Original subtitles

CinemArt uvádí

Andrew, proboha, zvedni to!

Dobrý den.

Prosím tě, už ti nechávám desátý vzkaz!

Kruci! Konečně jsi to zvednul! Už ti volám hodinu!

Richarde, mluvíš francouzsky? Mají kolem tebe našpicované uši?

Všichni na tebe čekají. Co děláš? Kde jsi?

Doma. Víš, že předávání cen nesnáším.

To není jen tak nějaké předávání cen. Cenu budou předávat tobě.

-Jsi podnikatel roku! -Všem poděkuj, ale já tam nejdu.

Ty sem nehodláš jít?

To mi zaplatíš!

Život už se chystá, že tě pomstí, příteli.

Nastala chvíle, kvůli níž jsme se sešli.

S radostí zvu na pódium pana Andrewa Blakea!

PAN BLAKE K VAŠIM SLUŽBÁM

Chceš zmizet bez rozloučení?

Už jsem se s tebou rozloučil.

Aspoň tě odvezu na nádraží.

Víš, co si o tom tvém nápadu myslím?

Mám o tebe obavy.

Ta cesta ti spíš ublíží, než pomůže.

Nemůžu tu zůstat. Diane tu není.

Každodenní záležitosti i vlastní život mi připadají cizí.

Vím, jak moc po Diane truchlíš. To neznamená, že budeš dělat nesmysly!

-Proč nejedeš za Sarah do Austrálie? -Ta má svůj život.

Jediné, co mě láká, je vrátit se tam,

kde všechno začalo.

S kým budu chodit na oběd do klubu?

S kým budu mluvit francouzsky?

Taky mi budeš chybět, příteli.

Paličáku.

Tak jeď, když tě to tam tak táhne, ale neztrať se.

A nezapomeň,

že v té zemi dávají dětem čípky.

Kdo jste? Co chcete?

-Dobrý večer, jdu kvůli pokoji. -Víte, kolik je?

Nemohl jsem si ho rezervovat, neboť nebyl...

-Pokoj? -Ano. Viděl jsem inzerát na pokoj.

-A jdete takhle pozdě. -Mám za sebou dlouhou cestu. Můžu dál?

Když už tu jste, zkusíme to. Moc si od toho neslibuju. Služební vchod je kus dál.

Madam!

Madam, madam, madam!

Proč křičíte? Nesnáším to.

-Vy jste neslyšela zvonek? -Snad nemyslíte, že půjdu otevřít?

Je tu muž. Mluvil o pokoji. Asi Angličan.

Dala jste na internet, že pronajímáme pokoje?

Ne, zakázala jste mi to, že s tím bude moc práce.

Někdy si říkám, kdo to tu řídí.

Když nepřišel kvůli vašemu inzerátu, je tu kvůli mému.

Chcete říct, že jste zveřejnila svůj, když jste mi zabránila zveřejnit můj?

Jen jednou na malý web, abych zjistila co a jak.

Odmítáte pronajmout pokoje, ačkoli ten příjem nutně potřebuju,

ale zaměstnáte dalšího sluhu, přestože na něj nemám prostředky.

Nebude vás to nic stát. Zařídím to.

S rukama navíc třeba pokoje pronajmeme.

-Zařídím to, neopouštějte svůj pokoj. -Neměla jsem to v úmyslu.

Stop! Položme kvalitní základy.

Tohle je moje území. Nikdo sem nevkročí bez mého svolení.

Promiňte, jen jsem se chtěl ohřát.

Pro tentokrát to přejdu. Pojďte.

-Jak se jmenujete? -Blake. Andrew Blake.

Já jsem Odile. Můžete mi říkat paní Odile.

-Domluveno, paní Odile. -Je pozdě. Ukážu vám váš pokoj.

Zbytek vyřešíme zítra. Jestli to myslíte vážně, dohodneme se.

Ty mi asi kufr neodneseš.

Je tu klid. Budete mít výhled na park.

Park, skvěle.

Tohle je vaše království.

-To je můj pokoj? -Přece vás nešoupnu do stájí.

S dovolením.

První den na vás nebudu krutá. Čekám vás dole v 6:30.

-U nás nechávají lidi v ubytování... -Ráno, nebo večer?

-Prosím? -Sprchujete se ráno, nebo večer?

Jestli nechcete stát pod proudem ledové vody, bude lepší se dohodnout.

Tak co?

-Ráno. -Skvěle. Já večer. Dobrou noc.

A vítejte na panství Beauvillier.

Budete mít výhled na park.

Vy jste ještě nevstal?

-Takhle se k lidem nevstupuje. -Máte zpoždění! -Co kdybych spal nahý?

To byste nastydl. První ráno, první zpoždění. To to pěkně začíná.

Tomu říkám pohostinnost. Když pomyslím, že jsem si přijel odpočinout.

Včera večer jste mi ani nenabídla suchou kůrku k večeři.

Odpočinout?

Odkdy se lidem v pronajatém pokoji brání ve spánku?

-V pronajatém pokoji? -Tomuhle říkám luxus.

Mé království, jak jste měla tu drzost říct mně, Britovi.

To je hrozný omyl.

Je mi líto, pokoje nepronajímáme, alespoň zatím ne.

-Myslela jsem, že jdete kvůli práci. -Jaké práci?

Dala jsem inzerát na nového sluhu.

Nemůžete tu zůstat. Za noc vám nic účtovat nebudeme, ale musíte odejít.

-Ale já tu chci bydlet. -Nejste nejmladší, ale vypadáte dobře.

Mohl byste se vydávat za anglického majordoma. To by bylo šik.

No nic, nechám vás zabalit a omlouvám se za nedorozumění.

Nechte mě tu nějaký čas bydlet. Potřebuju to.

Na tomto panství jsem potkal ženu svého života.

Byli jsme mladí.

Byla tu na prázdninách a já jí dával hodiny angličtiny.

Láska na první pohled. Žili jsme spolu šťastně 40 let.

Slíbili jsme si, že se sem vrátíme.

Zemřela.

Jsou to čtyři měsíce.

Můj život se zastavil.

Rozhodl jsem se, že se sem vydám sám.

To je mi vás upřímně líto.

Udělám cokoli, abych tu mohl nějaký čas žít.

Možná se domluvíme.

Nejsem si jistá, že to dobře chápu.

Pan Blake je tu na zkušební dobu. Bude pracovat za byt a stravu.

-Je to Angličan a má skvělé reference. -To bezpochyby.

Budeme muset pronajmout hodně pokojů, abychom si jeho služby mohli dovolit.

-Mluví naším jazykem? -Žena byla Francouzka. Domluvím se.

-Provedu ho a vysvětlím mu jeho úkoly. -Výborně.

Je to starý dům, pane Blakeu. Občas si přijdu stejně znavená jako on.

Nevím, proč jste se rozhodl na Odilin inzerát odpovědět,

ale vězte, že potřebujeme někoho, kdo má pro strach uděláno.

Co?

Co je zase?

Vidíte, klaplo to. Ale budete tu hru muset hrát.

Udělám, co bude v mých silách. Hrát majordoma se mi neprotiví.

Následujte mě. Máme toho ještě hodně.

Připravuju madam jídlo, ale vy jí ho můžete nosit.

Já jí pomáhám s osobními záležitostmi. Manon chodí denně prát a uklízet.

Madam přijímá hlavně v tomhle salónku. Teda přijímala. Teď už nikdo nechodí.

Z druhé strany jsou místnosti na věci na úklid.

Manon tam žehlí.

Pak je tu ještě sklep, ale tam já nikdy nechodím.

Zimní zahrada.

Dřív si sem madam ráda chodila číst.

Jdeme dál.

Tady v jídelně se podávaly večeře, ale ty už taky nejsou.

Pojďte, je toho ještě hodně.

-Na co čekáte? -Na dovolení.

Spíš mi pomozte. Podejte mi konvici, co je u okna.

-Spal jste dobře? -Jako bych odcestoval do minulosti.

Pokud jde o sprchu, to je přímo cesta do pravěku.

Nesahejte na něj!

Nesnáší to. Je divoký. Snese jen mě. Viď, Mefisto?

Než to tu dodělám, jděte vyžehlit noviny.

Vyžehlit noviny?

To je regionální výraz?

Ano, a znamená, že máte vyžehlit noviny žehličkou,

aby se zafixovala tiskařská barva a madam si neumazala prsty.

-To se u vás ve velkých domech nedělá? -Asi ano, ale můj dům není dost velký.

Běžte do prádelny.

Vzplály ceny ropy!

Vám to přijde k smíchu? Vy jste úplně na hlavu!

Jestli tu chcete zůstat, musíte na roli zapracovat.

Madam Beauvillierová?

Madam Beauvillierová?

Nezlobím se, neboť u nás začínáte, ale vězte, že mám ráda dochvilnost.

Omlouvám se, madam,

ale měl jsem technický problém s novinami.

Ukažte.

Ano.

-Co jste to za majordoma, pane Blakeu? -Jsem odhodlaný zde vydržet,

i když žehlení novin není má silná stránka.

Nalijte mi čaj, prosím.

Jelikož mám to štěstí a jste mi teď k dispozici,

odpovězte ještě dnes na tyto dopisy, ať nepřijdeme o dárkové bonusy.

Vy ty dopisy berete vážně? Mohu-li si dovolit...

Ne, nemůžete. Víte, na co tu jste, pane Blakeu?

-Na zkušební dobu. -Přesně tak.

Odile vám to jistě vysvětlila. Chci začít pronajímat pokoje.

-Je to pro mě nezbytné. -Rozumím.

Odile zcela důvěřuju a ona tvrdí, že to bez posily nezvládneme.

Musíme rozhodnout, zda tou posilou budete vy.

Do té doby nechci propásnout jedinou příležitost vyhrát hlavní výhru.

-Jsem blázen, že věřím na štěstěnu? -Ovšemže ne, madam.

Člověk nesmí ztrácet naději.

I když tomu už nevěří.

Utápíte se ve vzpomínkách?

Přesně odsud mám na Diane jednu velmi silnou vzpomínku.

Natáčeli jsme se.

Tady jsem ji taky spatřil poprvé.

Nostalgické vzpomínky bolí.

Jen když jsme vzhůru. Jinak se tomu říká sen.

-Na deprese mám lék. -Vskutku?

Na deprese pomáhá vyčistit si uši?

S ušima si dělejte, co chcete. Vyčistit potřebují pendlovky.

Madam se mě neustále ptá, co děláte. Musíme brát vaši zkušební dobu vážně.

Hrome, proč pískáte?

Abych vám představila Manon. Volání neslyší, tak pískám.

-O co jde? -Přijali jsme na čas nového kolegu.

Pan Blake.

-To je úlet. Vypadáte jako Brit. -To jste trefila. Jsem Brit.

To nebude jednoduché.

100 000 eur ve hře!

Vaše číslo bylo vylosováno!

Váš život se změní!

Jak může madam brát tyhle podvody vážně?

Každý by v tom tušil past.

Co ty na to, micko? Mňau!

Mňau mňau.

Neposmívejte se mému kocourovi ani madam. Je hodná.

-Já se neposmívám. -Mně ty dopisy taky přijdou směšné,

ale těžko ji soudit. Dělá, co může, aby panství udržela nad vodou.

Od pánovy smrti to není snadné. To byste měl chápat.

Přišla nedávno o manžela?

Pán zemřel před čtyřmi lety.

Od té doby s penězi nevychází.

Chcete si připít? To je jeden z mých oblíbených francouzských zvyků.

-Napijeme se na pronajímání pokojů! -Jestli to vypijete, je po vás.

To je moje směs na ucpaná umyvadla ve druhém patře.

Na vaše.

Žádný signál

Dovolali jste se do hlasové schránky Richarda Warda.

Po signálu zanechte vzkaz.

Richarde, to jsem já. Měl jsi pravdu.

Vrátit se sem asi nebyl dobrý nápad.

Kdybys viděl, co jsem nucen dělat, abych tu mohl zůstat!

Před chvílí jsem proplachoval umyvadla chemickou zbraní hromadného ničení.

Můj pokoj je menší než tvoje skříň na golfové hole.

Varuju tě, zmetku.

Pohni se, a ustřelím ti kebuli, rozkrájím tě a dám tě sežrat psovi.

Zmetek? Obávám se, že nerozumím.

To víš že jo, kámo. Už mám po krk toho, jak mi s kumpánama kradete nářadí.

Místo abys je s divokým přízvukem varoval po telefonu,

-jim vzkaž, že už sem nepáchnou. Jasný? -Hledal jsem signál.

A já vyšívám haksnama a jsem Miss Francie!

Mýlíte se. Jsem Angličan. Nemám divoký přízvuk.

Hni se, a prostřelím ti v hlavě tunel jak pod La Manchem. Kapišto?

Ty kráso, cigoši už taky choděj do důchodu pozdějc?

Nejsem pigoš a vy nejste Miss Francie!

Mohl jste mě zabít.

Kdybyste nepelášil jak zajíc, nejspíš jo. Moc mě to mrzí, pane Brakeu.

Ale splést si hromadu dřeva s budkou! To proto je u vás natíraj na červeno?

Připijeme si a zapomeneme na to.

Kdybych to věděl, uvítám vás líp, ale mně nikdy nikdo nic neřekne.

Chcete mě zase zabít? Tímhle se protahují umyvadla.

Nepřehánějte. Nektar to není, ale je slušná. Pálím si ji sám.

Pravda, je slušná.

Víte, pane Steaku, jsem rád, že už tu nejsem jedinej chlap.

Začínal jsem si připadat osaměle. Ty dámy jsou dost specifický.

Blake. Jmenuju se Blake.

Děkuju za skleničku. Už musím jít.

Nemůžete hned zase jít. Střelil jsem po vás, to lidi sblíží.

-Ještě jednu? -Ne ránu z pušky, doufám.

Ne. Skleničku na to, že jste tu.

Je tu někdo?

Varuju vás, jestli jste pigoš, znám někoho, kdo má velkou pušku

a plné zuby toho, že mu kradete nářadí.

Manon?

-Co tu děláte uprostřed noci? -Vůbec nic. -Jak vůbec nic?

-Vědí to Odile a madam... -Do toho vám nic není.

Promiňte, ale nemůžu vás tady nechat, jako by se nic nedělo.

Mám dceru o něco starší než vy.

Kdyby ji někdo našel v takovém stavu, rád bych, aby se o ni postaral.

Postaral se o mě?

Povídejte.

Nejspíš vám budu moct pomoct.

-Už jste byl někdy těhotný? -Přiznávám, že poslední dobou ne.

Pokud jste těhotná, je to velká novina.

Akorát že Justin mě nechal.

Předpokládám, že to je otec.

-Proč to udělal? -Protože je to hroznej kretén.

Říká, že jsem to udělala naschvál a vzala si jeho život jako rukojmí.

Ale to není pravda!

Máma mě vykopla, když to zjistila.

Tak spím tady.

Dobře si pamatuju, jak jsem se cítil,

když mi žena oznámila, že budu táta.

Úplně jsem zpanikařil.

Možná se tvůj Justin taky polekal.

-Myslíte, že se vrátí? -Neznám ho.

Ale vím, že muži nejsou vždy tak sebejistí, jak se tváří.

Ale tady spát nemůžeš, obzvlášť v tomhle stavu.

Je to skoro stejně ošklivé jako můj pokoj.

Nemám kam jít.

Já ti rozumím.

Hlavně nic neříkejte madam. Ani Odile.

Teď jsi chtěl jít ven. Měl sis to rozmyslet.

Potřeboval bys kočičí dvířka.

-Vyspala ses aspoň trochu? -Co myslíte?

-Doufám, že jste nic neřekl. -Za moc nestojím, ale slovo držím.

Promiňte mi ten včerejšek. Neměla jsem vás s tím otravovat.

-Máma říká, že moc mluvím. -Neomlouvej se.

Život není vždycky lehký a svěřit se někomu cizímu člověku někdy uleví.

Je fakt, že mi pak bylo líp. Děkuju.

No potěš!

Ta ho asi moc nemusí.

Koho? Magniera?

Vyhejbaj se jeden druhýmu, jak můžou.

Musím běžet.

Díky za pomoc!

Kam myslíš, že mi schovala oběd? Mám hlad.

-Děkuju za jídlo. Je to vážně výtečné. -Ještě je brzo, nic jsem vám neudělala.

Ukradl jste jídlo kocourovi!

-Neboj, chlapečku, mami ti hned něco dá. -Bylo to vážně lahodné.

Rád bych, aby mi to mami taky ještě někdy uvařila.

-Vy... -Snad mě nebudete bít?

Vy můžete jít setřít prach ze stropů na chodbách.

Zbavte mě pochybnosti.

Nezneužíváte situace k tomu, abyste si ze mě udělala otroka?

Zabavíte mi pas?

Jste normální?

A připravte salon, madam v 15 hodin očekává návštěvu.

Myslel jsem, že nikoho nepřijímá.

Těší se, že předvede svou novou hračku.

Jakou novou hračku?

Vás.

Vyrazte.

Nechala jsem si ušít dvoje úchvatné šaty.

Se všemi večeřemi, co teď mám, si budu muset rychle objednat další.

Smím se vzdálit, madam?

Anglický majordomus? Snad vás směnný kurz nezruinoval, má drahá.

Oproti očekávání, drahá madam,

je anglický sluha velmi výhodný,

obzvlášť je-li mu přes padesát. Je zlevněný.

Bude-li si madam cokoli přát, jsem k službám.

Jak může madam považovat tu ženu za přítelkyni?

Nesoudím. Pouze konstatuju.

Je to vidět na první pohled.

Neměla bych to říkat, ale nemám ji vůbec ráda.

Proč se s ní madam dál vídá?

Kdyby se nevídala s paní Berlinerovou, nevídala by se s nikým.

Ale včera jsem u madam v pokoji zaslechl hlasy.

Ona někoho má?

Nevzpamatovala se z manželovy smrti. A jste indiskrétní!

Nemám tyhle otázky pokládat, že?

Neboť jsem ve zkušební době.

Kdybyste si tu pronajímal pokoj, taky by vám do toho nic nebylo.

Tak mi odpusťte,

ale nedokážu se v takových situacích chovat lhostejně.

Zajdu za panem Magnierem.

Abych byl užitečný, rád bych s ním opravil videofon.

Jak chcete, ale sem ho nevoďte.

Pane Cakeu. Nečekal jsem vás.

Jdu kvůli videofonu u vchodu.

Mohli bychom ho společně opravit.

Videofon? Proč ne? To nebude složitý.

-Řekněte mi, až se vám to bude hodit. -Určitě. Skvěle.

Pane Magniere, nemáte náhodou stolní lampičku?

Rád si večer čtu, žádnou nemám a nechci s tím obtěžovat Odile.

Chápu. Jasně, počkejte. Myslím, že...

-Tumáte. -Co to je?

Nic. Jinou nemám. Vyhovuje?

Ale to je vážně obdivuhodné. Úžasné.

-Domeček pro panenky? -Nesmysl. Nedělám domečky pro panenky.

-To je pro ježky. -Pro ježky? -Jo.

Vyrábím jim chatičky, aby měli kde přezimovat.

Aby je nesežraly lišky.

Po lidech střílíte,

a ježkům stavíte domečky.

Ježci jsou roztomilý. A užitečný.

Ano, žehlí košile,

zvedají telefon...

Děláte si ze mě srandu? To není hezký.

Vůbec ne. Moc se mi to líbí.

A navíc je pěkný.

I když si nejsem jistý, že nutně potřebují závěsy na oknech.

Odile se o tom radši nezmiňujte. Už tak si myslí, že jsem divnej.

Jak chcete. Dejte vědět kvůli tomu videofonu.

A děkuju. Skvěle.

Dobrý den, Manon. Jak se ti dnes ráno daří?

Sehnal jsem ti do toho tvého hnízda dvě deky a lampičku. Bude ti tak líp.

Co se děje? Ozval se Justin?

-Mám červený oči. Řekne si, že fetuju. -Měla bys jí říct pravdu.

Co tu provádíte? Pískám jak šílená, a nikdo na to nereaguje.

Manon právě zemřela těžce nemocná teta.

-Byly si velmi blízké. -To mě mrzí. Nikdy jsi o ní nemluvila.

Ne... Moc se nevídaly.

Zeměpisná vzdálenost...

ale přivedla ji na svět a vychovala ji, když jí onemocněla matka.

-Teta byla porodní asistentka? -Ne, zubařka.

Nechte tu chuděru odpovědět! A běžte vyluxovat schody.

Kdy mi končí ta zkušební doba?

Už mě nebaví tady za vás háčkovat!

Jestli myslíte dřít, tak to je hákovat, ne háčkovat. Hybaj, koště čeká!

Tak koště, nebo lux?

-Co to provádíte? -Měřím mu teplotu.

Jste nenormální. Dejte mu pokoj.

Nic mu nedělám. Jen ověřuju jednu technickou věc.

To zvíře se chová divně.

-To není samo. -Co tím chcete říct?

Spíte s plyšákem. Ve vašem věku!

To není plyšák, ale Jerry. Patřil mojí dceři, když byla malá.

Když vyrostla, už ho nechtěla, tak jsem ho adoptoval.

Ale klidně se mi posmívejte.

Omlouvám se...

To jsem nechtěla.

Mefisto!

Ty jsi génius!

Jestli tu budete posedávat, najdu vám nějakou práci.

Nostalgii jste mi léčila vatovými tyčinkami.

Nechci vědět, co byste nasadila na beznaděj.

Proboha, snad ne záchodovou štětku!

-Vy jste blázen. -Je to horší, než že jsem na hlavu?

Musím vám sdělit dvě tajemství.

První se týká vašeho kocoura.

Zjistil jsem, proč se v kuchyni

nikdy nenalézá na stejném místě.

Zdržuje se tam, kde je přesně 22 °C. To je pozoruhodné.

-A to druhé tajemství? -Lhal jsem vám.

Nechtěl jste pokoj, jste z inspektorátu práce?

Tak vážné to není, ale je to závažnější. Manon nezemřela teta.

Aha. Tak proč brečela?

Je těhotná a přítel ji nechal.

Matka ji vyhodila z domu.

Takže teď přespává v garáži.

Další tajemství nechte na jiný den.

Nic dalšího vám odhalit nehodlám.

Proč mi nic neřekla? Bojí se mě?

Mně to taky neřekla. Zjistil jsem to náhodou jednou v noci,

když jsem se vracel od Magniera, co na mě vystřelil,

neboť jsem telefonoval na hromadě klád.

Slitování! Už žádná další odhalení!

To není odhalení, ale prostý fakt.

Chudák Manon.

Nahoře máme spoustu pokojů.

Promluvím s madam. Určitě jí pomůže.

-To je úžasné. Jste umělec! -Děkuju.

-Stříháte keře v tuhle roční dobu? -To je můj recept, na jaře líp obrazí.

-Znal jste pana Beauvilliera? -A dobře. Zachránil jsem mu život.

Došlo k nehodě. Vytáhl jsem chlapa z hořícího auta. To byl on.

Tak jsme se seznámili.

Zrovna mě propustili z truhlárny.

Pan François mě zaměstnal. Nejkrásnější roky mýho života.

Tehdy to byl palác štěstí. Madam byla veselá. Já našel novou rodinu.

Ale co pan François umřel, je to jinak.

Víte, pane Fakeu, nemoc nedělá rozdíl mezi dobráky a lumpy.

-Proč na tom druhém hrobě není nápis? -Do toho mi nic není, pane Treku.

Ani nevím, jestli tam někdo je.

Mám vás rád, pane Magniere,

dokonce hodně rád,

ale jestli mi ještě jednou zkomolíte jméno,

donutím vás spolknout ty nůžky.

Promiňte, mám se jmény trabl. Co si říkat křestními jmény? Philippe.

Andrew.

„Dárek pro vás: víkend snů“

Pokud by vám to nevadilo,

opravili bychom s panem Magnierem videofon

a do dveří od služebního vchodu bych namontoval kočičí dvířka.

-Nebude to nic stát. -Děkuju za vaše šetrná opatření.

Nechci být indiskrétní, ale to jste na tom finančně tak zle?

-Jste indiskrétní. -Mohl bych... -Pane Blakeu, to jsou moje záležitosti.

Jako dobře vychovaný muž to jistě chápete.

Jsem ráda, že tu jste, a nejsem sama.

Ale aby bylo jasno:

starat se o panství je jako řídit malý podnik.

Nemáte pro tuto oblast kvalifikaci.

Děkuji, že se budete držet svého oboru.

Co je?

To tys mě do téhle situace dostal.

Nezačínej.

-Děkuju. -Není zač.

Proč máte těžké věci tam,

kde jsou nejhůř dostupné?

Měla byste to prohodit s naběračkami, co jsou dole. Bylo by to snazší.

Vy máte názor na všechno.

Nezlobte se.

Jen jsem chtěl, abyste ulevila zádům.

Záda mám v pořádku, děkuju pěkně.

Vy i madam odmítáte jakoukoli pomoc.

-Prosím? -Nic. Zapomeňte na to.

Zato ty,

ty se necháš pěkně podrbat.

Ty jsi pěkný cvalík.

-Možná máš trochu nadváhu... -To je zimní srst.

Je fakt, že jsi pěkně zmlsaný.

Měl bys víc cvičit.

Naznačujete, že Mefistovi vařím lepší jídlo než vám?

-Ne, jen říkám... -Mefisto není tlustý!

A jestli vám nechutná, jděte jinam. Penzion tu asi bude, ale restaurace ne!

A položte toho kocoura!

Aspoň se neotrávíte.

Je tu chleba, udělejte si sendvič. Koneckonců je to anglický vynález.

Proč to děláte?

Neřekl jsem, že to není dobré.

Promiňte, pokud jsem se vyjádřil neobratně.

Chtěl jsem jen říct, že terina pro Mefista byla výtečná.

Měla byste se přestat bát a vařit podle sebe.

Pro nás i pro něj.

-Panství Beauvillier. Co si přejete? -Andrew, zkuste otevřít.

Funguje to!

-Jeden problém vyřešenej. -Bravo, Philippe. -Andrew...

-Musíte si myslet, že jsem chudák. -Proč mi to říkáte teď?

Je to videofon, ne zpovědnice.

Stydím se vám to říct do očí.

Jsem pořád mimo mísu.

To je zase nějaký ten váš výraz?

O co jde?

Nevím, co mám dělat.

Žiju v chatě hluboko v lese. Když jdu za lidma, vždycky se to podělá.

Andrew, podívejte se na mě. Jsem jako slon v porcelánu.

Odsud vypadáte spíš jako žába.

Vážně.

Pomůžete mi?

-Zima, že by kočku nevyhnal. -Že by psa nevyhnal!

-Už to bude. Prostřete nám, prosím. -Mňam mňam.

Smím něco poznamenat?

Jestli vyřknete pochybnou narážku na Mefista, týden vám neuvařím.

-Mefisto je atlet. -Nepřehánějte to.

Pokud se to týká uspořádání nádobí, dělejte jakoby nic.

Nic jsem neviděl.

Zato cítil.

Mefisto si pochutná.

Neprovokujte, nebo mu dám vaši porci. Což by bylo jen spravedlivé.

Vážně? To je pro nás?

-Když budete hodný. -Kde jste se naučila takhle vařit?

Pracovala jsem pět let v pracovní četě v místní vyhlášené restauraci.

-V četě? -Tak se říká týmům v kuchyni.

Odile, to není jídlo,

ale umělecké dílo.

-Neposmívejte se mi. -Ne, vážně.

Jak z restaurace s michelinskou hvězdou. Já se v tom vyznám.

Máte talent.

Jak jste dosáhla tak jemné chuti?

Přestala jsem se bát.

Proboha!

K čemu jsou tu kočičí dvířka, když jimi nechodí?

Pokud to není indiskrétní:

proč děláte tady, a ne v té restauraci?

Nechtěla jsem dělat kariéru.

Byla jsem tam kvůli muži.

Naučila jsem se vařit kvůli němu.

Pro něj.

Nabídli mu výborné místo ve vaší zemi, v Londýně.

Chtěl, abych jela s ním, ale já odmítla.

Bála jsem se.

Bála jsem se, že až se stane šéfkuchařem, už mu nebudu připadat dost dobrá.

Odjel a já se pohřbila tady.

Musím vám připadat trapná.

Protože máte minulost a něčeho litujete?

To jistě ne.

Vy něčeho litujete, pane Blakeu?

Hodně věcí, ale v mém věku

už člověk nelituje omylů,

ale toho, že přišel o některé lidi.

Tolik mi jich chybí.

Proč vaříte jen pro Mefista?

Nesoudí mě.

Jestli mě seshora vidíš, asi se hodně směješ. Nic tu nepoznávám.

Všichni jsou tu trochu zvláštní.

Mám pocit, že jsou to stejní zoufalci jako já.

Moc bych tě tu chtěl.

Philippe, smím vám položit osobní otázku?

Pokud jde o uspořádání mojí barabizny nebo ty domečky, tak radši ne.

Co je mezi vámi a Odile?

To slon v porcelánu taky podělal.

Vám to prozradit můžu.

Žije sama a já taky,

tak jsem to chtěl změnit.

Asi jsem to nedělal nejšikovnějc. Od tý doby se mi vyhejbá jak čert kříži.

Anglii nikdy netrvá dlouho, než nasadí jezdectvo.

U Waterloo nás to přišlo draho.

Nejsem Anglie, a přestože nejsem nejmladší, u Waterloo jsem nebyl.

Ve vašem zájmu se vyhněme předsudkům, co o sobě naše země navzájem mají.

Francie se od zrádnýho Albionu nemá čeho obávat.

Jste si jist?

Chcete vědět, jak vidíme Francouze u nás?

Jasně. Mě nevyděsíte!

Žába v baretu s bagetou,

co řve a poučuje ostatní

a o svátcích jí šneky.

Ale musíme se mýlit.

Vy vůbec nevypadáte jako žába. Jen na obrazovce videofonu.

-A víte, jak vidíme my vás? -Povězte mi to.

Zamindrákovaný, upejpavý a prohnaný.

-Děkuju, Philippe. -Není zač.

-Taky se má za to, že jste asexuální. -Asexuální?

Když chcete vědět, kolikrát se Angličan pomiloval, stačí spočítat jeho děti.

Jsem chudák, mám jen jednu dceru.

-A jako jaké zvíře si nás představujete? -Angličan je podle nás zvířecí druh.

Moje žena byla Francouzka, ale tohle mi zatajila.

Hodně věcí mě ve vaší krásné zemi udivuje.

Třeba to, že máte tykání a vykání.

Vykání je praktický.

Lidem, co nemáte rád, vykáte a je zachovaná slušnost.

Lidem, co máte rád, můžete tykat.

Je to jako dáreček, zvláštní pouto.

Pokud si ten dáreček zasloužím,

tak bychom si možná mohli tykat.

Proč ne, milej Andrew.

Vy jste mě neslyšeli pískat?

Zdálo se mi, že něco slyším, ale měl jsem za to,

že tyhle vojenské metody jsou určeny jen lidem, co mají sluchátka s hudbou.

A navíc mám pauzu.

Mám zavolat na inspekci práce?

Potřebuju pomoct s nábytkem v pokoji pro Manon.

Pokud je to pro dobrou věc, jsem váš člověk.

Mizíš po anglicku, protože vyhrávám. Ale z toho se nevykroutíš.

Jsem překvapen, že si Francouz může splést galantnost se zbabělostí.

Radši nám pojď pomoct.

Ne! Žádná námaha! Zůstaň sedět.

Tady se posaď. Tak.

-Kde je pan Blake? -Šel pro polštáře a deky.

Tady jste!

Šel jsem na kosmetiku a pak jsem si několik hodin zaplaval.

Udělalo mi to moc dobře!

Udělalo mi to moc dobře!

Nemelte nesmysly a pomozte mi s postelí.

Je velká. Ty moje ledviny...

To nevím.

Zato Philippe by se toho mohl ujmout.

Děkuju.

Ne, ne.

Jdu se podívat, jak se Manon zabydluje.

Nevím, jak vám poděkovat, madam.

To ani nemusíte. Pomoct vám je samozřejmost.

-Musíte uhnout. Jinak to tam nedáme. -Rovnou řekněte, že jsem tlustá.

Já přece neřekl, že je tlustá!

-Vždycky to podělám. -Pořád o ni stojíš?

Hraješ, nebo debatuješ? Šachy jsou vážná věc.

Hele!

-To tě naučí si ze mě utahovat. Šach! -Bravo. -Youplo, pojď sem.

Těšíš se na zítřejší večeři?

Znemožním se.

Už roky jím polotovary. S Odile to nemá cenu ani zkoušet.

-Zejtra budete mít u stolu divočáka. -Co je to divočák?

-Divoký prase. -Výborně.

S divokým prasetem jsem ještě nikdy nevečeřel.

Když takhle leje, říkáme, že padaj trakaře.

V angličtině se říká, že prší kočky a psi.

Vím, že ti to bude připadat divné, a v tomto případě s tebou souhlasím.

Mefisto!

Mefisto!

Už je čas jít domů. Pojď za mamkou.

Pojď kouzelnými dvířky.

Mefisto!

Když projdeš kouzelnými dvířky, mamka ti udělá krevety, jak je máš rád!

-Čičiči! -Dobrý večer, paní Odile. Jak se máte?

Co vás to napadlo? Jste normální?

-Co je? -Za vámi.

Ty jsi tady, chlapečku!

Je to hodný kocourek, vrátil se sám jako velký kluk

kouzelnými dvířky, kterými se stále ještě protáhne,

i když je morbidně obézní.

Já vám dám!

Kolik vám je, pane Blakeu?

-Mluvím samozřejmě o mentálním věku. -Příliš, madam.

-Vrásky nejsou ve tváři, ale v hlavě. -V tom s vámi souhlasím.

Ale snažte se Odile nezabít. Nechci, aby dostala srdeční záchvat.

Vynasnažím se.

Vrátím se do domu, aniž by mě načapala.

-Hezký den, madam. -Vám také, pane Blakeu.

To nepůjde. Mám z tebe vítr.

Snaž se použít představivost.

Máš připomínat Odile, ale vypadáš jak travestita, co šlápnul na minu.

I Youpla jí je podobnější.

Začneme ubrouskem.

Takhle ne. Ne.

Vezmeš ho opatrně za růžek

a necháš působit gravitaci.

-Ubrousek mi prostře gravitace? -Přesně tak.

Pak si ho položíš na kolena.

Já se sice většinou pocintám jinde, ale dobře.

Philippe, zkus se soustředit.

Manon je tu za chvíli. Musíme probrat aspoň posazení ke stolu.

-Ona tě takhle uvidí? -A to vadí? -Chudák holka! Jak tě uvidí, potratí!

Ještě jednou ten ubrousek.

Takže za růžek.

Gravitace.

-A na kolena. -Lepší.

Ale zkus nenatahovat krk jako psychopatické kuře.

Tos neviděl sebe.

Přejdeme...

-Přejdeme k tomu, jak držíš příbor. -Co s tím je?

Za prvé to, jak se ho chopíš. Není to závod.

Počkej, až budou mít všichni jídlo a budou se do něj moct pustit.

Jasný.

Čekám.

Teď si ho vezmi.

To vypadá, jako bys chtěl někoho probodnout.

Zabodnu steak a hrášky jeden po druhým.

Když se budeš chovat jako pablb, nikam se neposuneme.

-Otevřu a připravím ji na tebe... -Zůstaň sedět.

Děkuju, že jste přišla.

Byla by škoda si tohle nechat ujít.

Dobrý večer.

Pozměníme pravidla. Sednu si na stranu. Zapomeňte na mě.

To nejde. Tvoje krása mě oslňuje.

Zasáhnu, jen když uděláš chybu.

V takovém případě tě trošku praštím.

To je romantika!

Kdy jí mám čenichem poslat masovou kuličku?

Připravit.

Pozor.

Teď.

-Máte ráda květiny? -Zbožňuju je.

No a do jaký země byste se rád vydal?

Bojím se letadel a mám mořskou nemoc. Musím do země, kam se jede vlakem.

Dá se jet na Bahamy vlakem?

No a...

Už jste někdy byla na rande?

Určitě, když jste tak krásná.

Bylo to strašně dobrý, paní Odile.

Nikdy jsem nejedl nic tak...

...chutnýho.

Dozvěděla jsem se, že stavíte domečky pro ježky.

To je hezké.

Ne, ne. Nenechte se rušit. Jen jsem zaslechla zvuky.

Jsem ráda, že tu hezky trávíte večer.

-Pojďte si s námi dát dezert. -To je milé, ale půjdu nahoru.

-Smím-li si dovolit... -Vy si dovolujete často.

Zůstaňte. Byla by to škoda.

Dobře. Chvíli s vámi posedím.

Děkuji.

Děkuji.

Prosím, madam.

Děkuji.

Je to výtečné, Odile.

Jsem šťastná, že našemu domu vdechujete život.

Děkuji vám za to.

Vaše pozornosti a snahy mě dojímají.

Připíjím na vás na všechny.

Na nás na všechny!

Mimochodem...

Musíme se připravit na dva hosty, na něž chci udělat dojem.

Jsou z významné webové stránky, která nabízí ubytování.

Jsou to Britové. Jako vy, pane Blakeu.

Mohli by nám pomoci s propagací pokojů k pronájmu.

-Děkuji. -Dobrou noc, madam. -Dobrou noc.

To byla úplná hostina, paní Odile.

Pomůžu vám s nádobím a vrátím se k sobě do jeskyně...

Ne, já to uklidím. Mám své zvyky.

Příště vám donesu hříbky na naložení.

-Ještě jednou děkuju. -Dobrou noc. -Dobrou noc, Philippe. -Dobrou noc.

Všichni si pochutnali.

Myslíte?

Jak o tom můžete pochybovat? I madam si vychutnala tarteletku.

Ráda jsem vám všem uvařila. Možná bychom s tím měli zase začít.

Hledal jsem vás.

To je nádherná místnost.

To byla pánova kulečníková herna. Od jeho smrti byla zavřená.

Madam si přeje, abychom ji na návštěvu lidí ze serveru na ubytování otevřeli.

Až budeme pronajímat pokoje, bude tu prý bar.

-Proč jste mě hledal? -Musí se vybrat vína k večeři.

-Ujmete se toho? -Jít do sklepa? Nikdy v životě.

-Ne, je to samá havěť! -Taková velká holka?

Pojďte, bude to chvilka.

Uvolněte se. Dobře to dopadne. Řekněte, kam mám jít, a klidně zavřete oči.

Vinný sklep je vzadu vlevo.

Jsme tu.

Ještě nechte oči chvíli zavřené.

Tak.

Vyberte víno a jdeme nahoru.

Cítím, jak nás sledují.

Jsou tu a sledují nás. Viděl jsem film, kde dokonce přiletěli z jiné planety.

Přestaňte se mi posmívat!

Tyhle budou ideální k předkrmu. Vezměte je, já se jich nedotknu.

-Jdu pro hadr. -Proboha, nenechávejte mě tu samotnou!

Bordeaux vezměte k jídlu. Muškát k předkrmu a šampaňské k dezertu.

Andrew, asi padnu jak šraňky.

Co to znamená?

Jasně.

Chudák. Úplná Šípková Růženka.

V zámku z pavučin.

-Má pěkný nohy. -Vidíš, že tě zajímá.

Nemel a pojď. Berou mě záda. Nevypadá, ale je pěkně těžká.

-Říkej si, že zachraňuješ princeznu. -Ty tomu říkáš záchrana?

Když něco hodně váží, říkáme, že je to těžký jako prase.

To je vtipné. U nás se zase říká: je těžký jako březí kráva.

Já vás oba slyším.

Já vám dám...

-Dobrý večer, madam. -Dobrý večer, Andrew.

Melisso?

Nezlob se, že tě nepolíbím, ale neznáme se.

Vypadáš dobře.

-Co tu děláš? -Doprovázím manželku.

Vyhledává po Francii rekreační prostory pro významný internetový server.

Neozval ses a nedalo se s tebou spojit.

Už jsem myslel, že ti dali čípek. Přijel jsem tě zkontrolovat.

Madam Beauvillierová říkala, že najala anglického majordoma.

Nejen ty se do všeho pleteš.

Vypadáš dobře, starý brachu. To mě těší.

Kdyby mi někdo řekl, že mě budeš obsluhovat u večeře,

nikdy bych tomu nevěřil. Tomu se bezesporu říká kouzlo života.

Uvědomuješ si, do jaké jsi mě dostal situace?

Dostal ses do ní sám, hochu.

A právě proto jsem nadšený, že tu jsem.

Vlastně bys mi měl držet dveře s malíčkem položeným na švu kalhot.

-Richarde... -Pane Warde, když dovolíte.

Nejsme ze stejného světa.

Malé spropitné?

Vítejte! Jsem moc ráda, že jste přijeli.

-Melissa Wardová. Richard, můj manžel. -Dobrý večer.

Nesmírně mě těší.

Jsou nádherné.

Pane Blakeu, najděte pro ně, prosím, vázu.

Jsem šťastná, že vás poznávám. Pojďte dál, provedu vás.

Doufám, že vás moje sídlo okouzlí.

-Je to velmi dobře udělané. -Všechny fotky dělají profesionálové.

Příteli, mohl bych dostat led?

Jestli toho nenecháš, ty zvrhlíku, tak přísahám...

Zbožňuju, když mi vyhrožuješ.

Co chceš udělat? Ponížit mě v šachách. To je mi fuk.

Vykašlat se na mě v zásadní večer? To už jsi udělal.

To mi zaplatíš.

Zítra klidně, ale dnešní večer si užiju.

Nezapomněl jste na můj led?

Hned to bude.

Já chcípnu.

-Co se stalo? -Nejsem na tuhle práci stavěný.

To nevadí, není to vaše profese.

Odvahu! Brzo máte po zkušební době. Ale dneska večer vás potřebujeme.

Máte pravdu. Něco vám řeknu, paní Odile.

Všichni jsme tu na zkušební dobu.

Narozením to začíná a smrtí končí.

Máme jinou práci než filosofovat.

A přestaňte s tou paní. Když jsme v jedné četě, říkáme si jen jmény.

-To telecí soté bylo mimořádné. -Mám fantastickou kuchařku.

-Budete pokoje pronajímat i se stravou? -O tom jsem nepřemýšlela.

Skvělou pověst si získáte už jen pokoji. Váš zámek je nádherný.

Bude třeba ho trochu obnovit, aby byl ještě atraktivnější.

Nebojte, lidé prahnou po autenticitě, atmosféře a příběhu.

Vaše panství je bezpochyby plné vzpomínek.

Je o tom přesvědčen i váš majordom. Že?

Pán má naprostou pravdu.

To byl večer!

Je zvláštní vidět tě jako majordoma, ale sluší ti to.

Vždycky ses o nás všechny staral.

O pronájem pokojů si nedělej starost. Má to tu půvab, bude rychle plno.

Běž rychle dovnitř. Máš šaty jak topmodelka. Nastydneš.

Na tuhle návštěvu nezapomenu.

A já snad ano? Celý večer sis ze mě utahoval.

-Neobjímej mě. Někdo nás může vidět. -Řeknu, že jsem se zamiloval.

Andrew, neměl jsem pravdu.

Udělal jsi dobře, že jsi sem jel. Už dlouho jsem tě neviděl tak plného života.

Přijel jsem kvůli minulosti,

ale asi se tu cítím v přítomnosti.

-Budeš dál hrát majordoma? -Netuším. To se uvidí.

Mluvíš v budoucím čase. Skvěle.

Nebudu se ptát, kdy se vrátíš, ale dej si pozor, můžu se vrátit já.

Děkuji.

Byla jste spokojena se včerejším večerem?

Ano, všichni jste byli skvělí.

Reklama na webových stránkách by opravdu mohla pomoct.

Souhlasím. Hlavně aby to stačilo.

-Dnes žádné dopisy s výhrou? -Ne, madam.

Ráda bych šla do parku.

Doprovodil byste mě?

Zapomněla jsem, jak je tahle část parku krásná.

Chybí vám vaše žena?

Šíleně.

-Podvedl jste ji někdy? -Ani jednou.

Jste vybaven neobyčejnou mravní silou.

Nejsem o nic lepší než ostatní,

ale měl jsem strach, že Diane ublížím.

Jistě jste si všiml, že na tomhle náhrobku není jméno.

Na nic se neptám, madam.

Je to kompromis, pane Blakeu.

Můj manžel měl téměř dvacet let...

...tajnou lásku.

François byl celý můj život.

Ale já pro něj byla jen část.

Chtěl, aby ta žena byla pohřbena tady u nás,

a já svolila.

Strpěla jsem tu urážku pod podmínkou, že tu nebude napsané její jméno.

Ale žil s vámi.

Připustil byste, abyste byl pro vaši milovanou na druhém místě?

To, že mě podváděl, pro mě není až tak velké drama.

Zdrtilo mě,

jak moc ji miloval.

Z chvilkového rozmaru bych se vzpamatovala.

Ale z jejich lásky ne.

Madam?

Ještě okamžik,

prosím.

François byl moje štěstí i neštěstí.

Přesto mi chybí.

Někdy s ním mluvím, ale neodpovídá mi.

Musíte si myslet, že jsem blázen.

S ním jsem se nebála.

Nicméně tohle je bezpochyby...

...naposled, co jsem sem přišla.

Vy neotevřete?

Jak dlouho ji tam necháte tvrdnout?

Než zjistím, jestli je její řasenka skutečně voděodolná.

Sdělíte madam, že dorazila její báječná přítelkyně?

S radostí.

Zrovna jsem šla nahoru.

Od prvního zazvonění jsem měla dost času sejít.

Necháte ji jen zavlažit, nebo nasáknout tak, že dostane zánět průdušek?

Dává madam něčemu přednost?

Nebuďte krutý.

Otevřete klec a nechte hyenu vstoupit.

Jde si pro moji mršinu.

Je mi to strašně líto, madam.

Podívejte, jak vypadám!

To dobře vidím.

Bylo praktičtější, když byla brána otevřená.

Videofon ještě vyžaduje seřízení.

Pane Blakeu, dojděte ke mně do pokoje pro šál.

Nechci, aby nám návštěva nastydla. Pojďte dál.

„Poslední upomínka – předžalobní výzva“

„Přejete-li si prodat nemovitost, zavolejte nám“

Je hezké, že vás rozněžňuje románek mezi vaší komornou a jejím amantem.

-Je to jak ze špatného filmu. -Koláček?

Já si dám.

Váš majordom obsluhuje líp než kuchařka.

-Děkuji. -Ta u toho nevypadá tak ladně.

-Proč si mě tak prohlížíte? -Milady lidmi hodně opovrhuje.

Přitom se o Francouzkách říká, že jsou velkorysé a elegantní.

Moje služebnictvo ví, kde je jeho místo, příteli.

Nejsem váš přítel.

Manon a Odile jsou mimořádné ženy

a u nich naopak doufám, že jsem jejich přítel.

Co si to dovolujete? Takhle se mnou nikdy nikdo nemluvil!

Vy nic neřeknete?

Když je v tomhle stavu, radši mlčím. Mám strach.

To je příliš. Vždycky jsem vám chtěla pomáhat, a vy mě za to urážíte!

Můj kabát! Nežádám-li příliš.

To snad ne! Co dělá?

Přece nebude dělat mrtvýho brouka napořád!

Už toho mám dost!

Dobrý večer. To je Andrew.

Problém?

-Ne větší než obvykle. -Justin se stále neozval? -Ne.

Myslím, že když jsem ho viděla posledně, bylo to naposled.

Naposled... Na takový pohled na svět jsi mladá.

Jsi ve věku, kdy jsou věci poprvé. Jako když jsi zjistila, že budeš maminka.

Pádila jsem k záchodu a zvracela jsem.

Už čekám týdny, pane Blakeu.

Napiš mu.

-Co? -Pošli mu dopis nebo sms.

-Co mu mám napsat? -Co cítíš.

Co pro tebe znamená.

Napiš mu o dítěti, je i jeho.

Bez hněvu a výčitek.

Pomůžu ti, jestli chceš.

Výsledek ti nezaručuju,

ale stojí za to to zkusit.

Tak jo.

Problém?

Mám obavu o madam.

Už než jste přijel, nebyla úplně fit, ale v posledních týdnech se to zhoršilo.

-Bojím se o její zdraví. -Poslední dny mi přišla smutná.

Nevím, co dělat. Už ani nejí.

Ano?

-Můžu s vámi mluvit? -Později, pane Blakeu.

-Dovolte, abych naléhal. -Řekla jsem: později.

Máme o vás s Odile starost.

-Proč? -Kvůli vašemu zdraví.

-Touhle dobou není nikdo úplně zdráv. -Myslím, že příčina je zcela jiná.

-Vaše finanční potíže jsou tak vážné? -To se vás netýká.

-Nechci se plést do vašich záležitostí. -Přesto to děláte.

Myslím, že musím. Materiální problémy vyřešíme.

Ale vy byste měla jít k lékaři a měla byste si nechat pomoct.

Kromě toho, že jste finanční poradce, jste ještě i doktor?

Odejděte. Už si vás dnes nepřeju vidět.

Madam, vyslechněte mě, prosím...

Madam.

Madam?

-Co si to dovolujete? -Nedáváte mi na vybranou.

-Nařídila jsem, abyste odešel. -Mé svědomí by mi to neodpustilo.

Vaše svědomí vám plat nedá. Ještě krok, a propustím vás!

Hodně bychom ztratili.

Vy i já.

Odejděte. Prosím. Nechte mě.

Tentokrát mi nic vnucovat nebudeš.

Už tě nechci poslouchat.

Pořád vás nechce vidět. Promiňte, je to moje vina. Jsem za vaši hádku zodpovědná.

Vy za nic nemůžete.

To já se k ní vnutil.

Naopak jsem vám za hodně vděčný. Vám i madam.

Děkuju.

Má návštěvu a řekla mi, že vás tam nemám pouštět.

-A koho tam má? -To mi neřekla.

Dva pány v obleku. Možná bankéře.

Slibuju, že se do toho nebudu plést,

ale nechte mě jít nahoru si odpočinout.

Přece mě nesrazíte k zemi před kocourem?

Děkuju.

„Nabídka koupě panství Beauvillier“

Odpusťte.

Kterou část posloucháte?

Omlouvám se, já...

Kterou část?

Tohle jsme s Françoisem zbožňovali.

Také jsme to s Diane měli moc rádi.

Neměl jsem. Je mi to upřímně líto.

To nemusí.

Když vám žena zemřela,

přestěhoval jste se?

Přemýšlel jsem o tom, ale zůstal jsem.

Chtěl jsem, aby všechno zůstalo stejné.

Jednala jsem jako vy.

Držela jsem se, dokud to šlo,

ale už nemám na vybranou.

Žena, kterou velmi obdivuju, mi řekla, že člověk nesmí ztrácet naději,

i když už tomu nevěří.

-Přestaň se vrtět. -Už to skoro mám. -Tak polez dolů.

Odsud jsi úplně prťavý. Jako trpaslík.

-Víš, co ti trpaslík řekne? -Jo.

Andrew! Andrew, řekni něco!

Prosím tě, řekni něco!

-Já... -Co říkáš? -Řekni mojí...

-Andrew! -Řekni Sárince, že ji mám rád.

A že lituju,

že jsem toho pro ni...

-...nedokázal udělat víc. -Řekneš jí to sám. Toho se dožiješ!

Andrew, zůstaň tu se mnou! Andrew, zůstaň tu!

Andrew!

Andrew!

Poznáváš mě?

Jste...

...divočák.

Anebo spíš trpaslík!

Ty jsi vůl. Myslel jsem, že je po tobě.

Už ses konečně probral?

Nevím.

Na něco se mě zeptej.

-Co je oblíbený jídlo paní Odile? -Kachní prsíčka na liškách.

Ale radši bys, aby žrala tebe.

Dost. Už nic neříkej. Jsi zpátky mezi náma.

Jak ti je?

Jako někomu, kdo spadl zvysoka.

Doktoři říkají, že nebudeš mít následky.

Všichni tu za tebou byli. I madam. Ale tys byl mimo.

Jak dlouho jsem byl v kombu?

Skoro dva týdny. A říká se: v limbu.

Děkuju, Philippe.

-Za co? -Žes mi připomněl, že mám žít.

Předtím jsem se smrti nebál.

Měls vidět, jaks metelil, když jsem po tobě střelil.

Ty, co maj života dost, tak neupalujou.

Jsem rád, že jsi zas tady.

V zámku to bez tebe není ono.

-Dobrý den, pane Blakeu. -Dobrý den. -Tomu říkám uvítací výbor!

Chceš podat rámě?

Kdybych měl paruku a rtěnku, neodmítnu, ale takhle přede všemi...

Otevřeme poštu, pane Blakeu? Máme víc jak hodinu zpoždění.

Zase jste vyhrála milion.

Hoďte to do koše.

Myslela jsem, že už vás neuvidím.

Člověk se musí mít na pozoru před tím, o čem má za to, že je to naposled.

Brzo budou Vánoce. Ráda bych, abychom je oslavili všichni společně.

-Co na to říkáte? -Ptáte se na můj názor?

Neprovokujte mě.

Mefistovi nechutnalo, co jste uvařila?

Už tři dny je pryč.

Nebojte, půjdeme ho s Philippem hledat.

Najdeme ho, slibuju.

Děkuju, Andrew.

To není jediná špatná zpráva.

Když jste byl v nemocnici, přišla zase paní Berlinerová.

Měla prsten, co jí madam prodala. S krásným smaragdem. Od pana Françoise.

Znám ho. Mnohokrát jsem ho čistila. Chudák madam. Štve mě to.

-To si ta kuna dovolila? -Přišla se sem naparovat s kořistí.

-To je skandál. -Philippe taky zuřil.

-Philippe? -No a? Vám taky říkám Andrew.

A neposmívejte se mi. Už tak jsem dost nešťastná.

Kocour a madam...

A to nemluvím o vás. Mysleli jsme, že jste po smrti.

Taky jste mi moc chyběla, Odile.

Vím, že jste mi přinesla Jerryho.

Děkuju.

Takhle pozorná

dokážete být jen vy.

Všude vás hledám. Ti chlapi z realitky přišli pro papíry, co madam podepsala.

-Jde o prodej panství? -Myslím, že ano.

Pojď se mnou. Vezmi pušku.

Promiňte, pánové.

Požádám vás o dokumenty, které paní Beauvillierová podepsala,

nebo odtud neodejdete.

-To je výhrůžka? -Slib.

Ta transakce se vás netýká.

Zmizte.

Dej sem tu smlouvu, vadný výrobku!

Andrew, říká se „zmetku“. „Vadný výrobek“ je moc technickej výraz.

To je fuk.

Myslíš, že jsi na Divokém západě, burane?

Máš v dostavníku díru, kovboji.

Myslíš, že bych se rozpakoval zabít chlapa, jako jsi ty?

Přemýšlej.

Andrew! Ty ho fakt odděláš?

-Vím, kde se dá schovat tělo. -Můžeme to probrat. -Tu smlouvu.

Kašlu na to, nenechám se zamordovat kvůli provizi.

Mám ji.

Jste úplně na hlavu!

Co to „úplně na hlavu“ vůbec znamená?

Natáhni si kuklu.

Proč mám zelenou? To je na nic, budu vypadat jak zombie.

Chtěl jsem mít tu co ty. Ta má větší šmrnc, jsem jak z komanda.

To kouše.

Nejspíš jsem chytil tvoje anglický vši.

Varuju tě! Jestli je nahatá, budu zvracet.

Co to děláš?

Vy nekřičet!

-To je přepadení! -Slitování! Nesnězte mě!

Sníst vás?

-Jste mimozemšťani! Vycucnete mi mozek! -Moc tam toho k vycucnutí nebude.

Nic jíst nebudeme. Chceme šperky!

-Šperky? -Si, señorita. Jinak velký problém!

Vale, vamos, venga. Šperky!

Ale já nechtít pistolero!

Vy lhát! Jiné šperky!

-Kde být? Schnell! Kde? -Pronto.

Jestli vy haló polizia, porca miseria!

My vrátit a very hot na tvoje orejas.

Comprende mucho?

Zapomenout nosotros. Když mluvit, ich come back und kolossal apokalypsa.

-Danke schön. -Co to děláš? -Commando, trust me.

Komando, věř mi. Ty vole, bude všem vykládat, že jí Marťani dali prachy!

Co se děje?

Proč zvracíš? Nebyla nahatá.

Měl jsem vážně strach.

-Ty jseš vážně střelenej! -Je to horší než být na hlavu?

Philippe, musím ti něco přiznat. Nikdy jsem nebyl majordom.

Tušil jsem to. Jsi prohnilej špion, kterýho se MI6 zbavila.

A kdo to schytal?

Já!

Jsem majitel podniku v Anglii.

Mně je to fuk.

I kdybys byl Marťan, budu se s tebou kamarádit dál. Jsme kámoši, ne?

O tom není pochyb.

-Co je? -To je Andrew.

Omlouvám se,

ale jdu kvůli Mefistovi.

Musím vám něco odhalit.

Už žádná další odhalení! Jak se kocourek má?

Kocourek se má výborně!

Je z něj maminka!

Odile, víte určitě, jaký je rozdíl mezi holkami a kluky?

Každopádně nebyl jako koule kvůli zimní srsti.

Ta jsou roztomiloučká!

Já kdybych potkala Ježíška, přála bych si...

...pokoj pro děťátko.

A abych tu s váma mohla dál pracovat.

Já bych si přála, abych byla o deset let mladší a měla odvahu.

Ale to v té své nůši asi nemá.

Já bych chtěl ještě jednou jíst s tátou a mámou.

Hodně bysme si povídali. Mám jim toho tolik co říct.

A taky takovejhle večer se ženou a dětma, kdybych...

...kdybych je měl.

-Co tu tak potmě děláte? -Říkáme si přání Ježíškovi.

To je nadlouho.

Kdoví co nám přinese?

Alespoň těm hodnějším z nás.

Jestli to řekneš, oholím tě.

Fajn, rozdělíme se napůl, ale nebonzneš mě.

-Manon, co děláš v té zimě venku? -Byla jsem v garáži.

Zabralo to! Ten váš nápad! Justin mi nechal vzkaz!

A co v něm je?

Že toho lituje, že měl strach a že mě miluje. Měl jste pravdu.

To je skvělé!

Vy jste úžasný.

Vaše dcera má velké štěstí, že vás má.

-Ještě není čas na čaj. -Proto tu nejsem.

Věnovala byste mi chvilku?

S radostí.

Nejdete mi, doufám, dát výpověď.

Veselé Vánoce.

Děkuju moc.

Vy jste samé překvapení, pane Blakeu.

Společenské konvence, data a žehlení novin, to není nic pro vás.

Takže dnes máme předčasné Vánoce.

Co to je?

-Ne, to nemůžu... -Není to to, co si myslíte.

Vy víte, co si myslím?

-Jakým zázrakem... -Zázraky se nevysvětlují.

Jako dobře vychovaná žena to jistě chápete.

Šla byste se se mnou projít do svého parku?

Co od toho mám očekávat, pane Blakeu?

Věříte na náhodu, Nathalie?

Naháníte mi strach.

To mi teď říká hodně lidí.

Víte, proč tu jsem, madam Beauvillierová?

Na zkušební dobu?

Už mi neříkáte Nathalie?

Lhal jsem vám, Nathalie.

Tady jsem se seznámil s mou ženou Diane.

Jednoho letního večera jsme sem vyryli své iniciály

a já se pokusil vyrýt kolem kapesním nožíkem srdce,

ale moc mi to nešlo.

Vypadalo to spíš jako...

...brambora.

Tušila jsem, že nejste majordom.

Našel jste zde to, v co jste doufal?

Mnohem víc.

Odjedete?

Ještě nevím. Nechce se mi.

Ale nezáleží to jen na mně.

Zato vy neodejdete.

Co tím chcete říct?

Tady máte něco na podpal.

Vaše panství už není na prodej.

Pro údržbu domu nemám kvalifikaci.

Zato řízení podniku je můj obor.

-Dovolte, abych vám pomohl. -Ale jak jste...

Jen jsem si zahrál na kovboje.

To odpovídá mému duševnímu věku, že?

Nevím, koho madam pozvala, ale bude tu dost lidí.

Aspoň máme příležitost seznámit se s tvým Justinem.

Videofon! Philippe, jdeš tam?

Je ve sklepě a já mám ruce v těstě. Běžte vy!

Jdu.

Koneckonců jsem pořád ve zkušební době.

-Veselé Vánoce, kamaráde! -Ahoj, Andrew.

Rád vás vidím, vy tajnůstkáři.

Richarde, upozorňuju tě, že dnes večer tě obsluhovat nebudu.

To je škoda! Pro jednou jsi mě poslouchal!

Nevím, jestli si ten dárek zasloužíš.

Od tebe nic nechci. Máš otřesný vkus.

-Vsadím se, že tenhle se ti bude líbit. -Ano?

Co bys řekl na to, kdyby za tebou přijela Sárinka?

-Podívejte, jak zjihnul! -Přijede moje dcera!

My víme, pane Blakeu. Taky máme někdy dobré nápady.

Konečně vám o něm budu moct říct celou pravdu.

Nevěřte mu ani slovo.

Andrew, nechcete ten dárek rovnou?

Sarah.

Moje dcera Sarah.

-Vítejte. -Těší mě.

www.titulky.com