Original subtitles

Myslel jsem, že si své hnízdo můžeme zbudovat vysoko

v korunách stromů.

Vznést se jako ptáci

a odletět do hor.

Následující příběh je založen na skutečných událostech.

Během 2. světové války musel každý rakouský voják povolaný do služby

složit přísahu věrnosti Hitlerovi.

St. Radegund, Rakousko 1939

- Brambory. - Brambory.

Pár jich už máme.

Pamatuješ si, jak jsme se setkali poprvé?

Bylas stejně plachá jako dnes.

Vybavuji si tvou motorku.

Mé nejlepší šaty.

Pohlédls na mě,

a já ihned věděla.

Jak prostý byl tehdy život.

Zdálo se, že nic zlého nemůžu ohrozit naše údolí.

Žili jsme si nad mraky.

Přistěhovala se k nám má sestra.

Měli jsme vlastní domov.

Tvou matku.

Naši rodinu.

Naši vesnici,

Radegund.

Vojenská základna Enns, 1940

Drahá Fani,

nejvřelejší pozdravy od tvého Franze z výcviku.

Tento týden jde vše jako po másle.

Každé ráno jezdím na motorce.

Je to zábava.

Přál bych si znovu slyšet tvůj zpěv.

Těším se na naše shledání.

Našel jsem zde kamaráda,

jmenuje se Waldland.

Není v něm špetka předstíravosti.

Neustále se usmívá.

Můj drahý muži,

proslýchá se, že Francie kapitulovala.

Posílají sedláky domů,

alespoň prozatím.

Je to pravda?

Sestra je osamělá.

Přála bych jí někoho podobného tobě.

Hodil by ses nám tu

na výpomoc s telaty.

Blíží se sklizeň.

Spálily jsme plevel z polí.

Dostala jsem selátka od Mossbauera.

Čtyřtýdenní.

Srdečně tě zdraví

tvá milující žena, Fani.

Ach, má ženo.

Co se to stalo s naší vlastí?

Zemí, kterou milujeme.

Kde jsou děti?

Uvnitř.

Co se děje?

Dostal jsem povolávací rozkaz.

Mysleli jsme, že bude mír,

ale válka nemá konce.

Netuším proč.

Věříš v to, zač bojujeme?

Nijak zvlášť.

Udělal, co bylo třeba.

Nedokázal nečinně přihlížet jak jde jeho národ ke dnu.

Než se objevil, bylo všechno na pokraji zhroucení.

Uctívali jsme cizí božstva.

Jsi opilý.

A nejsem tvůj přítel. Jsem tvůj starosta!

A teď nám přikazují

abychom se smilovali nad jinými rasami.

Méněcennými.

A tak zavrženíhodnými, že ani nesvedou pohrdat vlastní nízkostí.

Otravují půdu solí.

Namísto zdi máme obchodní dům.

Naše ulice se hemží cizáky.

Emigranty minulost nezajímá, jenom to, co si můžou urvat pro sebe.

K tomuhle dochází, když svět--

mele z posledního.

Lidé přežijí,

ale za cenu vlastních životů.

Jejich životy vezmou za své. Smysl jejich žití.

Maska byla stržena.

Bojím se o svou rodinu.

Matka je stále nemocná.

Doufám, že brzo umře.

Což nepoznají zlo, když jej mají před očima?

Už jsme mu přivykli.

Zločinu.

Bez špetky studu.

Buď opatrný.

Otče, jestli mě povolají, nenastoupím.

Vraždíme nevinné lidi.

Zabíráme cizí země. Paseme se na slabých.

A kněží je oslavují jako hrdiny a světce -

vojáky, kteří to mají na svědomí.

Je možné, že skutečnými hrdiny jsou jiní.

Ti, kteří brání své domovy před okupanty--

Mluvil jsi o tom s někým dalším?

Se svou ženou?

- Ne. - Rodinou?

Nemyslíš, že bys měl kvůli nim zvážit důsledky svých činů?

Téměř najisto tě zastřelí.

Ano.

Tvá oběť nikomu nic nepřinese.

Promluvím o tvém případu s biskupem.

Je mnohem moudřejší než já.

Děkuji. Děkuji mockrát.

Poslední dobou tě nepoznávám.

Co se děje?

Dobré ráno.

Vybíráme příspěvky na válečné úsilí.

Ach tak.

Promiňte, ale...

bohužel nemám nic, co bych vám mohl nabídnout.

Prosím. Ne.

Přeji vám všem pěkný den.

Odmítls přispět do společné sbírky

na válečné vysloužilce

a jejich rodiny?

Také se mi doneslo, žes odmítl přijmout rodinnou podporu

a další příspěvky, které Stát poskytuje.

Proč? Franzi. Pověz.

Nebuď tak vážný!

No ano.

Nikdo jiný neodmítl.

Prosím.

Díky.

Musíme být silní.

Odolat.

Poučte se u kováře.

Bez ohledu na to, jak silně kladivo dopadá na kovadlinu

kovadlina nemůže,

ba nepotřebuje úder vracet.

Kovadlina kladivu odolá.

To, co je na kovadlině kuto, vezme na sebe tvar kladiva,

a nejen kladiva, ale také kovadliny.

Biskup vás očekává.

Posaď se.

Vaše Excelence,

děkuji vám mnohokrát, že mě vyslechnete.

Pokud nám Bůh nadělil svobodnou vůli,

jsme zodpovědní za své činy

i za to, v čem selžeme,

není to tak?

Pokud naši vůdci nejsou dobří.

Pokud jsou špatní, jak se má člověk zachovat?

Chci si zahránit život, ale ne pomocí lží.

Máš povinnost vůči vlasti.

Církev ti to nařizuje.

Znáš apoštolova slova?

Každý člověk by měl být poslušný vyšší vůli.

Naslouchá našim zaříkadlům.

Odlitým z patron.

Myslím, že se bál, že bych mohl být špicl.

Neodvažují se cokoliv podniknout. Nebo budou další na řadě.

Těžko biskupa vinit, že se veze s proudem.

Doufal, že díky tomu

bude režim k církvi shovívavější.

Ale teď jsou kněží posíláni do koncentračních táborů.

Církevní procesí byla zakázána.

Chybí nám Slovo.

Co můžeme dělat?

My. My všichni tady.

- Jen jednu. - Jednu?

Díky.

Maloval jsem hrobky proroků.

Pomáhal jsem lidem pozvednout pohled z lavic a snít.

Dívají se nahoru a představují si, že kdyby žili v Kristových časech,

neudělali by totéž, co jiní před nimi.

Nikoho by nepřipravili o život.

Maluji všechno tohle utrpení a sám musím trpět.

Vydělávám si tím.

Základem naší tvorby

je vytváření náklonnosti.

Vytváříme obdivovatele.

Netvoříme následovníky.

Kristův život je závazek.

Nechceme, aby nám to někdo připomínal,

abychom mohli zavřít oči před tím, co se děje s pravdou.

Přicházejí temné časy,

v nichž se lidé stanou prozíravějšími.

Nebudou s pravdou zápolit,

tak se tím netrap.

Maluji jejich útěšného Krista

se svatozáří nad hlavou.

Jak mohu ukázat něco, co jsem neprožil?

Jednoho dne možná najdu odvahu zajít dál. Ale ne dnes.

Jednoho dne namaluji skutečného Krista.

Nepovolají tě.

Potřebují rolníky.

Co jiného by lidé jedli?

Možná válka brzy skončí.

Spí?

Proč se na mě tak díváte?

Je to bláznovství.

Hřích. Hřich proti rodině, proti vesnici.

Jsme jiní, matko.

Omlouvám se.

Ale jsem ti vděčný, že mi přeješ to nejlepší.

Už tak jsi zažila v životě dost těžkostí.

Jeho matka na mě zírá, jako bych za to mohla.

Přeji si totéž co ty.

A nemůžu snést, že tě nutí takhle trpět.

Rozhodl se i za tebe.

Uvědomuje si vůbec, co dělá?

Pýcha! Nic než pýcha!

Nic jiného to není.

Řekli ti něco?

Viděl jsem, že k tobě u cesty mluví.

Řekly

že jejich manželé odešli do války.

Proč by za nás měli nasazovat své životy?

Ublížili ti...

tím, co řekli?

Nevadí mi to.

Máte se?

Jo.

Byls pěkný divoch.

Pral ses s četníky.

Však víš. Pamatuješ se.

Kdo tě změnil?

Tvá žena?

Soucítím s tebou.

Nechci, aby došlo k čemukoliv špatnému.

Já vím.

Tak mi pomož.

Radegund tě miluje.

Byls dítětem Radegundu.

Nejsem tvůj nepřítel.

Právě naopak.

No ano, přítel.

Stále patříš k našim lidem. Nemůžeš říct "ne"

své rase, své krvi,

své vesnici a domovu.

Musíme bránit naši domovinu!

Než přišli, žili lidé v zoufalství, ponížení a nesvobodní.

Koho myslíš, že poženou k zodpovědnosti?

Mě.

Kdo myslíš, že půjde k výslechu?

Oběsí tě!

Uvědomuješ si, co to znamená?!

Oběsí tě!

Tvá rodina, tvá žena, tvé děti

nebudou mít nikoho, kdo by je živil, tvá matka se utrápí k smrti!

Uklidni se.

Nešahej na mě! Nešahej na mě!

Jsi horší-- Jsi horší než oni.

Protože oni jsou nepřátelé, ale ty jsi zrádce!

Viděl jsem, co se tam stalo.

Ztracení.

Vytržení z bezpečí svého stanu

Vraždí malomyslné...

musíme kráčet v náruč Krále hrůzy.

Viděli jsme nenávist v jejich očích.

Przníme svou skutečnou vlast.

Co by na to řekl tvůj otec?

Co myslíš?

Bojoval.

- A zemřel. - Ano.

A zač myslíš, že položil život? V zákopech. V blátě.

Přemýšlej o tom.

Zdál se mi sen.

Byl v něm vlak.

Temná a mocná lokomotiva.

Táhla za sebou děti.

A nedalo se poznat, kam míří. Jen pole a stromy ubíhaly kolem.

Pouze ve vzpomínkách zůstává,

co jsem kdysi znával.

Nemám se na koho obrátit.

Má duše je uzavřená.

Kdykoliv naše modlitby zůstanou bez odezvy.

Jsme-li mu věrní, zůstane i On věrný nám.

Věřím tomu.

Milujeme jej.

A to stačí.

V zájmu celého světa.

To není odpověď.

Poddat se tomu je čiré bláznovství.

Co hodláš dělat, Franzi?

Žádáme tě, abys složil přísahu Antichristovi, což?

Já vím-- Já vím.

Je to život beze cti.

Přichází konec světa?

Je tohle poslední hodina světla?

Podobáme se dechu.

Stínu, který pomíjí.

Šílenství!

Povolali mě.

Můžeš se ukrýt v lesích.

Utečeme do hor.

Má člověk právo na to dobrovolně se vydat smrti

pro pravdu?

Může něco takového Boha potěšit?

Chce, abychom žili v radosti a míru.

Ne abychom sebe samé trestali utrpením.

Musíme se vám vzepřít.

Ty to uděláš, že ano?

Její štěstí je ve tvých rukou.

Mohla mít jiné muže.

Jako bychom neměli dost potíží.

Měla bys pro sebe chtít víc, Fani.

Proč se mu nepostavíš, Fani?

Vzepři se mu!

Nemáš ponětí, co je to neštěstí.

Tvůj muž tě nikdy neopustil.

Nemůžu změnit svět.

Svět je mocnější.

Potřebuju tě.

Mohl bys sloužit v nemocnici.

Na tom není nic špatného.

Nebo ano?

Chtěl bys mít další?

Drahý synu,

jsi to jediné, co mám.

Víš, jaké to je vyrůstat bez otce.

Vím, jaké to je být osamocená.

Dívky, váš otec odjede pryč.

Na cestu.

Dalekou cestu.

Bude nějaký čas pryč.

Miluju tě.

Enns, 2. března 1943

Má drahá ženo,

vím, že se o mě strachuješ,

ale mé jho netlačí.

Srovnám-li své utrpení s utrpením jiných,

vidím, že nesu ten nejmenší z křížů.

Je úděsné, čím si prošli.

Musíš si připomínat život v lepších časech.

Přišlo jaro.

Mé tři dívenky touto dobou pobíhají venku bosky a sbírají květiny.

Bylo by možná lepší jim říct, kde se jejich otec nalézá,

než je balamutit smyšlenkami.

Svěží zeleň trávy je dobrá pro kohokoliv.

Svobodný člověk by si toho nemusel všimnout.

Pozdravy matce, tobě, dcerkám, každému.

Na viděnou.

Drahý muži,

pozdravy v Bohu, který vše opět uvede do pořádku.

Pozdravy od tvých tří malých žen.

Chtějí, abych psala jen o tom dobrém, co vyvádějí. Samozřejmě.

Ale jistě tě nepřekvapí, když tě zpravím o jejich neposlušnosti.

Musím je plísnit.

Stále se dožadují mé pozornosti.

Rózinka se po tobě neustále ptá.

Když uleháme do postele, říká,

"Nech odemčeno, aby mohl tatíček dovnitř."

U jídla: "Nech něco pro tatínka."

Zpívala ti písničku.

A zajímala se, zda ji můžeš slyšet.

Chtěla vzít tvou fotku s sebou do postele.

Abys usínal vedle ní.

Řekla jsem jí, že až se otec vrátí domů, určitě tak udělá..

S vřelým pozdravem tvá milující žena,

Fani.

Nechte nás o samotě.

Posaďte se.

Myslíte si, že váš vzdor přinese někomu něco dobrého?

Myslíte si, že tím změníte běh věcí?

Že se o vás dozvědí na správných místech?

Že váš protest vzbudí pozornost autorit?

Myslíte si, že se o tom někdo dozví? Že o vás někdo uslyší?

Nikdo nemá nejmenší tušení, co se odehrává za těmito zdmi. Nikdo.

Jakému záměru to má sloužit?

Je nějaký rozdíl mezi tím, jestli je tato válka spravedlivá, nebo ne?

Leštíte jim boty.

Plníte jim vaky pískem.

Jste bez viny?

Co je to? Hrdost?

Jste lepší než ostatní?

Jediný rozumný?

Jak víte, co je dobré, a co špatné?

Víte to lépe než já?

Řekla vám to nebesa?

Slyšel jste hlas?

Je rozdíl mezi utrpením, jemuž se můžeme vyhnout

a utrpením, které na sebe přivoláme.

Nevíte už, jak vypadá svět.

Světlo. Obloha.

Nejsem ten, kdo učinil svět takovým, jaký je.

Ani vy ne.

Všichni máme na rukou krev.

Nikdo není bez viny.

Kam se jen podíváte, zločin, krveprolití.

Ten, který stvořil tento svět,

stvořil také zlo.

Svědomí z nás ze všech činí zbabělce.

Opatrujte se, můj příteli.

Antikrist je lstivý.

Využívá lidských ctností,

aby nás svedl na scestí.

Nejdražší ženo,

V 10:13 odjíždím do Berlína.

Neměj o mě obavy.

Modli se za mě.

Věznice Tegel, 4. května 1943

Sednout.

Sednout.

Vztyk.

Drahý muži,

dorazil tvůj dopis ze 7. května.

Mnohé díky.

V úterý vyschla studna.

Hodil by se vydatný déšť.

Přišlo, čeho jsem se bála.

Nenašel se nikdo, kdo by nám pomohl s prací,

kromě Resie.

Strohhofer nám z pole ukradl řepu.

Neslyším nic než tvůj hlas.

Navštívila jsem vdovu - Marii.

Dva týdny s nikým nepromluvila jediného slova.

Nové seno mi dává naději.

Vůně ve stodole.

Vítr.

Pšenice.

Obloha.

Nesesílá na nás víc, než jsme schopni snést.

Musíte to konzultovat s plukovníkem.

Mohu se s ním setkat?

Je vytížený.

Zkuste telefon. Domluvte si schůzku.

To jsem zkoušela, ale nikdo mi telefon nezvedal.

To je divné.

Potíž musí být na vaší straně.

Tady telefon funguje bez problémů.

Jak si s ním tedy mám schůzku domluvit?

Neodpovídáte na mé dopisy.

Zabralo mi dva dny se sem dostat. Nebylo to snadné.

Má nejmilovanější družko,

po jisté době opět přijmy pozdravy od tvého milujícího muže.

Sepíšu pár slov, jak mi přicházejí na jazyk.

Třebaže je sepisuji s rukama v poutech,

je to stále lepší, než kdyby byla spoutaná má mysl.

Tito muži nemají žádné přátele.

Nikdo jim neprojevuje lásku.

Za co sedíš?

Za zradu.

Viděli zármutek.

Ponížení.

Zkázu.

Jaká zocelená srdce!

Vzdáš-li se představy pžežití za jakoukoli cenu,

naplní tě nové světlo.

Kdysis mívala naspěch,

stále v jednom kole.

Teď máš všechno, co potřebuješ.

Sotva bys někomu odpustila.

Bez slitování druhé soudila.

Teď vidíš své vlastní slabiny

a rozumíš tak slabostem druhých.

Myslíte si,

že jsem to způsobila?

Býval jiný.

Setkání s tebou jej změnilo.

Mé drahé děti,

Myslím výslovně na vás.

Slavnost Těla a Krve Páně.

Kostelní zvony se rozléhají nad poli.

Jak báječné by bylo, vidět vás s květinovými věnci na hlavách.

Váš oddaný otec vás zdraví

z daleka.

Drahý muži,

srdečně tě zdravím o dnešní neděli.

Máme o tebe všichni starost.

Doufám, že se ti nedaří tak zle.

Dívky posílají pozdravy.

Rózinka říká, že tě společně zulíbáme.

Neustále na tebe myslím.

Mám možnost jet do Salzburgu.

Tatíček mi nabídl, že pojede se mnou.

Zmocňují se mě obavy.

Vím, že bych se jim neměla poddávat.

Měj víru ve vítězství dobra.

Nic špatného se nemůže přihodit dobrému člověku.

Země nepodlehne beznaději.

Ale to on ví.

Je mi to líto.

Otec miluje své dítě.

Přeje si, aby bylo šťastné.

Uchránit jej před životem.

A ty...

Jaká hodná dcera!

Za nás za oba.

Raději přetrpět nespravedlnost, než být jejím vykonavatelem.

Byl jsem určen soudem jako váš obhájce.

Rozumím-li tomu dobře, výslovně odmítáte sloužit v armádě.

Věřím ale, že kdybyste přijal službu u zdravotníků,

a pracoval...

například jako sanitář v nemocnici,

pravděpodobně by tato obvinění stáhli.

Bude třeba, abych složil věrnost Hitlerovi?

Slova. Nikdo přeci nebere tyhle věci vážně...

To nemohu.

Máte svou hlavu.

Podivte, nechám vám zde tento dokument.

Nechte si ho.

Podepište a budete svobodný.

Ale já jsem svobodný.

Tak proč jsem tady?

Nevím.

Ty -

můj pastýři.

Dopřáváš mi odpočinku na travnatých nivách,

na březích řeky života.

Ty -

má sílo.

Ukazuješ mi cestu.

Ty -

naše světlo.

Temnota tě neděsí.

Uveď nás do své věčné záře,

k tobě -

pravému

a nepomíjivému světlu.

Říkáš mi bratře?

Otče,

k tobě pozvedám hlas.

Má skálo.

Můj hrade.

Můžu si s tebou dělat, co se mi zamane.

Nikdo se to nedozví. Nikoho nezajímáš.

Nikdo nehne brvou, aby mě zastavil.

Kdo se dívá?

Dej mi sílu

následovat tě.

Svatý Duchu.

Veď mě.

Otevři mi oči.

Pane,

nečinně přihlížíš.

Kde jsi?

Proč jsi nás stvořil?

Blaze pronásledovaným, neboť jejich je království nebeské.

A tiší dostanou zemi za dědictví..

Moudří nás klamou.

Ze strachu...

Byl jsem dříve jako ty.

Přiznej to.

Tvůj Bůh nemá smilování.

Opustil nás. Nechal na holičkách. Jako opustil tvého Krista,

svého syna.

Jak blízko jsme tomu vlastnit svůj denní chléb?

Jak blízko jsme osvobození od všeho zla?

Kdybychom jen dokázali spatřit příchod Jeho království.

Úsvit.

Ale...

K ničemu...

K ničemu se neschyluje...

Proč za ně nasazovat život?

Proč něco takového dělat?

Tví lidé zemřeli zbytečně.

Přišel a nebylo to k ničemu.

Máme za sebou celá století selhání.

Stvořili jsme neúspěšného světce.

Nikdo nám nepomůže.

Takže to uděláme po svém.

Sestřičko?

Drahá ženo,

Stále nejsem schopen říct, jaká budoucnost mě čeká.

Co přichází, bývá zkřídkakdy lepší.

A přesto právě začíná červen.

Nejkrásnější část roku.

Příroda je slepá k zármutku, který člověka postihuje.

Není zde toho příliš k vidění,

ale představuji si, že všechno je krásnější a zelenější než kdy dřív.

Za rozbřesku

slyšíme hlasitě zpívat kosy venku za okny.

Zdá se, že jsou svobodnější

a mají větší povědomí o štěstí a klidu,

ačkoli jsou, na rozdíl od nás,

pouhými zvířaty bez rozumu.

Nás, kteří jsme obdařeni porozuměním..

Namlel jste mi víc, než jsem přivezla.

Potkal jsem zde kamaráda

z dob vojenského výcviku.

Franzi?

Franzi? No to se podívejme!

Jak se ti daří?

Cos to vyvedl, je z tebe kriminálník...

Pozvedá náladu ostatním vězňům.

Vycházíme spolu dobře.

Dobří, špatní - všichni na jedné lodi.

Ptá se na naši rodinu.

Netrap se. Trápení brzy přejde.

Jo. Jen jez. Jez.

- Víc nemáš? - Ne.

Už jsi slyšel o Scharfrichterovi?

O tom, který ti setne hlavu?

Dobře se obléká.

Poznáš ho podle...

vysokého cylindru.

Záleží na rychlosti...

Utne ti hlavu-- čistě.

A než tě cokoliv napadne...

Jaké to asi je?

Drží tvé tělo.

S rukama u těla vidíš vlastní hlavu plachtit pryč.

Spoutanými pažemi se po ní natáhneš.

Stále jsou v řetězech.

Pozvedneš tu mladickou hlavu.

A posadíš si ji zpátky na krk.

A pak otevřeš oči.

A řetěz je fuč.

A co přijde pak?

Možná uvidíš Měsíc.

Nebo hvězdy.

Ani za deště Slunce nepřestává svítit.

Slunce svítí na dobré i zlé bez rozdílu.

Čím silnější okovy, tím vzteklejší.

Přál bych si mít ženu.

A statek.

Jabloně a třešně.

A...

Možná nějaké hrozny. Stáčeli bychom si vlastní víno:

bílé a červené.

Červené na zimu

a bílé na léto.

Pili bychom jen střídmě.

Modlili bychom se a pracovali, ale někdy--

Někdy pár kapek neuškodí.

Někdy bychom zašli do kostela.

A někdy ne.

Někdy bychom zůstali doma a muzicírovali.

Říšský vojenský soud, červenec 1943

Máte co říct na svou obhajobu?

Dáme si krátkou pauzu.

Vstupte.

Prosím...

Posaďte se.

Domníváte se, že vaše činy změní průběh této války?

Že kdokoli mimo tento soud uslyší váš hlas?

K ničemu nedojte.

Svět si dál půjde svou cestou.

Vaše činy mohou mít dokonce zcela opačný efekt.

Někdo jiný zaujme vaše místo.

Soudíte mě?

Ne, nesoudím.

Neříkám, ten je zkažený a já ten správný.

Nejsem vševědoucí.

Člověk se může mýlit,

a nemůže z toho vyváznout, aby svůj život očistil.

Možná by to chtěl odestát, ale nemůže.

Cítím ale,

že nemohu udělat něco, co považuji za špatné.

Máte na něco takového právo?

Mám právo ho nemít?

Obžalovaný se tímto odsuzuje...

k smrti.

Dnes vynesli rozsudek,

ale ještě jej musí potvrdit.

Podepište prohlášení ve své cele. Propustí vás. Zařídím to.

Píše jeho obhájce.

Odsoudili ho k smrti.

Musím do Berlína.

Pojedu s vámi.

Franzi!

Nikomu tím neprospíváte.

Nikomu.

Tohle je možná poslední možnost skoncovat s tímto...

nesmyslným postojem.

Uděláte-li to...

Franzi.

Obratem napíšu žádost soudu, aby pozastavil vykonání rozsudku.

Ale musí se tak stát bez odkladu. Rozumíte?

Teď!

Nasazuji za vás vlastní krk. Tohle mě může stát kariéru.

Ne-li mou osobní bezpečnost.

Jsem si jistý, že obvinění budou stažena, jen když...

změníš své stanovisko.

Snažně tě prosím.

Válka může brzy skončit.

Možná už nikdy nebudeš muset čelit situaci, v níž bys byl postaven před podobnou volbu.

Má lásko.

Franzi.

Copak nechápeš, co tě čeká?

Nezbývá mnoho času!

Bohu je ukradené, co říkáš. Důležité je, co nosíš v srdci.

Vyslov přísahu a mysli si své.

Rozumíš?

Miluju tě.

Ať uděláš cokoliv...

Ať přijde cokoliv...

Stojím při tobě.

Navždy.

Udělej, co je správné.

Ne! Pusťte mě!

Pravils tlučte -

a bude vám otevřeno.

Proste -

a bude vám dáno.

Vždy jsi ke mě byla laskavá.

A k mému synovi.

A já...

Odpusť mi.

Ty...

Miluješ ho víc než já.

Dej mu odvahu.

Moudrost.

Sílu.

Otče...

Zítra bude po všem.

Děkuji, Otče.

Mé drahé děti,

až vám bude matka číst tento dopis,

bude váš otec po smrti.

S Božím požehnáním se brzy znovu shledáme.

Nejdražší ženo, matko,

nebylo možné, abych vás osvobodil od trápení

jež jste pro mě přestály.

A nyní, mí drazí,

myslete na mě v modlitbách.

Budu se za vás modlit

z druhé strany.

9. října, 1943

Co mám napsat?

Franzi.

Franzi...

Přijde čas, kdy nám bude zjeveno, jaký to vše mělo smysl

Všechna tajemství vezmou za své. A zjistíme...

proč...

žijeme.

Znovu se shledáme.

Společně vysadíme stromy,

založíme pole.

Přivedeme zemi zpět k životu.

Franzi.

setkám se s tebou

tam v horách.

"Vždyť růst dobra na tomto světě nezávisí jen na velkých činech,

a není-li to s vámi ani se mnou ještě tak zlé,

vděčíme za to způli právě těm nesčetným lidem, kteří poctivě žili svůj život stranou vší pozornosti,

a odpočívají v hrobech, k nimž nikdo nechodí." - George Eliot

přeložil Lavran