Original subtitles

-Máme něco? -Ano.

Svědek ho viděl utíkat na sever.

-Pošleme za ním psy. -Kdo je oběť?

Pelle Birck, 38 let, místní učitel.

-Co má společného s Bjørnem? -Zeptej se Louise, je uvnitř.

Louise? Jsi v pořádku?

-Kdo je to? -Bývalý učitel Bjørna a Marie.

-Proč jsi tady? -Maria včera v noci porodila.

Chtějí jí odebrat dítě, protože je na všechno sama.

Chtěla jsem zjistit, jestli by jí Pelle nepomohl.

Mluvila jsi s Bjørnem?

Ano, snažila jsem se mu to rozmluvit.

Řekla jsem mu, že Maria porodila, ale on stejně utekl.

Hned jsem zpátky.

Adnan tě odveze domů.

Parkuji přímo támhle.

Bjørnova bunda zůstala na balkoně, takže byl na představení.

Počkal, až všichni odejdou a pak zaútočil na Pelleho.

Psi ztratili stopu za potokem, takže ho musel přejít.

Vyhlásíte veřejné pátrání?

Pokud ho brzy nenajdeme, pak ano.

Nebudeme to před novináři skrývat.

Ráda bych to řekla Marii sama.

Jistě.

Jeď opatrně.

Děkuji.

Ano?

Nemohl bys mě vyprovodit ke dveřím?

Jistě.

-Mohl bys tu chvíli počkat? -Jistě.

Děkuji.

Všechno v pořádku? Dobře se vyspi.

Ty taky.

-Co máte? -Bjørn byl na návštěvě u Pelleho.

Spal na pohovce.

Hráli PlayStation, pili víno.

Myslím, že tady byl už od pátku.

Je tu jeho oblečení, toaletní potřeby.

Peněženka, kreditní karty, hotovost.

A pak tohle.

Odešel, aniž by si cokoli sbalil.

-Zkontroluj notebook. -Jistě.

Bjørn možná vyhledával něco, co by nás k němu nasměrovalo.

Proč si nevzal své věci do komunitního centra?

Myslím si, že vraždu Pelleho neplánoval.

Když tam šel, nevěděl, jak to skončí.

Po představení se dali do řeči.

Bjørn se mu možná přiznal k vraždě své matky.

-Pelle chtěl, aby šel na policii. -Ne, to si nemyslím.

Proč prostě neodešel? Proč ho zabil?

-Proč si nevzal své věci? -Vyrušila ho Louise, která oběť hledala.

Do půl hodiny tady bylo hlídkové policejní auto.

Co udělal po vraždě?

Jak šel?

Komunitní centrum je odsud asi půl kilometru.

Bjørn utekl na sever.

Přebrodil potok, takže je mokrý a je mu zima.

-Nevrátil by ses pro své věci? -Ano, vrátil bych se.

Takže.

Chodil po městě a vyhýbal se hlavním ulicím.

Přišel z této strany.

Proč nešel dovnitř?

Už tady stál hlídkový vůz, jak jsi sám řekl.

Možná se vloupal do některého sousedního domu.

To bych udělal já.

Musíme prověřit, zda došlo v okolí k nějakému vloupání.

A pak zjistit jaký měl motiv.

-Pelle byl Bjørnův učitel? -I Marie, na základní škole.

Proč ho zabil?

To nevím.

Víš, kde teď je?

Ve čtvrtek odjel z Breidabliku

a odtamtud jel na Zeeland a zůstal u Pelleho celý víkend.

Marie?

Policie se obrátí veřejnost.

Nečti žádné noviny.

Ano?

Nechoď ani moc ven.

Anjo?

Kdy komise rozhodne o mému případu?

-Zítra ve 13 hodin. -Řekneš mi to?

Přijdu a řeknu ti, jak to dopadlo.

To, co udělal Bjørn?

Bude to mít vliv na rozhodování komise?

Samozřejmě, že ne.

Zkontrolovali Pelleho notebook.

O víkendu na něm nikdo nic nevyhledával.

Dobře.

Nenašli jste v něm i něco jiného?

Pouze faktury a věci související se školou.

-Nic jiného? -Co jako?

Fotografie byly pořízeny v obývacím pokoji. Poznávám tu pohovku.

-Kolik je jim let? -To nevím.

Mohl by to být Bjørn Jepsen, když mu bylo asi 11 let.

A máme motiv.

Přišel za Pellem, aby se pomstil.

Tak proč čekal dva dny?

Pil bys víno a hrát PlayStation s chlapem, který tě zneužíval?

Frederik Havgaard.

Cože, kdy?

-Děkuji. -Co se děje?

Ve vedlejší ulici došlo k vloupání.

Přemýšlela jsi o jménu?

Co na tom záleží, když mi ho vezmou?

Když jsme se stěhovali do severního Jutska, Bjørn byl naštvaný.

Chtěl zůstat s Pellem.

Trávil u něj víc času než doma.

U Pelleho se mu líbilo.

Často u něj přespával.

Tehdy mě vůbec nenapadlo....

...že je na tom něco divného.

Tehdy ne.

Sebastian.

Budu mu říkat Sebastian.

Velmi hezké jméno.

Máme dort. Dáš si taky?

Ráda.

Raději už půjdu. Uvidíme se zítra.

Mohla bys mi ho podržet? Musím na záchod.

Pomalu.

-Hned jsem zpátky. -Dobře.

Dobré ráno. Jsem Frederik Havgaard, policie.

Adnan Amani, dobré ráno.

Prý jste měli nezvané hosty?

Ano, moje dcera si toho všimla.

-Zavolala mi a počkala u sousedů. -Velmi chytré.

Dovnitř se dostal zadními dveřmi pomocí páčidla z kůlny.

Podívejme se na to. Začneme uvnitř.

Myslím, že se ztratily jen některé džíny. Možná nějaký svetr.

Ještě něco?

Nevím.

-Byla v domě nějaká hotovost? -Dvě stě korun a nějaké drobné.

-Jste si jistý? -Ano, odnesl je.

Chybí ti něco?

To je dobře.

Je pravda, že byl v komunitním centru někdo zabit?

Kde jsi to slyšela?

Ve škole.

-Jak se jmenuješ? -Amalie.

Amalie. Já jsem Frederik.

Muž, který se vloupal do vašeho domu, nechtěl nikomu ublížit.

Byla mu jen velká zima a tak chtěl nějaké oblečení. Už je daleko.

-Vrátí se? -Ne, nevrátí, slibuji.

Dobře?

Něco ti dám.

Tady je moje telefonní číslo.

Pokud bys dostala strach, nebo měla nějaké otázky,

ať mi tvůj tatínek zavolá a promluvíme si, ano?

Chybí motorkářská bunda. Černá se světle modrými pruhy.

-Máte motorku? -Ano, motokrosovou.

-Kde je? -V garáži.

Sakra!

Vyhlásím pátrání po motocyklu a seženu popis.

-Pošli hlídky na hlavní silnice. -A na trajekty?

Ano, na všechny. Má sedmihodinový náskok.

Nemáš tušení, kde by mohl Bjørn být?

Bohužel mi nic neřekl.

Jaký je další plán?

Musíme počkat, až se objeví.

-Možná opustil zemi. -Zjistili jste motiv?

U Pelleho jsme našli fotky.

Čtyři kluci, všichni více či méně nazí.

Jeden vypadal jako Bjørn.

Vrtá mi hlavou,

proč by se schovával u někoho, kdo ho zneužíval.

Pokud ho Pelle opravdu zneužíval,

pak mu možná věřil. Bylo to jejich společné tajemství.

To se mi nezdá.

Možná viděl Pelleho jako někoho, kdo mu dal to, co mu nedala jeho matka.

Pozornost a zájem.

Někdo, kdo ho kdysi zachránil a mohl by to udělat znovu.

Proč ho tedy zabil?

Kdo ví, co se mezi nimi stalo.

Na co bys vsadila ty?

Všechny ty fotografie jste našli u Pelleho.

Co když je našel i Bjørn?

Uvědomil si, že není jediný ani výjimečný.

Že je jen obětí, jednou z mnoha.

-Lituješ ho? -Ne, snažím se ho jen pochopit.

-To neospravedlňuje jeho činy. -To jsem neřekla.

Do Pelleho kopal, i když už byl mrtvý. Zuřivost jako u jeho matky.

Pokud se znovu rozzuří, budeme mít novou oběť.

Promiň.

-Spal jsi v noci vůbec? -Ano, celou hodinu v autě.

Nemáš hlad?

Ano.

Děkuji.

Sebastiane?

Jestli mi tě zítra vezmou....

...slibuji, že tě dostanu zpátky.

Neměl bys být s nikým jiným než se mnou.

-Nepřidáš si? -Ne, díky.

Adnan mi říkal, že tě vyprovodil ke dveřím.

Samozřejmě, že ti to řekl.

Nemělo to něco společného s případem na ostrově Funen?

Ano.

Takže je pravda, že tě Peter Vinge našel?

Omlouvám se. Jestli chceš, abych mlčel...

Vloupal se dovnitř, když jsem spala.

Když jsem se probudila, stál nade mnou.

Udělal ti něco?

Ne, nic mi neudělal.

Ale držel mě v zajetí a já nemohla utéct.

Hrozně jsem se bála.

Myslela jsem, že tam umřu.

Poslední měsíce se mi o tom zdává, proto ta včerejší reakce.

Překonám to.

Samozřejmě, že ano.

Proč sis vybrala povolání profilovače?

-Chci hledat odpovědi. -Odpovědi na co?

Na otázku proč.

Proč někteří lidé dělají to, co dělají.

Půjdu se domů trochu vyspat.

To je dobrý nápad.

Děkuji.

Bylo to fajn.

Měl by sis znovu promluvit s Marií.

Zeptat se jí, kde máme Bjørna hledat.

-Proč? -Možná jste u Pelleho něco přehlédli.

Zítra zajdu do nemocnice.

Udělej to dřív, než komise rozhodne o malém Sebastianovi.

Děkuji za večeři.

Není zač.

Dobře se vyspi.

Ty taky.

Marie?

To jsem já.

Co tady děláš?

Chtěl jsem vás oba jen vidět.

Dobře.

Jak se jmenuje?

Sebastian.

Nechceš si ho pochovat?

Pomalu.

Ahoj, Sebastiane.

Ahoj.

Ahoj, já jsem Bjørn.

Jsem tvůj strýček.

Bjorne, proč jsi šel za matkou?

Protože jsem chtěl, aby ti pomohla.

Ale jí to bylo jedno.

Jako obvykle.

A co Pelle?

-Co je s ním? -Co ti udělal?

-Kdybys mi řekl... -Přestaň, Marie. Dost.

Do toho ti nic není.

Vezmi si ho.

Jen jsem vás chtěl vidět.

Bjorne, jdi na policii.

-Nemůžu. -Bjorne, prosím tě.

Najdou tě, nemůžeš věčně utíkat.

Pojedu do Švédska. Tam se schovám.

Já do vězení nepůjdu.

Nikdy by mě už nepustili.

Slib mi, že se o něj dobře postaráš.

Ano?

Co se děje?

Co je?

Chtějí mi ho vzít.

Kdo?

Přemlouvali mě, abych ho dala do péče.

Než se postavím na vlastní nohy.

Ale já jsem to nedokázala.

Zvlášť ne teď, když se narodil.

Zítra o tom rozhodne komise.

Pojeď se mnou do Švédska.

-Pojďte se mnou. -Nemůžu.

-Pojeďte se mnou do Švédska. -Bjorne, nemůžu.

Slibuji, že se o vás postarám.

-Všechno bude v pořádku, budeme spolu. -Já do Švédska nepojedu.

Dobré ráno, Adnane. Zajedu znovu za Marií.

Nějaké nové stopy?

Ano, právě to prověřujeme.

Volal nám Thomas Jensen, kterému Bjørn ukradl motorku.

Podle jeho dcery Amalie si Bjørn odnesl jejího plyšového medvídka.

-Medvídka? -Ano, hnědého.

Dobře. Promluvíme si později.

Nevíš, kde byl Bjørn mohl být?

Nezná někoho,

než jste se přestěhovali do Jutska?

Třeba bývalí sousedé v Breidabliku?

Někdo z Breidabliku?

Ne.

Je roztomilý.

Děkuji.

Odkud to máš?

Dala mi ho jedna ze sester.

Která?

Její jméno si nepamatuji.

Byl tady Bjørn?

Byl tady Bjørn?

Ano.

Včera večer.

Zastavil se jen na chvíli.

-Požádala jsem ho, aby se vzdal. -Kam šel?

To mi neřekl.

Frederiku, Bjørn ví, že když ho najdete, dostane doživotí.

On do vězení nechce.

V 16:45 byl poblíž trajektu v Elsinoru spatřen motocykl.

-Pak ale odjel. -Musel vidět policisty.

Bude ještě na Zealandu.

-Nějaké nové tipy? -Od lidí, kteří ho viděli na Zealandu.

-Z dnešního dne? -Ano.

-Rozdělili jsme je podle oblastí. -Vezmu si západ.

Já ty ze severu.

Děkuji.

Zbytek rozdělím.

Za tři hodiny se znovu sejdeme.

-Spí? -Ano.

Je po druhé hodině, takže Anja za chvílí dorazí.

Řekla jsi Sebastianovu otci, že jsi porodila?

Ano, poslala jsem mu SMS, ale neodpověděl.

Navštívila jsi už svého otce?

Ano, v neděli.

A?

Je pořád stejný. Nezměnil se.

To jsem od něj opravdu nečekala.

Nemůžu zapomenout, co se stalo, ale on o tom nechce mluvit.

Dal mi to jasně najevo, že se o tom nehodlá bavit.

Co když má pravdu?

Někdy není dobrý nápad hrabat se v minulosti.

Chybí ti?

Chybí mi staré dobré časy.

Nemůžeš se soustředit jen na to dobré?

To už se nikdy nevrátí.

Co když ano?

Ano?

-Ano? -Ano, můžeš si ho nechat.

Už je to za tebou.

Ano?

-Nejdu nevhod? -Vůbec ne, pojď dál.

-Doufala jsem, že tě najdu v kanceláři. -Ještě chvíli ano.

Pracoval jsem ve fakultní nemocnici 32 let a zítra přinesu bílé víno a kanapky

a dám všem sbohem.

Také jsi kdysi chtěla být doktorka, pamatuješ?

Vzpomínáš, jak jsem byl zklamaný, když sis to rozmyslela?

Ano, jistě.

To se nedalo přehlédnout.

Ne.

Nechceš mluvit o minulosti.

Chci jen říct...

Nemusím chápat tvoje rozhodnutí.

Ani s nimi nemusím souhlasit.

Ale jsem moc rád, že tě zase mohu vídat.

Jestli chceš, přijď zítra na rozlučku.

V jednu hodinu v aule.

Pod jednou podmínkou.

Že si nevezmeš tu odpornou zelenou kravatu.

-Kterou kravatu? -Tu, s těmi klikatými pruhy.

Ta je přece elegantní.

Dobrá.

Nevezmu si ji.

V tom případě přijdu.

Pojď ke mně.

Dceruško moje.

-Nějaké novinky, Adnane? -Nic.

-Kde zrovna jsi? -Jedu prověřit poslední tip.

Nějaký hostinec v Gribskově.

-Vrátíš se pak na stanici? -Ano, uvidíme se tam.

Těsně před desátou večer jsem si šel ven zakouřit.

Slyšel jsem ho, jak prohledává popelnici.

Hledal jídlo.

-Viděl vás? -Když jsem na něj zakřičel, utekl do lesa.

-Odpovídal popisu? -Viděl jsem ho jen na okamžik.

-Přijel na motorce? -Ne.

-Tak proč jste to ohlásil? -Měl na sobě bundu s modrými pruhy.

Stejnou jako váš podezřelý, ne?

Jsou v okolí nějaké budovy?

Pouze opuštěné staré chaty.

Sakra, ne!

www.titulky.com