Original subtitles

Hej!

8,99 dolarů.

HLEDÁ SE OZBROJENÁ & NEBEZPEČNÁ

Promiňte, můžu vám za tu desítku vrátit pětku a pět jednodoláčů?

Ne, mělo by tam být deset jednodoláčů.

Ne, mám devět jednodoláčů a jednu desítku.

Co ti dát ještě jednodoláč a je to dvacet?

Co ještě jednodoláč a je to dvacet?

Moje chyba.

Dám ti ještě jednodoláč a je to 20.

Devět, deset, to je devět, deset plus ještě jeden, a to je 20.

Probíhá nástup do Charlestonu v Jižní Karolíně.

Probíhá nástup.

O TŘI MĚSÍCE DŘÍVE

- Čau, kámo. - Jak je?

Dám si... Dám si pytlík oříšků.

Pytlík ořechů, ano, pane.

Tankuješ?

Ne.

V okruhu 80 kiláků není žádná další benzínka, pane.

To je v pořádku, zůstanu ve městě.

- Máš tady rodinu? - Ne.

Pracuješ pro ropnou společnost?

Ne, pane.

Nemám tu rodinu a nepracuju pro ropnou společnost,

ale zůstanu ve městě.

Dobře. Tak tedy 69 centů.

Dobře. Mám deset...

Dobře, šest.

A pak 31, tady to máš.

Skvělé.

Dobře.

Vlastně, víte co? Potřebuju tu větší bankovku.

- Desítku. Potřebuju desítku. - Co prosím?

Tu desítku.

Nevadilo by za tu desítku dát tohle všechno zpátky a jednodoláč navíc?

No...

Dobře, takže...

- Dobře, tady to máš. - Skvělé. Děkuju.

To je vaše.

Dobře.

Počkej, vydrž, kámo.

Vrátil jsi mi tu desítku.

Ne, ne, ne. Ne, dal jsem vám... Dal jsem vám jednodoláč.

Ne, ne, dal jsi mi jich moc.

Mám jich tady 19.

Děkuju.

Dík, že jste mi to řekl. Vážím si toho.

Hele a co takhle?

Co kdybych vám dal ještě jednodoláč

a pak to zaokrouhlíme na 20?

- Ještě jednodoláč? - Jo.

Devět, deset, devatenáct, a ještě jednodoláč,

dvacet.

Dobře.

Dobře.

- Dobrý? - Jo. Dobrý.

A 20.

Moc děkuji.

Jo, kdykoli.

- Uvidíme se až budu chtít tankovat. - Jo,

budu na tebe čekat.

Vážně?

Do prdele, Charlie.

Promiňte... promiňte pane?

Viděla jsem,

co jste tam udělal.

Dostal jste dvacku za deset a deset jednodoláčů,

ale polovina těch peněz patřila obchodu.

To je pravda.

Odešel jste z toho obchodu s penězi, které vám nepatří.

Jak se jmenuješ?

Co prosím?

Jak se jmenuješ?

Caroline.

Caroline.

Caroline Danielsová?

Jsi chytrá, Caroline Danielsová.

Jak jste věděl, jak se jmenuju?

Co ještě jeden dolar a řekněme, že je to dvacka?

Co ty na to?

Jasně. Dobře.

Ahoj, Caroline.

- Whisky. - Dvojitou?

Jo.

Dík.

Jak jste věděl, jak se jmenuju?

Vedle pokladny na čerpací stanici...

je seznam úkolů pro zaměstnance.

Vytřít podlahy, uklidit záchody.

- Doplnit zboží. - Doplnit zboží.

Vidím, že u všech je napsáno Danielsová.

Ty máš ráda takovou práci?

Opravdu?

Vytírat podlahy, uklízet záchody?

A co tohle? Kdybys mohla dělat cokoli,

co bys dělala?

Co, třeba splnit si sen?

Jasně.

Nevím,

asi cestování.

Dobře, cestování. Kam?

Jižní Karolína.

Jižní Karolína. To je sen?

- Nedělejte si legraci. - Nedělám.

Jen by mě zajímalo, co tu ještě děláš.

No, a co vy?

A co já?

Máte nějaké jméno?

Oliver.

Oliver.

A co tady děláš, Olivere?

- Jen projíždím. - Projíždíš?

Projíždění je natankovat a poobědvat.

- Tohle není projíždění. - Mám rád malá městečka.

Máš rád malá městečka. Co se ti na malých městech líbí?

Lidé, které tam potkáš.

Vyrostl jsem v Kalifornii.

V Orange County jsou tamní jako ze zasraných sádrokartónů.

Takže jsi odešel? A co teď děláš?

Cestuju.

Chceš se mnou někam vyrazit?

Hned teď?

Přímo tam.

- Tam? - Jo.

Do prdele!

Vyděsila jsi mě k smrti.

Pojď sem.

- Myslel jsem, že je po tobě. - Není po mně. Pojď.

Řekni mi něco o sobě.

- Něco o mně? - Jo.

Co chceš vědět?

Čím se živíš?

- Čím se živím? - Jo.

No, já...

Víš, čím se živím.

Co uděláš, když tě chytí?

Nenechám se chytit.

Já tě chytila.

Možná jsem chtěl, abys mě chytila.

Proč?

Máš v sobě něco.

Tak projížděj.

Víš, nikdy jsi mi neodpověděla na otázku.

Co tu ještě děláš?

Proč jsi ještě neodjela do Jižní Karolíny?

Z důvodu, proč nikdo neopouští to, co pro něj není dobré.

Je to to, co znají.

Kdysi jsem pracoval

v autoservisu.

Místo, kam se dostávají pohřešovaná auta.

Rozebírají se na náhradní díly. Víš?

Nesnášel jsem to.

Nenáviděl jsem svého šéfa, tamní lidi, nesnášel jsem ten pocit,

jak jsem se...

tam cítil uvězněný.

A pak jednoho dne jsem seděl venku o přestávce v uličce...

a podíval se na vrch.

A uviděl jsem ptáky,

jak sedí na telefonním drátu.

Říkám si:

"Tito ptáci mohou letět kamkoli na světě."

"Tak proč se zdá, že vždy zůstávají na stejném místě?"

A pak jsem si položil tu samou otázku.

To se opravdu stalo?

Ne.

Četl jsem to na přáníčku, ale...

hodně jsem o tom přemýšlel.

Můžeš se mnou třeba 500krát randit.

Caroline?

- Dobré ráno, tati. - Ahoj.

V televizi celou noc běžel ten zatracený fotbal.

Šel jsem tě vzbudit, abych se zeptal, kde to vlastně žijeme.

Ale nebyla jsi doma.

Jo, byla jsem pryč.

Jo?

S kým?

- S kamarádem. - Jo? To je něco.

Má ten kamarád jméno?

Oliver.

Oliver.

Je fajn, že jsi zase doma.

Myslel jsem, že jsi utekla do Ekvádoru.

Pamatuješ si Ekvádor.

Když jsi byla malá.

Pamatuješ si to? Jel jsem do Beaumontu.

Vlak.

Vybavení člunu. Bydlela jsi u Walta a Jennie, že?

Jo.

A ty ses bála, že se nevrátím.

Donutila jsi mě volat třikrát denně, to je pravda.

A když jsem tenkrát jednou nezavolal,

tak jsi na mě křičela.

Jo, na to si vzpomínám.

- Jo. Ty si to pamatuješ. - Jo.

A já jsem řekl: "Zlato,"

"ten den, kdy přestanu volat,"

"se přestěhuju do Ekvádoru."

A byla z toho naše hra.

Vždy, když ses chovala špatně, řekl jsem: "To stačí. Stěhuju se do Ekvádoru."

To si pamatuješ.

Jo.

Připadám si jako starý člověk, co dokola vypráví ty samé příběhy.

Chtěl by ses někdy přestěhovat do Ekvádoru?

Párkrát.

Když jsi byla puberťačka.

Ne, myslím tím, chtěl jsi,

víš, sbalit se a vyrazit poznávat svět?

Ne.

Ne, svět si se mnou už dost pohrál.

Tady mi je dobře.

Proč se ptáš?

Ta písnička se mi líbí.

Líbí se ti ta písnička?

Jo.

Mně se líbí ta písnička.

Oběma.

Máš někdy špatný pocit z toho, co děláš?

Někdy.

Jo.

Jako to u tebe na benzínce před pár dny.

Něco takového.

Ale...

nevím, ty velké, ty opravdové, ne.

Proč ne?

Protože...

Dobře, řekněme, že jdeš do potravin.

Jdeš do obchodňáku a ukradneš balíček žvýkaček.

Koho vlastně okrádáš?

Zaměstnance?

Ti dostávají hodinovku.

Manažera? Ten má plat.

Generální ředitel konglomerátu, kterému patří ta společnost,

která vlastní ten obchod s potravinami?

Ne,

okrádáš akcionáře.

Kradeš zlomek zlomku centu nejbohatším lidem na světě,

kteří z toho příjmu platí nižší sazbu, než jakou platíš ty, když máš dvě práce.

To tě ale neospravedlňuje.

Ne, to neospravedlňuje.

Ale na to ses mě neptala.

Ptala ses mě, jestli se cítím špatně.

Necítím.

Rozhlédni se kolem.

Chlapi v tomhle baru každý den čerpají ropu ze země.

Miliardy dolarů jim procházejí mezi prsty.

Tak proč to není vidět, když se na ně podívám?

Protože je to podvod.

Všechno. Kurva všechno.

Nedělám to z chamtivosti.

Nedělám to ze vzteku.

Prostě v tom vidím výhodu.

Co?

Nic.

Jen přemýšlím o tom, jak na to nahlížet.

Přemýšlím, jestli je to všechno, co bych kdy mohla dokázat.

Hned jsem zpátky.

Ta písnička se mi líbí.

Na co myslíš?

Na Jižní Karolínu.

To je...

To je místo, kde žije moje máma.

Kolik ti bylo, když odešla?

Málo.

Méně než rok.

Víš, když jsem s tebou strávil trochu času...

Malé město,

člověk má pocit, že tě všichni znají,

a přitom tě vlastně nikdo nezná.

Já se...

já se k lidem moc nepřibližuju.

To je ten důvod?

Protože odešla?

Bojíš se, že ti ublíží?

Není to... Není to jen to. Je to...

Je to taky strach, že...

Co když budu já ten, kdo ublíží?

Co kdyby...

Co kdyby to, co v ní bylo a co ji přimělo mě opustit,

co kdybych to měla taky?

To nemáš.

Jak to víš?

Prostě to vím.

Tak proto chceš jet do Jižní Karolíny?

Chceš zjistit, jestli ji máš ráda.

Tady. Něco málo, co ti pomůže.

Tati, to jsi nemusel.

Mám peníze.

- Ne, to nic. No tak. - Děkuju, tati.

Dobře, budeš hodná?

Dobře, člověče.

- Pamatuj má slova. - Ano, pane.

Dobře. Běžte.

Děkuji.

AHOJ! Z EKVÁDORU

Co je to?

Šedesát dolarů.

To nám stačí na začátek.

Hej, zlato, nepřestávej mi volat ♥

Jsi připravená?

Jo.

Nauč mě, jak podvádět.

Sedm, osm, devět, devatenáct.

Sedm, osm, devět, devatenáct.

A pak řekneš:

"Proč ti prostě nedám ještě jeden dolar a ty mi nedáš dvacku?"

Dobře. Co kdybys... Sakra!

Promiň. Víš co?

Co dát ještě jednu a je to 20?

Promiň, co ti dát ještě jednu a řekněme, že je to 50?

Víš co? Co kdybych ti dala ještě jednu a řekneme, že je jich 100?

Jasně. Jo.

Každý podvod funguje na stejném principu.

Využít slabiny daného systému.

Bezpečnost v obchodním domě je systém.

Dokáže detekovat bezpečnostní štítky, pomocí protikrádežové brány.

Promiňte, pane.

Nerozliší mezi dvěma značkami, které se protínají ve stejný okamžik.

Lidské chování je také systém.

Věříš ve svobodnou vůli?

Jo.

Proč?

Já...

Jsme jen geny, s nimiž jsme se narodili, a zážitky, které jsme prožili.

Jsme jako kameny valící se z hory, zlato.

Nemáme kontrolu nad tím, kam se vydáme.

Jen si to myslíme.

Tomu... tomu...

nevěřím.

Proč?

- Protože já se rozhoduju pořád. - Jako třeba?

Prostě jsem se k tomu rozhodla.

Promiňte.

Ne, byla jsi k tomu vyzvána.

V kontextu tohoto rozhovoru je všechno, co děláš, podněcováno.

Je to série neuronů, které se v tvém mozku aktivují,

vyvolávají reakce a spouštějí odezvy.

Je to systém,

a pokud to víš,

pokud víš, které podněty vyvolávají které reakce,

pak můžeš tento systém využít jako jakýkoli jiný.

Děkuji.

Účet.

Díky.

Co?

Jak? Jak využiješ sérii aktivních neuronů?

No...

Co?

- Co je to? - Je na mně něco...

Jo, máš...

- Už dobrý? - Ne, to je...

Vypadá to jako sliny nebo tak. Pojď sem.

A teď si představ, že bych té oběti řekl, že má na tváři sliny?

Vím, že kdybych jí to řekl,

zrychlil by se jí tep

a do tváří by se jí nahrnula krev.

Vím, že by se uvolnil kortizon, protože jsem ji právě uvedl do rozpaků,

a vím, že její mysl

by vysílala signály do těla

a říkala mu, že se musí soustředit na zdroj těchto rozpaků.

A protože to všechno vím...

Vím,

že nevěnuje pozornost tomu...

že jsem jí právě ukradl náramek.

Pojď.

Dobře, zopakuj to ještě jednou.

Ne.

Musíš předvídat můj krok.

To jsem cítil. No tak. Zopakuj to.

- Promiňte. - Ne.

Díváš se na kapsu.

Sakra, to prostě neřekneš "dobrá práce"?

Ale to není dobrá práce.

Nemůžeš do někoho vrazit jen proto, že se na něj díváš.

Jsi blízko. Jsi blízko.

To je lepší.

Táta odešel, když mi bylo...

deset?

Ty nevíš, kolik ti bylo?

Bylo mi asi devět a půl.

Nevím, proč tomu hajzlovi vždycky přidávám dalších šest měsíců.

Protože deset zní líp než devět.

A i když odešel, pořád ho bráníš.

Možná.

- Viděls ho ještě někdy? - Ne.

Ne, přestěhoval se do Oregonu.

Nikdy jsem necítil potřebu...

ho vyhledat.

Jak to?

No, asi proto, že mám to samé, co ty.

Mám strach, že dopadnu jako ten rodič, co odešel.

Jediný rozdíl mezi mnou a tebou je ten, že já to nechci zjistit.

Dobře.

- Fajn. - Jednou jsem od něj našel dopis.

Bylo mi asi 12 let a našel jsem ho v koši.

Je to takový smutný příběh.

- Dobře. - Možná.

- Dobře. - Možná ne.

- Dobře. - Psalo se tam,

že by za mnou ten víkend mohl přijet, vyzvednout mě a vzít mě na kempování.

- Našel si ho v koši? - Jo. Máma ho vyhodila.

Věděla, že takové věci nedotáhl do konce.

Nechtěla, abych se cítil špatně, tak...

To je smutný příběh.

Něco jsem se naučil. Tak koho to zajímá?

Co ses naučil, když jsi už věděl, že mu nemůžeš věřit?

Ne, on ne. Ten ať jde do prdele.

Ne, sakra, ona. Mluvím o ní.

Zjistil jsem, že ani své mámě nemůžu věřit.

Nevím, všichni lžou.

Zvlášť sami sobě.

Neexistuje přesvědčivější lež než ta, kterou si namlouváme sami sobě.

A pokud víš, jak někdo lže sám sobě,

pak to je moc.

Můžeš je předvídat způsobem, který...

který oni ani nechápou.

A to se ti líbí?

Máš rád moc?

Mám rád kontrolu.

Chceš se se mnou vsadit?

- Jestli se mám s tebou vsadit? - Jo.

Udělám s tebou cokoliv.

- Uzavřu s tebou sázku. - Dobře.

- Máte sklenice na pivo? - Jo.

To je jasné.

Mohla bych dostat tři půllitry PBR a tři panáky whisky, prosím?

Co to kurva děláme?

Uvidíš.

Skvělé.

Můžete to připsat na můj účet.

Dobře.

Co je to?

Dobře, tak se s tebou vsadím, že vypiju tři piva,

než ty vypiješ tři panáky.

- Takže vypiješ... - Tři piva.

- Než já vypiju tři panáky whisky? - Přesně tak.

O kolik se chceš vsadit?

Deset babek.

Deset. Kurva.

- Dobře. - Dobře, jsi připravený?

Nejdřív jedna věc. Nemůžeme si,

víš, navzájem sahat na sklenice, protože nechci,

abys mi utekl s mým pivem.

- Jo. - Dobře, jdeme na to.

Zlato, já tomu nerozumím.

Jak si vůbec můžeš myslet, že mě porazíš?

Takhle.

Jo.

Na mou sklenici nesmíš sahat, pamatuješ?

Máš teď všechno pod kontrolou?

- Myslíš, že jsi chytrá? - Vím, že jo.

- Víš, jo? - Jo.

Myslíš, že jsi chytrá? Proč si myslíš, že jsi tak chytrá?

Protože...

Mám nápad.

Vážení cestující, oznamujeme nástup do vlaku 1509.

Proboha. Proboha.

- Pardón. - V pohodě.

- Jste v pořádku? - Ano.

- Určitě v pořádku? - Ano.

- Jste super. Šťastnou cestu. - Děkuju.

Vážení cestující, toto je poslední výzva k nástupu do vlaku.

Promiňte. Pane Henry?

Jste William Henry?

- Není to náhodou vaše? - Ano. Jak jste...

Našel jsem to na nástupišti.

Vytáhl jsem průkaz, abych vás mohl najít.

Sakra, k čertu.

- Zmizely nějaké peníze? - Ano a moje bankovní karta.

Takhle jsem to našel. Přísahám.

Ne, ne, ne. Samozřejmě.

Musel jsem to někde upustit a někdo ty peníze vzal, než jste to našel.

Jo.

- Omlouvám se. - To je v pořádku.

Díky, že jste mi to přinesl.

Jo, jasně. Jasně.

Pane Henry, pokud se mohu zeptat, u které banky máte účet?

Southern Pioneer. Proč?

Nechci vás znepokojovat, ale...

víte, pracuju v bankovnictví.

Pracuju u Cardoffu, ale náhodou vím, že Southern Pioneer

se v poslední době stal terčem mnoha kapsářů a zlodějů identity.

Ale ne.

Asi je s bankovní kartou nějaký problém, má to něco společného s počítači.

Vím, že jste říkal, že vám upadla,

ale pokud si myslíte, že existuje byť jen malá šance,

že jste se stal jejich terčem.

Ano, narazil jsem do někoho, na mladou ženu.

Ona do mě přímo vrazila.

Jo.

Zavolejte, jakmile to půjde.

Mám tam kamaráda.

Řekl mi, že zkušený zloděj dokáže vyprázdnit účet za tři hodiny.

Bože.

To je zhruba tolik, než se dovoláte na oddělení pro boj proti podvodům.

Vlastně, víte co?

Dobře, super. Jo, řeknu mu to.

Díky, Scotte.

Jo, počkáme.

Dobře, teď vás přepojí na vedoucího bezpečnostního oddělení.

To je ale úleva.

Máte hlad?

Nemáte žádné peníze.

Promiňte. Dáte mi klubový sendvič...

- Ne, vážně, já... - Dáte si pití?

- Malé tajné martini? - Jo...

- Old Fashioned. - Old Fashioned. Tak to je ono. Chlapík.

Chlapík.

Poslyšte, vystupuju na příští zastávce.

Vemte si tohle.

Ne, ne, to přece nemůžu...

Ano, prosím, prosím, prosím, vezměte si to.

Dobře? Cestujete. Bez hotovosti nemůžete cestovat.

Příště možná zvažte účet u Cardoffu.

To udělám. Děkuji.

- Mockrát děkuji. - Je to pan Henry?

Ano. Ano, to jsem já.

Ano. Dobrý den.

Dobrý den, pane Henry. Je mi moc líto, co jste dnes zažil.

Než začneme, budu muset ověřit vaši totožnost.

Můžete mi sdělit své číslo pojištění a rodné příjmení vaší matky?

...sedm, osm, 900 a 10 000 dolarů.

Můžu vám dnes ještě s něčím pomoci, pane Henry?

Ne.

To stačí.

- Olivere? - Jo?

Bože, takhle jsem se ještě necítila.

Chci, aby to pokračovalo.

Chci toho udělat víc.

Můžeme jet tak daleko, jak budeš chtít.

Můžeme si dát větší výzvu.

A co banky?

Dobře.

Tímhle autem odjíždíme z banky.

Tímhle autem odjedeme z města.

Lidé vidí, jak v něm odjíždíme z banky, auto vyjíždí, 211 na tomto místě.

Řídí černé auto, poznávací značka, bla, bla, bla.

Za dvě minuty jsme tady. Rozumíš?

- Jasně. - Všechno necháš tady.

Jediné co si vezme s sebou do banky je prázdná taška.

Všechno ostatní zůstane v tom druhém autě.

- Jasný? - Jo.

- Jsi nervózní? - Ne.

- Nejsi nervózní. - A ty?

Dobře, jdeme na to.

Je to přesně podle tvé představy.

Vejdeš dovnitř, zvedneš zbraň do vzduchu a zakřičíš...

Všichni zůstaňte v klidu!

Tohle je loupež.

Ty sleduj dav.

Jdi rovnou k přepážkám, k té nejvzdálenější, 60 vteřin, pak mizíš.

Ty, hnis sebou, hni sebou.

Dobře, potřebuju, abys to naplnila a rychle mi to podala.

Máš dva úkoly.

Udržet pořádek.

Na zem. Řekla jsem na zem.

A popohánění.

Naplňuj, naplňuj.

Všichni zvedněte ruce nad hlavu.

Naplňuj. Jo, ty, běž tamhle. Běž, běž, běž.

- Jaké jsou tvé dva úkoly? - Ne.

- Jaké jsou tvé dva úkoly? - Pamatuju si ty dvě zasraný věci.

Hele, všechno bude v pohodě.

Jen to musíš pořádně urychlit.

Budu to poslouchat na policejním rádiu.

Jakmile se ozve výzva, zatroubím.

Jasný?

Všem jednotkám: Pozor.

Všem jednotkám: Pozor. Možný případ 211 který probíhá.

Do prdele.

Jsi v pohodě?

Jo.

- Je to snadné, že? - Jo.

Co jsi udělala špatně?

Neudělala jsem nic špatně.

Myslím, že ano.

Nebyl jsi tam, takže nevíš, o čem mluvíš.

Kde jsou ty prachy?

Kurva.

Příště to vyjde.

Děkuji.

Všichni poslouchejte!

Tohle je loupež.

Nechte ruce tak, abych na ně viděla!

Pohni se, pohni se. Dobře.

Chci, abys to naplnil a rychle mi to podal.

Naplň to, naplň to a podej mi to! No tak. Otevři tu zásuvku!

Pospěš si!

Hej, na kolena! Nedívej se na mě!

Všem jednotkám: Pozor.

Všichni zůstaňte v klidu, nikdo se nezraní!

Za chvilku vám už nebudu na obtíž.

No tak, pohni se!

Naplň to! Naplň to. Tak je to správně.

Rychle, rychle, honem! Honem, hej.

No tak, no tak, rychle, rychle, rychle!

Tak je to správně. Tak je to správně.

Voláte Hankovi a Caroline.

Po zaznění signálu zanechte vzkaz. Co teď?

Teď zmáčkni to tlačítko, tati.

Kde? Tady?

Můj... Haló?

Promiňte. Omlouvám se, že vás obtěžuji.

Právě obcházím okolí a ptám se lidí, jestli neviděli tuto ženu.

- Připadá vám povědomá? - Haló?

Je to ta žena ze zpráv, co vykrádá banky?

- Caroline. Jsi to ty? - Ano, madam.

Domníváme se, že by se tady mohla nacházet.

Ó můj bože.

Je nebezpečná?

Věříme, že ano, a to velmi.

Dobrý den, paní.

Všichni klid! Tohle je loupež!

Naplň to, naplň to, no tak!

Naplň to! Naplň to!

No tak, dámo! Nemám na to celý den!

- Tati! - Říkám kurva ani hnout!

To nic.

Jsi u mě, zlato.

Jsi u mě.

Pojďme,

policajti jsou 30 vteřin za námi, musíme jít.

Musíš dávat pozor na klakson.

- Auto, dávej pozor na klakson. - Kurva, já se z toho dostala, ne?

Dnešek byl pro obyvatele Statesboro traumatickým zážitkem poté,

co se kolem 11. hodiny dopoledne odehrála loupež.

K události došlo v pobočce Darrow Savings Bank na Jackson Boulevard.

Úřady spojují tento incident s neznámou ženou,

která páchá podobné zločiny po celém Jihu.

Pospěš si! Hele, říkala jsem, abys...

Pojďte dál.

- To je snídaně? - Jo.

- Nezapomeň na spropitné. - Jo.

Noviny?

Co prosím?

- Chcete noviny? - Ano. Jistě.

Tady máte.

Děkuji.

Počkejte.

- Co se děje? - Viděl tu tašku a paruku.

Já ne. Já jsem nic neviděl!

Zlato, udělej mi laskavost. Dojdi pro tu tašku?

Drž kurva hubu.

Jamie Becerra?

Říká se ti Jamie nebo James?

Jaime.

Jaime?

Kurva.

Dobře, Jaime.

- Kurva, kurva! - Ne.

Prosím, já jsem nic neudělal, chlape!

Podívej se na mě.

Chci, abys sledoval, co dělám.

Jasný?

Tohle je tisíc dolarů.

Dávám ti do kapsy tisíc dolarů, Jaime Becerro.

Řidičský průkaz číslo 186N325,

adresa bydliště 1632 North Sheridan Lane, byt číslo tři.

Do prdele.

Teď to mám všechno schované tady nahoře.

A jestli zjistím,

že jsi někomu řekl, co jsi tady viděl,

přijdu k tobě domů.

Rozumíš mi?

Já jsem nic neudělal, chlape. Prosím, prosím.

Přestaň.

Nedělej to.

Prostě řekni ano.

Ano. Rozumím.

Jaime,

podívej se na mě.

- A řekni ano. - Ano.

Jo, chápu.

Nehýbej se.

Jdeme.

Sbal se.

Do prdele.

Co to bylo? To už bylo moc.

Skoro si vyslovila moje zasrané jméno.

- To už bylo moc. - Hele, potřeboval jsem, aby se bál.

Nechtěl jsem, aby zavolal ochranku, než se dostaneme z té zasrané haly.

Dobře.

- Můžeš zastavit? - Co je? Jsi v pořádku?

Je mi špatně. Můžeš zastavit?

To je jen adrenalin. Budeš v pořádku.

Tady.

Takže si musíme zapamatovat jména, pravopis, adresy, čísla řidičáků,

znamení zvěrokruhu, všechny tyhle sračky.

Co je?

Jak poznáš, jestli jsme dobří lidé, kteří předstírají, že jsou zlí...

Nebo zlí, kteří předstírají, že jsou dobří?

Chci jet do Jižní Karolíny.

Dobře.

JIŽNÍ KAROLÍNA

Je to ono?

Jo.

Hej.

Mám jít s tebou?

Ne.

Prostě tady počkej.

Dobře.

Promiňte, pane?

Nevíte, jestli tu bydlí nějaká Deborah?

Jo. To je Debino bydlení.

Nevíte náhodou, kde je?

Zkuste ten bar?

Jo. Ne...

Děkuju, udělám to.

Ne, ne, o čem to sakra mluvíš?

Proč tam venku stojíš?

- No tak, zavři ty dveře. - Hledám Jacksona.

On má můj...

Tak zavři ty zatracené dveře, větráš.

S tebou je už tak dost horkého vzduchu.

Drž kurva hubu a zavři ty dveře.

Kde je Ricky?

Na hajzlu.

Vylez z toho záchodu.

Potřebuju se napít.

Kriste, kde je můj zatracený...

Nemáš zapalovač, zlato?

V tom kufru, co s sebou nosím, ho nikdy nemůžu najít.

Hele,

ty jsi ale chytrá, co?

Zkus, jestli se dostaneš i k pokladně.

Sakra, Deb. Pořád na mě řve.

No sakra, proč jsi nechal ten bar otevřený?

- Cože? - Mám žízeň.

Mohla bych tě úplně oškubat.

Jo, to bys určitě udělala.

Jenže kde bych ty prachy utratila? Zase tady.

Přesně tak, to je koloběh života.

Co si dáš, miláčku?

Víte, to vypadá docela dobře.

- Co piješ? - Já?

Jen vodku s džusem, zlatíčko. Nic zvláštního.

Jo, vezmu si jeden.

Vlastně dva. Jeden pro ni.

Dobře. Dva šroubováky jsou na cestě.

Sakra, neřeknu ne.

To bych řekl.

Už jsi tu někdy byla?

Znám tě?

Ne, nikdy jsem tady nebyla.

Bydlíš ve městě?

Jen projíždím.

Jen projíždíš?

Kam?

Nevím.

Nemáš žádný cíl?

Tohle je můj cíl.

Tohle je tvůj...

To se mi líbí.

- Tak, tady. - Děkuju.

Tohle je taky můj cíl.

Hele. Sakra, sen se stal skutečností.

Bydlíš někde tady?

Jo.

Narodila a vyrostla jsem tady, kurva.

Nikdy jsi nebyla nikde jinde?

Ne, byla.

Trochu jsem se stěhovala.

Pár míst v...

Bože.

Tennessee.

Florida.

Na chvíli na severu státu New York.

Slyšela jsi někdy o Woodstocku, o tom hudebním festivalu?

Jo. Byla jsi tam?

Ne, ale vyspala jsem se s chlapem, co prodával trávu Jimi Hendrixovi.

- Tomu věříš? - Jo. To rozhodně ne.

Jo.

- Je to pravda? - Ne, to řekl on.

Mohl to být nějaký jiný hipík s kytarou.

On by ten rozdíl nepoznal.

- Hele, podívej se na to. - A je to.

Na tebe.

- Jak se jmenuješ? - Co třeba Texas?

Žila jsi někdy v Texasu?

Jo.

Jo. Chvíli jsem tam bydlela.

Ptám se, protože...

Protože odtamtud pocházím.

Jo.

Jo, asi to slyším z tvého hlasu.

Jo.

Bydlela jsem v Texasu.

Asi proto jsi odešla, aniž bys měla kam jít.

Texas je místo, kde se rozhodně nechceš ocitnout!

Nelíbilo se ti tam?

Ne!

Proč jsi odešla z Texasu?

Probůh, to jsem snad v nějakém rozhlasovém pořadu?

Děláš se mnou rozhovor?

Sakra, nelíbilo se mi to.

Odešla jsem. Nelíbili se mi tam lidi.

Dělej tohle, dělej tamto, buď taková, nebuď taková.

Sakra,

co kdybychom si prostě všichni dělali, co se nám zlíbí!

A pak budou všichni šťastní!

Mně to přijde docela jednoduché.

Takže tak. Dělala sis, co jsi chtěla?

Přesně tak, jak jsi říkala. Prostě jeden tah za druhým.

Přesně jak jsi říkala.

A co děti? Máš děti, Deborah?

Říkal jsem ti, že ti ty prachy seženu. Hej, Ricky!

Hele, dvě domácí piva, por favor.

- Hned. - Deb, jdeme hrát kulečník, přidáš se?

Teď ne.

No tak. Ty a tvoje kamarádka.

Jak se jmenuješ, zlato? Tomu nevěřím.

- Vypadni odsud. - No tak.

Chci jí ukázat, jak se drží moje hůl.

Nechceme žádný zasraný kulečník! Říkám vypadni!

Ježíši Kriste, dneska je ale protivná!

Proč jsi sem přišla?

Co?

Chceš vědět, kdo je tvoje matka?

Chceš vědět, proč tě opustila?

Hledáš nějaký...

Prostě nějaký zasraný smysl?

Protože žádný nedostaneš!

Odpověď na otázku, kterou jsi mi položila, zní ne.

Od chvíle, kdy jsem zjistila, že jsem v tom, jsem to věděla.

Věděla jsem to s takovou jistotou,

jakou může člověk vůbec mít.

Že jsem nebyla tvoje matka.

Takže ať už jsi sem přišla s jakýmikoli otázkami,

na které jsi chtěla odpovědi,

budeš se s tím muset naučit žít.

Zdá se, že tohle nakonec nebyl tvůj cíl!

Hej, kam jdeš?

Ale no tak.

Zapletu ti vlasy a upeču ti sušenky, když mi koupíš další drink.

Kam jdeš, Caroline?

Prostě pojeďme. Pojeďme.

V tuto chvíli orgány činné v trestním řízení uvádějí,

že zahájili vyšetřování ve třech bankách.

Jeden z vyšetřovatelů, se kterým jsem hovořil, uvedl,

že stále prověřují stopy, ale zatím nedošlo k žádnému zatčení.

Je to hrozné, takto terorizovat komunitu.

Doufám, že udělá správnou věc.

Že se přihlásí.

Co byste řekl, kdybyste ve své bance uviděl lupiče?

Co bych řekl?

Hele, zeptám se:

"Jak se jmenuješ, holka?"

"Vezmeš si mě?"

Zastav mi tady.

Haló?

- Ahoj, tati. - Car?

Jsi v pořádku?

Jo.

Jsem v Jižní Karolíně.

Setkala jsem se s mámou.

Vážně?

Měl jsi pravdu.

Jsem jí hodně podobná.

To jsem nikdy neřekl, Caroline.

Řekl jsem, že mi ji někdy připomínáš.

Myslíš, že jsem?

Jako ona, myslím?

Nevím.

Co jsi dělala, Car?

Caroline?

Kolik peněz potřebujeme, abychom odešli a už se nevrátili?

Dvě stě tisíc. Možná tři.

Ale museli bychom se zaměřit na větší banky.

To je to, co chceš?

Jo.

Seru na to.

Okrademe celý svět.

- Jsi v pořádku? - Jsem v pohodě.

- Určitě? - Jsem v pohodě.

Dobře.

Pohni se! Pohni se, no tak!

- Naplň to! Naplň to! - Policie, odhoďte zbraň!

Hned ji položte!

Na tu zasranou zem.

Hned to udělejte!

Ruce vzhůru!

Ukažte mi ruce!

Úplně na zem, kurva.

A ani se, kurva, nehýbejte.

Pojďme. Pojďme, no tak. Musíš vstát.

Všem. Georgia Allied Bank and Trust.

Podezřelí míří na sever v hnědém sedanu.

- Jeden muž, jedna žena. - Kurva.

Tady máš.

Co se to kurva děje?

- Co to děláš? - Pojď sem.

- Já nic neudělal. - Jdi kurva pryč.

- Já nic... Kriste. - Poslouchej mě.

Vezmeš si to auto.

Pojedeš na Main Street. Rozumíš mi, kurva?

Nasedni do auta.

Nasedni a jeď na Main Street.

- Jeď, ty hajzle. - Jedu.

- Jeď, ty hajzle! - Nestřílej!

Zlato!

Vezmi si tohle. Poslouchej mě.

Hledají dva lidi. Vlez do kufru.

- Dobře? - Dobře.

Dobře, pozor na hlavu.

Pojď sem.

- Dobře. Dobře. - Olivere?

Já vím. Promiň, promiň, promiň.

Seru na ně.

To je v pohodě.

Bože.

Dobře, dobře, dobře.

Dobře. Už je po všem.

- Dobře. - Je po všem.

- Jsme v pořádku. - Jo?

Ne.

Ne, Olivere.

Olivere, ne.

Ne, musíme jít. Prostě pojeďme. Prostě pojeďme.

Hej, hej, nemůžeme jet. Skoro nám došel benzín.

Jsme v pohodě, zastavili jsme, protože ti nebylo dobře, jasný?

- Dobře. - Jsme v pohodě.

Ahoj, lidi. Je všechno v pořádku?

Hej, strážníku?

Jo, jo, myslím, že jo.

Co se děje?

Jedeme.

Moje přítelkyně se začala cítit špatně, tak jsme zastavili.

Potřebuje sanitku? Jste v pořádku?

Jsem těhotná.

Jo.

Chápu. Dobře.

Slečno, vím, že se necítíte dobře, ale mohla byste vstát a přijít sem?

Pojď, zlato.

Díky vám všem. Nemáte náhodou u sebe občanky?

Jo, samozřejmě.

Je nějaký problém?

Vůbec nic. Standardní postup. Chci vědět, s kým mluvím.

Jasně.

Tak paní Clarková a pane Vance, dejte mi chvilku.

- Hned jsem zpátky. - Samozřejmě.

To je v pořádku.

763 dispečinku,

potřebuji prověřit řidičský průkaz, hledané osoby a zatykače, dva POI.

To je v pořádku, hej.

Podívej se na mě.

Máme čistý doklady.

Jasný?

- Dobře. - Dobře?

- Dobře. - Jsme v pořádku.

...0792, datum narození,

devět, šest v roce '70.

- V pořádku. - Rozumím.

Druhý POI. Příjmení Vance.

Victor, Alpha, Nancy, Charlie, Echo.

Křestní Ryan.

To je v pořádku.

- Jsme v pořádku. - Dobře.

Rozumím. Moc děkuji.

Ahoj, lidi. Moc se za to omlouvám.

Máme tu pár na útěku, který odpovídá vašemu popisu.

- Opravdu? - Ano, pane Vance, paní Clarková.

- Děkuji. - Děkuji.

Víte, vzpomínám si na těhotenství mé ženy.

Bylo jí špatně ve dne v noci, netuším, proč se tomu říká "ranní nevolnost".

To nedává žádný smysl.

Právě o tom...

jsme se právě bavili.

Dobře, už se cítíte líp. A vám všem gratuluju.

Vážíme si toho. Děkujeme.

- Děkuji. - Rychlá otázka.

Nemáte náhodou u sebe techničák?

Jo, je v přihrádce na rukavice.

Můžu se na něj rychle podívat?

- Jen do toho. - Skvělé. Vy tady zůstaňte.

Co se tu stalo?

Co jsi to kurva udělal?!

Proč bys to dělal?!

Olivere, co jsi to sakra udělal?!

Proč jsi to, kurva, udělal?!

Hej, hej, hej.

Poslouchej mě. Poslouchej mě.

Poslouchej mě. Poslouchej mě. Poslouchej mě.

Musíme jet.

Musíme jet.

Musíme jet. Musíme jet.

Rozumíš? Musíme hned jet.

Kurva!

Hej, Caroline?

Kolik peněz máš u sebe?

Kurva.

Hej.

Hej.

Kolik máš peněz?

Dvanáct dolarů.

Zbytek je v tom druhém autě.

Dobře.

Ahoj, Caroline.

Kdo je to?

Jmenuji se Waylon Jarvis.

Jsem speciální agent a spolupracuji s...

Caroline, nezavěšuj.

Víme všechno o tobě a Oliverovi.

Před hodinou jsme vaši totožnost předali tiskovým agenturám.

Chci mluvit s tátou.

Nejdřív si musíš promluvit se mnou.

Caroline?

Ahoj, tati.

Jsi v pořádku?

Jsem v pořádku, jsem v pořádku, jsem v pořádku.

- Caroline, poslouchej. - Promiň.

- Mrzí mě to. - Přestaň. Poslouchej mě.

Musíš najít policejní stanici a přihlásit se,

než se někomu stane něco zlého.

Rozumíš?

Slyšíš mě?

Ne, nerozumím.

Neptám se, říkám ti to.

Musíš se od něj odtrhnout.

Nemáš ani ponětí, čeho je schopen.

Ten policista je mrtvý.

Musíš se přihlásit na policii.

Slyšíš mě, Car?

Nechci, aby se někomu dalšímu něco stalo, a nechci, aby tě zastřelili.

Slyšíš mě?

Caroline?

Caroline?

Jsi tam?

Caroline...

Dispečinku, tady jednotka 18.

Jsme na hranici okresu 42, zátaras je na místě, přepínám.

Kurva.

Rozumím. Potřebujete pomoc?

Všude mají zátarasy.

Dokonce i okresky jsou horké.

Hej.

Co na to řekl tvůj táta?

Jen jsem chtěla slyšet jeho hlas.

Poslyš, možná...

Možná bys mu prostě na chvíli neměla volat, jo?

Dobře.

- Sakra. - Olivere?

Kurva, kurva.

Musíme té věci zbavit.

Dobře.

Promiň.

Počkej tady.

Hej.

Hej.

Na to se nedívej.

Dívej se na mě.

Takže si myslím,

že bychom měli prostě...

Prostě se schovat.

Na den nebo dva.

Zajdem pro auto, zajdem pro peníze.

A co pak?

A pak...

Víš, prostě jdeme krok za krokem.

Seženeme si nové doklady...

a pak pojedeme

do Mexika,

Thajska...

Prostě pojedeme někam, kde nás ani nebudou hledat.

Co třeba Francie?

Tam chceš jet? Chceš jet do Francie?

Řekl jsi mi 500krát randit. Pamatuješ?

Myslím, že už jich zbývá jen pár.

Jo.

Pojeďme do Francie. Pojedu s tebou do Francie.

Půjdu s tebou kamkoli.

Proboha.

Jak jsme se sem dostali?

Vešel jsi do mé benzínky.

Miluju tě, Carolino Caroline.

Já tě taky miluju.

Nedělejte to!

Odhoďte zbraň, nebo budeme střílet!

Bum.

Hej?

TĚHOTENSKÝ TEST

Vždycky mě zajímá, proč se ptáci rozhodnou zůstat na jednom místě,

když mohou odletět kamkoli a pak si položím tu samou otázku.

Nástup do Charlestonu v Jižní Karolíně, nástup.

Haló?

Nástup do Charlestonu v Jižní Karolíně, nástup.

Caroline?

Car, jsi to ty?

Caroline?

Tati, dnes je den, kdy už nezavolám.

Caroline, jsi...

Federální vyšetřovatelé zastavili řadu autobusů mezi Memphisem

a Charlestonem v Jižní Karolíně po stopě,

která se při pátrání po Caroline Danielsové ukázala jako falešná.

Waylon Jarvis, důstojník speciální jednotky FBI,

zdůvodnil tuto kontrolu jako nezbytnou nepříjemnost

v rámci probíhajícího pátrání po Danielsové a trval na tom,

že tato nechvalně proslulá bankovní lupička bude předvedena před soud.

Danielsové komplic, 35letý Oliver Anderson,

byl v noci zastřelen v motorestu ve Waldenu po střetu s policií.

Za chvíli se můžete těšit na ukázku z veletrhu v Cobb County

a začneme s přehledem s Jeffem Fairweatherem...

POZITIVNÍ

VÍTEJTE NA FLORIDĚ

Přejeme vám příjemný let, pane.

Další v řadě.

Tady, zlatíčko.

A jak vám mohu pomoci?

Potřebuji letenku do Quita v Ekvádoru.

Dobře, a kdy byste chtěla odletět?

Co nejdřív.

- Dobře. Tam a zpátky? - Jednosměrně.

Jednosměrně?

Ano, madam.

Jednosměrná.

Dobře.

Dnes večer mi odlétá let do Quita.

Madam?

Víte, moc se omlouvám. Máte tam něco. Nevadilo by vám to?

- Ne. - Kdybych...

Prosím.

Tak, mám to.

Děkuju.

Jste tak milá.

Dobře. Let do Quita odlétá ve 20:15.

- Skvělé. - Dobře a jak chcete zaplatit?

- Hotově. - Dobře.

To bude 552 dolarů.

Do šesti set.

To jsou pěkné bankovky.

Dobře, 53, 54, 55, 60, 80 a 600.

Můžu vám dnes ještě s něčím pomoci?

Promiňte, madam. Je všechno v pořádku?

Omlouvám se.

Víte co? Budu potřebovat větší bankovku.

Dajbog & subsource.net (❁´◡`❁)