Original subtitles

-Nepřistěhoval se sem někdo nový? -Ne.

Byla jsem pryč čtyři měsíce a nikdo nový se nepřistěhoval?

-Z čeho zalatíš nájem? -Nech toho.

Nechceš vědět, proč jsem se vrátila domů?

Nechyběla jsem ti?

Chyběl jsi mi.

Přestaň, jdi do svého pokoje. Mám nějakou práci.

Nezapomeň bouchnout dveřmi.

Sedmadvacetiletá Alberta Hvilstedová strávila v Herningu čtyři měsíce

a pečovala o Victora Bertelsena, který v její péči zemřel.

Následujícího dne opustila pronajatý pokoj a nikdo neví, kde je.

-Vypnula si mobil. -Jaká byla příčina smrti?

Udusil se. Trpěl na zápaly plic.

Victor měl mnoho zdravotních potíží. Plíce měl ve špatném stavu.

-To byla asi příčina smrti. -Možná ho zabila pro peníze.

Možná to není její první oběť.

Proto jsem požádal Louise Bergsteinovou, aby vytvořila profil vraha.

-Ahoj, Louise, vítej u nás. -Děkuji.

Sériové vražedkyně obvykle spadají do jedné kategorie.

Často se jedná o pracovnice ve zdravotnictví a oběti bývají pacienti.

Mnohé z těchto vražd mohou zůstat neodhaleny,

protože jejich oběti jsou nemocné nebo oslabené.

-Proč to dělají? -Existují tři motivy.

Některé to dělají pro vzrušení.

Mají narcistickou povahu a jsou rády středem pozornosti.

Někdy trpí syndromem hrdiny a chtějí oběť zachránit.

Druhý typ netouží po pozornosti.

Zabíjejí tajně a bez přítomnosti svědků. Motiv může být finanční.

Obvykle to začíná krádeží a končí vraždou.

-Proč to dělají? -Rádi ovládají ostatní lidi.

-A třetí typ? -Ty to dělají z finančních důvodů.

Ale zabíjejí hlavně proto, aby zakryli své loupeže.

Do které skupiny patří Alberta?

Pokud zabíjela pro peníze, tak do druhé nebo třetí.

Děkuji, Louise. Jaký bude postup?

Musíme zjistit, kde Alberta v posledních letech pracovala.

Jestli nejsou mezi jejími pacienty jiná podezřelá úmrtí.

Dobře, přidělím vám další dva policisty.

Sejdeme se zase zítra večer.

Děkuji.

Victor Bertelsen žil v jiném regionu země.

Annie chce, aby náklady na vyšetřování uhradili tam.

Děkuji.

Mimochodem, díky za Mariinu adresu.

-Vím, že jsi riskoval. -To je v pořádku.

-Byla jsem u ní. -Opravdu?

-Jak se má? -Dobře.

Studuje práva a pracuje jako stážistka v advokátní kanceláři.

-Mluvily jste o Sebastianovi? -Trochu.

Řekla, že se na něj snaží zapomenout.

Budeš takhle sedět celý den?

Běž pomáhat do obchodu.

Dobře.

Chyběla jsem ti vůbec?

-Ahoj. -Jdu nevhod? -Ne, pojď dál.

Co se děje?

Vysledovali jsme Albertin mobil v Severním Jutsku.

Zjistili jsme, že čas od času odjíždí na pár měsíců pracovat do města.

-Žije v Breidabliku. -Cože? -Na té farmě.

-Tam, kde žili Bjørn s Marií. -Ano.

Byli tam ve stejnou dobu. Nikdy jsem ji tam neviděl.

Soustředil jsem se na hledání Bjørna.

Vyslýchal jsem majitele farmy Jona Simonsena.

Mohla bys promluvit s Marií?

Mohla by ti o Albertě něco říct.

Například proč jezdí do města za prací.

-Zítra za ní můžu zajet. -Nechtěla bys jí raději zavolat?

Stejně musím zajet do Kodaně.

Maria nesmí tušit, že je Alberta podezřelá.

-Ano. Já vím. -Musel jsem tě na to upozornit.

U večeře se na tebe ptali.

Má hodnotu 200 000.

Možná i víc.

Musíme počkat pár měsíců pak ji můžeme prodat na internetové burze.

-V USA je o tyhle věci zájem. -A co její majitel?

Nevšimne si, že zmizela.

-Její krádež nikdo nenahlásí, protože... -Jistě, rozumím.

Odvedla jsi dobrou práci.

Takže jsem ti přece jen chyběla.

-Jak vám mohu pomoci? -Je tady Maria Bechová? -Ano, támhle.

-Děkuji. -Není zač.

Co tady děláš?

Musím se tě na něco zeptat. Jde o nové vyšetřování.

Jde o Albertu Hvilstedovou z Breidabliku.

-Nemůžeme si promluvit někde jinde? -Jistě.

Půjdeme dolů.

Zase spolupracuji s Frederikem Havgaardem.

Dobře.

Vyšetřuje sérii krádeží v pečovatelských domech.

Alberta může patřit k organizované zločinecké skupině.

Nevíš, jestli někdy v minulosti nekradla?

Když jí bylo 19 let dostala práci

v pečovatelském domě nedaleko Breidabliku.

Měli ji tam rádi.

Z ničeho nic ale skončila. Myslím, že ji propustili kvůli krádeži šperků.

Měli nějaké důkazy?

Ne, ale od té doby jezdí pracovat mimo farmu.

-Pokračovala v okrádání svých svěřenců? -Je to možné.

Žije podle vlastních pravidel.

Vždycky se jí líbilo, když mohla lidi ovládat.

-Bála ses jí? -Trochu.

Je o pět let starší než já, takže jsem si s ní nezahrávala.

Ale vím, že je bezohledná.

Stará se jen o sebe a o Jona.

-O Jona? -Jona Simonsena.

On a jeho kamarádi založili tu farmu v Breidabliku.

V té době měl s Albertou vztah.

Nevím, jestli jsou ještě spolu.

S nikým z komunity jsem nemluvila tři roky.

-Ahoj, sluníčko. -Ahoj.

-Máš pracovní schůzku? -Ne, to je Louise.

-Tohle je Ulrik, můj přítel. -Ahoj.

-Ulrik. -Louise.

-Odkud se znáte? -Ze Singapuru.

Dobrá.

-Louise byla moje au pair. -Opravdu?

-Od té doby jste se neviděly? -Ne, neviděly.

Zastavila jsem se, abych Marii pozdravila.

Už musím jít.

Uvidíme se později. Rád jsem vás poznal.

-Známe se ze Singapuru? -Ano.

Kdysi jsem tam bydlela. Moji rodiče zemřeli při autonehodě, když mi bylo 18 let.

Nemám žádné sourozence.

-Tohle jsi mu řekla? -Říkám to všem.

-Je to tak pro mě lepší. -Proč jim neřekneš pravdu?

Už je ze mě jiný člověk.

Vím, že se toho hodně změnilo, určitě k lepšímu,

ale tvoje minulost bude pořád tvojí součástí.

Stejně jako do ní patří Sebastian.

Pro mě Sebastian zemřel.

Je mrtvý.

-Měj se. -Ne, Marie!

Louise, už za mnou nechoď.

Zahoď tu cigaretu, nebo jdi kouřit ven.

-Kdo je to? -Patricie. Bydlí s námi už dva měsíce.

-Kde bydlí? -Típni tu cigaretu.

-Kde bydlí? -V tom vagónu po Bjørnovi.

Kdo je Patricia?

Nastěhovala se sem před pár měsíci.

-Bydlí v Bjørnově vagónu? -Jo, nemůže si dovolit platit nájem.

Proč je tady?

Dala výpověď v práci, aby mohla odejít od svého přítele.

Neplatí tady žádný nájem?

Asi se shodneme, že v Breidabliku potřebujeme lidi, kteří platí nájem, ne?

Ne takové vyžírky.

To není tvoje věc. Je to moje rozhodnutí.

Jdi do svého pokoje a zamysli se nad sebou.

-Dobrý den. -Dobrý den.

Té lodi je velká škoda. Majitel nedávno zemřel.

Noví majitelé se o ni nestarají.

Lásku k plachtění jsem po tátovi nezdědila.

Jste Klausova dcera?

Upřímnou soustrast.

Nevěděl jsem, že má děti.

-Jsem Lasse. -Louise.

Máte pravdu. Loď jsem zanedbávala. Měla bych ji asi prodat.

-Možná bych vám mohl pomoci najít kupce. -To by bylo skvělé.

Často jsem si s vaším otcem povídal, když tady pracoval na lodi.

Na moře se už nepouštěl. Neměl na to dost síly.

To ta prokletá nemoc.

-Otec zemřel na infarkt. -Ano, ale měl rakovinu.

Pořád docházel do nemocnice.

Věděl, co ho čeká.

Nevěděla jste, že byl nemocný?

Lasse?

Nechte mi na recepci své telefonní číslo.

-Děkuji. -Najdu pro tu loď nějakého kupce.

Alberta kdysi randívala se zakladatelem farmy, s Jonem Simonsenem.

-Co ti ještě Marie řekla? -Že je hodně bezohledná.

Kvůli krádeži šperků ji vyhodili z nedalekého domova důchodců.

Mluvili jsme s jejími bývalými kolegy.

Podezřívají ji z krádeží šperků i hotovosti.

Krádeže ale nahlásili až poté, co odešla.

Proč by ukradla tolik peněz právě teď?

-Proč by zabíjela pro peníze? -Možná ji to vzrušuje, jak říkala Louise?

Pravděpodobnější je, že vraždu neplánovala,

ale po Dagmařině smrti využila příležitosti a auto prodala.

Více jí nedokážeme.

A co Victor Bertelsen? Je tam nějaký finanční motiv?

-Ne. -Dobrá.

Stejně není ten případ v naší pravomoci.

Nemohu na vyšetřování plýtvat našimi zdroji.

Proč ji nepředvoláme k výslechu? Třeba by se pod tlakem přiznala?

To si nemyslím. Právě naopak, všechno by popřela.

Ví, že nemáme žádné důkazy.

Můžeme ji obvinit jen z krádeže auta. Nic víc ji nedokážeme.

Co když vyšetřování předám severnímu okrsku?

Zajedu si s nimi promluvit.

Proč?

Mohou vysledovat peníze. Zjistí motiv, proč začala zabíjet.

Potřebuji jen pár dní. Jen pár.

Do pondělí musíš být zpátky.

Máš mé slovo.

FARMA BREIDABLIK

Dobré ráno.

Kdo jsi?

Jsem Alberta.

-Včera jsem tě viděla v obchodě. -Bydlím v hlavní budově.

S Jonem.

Nikdy jsem tě tady nikdy nepotkala?

Byla jsem na cestách, ale teď už jsem zpátky.

Vyrazila jsem na lov škodné.

Je to sice nelegální, ale vlezla na naše území,

takže si můžeme dělat, co se nám zlíbí.

Nikdo ji sem nezval.

Co kdybys odešla?

Jona říkal, že jsi měla problémy se svým ex. Mlátil tě?

-Ne. -Co tedy dělal?

Nechtěl, abych od něj odešla.

Nesnáším, když se lidé takhle chovají.

Myslím, že už pochopil, že tě nadobro ztratil.

Jsem Jens Bjerg. Dobrý den.

-Posaďte se. -Děkuji.

Teď pracuješ u policie v Jutsku?

-To je skvělé. -Moc úspěšný zatím nejsem.

Proto jsi za mnou přijel, ne?

S Bertramem prověřujeme smrt Victora Bertelsena z Herningu.

Ona už má na svém kontě nějaké krádeže?

Loni ukradla 80 000. Musíme zkontrolovat její finance.

-I finance farmy v Breidabliku. -Dobrá.

Co o té farmě víte?

V roce 2002 ji založil Jon Simonsen se svými čtyřmi kamarády.

To jsem zjistila z informací na jejich webových stránkách.

O novém majiteli se tam nic nepíše.

Jon Simonsen s námi před třemi lety spolupracoval.

Proč si nepromluvíte s ním?

To nejde. Alberta je jeho přítelkyně.

Jaké tedy máme možnosti?

Mohla bych s ním mluvit já. Nezná mě.

Vím, že je to neobvyklý postup, ale možná mi poví něco o Albertě.

To není špatný nápad.

-Alberta se někam vypařila. -To ona dělává.

Simon ji viděl odcházet do lesa s brokovnicí.

-Byla prý i v obytném vagóně. Pak si Patricia sbalila. -Cože, sbalila?

Před chvíli se s námi rozloučila.

Alberta ji prý požádala, aby odešla. Spíš jí nařídila, aby odešla.

Udělej něco. Utrhla se z řetězu.

Promluvím si s ní. Promluvím si s ní!

Slibuji.

Prosím.

Třicet pět korun.

Děkuji.

Zeleninu si pěstujete sami? Vypadá dobře.

Ano, ale chřest není náš, ale je vynikající.

Stačí jen oloupat a spařit.

Prosím.

Mohla bych mluvit s Jonem Simonsenem, prosím?

Ano, je někde venku. Jděte tudy.

-Prosím. -Děkuji.

-Jon Simonsen? -Ano. Známe se?

Ne, ale na webových stránkách jsem našla vaše jméno. Jsem Louise.

-Jak vám mohu pomoci? -Víte...

S přítelem uvažujeme o přestěhování na venkov.

Opravdu?

-Vím, že zní to hloupě. -Ne, není to hloupý nápad.

Vždycky jsem o tom snila.

Ve dvou je to ale trochu složitější,

proto jsme přemýšleli, že bychom se připojili k nějaké komunitě, jako je ta vaše.

-Máte děti? -Ne.

Kde je váš přítel? Bojí se ukázat?

-Zůstal v Koldingu. -Dobrá.

Takže jste přijela sama?

-Do Koldingu je to kus cesty. -Není to tak daleko.

-Co děláte? -Jsem psycholožka.

Zajímavé.

-Nechcete to tady ukázat? -Ano.

7. března prodala Alberta auto za 80 000.

Za stejnou částku pak koupila koně z farmy v Breidabliku.

-Koně? -Ano.

Koně tam nemají, ale peníze poslala na konto farmy v Breidabliku.

Tedy Jonu Simonsenovi. Je to jedno a totéž.

Je jediný majitel farmy v Breidabliku.

-Co ostatní? -Jsou to jeho nájemníci.

Všechno patří Jonovi.

Tuhle farmu jsem koupil se čtyřmi kamarády.

Nikdo z nás nepocházel z této oblasti, ale tehdy tady byla levná půda.

Je těžké uvěřit, že už je to 20 let.

Tehdy byla farma v troskách.

Hlavní budova byla velmi zanedbaná.

Na začátku jsme bydleli v těchto starých chatrčích.

Dnes jsou z nich stáje.

O zemědělství jsme nic nevěděli. Je zázrak, že se nám podařilo přežít.

-Bylo to těžké? -Ano, ale bavilo nás to.

Zhmotnili jsme náš sen.

Vybudovat ekologickou farmu a otevřít ji všem lidem.

Chtěli jsme změnit svět k lepšímu.

-Podařilo se vám to? -Pořád jsme tady.

Každý člen komunity tady má své povinnosti.

-Ano. -To je skvělé.

Každý má svůj vlastní pokoj. Večeříme spolu 5x v týdnu.

Pravidelně se scházíme, máme společné aktivity.

Vždycky jsem chtěla patřit do nějaké komuny.

Vypadá to, že je to hlavně váš sen.

Možná ano.

Znám hodně lidí, co o takovém životě sní.

Brzy se však ukáže, že jen chtějí před něčím utéct.

Takže...

-Kolik let jste spolu? -Tři.

Určitě se sem chcete přestěhovat oba?

-Je to na mě tak vidět? -Ano.

Nezůstanete na večeři? Poznala byste ostatní.

Ráda bych, ale musím se vrátit.

-Můj přítel netuší, že jsem tady. -Chápu.

-Ozvu se. -Dobře.

-Děkuji, že jste mi všechno ukázal. -Žádný problém.

Můžete se okamžitě nastěhovat.

Jemu nic říkat nemusíte.

-Rozumíte? -Dobře.

Mějte se.

-Jeďte opatrně. -Děkuji.

-Ahoj, miláčku. -Ahoj.

-Koupil jsem všechno, cos chtěla. -I bezlepkový chléb pro Silje?

-I ten. -Skvělé.

Vím, že s tím nesouhlasíš, ale...

-Co víno? -Ano, mám ho, ale...

-Tobias a já máme raději tohle. -Myslí to spolu vážně?

-Tobias a Silje? -Ano.

Myslím, že ano.

-Nechceš si také někoho pozvat? Třeba někoho ze školy? -Nechci.

-Možná nějaké staré přátele? -Ne.

-A co Louise? -Nejsme kamarádky.

Bydlí v Jutsku. To je hodně daleko.

-Určitě neexistuje někdo... -Ne, Ulriku!

Nikdo v Kodani.

Promiň, ale vystačíme si s tvými kamarády.

Provedl mě po farmě. Nabídl mi, abych se nastěhovala.

Společné vlastnictví je zástěrka. Jediným majitelem je Jona.

Jeho finanční situace je dost špatná.

Farma v Breidabliku je již tři roky v červených číslech.

Počet obyvatel klesl na 22. Příjmy z pronájmu také klesají.

-Jsem Bertram Beier. -Jens. Vítej.

Už víme, co Alberta ukradla Viktorovi. Sbíral známky.

-Známky? -Velmi drahé.

Obchodoval s nimi přes internet. Před čtrnácti dny si koupil tuhle známku.

-Má hodnotu 27 000 dolarů. -Cože?

Před pěti dny mu ji doručili do jeho bytu.

Měla by být v jeho sejfu,

ale není tam. Našel jsem jen prázdnou krabici.

-Známka v sejdu chybí. -Ukradla ji Alberta?

Pravděpodobně ano.

Jona řekl, že se můžu kdykoli nastěhovat, takže se nastěhuji ještě dnes.

Jona bude vědět, jestli Alberta známku ukradla. Možná ji o to dokonce požádal.

To by vysvětlovalo, proč najednou krade tak velké částky.

Měli bychom to zkusit.

Byl bys raději, kdybych se nestarala?

To bys chtěl?

Když jsem byla pryč, přivedl sis sem děvky?

Tohle nezvládnu.

www.titulky.com