Original subtitles

Podle skutečné události

New York podzim, 1951

Umění ztrácet zvládneš bez bolesti

věci jako by chtěly ze všech sil se ztratit,

takže není to neštěstí.

Ztrať něco každý den.

Nauč se snésti ztracený klíč,

pár nepříjemných chvil.

Umění ztrácet zvládneš bez bolesti

Dva verše?

Zdá se to nedokončené, Elizabeth,

Myšlenky jsou v řádcích roztříštěné.

Báseň končí právě tam, kde nabývá na intenzitě.

Promiň.

Ne, máš pravdu, Cale.

Jsem unavena.

Udělám si výlet.

Léčba cestováním.

Skvělé, ale sama před sebou neutečeš.

Uvidíme.

Nepoznané země.

Tady se nikam neposouvám.

a já se nikde neposouvám tady.

Nedokážu si představit život bez tvých narážek

na moji poezii a moji počestnost.

Počestnost? To je dobré.

Pojďme.

Poslouchej, Lowelle...

Kdyby se mi něco stalo, zatímco budu pryč,

chtěla bych, abys napsal můj epitaf a uvedl,

že jsem byla ten nejosamělejší člověk, který kdy žil.

Proboha, Elizabeth,

proč něco takového říkáš?

Však víš, Cale...

Chvilkový úpadek melancholické nálady

před první úlitbou dne.

Na náměstí?

Jistě.

Titulky pro vás přeložila LUCIASCE

Už jsme překročili rovník?

Ještě tak minutu. Zazvoním na zvon.

- Děkuji vám. - Zajisté.

Zmeškaly jsme to?

Obávám se, že ano,

ale nic to nebylo, jen lehké zachvění.

Jak jsme se sem dostali tak rychle?

Tak zbytečný spěch.

Děkuji vám.

Povolání:

Básnířka

Vidíš ji?

Tamhle je.

Elizabeth Bishopová, vítej v Brazílii.

Děkuji

Elizabeth.

Jak se máš, Mary?

Skvěle jako nikdy.

Doprava je strašná.

Myslely jsme, že jsme se zpozdily.

Lota jezdí hrozně.

Jdeme, děvčata!

Vítej v Samambaia.

- "Joaninha!" - "Dobrý den!"

"Tohle je americká básnířka, Elizabeth Bishopová."

Tohle je Joaninha,

můj strážný anděl, moje černá sestra.

"Vítejte."

- "Slečna?" - "Elizabeth."

"Vítejte v našem domě."

Vítá vás.

- Děkuji. - Říkáme tu "obrigada".

"Obrigada."

Omluvte mě.

"Dobrý den, pánové, jak to jde?"

"Dobrý den, madam Loto."

To je nový dům, který pro nás Lota staví.

"Vytratili jste se, jak prd v kalhotách."

Z Vassaru je to kus cesty, co?

To tedy je.

Jak se mají tvoji rodiče?

Nemluvíme spolu.

Co se stalo?

Žiju se ženou.

Vědí to?

Přišli na to.

Řekli, že jsem pro ně mrtvá.

To mě mrzí.

Tohle je teď můj domov.

To je Maria Leontina, oblíbená malířka Loty.

Jaké to tu je?

V Riu se chováme diskrétně,

ale tady nahoře nás nikdo neobtěžuje.

Myslím, že je to za hranicí jejich představivosti.

Mojí také.

Ne, ne. Nemusíte to dělat.

Mary.

"Ne, Joano, nemusíš to dělat."

"Udělá to radši sama."

Stále tancuješ?

Stále zkouším.

Vypadá to, že tě to udržuje ve formě.

Elizabeth, vážně?

Každopádně, tohle je tvé.

Ten pokoj je.

Mary, no tak, pojďte nahoru!

Tohle je mé. Celé jsem to sama navrhla!

Každý centimetr.

Vidíte ty kameny?

Nechala jsem na nich mech.

Všimly jste si tvaru podhledu?

Kopíruje hory.

To muselo být hodně práce.

Bylo to hodně zábavy, Elizabeth.

Je to, jako bychom byly venku, že?

Nádherná kočka.

Má jméno?

Ne, je to jen tulák.

"Co má za problém?" "Žádný."

Pojď sem, chci ti něco ukázat.

Tohle je úžasné.

Vypadá to jako moderní plastika.

Měla bys to tak nechat.

To je tak myšleno.

Je to jen na tři dny.

Můžeš tu snad nechat přespat moji dlouhodobou přítelkyni.

Dnešek se počítá jako první den?

Au!

Jak blízké jste si na vysoké byly?

Byly jsme obě velmi zaneprázdněné

předstíráním toho, čím nejsme,

zatímco nás to k sobě přitahovalo,

a přestavovaly si, jaké by to bylo.

No, neodpověděla jsi mi na otázku.

Ne, nebyly.

Ale skoro ano.

Je tak lhostejná.

Nafoukaná a zakřiknutá.

Je plachá.

Skvělá.

Zdánlivě vtipná.

Nebezpečná.

Nebezpečná?

Byl tu jeden chlapec,

byl do ní blázen.

Nevím, co mu udělala,

ale poslal ji dopis a napsal "Táhni do pekla, Elizabeth."

Bože, jsem ohromena.

A pak se zabil.

S dovolením.

Ne.

Ale tohle je velmi dobré Bordeaux.

Dnes ne, děkuji.

Chtěla bys vodu, Elizabeth?

Můžete zde pít vodu?

Ano, máme vlastní pramen.

Je minerální?

Ne, je to čerstvá voda.

"Carlosi, prosím."

To je Farofa, tradiční brazilské jídlo.

Je výtečné.

Dáváte stranou tu nejlepší část.

Jsem alergická na ořechy.

To by v Brazílii mohl být problém.

Líbí se vám Rio?

No, zatím jsem moc neviděla, ale zdá se být směsicí

města Mexico City a Miami.

Přípitek, na první jídlo v nejkrásnějším domě v Petropolisu.

Nikdy jiný by to nedokázal, Loto.

Na zdraví!

Ne, ne, nedělej to.

Nepřipíjej si vodou, to nosí smůlu.

Věř mi, bylo by to horší, kdyby to nebyla voda.

V klidu noci ležím s pohledem upřeným vzhůru,

Náměstí Svornosti se rozprostírá za mými okny.

Drobný křišťálový lustr nesvítí.

Fontána odpočívá ve tmě,

v parku není jediné duše.

Nemohu uvěřit, že ji znáte.

Možná jsem politikem, ale to neznamená,

že nemohu milovat poezii stejnou měrou jako moc.

Když nahlédneme pod tapetu, nalezneme zapasící

hmyz s trojzubcem a sítí.

Zapomněl jsem konec.

Prosím.

Ne, nemohu.

Prosím, slečno Bishopová.

Omlouvám se, prostě nemohu.

Zanecháme fontánu i náměstí

ale hle, mohli bychom tam spočinout.

Bravo.

S dovolením.

Proč jsi nedokončila svoji báseň, když tě Carlos požádal?

Obdivuje tě.

Bylo to neslušné.

Nejsem interpret.

Ne, jsi panovačná, jsi odměřená.

A popíjíš whisky o samotě.

Omlouvám se.

Všichni neumíme být pyšní na svoji vlastní tvorbu.

Ne, vážně, shledala jsem to obdivuhodným.

"Celé jsem to sama navrhla! Každý centimetr."

Já?

Slyším jednu ze svých básní a jsem...zahanbena.

Myšlenky jsou v řádcích roztříštěné.

Nádherné myšlenky jsou rozříštěné v dokonalých řádcích.

Hádám, že to je důvod, proč by ses neměla setkávat s autorem.

Dobrou noc, pozoruhodná ženo.

Co řekla?

Omluvila se.

Co jsi řekla ty?

Možná jsem ji odsoudila moc rychle.

Jak jsi řekla, je velmi plachá.

Polibek a udobření?

Něco takového. Bez polibku.

- Dobrou noc. - Dobrou noc.

Dobré ráno.

Před odjezdem bych se chtěla podívat do Ria.

A proč?

Měla jsi pravdu, když jsi řekla,

že Rio je jen ubohé město plné upocených švábů.

Odvezu tě.

Můžeš přespat v našem bytě v Copacabana.

Provedu tě po Riu.

Ne, děkuji.

Bude lepší, když zůstanu v hotelu u přístaviště.

Nesmysl.

Sedni si a dej si snídani.

Proč tu nestrávíš víc času?

Pojedeš další lodí. Prospěje ti to.

- Loto. - Co je?

Ne, děkuji, opravdu, už to mám rozplánované.

No, uvidíme, jak se budeš cítit po snídani.

- Odvezu tě. - Děkuji.

Loto!

Co je?

Můj Bože.

Opravdu mi tu chceš tančit capoeiru? Vážně?

Kriste, co jsem to udělala?

"Mohla zemřít."

"Protože není odtud," "musíte vyplnit tento formulář."

Pořád mě chceš políbit?

V žádném případě.

Vypadáš jako nafouklá dýně.

Dnes v noci tu musíš zůstat.

A dalších pár dní zůstaneš u nás.

Zůstanu tu s ní.

Dobře.

Je tu kešu?

Ne.

To fungovalo jen jednou.

Dobrá lest.

To byla má lest, minha flor.

"Minha flor" znamená co?

Doslovně, moje květino.

ale také zlatíčko,

miláčku,

drahoušku...

Děkuji.

To je od Caldera?

Výborně. Ano, je.

Podívejte, koho jsem našla.

Děkuji, Mary.

No...

Další loď odplouvá za tři týdny, takže se zabydli.

Co znamená "abaixo o governo"?

Abaixo.

- Abaixo... - Abaixo o governo

Svržení vlády.

A jsi spřízněna s Jose Eduardo de Macedo Soaresem?

José Eduardo...

Spal s mojí matkou devět měsíců před mým narozením.

Alespoň máš otce.

To je diskutabilní.

Chtěl syna, dostal mě.

Pak chtěl dceru, která mu dá vnoučata.

To není nic pro mě, takže...

Konec příběhu.

Můj otec zemřel, když jsem měla osm měsíců.

Alespoň jsi měla matku.

Odvezli ji do psychiatrické léčebny, když mi bylo pět.

Stále žije?

Ne.

- Čas na dárky! - Dárky!

Nová kolekce od Mala.

Jestli se ti nelíbí...

Líbí, moc, je nádherná.

Omlouvám se, neměl jsem čas to zabalit.

Je to jeden z našich nejlepších básníků, Manoel Bandeira.

To je krásné. Děkuji, Carlosi.

Kdo ví, třeba se jednou vrátíš do Brazílie a přeložíš ho.

Vše nejlepší k narozeninám.

Jak jsi věděla, že miluji Racineho?

Jak bys nemohla?

Moje francouzština není, co bývalo.

Budu ti překládat.

A další.

Loto, to si nemohu vzít.

Prosím, bylo by neslušné to odmítnout.

Pro tvůj pobyt.

Lidé si je obvykle nezabalí, když cestují.

Děkuji ti, Mary.

Myslím, že by oslavenkyně měla pronést přípitek.

Ne, ne.

Jen kapka, neboj.

Proslov.

Na pohoří pod námi,

které obepíná tento dům,

a na vše, co se zdá být nepravědpodobné,

ale není zcela nemožné.

Na to se napiju.

Calder je na tobě nádherný.

Měla sis ho nechat.

Možná nechám.

Chci, abys zůstala.

A Mary?

Jsme skvělé přítelkyně, milujeme se,

ale jsme prakticky jen spolubydlící.

A ví Mary, že jste spolubydlící?

Jistěže.

Možná si to nechce přiznat.

Co to je?

Sovy.

Odcházím.

Vracím se domů, dokud to nevyřešíš.

Mary... Tohle je tvůj domov.

Tak ji pošli pryč.

Nemohu.

Neznáš ji. Vše pokazí.

Byla taková i na univerzitě.

Adoptujme dítě.

Koupíš mi dítě, abys mohla mít poměr s jinou ženou?

To jsi vždy chtěla.

To je řešení, které nabízíš?

Ano!

To je řešení, které nabízíš?

Přestaň!

Přestaň!

Mary prostě odešla?

- Ano, do Ria. - Promyslet si, co dělat.

- Cítím se hrozně. - Proč?

Je jedna z mých dlouholetých přítelkyň.

Co čekáš od života, když upřednostníš

přátelství před láskou.

Alespoň to, že není nic tak náhlé.

Pojď blíž.

Pojď blíž.

Jsem do tebe zamilovaná, Elizabeth.

Měla bych tě varovat.

Jsem plachá, pokud nejsem opilá.

Navíc, láska není něco...

"Madam Loto, byla jste moc blízko!"

"Tady to protrhlo trubku!"

"Musíme to spravit."

Tohle bude tvůj ateliér.

Umístím ho přímo na tu náhorní plošinu.

Budeš mít nádherný výhled.

Vyhodila jsi skálu do povětří, abych měla lepší výhled?

To je to nejmenší, co jsem mohla udělat.

Kde jsi studovala architekturu?

Narodila jsem se jako architekt.

Rozhodla jsem se přijmout tvoji nabídku.

Jsem tak šťastná, Mary.

Život by bez tebe nebyl ono.

No tak.

Nemám jinou možnost.

Ovšemže máš, ale tohle je ta nejlepší.

Najdeme krásnou holčičku, vychováme ji spolu.

- Rodina. - Ne, nerozumíš mi.

Nemám jinou možnost, než tě milovat.

Mary.

Také tě miluji, Mary.

Také tě miluji.

Počkej, počkej.

Vidíš, jak jsme propletené?

Možná bych se měla vrátit do New Yorku,

dokud si s Mary nevyřešíte, co chcete.

Já vím, co chci.

Ano. Chceš všechno a všechny.

Chci vše, co mohu dostat.

Nikdy nebudu mít vlastní děti.

Chceš, abych se podvolila konvencím,

nebo tvé žárlivosti, nebo bůhví čemu,

a odkopla ženu, kterou jsem milovala,

a která chce vytvořit rodinu?

Proč?

Loto, dítě je navždy.

Ne, my jsme navždy.

My jsme navždy.

Musíš mít trochu víry.

Hmm?

Ne vše je tak křehké.

Křehké?

Některé věci se neroztříští, nezlomí,

ale posílí.

Kde jsi se naučila tak dobře anglicky?

Čtením tvých básní, zlatíčko, jak jinak.

Pojď.

Líbí se ti.

Je to jen ubohé město plné upocených švábů.

Líbí se ti tohle?

Nebo tohle?

Širší.

Výš?

Ne, výš ne. Tak je to dobré.

Ty jsi šéfka.

"Velmi elegantní," "tropické."

Vypadáš úchvatně.

Pojďte se mnou, prosím.

- Na zdraví. - Na zdraví.

Co?

- Co? - Přestaň.

Co?

Nikdo se nedívá.

"Zdravím pane Mario."

"Zapózujeme pro fotku." "Zamáváme."

"Roztočte mě."

"Dobře."

Měly bychom jít.

Vidíš?

Jsem ráda, žes tam nechala ty stromy.

Proto jsem vyhodila tu skálu do vzduchu.

V New Yorku jsem bydlela v černý krabici.

Nikdy víc.

Máš tu sluneční zář odtud až tam.

Pojď dovnitř, moje květino.

- Je to dokonalé. - Je to tvé.

Měla bys napsat něco pěkného.

To se vsaď.

Děkuji.

Je to ráj.

Jak se ti líbí ty květiny?

Krásné.

Nějaké novinky ohledně dítěte?

Joana hledá.

Dobře.

Dopis od Roberta Lowella.

Nedostal Pulitzera?

Ano. Moc mi chybí.

Setkávali jsme se dost často na to, aby mi vždy rozcupoval moje básně.

Mmm...

A kde jste se setkávali?

Ale ne, není to jak si myslíš, Loto.

Můj Bože.

Ne, setkávali jsme se u rybníčku pro lodičky v Central Parku.

Zajímavé. Ten rybníček znám velmi dobře.

Můj otec mě tam bral, když jsem byla malá.

Viděla jsi ten můj model lodi?

To byl dárek od něj.

Ale měl i skutečnou a jezdívali jsme plachtit.

No nic. Lodě byly to jediné, co jsme měli společného.

Stříbrné...

Stříbrné...

Stříbrné hvězdy ve tvých...

Padající hvězdy...

Padající hvězdy ve tvých vlasech...

Padající hvězdy ve tvých černých vlasech...

Padající hvězdy ve tvých černých vlasech

v oslňující záplavě

Černých vlasech, oslňující...

Uspořáfané a tak náhlé.

Cookie!

Nějaké šedé vlasy?

Jak padající hvězdy, vzácné a nádherné.

Padající hvězdy ve tvých černých vlasech

v oslňující záplavě...

To bylo osobní!

Nechala jsi to v kuchyni.

Ne, zapomněla jsem to v kuchyni.

Kdybych chtěla, abys to četla, dala bych ti to.

Nebylo to hotové.

Líbí se mi to.

Je to nádherné.

Au.

Udělej to znovu.

Udělej to znovu.

Myslím, že by to mělo být tam.

Ne, Cookie, copak si to nepamatuješ?

Půjde to sem.

Budeš tu mít víc prostoru až vybalíš všechny krabice.

"Pánové, půjde to sem."

"Doprostřed." "Doleva a více dozadu."

"Tady." "Skvěle."

Spokojená?

Je to nádherný stůl.

Děkuji, madam Loto.

Zkasíruji vás později, madam Bishopová.

"Zde jsme hotovy."

Elizabeth.

To je dobré, nejsem opilá, jen pláču po anglicku.

Cookie.

Cookie.

Cookie se utopila v alkoholu.

Dobře, doprovodíme tě do domu.

Mary...

Mary, podepři ji, prosím.

Mileráda.

Říkala jsem, že nemohu pít.

Vážně? Kdo by to byl řekl.

"Zmlkni, Mary."

Krásně voníš.

Jak se jmenuje ten prášek, který tě donutí přestat pít?

- Antabuse. - Přesně.

Mají ho v téhle Bohem zapomenuté zemi?

Jistěže.

- Myslím, že si ho musím vzít. - Ano, také si to myslím.

Řekla jsem vám někdy, že nesnáším děti?

To jsem netušila.

Taková škoda, byla bys skvělá matka.

Ošklivé malé věci.

A co ty budeš pro to dítě?

Budu babička, babička Lota.

A ty budeš babička Cookie.

Babička?

Ne, ne...

Budu tetička... dle uspořádání.

A já budu máma.

Dobře.

Možná to není dobrý nápad.

Jistěže je.

"Mami, jsou tady."

"Joano, co když změní názor?"

"Nebojte se, nezmění."

"Není to správné."

"Jestli si ji nevezmete vy, dá ji někomu jinému."

"Nebo tady zemře hlady."

"Děláte jim laskavost."

"Velkou laskavost."

"Buďte opatrná."

"To jich je osm?"

"Mám pocit, že je opět těhotná."

"To je krásná holčička."

"Doufám, že to stačí."

"Díky."

"Joano, podržíš mi peněženku?"

Pomoc!

Pomozte mi!

Pomoc!

Pomozte mi!

Stůj!

Mami!

- Pomoc! - Mami!

Mami!

"Je tak roztomilá."

"Jmenuje se Clara."

"Krásné jméno."

"Jsi připravena Dindinho? Jsi na řadě."

"To je těžký."

"To je dobrý, pojď k babičce."

"Klid, děti pláčou."

"Hej, krásná dívenko."

"Carlosi, děsíš ji."

Dej mi tu láhev.

Dej mi tu láhev.

Do háje, Cookie.

Do světa naruby

kde málo je vždy moc,

kde stíny jsou to pravé tělo,

kde jsme vzhůru celou noc,

kde nebe je mělké jak moře snad

hluboké a ty mě miluješ.

Do světa naruby

kde málo je vždy moc,

kde stíny jsou to pravé tělo,

kde jsme vzhůru celou noc,

Je to naše představa vědění...

Tmavá, čistá,

Neskonale svobodná.

Pozvednutá z chladu, vyslovena samotným světem.

Pryštící z hrudi.

Plynoucí a plynulá.

SEVER & JIH Chladné jaro Elizabeth Bishopová

Předstírejte, že plujete na divoké řece

a jste hrozně vyděšené.

"Pomoc! Kde je ten vyděšená výraz."

Elizabeth, dorazil ti telegram.

"Vypadáš jako lev!"

"Budu hned zpátky, dobře?"

Otevři to.

Ne, nemohu.

V telegramech není nikdy nic dobrého.

- Dej mi to. - To ne.

Otevřu to.

Zlato, prosím!

Přestaň!

Přestaň!

Otevřu to.

- Cookie... - Co?

Děsíš mě!

Získala jsi Pulitzera za "Sever a Jih."

Získala jsi Pulitzerovu cenu!

Madam Bishopová!

Madam Bishopová!

"Později, děkuji vám."

Madam Elizabeth Bishopová,

Velvyslanec James Clamenton, a jeho žena paní Maridan.

Madam Bishopová, je mi opravdu ctí vás tu dnes uvítat.

Děkuji. Je to pro mě čest.

Můžeme?

Když jsem byla na vysoké, a zůstávala dlouho vzhůru,

říkali, že jsem bohém.

V Brazílii bývají všichni vzhůru dlouho do noci,

a vaše nejlepší pivo se jmenuje "Bohém".

Vždy jsem se cítila odlišně.

Tady v Brazílii jsem odlišná.

Byla jsem sirotek a měla jsem pocit, že nemám domov.

A měla bych se cítit ještě víc osamocena, tak daleko od Ameriky,

ale chováte se ke mně jako k sestře,

a já se nikdy v životě necítila víc doma.

Děkuji.

Teď máš Pulitzera, co dalšího bys chtěla od života?

Nobelovu cenu za literaturu.

A co ty, Carlosi? Co bys chtěl?

Chci být prezident. Budu prezidentem Brazílie.

Jen Brazílie?

Vlastně jsem dnes podnikl první kroky.

Demokrati mi navrhli kandidaturu na guvernéra a já ji přijal.

Oznámíme to zítra.

- Doufám, že vyhraješ. - Děkuji.

- Na to si... - připijeme.

Na budoucího guvernéra státu Guanabara.

Na zdraví.

- Děkuji. - Nemáte zač.

Omluvte mě.

Madam Bishopová.

Jose Eduardo... Je mi ctí.

Děkuji.

- "Věděla jsi, že přijde?" - "Ne."

"Sever a Jih" se mi moc líbí.

Děkuji.

A také jsem rád, že vkus mojí dcery,

co se Američanů týče, je dobrý.

Máš štěstí, že máš otce.

Nech toho, Cookie, dobře?

Je to otec, kterého máš.

Jestli nepřestaneš, vystřelím ti tím oko.

- Ne! - Ano, ano, udělám to.

Nedělej to!

To opravdu bolelo!

To? To nic nebylo.

No tak jo, pokoušej mě.

Můj Bože...

Nikdy jsem se nemilovala s držitelem Pulitzerovy ceny.

Myslím, že jsem měla dost.

Jen přípitek mezi námi. Oslavovala jsi s celým městem.

Teď je řada na mně.

Haló?

Oh... Cale?

Cale, kdo platí za ten hovor?

Ano, ano, bylo to dnes v noci.

Konkrétní myšlenky kombinované s volně plynoucí představivostí.

To beru.

Je to lepší než, myšlenky jsou v řádcích roztříštěné.

Ano, řekl. Ano, řekl jsi to.

Nepopírej to.

Udělal to?

Zavolal ti?

Loto...

Miláčku.

Věřila bys, že si Aldous Huxley zamiloval moji knihu?

Taky jsem si ji zamilovala.

Napsala jsem ti báseň.

Chceš ji slyšet?

Hmmm.

Blízko a blíže

semknuti jsou milenci po celou noc

obracejí se k sobě ve svém snění

jako dvě stránky jedné knihy,

které se v temnotě navzájem čtou,

jedna ví, co ví druhá, znají se vzájemně

od konečků vlasů po konečky prstů.

Líbí se ti?

Loto?

Miluji tě, Loto.

Hádej co. Carlos chce, abych...

Promiň zlato, jsem právě uprostřed...

Oh.

Loto!

"The New Yorker" chce, abych pro ně pravidelně psala básně.

Páni, to je skvělé!

Platí dobře?

Ano, ano, je to všechno úžasné.

Tak v čem je problém?

Nevím. Je to závazek.

Nemáš ráda závazky?

Už jsem se odevzdala pesimismu. Pesimismus mě nikdy nezklame.

Carlos chce, abych jela do Ria a pomohla mu s kampaní.

Chce tvé peníze.

Omlouvám se.

To bylo naprosto zbytečné.

A není to pravda.

Ne, není.

GRATULUJEME NOVÉMU GUVERNÉROVI

Moje představa byla, napsat báseň založenou na některém

z mých oblíbených brazilských autorů.

Takže je to pravda,

jsi královna černých kokosových kuliček,

ale i ta tvá kráva uvízla v bažině.

Prosíš mě o pomoc,

ale stále sedíš na tom kusu masa.

Stále sis nechávala to nejlepší pro sebe

a držela se mě jako záchranného lana

Teď se tvé štěstí změnilo,

a dokonce pták letící pod tebou kálí na tvoji hlavu.

Byla jsi to ty, kdo řekl,

"Pepř v očích jiného je takové uspokojení."

Chceš pomoci?

Ne, přítelkyně. Najdi si jiného osla.

"Jsi v pořádku?"

"Carlosi, jaké máš plány s tímhle územím?"

"Ještě nevím."

"Je tu pár nápadů, ale ještě nebylo rozhodnuto."

"Mohl bys z toho udělat park."

"Jsi blázen?"

"Nemyslím ledajaký park."

"Spíš něco jako Central Park."

"To by stálo jmění."

"Víš, že na Central Park použili víc střelného prachu,

než v občanské válce?"

"Je to nemožné."

"Carlosi, všechno je možné, kdybys na to měl odvahu."

"Vím, že pracuješ na kanalizační síti."

"Ale kvůli tomu si tě nikdo pamatovat nebude."

"To není na očích."

"Dej jim nádherný park."

"Tam mohou dovést své rodiny, hrát si, relaxovat, randit."

"A zapíšeš se do historie, jak si zasloužíš."

"Tady, vyberte si."

"Dám přednost těm modrým."

"Já taky."

"Pro setkání s guvernérem jsou vhodnější."

Líbí se mu můj nápad. Postavíme park.

- Jsi úžasná. - Já vím.

Budu mít hlavní slovo při navrhování vzhledu,

a budu dohlížet na celou výstavbu.

Jsem tak ráda.

- To chce přípitek. - Ano.

Požádám Mary, aby se mnou pracovala.

Potřebuje peníze a já potřebuji někoho, komu věřit.

"Jsou tady, Loto!"

"Skvělé! Napřed dejte tohle dozadu."

"Tenhle dejte tam."

"Ne, oba."

"Buďte opatrní!"

- "Tamhle" - "Děkuji."

"Rybníček pro lodičky? Zbláznila ses?"

"O tomhle nikdo nikdy neslyšel."

"A o to přece jde, Carlosi."

"Dáme lidem něco nového."

"Pořád jsou to jen fotbalová hřiště."

"Nejsem guvernér kvůli sobě, nebo přátelům, ale kvůli lidem."

"Nesmysl, děláš to kvůli sobě, chceš být přeci prezident."

"Nebudeme se hádat o takových drobnostech."

"Souhlasím. Uděláme rybníček pro lodičky. Tečka."

Ahoj, Elizabeth.

Dobré odpoledne, Carlosi. Ráda tě vidím.

Ahoj, Cookie.

- Je všechno v pořádku? - Jo.

Mary.

Ahoj, Elizabeth.

Donesla jsem překvapení.

Děkuji, ale Mary už oběd obstarala.

I tak díky.

"Nechcete něco k jídlu?"

"Nemám hlad."

"Půjdu tedy spát."

- "Dobrou noc." - "Dobrou noc."

"Já tyhle lidi nechápu."

"Tři skleničky toho nejlepšího rumu, prosím."

"Hned to bude."

"Přidá se někdo?"

Projdi se tím parkem, jestli můžeš.

Žiju na čtyřicáté třetí a Madison Avenue.

Elizabeth.

"Co se stalo?"

Mužské paže.

"Byla v baru a opila se."

"To je dobré, vezmu ji."

Poznej mého nubijského prince a zachránce, Loto.

Nesl mě až z Purgatory.

Děkuji vám.

Počkej, počkej.

Jdeme, opatrně.

Ahoj, teto Elizabeth.

Ahoj, zlatíčko.

Jak bylo ve škole?

Nelíbí se mi, že jsem tam nová.

Brzy se vrátíme do Samambai.

Nelíbí se mi, že máma pracuje.

"Claro, tvoje svačina je hotová. Pojď, ty můj andílku."

Musíš se jít najíst.

Zase piješ whisky?

- Už usnula? - Jako když ji do vody hodí.

Řekla jsi Claře, že piju?

To, že piješ, není žádným tajemstvím.

Pro Claru ano. Řekla jsi jí to?

Prosím, neničme si večeři.

Možná jen něco zaslechla. Děti slyší všelicos.

Neměla by nic slyšet.

Je to dítě, mám ji moc ráda, ocenila bych,

kdybyste ji proti mně neobracely.

Mám o svoji dceru strach,

když žije pod stejnou střechou s opilcem.

Mary, to by stačilo!

Elitářský!

Co je nové a neznají to, nazývají elitářským.

MADAM LOTA A JEJÍ ELITÁŘSKÝ PARK

Tahle země si tě nezaslouží.

Možná bychom měly odjet z Brazílie.

Lidé mluví o převratu.

Přesně to potřebujeme.

Nemohu uvěřit, že to říkáš.

Tenhle prezident je příšerný.

Ale byl demokraticky zvolen.

Musí to mít nějaký průběh.

Tohle je ten průběh, Elizabeth!

Jsme v Jižní Americe!

Chceš žít v komunistickém režimu?

To chceš?

Možná bychom si měly vzít dovolenou.

Jak se opovažuješ mě tak ponižovat?

- Cože? - Dovolená? Teď?

- Vlastně... - Proč ne?

Vždyť to není stejné, jako bych psala nějakou báseň.

Jsem jen uznávaná zahradnice.

Neopustím svoji zemi nebo svůj park.

"Generál Castelo Branco byl ustanoven novým prezidentem Brazílie.

Nahradil tak zvoleného prezidenta Joao Goularta,

který byl sesazen vojenským převratem dnešního rána.

Převrat má podporu u pěti guvernérů,

včetně Carlose Lacerdy."

Joano!

Loto... Jsi zraněna?

Jsi v pořádku?

Jsem v pořádku. Všechno je v pořádku.

Kde jsi?

Jsem v paláci s Carlosem.

V paláci?

Ano, oslavujeme.

"Dámy a pánové, držitelka národní ceny za literaturu,

Elizabeth Bishopová."

Jak řekl Tom Jobim,

Brazílie není pro začátečníky.

Jak může někdo žít na místě, kde se známky odlepují od papíru,

mýdlo se rozpustí dřív, než ho někdo použije,

řeky se do moře vlévají až moc rychle?

Ráda bych pochopila tu neuvěřitelnou brazilskou radost,

tu potřebu pořád něco slavit.

A pak tu vaši melancholii, je to drama,

je to okázalé, je to bezstarostné.

Pro Severoameričany, jako jsem já,

je tohle neúměrné, nepochopitelné.

Vražda Kennedyho, takový žal, taková záplava smutku...

Vrátný, taxikář, uklízečky...

Proč? Co ztratili?

Ale když se tady udělal vojenský převrat,

ztratili jste svobodu,

byla jsem tu, viděla jsem to.

A vy jste šli hrát fotbal na pláž.

Čím déle setrváte na jednom místě, tím je menší šance, že to pochopíte.

Ale i tak... děkuji, že jste přišli.

Bavte se. Vím, že budete.

Nechte si chutnat.

To jsou lidé, se kterými pracuji.

Tohle nebylo moc zábavné.

Omlouvám se, ztratila jsem se v tom.

Opila ses.

Nejsem opilá.

Chceš, abych k tobě byla shovívavá, ale nebudu.

Pro mě je shovívavost nedostatek úcty, pohrdání.

Měla by ses vrátit do Samambai a vystřízlivět.

Cale...

Vidíš toho ptáčka?

Dostala jsem nabídku učit podzimní semestr,

na univerzitě v New Yorku.

Vážně?

Bylo by to jen na pár měsíců a mohlo by to být zábavné.

Nemožné.

Potřebuji tě tu.

Zůstaň ještě jeden den.

Cookie, víš, že nemůžu.

Co naše zahrada? Zoufale tě potřebuje.

Vrátím se v pátek na tvé narozeniny.

Vše nejlepší k narozeninám, teto Elizabeth.

- Děkuji, Claro. - Nemáš zač.

Vše nejlepší k narozeninám, Elizabeth.

Děkuji, Mary.

Tohle dorazilo od tvého přítele Lowella.

Děkuji.

Tady to máš.

Lota musela zůstat ve městě kvůli schůzi s Lacerdou.

Přijede hned, jak bude moci.

Řekneš dobrou noc?

Dobrou noc, teto Elizabeth.

Dobrou noc, zlatíčko.

Cookie.

Cookie!

Cookie.

Cookie!

Cookie!

Cookie.

Nepiju, protože je se všechno kazí, Loto.

Chci pít každou minutu každého dne.

To, že se všechno kazí, mi jen dává výmluvu,

kterou potřebuji.

Ale proč?

Protože když nemám to, co chci,

jsem osamělá a smutná.

A když mám to, co chci,

jsem si jistá, že to ztratím.

A to očekávání je nesnesitelné.

Asi ti koupím takový klobouk.

Mít tě tu celou jen pro sebe je pro mě největší dárek.

Počkej.

Přesně tak by měl být osvětlený můj park.

To by bylo kouzelné.

Bude to kouzelné.

Počkej a uvidíš.

Až se vrátíme, tak bych chtěla, abys napsala o parku knihu.

Loto, přemýšlela jsem o té nabídce z univerzity,

vyučování na jeden semestr.

Řekla jsem ti, že tě potřebuju.

Bylo by to jen na jeden semestr a mohla bys mě navštívit.

Počkej...

Ty už jsi tu nabídku přijala?

Odpověz mi, přijala?

Ano.

Takže jsi se mnou jela na výlet, abys mi řekla, že mě opouštíš?

Neopouštím tě. Je to jen jeden semestr.

Jak se opovažuješ, po tom všem, co jsem ti dala!

Žádáš pochopení, ale neumíš ho oplácet.

Chceš být milována, ale zůstat přitom nedosažitelná.

Nejsem nedosažitelná.

Takže to není tvůj záměr, prostě jsi lhostejná.

To není pravda.

Uvědomuješ si, že jsi mi nikdy neřekla, "miluji tě"?

Nemůžeš čekat, že někdo, kdo vyrostl v poušti,

bude plavat jako ryba.

Ale to je krásný obrat.

Nenašla jsem...

Vlastně jsem to jednou řekla.

Vážně? A kdy?

Spala jsi. Když jsem dostala Pulitzera.

Spala jsem? Tak to děkuji.

Tohle je k popukání! To je poetické ospravedlnění.

Mám i toho básníka, i když bych radši neměla.

Loto, nedělej scény.

Je to jen jeden semestr.

Myslíš, že zvládneš celý semestr, aniž by ses napila?

Budeš tak ožralá, že nebudeš vědět, co učíš.

Život beze mě? Na to nemáš sílu.

Beze mě nepřežiješ.

Nedělej to.

Řeknu ti, jak bude vypadat tvůj první týden.

Napište báseň, sonet, o tom, jak si posrat vztah.

Ale jen na jednu stránku, protože to netrvá moc dlouho.

Přesně tak...

Utíkej, jako vždycky, ty ožralo!

Ne. Děkuji.

Sbalila si dvě tašky,

dala pusu na rozloučenou Joaně a odjela na letiště.

Nejen, že jsem ji napadla, ponížila jsem ji.

Byla to moje chyba.

Bude chyba, když ji budeš pronásledovat.

Měla bys mít hrdost a sílu.

Nevím, asi máš pravdu.

Proto se do mě zamilovala, ne?

Jsou jen dvě možnosti, jak se vyléčit z ukončeného poměru.

A je to tady.

První, snášet bolest, dokud neodezní,

čas vyléčí všechny rány, a tak dále.

Další, je rozpustit staré vzpomínky, ve velkém množství alkoholu

a přitom se vyspat se vším, co se hýbe.

Jsem ráda, že jsem zpátky, Cale.

A jsem ráda, že se opět vídáme.

Ale chybí mi.

Určité věci se ti dostanou do krve.

RIO SI ZASLOUŽÍ PARK FLAMENGO

"První článek, které po té mrtvici napsal."

"Navštívila jsi ho v nemocnici?"

"Ne. Mary, podej mi ty nákresy."

"Díky, podívej, Carlosi. Budou vysoké 4,5 metru."

"Cílem je vytvořit iluzi měsíčního světla."

"Bude to vypadat takhle."

"Loto, to bude nádherné

a velmi romantické."

Madam Elizabeth Bishopová,

Fakulta.

Je mi ctí vás poznat.

Také je mi ctí.

Vítejte v New Yorku.

Děkuji vám.

Ani nevím, co tu dělám, protože ve skutečnosti nevěřím,

že lze učit něco jako psaní poezie.

Mohu vám ale pomoci, trénovat básníkovu mysl.

Krásné místo.

Pořád je tu hodně práce.

Tady.

"Dámy a pánové, představuji vám ženu, která obrátila sen ve skutečnost."

"Lota de Macedo Soaresová."

"Děkuji vám, že jste přišli."

Vyhnanství je luxus pouze pro ty, kdo si hodně nakradl, než odjel.

Na tuhle drobnost jsem zapomněl.

Potřebuješ někde přespat?

No, to ne. Jsem na tom dobře, děkuji.

Už nemohu nikdy kandidovat, ale jsem tu živ a zdráv.

V tyto dny je to vlastně štěstí.

Slyšel jsem od známých v Riu, že je Lota v nemocnici.

V jakém zařízení?

Chtěla park rozbít do základů, aby ho uchránila před vládou.

To vím, v jakém zařízení?

Neuspěla. Armáda ji uklidila mimo dosah.

V jakém zařízení, Carlosi?

V psychiatrické léčebně, kvůli depresím a zhroucení.

Má drahá Cookie, vím, že jsem byla krutá,

ale určitě už uplynulo dost času, abys mi odpustila.

Konečně jsem tě poslechla ohledně svého otce

a jsem za to moc vděčná.

Prosím, odpověz mi na jeden z dopisů.

Aspoň na jeden.

"Jak se cítíš?"

"Marry, zítra budu potřebovat krabici asi takhle velkou."

"Pošlu jí dárek."

"Donesla jsi tu krabici?"

Proč jsi tady?

Proč jsi mi neřekla, co se děje?

Kde je?

Nemůže se s tebou vidět, Elizabeth.

- Nemůže se s tebou vidět! - Dej ze mě ty ruce pryč!

"Pane, jste doktor Loty?"

Ano, jsem.

Jsem Elizabeth Bishopová. Jak jí je?

Pořád má rozsáhlé deprese.

Chci ji vidět.

Právě se začala zotavovat, a ty ji tomu chceš opět vystavit?

Potřebuje být v klidu.

Vaše jméno ji velmi rozrušuje.

Proč nejdete domů a trochu si neodpočinete?

Obě Lotu milujeme, řekni mi upřímně, je to kvůli mně?

Protentokrát, Elizabeth, to není o tobě.

No řekni, jak může být někdo tak sebevědomý.

Ale ona si myslí, že jsi příčina, a že jsi i lék.

Je posedlá tím, že se vrátíš. Představuje si, že to překonáš s ní,

stejně jako ona to překonala s tebou, když jsi pila.

Slovo překonat naznačuje nutnost druhého břehu

a to je za daných okolností předčasné.

Elizabeth, jestli se k ní vrátíš, bude se asi cítit lépe.

Ale jestli odjedeš, rozdrtí ji to ještě víc.

A pak už to bude tvoje chyba.

"Mohl byste tu, prosím, zastavit?"

"Ty jsi blbec!"

"Ale no tak, vždyť hrajeme v rybníčku pro lodičky."

"Děkuji."

Byla tady?

Ano.

A ty jsi mi to neřekla.

Doktor to nepovolil.

Haló?

Ahoj, Cookie.

Loto, jak se ti daří?

Mnohem lépe, děkuji.

Chci tě přijet navštívit.

- A jsi schopna cestovat? - Jistěže.

To byla jen taková malá epizoda.

Ale teď už je vše v pořádku.

Tady.

Měla jsi mě nechat, abych to nesla.

Ne, to je dobré.

Musíš mít žízeň.

Ráno jsem udělala ledový čaj.

- Tady. - Děkuji.

Nikdy jsi mi neodpověděla na dopisy.

Nikdy jsem žádný nedostala.

To není možné. Poslala jsem jich tucty.

Mary...

Ne. Miláčku, ne.

Teď ne.

Kniha milostných básní

"Tyto verše tvými rty slyším číst ve svém loži. S láskou Margaret"

Loto!

Loto!

Loto!

Loto!

Loto!

Loto!

Umění ztrácet zvládneš bez bolesti

věci jako by chtěly ze všech sil se ztratit,

takže není to neštěstí.

Ztrať něco každý den.

Nauč se snésti ztracený klíč,

pár nepříjemných chvil.

Umění ztrácet zvládneš bez bolesti

Ztrácej dál a víc, nesnaž se nalézti

místa, jména

a kde byl vlastně cíl tvých cest.

Nic z toho nebude neštěstí.

Ztratím matčin šperk.

A horší jsou zvěsti, že další milý dům se vytratil.

Umění ztrácet zvládneš bez bolesti

Ztratila jsem dvě města, pár království,

jež měla jsem, dvě řeky, světadíl.

Chybí mi, ale není to neštěstí.

I ztratit tebe

s veselým hlasem, s gesty,

co mám tak ráda, kdo by nevěřil,

že v umění ztrácet není moc bolesti.

i když vypadá to...

Piš si!

...jako neštěstí.

Úvodní a závěrečná báseň: Umění ztrácet (One Art) překlad Mariana Housková

Ostatní básně: Sleeping on the Ceiling překlad luciasce

Nespavost (Insomnia) překlad Jitka Herynková

ve filmu se vyskytují originální nepojmenované citace překlad luciasce

Titulky pro vás přeložila LUCIASCE