarezervoval jsem to na jméno Magnusové.

Ne, ne, ne, protože já jsem to zarezervoval pod jejím jménem.

Dneska v osm?

No, možná je tam víc než jeden stůl?

Ne, v salónku určitě ne.

No, tak třeba do normální restaurace.

Tam to není tak soukromé.

Mohly byste nás na chvilku... omluvit?

Nemůžu uvěřit, že mi chceš ukrást stůl, chlape.

- Eriku můžeš vzít kamkoliv. - Nikde to není tak dobrý jako U Alfreda.

No tak, kámo, musíš to pro mě udělat. Dlužím Abby večeři U Alfreda.

Dneska je tady Erika poslední večer, než se vrátí do Londýna.

Fajn, ale "blízká smrt" přebíjí "poslední večer".

Jaká blízká smrt?

Haló, Abby na našem prvním rande skoro umřela.

To... hodně skoro.

- Posloucháš se vůbec? - Posloucháš se ty vůbec?

Tak co se mi snažíš říct?

Máme tady problém? To se mi snažíš říct?

Wille... Donutil jsi mě k tomu.

K čemu?

Proto... potřebuju salonek.

Pokud dneska půjde všechno podle plánu, Erika už na to letadlo nenasedne.

Sanctuary 3x15 Wingman

Překlad: Halajda, afixx Korekce: Halajda, SandyBridge

Czech Sanctuary Translators Sanctuary.SFF.cz

Co je?

Páni.

Myslel jsem, že budeš mít radost.

To mám.

Asi... Samozřejmě! Samozřejmě mám radost!

- Je to akorát... - Akorát?

Já nevím, trochu rychle?

No jo! Dneska odjíždí. Proto to dělám.

Dobře, počkej, zastavme na chvíli, jo?

Jak dlouho jste byli...

Asi tak týden a půl.

Jo, týden a půl.

Dobře?

Moc rychle!

No tak, Wille. Jsme pro sebe dokonalí.

Proč, protože jste oba HUMové?

Jo, prostě na to zapomeň, dobře?

- Ne... - Myslel jsem, že budeš nadšenej.

Hele, kluci...

- Ahoj. - Ahoj.

Nechceme, abyste se hádali.

Najíme se v salónku všichni.

No, ani jeden z vás nechce ustoupit.

A upřímně, po vší té chvále, co jsme slyšely, my taky ne.

Co říkáte?

Do...bře?

To zní fajn.

Jsem ráda, že jsem vás stihla. Dobrý večer, dámy.

Jste ráda, že jste nás stihla, protože...

Potřebuju, abyste přepravili larvu lepidoptéry.

- My jdeme na večeři, takže... - To se hodí. Můžete si aspoň vzít dodávku.

Vy chcete, abychom převezli slimáka?

Vlastně je to spíš obratlovec.

Lepidoptera hominin.

- Nějaký humanoidní hmyz? - Ano, ale momentálně je ve stázi.

Chci jen, abyste tu bedničku vyzvedli a odvezli ji do přístavu.

Za půl hodiny budete hotoví.

Hádám, že... Kate nebo Biggie...

Pátrají po překupníkovi na druhé straně města.

A co vy?

Mám tady diprotodona, který bude rodit.

Ledaže byste tu chtěli zůstat a pozorovat jeho poševní hrdlo?

- Ne! - Ne!

Myslela jsem si to.

Nemyslíte, že jsme měli zůstat a pomoct Magnusové?

Na to by ses neptala, kdybys byla někdy pokrytá placentou diprotodona.

- Je to nepříjemné? - Je to zážitek na celý život.

No, právě o to mi jde. Zvládne to sama?

Cože, Helen Magnusová?

Není možné, že by se ta věc začala chovat agresivně?

Je to víc než možné, hlavně při porodu.

A my jsme tam ji nechali úplně samotnou?

- Jo. - Jo.

Vím, že jste v tom celkem nové, holky, ale to, s čím Magnusová nemá problém...

- Dokáže se o sebe postarat. - Jo.

Vždycky vypadá tak škrobeně a vytříbeně.

Má v sobě víc, než si lidi myslí.

A to jen za dobu, co ji znáš ty.

K předchozím 157 rokům jsem se ještě vůbec nedostal.

Hele, kámo, jsme tady.

Dobře, hned se vrátím.

- Jak se vede? - Mám tu vyzvednout malou bednu.

- Tohle vypadá jako lednička. - No jo, je to lednička.

Kryo-komora se rozbila, musel jsem zaimprovizovat.

Dobře, a ta... larva?

No, kapánek povyrostla, že jo,

ale dokud zůstane v chládku...

- Mělo by to být v cajku. - Fajn, dobře.

Prostě to naložte dozadu, dobře?

Ještě...

Samec lepidoptéry dává přednost vlhkému prostředí, bohaté proteinové stravě

a rád poslouchá uklidňující zvuky samice.

Vlastní výroba.

Můžete to dostat za nizoučkou cenu...

To nebudu potřebovat. Nechci ho jako mazlíčka.

Ale...

Fajn, jste tvrďák. Řeknu vám, co udělám.

- Přihodím pár proteinových tablet navíc. - Zadržte na chvíli.

Mám v té dodávce holku, jasný,

a máme rezervaci U Alfreda. Možná jste o tom podniku slyšel?

Takže prostě...

Urychlete to, prosím?

Svobodný podnikání už není, co bejvalo.

Tak fajn, vyhodíme ten chlaďák v přístavu, otočíme se...

Budeme upíjet šampaňské u Alfreda o deset minut později.

Měla bych jim zavolat, že se trochu zpozdíme.

Už to agnolotti cítím.

Plněné opečenou dýní...

Osmahnuté na másle.

Taky už to cítím.

Co je to za smrad?

To ne. Tohle ne.

Co? Já nic...

Abby?

Abby?

Posaďte ji na bednu.

Mám ji.

Abby?

Co se jí stalo?

- Ta lepidoptéra. - Ten smrad?

Vypouští plyn. Jenom potřebuje trochu vzduchu.

No tak, Abby, dýchej.

Co se stalo?

Asi jsi alergická na plyn lepidoptéry.

Kdo by to tušil?

Kámo... Jestli vypouští plyn...

- Tak vysvléká kůži. - No a?

Takže už to není larva.

A to je problém?

Jo... Jo, to je problém.

Ten mizera Ernie.

Lepidoptera se může přepravovat jen v počáteční larvální fázi, dobře to ví.

No, říkal něco o porouchané kryo-komoře.

- Jo, a tak toho mola strčil do ledničky. - Jak prosím?

Henry chce říct, že jsme toho abnormála přepravovali v alternativním...

kontejneru s tepelnou regulací.

V ledničce?!

No jo, myslím, že tak se tomu taky říká...

Jenom proto, že jste spěchali na tu svoji večeři?

No, byli jsme jen pár minut od přístavu. Co se mohlo stát?

Uvědomuješ si, že teď už to není řečnická otázka?

Ano, uvědomuju.

No, aspoň se ten tvor nemohl dostat daleko.

Po vylíhnutí mu ještě musí plně dorůst křídla,

ale budete ho muset chytit, než úplně dospěje.

Nebo co?

Pokud doroste tak, že bude moct létat, už nebude možné ho udržet pod kontrolou.

Máte snad chuť řešit následky toho, že civilisté spatří létajícího motýlího muže?

- Ani ne. - Vůbec.

- Kolik máme času? - Půl hodiny, nanejvýš tři čtvrtě.

Dobře. No, aspoň že stunnery v autě jsou plně nabité.

Bez stunnerů.

Lepidoptéra ještě není dospělá. Mohli byste poškodit její nervový systém.

Tak jak ji máme...

Když to bude nutné, uspávačky, pouze na krátkou vzdálenost a ne do hlavy.

Pusťte se do práce a informujte mě.

- Připadala ti naštvaná? - Lednička, vážně? No tak...

Zavolala jsem restauraci a prý by nám možná mohli podržet stůl ještě půl hodiny.

Ještě se mi ozve.

Fajn. První dobrá zpráva za celý večer.

Ještě něco.

Vypadá to, že telefon Abby nahrál křik té lepidoptéry, když uletěla.

Když jsem omdlévala, tak jsem asi místo volání zmáčkla nahrávání.

Ale mě napadlo, že bychom to mohli použít i jako vábničku.

Chápete, jako na kachny.

- Museli bychom ten telefon hacknout... - Vytáhnout ten audiosoubor...

- Pustit ho do repráků dodávky... - Ano.

Jak velký máš subwoofer? 400?

Zlato, tohle umí vybubnovat 600 wattů.

- Ty jsi úžasný. - Ty jsi nádherná.

Lidi, tik tak.

Potřebuju tvůj mobil.

Nic s ním neudělám.

Počkej, mám tady všechny svoje záležitosti.

Můj adresář, můj kalendář, všechno...

Abigail, mluvíš s mužem, který se naboural do online databáze MMORPG Thunderwar

a zpřeházel skóre všech hráčů podle jejich znamení.

A nikdo ani nevěděl, že jsem tam byl.

Dobře. Co to znamená?

Znamená to, abys mu dala mobil.

Dej.

Díky.

Tohle zabere jen vteřinku.

Hádám, že to znamená, že já ho mám chytit.

No, Wille, každý máme své unikátní schopnosti a břímě, které musíme nést.

Pro mě je to fascinující svět technologií.

Pro tebe...

Kanály.

No, nesmrdí to tak hrozně, jak jsem se bála.

Vážně jsi se mnou nemusela chodit.

Tenhle tvor aspoň není moc nebezpečný, takže...

Jsi si jistý?

Všichni abnormálové, které jsem viděla v Útočišti, byli za sklem.

Tohle je jako... být na safari.

Věř mi, ve srovnání s tím, co většinou řešíme,

je tohle bábovka.

Sejměte ho!

Palte!

Jsem si celkem jistej, že vznášení zakazují předpisy.

Kámo! Teď není vhodná chvíle na čůrací přestávku!

Wille! Jde z druhé strany!

Magnusová!

Utíkej!

Co to sakra bylo?

Dobře, to už stačí, šmarjá!

Teď se o tebe akorát budu pořád bát.

Ale no tak.

Všichni abnormálové takoví nejsou.

Podívej se na Henryho a Biggieho...

Řekni mi, že to netweetuješ.

Jenom se ujišťuju, jestli Henry nesmazal něco důležitého.

Dobře. Všechno v pořádku?

Jo, vypadá to, že jo.

Neboj se, všechno si zkopíroval k sobě.

No, co je?

No, až tady pustí ten řev lepidoptéry, bude od těch stěn strašná ozvěna.

Ta potvora by se mohla vyděsit.

Jenom se chci ujistit, že nám neuteče.

Jo.

No... ententýky.

Tudy.

Na zdi jsou stopy po křídlech.

Takže jen pro pořádek,

jak vypadá normální rande s Willem Zimmermanem?

No, večeře, film...

Procházka kolem řeky za svitu měsíce.

Viděla jsem, jak žiješ v Útočišti.

Pěkně tě tam prohání.

No a?

No, nenechává to moc času na společenský život,

v minulosti... řekla bych.

Ty mě zpracováváš?

No... jenom přemýšlím nahlas.

Ne, ne, ne.

Poznám šťourání v hlavě, když ho slyším.

No, jsem zvědavá, to je normální.

Zrovna teď se mě chceš ptát na moje předchozí vztahy.

Plurál?

Vážné byly jen dva.

A?

Fajn.

A z posledních dvou let našeho života se stal jen špatně mířený vtip.

To neměl být...

Hele, necháme toho, dobře? Nemám chuť se zase celou noc hádat.

Nemám na to dneska sílu.

Vozí se po tobě v práci?

- Nic, co bych nezvládnul. - Nevykládej si to špatně, Wille,

ale ty si říkáš o to, aby se ti vysmívali.

- Tobě taky připadám k smíchu? - To není fér.

No tak, Meg, taky sis vždycky myslela, že jsem cvok.

Hele, ať je to cokoliv, co ti pomůže v noci spát...

Doufám, že to najdeš.

Sbohem, Wille.

Meg...

Nemůžu tomu uvěřit.

Myslela jsem si, že jsem osamocená, zrůda.

Claro, proč tady nezůstaneš?

Totiž, aspoň na čas, abys zjistila, jaké to je, být něčeho součástí.

Jo, já nevím...

Vázat se k místům a k lidem...

to není můj styl.

No, to proto, že tě nikdo nedokázal přijmout, jaká jsi.

Myslím, že to se brzy změní.

Dobře, hej, hej, hej, zadrž na chvíli.

Co tady ještě děláš?

Myslel jsem, že se evakuuješ s ostatními.

Nepřidala jsem se k vám proto, abych vzala nohy na ramena, když začne jít do tuhého.

Drž se mimo dohled.

Wille, je mi to tak líto.

Neměla tady být.

To... jsem nevěděla. Omlouvám se.

- Neměla jsem se vyptávat. - To je dobrý. Jsem rád.

Chci, abys to věděla.

Díky.

Hlavně proto, že teď jsi na řadě ty.

Cože? Já? Teď?

Aha, takže já jsem se ti otevřel, ale ty mi neřekneš vůbec nic?

- Takhle to děláš? Dobře, fajn... - Tak dobře, tak dobře.

Bože, fajn.

- No dobře, napřed tu byl Juan a ten... - Dost.

- ...měl neuvěřitelné... - Nechci o něm slyšet.

- ...tmavé oči... - Nezájem.

Ne někde...

- Spí to? - Jo.

Bude lepší, když to tak zůstane.

- Ne na hlavu. - Já vím.

To není moje vyzvánění.

Haló?!

Díky.

Právě jsme přišli o stůl.

Věděla jsem, že mi něco udělá s telefonem.

Jsi v pořádku?

Myslíš mimo to, že jsem pokrytá pylem?

- Ovšem. - Chytni se mě. Jdeme.

Nebo taky ne.

Jo, myslím, že jsem si zvrtla kotník.

- Ale ne, opři se o mě. - Fajn.

Bolí to?

Promiň, omlouvám se.

No tak, zkusíme to.

A co s tím leppopotamem?

- S lepidoptérou? - S tím.

No, všechny vedlejší tunely jsou zamřížované, takže snad neunikne do řeky.

- Poplivala nás. - Já vím.

Aspoň doufám, že to jsou sliny.

Dobře. Vystrašila se.

Myslím, že budeme uspávací plyn, abychom ji bezpečně odchytili.

- Můžeme jít? - Dobře.

- No tak. - Dobře.

- Hezky pomalu. - Jo, díky.

Vedeš si moc dobře.

Řekni mi teda o tom Juanovi.

Už to skoro bude...

Jo, chlape, to je ono...

Trochu víc...

Skoro! Už to bude!

Můj Bože...

Konečně!

- Podařilo se to? - Podařilo.

Je to dobrý?

Fajn, máme šťávu.

A ty jsi tak roztomilý.

Pohledný. Králičci jsou roztomilí.

Tak můžeš být můj malý králíček.

Bože, jen mi řekni, že nebudeme jeden z takových těch párů.

Na světě není k dispozici tolik insulinu.

Dobrá, přestanu...

prozatím.

No dobře, se správnou amplitudou můžeme z téhle dodávky udělat obrovský reproduktor.

Překonvertovala jsi ten zvukový soubor?

48 kilohertzů.

Ačkoliv kvalita bude trochu snížená po předchozí kompresi.

Jo, je to starý, přežitý, blbý kodek od výrobce mobilních telefonů.

Člověk z toho zase touží po dnech bezeztrátové PCM.

Jo, ačkoliv ta nedokázala ukládat metadata.

A nechtěl, abych začala o adaptivní diferenci pulzní modulace...

Jsi úžasná.

- To jsem. - Dobře.

Vím, že to není příhodné místo, ani čas, ale...

Jdeme na to.

Doufám, že nerušíme.

Ne.

Co to proboha...

No, díky mému novému death metalovému vyzvánění...

Ohledně toho, zlato, že když jsme na misi,

většinou telefony nastavíme na vibraci.

Byl na vibraci.

To bude asi moje chyba.

Musel jsem to vypnout. Pardon.

No, narazili jsme na našeho motýlího muže.

Pozvracel se. Já uklouzla.

Zvrtnutý kotník.

- Který začíná otékat a neuvěřitelně bolet. - Tak na něj nesmíš našlapovat.

Henry, pomoz Willovi dostat ji do auta.

Dobře, pozor na hlavu.

Dobře, dobře, jsem tady.

- Posaď se. - Dobře, díky.

Obvážu to.

Takže situace je taková, že ten tvor je vystrašený.

Když po něj půjdeme uspávacími šipkami, mohl by se při útěku zranit, ale...

- Uspávací plyn? - Ano.

- Kde je? - Žádný nemáme.

Jakto, že žádný nemáme?

Chlape, proč bych si bral uspávací plyn na rande?

Neodpovídej na to.

No, můžete nějaký vyrobit?

Já ne. Tenhleten?

No, neměl bych se vychloubat...

Píšu tady zatracenou symfonii.

Jo! Naprdni si, elektriko! Tady velím já!

- Tahle věc má brzdy, že jo? - Nouzové brzdy jsou...

aktivovány! Skvělý...

Opravdu, hodilo by se to!

Je to!

Dochází nám čas.

Kdo je váš taťka?

Teď mi řekněte, kdo je váš taťka?

A publikum začíná šílet.

Tři slova, prosím.

Dobrá práce, Henry.

Dobrá práce, Henry.

Výborná práce, Henry.

Pěkná práce, Henry.

Pěkná práce... Henry?

Dobrá práce, Henry.

Dobrá práce, Henry.

Dobrá práce, Henry.

Takže...

můj další trik...

když vezmeme v úvahu BMI motýlího muže...

přemýšlím o něčem na bázi dimethylchloridu...

se špetkou nemrznoucí směsi.

Chápete, tohle... je ta část, kdy z něj mám strach.

Myslím, že to bude fungovat.

Wille, podáš mi tu lahev na vodu?

Henry, dáš mi čtvrt šálku slzného plynu?

Ano.

Slzný plyn?

- Určitě nechcete, abych... - Ne, zůstaň tady.

- Pracuj na tom audiu, kdyby tohle nevyšlo. - Dobrá.

Spoušť má zpoždění 30 vteřin.

To nám dá dost času, abychom to aktivovali a utekli.

- Hele, hlavně... buď opatrný. - Budu zpátky dřív, než se naděješ.

Myslíš, že to bude fungovat?

Jistě. Ty snad ne?

No, Henryho znám o trochu déle, než ty.

- Ne, ne, ne! - Henry?

- Haló? - Slyšel jsi plán?

Zbraně, katakomby, jasný. Uvidíme se za pět minut.

Sakra...

Zahoď to.

No dobře... Užij si pobyt.

To mám v plánu.

Do prdele.

Nikdo ti neublíží, malej kamaráde.

Nikdo ti...

Můžeš to zpomalit a zaostřit obraz?

Hej!

Jo, ale napřed musíš vytáhnout pojistku!

To není hezký!

A ztratili jsme záložní energii.

To je zajímavé, o ničem z toho se nezmiňoval.

Je to zajímavé, to jo.

Hodně jste toho zažili.

To jsme zažili.

Popravdě celý tým Útočiště mi připadá spíš jako rodina.

Akorát trochu nefunkční.

Dáváte pozor jeden na druhého.

Samozřejmě.

Kdyby jeden z vás měl odejít...

Odejít? Nikdo neodchází.

Doufám, že se mýlíš, Wille.

Koupila jsem jednu letenku navíc.

Požádám Henryho, aby se se mnou vrátil do Londýna.

Henry... Londýn...

- Dnes večer. - Dnes večer?

Co si o tom myslíš?

Co si o tom myslím?

Já... myslím, že by sis měla promluvit s Henrym.

Snažila jsem se.

Chtěla jsem to udělat při večeři,

ale, no, ještě jsem k tomu neměla tu správnou příležitost.

- Vítej do života v Útočišti. - Šílený.

- Jo, to je. - Přesto to miluješ.

Ano. Teď.

Ze začátku ani moc ne,

ale se vším tím, co teď vím,

jak bych se mohl vrátit ke svému starému životu?

Taky to tak cítím.

Setkání s Henrym mi otevřelo svět.

Změnil mi život,

a teď chci, aby se stal jeho součástí.

Měli bychom pokračovat.

Díky, začínalo to trochu svědit.

Jo, víš, nejsem žádný doktor, ale vypadá to v pořádku.

Myslím, že obvazy drží otok v klidu.

- Díky, Henry. - Potěšení je na mé straně.

- Děkuj mému skautskému výcviku. - Ty jsi byl skaut?

Jo... ne.

Nechtěli... vlastně nevím, proč jsem to řekl.

No, hádám asi proto, že to zní jako něco, co by lidé řekli.

Jo. Jiní lidé.

Nesmýšlím o tobě nějak jinak než o komkoliv jiném.

- To je dobře. - Ty snad ano?

Jo.

Jo, no, víš, jsem jiný, takže...

Ještě před nedávnem jsem si myslel, že je to něco špatného.

Co změnilo tvůj názor?

- Není to nemoc, Henry. - Vím jenom, že to nemůžu ovládat.

Ne, zatím ne, ale...

Hele, doktorko, celý svůj dospělý život jsem strávil prací s abnormály,

učil jsem se je chápat, dokonce je i oceňovat...

Heleďte, nemůžu za sebe ručit, když jsem ta věc,

a co když někomu z vás ublížím?

Nemůžu dovolit, aby se to stalo.

Většinu života jsem strávil víceméně jak člověk.

Svůj dar musíš teprve prozkoumat. Vidíš v tom jen prokletí.

Rozdíl mezi námi je ten, že ty umíš svou sílu ovládat.

A za nějaký čas... to budeš umět i ty.

Musím přiznat, že pro mě to poprvé bylo taky trošku děsivé.

Ale jakmile se v tom naučíš chodit, je to sakra skvělý.

Skvělý.

Není to věc, Eriko, to je naše součást.

Ne, pokud nechceme být nebezpeční.

- Jak jsi to udělal? - Vidíš?

Nemusíš se toho bát. Bezpečně to ovládám.

- Víš, nikdy jsem neviděla... - HUMáka?

Vím, že to je jako požádat Eltona Johna,

aby mi zazpíval na večírku, ale...

Jo, víš, jen je to trošku komplikovanější,

protože to zahrnuje to, že jsem nahý.

Zapomeň na to.

Hele...

Cítíš se na to, že bys mi trochu pomohla?

K tvým službám.

Dobře, už jsem to audio skoro dal do kupy.

- Umíš to s pájkou? - Jasně.

Co to je?

Zbavuje se to své poslední staré kůže.

Takže nám dochází čas.

Vypustíme to tady. Větry vanou na sever.

Roznese to plyn oběma tunely.

A pak se vrátíme, uneseme spící krásku...

A budeme pokračovat v našem večeru, jako by se nic nestalo.

V téhle chvíli bych řekl, že stihneme přinejlepším fast-food.

Dobrá, už to skoro bude. Ještě jeden patch.

Podáš mi to USB?

- Jo. - Díky.

Dobře. Můžeme to roztočit.

Máme 30 vteřin, abychom odtud zmizeli.

- Budeme utíkat? - Na tvé znamení.

Jo, tak to funguje.

Henry... Zprovoznil to.

Až moc dobře.

- Ten plyn! - Není čas, pojď!

Jdeme.

No, tohle není dobrý!

Můj Bože.

Jste tam v pořádku?

No, už jsme na tom byli líp.

- Proč to tohle dělá? - Nevím.

Možná nemá rád zvuk svého vlastního hlasu.

To je ono. Vypni repráky!

Dělej.

Jak jsi věděl...

Myslel si, že ten zvuk je další samec.

Takže vás to vidělo jako hrozbu.

Kde je teď?

Na střeše dodávky.

Vysedává.

No, můžeš ho chytit?

Ne, aniž bych ho znovu vyprovokoval.

Myslím, že to potřebuje ženskou ruku.

Nevím...

- Ernie. Tady Zimmerman. - Kdo?

- Z Útočiště. - Aha, takže teď chceš mou pomoc?

Hele, tenhle obří komár se neměl vylíhnout ještě měsíc.

Zpochybňuješ moje obchodní praktiky?

Ne, ne, zapomeneme na to, dobře?

Budu to chápat tak, že jsi znovu zvážil mou předchozí nabídku bonusového balíčku.

Prostě mi pošli zvuk samice, který tu věc uklidní.

Fajn. Jak jsem se zmínil, navrhl jsem to sám.

Jsou tu určitá licenční práva...

Ano, zaplatíme.

Hlavně mi pošli ten soubor.

Hele, chlape, budeš muset být víc přesný.

Jaký soubor? Wav, mp3...

Co bude nejrychlejší! Prostě to pošli!

Dobře, oddálím telefon od hlavy. Prosím vydržte.

Poděs...

Co se děje?

Nevím.

Už to posílám, je to ale hodně informací.

No tak, no tak...

Možná to chvilku zabere.

Hej, zatímco čekáme,

možná bys měl zájem o repasovanou kryo-komoru.

- Mám to! - Nemáš zač.

- Co se děje teď? - Pořád nevím.

Jsem v té samé dodávce, co ty, takže...

Doufám, že je to dobrý.

Myslím, že se mu líbíš.

Dneska jsem sice chtěl zaujmout někoho jiného.

Je mi líto, že nám ten večer nevyšel.

Jo.

Měl jsem pro nás velké plány.

No, když konečně máme chvilku pro sebe...

- Chci, abys zůstala. - Chci, abys letěl se mnou.

Tohle je letenka první třídou do Londýna s mým jménem.

Je překrásný.

Nechci, abys odletěla. Můžeš zůstat.

Henry, nemohu tady zůstat.

Vyrostla jsem v zařízení pro abnormály.

Ne, Útočiště je víc než to. Je to rodina.

Možná pro tebe,

ale jsi už spoustu prožil, viděl jsi svět.

Teď je řada na mně.

No, tohle...

se neubírá tím směrem, kterým jsem si představoval.

- Můžeš jít se mnou. - Nemůžu.

Potřebují mě tady.

Navštívím tě.

Buď opatrný.

Kate určitě nebude vadit, když si to půjčíš.

- Ne, ne, to bych neměla. - Děláš si srandu?

Má jich tady tak 47 párů.

No, tak v tom případě si je možná nechám pro příště.

Vydržíš toho hodně.

No, dokud to bude sranda,

tak se budu vracet.

Opravdu?

Co až příště budeme od splašků a zvratků motýlího muže?

No...

Pěkný.

To je jen důvod,

abych ti mohla sundat to špinavé oblečení.

Jo.

Asi máš pravdu.

Erika odjela?

Jo.

Řidič zrovna odjel.

Tak, jak se ti daří?

Ve skutečnosti docela dobře.

Vím, že je to divné, ale ve vztahu jde o víc, než jen o to, být HUMem.

Potřebovala bych, abys mi s něčím pomohl.

- Doktorko, jsem grogy. - To je smůla. Nepočká to.

Není nic horšího než studené agnolotti.

- Od kdy Alfred rozváží do domu? - Od nikdy.

Už jsem to říkal předtím, a řeknu to znovu.

- Vy válíte. - Na to si připijeme.

- Připojíte se k nám na večeři? - Ne.

Přišli jsme jen pro nějaké profiteroly.

A agnolotti.

A pro agnolotti.

On si vzal...