Original subtitles

-To jste vy? Dáte si kávu? -Ne, děkuji.

-Už dlouho jste neměl dovolenou. -Vy o něčem víte?

Ano. 40 km od Prahy, krásný vzduch, koupání...

Posledně to byly hory, lyžování a 2 vraždy.

Všechno vám řekne v Dubé jistý poručík Vlach.

Takže jedu na dovolenou. Máte cestovní příkaz?

Zlomte vaz!

-Poručík Vlach. -Kalaš.

Totožnost zatím neznáme.

-To je lékař. -Doktor Vít.

Je to chlapec, asi 12 let.

Je mrtev asi 3 týdny následkem pádu z velké výšky.

Odznak. Měl ho v kapse.

S ničím se nehýbalo. Nahoře jsme nic nenašli.

-Mohl se po dopadu ještě hýbat? -Těžko. Má přeraženou páteř.

Benfica Lisabon... Kde to asi vzal?

-Kolik asi vážil? -Kolem 40 kg.

-Ve škole jste se ptali? -Hned ráno. Ale nic.

Třeba nebyl zdejší.

To je Lájoš Mihály. Pracuje tu v cihelně.

Tvrdil, že syna nemá, ale pak se přiznal.

Opil se, chlapce zbil a ten utekl. Hledali ho pak, ale nenašli.

-Je to tak? -Je. Dostal facku a utekl.

A už se nevrátil... Kdy to bylo?

Asi před třemi týdny. V neděli byla tancovačka.

-A v kolik hodin utekl? -Před polednem. Ani nejedl.

-Co měl na sobě? -Jen trenýrky a košili.

-Byl jste hodně opilý? -Jen malounko...

-Kde jste ho hledali? -V dědině a v lese.

-V rokli ne? -Tam nechodil.

Tenhle odznak měl v kapse. Znáte ho? Ne?

To byl její syn, z prvního manželství.

-On nebyl váš? -Ne. Ale říkal mi táto.

Je to 5,15 m.

Hotovo!

-Dobrý? -Ano! -Můžeme.

-Jen 2,3 m! -Tak to zkusíme jinak.

-Můžeme? -Jo!

-Přesně. -Zatím o vraždě nemluvte.

-Třeba někdo z rodiny... -Cikáni se mezi sebou nevraždí.

Hej, Šindlerová!

-Prý jste potkala v lese cikánského kluka? -Ano.

-O té tancovačce? -Jo. -A kdy? -Asi po obědě.

-Takže ve 2 nebo ve 3? -Jo, jak mě zahlédl, tak utekl.

-Jen jsem viděla krev. -Krev? -Měl ji po celém obličeji.

Tak vám děkujeme.

Vidíte? Facka od cikána.

-Dá se tu sehnat nocleh? -No, třeba tady u Šindlerové.

To jste celý vy.

-Spíte? Máte tu návštěvu! -Koho? -Policajt z Dubé.

-Nechtěla jsem vás budit. -No, tak ať jde dál.

-Tak co je? -Něco jsem zjistil v cihelně.

Jdeme za vámi, pane Fojt. Jde o to dítě.

-Co já s tím? -Děláte přece s Mihálym?

-Neřekl vám, že to byl jeho syn? -Ne. Proč taky.

-Vy jste se nedávno poprali. -No a co? -Proč?

Je líný a ostatní na něj dřou.

-Tak jsem mu to řekl. -Ručně? -Tak trochu.

-A co ty deky? -Které? -Vy víte

No, někdo je ukradl, já řekl, že asi cikán a někdo mu to donesl.

Řekl jste mu, že ho i s dětmi zabijete.

-To bylo ve vzteku. -Ale my našli jeho syna mrtvého.

-To přece ne... -Co jste dělal tu neděli?

-Nic. Byl jsem doma. -Celý den?

Byla neděle. Nikam jsem nešel.

-Žijete sám? -Jo. Žena umřela.

-Kolik vám je? -53.

V cihelně dělá 2 roky, předtím byl v plynárně.

-Mívá návštěvy? -Ani ne. Přišel ze Slovenska.

Má syna, ale toho jsem dlouho neviděl.

Zjistěte, jestli ho neviděli o té tancovačce.

-Major Kalaš. -Tůma. -Je tu Vavroch? -Něco provedl?

-Ne, chci se ho něco zeptat. -Aha. Moment...

-Moc rád ho nemá. -Nedivím se mu.

-Něco provedl? -Ne, jen občas pije.

-Tak co, Vavrochu? -O co jde?

-Vy jste byl v polepšovně, že? -No a co?

-Kolik je vám? -20.

-Jak dlouho jste v Dubé? -Od jara.

-Vy tohle sbíráte, ne? -Kde jste to vzal?

-Nevíte komu odznak patří? -No jasně!

Děkuji. Posaďte se.

Už jste si vzpomněla?

-Nebojte, táta vás neslyší. -Já fakt nevím.

Tak znova. Odznak jste koupila od Vavrocha pro svého milého.

-Ve 13,30 tu neděli, co byla... -Tancovačka.

A říkáte, že jste pak odznak ztratila. Kde?

-Hledala jste ho? -No...

-Kde? -Všude. Na chodbě... -Proč lžete?

Vavroch vám dal odznak a vy jste s ním hned odešla.

Jak se jmenuje ten váš kluk?

-No, tak mi to řekne váš otec. -Počkejte.

On je ženatý. Dělá v Řečicích, ale jezdí sem za rodiči.

A za vámi.

Schůzku jste měli v lese, aby vás neviděli, co?

Mně nejde o vás, ale o tenhle plíšek.

-Kde ho vzal ten malý cikán? -On nás špehoval...

Tady.

-A dál? -Co dál? -Tady jste leželi. A pak?

Něco zapraskalo, ohlédl jsem se...

...a on se na nás díval, tady z toho roští.

-Co jste udělal? -Nic. Utekl, nechal jsem ho být.

-Co vy na to, slečno Veselá? -No, Honza... -Co?

-Běžel za ním a hned se vrátil. -Dohonil ho?

Kluk prý upadl, tak ho nechal.

Nic jsem mu neudělal.

-Ten odznak jste mu nevzal? -Já nevěděl, že ho má.

Byl v saku a to leželo v tom křoví.

-Kdy jste přišli? -Ve dvě.

-Objevil jste ho hned? -Asi za čtvrt hodiny.

-Takže ve 14,15. Měl jste vztek? -To jo.

-A to jste k němu nešel? -Ne.

Tomu nevěřím, pane Burda.

-Co jste mu udělal? -Nic. -Našli jsme ho mrtvého!

-To byl on v té rokli? -Ano.

Ale on nebyl mrtvý! Vždyť potom tu už nebyl.

-Jak to víte? -Všechno vám řeknu.

Nastavil jsem mu nohu a on upadl hlavou na strom.

Nehýbal se a já dostal strach.

-Dál... -Šli jsme domů, každý sám.

Já na to pořád myslel a tak jsem se vrátil.

Všechno jsem prohlédl, ale kluk byl pryč.

-Vážně? -Opravdu! -Je i jiná možnost.

Byl mrtvý, tak jste ho odtáhl do rokle a shodil dolů.

To není pravda! No řekni, Vlasto!

-Věřte mi! -Nelžete už.

-Tu máte. -Děkuji.

-Jak dlouho jdete do lesa? -Tak 10 minut.

-Toho kluka jste viděla zblízka? -Ani ne.

-A jak víte, že krvácel? -Na dálku vidím dobře.

-Nikdo jiný tam nebyl? -Ne.

-Počkejte... vlastně jo. -Kdo? -Nějaký muž. Ale byl daleko.

Zdál se být opilý.

-Jak vypadal? -Nevím, bála jsem se ohlédnout.

-Kdy to bylo? -Asi půl hodiny po tom cikánovi.

Nešla byste se projít do lesa?

Zdálo se mi, že chlapec byl v bezvědomí.

Odešli jsme ve 14,45. Bylo to tak?

Dále: Ještě v lese jsme se rozešli,...

...aby nás někdo ze vsi neviděl.

Počkejte. Pane Burdo, nebylo vám na tom klukovi něco nápadného?

-Ne. -Vzpomínejte! Obličej, hlava...

-Co vy, slečno? -Ne. -Nekrvácel třeba? -Krvácelo?

-Určitě ne, to bych viděl. -Tak dobře.

-Co s námi uděláte? -Nic. Jděte domů.

Počkejte. Pan Burda první, slečna půjde až za chvilku.

Dopíšete to jindy.

Šindlerová mi ukázala to místo. Přesně tam, kde byli ti dva.

Přísahá, že dítě krvácelo, ti dva krev neviděli.

Kluk asi přišel k sobě a utekl. Burda ho už nenašel.

-Do prčic! A vy Burdovi věříte? -Nevím.

Zjistěte, co měl na sobě, pošleme to na rozbor.

-A co starý Fojt? -Nikdo ho tenkrát neviděl.

Zjistěte, kdo tenkrát víc pil. V lese byl také nějaký opilec.

Někdy po třetí hodině. Ale byl daleko, nepoznala ho.

Těžký život...

JSOU SLYŠET KROKY.

VÝKŘIK.

-Fuj, to jsem se lekla! -Já taky. Stalo se něco?

Ne, jdu vám jen poděkovat, že jste nás pustil.

-Hlavně kvůli Honzovi. -A to je všechno?

Táta se ptal, o co šlo. Řekla jsem, že o Vavrocha. Neřeknete mu nic?

-O panu Burdovi? -Táta by mě zabil.

-Proč jste si vybrala ženatého? -On se rozvede. Už půjdu...

-Počkejte. Znáte Fojta? -Ano.

-Neviděli jste ho v tom lese? -Ne.

-V hospodě také nebyl? -Nebyl...

Tak vylezte!

-Promiňte, majore, že vyrušuji... -Co se dá dělat. Jste tu dlouho?

-Já nevěděl... -Tak o tom mlčte. Co máte?

Pitevní nález toho cikáněte.

Pokročilý rozklad, nic nezjištěno.

-Máme oblek toho Burdy. -Vezmu ho do Prahy.

-Kdy se vrátíte? -Asi pozítří.

-Hledáte někoho? -Fojtovy. -Támhle. -Děkuji.

Musíte klepat, nejde jim zvonek.

-Dobrý den. Pan Fojt? -Není doma.

-Kde je? -V nemocnici. -Copak? -Přejelo ho auto.

-Je to vážné? -Ne, za týden ho pustí.

-Jste jeho žena? -Jo. A vy? -Vyšetřujeme něco v Dubé.

Jde o pana Fojta staršího.

-O tchána? -Ano. Nemáte ho ráda?

Byli jsme u něj jen dva dny letos v únoru, po svatbě.

-Co dělá váš muž? -Číšníka.

-Jezdí za otcem? -Málo. Když má čas.

-Co je s tchánem? -Škoda, že ho znáte tak málo.

Vyhrožoval jednomu cikánovi, že ho zabije i s dětmi.

-A jedno z nich je mrtvé. -Mrtvé?

Byl by toho schopen?

-Doufám, že slyšíte dobře! -Promiňte...

To dělá často?

-Na co myslíte, paní Fojtová? -Na to, co jste říkal.

-Byl by toho tchán schopen? -To snad ne.

-Nechcete mi něco říci? -Já nic nevím.

Opil se a spadl pod kola. Je to jen slabý otřes mozku.

-Vy děláte i v neděli? -Jen pár minut.

Počkejte s tím, až za chvíli!

-Hádka ještě nic neznamená. -Jenže to dítě někdo zavraždil.

-Vy si myslíte, že... -Nemyslím. Tady jde o fakta.

-Váš otec vyhrožoval zabitím. -On nikdy nikomu neublížil.

-Kdy jste u něj byl naposledy? -Po svatbě, se ženou.

-Váš otec hodně pije? -No, je pořád sám...

Právě. Přihne si v hospodě a pak se vrací lesem domů...

Jenže táta si nosí pivo domů. V hospodě si nedá ani hlt.

Tak vám děkuji. Dobrou chuť.

-Zajdeme si na oběd? -To už je 12? Tak jo.

-Ale v Dubé bude zavřeno. -Nebude... Co je to? Zastav!

-Rozřízl si pilkou tepnu. -Vykrvácel?

To je Otradovec, otec toho chlapce.

-Kdy odešel z domu? -Ráno. Školu měl až odpoledne.

Nic mi neřekl.

-Našel ho tady Frič. -Už nedýchal.

Máme na sebe štěstí. Doufám, že jde jen o úraz.

-Takhle ležel? -Ano. -Řezal támhle stromek.

Tady je zářez. Stopy krve. Na pilce taky.

Došel k těm břízkám a tam ztratil vědomí.

-Mám zařídit převoz? -Ještě počkáme.

-Tak co? -Co ta barabizna? -Bývalá panská stodola. Je prázdná.

Asi to byl úraz. Žádné příznaky pohlavního zneužití.

Příčinou smrti bylo vykrvácení.

-Čekal bych spíše povrchový řez. -Je to trochu neobvyklé.

JE SLYŠET HLUK

Měl jste pravdu, byl levák.

-Co teď? -Vyhlaste pohotovost.

-Ke stodole dáme fotobuňku. -Z Řečice už přijeli se psem.

Jedu do Prahy. Ať děti neběhají samotné. Ale žádnou paniku.

-Tak co? -Hotovo. Otisky z té lahve.

-Boty jsou nové, žádné stopy. -Děkuji.

-Nebalil sis do toho svačinu? -Ne, ty fleky už tam byly.

Jenže tady scházejí 2 listy.

Tady to máte.

-Asi ty obrázky sbíral! -Také si to myslím.

Kdepak úraz! Druhý případ. Víte, jak to s lidmi zamává?

Stejně to mává i se mnou.

Víte, já jsem jen pouhý venkovský lékař.

Nejste první, s kým se radím.

Předpokládáte stejného pachatele?

Měl jsem případ člověka, který začal vraždit,...

...když při autonehodě uviděl krvácející dítě.

-To myslíte toho cikána? -Potkal ho, když krvácel.

Ale co u malého Otradovce?

Řekněme, že jde o homosexuálního sadistu.

Toho vzruší představa ostrého nástroje, který vniká do těla.

-To by šlo. Poranil tepny schválně. -A cikáně shodil do rokliny.

-Ale nedošlo k pohlavnímu zneužití. -Počkejte...

Někdy to vůbec nebývá nutné.

K uspokojení mu stačí přepadení, strach, pohled na krev.

Podplukovníka Tesaře. Moment, předám.

Kalaš. Začíná to být zajímavé.

Chodím na ryby, pěkné koupání, přesně, jak jste sliboval.

U té stodoly? Nasadili psy, ale začalo pršet.

Bleskově prověřit naše záznamy a pátrat v nemocnicích a ústavech.

Zítra vám pošlu seznam všech lidí. To je všechno. Dobrou noc.

Už radši nekuřte. Mám hlavu jako škopek.

-Co je to? -Rozbor šatů Fojta a Burdy.

Žádné stopy krve.

-Škoda, že vám utekl. -To dělá pivo. Dřív jsem sportoval.

Určitě to byl ten chlap, co ho viděla Šindlerová.

Co nám to pomůže?

Jo, a před tou tancovačkou byl v hospodě jenom Vavroch.

-Ten, co sbírá odznaky? -Jo. Ale nevědí, kdy odešel.

CVAKÁ SPOUŠŤ FOTOAPARÁTU.

Vavroch! Vavroch!

-Vy si myslíte, že vás nechytnu? -Mami!

-Pojď sem! -Au! Mami! To bolí!

-Tu máš, ty hajzle! -Au!

-Říkali, že jste tu. -Co je to? -Fotky. Někdo byl ve stodole.

Starý Fojt!

Měl jsem je schované ve stodole.

To jsou ty deky, co údajně ukradl Mihály?

Jo. Chtěl jsem je odnést pryč.

-To vy jste utíkal? -Jo. Byl jsem tam už odpoledne.

To si ještě povíme.

-Nahoře také nic. -Zavolejte poručíka Vlacha.

-Kde jste měl tu skrýš? -Tady.

-Už tu nic nemáte? -Ne. -Přece jste nešel jen pro deky!

-Nic jiného? -Ne.

-A co je tohle? -Nevím. -Jak to? Čí to je?

-Já to sem nedal. -Řekněte pravdu!

S tímhle nic nemám. Jinak bych je taky odnesl, ne?

Zmizte odsud.

A zítra přijďte, sepíšeme protokol!

Někdo nám vraždí děti a já chytám zloděje.

-Nemohl jste vědět... -Já nevím vůbec nic!

Nevím, co ten sadista udělá zítra!

Mohu jenom čekat. Ale něco mi tu nehraje...

Přece sem ten dědek nelezl jenom kvůli dekám.

-Ještě jednou to tady prohledejte. -Třeba ty boty přinesl někdo jiný.

-Vavroch? Mám pro něj skočit? -Ne, jdu jen kolem. Včera tu byl?

Jen ráno. Dostal facku, utekl a přišel až dnes.

-Kam šel? -Nevím.

Vy myslíte ten malér v lese?!

-Umíte mlčet? -Jistě! -Tak o tom mlčte.

-To už zase pil? -Ne. Byl tu včera dopoledne?

-Ne, přišel až večer. -Neviděl jste u něj nové boty?

-Polovysoké, žlutá tvrdá kůže? -Ne.

-To je jeho? -Jo. Ale já mu do věcí nelezu.

-To vy jste mě volal? -Jak to bylo s Vavrochem?

-Přinesl odznak a pak tady zůstal? -Ano.

-A byl tu, když jste přišla z lesa? -Byl.

-Byl opilý? -Sotva pletl nohama.

-Kdy jste ho vyhodila? -Ještě nebyly 3.

-Odjel autobusem? -V neděli nic nejede.

Šel asi zkratkou přes les.

Ve Smrkové? Aha, loni!

Vyšetřovali jste to? Dobře. Ještě zavolám. Konec!

-Mám pro vás novinu. -Já taky. Informace o Vavrochovi.

-Tak co? -Třikrát přepadl malé kluky.

-Tady v Dubé? -Ne. Bylo to ve Smrkové.

A jednou v Borovanech. Kluk mu nechtěl půjčit míč.

Dalšího zranil kvůli penězům, třetího pobodal v opilosti nožem.

Z ústavu utekl třikrát, rodiče se k němu nehlásili.

-Palec! -Co jsem udělal? -Tak ukaž!

-Kde jste byl v pondělí dopoledne? -Pohádal jsem se s mistrem.

-Na to jsem se neptal! -Řekl mi, že toho cikána...

...jsem určitě oddělal já.

Jenže ten cikán byl v lese ve stejné době, jako vy.

-Já ho ale neviděl. -Kdy jste byl v panské stodole?

-Tam jsem nebyl... -Nebyl?!

-Jsou na ní vaše otisky! -To už je dávno. Spal jsem tam.

-Byl jste tam v pondělí. -Ne! To bylo na jaře.

Tak to vidíte. Cikána jste neviděl, ve stodole jste nebyl...

-A teď se přiznáváte. -Já nic...

Nedělejte neviňátko! Jednoho chlapce jste pobodal.

-Oni se mi smáli. -Já vás viděl. Bijete děti!

A berete jim věci. Proč? To si s tím hrajete?

-Co s tím děláte? -Nic... já tenkrát trochu pil.

Trochu! Přiznej se, sakra!

-Viděl jsi Otradovce s pilkou... -Ne! Já nic neudělal!

Znáte tohle? Co ty díry? Kdo to je?

-Máma, to mě učila chodit... -Vem si to.

Sedni si.

Vím, že to nemáš lehké.

Ostatní měli všechno, domov, rodiče... a ty nic.

Nechtěls být sám, ale kluci tě nechtěli.

-Tak jsi je začal bít. -Proč asi?

Protože křičeli a to se ti líbilo.

Pak jsi chtěl vidět krev, dělalo ti to dobře.

-Přiznej se! -Co to říkáte...

Nedalo ti to pokoj a pořád jsi chtěl vidět krev!

Nezapírej! Pořád víc krve.

Nejdřív nožem, pak pilou... A pořád malý kluky. Je to tak?!

To není pravda!

Pro každýho jsem svině z polepšovny. I pro vás!

-Nerad vás obtěžuji tak pozdě. -To je v pořádku. Tady...

Vavroch Antonín. Před měsícem byl očkován proti tetanu.

-Záznam z psychiatrie nemá. -Tak ho tam pošleme.

Zkuste to. Možná to je z nedostatku lásky.

Zůstal citově chladný, hojí si komplexy na slabších.

-Pedofilní sadista? -To těžko.

-A homosexuální také není. -Jak to?

Při útěku z ústavu se zapletl s prostitutkou. Léčil jsem ho.

-Zjistit nevinu je hezké, ale... -Ale ne pro kriminalistu.

-Tak co? -Jsou mi malý. -Ukaž!

Sundej to! Ale ještě jsi nevyhrál.

-Tak znovu. Kdes byl v pondělí? -Už jsem všechno řekl!

-No, já mám času dost. -ZVONÍ TELEFON.

Dubá. Praha? Ano... Cože, Fojtová?!

-Kdy se to stalo? -Dnes v noci.

Museli jsme vyrazit dveře, bylo zamčeno zevnitř.

Žádné stopy násilí. Pustila plyn a šla si lehnout.

-Jsou tu jen její otisky. -To topila teď v září?

-Podle sousedky je tu vlhko. -Pošlete ji sem!

Hotovo?

-Vidíte, a minule jsem vás vyháněl. -To nic.

-Mluvila někdy o sebevraždě? -Ne. Ale klidná rodina to nebyla.

-Jak to? -Často se hádali.

-Naposledy jak skočil pod to auto. -Skočil? -To mi řekla ona.

-Vyhrožoval, že si něco udělá. -Posaďte se.

-Svěřila vám ještě něco? -No, že Fojt má nějakou ženskou.

-Udělala to kvůli tomu. -Proč?

No, pan Fojt jí v nemocnici řekl, že se s ní rozvede.

-Mluvila o tom? -No, do smíchu jí nebylo.

-Včera jste s ní nemluvila? -Ne, byla jsem u dcery.

Pršelo a já se zdržela.

-Ty hádky byly kvůli tchánovi? -Já nevím.

Jednou šlo o nějakou modrou bundu. Koupila ji manželovi na Velikonoce.

A pan Fojt ji dal otci, tak to tu byl kravál.

To by stačilo.

-Jděte ještě spát. -Kdepak, já už neusnu.

-A děkuji. -Teď by právě vstávala, chudinka.

BUDÍK ZVONÍ.

-Vy neležíte? -Doktor mi dovolil chodit.

Sedneme si?

-Jak dlouho už chodíte? -To snad už víte.

-Jdete kvůli tátovi? -Ne. Jde o vaši ženu.

-Co je s ní? -Včera večer si pustila plyn.

Plyn... Je mrtvá?

-Mohu ji vidět? -Až po pitvě.

-Víte, proč to udělala? -Nerozuměli jsme si.

V neděli jsem jí řekl, že se rozvedu.

-A v pondělí jste měl vycházku? -Byl jsem za ní.

Řekla, že si něco udělá.

-Jedna ze sester mě pustila ven. -A pak?

Byl jsem u ní v práci. Můžete se zeptat.

-Rozmyslela si to? -Slíbila, že to neudělá.

-Byl tu ještě někdo? -Jenom táta.

-Váš otec? Kdy? -Včera. Přinesl mi pár jablek.

-To chce vodku. -To už mi nepomůže.

Už jsme dědka měli. Takhle naletět!

-Sbaštil jsem tu historku s dekami. -Za chvíli ho přivezou.

Objeví se v Praze zrovna když Fojtová umře.

-A co mladý Fojt? -Byl za manželkou.

Vrátný to potvrdil.

Ten budík také není důkaz.

Mohla ho natáhnout a teprve pak se rozhodnout pro plyn.

Snad... Ta ženská něco věděla.

Byla v Dubé 2 dny...

-Co když u něj viděla ty obrázky? -ZVONÍ TELEFON.

Tesař. Ano? Moment...

Tak starý Fojt zmizel, chalupa je prázdná!

Dobře. Ať tam ještě zůstane. Kdyby něco, hlaste se!

Našli řidiče autobusu. Fojt odjel z Prahy ve 22,30.

Mohl to tedy všechno stihnout.

Řekněme, že chtěl Fojtovou umlčet.

-Ale jak? Bylo zamčeno zevnitř. -To je to nejmenší.

Hlavně aby ho dostali.

Vstávejte!

Útěk je půl doznání.

-Proč mě nenecháte? Jsem starý... -Tak vám dáme židli.

Tak podívejte.

Když zabili malého Otradovce, byl jste u stodoly.

Najdeme mrtvého cikána kousek od vaší chalupy.

Včera zemřela paní Fojtová a vy jste tu zas!

-Ona je mrtvá? To nevím... -O těch botách také nevíte?

-Včera večer jste tu nebyl, že? -Byl.

-Jen tak, náhodou? -Ne, syn mi psal.

-Jak to? On vám psal? -Jo.

Chtěl abych mu od ní odnesl všechny věci.

-Nechtěl se k ní vrátit. -No dobře.

Přišel jste sem pro věci.

Paní Fojtová vám něco řekla a vy jste jí pustil plyn.

Ráno je mrtvá a vy se schováváte v Dubé.

Já? Plyn jsem nepustil!

Nezdržujte. Prosím...

Vrátil jste se. Věděl jste, že topí.

-Stačilo uzavřít přívod plynu. -To ne!

Plameny zhasly a pak jste plyn zase pustil.

Plyn začal ucházet. A paní Fojtová usnula navždy.

Ne! Byl jsem tu jen pro věci.

Nezapírejte. Přiznejte se.

Nemůžu přiznat, co jsem neudělal! Já nikoho nezabil!

-Tohle neznáte? -Co to je? -Obrázek mrtvého dítěte.

Z toho časopisu, do kterého jste zabalil ty boty.

Ne, tak to nebylo! Přísahám. Všechno je lež...

-Víc už jsem z něj nedostal. -Vyspí se a přizná se.

Má toho dost, děti, Fojtová... nedivím se, že se zhroutil.

Co kdybych se zhroutil já?

-Líbí se vám ta jeho výpověď? -Vrazi zapírají přesvědčivě.

Jo, ale neusínají na útěku.

-Přijel poručík Vlach. -Ať jde dál!

-Dobrý večer. -Co máte? -Prohledali jsme tu stodolu.

Našli jsme pod schody hromádku popela.

Zbytky zipu. Tady je i pár modrých vláken.

-Proč mě taháte z postele? -Taky bych už radši ležel.

-Kdy vás pustí? -Zítra. -To se hodí.

Budu od vás potřebovat výpověď.

-Vy jste daroval otci bundu. -Když to víte...

Dostal jste ji od manželky k Velikonocům.

Vy ale tvrdíte, že u otce jste byl naposledy v únoru.

Poštou jste mu nic neposílal, tak jak dostal tu bundu?

-Byl jsem u něj na narozeniny. -17. srpna. A 18. byla tancovačka.

-Proč jste to zatajil? -Nechtěl jsem být podezřelý.

O vás mi nejde. Co dělal váš otec v neděli mezi 3. a 5. hodinou?

Spravoval něco na půdě. Pak se chystal dojít pro pivo.

-A já si šel na hodinku lehnout. -Pak už byl zpátky?

Ne. Teprve si myl na dvorku ruce.

Hledal tu bundu. Visela na plotě a najednou zmizela.

Zmizela?

-A kdo by ji na té samotě vzal? -Víte, on...

-Objevil se tam ten malý cikán. -No a?

Táta na něj volal, kluk odběhl a já si zase lehnul.

Možná se vrátil a tu bundu vzal.

-A otec určitě neodešel? -Ne.

-Je někdo v ambulanci? -Zkuste zaklepat. -Děkuji.

-Ještě něco? -To je asi všechno.

Dobrou noc a děkuji.

Už je vám lépe?

-Co ještě chcete? -Dochází mi trpělivost.

Proč jste mi neřekl, že syn tenkrát byl u vás?

-Neptal jste se. -Na to cikánské dítě také ne.

Ani na tu modrou bundu!

To vám řekl syn?

Potřebuji jen pár detailů.

-Viděl jste manželku? -Ano.

Podezírám vašeho otce ze 3 vražd a vy mu můžete dokázat alibi.

V neděli 18. srpna došlo k vraždě cikánského dítěte.

Vy poslední jste ho viděli živé a váš otec mohl jít za ním.

-Šel za ním. -Ano?

-Možná se hned vrátil, jenže... -To už jste spal.

A nebo jste vzal tu bundu a šel do lesa za nimi.

Otec se vracel a vy jste šel za tím klukem sám.

Dohonil jste ho a v roklině srazil dolů.

Bunda byla zakrvácená a tak jste ji schoval ve stodole.

-To myslíte vážně? -Jste nemocný člověk, Fojte.

Chodil jste se na tu bundu dívat.

Když není po ruce oběť, stačí vám kus krvavé látky.

Sbíráte takové obrázky a když můžete, vraždíte.

-Komu to chcete dokázat? -Vám. Pusťte film!

To bylo včera večer.

To dítě jsme tam poslali my. Uvidíme, co bude dál.

Nemohl jste žít se ženou, žil jste s představami.

Možná jste se ovládal, ale pak jste začal pít.

Pokus o sebevraždu, rozvod...

Zmátla mě ta nemocnice.

V pondělí jste byl za ženou, ale vrátil jste se až odpoledne.

Jel jste do Dubé spálit tu modrou bundu a ty obrázky.

Bohužel jste zahlédl mladého Otradovce s pilkou.

Vaše žena to o vás věděla. Proto jste mluvil o rozvodu.

Mohl to být motiv sebevraždy.

Vylákal jste otce do Prahy, aby byl podezřelý.

V noci jste manželce pustil plyn. Jenže jste přitom zmokl.

V nemocnici jsme našli ještě vlhký plášť.

-Proč jste nespálil i ty boty? -Byly nové.

A byla by jich škoda, že?

-A máme to. Co starý Fojt? -Ukradl jen ty deky.

Mladý je odnesl do stodoly a on si šel pro ně.

-O synovi to nevěděl. -Zato jinde ano. -Co je to?

Psychiatrické posudky.

Pořád se stěhoval.

Obtěžoval chlapce, vyšetřován sexuologem...

Změnil bydliště a zaměstnání...

Exhiboval na dětském hřišti...

Podezření na úchylku, možný sklon k sadismu...

Taky mě to šokovalo. Pacient odmítl léčení...

Nedostavil se ke kontrole, změnil místo pobytu...

Příště se dám na psychiatrii.