Original subtitles

"Mlynáři" tady "Don". Vše je v pořádku.

Teď doleva

a přímo ke slunci, na horizont, rozumíš?

"Mlynář" rozumí. Vlevo, směrem ke slunci, na horizont...

"Mlynáři", jsem přímo pod tebou, pod sto padesáti. Stoupám.

Zaujmi pozici, neflákej se.

Jdou pryč.

Čtyři na pět je pro ně asi moc.

"Fakíre", vidím "Experta"!

Je úplně nahoře, za tebou přes tisíc. Míří na tebe!

Péťo! Odveď toho kluka pryč!

Slyšíš mě?

Jdeme domů.

Co?

- Promiňte... - Letěls normálně.

Na první souboj, to bylo skvělé.

No tak, vylez ven.

Víte, já...

- S Dimkou jsme chodili do stejné školy... - Nech toho, Samoilenko.

Tvoje povzdechy teď k ničemu nejsou. Zvlášť pro tvé kluky.

Tak se dej dohromady.

A buď zticha.

Jak mám mlčet, soudruhu kapitáne?

Vždyť se budou ptát, jaké to bylo.

Co jim mám...

Se tím pochlubíš.

Rozumíš? Aby to chtěli taky.

Jak?

Tak.

Tady je fronta.

- Nebo to musím vysvětlovat? - Není třeba.

Není třeba...

- Tady jsou každý den tisíce... - Já vím.

On to ví...

A mnozí se ani nestačili zapojit do boje.

Já vím.

To mi nějak nesedí.

Dima Skoromnyj je hrdina.

V prvním boji ve skupině sestřelil Němce. Stejně jako ty.

Ne každý má to štěstí.

- To vy jste ho, soudruhu kapitáne. - Není pravda.

Mně se ho podařilo zasáhnout.

A co podle tebe dělala jednotka?

Skupina pracovala.

Ještě něco?

- Ten "Expert", on... - Obyčejný fašista.

Nic zvláštního.

Jedním útokem dva naše...

Zase to není pravda.

Co koukáš? Marjanov je živý jako rybička.

Dokonce se postavil na nohy, i když byl rozsekán na kusy.

Taky bys to věděl, kdybys si nesundal helmu z hlavy.

- Já... jenom... - Chápu.

Víš co, Samoilenko?

Strach, bolest a vše ostatní do nás zasévají naši nepřátelé.

To je jejich první úkol. Rozumíš?

Na to mají přece "experty".

A naším úkolem...

je tomu zabránit.

Jasné?

Vezmi svůj strach a vyhoď ho z hlavy, nebo odkudkoli, kde u tebe je.

Chápu tě.

Ale pokud to neuděláme, bude to vypadat, že ten Němec nezastřelil dva, ale tři.

Nenech se od něj zastrašit.

Když už o Dimovi.

Ať přijdeš večer na tanec...

A aby se holky z BAO smály, až je budeš točit.

Rozumíš mi?

- Neslyším. - Rozumím.

Výborně.

K prvnímu nasazení.

Rozbor?

Ano, soudruhu politický komisaři.

Máme tu opravdového podporučíka.

Odletěl.

Úplně sebejistě. S citem.

Střílel...

Střílel?

Přesně tak!

Střílel na Němce. To se bude hodit.

Dobře.

No tak do toho.

To je hrůza.

To je jasné. Řekni mi to podrobněji.

Podrobněji...

Ten druhý kluk létal líp, ale co už...

Jo.

A tenhle...

choval se nějak...

Možná se bude hodit.

Teď mu musíme dát chvilku, aby se vzpamatoval.

A pak...

Jestli vydrží pár soubojů...

Ale nevím. Uvidíme...

A po startu co?

V éteru je takový šum, že není nic slyšet...

Po startu...

Šestku přivítali nad frontou. Zaútočili. Petka je zadržel, jak jen mohl.

Jednoho jsme zahnali.

A pak, jakmile jsme spotřebovali palivo,

se z ničeho nic objevila ta potvora...

Ze země?

Shora.

Sám jsi to slyšel.

Ne. My jsme v oblacích.

Vystoupal o patnáct set výš a kroužil u sluníčka.

Kde ho vůbec uvidíš?

Stačí si zapamatovat ty, co jsou kolem.

Je mi jasné co mi to tu vyprávíš.

A to je přesně to, o co mu jde. Na smeťák nepoleze.

Na závěr to trefil

a sjel shora v plné rychlosti, jeden průlet a hotovo.

Trefil - dobře, netrefil - podruhé to vyjde.

Trefil.

To si piš.

Já nic neříkám.

Všechno si to dobře spočítal...

To je ale pořádný hajzl.

Máme nové posily.

Co tak najednou?

Možná ti je ještě nedám.

Jen měj na paměti...

že to nejsou žádní školáci.

Právě naopak.

Esa?

Ano.

Jeden, akrobatický pilot s téměř 80 bojovými lety.

Pět sestřelených Němců.

Ten druhý taky.

Ale tebe to nezajímá.

No tak, kdo to je?

Esa!

Odkud vlastně?

Z devátého gardového pluku.

Ne, vážně?

Z devátého.

Počkej...

Možná je znám.

To si nemyslím.

Počkej chvilku.

Tak pojďme.

Nejdřív to zkoušeli u Jeremina.

- Ale ten je nevzal. - Proč?

Prý se vyděsil.

Jeremin?

Pohov, pohov...

Pokračujte!

Nově příchozí soudruzi, seznamte se.

Velitel druhé letky, kapitán Solomatin.

Kdo četl noviny,

tak tohle je náš...

Účastník slavné bitvy "7 proti 25".

Váňo!

Poručík gardy Budanovová.

Podporučík gardy Litvjaková.

Solomatin.

Je mi to jasné.

No, pohov...

Pokračujte...

Už jste to rozbili?

Rozbil to nějaký nepřítel lidu.

A teď nám tenhle soudruh, podporučík gardy, odmítá zazpívat...

Jasně...

Soudruhu kapitáne,

nemáte...

nějaké otázky na piloty?

Ne.

Tak, co tu máme?

Není to hořlavé?

Asi ne.

Posaď se.

Kolik jí vlastně je?

Komu?

Byly tam dvě, Ljošo.

Kterou z nich máš na mysli?

- Tu, které sis nevšiml? - Všiml jsem si všech.

To si všimli všichni.

Poslyš...

Soudruhu veliteli praporu, smím odejít?

Tak jo, to stačí.

Sedni si.

Chtěl jsem s tebou vážně mluvit.

O čem?

Vždyť už jsi je vzal, ne?

A ty bys je nevzal?

- Chápu Jermolajeva. - Já Jermolajova taky chápu.

Ale chovat se jako on to nebudu.

Podle mě se Jereomin prostě nechtěl ujmout odpovědnosti.

- A ty bys to chtěl? - Ne.

Ale vezmu je,

jinak by to vypadalo jako nějaká nezodpovědnost.

Ne, máš pravdu, samozřejmě...

Já prostě...

víš...

Co si myslíš, že tomu nerozumím?

Ne, ženy bojují. To je...

Co na tom...

Někdy i tam, kde by to měli dělat jen chlapi.

A zvládají to.

Ale třeba bojovat...

proti chlapům ve rvačce, o tom jsem neslyšel.

A stíhačky, to je podle mě přesně ono.

Ne,

akrobatické létání, možná.

Tomu jsem, řekněme, ochoten uvěřit.

Ale...

upřímně řečeno, pokud poručíka...

- Budanovovou. - Ano.

Kdybych si ji měl v boji nějak dokázat představit...

tak jen s obtížemi...

Ale tu druhou...

No...

K té rvačce ti nic neřeknu.

Ale třeba Budanová...

tady nad Žitkurem,

bojovala sama proti třinácti.

Mužům.

- A co? - Co?

Zmařila jim ten nálet a jednoho spálila.

A v oblasti Kalachu zastřelila v souboji "Hubenýho" z 53. letky.

A Litvjaková...

Ta má taky...

přes 50 bojových letů nad Stalingradem.

Jednou se jí dokonce podařilo v jediném boji postřelit dva.

No já...

nevím...

Máš pravdu, Ljošo.

Já to taky nevím.

To se brzy dozvíme.

- Nejprve s nimi sám proletím. - Ne, já...

Jsem připraven.

To je dobře.

Postav se do fronty.

- Tak jak? - Už jsou nad územím.

Zavřete dveře, hoši. Fouká sem.

No tak, kluci...

Tak to určitě neuletíme.

Tak jednoho sem. Ostatní tam.

Aňo, zapni to.

Zprava, pod tisícovkou, skupina.

To jsou naši.

Ne.

Určitě.

Je jich šest.

Vidím čtyři.

Ještě párek nahoře, nad pět tisíc.

Šest.

"Fokkery".

Rozdělují se.

Pět vteřin.

Teď už nebude čas na tlachání.

Doplnit náboje?

To není třeba.

Velitel pluku vzletěl?

Ano.

Čtrnáct minut.

"Kazbeku" vlevo.

"Jestřábe", zprava, zprava.

Vidím, není můj.

"Jestřábe", jdu za tebou.

Rád tě přivítám.

"Kaťušo", díky.

"Kazbeku", cíl?

Přemýšlím… Nechápu, odkud to přišlo…

"Kaťušo", ocas.

Rozumím ti, "Kaťušo", raději jsem si to pojistil…

Kdo sestřelil?!

To byl "Červený".

Zatím nesestřelil.

Sestřelil.

"Kazbeku", dýmíš.

To není on.

To jsem já, "Bouřka". Něco mě zasáhlo…

"Bouřko", odleť.

Páni, to je ale něco! Kdo to sakra byl?!

"Kaťušo" odpověz "Jestřábovi".

Tady je "Kaťuša".

No ty jsi ale číslo!

Nesestřelila, odletěl.

"Bouřko", tys odletěl?

Zatím ne.

"Kaťušo" jisti "Bouřku", vidíš ho?

Vidím. ho. Jistím "Bouřku".

"Kaťušo".

Vidím.

Ještě jeden zprava zespodu.

Je to ten samý. Všechno je v pořádku. Nevleze se tam…

"Kazbeku"! Hned vedle mraku! Za chvilku se ti dostane do záběru…

Odcházejí.

"Trojko", vezmi si ho!

Jsem prázdný.

Hotovo, hotovo.

Pojďme domů.

Odlétáme.

"Kaťušo", odpověz "Jestřábovi".

"Kaťušo", odpověz "Jestřábovi".

Tady "Kaťuša". Vše je v pořádku. Je tu jeden...

dotěrný nápadník…

Odmítla jsem ho.

Tak to má být!

"Bouřko" odpověz "Jestřábovi".

Tady "Bouřka", v pořádku.

Vidím letiště.

"Kaťuša" je pevnost.

Vidíte, jak se to má dělat!

Přestaň se radovat předčasně...

Ať nejdřív sednou...

Kluci, dejte mi chvilku vydechnout.

Stejně neslyším, co tam křičíte.

Za prvé,

všichni jsou naživu.

Drobné potyčky se nepočítají.

Za druhé,

jeden "Fokker" určitě spadl,

Krasnov...

se vyznamenal,

a za třetí...

A co bylo za třetí to si nepamatuju.

Poručík Budanovová z gardy?

Přesně tak!

K poručíkovi nemám nic.

Ani nevím, hoši, kdo z vás je hoden takového pilota.

Ale...

je tu ještě podporučík Litvjaková z gardy.

NEBE NAD ČIREM

Tisícovka.

Zleva, nad třistovkou. "109"...

Osm.

Tady "Šestý". Vidím "109".

Přivítám je.

"Racku" tady "Šestý". Oba společně.

Jeden hoří.

Vidím! "Šestý" tos byl ty?

Ne.

Hoří, ale nepadá.

Padá, zmije.

Připraven.

"Racek" sestřelen.

"Racku" odpověz "Jestřábovi".

Jak to dostal jsem viděla, ale jak spadl, tak ne.

Spadl.

"Rybáři" odpověz "Jestřábovi".

Tady "Rybář". Trochu mě to šmrnclo.

V pohodě... Zatím nejdu ven.

Jdu...

Dostals ho? Ne?

Hoří, psisko.

Chce uhasit plameny.

Hotovo. Dohasil.

Skupino. Shromážděte se.

To udělala zbytečně...

To dělá pořád.

Když sestřelí Němce.

Můžu poblahopřát, soudruhu gardový podporučíku?

K čemu, soudruhu kapitáne?

K sestřelenýmu letadlu.

Aha, tohle...

Ale ještě to nepotvrdili.

Navíc sestřelilo se více než jedno. Takže v tom nejsem sama.

Nebo jste už ostatním pogratuloval?

Ne...

I když je to pravda,

všichni se vyznamenali.

Ale jsou prostě...

V něčem horší než já?

Ne, to jsem nemyslel...

Jenomže ten váš bojový let... ten...

59.

59.

Litvjaková!

Ty jedna...

To je fakt k naštvání, co!

Takhle jsi mi celou tu nádheru...

poslala k čertu...

Do práce!

To jsem tě chtěl takhle pochválit.

Ne, myslím, že to ještě vydržím...

Vydržím!

No to je ale stíhačka! To se mi povedlo, říkám si!

To je štěstí, prostě jsem to cítil.

Tak si říkám, až přistaneme, hned k ní přiběhnu a políbím ji!

A zatímco budeme na obloze, budu mlčet...

A teď, po dobrém, přestaň létat...

a běž do kuchyně

k hrncům!

Když se chceš předvést,

tak v zóně vystoupej na tisíc...

a toč se tam, jak je libo.

Ne! Chápeš to!

Musí to být tak, aby se všichni vyděsili!

Přejít přes pruh...

Aby si všichni dokázali představit, jak se...

zachytíš křídlem, a nezůstane po tobě, ani po letadle ani stopa!

No prostě...

Napomenutí.

Ještě jednou se to zopakuje...

Potrestám!

Zbytek...

Zbytek při rozboru... Až se uklidním.

Ať si za deset minut na kontrolním bodě.

Alexeji, jdeš?

Vychladne...

Tak v klidu!

Myslím to v dobrém...

K čemu ta hradba?

Tady dámu.

Pěšákem vyrazím.

Postavím druhou dámu.

Ale ty!

Kam se to chystáš dojít?

Připravuje si dámu. Ještě uvidíme, kdo kam dojde.

Všichni jste létali hrdinsky, hoši!

- No, Gošo... - Začni.

No, co to je za lidi?

Kdo toho ptáka zkazil?

Jak zkazil?

Je v zimním.

To ty?

Co tím myslíš, já?

Nejen...

Všichni se podepsali.

Právě proto si chci dát skleničku.

Tak pojďme.

Dlouho očekávaná posila...

gardová jednotka osmé letecké...

Už jsme si mezi sebou říkali, že bude bitka ve dvojicích a zdržování...

A my jsme si vás už rozdělili...

Takže dnešní mimoškolní čtení se ruší.

Na co tu sakra čekáš?

Jdi a pozvi ji.

Jeden bezstarostný tanec a ta rozpačitost zmizí.

Ne, to už je nevhodné. Musíš něco udělat, Ljošo.

Dámská...

volenka!

Tak už to zhasni, Lilko.

Co tam pořád píšeš?

Už to dokončuju.

Hotovo.

O tobě, mimochodem.

Nelži.

Komu?

Čestné slovo.

Mámě.

O mně se to vejde do dvou řádků.

A ty se zkus rozepsat.

Nevymýšlej si. O čem bych měla psát?

Ty nemáš o čem?

Já píšu o všem.

Kde bydlíme, čím nás krmí.

O počasí...

Napiš,

jak jsi sestřelila toho Němce.

O počasí...

Mámě?

Mámě se o bojích vůbec nesmí psát.

Když o Němcích nemůžu psát, tak napiš o našich.

O kterém z našich?

Napiš o veliteli.

Druhé letky.

Meteorologům se nedá věřit...

Teď slibují, že do jedné se vyjasní.

Jestli je to pravda...

tak ty, Peťo,

vezmeš dva oddíly a povedeš transportní jednotky do Stalingradu.

Pojedou od Eltona.

Potkáš je tady.

Až to bude aktuální, ozvou se nám.

My dva, Semjone, půjdeme krýt pozemní jednotky, tenhle úsek...

a ty, Ljošo,

si vezmeš tenhle úsek, celý...

A budeme muset vyletět na průzkum...

opět, pokud to počasí dovolí...

To je vlastně všechno.

Noví piloti...

jsou rozděleni takto:

Budanová

do letky k Peťovi...

No tak, klídek, Semjone.

Vždyť nemáme jen jednu holku, ale rovnou dvě, ne?

Pořád máš šanci.

Zkrátka,

Budanová

půjde k Peťovi.

Ale na své lety si ji vezmu jako jistící pilotku.

A Litvjaková půjde k Solomatinovi.

Promiň, Semjone.

Můžu jít?

- Smím taky, soudruhu veliteli? - Povoluji.

Dohodli jsme se?

Uděláš s ní pár letů.

No tak!

"Racku" tady "Don", vpravo vzadu nad stovkou.

Vidím.

Meteorologové slibují na zítra jasno.

Jaká to od nich velkorysost. Při takovém západu slunce.

Ano...

Bude spousta práce.

Konkrétně "ily" vyrazí na útok na Gorodiště.

A ty je budeš krýt.

Půjdeš ve dvou párech.

Radši v šestce.

To je samozřejmě lepší.

NEBE NAD GORODIŠTĚM

Vidím Němce. Zleva, nad pětitisícovkou. Jdou na západ.

"Bouřko", letíme na sever, výška dva tisíce.

Vidím je.

Jsou to "Hubení". Vidím jich pět... šest...

K "ilům" se neodváží. Nepůjdou pod svou protiletadlovku.

"Turku", odpověz "Donovi".

Je vidět konec?

Poslední průlet.

Rozumím. Na východě se neroztahujte. "Hubení" už dorazili.

Rozumím.

Vyrážím.

"Malincí", držte prostor.

Padá. Jdu mu naproti.

"Racku", ještě jeden zleva od slunce.

"Done", tady "Racek", za tebou čisto.

"Kazbeku", nad tebou v levém oblouku.

"Kazbek" padá na cíl!

Ne na "ila", padá na tebe!

Dej ho pryč! Pryč!

Hotovo. A je to.

Jdu za ním.

Trochu jsem to dostal.

Ale zdá se, že vše funguje…

Vypadá to, že to prostě vyjde…

Tohle vypadá na mého starého známého.

Nahoře je "Expert", výška tři a půl, klesá na cíl.

Jdu za ním, vynořil se z mraků...

Kdo je v té levé zatáčce... padá na tebe...

Lilo!

Jdu na "Experta".

"Racku", ty zůstaneš s "ilami".

"Done", nevidím tě.

"Done", tady "Racek", odpověz.

Nevidím tě.

"Bouřko", "Don" neodpovídá.

Jo, "Racku", slyším tě.

"Don" neodpovídá.

Jsem prázdná.

Jdu.

Jdu z jihu.

Vidím, vidím.

Do prdele, Váňo!

"Racku", ozvi se mi.

Lilo, tak jak?

V pohodě.

Koukám, kam si sednout.

Vydrž, vydrž.

Musíme přeletět frontu, už zbývá kousek...

Ne. Je konec. Nemám výšku.

Voda, olej, všechno vře... Chybí tah, nejde vzlétnout...

Zvládneš to, do toho.

Trochu zpomal a s plynem úplně opatrně…

Hotovo.

Jdu.

Špatné místo, Lilo, špatné...

Plno Němčourů.

Celá?

V pohodě.

Kde je?!

Vše je v pohodě, soudruhu kapitáne.

- Vždyť jsem vám to ukazoval... - Cos mi ukazoval?

Co mám ve vzduchu pochopit? Jak máváš rukama?

Co je v pohodě, když nepřistála?

Přistála.

Na břicho.

Doprovodil jsem ji.

Dobře přistála. Není zraněná.

- Asi. - Asi?

Kde přistála?

Přistála tady...

Skvělé! To mají Němci, co?

Je to v pohodě?

Soudruhu kapitáne, počkejte chvilku...

"Turek" pro ní poslal kočár...

Odvezli ji...

My jsme zůstali s "ilami"...

"Turek" nařídil, aby se vrátili...

Zaútočit, pokud se za ní Němci pustí,

ale on přistál a vzal ji...

- Kdy? - No právě.

On odešel, ty ses objevil...

Nevšiml sis, že jsme byli v "pětce"?

Takže...

a kde je teď?

U nich...

v chatrči.

Vidí, že mají početní převahu, a tak se do toho pustí.

Jednoho jsem zahnal.

Vylezl za ním nad střechu, a tam visí na třech a půl...

Přímo nad námi...

Takhle visel i tehdy, když sejmul Skoromnychova a Marjanova...

Šel jsem k "ilům" a vidím, že jde...

Proletěl mrakem, vidím, že padá na mě.

Jdu na něj. Vystřelil jsem,

ale on se bránil a utíká.

Šel jsem za ním a viděl jsem,

že střílel na "Racka"...

Ten hajzl...

Měl jsem rychlost, tak ho dohoním.

Chci varovat, ale vysílačka nic. To jsem si ani nevšiml...

Co je s vysílačkou?

Je poškozená.

Nevím.

Někdo ji trefil. Asi s "ilami", nevím...

No prostě...

Zmizel na střeše.

Vyletěl jsem, chvíli se tam motal. Asi tři minuty...

No...

Šel jsem k "ilům". Dohnal je, ale ona s nimi nebyla...

Já bych ti, Ljošo,

řekl sprostě...

Ale teď se mi nechce.

Právě o tom mluvím.

Nechme to na později.

Sejdeme ve skupině a...

Úplná analýza. Ať už s nadávkami, nebo s rvačkou.

A teď...

ona je ve 808...

Musíme ji odtamtud vyzvednout...

Nějak to vyřešíme.

Hele...

a proč to řešit?

Zajedu pro ni. Je to odtud jen 10 kilometrů...

Prostě, víš, napadlo mě...

Jak to říct...

Bylo by lepší, kdyby...

To stačí, Ljošo...

Ušetři mě těch svých...

zdůvodnění.

Chceš-li, vezmi si auto a zmiz.

To je všechno.

Děkuji.

Tamhle, doleva...

tam se neztratíš, uvidíš takový velký dům...

- Děkuju. - Počkej tady.

Nakrmí ji a přivezou.

To přece není třeba...

Nakrmí ji,

napojí...

Nechte mě domluvit, nekřičte...

Říkám, aby takové dívky nikdy nespadly z nebe na zem...

Ať padají, ale my je chytíme.

- Pokud do našich náručí, tak jo... - Správně...

A do jejich náruče bych se klidně vrhl sám.

Kdo by o tobě pochyboval...

- Hlavně to nepopleť... - Hlavně, aby se nezaměnily objetí...

- Rozdrtíme je a ať to vidí... - Zdravím vás, soudruzi piloti.

Velitel 296. stíhacího leteckého pluku, kapitán Solomatin.

Přijel jsem na rozkaz velitele pluku, abych poděkoval za záchranu pilota a...

dopravit podporučíka gardy na místo výkonu služby.

- Tak jsme ti ji předali. - Teď tu slouží...

- Ne, tak to nejde... - Potřebujeme tvé poděkování...

Vlastně jsme ji našli. Teď je naše...

Přistaň, kapitáne, nalej mu...

- Máme svého velitele letky... - Zachránil ji Petrovič...

Jo! Vlastně je dáme dohromady...

- Zítra! - Jo, dneska...

Petroviči, no tak, napiš hlášení.

Lidi!

Lidi...

To prostě nejde, kluci.

- Ale jde... - To nemůžu. Čekají na nás v pluku.

- Počkají. - Já řídím...

Nevymýšlej si.

Ale já přece nemůžu pít.

A proč nemůžeš?

Zítra letím.

A my se proháníme na saních.

Vždyť nejsme stíhači.

Jen tak.

Někde nízko nad zemí.

Tak nebude žádný let.

Kdo tu mluví o nízkém lítání?

Přesně tak.

Dneska nemůžu.

Jak to mám vysvětlit?

Nepochopí mě.

To jsi měl říct.

Pojď k nám...

Naučíme tě to, budeš útočit.

Proč lítat v těch malých?

Popřemýšlím o tom.

Díky, kluci.

- Na shledanou. - Až příště přijedeš, zameteme...

- Šťastnou cestu. - Děkuju.

Není třeba k nám.

Radši leť výš.

Díky, kluci.

"Don"?

Co?

- Tvůj volací znak je "Don"? - Přesně tak.

Poslyš...

Ještě jednou opustíš toho, kdo tě jistí,

zpátky ho už nedostaneš.

Dobře.

Přijeď!

Jak vás sestřelili?

Byli jsme tři, Němců bylo šest.

Vlastně tam byly ještě útočné letouny.

Pracují při zemi.

UBT mají pro práci...

ve vzduchu.

Proč nás tedy vůbec posílají, abychom je kryli?

Napište o tom hlášení diviznímu veliteli.

Zprávu?

Napíšu hlášení o tom, že vás zadržovali ve svém pluku,

místo aby vám poskytli pomoc a dopravili vás na místo služby.

A já napíšu hlášení o tom, jak jsem se k nim dostala.

Správně.

To by právě všichni rádi věděli.

Zjistit, jak můj velitel bez vysvětlení opustil boj?

Za prvé, varoval jsem.

Nikdo to neslyšel.

Měl jsem porouchanou vysílačku.

Opustil boj po varování přes nefunkční vysílačku.

Já jsem z boje neodešel.

A Němců nebylo šest, ale sedm.

Padal na tebe! Kdybys se rozhlížela kolem sebe...

Promiňte, soudruhu veliteli...

Nepamatuji si, že bychom si spolu začali tykat.

Tak co, přejdeme na "ty"?

Nevidím k tomu žádný důvod.

Je to vrah.

Ale to je jen část problému.

Jeho jediným cílem

je zabít...

co nejvíc lidí.

Ale ne za cenu jeho života. Ne, ten je neocenitelný.

V tom je smysl

jeho bojové práce.

Říkají mu "Expert".

Mají tam taky mladé.

Ne takové, jaká k nám chodí z výcviku, ale oni nejsou zdaleka orlama.

Takže pro ně je on hrdina.

Propaganda nejvyššího kalibru.

Není to jen nějaký plakát. Ne, je to ten nejskutečnější, živý.

Nepřemožitelný.

Nezranitelný.

Ale to ještě není všechno.

Pro nás to taky není jen prázdná fráze.

A co na to říct...

Ne každému se dá přikázat, aby se nebál.

A on není žádný hrdina. Je to prostě obyčejný hajzl...

Nesmíme se vzdálit od útočných letounů. Máme rozkaz. On to ví.

Šel jsem za ním, abych ho sestřelil.

Můžu jít?

Jděte.

Můžu se zeptat, soudruhu veliteli?

A vy jste ho sestřelil?

Jasně.

Takže se to příště může opakovat.

Dobrou noc.

Lilko!

Tak co? Jak se máš?

Co se stalo? Pojď sem.

- Nesmíš tak žvanit! - To je fuk, už to nevydržím.

Ještě tu musím trčet celou hodinu.

Pojď sem. Posaď se na chvilku ke mně.

No?

Co, dali ti letadlo?

Dali.

- Jaký? - Čtyřicátý čtvrtý.

Super!

Proč se tak mračíš?

A k čemu to je? Stejně mě z letů vyloučili...

- Lžeš! Jak to? - No tak...

Našel si jiného jistícího pilota. A hotovo.

To přece není možné. A ty budeš s kým?

S nikým.

No...

Jak to, že měl tolik odvahy?

Neměl vůbec nic.

Co to znamená? Jak to bylo?

No tak pověz...

pověz, Lilko, no tak pověz.

Co mám povídat?

Svolal letku a řekl:

"Soudružku Litvjakovou jmenuji velitelem letky."

"Já budu lítat s druhým jistícím pilotem."

Takže teď jsi velitel letky nebo co?

A co na tom záleží?

To je pravda. Povýšil a odvolal...

Jo! Co je? Jo, povýšil a odvolal...

Dvěma oddílům dal rozkaz, zatímco mně nařídil "čekat na pokyny".

No, Lilo, to není totéž jako odvolat.

Je to totéž.

Prostě se schoval za to povýšení.

A sám se mi mstí.

A za co se ti mstí?

No přece za to, že mě sestřelili!

Vlastně...

on mě teď nenávidí.

Myslím,

že je to naopak.

Já ho nenávidím?

Nesmysl!

Je mi to jedno!

Vrtule!

Provedu! Vrtule!

- Vzduch! - Provedu! Vzduch!

Chce tě ochránit.

Cože?!

To mi ještě scházelo! Proč zrovna to!

A na základě jakého práva vůbec?!

Proč tě mám hledat, Litvjaková?

Řekli jste "čekat na pokyny".

Sestav tým. Poletíš v mé skupině.

Rozkaz velitele letky.

NEBE NA DONEM

"Fakíre", tady "Červený".

Zasáhli mi křídlo…

Klesá mi tlak.

Odcházím z boje.

To je vše. "88"odcházejí.

Shodili bomby na Don a utekli do svého úkrytu…

Shromážděte se.

Lilo! Dokážeš přistát?

"Pomněnko", tady "Fakír". Máme raněného. Připravte se.

Opatrně.

Níže.

Pod kolenem, na levém stehně.

To je všechno. Obvažte to.

Kulka prošla měkkými tkáněmi.

Kosti a nervy nejsou poškozeny.

Takže jsme měli štěstí.

Ještě trochu kulhá...

Už nemusím kulhat.

Věřím.

Nepředváděj. Musíš se dát do pořádku.

Dostaneš úkol.

Takže teď to bude takhle...

Na začátku měsíce jsem podal žádost o jmenování.

Zkrátka, dnes vás obě čekají v divizi.

Divizní velitel vám předá vyznamenání.

Tak je to.

Děkuji.

- Děkuji. - Na zdraví.

Ale to ještě není všechno...

Tobě, Litvjaková,

tobě nařizuju dovolenou.

Proč?

Co je to za otázku?

Zajeď si do Moskvy, odpočiň si, navštiv příbuzné

a vrať se hned, jakmile se úplně uzdravíš.

Jasné?

No a Káťa pojede s tebou.

Abys to měla veselejší.

Abys splnila můj úkol.

Nějaké otázky?

Ne.

Jurko.

Lilko...

- Dobrý den. - Dobrý den.

A ty "Modely sezóny" o jakou epizodu se jedná?

Jaro roku 43, čerstvé vydání.

- Skvělé. Můžu? - Ano, samozřejmě.

Podívám se na to.

Podívejte se.

Podívej se.

Skvělé...

A hlavně, není na tom nic složitého...

No jo.

A co tohle?

Šik...

To by ti slušelo.

Mně?

To by šlo, samozřejmě, to by šlo...

Jenže v tom nikdo nepozná, že jsem pilot.

Ještě řekni, že nikdo nepozná, že jsi poručík gardy...

A tohle taky...

A tvůj řád neuvidí.

Přesně tak.

Ale možná si domyslí, že jsi žena...

A takhle si myslíš, že nic netuší?

Nevnímají žádné hrozby.

Beru to.

Dobře, osm rublů a deset kopějek.

- Děkuji, drobné si nechte. - Dobře.

- Juro, podrž mě... - Držím.

To jsou ony.

Tak je sem dones.

A proč je přešívat?

Mami...

Uplynuly dva roky.

Kdo to dneska nosí?

A krmí vás tam vůbec?

Mami...

Nesmí moc jíst. Mají přetížení, víš, jaké?

Jaké?

Juro...

Tak co, Lilko, jak to vypadá? Je to tak nebezpečné?

Podle mě už to začíná být.

Zdravím vás, soudruhu veliteli.

Podporučík Litvjaková dorazila,

aby pokračovala ve službě.

Konečně...

Už jsi obědvala?

Nechci...

Já taky nechci...

Pojďme.

Teď jsme teprve garda.

Skvělé...

Změnili jste barvu.

Změnili barvu...

Vždyť máš motor přímo z továrny,

všechny chladiče jsou nové...

Dostala jsi novou vysílačku...

Vážně?

Musíme ho proletět...

Jsi připravená?

No a co, že to nikdo neudělal?

Můžeš to zkusit a být první, kdo to udělá.

Rychlosti jsou příliš rozdílné.

Je to velmi složité.

Právě proto je to zajímavé.

To určitě musím vyzkoušet.

Zabiješ tím spoustu času.

A paliva taky.

A co?

Je to pro dobrou věc.

V naší práci se takové akrobatické kousky...

asi nedají použít.

No...

záleží na tom, co považujeme za naši práci.

Ve válce je jen jedna práce, boj. A v boji jde hlavně o výsledek.

Zjednodušeně o vítězství.

A u tanků a dělostřelectva, to je u nich jinak?

- To si nemyslím. - V čem se od nich lišíme?

Jen tím, že oni jsou na zemi a my ve vzduchu...

A proč sis vybral vzduch?

Já?

Chtěl jsem létat.

Já taky.

Tak to asi mají všichni, kdo šli k letectvu.

Asi ano.

A těm, kteří vynalezli letadlo.

A těm, co se o to pokoušeli.

Oni taky chtěli létat, protože... vždyť je to...

Svoboda.

Přesně...

A svoboda, ta není jen tak. Je přece dána k něčemu.

Jinak k čemu by byla?

To asi záleží na každém.

O tom je přece svoboda.

Ale něco společného tam je.

Je to jako s kytarou.

Dáš ji někomu, kdo neumí hrát,

má naprostou svobodu, ale hudba...

A když se to naučíš,

zahraješ cokoliv.

To je jasné.

A čím lépe budeš hrát, tím větší bude o tebe zájem.

A proč ten zájem?

Kvůli hudbě.

Pokud máš svobodu ji tvořit, znamená to,

že za ni také neseš odpovědnost.

Takže podle tebe je lítání vlastně hudba?

Prostě, možná ano...

jsme zodpovědní za něco podobného,

když máme tolik svobody.

Jsme vojenští piloti...

Létáš jen proto, abys bojoval?

Jsem stíhač.

Co budeš dělat, až válka skončí?

Vojenské letectvo bude stejně potřeba.

K čemu?

K ochraně míru.

Před kým?

Před nepřáteli.

A co když žádní nebudou?

Najdou se.

Takže se budeš připravovat na novou válku?

Tak to asi je.

A co když nikdy nezačne?

To by byl dobrý výsledek.

To nic, Nikolaji Ivanoviči. Vše je v pořádku.

Zatáhni pákou doleva.

Doleva a k sobě.

Trochu nám s tebou chybí výška.

Musíme stoupat.

Snaž se.

Všechno bude v pořádku...

Všechno je v klidu.

Nikoho k tobě nepustím.

Nikdo se nás nedotkne.

No tak, zlatíčko.

Už nám zbývá jen kousek.

Doletíme.

Zvládneme to.

A tam si sedneme.

Pomůžu ti.

No tak, miláčku...

Co je s tebou?

Jsem v pohodě.

Válku nezažívám poprvé. Měla jsem čas si zvyknout.

Jak se to stalo?

Asi je to hotové, Toljo.

Vyšli jsme v šestici.

Jsem s ním v páru.

Říkal,

že když ho jistím v závěsu, ví, že se k němu nikdo nedostane.

A tenhle se dostal zepředu.

Vystřelil z úhlu.

Takhle...

A trefil.

Zřejmě ho to vážně zranilo.

Takže tak.

Proč nejdeš spát?

Co je?

Volal jste mě, soudruhu plukovníku?

Ano, pojď dál.

Pojedeš do Rostova.

Přivezeš odtamtud nové letouny.

Je úkol jasný?

Rozumím.

Kolik letadel?

Dvě.

A kdo je druhý pilot?

Zvládneš to sám?

Ano, pane plukovníku.

Zvládnu to.

Mám to provést?

Proveď to.

Můžu se podívat?

Lydia je jako led.

A Lila jako lilie.

Květina...

A co řekl?

Nijak zvlášť se z toho neradoval, ale podepsal to.

Lilo, plyn až na doraz...

- Provedu. - Tak to tak drž.

Počkej!

To už je všechno? Už jste...

No... asi jo...

A proč se na svatbě nebavíme?

No...

Lilo, teď uber plyn...

Je to jen zatím...

Pak se zajdeme zapsat na matriční úřad a vezmeme se.

A kdy to bude?

Nevím.

Dovolenou mi dají...

Nebo válka skončí. Brzy, zkrátka.

Ne.

To je nesmysl.

Za prvé, na to by mi nestačila žádná trpělivost.

A navíc je to nefér.

Proč se směješ? No jasně.

Lilo, teď si pohraj s plynem, dopředu-dozadu, dopředu-dozadu...

To vás snad nastěhují dohromady až po svatbě?

Ne, asi ne. Vždyť jsme podepsali hlášení.

To řekl Zamkov

před pár dny.

Faino, slyšela jsi to?

A jak se ti to líbí?

Na to jsem zvyklá.

Ten můj gardista je, víš, dal dohromady.

Asi půl roku chodil po špičkách.

Teď ho ještě ubytuje v samostatném domku.

A na svatbu, no, promiňte...

Pozveme sousedy z bytovky. Až po obřadu.

A co já?

Já jsem vždycky pro oslavu.

Hele, Ljoša právě přistává, tak mu to řekni...

Kdo se ho na to bude ptát?

Asi bysme ho měli pozvat, ne?

To je nějaký mlaďoch.

No tak, kluku...

Pojď, Lilo. Tam nechoď...

Co se děje?

Tam... Už se nedá nic dělat...

- Zemřel? - Ano.

Co se mnou děláte?

Co je s vámi?

Kdo měl tu nehodu?

Kdo?

Kdo?!

Kdo?

Pohov.

A kde je Litvjaková?

Zůstaň sedět.

Necítí se...

dobře, soudruhu plukovníku.

Není jí dobře, tak musí do nemocnice.

Petře Dmitrijeviči,

sestřelili jste nepřátelský balón?

Ani náhodou...

- Soudruhu plukovníku... - Já vím, sedni si a spočni.

A pak vše po pořádku.

Dělej.

Viděli jsme ho,

byl napravo, asi 7 kilometrů daleko.

Už ho spouštěli dolů.

Než jsme se otočili a zamířili, už visel nad stromy.

A než jsme se k němu přiblížili, už ho schovali...

Díky...

Je jasné, proč ho stíhači nemohou získat...

Přiblížili, to je ještě silně řečeno.

Mají protiletadlovky ve třech liniích. Dvě přiblížení jsme daly...

Nemám pravou klapku a trup je na cucky.

Díky.

Ten rozkaz nikdo nezruší.

Balonový korektor palby je třeba zničit.

Nemáš chuť na ženskou práci?

Jinak to Marjanov nezvládne. Přivezl jen díry po "Erlikonech".

Teď se na nás vrhnout z celého pluku.

A napadlo mě...

co společně?

V pět večer bude slunce...

asi takhle.

V úhlu

35-40 stupňů nad obzorem,

takže ho bude možné vidět už z dálky, asi z 30 kilometrů, myslím.

Takovým poloměrem se vydám.

Proveďte to.

Vrať se.

Co je to?

Není to tak energické jako dřív, ale...

Vrátila se k nám.

Tak co, Kolo?

Povedlo se?

Nevím.

A co mělo dopadnout?

Nechala...

jsem tam vzkaz.

- Neviděl jsi ho? - Kde?

No tamhle...

jsem ho připnula.

Neviděl jsem ho.

Možná to odnesl vítr.

- A co bylo v tom vzkazu? - No...

Prosila jsem tě tam...

Koljo...

Jak jsi chtěla?

Ano...

Co?

Ne, jen jsem si myslela,

že bude větší.

Větší...

V tom tvém vzkazu o rozměrech není ani slovo.

Ale ne, ne!

To se povedlo.

Děkuju.

Vidím to, vpravo pod okrajem…

Jdu tam.

Vrať se.

Čtyřicet minut.

LETECKÉ VÍTĚZSTVÍ!

Copak máme jen jednoho jediného "sokolíka"?

Je sice jen jeden, ale podívej se, jak je smaží.

Ti hajzlové ho dostali.

Chlape...

Padá.

Padá.

Přistane.

Přistane na poli! No tak, hoši, za mnou!

Hele, chlape,

to jsou naši.

V klidu, letěl jsi nad námi.

Vylez ven.

Vylezte, soudruhu pilote.

Tady je 271. střelecký umělecký pluk.

Chlapi, vždyť to je...

To je "Bílá lilie".

Kdo je to?

Náš hrdina. Kdo...

Legenda Stalingradu.

Dobrý den, kapitán Osipov.

Podporučík Litvjaková.

Byla bych vám vděčná, soudruhu kapitáne, kdybyste mi vyšel vstříc,

vzhledem k tomu, že jsem, jak se ukazuje, taková hvězda.

Pokusíme se vám vyhovět...

Je třeba zajistit ostrahu u letadla

a pomoci mi dostat se k 73. gardové letecké divizi.

Jistě.

Děkuju.

Děkujeme vám, nebýt vás, asi bychom už nebyli naživu.

Je dobře, že jste naživu.

Můžu vás...

poprosit...

Počkejte...

Tady...

napsat...

něco...

To není pro mě...

pro kluky, prosili mě...

Stačí jen podpis.

Kaťka...

A vy jste to neviděla? To u vás nemáte?

Ne...

Tak si to vezměte.

Ale ne, to ne, podepíšu to...

Ne, to není třeba, jak to,

vezměte si to...

Prosím vás, no tak, prosím...

Děkuju.

Můžu?

Káťa zemřela, Lilo.

Jak se to stalo?

Čtveřice kryla útočné letouny.

Byla v úderné skupině.

Při ústupu narazili na "messery".

Vletěla do nejhustšího boje.

Jednoho poškodila

a pak ji zasáhli.

Letadlo okamžitě začalo hořet a začalo padat.

Neskočila.

U Novikovky jsem musela sednout.

Soudruhu plukovníku, mohla bych na chvíli dostat jiné letadlo?

Letadlo ti dám, Litvjaková.

Ale ne na lov.

Práce je spousta.

NEBE NAD MIUSOM

Skupino, shromážděte se!

"Mlynáři", vlevo od tebe.

Mám ho.

"Mlynáři", hoříš!

Jaký je?

Normální.

Dělejte, dělejte, lidi. Musíme letět.

Teď nás tam moc potřebují...

Musíme si pospíšit...

Rychleji...

Vrtule!

Vrať se.

Vrátím se.

Dajbog & subsource.net (❁´◡`❁)