Original subtitles

-No, a na střed to dej, na střed.

Tak, normální uzel. No!

-Ahoj, zdravím tě. -Zdravím.

-(italsky) Dobrý den. Domů? -Ano. Děkuji.

-Sestři, budeme si psát, jo? Plod v poloze podélné hlavičkou,

akce srdeční přítomna...

-Přátelé, jsem šťastnej,

že vás můžu přivítat tady v nové galerii na první výstavě.

Erika Bornová a Tomáš Císařovský.

Já bych o jejich práci mohl říct asi ledacos, ale nejlepší bude,

když řeknu, že mám prostě radost, že jsou především moji kamarádi.

Jo, a zapomněl jsem poděkovat za podporu své ženě Vandě.

Doufám, že se vám to bude líbit. VÝRAZNÝ SMÍCH VANDY

ČAJKOVSKIJ: KLAVÍRNÍ KONCERT B MOLL V PODKRESU

-Tak co, dobrý?

Jdeš k tátovi?

-Tak co, vy dva? Kdy do toho taky praštíte?

-...v nějaký škvírce. VANDA:No, v pindě.

-A co je to pinda?

-Není božská?

-Dobře, vysvětlí mi někdo, co to je pinda?

No, vagína, dobře.

-Jak to, že to nezná? O čem se doma bavíte?

VANDIN SVŮDNÝ ZPĚV

JEHO SPOKOJENÉ MRUČENÍ

-Tak jsme ji rozbily. Pojď, jdeme se napít.

Jdeme se napít, jdeme se napít. Plesk!

Gól!

Chceš zavolat? Haló udělej.

Haló, proč je koček málo?

A tak štěkám jako hrom, ať je koček milion.

Milion!

-Jdi.

To ti vážně nestačí,

když budeš vědět, že tady na tebe čekám?

Tady budu čekat, na tomhle místě. Vidíš tu hvězdičku?

Na ní budu čekat. Já tam s tebou jít nemůžu.

Dobře, pojď.

EMA: (z kabiny) Jirko, jsi tam?

RVAČKA Z KOVBOJKY NA PLÁTNĚ

-Nedáš si kafe, mattonku nebo dortík?

-Toho mám dost z domova, dortů a kafe.

-No jo, pravda. Tak zaplatíme a půjdeme, když nic nechceš.

-Já chci mít dítě. Jako má ségra.

-Živý dítě?

-Už mám nejvyšší čas. -Hm.

-Zlobíš se, že ti říkám takový věci?

-Ale ne, vůbec ne.

-Ty seš můj nejbližší přítel, Jirko, víš to?

-Ty někoho máš? -Nemám.

Já ani nikoho nechci. Já jen chci mít vlastní dítě, víš?

-Aha.

-Muselo by jít...

o takovej jako spíš dárek, víš?

-Dárek?

-Od někoho blízkýho nebo důvěrně známýho.

-Emo, jsem tvůj švagr! -Nikomu bych to neřekla.

-Jak nikomu? To přece nejde, Emo. Dobře, zeptám se Romana.

Romana znáš, ne?

Je porodník, má známosti, třeba by věděl, jak takovou věc zařídit.

-Aha. Jsi hodnej.-Ježíši! -Nezlob se.-Jsem ženatej.

Moje žena je tvoje sestra. -Nechci mít děti s někým cizím.

-Já byl taky cizí. To je normální.

-No jo, ale teď jsi náš. -Emo!

-Neřekneš to ségře, jo? -To víš, že ne.

Ahoj. VANDA:Tak co?

-Kino blbý, jídlo hnusný, a tvá sestra mě požádala,

abych jí daroval semeno.

-Já se z ní podělám. -Kam tohle ještě může gradovat?

-Máma není, tak ji mám na starosti já, no.

-Zhoršuje se to s ní. Museli jsme jít na pánskej záchod.

-Ona nešla sama?

-Proč by chodila sama na dámskej, když může jít s muži na pánskej?

-Počkej, šli jste sem? -Ne, byli jsme dole, v Praze.

-Tak to se nediv, že se bála.

Říkala jsem, ať jdete tam, kde to zná. Nebyl by problém.

Co tam hledáš? Jedl jsi, ne? -Klid, vařit nemusíš.

Počítal jsem s tím, že tu budou jen loňský laskonky.

To je neuvěřitelný! Místo aukce jdu s naším idiotem do kina,

a ty si tu ležíš v bordelu, kopyta nahoře.

-Moment! Já si lehla až teď. Doteď jsem uspávala.

-Proč řve ta debilita, když spí? -Protože jsem úplně debilní, že?

Celej den se nezastavím, tak potřebuju večer vypnout.

-No, tak to vypni! -Panebože, konec hezkýho večera.

-Někdo je barvoslepej, ty zase nevidíš nepořádek.

Prostě ti odumřely ty buňky na to. -Tak se zuj, jo?

-A přilepím se k podlaze, ne? -Bože!

Ostatní jsou na mateřský, já musím makat v kšeftě.

-Kšeft říkáš tý tvý cukrárně, do který nikdo nechodí?

Spolyká víc, než vydělá.

-A umíš pochopit, že mě to baví?

Že taky někoho něco baví?

Ty vole, tak se poser, že jsi šel se ségrou do kina.

-Romí?

Romí, 37.

Dneska děláme holku, nebo kluka?

-Hlavně se tím nestresuj.

-Potřebuješ se vyspat? -Můžu se vyspat zítra přes den.

ANNA:Romí?

-Pa. -Pa, pa.

-Berušáku, prosím tě, nabídni Dinovi ředkvičku.

-Nechceš je zabalit na cestu? Měli bychom si pospíšit.

ITALŠTINA

IVAN:

ONA:

-(zpěv) Probuď se, květino krásná,

zavoň dolinou a probuď les

Mě miluje dívka krásná,

já štěstím se rozplynu dnes

Šumte, vy potůčky, jemně

a neste jí květiny tam

A, vy ptáčci, sleťte se ke mně,

já radostí zazpívám sám

-Někdo má narozeniny!

-My máme přání jediný.

Štěstí, zdraví! Štěstí, zdraví!

Hlavně to zdraví, Vando!

-Děkuju. -Ona má každej rok narozeniny.

-Tohle je zlatej hřeb, recept po Annině prabábě.

Pekla prej na carským dvoře, tak má Anna možná modrou krev.

-Fakt, jo? No jo, máš pravdu. Má pravdu.

-Poslední jídlo cara Mikuláše? -A zbytek sežrali mužici.

-To je geniální. Tohle peč. To by do cukrárny chodili i lidi.

-A je to pracný? -Trošku. -Ne, ne.

-Tak na práci bacha.

-Ne, ne! Ručičky moje, nebojte, vy makat nebudete.

Jdu nabídnout vašemu řidiči dort. Já jsem totiž hostitelka.

-Já jsem blázen z toho dortu. Květina ti za něj patří právem.

-Není tvoje.

-Grazie.

-Tak, přeneseme těžiště...

ANNA:(zpěv) Někdo má narozeniny My máme přání jediný...

Štěstí, zdraví...

ŽENY:(zpívají) Červená se line záře

Oheň! Oheň!

-Je jak Madona.

IVAN:Nevíte, kde je Johanka? -Dole.

Proč myslíš, že jsme tady?

IVAN:Bude už asi unavená.

-Tu můžete přespat.

IVAN:Ne. Chci Johance ukázat náš nový byt.

-Jaký to tam máte? -Bude to nádherný.

Chci, aby se malej narodil do novýho. Přijdete na křtiny?

V Břevnovským klášteře? Johanka už se těší.

-To domluvíme. Převor bude z Johanky nadšenej.

-To je úžasný. Chtěl jsem Romana poprosit, jestli by šel za kmotra,

tak poprosím tebe. Nešel bys nám za kmotra, Jirko?

-Rád. Děkuju.

-Příště.

-To není pravda. -Je.

To dítě není Ivana. Čekám ho s jiným chlapem.

-A komu jsi to ještě řekla? -Jenom tobě.

-Proč zrovna mně?

-A komu jinýmu?

Ale prosím tě, Vando, přísahej, že to nikomu neřekneš. Ani Jirkovi.

-Ne, ne, ne. Prosím tě.

Přísahám. -Přísahej.-Ježiš, přísahám.

IVAN:Držíte černou hodinku? Nejsi už unavená, beruško?

-Ale ne, prosím tě.

VANDA:Nechcete tu přespat? -Ne. Dino čeká venku.

Chci Johance ukázat novej byt. Půjdeme, lásko?

-No... A vy dva s Jirkou, jste taky v pohodě?

-Taky.

-Díky, bylo to moc hezký. -To je dobře.

ITALŠTINA

IVAN:Ahoj, Romane. VANDA:Ahoj.

-Čajík? -Díky.

-Prosím. Dáš si ještě večku nebo chlebík?

-Dám si večku s marmeládičkou.

-Večku, máslíčko...

Tak...

Výborná je fíková marmeládička.

Tak...

A plátek sýra. -Stačí marmeládička, víš?

-Zkus i sýr. -Ne, sýr nechci.

-Beruško, jak můžeš vědět, že ti to nebude chutnat,

když jsi to nikdy nezkusila? -Dobře.-Prosím.

Dobrou chuť. -Dobrou.

-Brouček už se Berušce narodí doma.

Aha.

No ale, my jsme doma tady.

-My dva? -No... my dva.

-Jsem rád, že už Brouček bude vyrůstat v Praze.

DĚTSKÝ PLÁČ

-Pššš, pššš...

VANDA:Dáme si banánek. Ahoj. EMA:Ahoj.

-Není zač. -Zbláznil ses?

-Funkční cukřenka není? -Jako přijde ti to normální, jo?

-Já jsem normální. Tys bejvala čistotnější.

-Nejsi ujetej, hrabat se mi v nošenejch spoďárech?

-Špindíro. -Prosím?

-Nechci se každej večer brodit hromadou špinavýho prádla.

Nechci nacházet tvoje žiletky mezi svejma.

Chci mít víčko na zubní pastě. Je to nenormální?

Záchodová štětka se taky za ňákým účelem vyrábí.

Vlasy v umyvadle, to přesně chce člověk vidět ráno první.

Není místo, kde by se neválely tvoje použitý uchošťoury.

ANNA:Tak proč si nenajdete někoho na uklízení?

Se můžu poptat.

-Už se mnou přestala i spát.

A na kurvy a na uklízečku galerie fakt nevydělá.

Myslíš, že někoho má? -Vanda?

Ne, to ne. To jsem si jistá.

Ale říkala mi,

že prej jste se poprali. To je pravda?

-Tak když se chce rozvádět.

-A co Anežka?

-Hele, ty by sis mě nevzala?

-Ne.

-S Romanem jste v pohodě, co? -No, jasně.

-Hele...

-Kolik? -Ježišmarjá!

Je to asi 10:38.

-Jak asi? Kolik?

Jak jsou na tom? -Já nevím.

On říká, že Vanda dělá problémy, protože se chce rozvádět,

Vanda, že Jirka dělá problémy, protože se nechce...

Zavolejte si toho pejska! Na! Zavolejte si toho psa!

Běž pryč. Dobrý?

Pro mě je to hrozný, já je mám ráda oba dva.

-Romane? Romane!

(píská) Čau. Máme jít dolů?

-Ahoj.

Ahoj, Emo. -Ahoj.-Pojďte.

Hele, to, co si teď tady povíme, zůstane jenom mezi námi, jo?

Protože to, co chceme dělat, je trošku mimo zákon.

Já bych věděl o jednom dárci.

Je to medik, vysokoškolák, já za něj ručím.

Nesmíte o něm nic vědět.

Zákrok by se udělal na klinice profesora Vašáka.

-O něm jsem četla. -A já...

-No jasně, že ne. To je anonymní dárcovství.

Jako že ho neznáš.

Ale Roman ho zná, takže za něj ručí.

Nějakej medik, takže bude chytrej.

-Co je? -Chceš děti?

-Ale nechci s někým cizím. -Emo, prosím tě.

Lidi nejsou samosprašný.

Cože?

Je blázen. Prej ty nejsi cizí.

Emo...

-Já si toho vážím, že chceš mít se mnou dítě, ale...

-My vezmeme toho medika. -Roman je taky doktor.

-Ne!

Nech toho!

Nech toho. Ne, prostě!

-Jéje! Počkej, je to zmrzlý.

Kdes byla tak dlouho, čiči?

Ne, tady ne. To by strejda kejchal.

(z mluvítka) Prosím? -(vždy slovensky) Je doma manžel?

-Není. -A můžu mluvit s vámi? -Pojďte nahoru. -Děkuji.

-Dobrý den.

-Pozdrav, umíš pozdravit. -Mami, mně se chce čůrat.

-Aha, čůrat. Pojď, já ti ukážu, kde to je.

Kdybyste mohla zabouchnout. Děkuju.

Já jí to ukážu. Tak pojď.

Sundám ti čepičku, jo? Rukavičky... Ty je máš úplně mokrý.

-To je hezká kytka.

-Nedala by sis čaj a cukroví? Co? NATÁLKA:Ano.

ANNA:Ten je pro vás, tady.

-To je senzační. To jste pekla vy?

V tom případě mě opravdu zajímá váš názor,

protože já dealuju belgickou čokoládu.

Berou to jen velké firmy, hotely. Češi to vůbec nechtějí kupovat.

Upečou si buchty a nemají zájem poznávat belgickou čokoládu.

Jsem zvědavá, jak vám bude chutnat.

Ta chuť to je 99 procent kakaa, skoro žádná éčka.

Je to hustá, luxusní, ušlechtilá chuť.

Rozplyne se na jazyku. Vás tipuji na mentol.

Dejte mi ručičku!

Tak, dejte si to do úst, nic neříkejte.

-Je to vážně dobrý, ale my se známe přes Romana?

-Tak bych to neformulovala,

ale dá se to tak říct.

Já si vás strašně vážím. -Mě? A za co?

-Za to, jak bojujete. Jak jste statečná.

-Já vám asi vůbec nerozumím. Nezlobte se...

-Kdy přijde taťka?

-Roman vám nechce ublížit. Já vlastně taky ne.

Brala jsem to, jak to šlo, ale potom se narodila Natálka.

Když byla malá, tak to šlo, ale teď už je velká, všemu rozumí.

On mě zabije, jestli zjistí, že jsem tu byla.

Ale pochopte mě, prosím, snažte se. -Jo.

-Já to nechci pro sebe, jsem dospělá, nic mi nechybí,

já to dělám kvůli tomu děcku.

No, takhle. Já chci od vás jedinou věc.

Aby byl Romino na Vánoce s námi. Na Ježíška, pod stromečkem.

Aspoň dokud je Natálka maličká.

-Nahrály jsme tatínkovi kazetu. "Tatínku, buď s náma na Ježíška."

JUTKA:Byl to můj gynekolog, teda ještě stále je.

-Ty jsi moc nemocná, teto? ANNA:Já?

-Taťka říkal, že jsi moc nemocná,

a že když se o tebe nebude starat, tak umřeš.

Proto nemůže bydlet s náma

a musí bydlet s tebou.

-Aha.

A jakou nemoc mi vymyslel?

-Roztroušenou sklerózu.

-Mami, prosím. -Pojď, počkáme na něj doma.

Nebreč, je úterý, táta za náma přijde.

PLÁČ NATÁLKY

-Ahoj.

Cejtím tady cigarety, tys tady měla Vandu?

Že jí to kouření toleruješ!

Aspoň kvůli tobě, že si to neodřekne.

Stalo se něco? -Ne, jsem jenom unavená.

-A kdy vůbec odešla? -Nevím.

-Tys doufám nekouřila.

Přijde mi to jen škoda.

Vydrželas to 5 let, stálo tě to přemáhání.

A co Vanda? Jirka už přistoupil na ten rozvod?

Co?

Přišla taky s Natálkou, viď?

-Je ti podobná.

-Já jsem to takhle nechtěl.

-Ty jsi lhář.

-Já vím.

-Ještě ale nevíš, jak strašně se ti ulevilo.

-Nenávidíš mě, viď?

-To přijde.

Zatím tě obdivuju,

tolik let přetvářky.

-Co budeme dělat?

-Já si jdu lehnout.

-Počkej...

Mám vypadnout? -Stejně musíš, je úterý.

A vem jí ty rukavice, jsou tamhle.

MŇOUKÁNÍ

Čiči, čiči...

-Anno?

Můžu?

Anno,

já nevím, co mám dělat.

-Radši bys měl jít.

-Co mi to děláš?!

Ahoj, holky. -Jé, táta je tady.

-Ahoj, Natálko. -Cos mi přivezl, tati?

-Plnej ranec pus a ještě něco. -Co?

-V který ruce to máme? -V týhle.

-Dobře, tady je. -Děkuju.-Ale až po večeři.

Ahoj. -Ahoj, lumpe.

Doufám, žes nejedl, dělám tataráka.

Byl jsi doma? -Ne, na klinice.

-Doma jsi nebyl?

-Nebyl, proč se ptáš?

Myslíš-li, žes to tím vyřešila, tak to se nepleť.

Přijdu na skok mezi svátkama

A po Novým roce každý úterý, jako vždy.

-Jak dlouho jsme spolu? 9 let?

Přijdeš, zaplatíš inkaso, dáreček pro Natálku, píchačka, nažereš se.

Ty sem chodíš jak na squash, vole.

-Tušíš, cos provedla? Jak se takhle můžeš chovat k holce,

která má před sebou možná dva měsíce života?

-Ty jsi obluda.

A teď vypadni, ty roztroušená sklerózo.

-Ahoj, mami. -V tomhle počasí jezdíš na kole?

-Ahoj.

-Takhle se chová doktor?

-Ahoj, tati.

-On to pochopí, to chce čas.

-Mami, já potřebuju vanu. -Máš co na sebe?-Jo, mám.

Já se převleču.

-Pravda je jedna.

Náš syn je životní amatér, kterej jen tak z plezíru

likviduje dvě ženský, a dítě navrch.

Jak dlouho to chtěl tahle tutlat? Teď to má.

Někdy se ptám, jestli je to vůbec můj syn.

Jsi si jistá, že je? -No dovol, prosím tě!

Ty seš hned se vším hotov. Roman je pro tebe podvodník.

Řekni mi, když se tak zaklínáš pravdou,

tys mi vždycky říkal pravdu? -Nikdy jsem ti nelhal.

-Protože jsem se tě nikdy na nic neptala.

Vím, že pravdy jsou vždycky dvě. Nikdy ne jedna.

-Ty můj zlatej relativisto.

Co řekneš Anně, až se dozví, že jsme to věděli a kryli ho?

-Ber to tak, že kdyby neměl milenku,

tak by nebyla na světě Natálka.

Takže tys mi nikdy nelhal? -A ty mně? Tys mi lhala?

-Ty sis tady hrál na svatýho. -Takže lhala.

-Klidně se ptej, Přemku. Já nevím, co bych měla před tebou tajit.

-Co by mě po čtyřiceti letech mohlo ještě na tobě zajímat?

-Třeba by ses divil.

-Třeba právě proto se radši neptám.

-Protože se bojíš. -Čeho?

-Že by nakonec pravdy? -Ne, dneska už ničeho.

-Jen se neboj a klidně do toho.

-Tak dobře.

Co jiní chlapi? Měla jsi někdy někoho?

-Měla, nebo na někoho myslela? -No, oboje.

-No tak to spousty, samozřejmě. -Co to je za blbost?

MATKA: Jestli si myslíš, hošánku,

že jsem za ty roky na nikoho ani jednou nepomyslela,

tak to jsi teda blázen.

A na druhou část otázky odpovídám: Nikdy nikoho.

-Na koho jsi myslela? -Sny se nepočítají, skutky ano.

Ale že seš to ty, tak ti řeknu, kdo ti vážně konkuroval.

-Jirka Huml.

-Gérard Philipe. -Fanfán Tulipán.

Necháme toho, jo. -Tak moment. Teď jsem na řadě já.

-To si s tebou raději zahraju Člověče nezlob se.

-No, to jsem si mohla myslet. Že uhneš.

-Tak se ptej, no.

-Na sny se neptám. Byls mi někdy nevěrnej?

-Já? -Získáváš čas, co?

Na to je jednoduchá odpověď. Nad tím nemusí nikdo přemejšlet.

-To je nedůstojný.

-Kdo to byl?

-Neřekl jsem, že to někdo byl. -Kdy to bylo? -Ty mě chceš naštvat.

-Ty ses zaklínal pravdou. Jak dlouho to trvalo?

Spal jsi s ní?

-Tak dobře, jak chceš. Jednou. -Co jednou?

-Jednou jsem se vyspal s někým jiným. Stačí?

-No, to teda nestačí! Znala jsem ji, co?

-Byl jsem vožralej a nic to neznamenalo.

Je to pravěk. Silur, devon, karbon.

Dalších třicet let nic. Chlap se musí ujistit, kam patří.

-Mezi který nohy, jo? -Ke komu.

-Ahoj, tati.

ONA:To už Roman byl na světě, co? Znala jsem ji, že jo?

-Vyrazily mě obě. -Běž za ní, ona ti odpustí.

-Která mu má odpustit? -Ty máš nejmíň do toho co mluvit.

-Nemyslíš Annu, jeho manželku? -Myslím tu, se kterou má dítě.

-Sobeckej postoj. Anna nemůže za to, že nemůže mít děti.

-Ty nemáš právo moralizovat. -Co se stalo, tati?

-Zeptej se maminky. -To ty máš odpovídat!

-Ty do toho budeš pořád rejpat? -A mám nad tím mávnout rukou?

-V jiných případech to uděláš, ani nemrkneš.

-Mami, co se stalo?

-Tady se zeptej tatínka. -Tak ty nedáš pokoj? -Ne!

-Tak dobře. Ale důsledky si poneseš sama.

-No? -Edita.

Jsi spokojená? Jsi konečně spokojená?

-Můžu tady přespat, tati? -Dělej si, co chceš.

Já tady o ničem nerozhoduju. Třeba se sem nastěhuj.

-Co se vlastně stalo, mami? -Jak mi to mohla udělat?

-A kdo? -No Edita.

Moje nejlepší kamarádka.

-Edita Tichá? Ta je ale dvacet let mrtvá.

-No právě!

-Tak šťastný a veselý.

Ať se tady napřesrok ve zdraví sejdeme.

Jak ti jdou kšefty?

-Zatím je to, jak ty říkáš, pičou ke zdi.

-Co stojí tenhle obrázek? -Ten? 60 000.

-Fakt? -Bez provize.

-Jak vypadá člověk, kterej si to koupí?

-To bych si přál taky vědět. Mám na nájem na dva měsíce.

Jestli se to nezvedne, musím to zabalit.

Co ty? Kde bydlíš?

-V bytě s rodičema. -Buď rád, že máš kam jít.

To víš, že Ivan má syna? -No, Ludvíka.-Ludvíčka!

Chceš vidět fotky? -Hm.

Já jim vlastně závidím, člověče. -A co Jutka a Natálka?

-Odjely na Slovensko.

-Co Anna?

-Tu jsem viděl naposledy s kočkou.

-Myslíš, že někoho má? -Já nevím, tak jí zavolej.

-Já jí volám pořád, ale nebere mi to.

DVEŘE SESHORA Emo?

Vidíš, že to jde, když se chce.

Co je? My někam jedeme?

-Už dva měsíce tě prosím, abys odešel.

-Můžeš mi říct, co ti na mně vadí?

-Všechno. -Tak tobě na mně vadí všechno.

To ale nebyl ten důvod,

proč jsi se mnou začala chodit, chtěla se mnou mít dítě. Nebo jo?

První chlap, na němž mi vadí vše, toho si musím vzít.

-Proč nás oba takhle trápíš? -Já se tě snažím pochopit.

-O to se vůbec nesnaž, to je nad tvoje síly.

A proč to tak prodlužuješ?

Vidíš v tomhle soužití ještě nějakej smysl?

-Počkej. Nech mě přemejšlet.

Výchova dcery. To bude ono. Co bude k večeři?

-Jirko, prosím tě, nech nás žít.

-Co jsem udělal špatně? Chci jenom večeři.

Můžu něco uvařit, jestli se na to dnes necítíš.

-Je konec! Dokážeš to pochopit?

Prostě se někde stala chyba, já nevím kde.

Proboha, podívej se na nás! Když se se mnou rozvedeš,

tak můžeš Anežku vidět, kdy budeš chtít.

-Aha, takže ty si bereš naše dítě jako rukojmí. Je to tak?

Dala by sis špagety, nebo obligátní fazole s párkem?

Co tady do prdele děláš?

-Třídím odpad.

-Pomáhals jí balit moje věci? -Přijel jsem domluvit křtiny.

-Poprosila jsem Ivana, aby tu chvilku zůstal.

-Posadíme se? -No jistě, samozřejmě.

Promiň, posaď se u nás doma.

-Johanka si přeje, abys nám šel za kmotra, Jirko.

-Vyřiď jí, že nemusí mít obavy. Už se na to s Vandou těšíme, viď?

Ivane, můžu se tě na něco zeptat? -Jistě.

-Chce tě vopíchat moje žena?

-Myslím, že ne.

-Nebo se mě bojíš, že tady musíš mít bodyguarda?

Tak kdy se, vy dva reemigranti, stěhujete do novýho bytu?

-Johanka se strašně těší. Už koupila nábytek do pokojíčku.

Přivezl jsem na Ludvíčkovy křtiny Mondaviho Private Selection.

Vynikající. Dostal jsem ho od Madeleine Albrightový.

-Hm, vypadá skvěle.

-Neubližujme dětem.

-Kolikrát ses rozváděl, že nám radíš?

Nebo tady sáláš pozitivní vibrace? -Nebuď hovado.-Víš co?

Strč si svýho Mondaviho do prdele. K těm křtinám: obřad je v deset.

-Jestli nemůžeš jít, tak my to s Johankou pochopíme.

Můžu požádat Romana. Jak teď na tom je?

-Fantasticky, famózně. Tak skvěle jako já.

Obě manželky ho koply do prdele, bydlí u rodičů.

-Fajn. Nám bude chvíli trvat, než se přemístíme sem.

Johanka chce odkojit malýho v Římě.

Náš byt tedy bude nějakou dobu volný.

-Aha! Mám jít bydlet do Ivanova azylového domu. Jenže já neodejdu.

Nikdy se s tebou nerozvedu. My katolíci se nerozvádíme.

Slib pro nás něco znamená.

Já se neženil na soudu ani na fízlárně,

takže se tam nebudu ani rozvádět.

-Super.

-Chceš to koupit jen ze soucitu, tak to nemaskuj snobskejma kecama.

-Já to nekoupil ze soucitu.

-Kvůli tomu, že jsem v prdeli, to dělat nemusíš.

-Mě to prostě oslovilo. -Co tě oslovilo?

Takovýhle hlavonožce čmárala Natálka po zdi, když jí byly tři.

Měla pak zakázanýho večerníčka.

-Takže, co se tobě nelíbí, je ošklivý.

A když si někdo myslí něco jinýho, tak je snob nebo blbec?

Na splátky? -Jasně, na splátky.

-Ty by sis za ty peníze koupil něco jinýho, že jo?

Kolik stálo to tvoje kolo? -Půlku.

-Jako třicet tisíc, jo? -No.

-No a co? Roman rád jezdí na kole. Sem, tam.

Každej člověk je jedinečnou záhadou a nelze ho poznat.

Ani vlastní ženu nepoznáš tím, že si ji vezmeš za manželku.

Proč nejsi s Annou?

-Anna je pes a já mám rád kočky.

-Vždyť jsi alergik, ty vole.

-Neměl bys tam malou grafiku nebo známku?

Tak do čtyři sta tisíc?

-Nejlíp s kolem, že jo?

Choďte častějc, chlapi.

ŠPANĚLSKÁ TANEČNÍ PÍSEŇ

KLIDNÁ KLAVÍRNÍ SKLADBA

-Taky bomba, tenhle obraz, viď?

-Hm.

Nepřipomíná vám moji Johanku?

PŘEVOR:Všichni jsme vyznali víru celé církve.

Chcete, aby i váš Ludvík Jiří, byl v této víře pokřtěn?

-Ano.

-Prosím kmotra s dítětem, rodiče, aby přistoupili blíže.

PLÁČ DÍTĚTE

Nyní poprosím maminku, aby sundala čepičku.

Ludvíku Jiří, já tě křtím ve jménu Otce,

Syna i Ducha svatého.

A jako Bůh pomazal svého syna, našeho Pána Ježíše Krista

na kněze, proroka a krále, označuje posvátným olejem i tebe,

neboť patříš ke Kristu navěky.

-Zveme vás na malý pohoštění. -Ale Dino se nabídl,

že mě ještě dnes odveze zpět domů. -Mluvili jsme o malé oslavě, ne?

-Jen nechci, aby Dino jel přes noc. DINO:Neny problem jezdyt ve noc.

-No problemo? Fajn, žádný problém.

-Nechcete jet k nám? -Tam já nesmím, že jo.

-Já bych na skleničku šel.

-Já vlastně nejdu, já nemůžu. -Kdyby to měl být problém, tak...

-Ježiši, on se počůral. -No, to se stává.

-Přebalíme ho v autě.

-No, není božská?

Tak pojďte aspoň na chvíli. Johanka by byla smutná.

NESROZUMITELNÉ HOVORY

LADĚNÍ KYTARY

VANDA:Najdeš si normálního chlapa, pohodáře, napůl alkoholik,

kterej tě protáhne barama, vernisážema...

A po svatbě chce, abys mu žehlila fusekle.

-Je normální žehlit ponožky. Kvůli bakteriím.

-Ne. Anežko, šup, večeře.

Tobě nepřijde divný, že mi neřekl,

že Roman má milenku a s ní osmiletý dítě?

-Já ho chápu. Nemohl ti to říct, protože bys mi to řekla.

-No to si piš!

Jsi moje nejlepší kamarádka, tak z tebe nenechám dělat pindu.

-Proč chceš platit DPH, když nejsi plátce DPH?

-Cože?

-Ty nejsi plátce DPH. -No, nevím, prostě.

Já to tady zavřu a bude. -Já to tady mám ráda.

-Ty to tady máš ráda, protože sem nikdo nechodí.

Jedinej kšef tu dělá naše Anežka.

-Máš v tom fakt bordel. Dám ti to do pořádku.

Pro mě je jednodušší řešit tvůj život než ten můj.

A pak bysme to tady mohly vymalovat.

Já to vymaluju.

-Cože? Kde? ANNA:Tady.

-Šikulka.

Ták!

Něco si tady musíme dodělat.

-Můžeme si promluvit, Ivane? -Trochu spěchám, lásko.

-Já ti chci ještě něco říct.

-Poslouchám.

-Jsem zase těhotná.

-Říkalas, že bereš antikoncepci.

-Lhala jsem.

-Proč?

-Protože proto.

-Fajn.

Nevíš, kde je ten svetřík, cos mi dala k Vánocům?

-A to je vše, co k tomu řekneš?

-Tobě to stejně nepomůže.

-Pojď. Vůbec se nezouvej, protože tady mám fakt bordel.

Pojď.

Ani se tady prostě nerozhlížej.

Dáme si něco?

Bílý tady mám.

Dobrý bílý.

A co? -Co? Tak se podívej.

-Já mám taky.

Nech toho! No, tak to máš z dítěte, no.

-No jasně, z dítěte. Dítě mám už tři roky.

Furt nemůžu říkat, že to mám z dítěte.

-Já to mám taky. -Hele,

ukazovala jsem Anežce, jako že diriguju... Šílený.

-Počkej! Moje nejhezčí vzpomínka z dětství.

Babička když pekla koláč, když dělala takhle to těsto,

tak prostě jí to dělalo blm, blm... A já jsem se tak vždycky...

CINKOT DEKORACE Promiň.

Jak měla už tu papírovou kůži... Jsem to měla ráda.

VANDA:Jsou k sežrání, viď?

Ježíš...

Co?

To je blázen.

Proč takhle rychle za sebou?

-Mají štěstí.

-To my máme štěstí. Na to se napijem.

-A na co? -Na svobodný holky. Čau.

Možná jim nemáme až tak úplně co závidět.

-Až na lásku,

porozumění, trvalej vztah,

zajímavej život, krásný děti. Jinak nic.

-Všechno nemusí být úplně tak, jak to vypadá, víš?

-Jako co? -Slíbila jsem, že to neprozradím.

-A komu?

-Johaně.

Tak mi slib, že to taky nikomu neřekneš.

Ale fakt ne.

-No, přísahám.

-Bože, ty všechny lidi miluješ. Požehnej všem, kdo se tu sešli.

Žehnej tomuto dítěti, jeho rodičům a kmotrovi. Příbuzným a přátelům.

Chraň je ode všeho zlého a dej jim svůj mír.

Požehnej vás všemohoucí Bůh. Otec i Syn i Duch svatý.

Amen. -Amen.

-A přijměte ještě jednou mé blahopřání k narození dítěte.

A doufám, že se nesetkáváme naposledy při radostné události.

-Pokusíme se vás nezklamat.

-Možná to topí trošku, uvidíme.

-Ludvíčku, Ludvíčku.

Ludvíku.

ČÍŠNÍK:Je to vážně moc dobrý. -Tak dáme ještě.

-Snad ani... -To musíte. -Tak děkuju.

-A kolik byste byli schopný toho od nás odebírat?

-To je trošku problém.

Všechny zákusky bereme od velkododavatelů, takže...

- Aha. -Bohužel, chápejte... -To nic. -Nezlobte se.

-Ne, já se nezlobím. Dojezte si to.

-Tak co? -Nechce to. -Proč? -Prostě to nechce.

-Když mu to chutná? -Nechtěj to prostě, no.

Mně tohle nejde.

To chce nějakou vtírku.

Chutná, no ale nechce to. Tak co s tím?

-Já bych o jedný věděla.

EMA: (zpívá) Zlatá brána otevřená...

OBĚ:Kdo do ní vejde,

tomu hlava sejde.

-Anežko! Ahoj.

Tak pozor na hlavu. Dobrý.

Tak koukej, co tu je.

ANEŽKA:Jéé!

-To se ti líbí, jo?

Tady si foukni do toho vagónku.

Tak já ti pomůžu.

Hele, kam až dojede. Podívej, podle mě vykolejí.

Vidíš, jako já.

-Pomoz mi, tati.

-Ten už nepojede.

Hele, Anežko, pojď sem. Podívej.

-Ta mašinka vypadá jako kravička.

-Tady už vše vypadá jako kravička. Hlavně tatínek.

Co cukrárna? -Dobrý.

-Co máma? -To taky dobrý.

-Zuří, že jsem neposlal peníze? -Ne.

-No jo, máma je hodná. -No jo, to víš.

-To vím, no.

PÍSEŇ Z GRAMOFONU EVA OLMEROVÁ

ZPĚV: Jsi jako ohýnek,

který mi zhasl pod rukama

Jsi jako pramínek,

který si teče do neznáma

A já jsem smutná

jako moje ruka,

která je bez tvé

ruky tolik sama

(šepot) Tolik sama

DÁLE ITALŠTINA

VANDA:No ahoj. ANEŽKA:Čau.

-Tak co, jaký to bylo? -Super.

-Dobrý den.

Jak dlouho jsem tady nebyl? Jak jsi to dokázala?

-Teprve to rozjíždíme. Viděls naše webovky?

-Rozjíždíme? Aha, a s kým? No, nemusíš mi to říkat.

-Líbí se ti to tady? -Pěkný.

Tebe to vážně baví vařit lidem kafe?

-Ale miláčku, já mám na to lidi.

ANNA:Ahoj, Jirko.

-Ty tady pracuješ? -Hm.

-Cože? Vanda tě vykořisťuje? -Jsme partnerky.

Čuně. Obchodní, samozřejmě.

-Rád tě vidím. Vůbec ses neozvala, nevěděl jsem, co s tebou je.

-Dáte si něco? -Ne, děkuju.

-Teď už to víš. -Teď to vím, no.

Tady přece vždycky chcíp pes.

Mrzí mě, co se stalo. -A co se stalo?

-No ty s Romanem.

-A jak dlouho my se známe, Jirko? -Od chvíle, co tě přivedl Roman.

Dvanáct let to je. Pamatuju si přesně, když tě přivedl.

-A jak dlouho víš, že mě Roman podváděl?

-Měl jsem mu to rozmlouvat?

-Od kamaráda bych to čekala. Ale vy jste všichni mlčeli.

Vaše přátelství se tím asi utužilo, ale pro mě to je zrada.

-To mě mrzí, že to takhle bereš. -A jak to mám brát?

Osm let jsi mi lhal pokaždý, když ses mi podíval do očí.

Přetvařoval ses a nechal mě v tom žít.

Osm let života jste mi sebrali, prostě nejsou.

-Když se ti nejlepší kamarádka svěří, že má milence,

zapřísahá tě, ať mlčíš, tak čestně vše jejímu muži vyklopíš?

To mi přece nechceš tvrdit.

-Já bych jí řekla asi tohle:

"Jsi moje nejlepší kamarádka, známe se spoustu let.

Seznámil nás tvůj muž a přál si, aby z nás byli přátelé.

Abychom společně slavili silvestry, chodili na večeře,

do divadel, otevírali galerie, křtili si děti.

To, co si přál, jsem udělala.

Teď jsem se dozvěděla, že svýho muže podvádíš.

Dávám ti čas, abys to dala do pořádku,

a jestli to neuděláš, přestanu se s tebou stýkat.

Možná ztratím nejen tebe, ale za co mi takový přátelství stojí?"

Proto jsem se taky přestala stýkat s Johanou.

-Proč? -Ty to nevíš?-Co?

-Ty to opravdu nevíš? -Co mám vědět?

-Tak se zeptej svýho kamaráda Romana.

-A na co se ho mám zeptat? -Na svýho kamaráda Ivana.

-Vezmete si těch pět set kusů? Dobře, to pro nás není problém.

A tři sta na čtvrtek. Cena je sto tisíc, pak se domluvíme dál.

Myslím, že budete spokojený, zatím nebyly žádný výhrady. Fajn.

Ahoj.

Dobře. Taky vám děkuju. Mějte se hezky, na shledanou.

-Ahoj.

-Dobrý.

-Vzal bys holky do zoo? Nestíháme. -Natálko, Anežko, co zoo?

HOLKY:Jó! -Tak pojďte.

NATÁLKA:Zoo miluju, jo! -Pojďte.

Hop!

Podíváme se na co? -Na slony.-Na slony zase?

-Já taky zíral. -Od koho to máš?

-Anna mi to řekla. -Kdy?-Jak nás rozvedli.

Šli jsme spolu na kafe, došlo i na Ivana,

no a řekla mi to. -Nemůžu tomu uvěřit.

Od koho to ví? -Od Vandy prej.-Vandy?

Vy to víte všichni, a já až teď. Já si připadám jako vocas.

Jako kdyby někdo vojebal mě. Cejtím se zrazenej.

-Je to přece jeho život. -Přece se netýká jen jeho.

-Jak dlouho nevěděl, že mám dceru? -To je něco jinýho.-Nevím.

-Natálii jsem nebyl za kmotra. Co ho k tomu vede?

Umíš na to odpovědět, kmotře? -Ne, kmotře.-Tak odpoví on.

-Neblbni.-Já se ho zeptám. -Ale vůbec netuší, že něco víme.

-To je od nás ale sprostý, že mu to neřekneme.

-Dobrý den. - Dobrý den.

-Vítám vás v Čechách, dobrý den.

ITALŠTINA

-Můžeš vyloučit, že je teplej? -Ivan?

Nepamatuješ na gymplu? Kterou si zamanul, tu vojel.

-Tak, lidi se změněj. Zbuzněj. -To je blbost.

To bys přece vycejtil, známe ho léta.

Měls z něj někdy blbej pocit? -Poslední roky jsme ho nehlídali.

-To je pravda.

-Ty jo.

Nebo prostě nemůže mít děti. Mají nějakou tichou dohodu...

-Možná nemůžou mít děti spolu.

Ona třeba má nějakej imunologickej problém.

-Proč by nám to neřekl? To by každej pochopil.

Ale proč by to Johana vykecala? -To může každet brát jinak.

-Ti říkám, že je neplodnej.

-Johana řekla Vandě, že už spolu pět let nespí.

-Nebo chtěj mít děti Ivan a ten druhej, a ona jim to umožňuje.

Asi blbost. Ale proč nejdou od sebe?

Přitom jak se tvářej... Harmonie, vzorný vztah.

Podívej se na nás, na lůzry. A na ně, jak jim to klape.

-Třeba jen od ní nedokáže odejít.

Má jinou hranici citlivosti, jinej žebříček hodnot.

-Ale proč je s ním do prdele ona? -To nevím. Zvyk, prachy

nebo společenská prestiž, kulturní zázemí.

-Na to ona spíš kašle. Má dvě malý děti, Ivan furt pryč.

Teď si to představ. Přijdeš domů a vítaj tě cizí děti.

Na jejich křesty tě vozí jejich pokrevní otec.

Dokonce ti dělá šoféra.

Občas vezme děti do parku, protože ty máš schůzku s papežem.

Přijde domů, vymění pojistky, opraví topení, přiveze vitamíny

a naštěká tvý ženě do boudy.

Ať si to každej zařídí, jak chce,

ale to bych se to nesměl dozvědět jako veřejný tajemství.

Nejlepší kámoš ze mě udělá trubku, která se to dozví jako poslední.

-Já ti řeknu, proč to dělá. Protože on se nikdy nemýlí.

Zažils někdy Ivana, aby řekl, že něčemu nerozumí?

-Ne. -No, nikdy.

On je za každou cenu nad věcí, až zapomněl, co je ta věc.

Je jasný, že toho dokázal stokrát víc než my.

Všechno urval tou svou vůlí. A myslí si, že tohle urve taky.

ZVONY

-Ježiš, ta je hezká.

Viď? -Moc.

Jestli si myslíš, že já si dám víno, tak se pleteš.

-Buonasera, come stai?

(pozvizduje Ódu na radost) To mi koupila Johanka.

Tady máte lístky. Nejlepší místa. Hned vedle prezidentský lóže.

-Tady je prezidentská lóže? -Ne. Další otázky?

-Půjdem pak na skleničku, ne? To je škoda. Potom bude raut.

Škubánky, prejt, čůčo...

-Takhle ve třech, jako za starejch časů.

-Výbornej nápad.

Už jdu. Musím jít, čekaj na mě.

Po koncertě se uvidíme. Ať se vám to líbí. A nechrápejte.

ITALŠTINA

Dámy a pánové, přeji vám krásný zážitek.

-Půjdu vybrat víno.

-Půjdu za ním, on tomu nerozumí. -Jo, jasně.

-Třeba to neví. Víš, co tím můžeš způsobit?

-Jak neví? Přece ví, kde ho měl a kde ne.

-Jak víš, že Johana nekecá? Co když spolu normálně spěj?

On nepochybuje, že je otcem svých dětí.

Podívej se na něj, v jaký je pohodě.

Jak si je jistej. Říkám ti, nic netuší.

-Hraje to, ty vole, hraje to na nás.

Na tebe, na mě, na všechny. Čím dál víc mě tím sere.

Pojď.

-Tady Linda se sama nabídla, že nám něco vybere.

Tak se necháme překvapit, ne?

-Dáte si něco k jídlu? -Ne, díky.

-Přejete si to přelít do karafy? IVAN:Určitě.

Vy nejste Češka, že? -Vy jste to poznal?

-A odkud jste? -Neřeknu.

-(polsky) Vy jste z Polska, že?

-Ano. -Velmi dobře.

-Jak jste to poznal? -No podle očí.

Máte vkus, Lindo. -Díky.

IVAN:Co jim říkáte? Škoda.

-Škoda čeho? -Že jsem šťastně ženatej.

-Tak na ten tvůj dnešní úspěch. -Na tebe.

-Na vás, že jste mě unesli z toho blázince.

Co koncert? -Strašně pěkný.

-Pro mě je to házení perel sviním. -Kamarádům.

-Nebo sviním převlečenejm za kamarády.

-Jsem rád, že v Římě končím. Už se těšíme, až se přestěhujem.

-Už dlouho, co? -Co?-Se těšíte.

-No, ještě si asi chvíli počkáme.

Jirko, nabídka, že můžeš bydlet v našem bytě, stále trvá.

-Jak to? -Nevadilo by ti,

kdyby nám šla Vanda za kmotru?

Chlapi kmotři už došli.

-Nekecej. Johana je zase v tom?

-Vím to tři dny.

-Tak to máš asi radost, viď? -Nesmírnou.

-Já ztrácím přehled, kolik vás je. -No tak na děti.

-No a Johana? V pohodě? -Johanka? Je šťastná.

Jen litovala, že nemůže přijet na koncert.

Nemá nám kdo hlídat sviště. Uvažujeme o nějaké au pair.

Mluvil jsem o tom s Emou. Je nadšená. Těší se.

Nepřijde ti Jirka nějak v tenzi?

-My to víme, Ivane. -Co víte?

-Jirka a já, víme to. Musíš nám pomoct.

-Rád. Jak vám můžu pomoct?

-Johana to řekla Vandě, ještě před léty.

-Co řekla Johanka Vandě? -Možná, že kecala,

pak je úplně blázen. Teda blázínek.

-Je pravda, že Johanka měla krizi, to se po dětech stává.

Už je to pryč.

-Kdyby bylo něco v nepořádku, tak bys nám to řekl, viď?

-No jistě. A co by mělo bejt v nepořádku?

Děje se něco? Leze to z vás jak z chlupatý deky.

-Jestli se něco děje? No to se děje, kamaráde!

Děje se to, že z nás děláš debily. -Počkej.

-Jak dlouho s náma chceš hrát tohle hnusný divadýlko?

Máš nás za kokoty?

-Uklidni se, nebo jdu domů. -Klíče mám já.

-Já si nemyslím, že jste kokoti. -Ale děláš je z nás.

-Tak dost. Jednoduchá otázka, jednoduchá odpověď.

Je Ludvík, Johánek a ten v břiše...

Jsou to tvoje vlastní děti?

-Jsou tvý vlastní, nebo ne?

-A není to jedno? -Jsou, nebo nejsou?

-Jsou to moji synové. -Pokrevní?

-Proč je to tak důležitý? -Je to jo, nebo ne?-Je to fuk.

-Bylo by, kdyby se Johanka nesvěřovala holkám.

-Měli jsme malou krizi, ale tu jsme překonali, je to pryč.

Johanka dostala rozum.

Ale je to moje žena, jsou to moje děti a moje rodina.

Záleží mi na nich nejvíc na světě. Byl bych rád, abyste to tak brali.

Nemusíme přece všechno pochopit. Stačí to přijmout, ne?

Tak fajn.

P. I. ČAJKOVSKIJ: KONCERT PRO KLAVÍR A ORCHESTR B MOLL

FOTOGRAF:Víc se usměj.

Na mě! Výbornej!

Pojď, ještě!

Dávej!

-Kdy máme ten termín, maminko? -Za devět dní, pane doktore.

ANNA:Tut tút, pardon.

Jedeme! Šup, šup!

IVAN:Ahoj. Ahoj, Emo. Ahoj, děti.

Ukaž, kostičku máš? A umíš s ní hodit?

Jé, teď jsem to zboural. Tak to postavíme znovu.

S Johankou jsi vyrovnaná? -Jo.

-A víš, kdy máš přijít příště? EMA:Ano.

IVAN:Stejská se ti po mamince?

-Táta!

-No a co ty?

-Já? -Hm.

-Já jsem těhotná.

-No, fajn.

PÍSEŇ: JSI JAKO DLOUHÝ MOST EVA OLMEROVÁ

Jsi jako dlouhý most,

jenž vůbec druhou stranu nemá

Jsi jako milý host,

kterého marně někdo čeká

Jsi jako píseň

pro mne ale němá

Jsi pod mou lodí

mizející řeka

Jsi jako měsíček,

který jen svítí a nehřeje

Jsi jako střevíček,

který se zlomil o koleje

V deštníku díra.

venku právě leje

Jsi cigareta

spadlá do závěje

Příměry steré

v hlavě se mi pletou

a já chci pouze říci

jednou větou,

jak vzdálený jsi,

i když tě mám blízko,

marně, marně hledám východisko

Jsi jako ohýnek,

který mi zhasl pod rukama

Jsi jako pramínek,

který si teče do neznáma

A já jsem smutná

jako moje ruka, hm, hm,

která je bez tvé

ruky tolik sama,

(šeptá) tolik sama

Skryté titulky: Markéta Venclíková Česká televize, 2020