Original subtitles

-Panáka si nedáš? -Ne. -Kolik bude těch prken? -2 kubíky.

-Přivezeš to dneska? -Zítra. Potřebuji si ještě něco zařídit.

-Nechceš zabalit něco k jídlu? -Ne, to je dobrý. Tak zítra.

-Silniční kontrola. Pane řidiči, vaše cestovní doklady. -Co je?

-Pil jste něco? -Kofolu, zeptejte se v hospodě. -Povolení k jízdě.

-Žádná černota, naftu a kilometry platím. -OSP Hradec.

V pořádku. Můžete jet.

Tam dole.

Musel být opilý. V zatáčce vletěl do protisměru. Strhl jsem řízení.

Promiňte, čekám na doktora Zíbrta. Já jsem Linhartová.

-Vy jdete kvůli manželovi? -Ano. -Já ti potom zavolám.

Včera večer jsem vašeho muže operoval. Můžete jít se mnou?

-Prosím, posaďte se. Dáte si kávu? -Ne. Děkuji.

Pane doktore, je to zlé?

-Řekněte mi raději pravdu. -Museli jsme mu odebrat...

...levou ledvinu. Při autohavárii došlo k protržení tepen a žil,...

-...které ji zásobují krví. -Ano. -Bohužel jsme zjistili,...

...že jeho pravá ledvina je od narození zakrnělá.

A patrně nikdy nepracovala.

To znamená, že je po tom úrazu bez ledvin?

-Jenže tím jeho život rozhodně nekončí. -Jak teď bude žít?

Uklidněte se, bude žít. Jako podobně postižení pacienti.

-To je strašné. -Proč?

Máme dokonalé umělé ledviny, které mu umožní návrat do života.

-Až se jeho stav vyrovná, budeme uvažovat o transplantaci. -Ano.

Já vím, vy to teď vidíte všechno jinak, ale musíte nám důvěřovat.

Uvidíte, že za nějaký čas bude život vašeho manžela přijatelný.

-Pane profesore, je tu Mudr. Zíbrt. -Buď zdráv. -Prý jsi mě sháněl?

-Jak to vypadá ohledně té ledviny? -Normální průběh.

Máme totiž na pětce těžký úraz.

Mozkové krvácení. Přivezli ji včera. Nevíme, kdo to je.

-Ležela tady asi 3 hodiny. -Včera ráno jsme našli tohle.

V křoví, asi 200 m odtud.

Tady je fotodokumentace. Kateřina Marková, 28 let.

Bydlí u matky v Radyni. Měla mít u sebe zlaté hodinky,...

-...náušnice, náramek a peníze. -A ještě tady.

Ale kdo ví, jestli to k ní patří?

-Jinak už nic? -Podle odřenin se musela dost bránit.

Tomu lesu říkají Bukovinský. Silnice je asi 200 metrů odtud.

-Kdo ji našel? -Náhodný houbař z Polan.

O tu chatu jsme se také zajímali. Ale teď tam nikdo není.

Tomu nerozumím. V sobotu šla jako vždy před 11 na autobus.

-Ke druhé dceři do Polan. -Jak, jako vždy?

Každou sobotu. V neděli se zase vrací. To vím určitě.

Jenže tuhle sobotu do autobusu vůbec nenastoupila.

-Ani v 11, ani později. -To není možné. -Poznáváte tohle?

Počkejte, to je přece... To jí muselo vypadnout z náramku.

Nosila ho na levé ruce.

-Asi dárek. -Nevím. -Od mládence? -Žádného nemá.

Jeden rozvod už stačil. Ta malá vedle je její.

-Bolí ji v krku. Tak jsem ji uložila. -Tu fotku mi půjčíte?

Dám vám tu samou bez rámečku.

-Tak co, jakpak ti říkají? -Jana.

A jestlipak jezdíš s maminkou za tetou do Polan? Ne?

To jsi raději tady s babičkou? Ty asi tetu vůbec neznáš.

-Znám. Byla tady na Vánoce. -Na Vánoce.

-Pane profesore. -Ano. -Návštěva. -Já vím.

-Major Klauš. -Kovanda. -To je Mudr. Zíbrt.

-Jak to s ní vypadá? -Musíme čekat. Zlomenina spodiny...

...lebeční. Jedná se sice o povrchovou tržnou ránu,...

-...ale následky jsou vážné. -To už je v bezvědomí 3. den?

Ano. Provedli jsme rentgen lebky a vyšetření mozku.

Kdyby se probrala, dejte mi vědět.

Nechci, aby se o celém případu mluvilo. Mám pro to své důvody.

-Samozřejmě. -Děkuji vám, dobrou noc.

Já sem nepatřím. Ještě vás doprovodím.

-Myslíte, že se najde pachatel? -Kdybych se zeptal,...

...jestli přežije Marková, co byste odpověděl?

-Těžko říct. -Tak vidíte. -Promiňte.

-Paní Linhartová, snad nejdete k nám? -Přinesla jsem mu něco.

-Chtěla bych ho vidět. -Zítra ho převezeme na lůžkové...

-...oddělení a tam ho můžete navštěvovat. -Dobře, děkuji.

-Nemáte to lehké. -Její manžel je řidič.

-Havaroval. Přivezli ho před tou Markovou. -Něco jsem slyšel.

-To je ten bez ledvin? -Ano. -Měl v sobě víc alkoholu než krve.

-Za ten alkohol bude potrestán. -Vy jste abstinent? -Ne, proč?

-Jestli byste si nešel sednout někam na dvě deci. -Já jsem pro.

Pane Linharte. Od vaší paní. Moc vás pozdravuje.

-Děkuji. Už ví? -Ano.

Hezky ležte. Až budete chtít injekci, tak zazvoňte.

-Dobrý den. Pan Bartl? -Ano, co se děje?

-Vy prý máte u Polan chatu? -Ano. -V sobotu jste tam nebyl?

-Nebyl jsem tam už dlouho. -Ale třeba jste ji půjčoval.

Kdo by o to měl zájem? Táta ji postavil, když jsem byl kluk.

Proč vás to zajímá?

-Našli ji asi 500 m od vaší chaty. -Co já s tím? -Znáte ji?

Ne, nikdy jsem ji neviděl.

Počkejte paní. Teď tam nemůžete.

-80, 90, 100. -Děkuji.

A ještě něco. Nemáte, dává se to do zdi.

-Počkejte, jak se to jmenuje? Z umělé hmoty. -Hmoždinky.

-Jo. -Tak ty nejsou. -Nashledanou.

-Vy jste paní Valentová? Sestra Kateřiny Markové? -Ano.

-Co se stalo, to už asi víte? -Matka mi poslala telegram.

Včera jsem byla v nemocnici, ale nechtěli mě za ní pustit.

-Prý k vám jezdila pravidelně na soboty. -Pravidelně?!

-Tuto prý jela také za vámi? -Nebyla tady už přes 2 měsíce.

Neříkejte.

To se teď divím zase já. A čím si to vysvětlujete?

-Nevím. -Nemá tady v Polanech nějakou známost?

-Ne. -Ne?! Tak se podívejte, paní Valentová.

Z Rabyně do Polan je to 40 kilometrů. Pěkný výlet.

Co sem muselo vaši sestru lákat, že i malou Janu nechávala doma?

Tak, jak se jmenuje? No tak.

-Ivan Vajner. -Trvá to dlouho? -Ne, asi půl roku.

Ale on tu teď není. Je v Polsku. Odjel do Varšavy.

-Dělá prý na nějaké výstavě. -Od té doby jste ho neviděla? -Ne.

Tak vám děkuji.

TELEFON.

Linhartová.

Jendo, ty už chodíš? Ano a kdy?

Ne, já nebrečím. Jak ti je?

Ujde to. Zítra jdu na dialýzu.

Udělali mi na ruce spojku, aby mě nemuseli pořád napichovat.

Já myslím, že hůř už to dopadnout nemohlo. Přijdeš?

Dobře.

Ivan Vajner. Zjistěte, jestli tu nemá nějakého kamaráda.

-Nechtěla mluvit? -Mámy toho moc neřeknou.

-Klukovi je 25, elektromontér. -Víc jste z ní nedostal?

-Synáček se vrátil z Varšavy zrovna v pátek. -Opravdu?

V sobotu v 10 sebral motorku a jel za Markovou. Čekal na ni do 4.

-Vrátil se a tvrdil, že ji nezastihl. -Co když lhal?

To byste si měl zjistit. Určitě ho tam někdo viděl.

-Kde je teď? -V neděli si vzal stan a jel na výlet. Tak jedem.

Nové krvácení.

Ukažte mi ty snímky.

-Bezpečnost, Hradec. -Martinec, ano.

Dobře, kdyby něco, tak mi dejte vědět.

-Dobrý večer. -Čekal jsem vás z Prahy až zítra.

-Dal bych si kávu. -Něco nového?

Výsledky expertízy. Pachatel měl asi rukavice.

Tedy pokus o loupežnou vraždu. A dost chladnokrevný.

-O Vajnerovi nic? -V podniku říkali, že je pruďas ale pracant.

-Měli se s Markovou brát na podzim. -V Rabyni jste se na něj ptali?

V sobotu ho tam nikdo neviděl. Jel za Markovou, ale nedorazil.

Marková jede za sestrou, ale také nedojede.

Podívejte se na to jinak. Děkuji vám.

Marková je pěkná žena. Nechce riskovat drby na vesnici.

Tak tvrdí, že jezdí za sestrou. Zatím se schází s Vajnerem.

-Jenže to tvrdí, i když je Vajner v Polsku. -Má k tomu důvod.

-Nenapadá vás nic? -Jiný muž? -A Vajner si to myslel taky.

-Motiv by byl. A dál? -Dejme tomu, že Vajner něco tušil.

-Co když se s Markovou v sobotu potkal? -Proč by ji ale okradl?

Vajner ty šperky nemusel vůbec krást.

Kupoval Kateřině k narozeninám hodinky a náušnice.

-O náramku nic nevím. -Ten jí mohl koupit později.

-Možné to je. A to ty věci hledáte tady? -Co když mu je vrátila?

To se stává, že si lidé vrací dárky, když se rozchází.

-To by mi něco řekl. -Děti říkají rodičům to, co chtějí.

-Věděla jste, že je Kateřina rozvedená a má dítě? -Kateřina? Ne.

Tak vidíte.

-Nepsal tady ještě nějaký dopis? -To já nevím.

Dopis na rozloučenou.

Začal jsem něco tušit, když jsi mi přestala psát.

Mohla jsi mi to říct hned a ne až v Bukovinském lese.

-Je mi teď hrozně, ale až budeš dopis číst... -Dál to nedopsal.

Mohlo nás to napadnout hned. Pojďte sem.

Marková zamíří před 11 z Rabyně k zastávce autobusu.

Vajner odjíždí z Polan v 10 a do Rabyně dorazí před 11.

Pravděpodobně na sebe narazili tady za vesnicí.

Proto je asi nikdo neviděl.

Jestli šla na rande s jiným, co mu mohla říct?

-Třeba, že jede k sestře. -Vajner jí nabídne svezení.

Oba jedou směrem do Polan. Silnice je u Bukovinského lesa.

Jen dál.

Třeba jí mohl nabídnout procházku. Mohl ji zatáhnout mezi stromečky.

-Řekl bych, že přihořívá. -Marková se brání.

-A najednou mu vyklopí, že má jiného. Ten udeří. -Sekyrkou?

-A tu na tom výletě držel pořád v ruce? -No jo.

Poručíku, kdybyste někoho zabil, napsal byste mu ještě dopis?

Při téhle práci člověk šlápne vedle. Taky se mi to stalo.

-TELEFON. -Slyším. Ano, předám.

Mudr. Zíbrt.

Kalaš, ano.

Děkuju vám.

Markové se přitížilo. Ráno ji budou operovat.

Pinzetu.

Nůžky.

-Tlak? -Dobrý.

Tady to je.

Tady ještě.

A teď sušit.

-Marková? -Trepanace lebky.

-Obnovilo se jí krvácení. -A co váš pacient? -Linhart?

Leží právě na dialýze. 2 krát týdně 8 hodin.

Paní Linhartová. Váš manžel je na dialýze.

-Napadlo mě zajít za panem doktorem. -Nedělejte si starosti.

Kvůli té transplantaci. Myslela jsem, že bych já...

-Kdyby to bylo takhle jednoduché. Umíte mlčet? -Ano.

Pro vašeho manžela už ledvinu mají. Nějaká pacientka na pětce umírá.

Ale teď už běžte domů.

-Jste anděl. -Ale neprozraďte mě. -Sestři. -Ano?

Kdybyste chtěla někdy přijít na návštěvu, měla bych radost.

-Opravdu. -Uvidíme.

Co tady děláte? Kdo vás sem pustil?

Ve vrátnici. Mám tady příbuznou. Leží na pokoji č. 5.

-A vy jste kdo? -Sestřenice. Chtěla bych jí dát květiny.

-To nepůjde, paní Marková je po operaci. -Marková? Jak je jí?

-Už je to lepší. Ještě něco? -Ne, děkuji vám. Nashledanou.

-Dobrý večer. Čekáte dlouho? -Ne.

-Co si dáte? -Dnes bych se raději prošel.

-Můžeme, ale chtěl jste se mnou mluvit. -Spíš si popovídat.

-Jak pokračujete? -Dost pomalu. Proč?

Trochu jsem přemýšlel. Co je to za člověka ta Marková?

Docela slušná holka. Pracuje na poště. Vdala se, nevyšlo to.

-Tak to zkoušela podruhé. -To je všechno?

Poslyšte, pane doktore, když jste mě poprvé zval...

...na skleničku, bral jsem to jako rozptýlení. Ale teď mám pocit,...

-...že jste tím něco sledoval. -Jak to myslíte?

Proč se tak zajímáte? Jste přece urolog a Marková leží...

-...na neurochirurgii. -Máte pravdu. -V čem?

Neměl bych o tom mluvit. Jestli Marková zemře,...

-...zachrání to život Linhartovi. -Transplantace?

Provádíme srovnávací testy. Zatím čekáme na výsledky.

-Byla by to dost vzácná shoda? -Obyčejně se na dárce čeká dlouho.

Když se taková možnost nabídne v téže nemocnici,...

-...musíme být v pohotovosti. -To jsem nečekal. -Proč?

-Má někdo u vás v rodině skupinu Rh+? -Manželka. -A Marková také.

Měli jsme tu kdysi případ. Malého chlapce, kterého mohla...

...zachránit jenom transplantace ledvin. Dopadlo to tragicky...

...pro chlapce. Ten dárce se uzdravil. Jsme jenom účastníky...

...těchto dramat. Chceme každý něco jiného.

-Co chcete vy? -Zachránit Linharta.

Na neurochirurgii chtějí totéž. Zachránit Markovou.

-Hledáte někoho? -Bydlí tady Kateřina Marková? -Ano.

-Ale ona leží v nemocnici. -Ano, já vím. -Vy ji znáte?

-Můj muž leží ve stejné nemocnici. -Nechcete jít dál? -Ráda.

Jeníčku, počkej tady.

-Máte to tady moc hezké. -Jenže tady nebydlím.

-Přijela jsem za maminkou. -A je doma?

Ne, šla nakoupit. Proč?

-To je ona, Kateřina? -Ano. -Jste jí velice podobná.

Já vám nerozumím. Kdo jste? Co vlastně chcete?

-Tomu byste asi nerozuměla. -Počkejte!

Pane doktore, přijďte na trojku. Pan Linhart si vytáhl žilní spojku.

-Nechte mě! Já nechci! -Uklidněte se!

-Já nechci, pusťte mě! -Připravte transfuzi.

Vezměte si. To vás uklidní.

Proč to udělal? Proč?

-Kdyby alespoň myslel na mě. -Váš manžel je v pořádku.

-Byl to jenom přechodný šok. -Myslíte? -Někteří pacienti...

-...snášejí dialýzu psychicky hůř. -Jste moc hodná, že jste přišla.

Možná si myslíte, že jsem hysterická, ale mám jenom jeho.

Když můj 1. muž zemřel, byla jsem dlouho sama.

Našla jsem si práci v účtárně. Vracela jsem se do prázdného bytu.

-Nejhorší byly víkendy. -Vy jste nechtěla děti?

Chtěla, jenže...

...já děti mít nemohu.

Víte, to pak člověk snáší všechno hůř.

Pak jsem poznala Jendu. Jemu to nevadilo. Byl moc hodný.

Vše mělo najednou zase smysl. Měla jsem pro koho žít.

Nevím, jestli mi rozumíte, ale jsem mu za to všechno strašně vděčná.

Rozumím.

-Nevíte, jak... -Co? -Nechci, abyste si myslela...

Nevíte, jak se daří té...? Víte přece.

Já vás chápu. Měla jsem raději mlčet.

Myslím, že ji z toho dostanou. Prý zase nabyla vědomí.

-PLÁČE. -Paní Linhartová, to nesmíte.

Paní Marková, slyšíte mě?

Můžete mluvit?

Někdo vám ublížil, vzpomínáte si?

Kdo to byl? Někdo, koho znáte?

Řekněte nám jméno. Jméno.

-Čeká venku. -Kde byl? -Načapali ho až v Mikulově.

-Pan Ivan Vajner? -Ano. -Tak se posadíme.

-Co chcete? -Jde nám o Kateřinu Markovou. V sobotu před 4 týdny,...

-...jste s ní byl v Bukovinském lese. Souhlasí? -Ano.

-Co se mezi vámi odehrálo? -To je moje věc. -Byla by,...

...kdybychom ji tam nenašli s těžkým zraněním.

-Co? -Je nám líto, ale v tom lese jste s ní byl vy.

Doma jste namluvil matce, že jste ji neviděl. Pak zmizíte.

Tak co, budete mluvit?

-Mohu? -Pojď. -Něco nového? -Ano, něco mám.

Výsledek typizace Markové a Linharta.

Takže nic.

-Do Rabyně jste dorazil 10:45? -Ano. -Paní Markovou jste potkal?

-Za kapličkou, šla na autobus. -Jak se tvářila?

Byla dost překvapená. Jela k sestře.

-Tak jsem ji vzal. -Až do Polan? -Ne. Chtěla zastavit a projít se.

-Pokračujte. -Chvilku jsme si povídali.

Řekla mi, že dál se mnou nepojede, má prý jiného.

-A vy? -Nechtěla mi říct, kdo to je.

Pořád se jenom koukala na hodinky. Chtěla, abych už jel.

-Nemělo to cenu. Tak jsme se rozešli. -A to vám máme věřit?

Nechal jste ji tam samotnou a odjel?

Chodil jsem asi půl hodiny po lese. Potom jsem se tam vrátil.

-Uviděl jsem muže. -Kde? -U té chaty.

Ona vyšla ven. Začali se objímat, pak šli dovnitř.

-Jak vypadal? -Nevím, viděl jsem ho zezadu.

Měl tmavé vlasy. Byl vysoký asi jako já.

Měl koženou bundu.

-Kde jste nechal motorku? -Na rozcestí.

-Nevšiml jste si něčeho? -Třeba tam parkoval? -To je možné.

-Ale jestli stál stranou, tak těžko. -Děkujeme, můžete jít.

Sestro, pojďte sem.

Pane doktore, nenechte ji umřít.

Pane Bože.

-Pan Bartl? -Ano. -Otevřel byste nám vaši chatu?

-Jistě. -Prosím. -Já bych jen... -Až uvnitř.

-Věci Markové. Tak žádné oloupení. -Chybí náramek.

-Snad tady někde bude, ne? -Tak jak to bylo?

-Tvrdil jste, že jste tu nebyl. -Nebyl. -Viděli vás.

To je nesmysl. Mohu to dokázat.

-Znáte ji? -Vidím to už podruhé. Neznám ji.

Víte to určitě? Můžete si to rozmyslet.

Totiž, jestli je to ona, byl tu s ní jeden můj známý.

Ano? Takže si rychle vzpomenete na jeho jméno.

Neměl byste cigaretu?

Tak kdo?

Čekáme.

-Nějaký Honza Linhart z Hradce. -Cože?

Je ženatý. Jezdil na chatu s manželkou. S Markovou až teď.

-Jak teď? -Stopla ho. Skončilo to v chatě.

Čekala tam každou sobotu.

-Věděla, že je Linhart ženatý? -To jo, ale čekala s ním dítě.

Dítě?

-Nechtěla si to nechat vzít. -Počkejte! Kdy vám to řekl!

V tu sobotu. Nechal ji na chatě. Přijel si pro pár prken.

Všechno mi to vyklopil v hospodě.

-Vzalo ho to pořádně. Takže. -Takže?

To máte těžké.

Honza je správný chlap. Určitě by se nerozváděl.

Chtěl toho nechat.

-Ona ho tím dost zaskočila. -Kolik toho tehdy vypil?

-No dost, přesně vám to neřeknu. -To stačí, a co bylo dál?

Celkem už nic. Řekl, že to s ní skončí a odjel.

Kdybych tušil,...

Doufám, že si uvědomujete závažnost své výpovědi.

-Trváte na ní? -Ano. -Běžte vedle, prosím.

Jestli jsem všechno čekal, tak tohle tedy ne.

Jenže to dost souhlasí. Linhart se vrací opilý.

Nejdřív hádka, pak útěk do lesa. Linhart ji dohoní a srazí k zemi.

Vrací se.

Dostane strach. Zavře chatu. Zapomene tam její věci.

Pak uhání vozem do Hradce.

V tom rozčílení a vlivem alkoholu nezvládne řízení a havaruje.

-Prosím. -Záznam pořízený během 12 hodin.

Nulová křivka. Evidentní mozková smrt.

To je strašné. Neuvěřitelné.

A důkazy máte?

Nejlepší důkaz bude, když se Linhart přizná.

-TELEFON. -Zíbrt, ano.

Ano. Už? Děkuji.

Myslím, že to budete muset odložit. Marková zemřela.

Takže už vyšetřuji vraždu.

-Něco se stalo? -Ne, uklidněte se.

Potřebuji si ujasnit pár věcí.

Nerad bych zasahoval do vašeho soukromí, ale jde mi o vašeho muže.

-Bylo mezi vámi vše v pořádku? -Já vám nerozumím.

Neměla jste pocit, že se vám odcizuje? Netajil před vámi něco?

Ne. Nevím o čem mluvíte.

-Tak promiňte. Mohu se podívat? -Prosím.

-To je on? -Ano, je v nemocnici. -Já vím.

-Možná, že znáte tuto ženu, Kateřinu Markovou. -Neznám!

Neznáte. Dobře.

-Mohla byste mi ukázat váš náramek? -Jaký? -Tenhle.

-Bohužel, už ho nemám. -Paní Linhartová, proč lžete?

O paní Markovou jste se zajímala v nemocnici. Byla jste v Rabyni.

-Ukážete mi ten náramek? -Ale já ho opravdu nemám.

Jak myslíte, nutit vás nemohu.

Musím požádat o povolení k domovní prohlídce.

Chcete si to rozmyslet?

-Chybí tady jeden kámen. -Ten mi vypadl. -Kdy?

-Nevím, asi před půl rokem. Je to důležité? -Myslím, že ano.

-Přesně takový nosila Marková. -Proč mi to říkáte?

Protože jí chyběl také jeden kámen. To je dost zvláštní shoda, že?

Mohl bych se na to zeptat vašeho muže.

Ale byl bych radši, kdybyste mi to vysvětlila vy.

Ten náramek jsem dostala od manžela. On ho pak daroval jí.

-Kdy jste na to přišla? -Jsou to asi 3 měsíce.

Tvrdil, že jezdí na chatu něco opravovat. Měla jsem tušení.

-Tak jste se jela tu sobotu přesvědčit. -Ale nebyl tam.

-Paní Linhartová, to ho chcete pořád krýt? -Opravdu tam nebyl.

U schodů byl klíč, tak jsem šla dovnitř.

Byla tam kabelka a v ní můj náramek. Tak jsem si ho vzala.

-A taky jste si přečetla jméno a adresu. A potom? -Nic.

-Vrátila jsem se do Hradce. -To jste se nevrátila.

A náramek jste nevzala, protože ho Marková nosila do soboty,...

...kdy ji někdo přepadl.

Jak se bránila, vypadl jí kamínek. Tady je důkaz.

To znamená, že jste šla Markovou hledat a našla jste ji v bezvědomí.

Náramek jste ji sundala až tam. Viděla jste, že je těžce zraněná.

Mohla jste volat o pomoc, ale mlčela jste celou tu dobu.

Protože jste tušila, že pachatelem je váš muž?

-Ne, tak to nebylo. -Jak to bylo?

Viděla jsem ji.

Zrovna odcházela z chaty. Vzala sekyru a šla na dříví.

A vy?

Nejdřív jsem šla do chaty. Pak jsem běžela za ní.

Když mě uviděla, asi dostala strach, začala utíkat.

Byla to hrozná cesta.

Zastavila, až když jsem vykřikla, kdo jsem. Prosila jsem ji,...

...aby ho nechala, ale vysmála se mi, že s ním čeká dítě.

-Mluvte dál. -Byla jsem najednou jako šílená.

Nevěděla jsem, co dělám.

Celý život jsem trpěla, že nemohu být matkou. Tak jsem jí sekyru...

...vytrhla a pak se to stalo.

Vy? Uvědomujete si vůbec, čeho jste se dopustila?

Vzala mi muže, ale snad jí bylo souzeno, že mi ho musí vrátit.

Někdo vám řekl, že by dárcem mohla být ona?

Nevěděla jsem o koho jde. Přišla jsem na to až u ní doma.

-A pak už jste jen čekala, až zemře. -Ona už zemřela?

Dneska odpoledne.

-Ale to by... -Váš manžel se podrobí transplantaci.

-Dárcem ale nebude Marková. -A kdo? -Mladý muž, kterého zabil proud...

...vysokého napětí.

-Je to absurdní. -Ano. A co Linhart?

Dnes má první vycházku.

-Dobře, že jste povolil návštěvy. -Poslední. -Proč jste to udělal?

Bylo mi jí líto. Zapletli se tu slušní lidé.

Stačilo, aby jeden klopýtnul a stal se z toho případ.

-Končící vraždou. -Končící? Když se zamyslíte... -Tak co?

Linhart, jak vám dalo práci ho zachránit. Přitom k té vraždě...

...dohnal svou ženu vlastně on. Jenže před soudem potrestají ji.

Takže vraždou někdy případ nekončí, když o tom začneme přemýšlet.

Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.