Original subtitles

TRUBKA (neposlouchatelné zvuky)

Haló! Haló!

Haló!

TRUBKA (pokus o píseň Lásko, bože lásko)

BEZE SLOV

(zásah)

Změna repetoáru SIGNÁL "HOŘÍ"!

TROUBENÍ HASIČSKÝCH VOZŮ

Sláva!

Nazdar, klucí!

Nazdar! Nazdar, sláva!

Nazdar, sláva!

Krucifix! Co to tady máte?

To je umělý led, vynález našeho pana docenta.

To jen tak nevstanete. VÝKŘIK

To jsem blázen. Jak se to sem dostalo?

Pane docent! Pane docent!

Kde je pan docent? Pane docente!

A aaaa, visím.

Kdybyste tady neblbnul a radši zachránil

našeho pana docenta. Aaach.

TŘÍŠTĚNÍ SKLA

BUBLÁNÍ

Hadici! Ke mně!

Hergot.

Kde je docent?

(udýchaně, přidušeně)Prosím vás, neviděli jste našeho pana docenta?

Je to krátký!

Co to je? -To bude určitě docentův vynález nového lepidla.

Proč teče, krucifix, hydrantem? -No, taky mně to vrtá hlavou. Proč?

Pánové, pánové! Kde je docent? -Ano, kde je docent?

HRA NA HOUSLE

Já věděla, že budete pracovat až do posledního okamžiku.

Někdo musel izolovat výbušné materiály, ne?

Nevadí vám, že kouřím? -Nee.-Děkuji.

Pane profes... Obrovský! No pane, geniální, geniální!

Ale teď už by snad měl být zapojen protipožární systém?-Proč není?

To má na starosti Dagmar.A kde je? -Ještě jsme ji nenašli chudinku.

Jsme v plné permanenci, docente. -Děkuji. Jste velmi laskav.

Jen bych vás snad poprosil, aby hadice byly namířeny jiným směrem.

A kam... jiným směrem?

To je jedno, třeba tam... na ty růže.

Směr růže... hasit! -Už dlouho nepršelo.

Takhle by mohlo dojít k výbuchu,

kdyby se voda dostala k nádržím s kyselinou, že?

A co voheň? -Toho si nevšímejte,

to je maličkost. -Aha.

Pardon.-Pane prof... -Je to geniální...

Geniální!-Bravo. -Děkuji.

Pane kolego. -Já mám vysokou hasičskou.

Ne ne! Nesahejte na to, zabije vás to.

Nikdy jsem netušil, že i strach může být krásný, mé dítě.

No počkat! -Výborně. -Stříká!

Fantastické! Fantastické!

Nestalo se vám něco? -Nebojte se, anděli.

Dbám vždycky na to, abych byl důkladně izolován.

Nechcete si zapálit?

Oh, ráda. Pardon.

Patrně jsem si jen dokonale dobil svůj elektrický zapalovač.

Oooo...

Odkud to jde? Hotový triumf...

Vodkud je ta pěna? Co je to?

Hledáte někoho, pane docente? -Doposud ne. A vy?-Já taky ne.

Pojďte tam! -Co?

Pojďte sem! Pojďte sem!

Pojďte se mnou! Pojďte! Pojďte, tam!-Co?-Kam? Kam?

Probůh, zadržte, příteli, jsou tu dámy.

Pane docente, ještě jednou gratuluji

k vašemu skvělému vynálezu lepidla. Bravo!

Vidím, že vám nebude zatěžko pány doodlepit, že?-Ne ne ne.

S vaším vynálezem ne.

Pane docente.

Vám něco chybí, přiznejte se. -Ó nikoliv.

Všechny důležité vědecké materiály jsou v ohnivzdorných trezorech.

Pane docente! Už ji táhnou!

ŤUKÁNÍ PSACÍHO STROJE

Nazdárek.

Jak jste si zahořel, pane docente?

Dagmar, vy jste živa a zdráva?

Krom toho, že mě někdo zamknul zvenčí v kanceláři,

tak se mi nic nestalo.

Nazdar, Dagmar! To jsem ráda, že to takhle dopadlo.

Já už jsem se na mou duši bála. -Žádný strach.

Já tušila, že tu bude co nevidět oheň na střeše.

Tady je ta rozkrádačka? -Oheň.

Tak co, kdepak ho máte, darebu? -Nekradlo se, hořelo.

Aha. Tak mi to pojďte ukázat.

Oheň vznikl patrně přehuštěním kyselinových par

v objektu C. Prosím.

S určitým procentem tohoto nebezpečí

musíme, bohužel, v našem výzkumu počítat permanentně.

To je ovšem zakotveno ve statutu našeho ústavu, prosím.

Dále postupoval oheň potrubím k palivovým nádržím římská XIII.

Tady tudy, prosím. -Římská XIII.

Díky včasnému zákroku pana docenta, prosím, se tam nedostal.

Ale porušil nám sublimační okruh lepicí látky VX-76

právě zde vedle hydrantu.

Ale to jsme ovšem nedopředvídali, prosím.

Ano, napříště musíme zvážit všechna opatření.

Prosím, pánové.

Odtud postupoval oheň třemi směry -

sem, sem a sem.

Požární sbory zatím hasily tady, tady a tady,

protože odtamtud šel kouř.

Ale my jsme přece nemohli vědět, že hoří úplně jinde.

To taky docent neříká. Pokračujte, prosím.

Naštěstí jsme požár zlikvidovali vlastními prostředky...

Tady pan docent osobně. -Pohříchu o několik minut později.

Ano ano, protože síla tímto úkolem pověřena

byla zavalena ještě.

A tak mimo škody způsobené vodou to ani není tak hrozné,

nehledě k tomu, že na rizikovém pracovišti, jako je naše,

musíme vždycky s něčím podobným počítat.

No prosím, podívejte se,

stropní potrubí vesměs vysoce hořlavé materiály.

Tak to můžeme skončit, docente, co říkáte?

A to jako co, prosím? -No tady ten oheň.

Podívejte se, my na nic nepřijdeme, vy si na hasičích nic nevezmete,

pojišťovna vám dohromady nic nedá...

No tak se tady mějte, s pánem bohem. Já sem skočím, až toho bude víc,

pak to sečteme dohromady, podtrhneme to...

Heee... ne? -Já vám děkuji za laskavost.

Ale co tím myslíte, až toho bude víc?

Já tím nemyslím vůbec nic. Nazdar, he...

Alžběto, pamatujte si tuhle adresu.

Tady budou nějaký vraždy ze žárlivosti.

Požáry už ne? -Ne, ohně ne, ty se neosvědčily.

Mám strašnou žízeň. Kam jedeme teď?

Na sídliště III. -To je ta vilnost?

Ne, ty houby. -Aaa..., houby.

He, to není termoska, to je moje noha, kapitáne.

Je, promiňte. Říkala jste vilnost?

Houby.-Co? -Sem říkala.-Aha.

Já nevím, Dagmar a Ester!

Mám je posadit vedle sebe nebo naopak

každou na jiný konec stolu? -To je choulostivá záležitost,

pane kolego, velice choulostivá záležitost.

Zvláště při narozeninách našeho pana docenta.

Velice choulosti... -Já bych to viděl následovně.

Prosím. -Pan docent bude sedět tady...

Tady. -... Dagmar bude sedět tadyhle...

Áno. Tadyhle. -... a Ester bude sedět tadyhle.

Áha.

Můj bože, tobě to sluší. -Můj bože, tobě to sluší.

(Dagmar stranou) Jako hřbitovní kvítí.

(Ester stranou) Trošku jako Vinnetou.

ESTER: Viď?-No. Kde budeme hačat?

Kde bude hačat Dagmar a kde Ester?-Tady...

Slečna Ester zde a Dagmar tam. -... Dagmar... tam.-Ne ne ne ne!

To ne, to nám nemůžete udělat, my budeme sedět spolu.

Ano, Dagmar bude hačat tady. -Spolu.

Slečny...-Je to přesně určeno... -My chceme hačat spolu.

... spolu. -Ale...

Jak ti to chroustaj, že?

To jsem blázen. To bych v životě nečekal.

Tak pa, miláčku.

Už se nemůžu dočkat, až to začne.

Pa. -Pa.

VÝBUCH

Zásluhy pana docenta

o náš ústav i vědní obor

může zhodnotit teprve historie. -Bravo!

My sami...

No... My...

Promiňte, pane docente. Blahopřeji.

Pardon.

My sami jaksi... No.

My sami...

My sami dobře víme, že bychom bez něho

neznamenali vůbec, ale...

Pardon... Že by... -Promiňte.

Blahopřeji. -Prosím.

Prosím, pane docente. Že bychom...

(nápověda)Že bychom bez něho... ... bez něho neznamenali ...

že bychom bez něho znamenali...

tedy úplně maloučko.

Tím končím s přáním tlumočeným za nás za všechny

k dalšímu...

do dalších desetiletí, dvacetiletí...

padesátiletí... úspěchů...

v podniku i... v soukromém životě... úspěchů.

Nemějte mi za zlé, že k projevu svých díků

připojím i prozaickou poznámku, která ani není originální,

nýbrž naopak byla již mnohokrát vyslovena.

I v nejlepší vůli učinit radost oslavenci

je velmi nespravedlivé

ponížit práci všech na zásluhy jedotlivce.

Vy jste ti, kteří se zasloužili o úspěch a věhlas našeho ústavu.

Bez vás bych neučinil ani ten nejbanálnější objev lepidla.

A proto bych si přál, aby se mé narozeniny

staly příležitostí k družné oslavě

úspěchů... i věků nás všech.

Přičemž, pokud jde o ten věk,

bude to pro většinu z vás

daleko radostnější bilance než pro mě.

POTLESK Bravo.

Co to je? -Vydali jsme k vašim narozeninám fotografie

a byli bychom rádi, kdybyste nám je podepsal, pane docente.

Ano. -Ano. -Ano. -Samozřejmě, tak...

Prosím, to by bylo. Ano, další prosím.

Tak. Prosím další. Ano, samozřejmě. Velice rád.

Pane docente, kdybyste byl tak... -Ano, madam, ano, ano.

Jestli smím prosit, pane docente, připište mi tam "tvůj".

Zdá se vám to tak významné, poklade?

Vy ani netušíte, jakou mi tím uděláte radost.

Tak teď jsem byla já na řadě. -Ano prosím, samozřejmě, samozřejmě.

ZLOVĚSTNÁ HUDBA

(čte text na lístku)Miláčku, přijď do protiatomového krytu ve 24.00.

Bude tě tam netrpělivě očekávat tvůj...

(píseň) Jaká je ta, jaká je ta láska zlá.

Když milujou, když milujou jednu dva.

Ještě horší, když po čtyřech touží tři.

Šest po pěti, láska v číslech nešetří.

Láska zlá, když nemají se rádi dva,

ta láska zlá, když jeden přebejvá.

Ta láska zlá, když nemají se rádi dva,

ta láska zlá.

Jaká je to divná matematika.

Šest miluje, sedmýmu láska uniká.

Milion žen lásku každý den dává.

Jenom na mě, na mě se nedostává.

Láska zlá, když nemají se rádi dva,

ta láska zlá, když jeden přebejvá...

Tak jak jsem splnil vaše přání?

Skvěle, Bedříšku, máš u mě pusinku.

(píseň) ... ta láska zlá, když nemají se rádi dva,

ta láska zlá...

Pardon, to znamená, že mám přeci jenom kousíček naděje?

To máme všichni, medvídku. -Ano, madam.

(píseň) ... ta láska zlá, když jeden přebejvá,

ta láska zlá, když nemají se rádi dva,

ta láska zlá...

Přijdu za chvilku.

Ha ha ha ha ha ha ha ha!

JE SLYŠET HUDBU ZE SÁLU (Ta láska zlá...)

DUNĚNÍ OTEVÍRANÝCH PLECHOVÝCH DVEŘÍ

ZLOVĚSTNÁ HUDBA

TIKÁNÍ

Já bych ovšem... -Ne.-Pardon.

Půjdu na chvilku na čertvý vzduch.

Chápu, jsem tam hned. -Hmm.

Tedy, pane... Pardon, pardon.

Tady... šířka a... výška.

Kampak, drahoušku? Snad už nás nechceš opustit?

Ne, drahoušku, já se za chvilku vrátím.

Ale určitě. -Určitě.

Nás by to pak strašně mrzelo, kdybys už dneska nepřišla.

Pa. -Pa.

POVALENÉ SKLO

TIKÁNÍ

Huu... Huú!

Huu!

Este... ticky pregnantně gotická koncepce...

vaší ruky vás vždycky prozradí, koťátko Dagmar.

Five - four - three - - two - one - zero!

EXPLOZE -Co to bylo?

To byla taková malá dárková rachejtle

k tvejm narozeninám, lásko.

Co to tady máme? -Výbuch.

Plyn nebo něco politickýho? -Bunkr a předtím tady hořelo.

Aha, vzpomínám si, houby z vilnosti.

Ách...

DVEŘE

Uctivá poklona, pane rado. Dobrý den, pánové.

Uctivá poklona, pane rado. -Buďte zdrávi, mládenci.

Pojďte dál. Položte to, Mrázek. -Pan docent laskavě dovolí.

Pane rado, tak tady je ten snímeček. Drobátko se to zdrželo,

ono bylo mlhavo, delší expozice, ještě je to mokrý.-Krásně...

To se jim povedlo, Mrázek, to je slušný.-Račte se podívat.

Tohle je hezký místo, tady ta travička.-Jaká travička?

To je... to je jinej případ, ne, travička?-Ne, travička.

Myslím opálená travička.-Jo tráva! No to je případ výbuch, jo?

A pane rado, podívejte, tady... Tady to je to jediný,

co zbylo z tý... z tý ubohý dámy.

Ukažte, pane Bouše. No podívejte, Mrázek, vidíte?

Co někdy zůstane z člověka? -A někdy i míň.

Ale jak se to...-Co? Jak se to, pánové, mohlo stát?

Já vám to povím, pane docente.

Vy jste se potřeboval zbavit obtížné milenky.

Tak jste ji vylákal kam? -Hm?

Do protiatomového krytu... -Hm.

Mimochodem, pane docente, nezdá se vám to trochu banální?

To dneska dělá každý instruktor CO.

A pak jste to všecko sakum prásk vyhodil do povětří,

pane docente.-A čím? Vámi zdokonalenou výbušninou.

FX-763. Je to tak, pánové?

Já že jsem ji vylákal do krytu?

Máte smůlu, pane Kostohryzi.

Můžete nám říct, kdo tady kouří holandský tabák?-Hm?-No já.

Ale to přece zdaleka neznamená, že...-Hmmm.

A můžete nám říct, kde máte svoji lulku?

Samozřejmě.

My vám řekneme, kde ji máte. Mrázek!-Mrázek.

Je to ona? -Kde jste ji našli?

Ale našli jsme nejenom lulku, ale i dopis...

Kterým jste tragicky zesnulou pozval do krytu.-Tak.

A můžete nám říct, kde jste byl v inkriminovanou dobu?

Zajisté. Já jsem... -No?

Vy jste chladnokrevně pozoroval...

Odkud? Z povzdálí.-Z povzdálí.

... z povzdálí rezultát vaší ďábelské nástrahy.

Co jste nám to udělal... pane docente?

Někdo z pánů si přál kávu, prosím?

Já. -Nene.

Kávu už si pan docent vypije u nás.

A nejenom kávu.

Pane docente.

POHŘEBNÍ HUDBA

Proboha, kapitáne,

copak mi nikdo neuvěří, že jsem nevinen?-Copak o to.

Já kupříkladu sám vám to věřím. Ale dokud nemám žádný důkaz,

na kterejch bych ji nachytal na švestkách...

Já musím pokračovat v tom divadýlku.

Koho ji? -Přece tu vaši kočku tříbarevnou.

Jak ona se jmenuje? -Dagmar.

Tak 10 minut a žádný řeči vo procesu.

Za 10 minut o samotě tady dám 10 minut o samotě kdekoliv.

(prosebně) Patnáct - kdekoliv.

Plácneme si na třinácti.

Vy jeden chtindo!

DOCENT KOSTOHRYZ: Proboha, Dagmar.

Co děláte, pane docente?

Píšu vám dopis... na rozloučenou.

A proč se se mnou loučíte? -Nebude zbytí.

Čeká mě šibenice.

Kdo je tohle?

Jeden sadista z Moravy. Nepřetržitě spí.

Vy jste se přiznal?

To jsem při svém exaktním vztahu k pravdě

dost dobře nemohl. Ale měl jsem dost času uvážit,

že mi to za všechny mé mravní poklesky patří.

To máte naprostou pravdu, pane docente.

Ale já, přesto, že jsem se stala obětí vaší neřesti,

jsem ochotna vám pomoci. -Ale jak?-To nechte na mě.

Jen očakávám, že z toho vyvodíte patřičné závěry.-To jest?

Že učiníte to, co bylo dávno již vaší morální povinností.

Ale co to bylo, proboha?

Že si mě vemete za manželku.

Ale vždyť jste mi napsala, že máte před svatbou.

To taky mám, ale s vámi.

Můžete vylézt z té houně, vy Sherlocku.

Kapitáne, kapitáne...

Co mám dělat?

Ať uvažuju, jak uvažuju,

nejlíp bude, když se necháte odsoudit.

I soukromě to pro vás bude lepší, profesore.

Ale proč? -No, proč.

Protože než my prokážeme vaši nevinu,

tak to už budete dávno z kriminálu venku.

Pokud ovšem nedostanete provaz, to je taky možné.

Jee. -Ale no tak, nezoufejte, no.

Je přece známo, že ženy se nejlíp přiznávají,

když nesou kytku na hrob. -Jee...

Cítíte se vinen? -Jako všichni.

Ano. Totiž... Jak tomu mám rozumět?

Prvotním hříchem, kterého se dopustil již Adam.

Co vás nejvíc zajímá na smrti?

Okamžik zapomnění na vše, co bylo,

a odevzdání se vzrušujícímu neznámu toho, co bude.

Vy byste si to ovšem mohla dopřát i za plného života.

Hm, škoda, že nebudu při tom.

Jsem zástupce časopisu Playboy, dočasně akreditovaný v Praze.

Jestli se nemýlím, máte na sobě úbor nevěsty.

Ano.-Můžete nám to nějak blíže vysvětlit?

Odvezu si docenta Kostohryze ze soudní síně přímo na radnici.

Jste tedy o jeho nevině přesvědčena.-Nejen přesvědčena.

Mám o ní i důkazy. Dovolíte?-Děkuji.

Dovolíte, abych vám položil ještě několik otázek,

týkajících se tohoto tématu?

A mohla byste nás s takovým nějakým důkazem

laskavě seznámit? -Ano.

Je to především dopis obžalovaného

zvoucí ke schůzce v protiatomovém krytu.

To je snad důkaz proti obžalovanému a ne pro něho.

Ten by byl proti obžalovanému, kdyby ho poslal zesnulé.

A komupak ho tedy poslal? -Mně.

ŠUM V SOUDNÍ SÍNI

Mě vyzval docent Kostohryz na schůzku do krytu.

Nikoliv zesnulou.

Nebohá Ester mi ten dopis ze žárlivosti uzmula.

A proč jste tam nešla do toho krytu?

Já tam šla.

Takže obžalovaný se chtěl zbavit vás.

Obžalovaný ne, ale zesnulá.

Proč zesnulá?

Protože se po přečtení toho dopisu rozhodla zlikvidovat nás oba.

Jak to oba? Vždyť profesor v určené době

do krytu vůbec nepřišel. -Ani nemohl.

Copak mu v tom zabránilo? -Já.

A jak, smím-li se ptát?

Svým tělem. VZRUŠENÉ HOVORY PŘÍTOMNÝCH

Tiše, prosím, tiše. CINKÁNÍ ZVONKU

Tiše, prosím, tiše! Nebo nechám vyklidit sál.

Tiše, prosím. Pokračujte.

TICHO V SÍNI Mezi tím nešťastná Ester,

já se na ni nezlobím, já ji chápu,

když viděla, že do posledního okamžiku

do bunkru nikdo nepřichází,

snažila se pekelný přístroj zastavit.

Hm. -A to se jí stalo osudným.

POTLESK

SOUDCE:Klid, prosím! Naprostý klid!

Klid, prosím. Svědkyně zůstane v sále.

ZVONEK Klid, prosím povídám!

Prosím svědka kapitána Libíčka.

Obžalovaný vylákal obě holčičky do blízkého lesa

a tam je potom břitvou...SMÍCH -Ale pane svědku,

ta sexuální úchylka je v prvním patře na třináctce.

Nikoliv, tam je ta defraudace, tam jdu potom.-Tak dvojka.

Ale dvojka je ten utopenej, co předtím udal celou vesnici.

Tak že by to byla semička? CINKÁNÍKlid, prosím!

Prosím vás ne... ne... nehrabejte se mně tady!

Buďte si tam. Tiše, prosím.

ZVONEK Klid! Klid! Klid!

(šeptem)Já mám pocit, že jsem to včera viděla v kině.

Copak? -To o těch holčičkách.

Pane docente, není vám špatně?

Ne, proč myslíte, zlatíčko? -Jste celý bledý.

To je tím, andílku, že při pohledu

na vaše mládí a půvab si připadám starý a opelichaný.

SOUDCE: Ale pane obžalovaný.

DOCENT KOSTOHRYZ: Pardon.

Z výpovědi svědkyně Dagmar vyplývá,

že obžalovaný v bunkru nebyl a výbuch nepřipravil.

My máme ovšem nezvratný důkaz, že tam byl.

Jaký důkaz? -Pan kapitán míní lulku.

SOUDCE: Obžalovaný, předstupte.

SOUDCE: Je to vaše lulka?

Prosím. -Pardon.

Všechny okolnosti, bohužel, nasvědčují tomu, že ano.

ŠUM V SÍNI ZVONEK

Můžete se posadit.

Pane svědku, co víte o této lulce?

Na základě přesného šetření z ní obžalovaný kouřil

ještě před odchodem ze sálu. -A pak?

No po výbuchu byla nalezena ve zdemolovaném bunkru.

Obžalovaný, můžete mi vysvětlit, jak se tam dostala?

DAGMAR: Velice prostě.

Co to je? -To je docentova dýmka.

Jak to chcete dokázat? -Hravě.

Dovolíte? -Prosím, prosím, prosím.

Samozřejmě. -Miláčku!

Zavolejte obžalovaného. -Milá...

Obžalovaný, pojďte sem. -Miláčku, zkousni si.

No a teď tu moji. Tak.

Je tady lékař? -Lékaře, prosím.

Lékař. -Prosím.

Co tomu říkáte, pane doktore?

ŘEV POTLESK

SOUDCE:Tiše, prosím! Tiše! Tiše!

Pane redaktore, kruci fix, co tady děláte?

Okamžitě odejděte. Já... Já nechám vyklidit sál!

Slyšel jste? Tiše, prosím!

ZVONEK Tiše!

Okamžitě jděte pryč!

Svědkyně, můžete tedy vysvětlit, komu patří dýmka z bunkru?

No to je přece jasné. Nebožce Ester.

Chcete tedy říct, že kouřila dýmku?-Nikoliv.

Obě jsme koupily docentovi k narozeninám dýmky,

a to ve stejném obchodě, což může pan kapitán

s pečlivostí jemu vlastní prošetřit.

Dárky jsme vzhledem k tragickým událostem

nestačily předat.

Ta moje je tady.

HLUK V PUBLIKU POTLESK

A proto se docent Richard Kostohryz

zprošťuje viny v celém rozsahu.

POTLESK

Proboha, kapitáne, co mám dělat? Musíte si ji vzít.-Proč?

No proč. Protože, za prvé je to vaše morální povinnost

a za druhé, probůh, vždyť to je přece

jediný možný způsob, jak ji usvědčit.-Aha.

Dnes jste si slíbili věrnost.

Ať vám to tyto prstýnky připomínají po celý váš život.

VARHANY

To budou ďábelské líbánky.

Protože až on zjistí, co ona chce,

tak se ji bude snažit dostat do kriminálu.

Ale až ona zjistí, co chce on,

tak ho bude chtít poslat na pravdu boží.

Pokud se ovšem do toho nevložíme my.

To je termoska, kapitáne. -Hm. Pardon.

Vážení, první píseň k tanci věnuje naše kapela nevěstě.

PÍSEŇ LÁSKA MÁ...

Láska má, to je krůpěj čisté rosy v kvítku,

láska má, to je svatební dar lesních skřítků,

láska má, to je hnízdo z teplé lidské dlaně,

láska má, to je studánka,

kam laně chodí pít.

Láska brány otevírá a bdí i tam,

kam vítr šel spát,

nerezaví, neumírá a dobře ví,

kam letí ten čáp.

Dá ti okovů pár zlatých, takový schody do nebe zná,

je to čaroděj, oči má sněhem zavátý,

něžný dobroděj, ach, ta velká láska nebeská, háá.

Láska, ach, to je světlo v temnu beznaděje,

láska aaa, to je závrať, v níž se věčnost chvěje,

láska uuu, to je Boží dech na lidské skráni,

láska aaa, to je chvíle,

kdy se hvězdy sklání k nám.

Tam, kde růže bílá září, klokočí, klape starej mlejn,

každou slzu na tvé tváři promění v úsměv Lady Jane.

Mecie, cherie,

půlměsíc se nocí loudá a slavík zpívá don-diri-don,

to je štěstí chrám, pravé lásky rodná hrouda,

ša-la-lí volám, zastavte čas,

zhaste lampión, háá.

Láska má, to je krůpěj čisté rosy v kvítku,

láska má, to je svatební dar lesních skřítků,

láska má, to je Boží dech na lidské skráni,

láska má, to je chvíle,

kdy se hvězdy sklání k nám.

Láska má, to je krůpěj čisté rosy v kvítku,

láska má, to je svatební dar lesních skřítků,

láska má, to je Boží dech na lidské skráni,

láska má... -Tady Orel, tady Orel!

Docente, jste tam?

Docente, kam pojedete na svatební cestu?

Dejte mi pokoj, nechte mě bejt.

Já jsem se rozhodl, že budu klidně a spokojeně žít.-S vražedkyní.

Každá žena má nějaký nedostatek, zvlášť, když krásná, půvabná,

mladá, chytrá, inteligentní... -Gratuluju.

Děkuju, děkuju.

A co spravedlnost a čest a boží mlýny?

A vyšší princip?

Udělala to jen proto, že mě miluje.

Jako nikdo, pane docente.

A co svoboda, mládí, rozlet...

... a zajíci? (odkašlání Alžběty)

Začínám nový život.

Mě to dělá lepším, mě to dojímá.

POTLESK

Další skladba našeho orkestru je věnována ženichovi.

Ježiši, pane docente, smím prosit, děkuji.

Já se teď nesmírně těším, že vy jako ženatej

podepřete v ústavu matky. -Ano a to jako co... jako?

No, jako že budete mít pro ně větší pochopení.

To se samo sebou rozumí.

Prominete mi, prosím? -Zajisté.

Pane Ríšo, pane Ríšo, my jsme si všechny hrozně poplakaly.

No to jako..., jako že jste se nám oženil, víte?

Opravdu? -A já nejvíc.

No... Nezoufejte, drahoušku,

být ženatý je spíše rozcvička než tělesná vada.

Promiňte, prosím. teďka nám budete muset pomoct.

Ano a to jako v čem, milostivá paní?

S tou morálkou. -Ano, tak to víte,

do toho tedy šlápneme. -Ó děkuji vám.

Zajisté.

Dovolíte? -Prosím.

Já jsem slyšela, Ríšánku,

že když se někdo ožení, tak začne stárnout.

No víš co, Zajdo, můžeme to čas od času

vědecky a přísně vědecky prověřovat, co?

He, dovolíte, dívko?

S tou druhou a čtvrtou, co jsi s nima tancoval,

to dneska bylo naposled. -Jak to?

Jinak bych tě musela přerazit, brouku.-Ale no tak...

No tak, to přece byla jenom, pochop to, taková legrace.

Nehledě k tomu, že se obě neosvědčily.

V čem?-V práci i... i v morálce.

No tak to snad ne?

Budeme jim muset dát výpověď, cha.

Ale no to tedy nevím, to... -Ale já to vím.

Kapitáne, jste tam ještě? -Pořád.

Na svatební cestu jedeme do hájovny v Horním Kozlí,

okres Vimperk, Šumava v jižních Čechách.

POTLESK V SÁLE

LYRICKÁ HUDBA (fujara) BUČENÍ KRAV

Sem jezdím odmalička, sem budeme jezdit až do smrti.

Já jsem o tom, miláčku, skálopevně přesvědčena.

Pane docente, vy jste nám udělali

takovou radost, takovou radost.

Moc velkou radost jste nám udělali.

A to je vaše mladá panička? -Dagmar.

Dobře se vám vyvedla. No, ona je jak prach a broky.

Ale táto, krev a mlíko se říká. -Ale no dobře.

Od rána tady na vás s mámou čekáme.

Mladá pani, tady budete mít klid.

Tady to není jako ve městě, kdy člověk neví,

kde ho něco přejede nebo na něj něco shora sletí.

Ne?-Ne ne. -No vidíš.

A tak pojďme na kafe, ne? Taťko, pojď taky.-Tak po domácku.

Pojďte, děti. Jako doma. My jsme tak rádi, že jste přijeli.

Pojďte, prosím. Tudy prosím.

A už jsme tady.

Snad se vám tady bude, děti, dobře spinkat.-Tady je to krásný.

Jistěže bude, paní Vojtová, jistěže bude.-Že?

Jako vždycky.

Podívej se na ten..., na ten překrásný výhled, miláčku.

Je, tady je vidět les.

A ještě se, mladá paní, pojďte podívat na koupelničku.

(nadšeně) Je.

Ty jsi ještě v šatech?(šeptem, nesrozumitelně:)-Já jsem se...

Co říkáš? -Že jsem se trošku zamyslel.

To nemůžeš, mourečku, myslet na ty ošklivý ženský,

cos tu měl přede mnou. Pojď sem.

Pohlaď mi moje... KVÍLENÍ

Co je ti, zlato? -Mám něco s krkem.

Ty se chvěješ, jako bys mě viděl takhle poprvé.

ŠEPOT DOCENTA DAGMAR:Co říkáš?

Jestli bysme neměli zhasnout, aby sem nebylo vidět oknem.

Mně je to jedno, vdyť jsem s tebou.

ZASTÉNÁNÍ KOSTOHRYZ:Prosím tě...

Já myslím...

Myslím, že to teď na pár minut vypnem, ne?

Z kriminalistickýho hlediska tam už nebude nic pozoruhodného.

Nemyslím. -Aaaa...

Víš... Prosím tě, drahoušku, mně dneska není nějak dobře.

To znamená, že on ví o našem mikrofonu?

Samozřejmě.

Jenom mi vrtá hlavou, jak jste na to přišla,

že nic nebude? -Ta zvuková kulisa při tom

vypadá úplně jinak, kapitáne. -Áha.

Nic se nestalo, miláčku. Jsi trochu přetažený.

Zítra zůstaneš ležet.

A teď dostaneš něco dobrého na dobrou noc.

Ty jsi na mě tak hodná.

Já si ani nezasloužím, abys na mě byla tak hodná.

To ještě nevím, mourku.

Víš, na mně ti to všechno tak nějak leží,

ten soud, ta ubohá...

Pssss.

Mezi námi by neměl zůstat žádný stín.

Nic nevysvětleného. Rozumíš mi?

Myslím, že ano. Víš co, miláčku?

Pojď, budeme si povídat, ano?

Ano, ano, ale až zítra.

Tvoje kočička je strašně ospalá a taky opilá.

Zítra mi na sebe všecko povíš a já ti všechno odpustím.

Jo? No tak jo.

Dobrou noc. -Dobrou noc.

Z hlediska našeho vyšetřování to bylo relativně zajímavé.

Hm, leda houby, ona o nás ví taky.

Mladá paní mě dneska k vaření pomalu ani nepustí.

Dneska musíme Ríšánkovi trochu přilepšit.

Vybral jste si dobře.

Na jedný straně je to přeci jenom vědecká pracovnice

a ona umí zadělávat i na knedlíky.

Něco takovýho jsem ještě neviděla.

To jsem dělala skoro sama, že? -Nó.

Aby z tebe byla taková boubelka.

Jen mu nandejte, mladá paní, von to potřebuje.

A kruci. Von to... -Dostaneme bryndáček.

On se potřebuje nadlábnout.

Jak to tak merčím, von si to dneska zaslouží.

Hergot, vám bere. Ženský, přidejte mu.

Ono to mělo hlad. Ono to tak pěkně papinká.

Jen si dejte.

Nepřipepříte si? -Měl bys, Ríšánku, měl bys.

Ták.

Mámo, pojď sem!

Nějakej pytlák nám otrávil Sultána.

Panenko Maria, to jsou lidi, táto.

Toho pejska je mi opravdu líto.

DOCENT KOSTOHRYZ: Prosím.

Prosím o urachlené zaslání sady bílých myší,

nejméně 12. Poste restante, podepsán Kostohryz.

To si nedáte ani o dovolené pokoj?

Na co to potřebujete? -Ale já zkoumám takový jev,

jak zachránit některé druhy živočichů před úplným vyhynutím.

Ty mi nesmíš blednout, Ríšánku. Na tomhle si smlsneš. Ták.

Děkuji. -Tak.

Ty nebudeš, miláčku? -Jistě.

Jen se upravím, pro tebe, burcliku.

Spěte sladce, vy obětavé pomocnice vědy.

Copak to tam máš?

Je, to jsou hrobečky.

Z dětství. Bože, jak ten čas letí.

Myšky. Uhynuly při biologických pokusech.

A v kapse se nám taky dodnes zachovaly, že? Hm.

Aby se jim ještě u tebe něco nestalo.

Podívej, jak jsou krásný.

Miláčku, mám pro tebe veliké překvapení.

Á hleďme, paroží. -To je senzace.

To koukáš. -To je čtrnácterák.

No.-Ano. -A já jsem ho dostala.

A víš, jaká jsem? Můžeš si ho odnést.

No to snad já ani tak... Ne, děkuji.

Ty ho nechceš? -Ale ano, no jistě že ano.

Tak, ruku. -Děkuji. -Druhou.

Navázala jsem ti na to popruhy, takže se ti to dobře ponese.

Co? No.

Dáme ho nad stůl do tvé pracovny...

Ježíši, ty to snad nikdy nesundáš.

STŘELBA

Co to je?

Copak se zbláznili? -Je doba honů, miláčku.

VÝSTŘEL TROUBENÍ Z POLNICE

Nestřílejte, pánové, stal se omyl!

Tak tomu se říká parforsní hon.

Miláčku...

Copak se ani takhle jednoduchá věc nedá vysvětlit?

HRA NA KYTARU

Prosím vás. -Ále.

To jste vy, pane kapitáne?

Říkal jsem si, jestli mě nebudete potřebovat.

Buřta.

Takže po rekapitulaci všeho toho, co se stalo,

analýze našich možností a při perpektivě toho, co mě čeká

jsem se rozhodl, že to dál nevydržím a uteču.

Kam byste utíkal, vy dětino?

Vaše jediná spása je usvědčit ji a udat.

Hmm, to se mi právě nepodaří.

Ona dělá všechno tak chytře, že jí nikdy nic nedokážu.

Krom toho mě ve dne v noci miluje.

ALŽBĚTA: Protože má čas. -Jak to?-Na tom něco je.

Když ona se dostane do časovýho presu,

tak vona už nějakou tu chybu udělá.

Taky by vás tolik nemilovala. -Co tím chcete říct?

Zapněte motor a větrák, jo?

Helejte se, docente, já vám nic neradím, rozumíte?

Ale kdyby vy jste na ni vyjel taky, tak ona pozná,

že když si nepospíší, tak je ámen.

Já vám nic neradím, ovšem. -Jak, vyjel?

Tak kupříkladu, tamhleta lávka nad strží, vidíte?

Ta je na spadnutí, jen jí trochu pomoct.

Já vám... pořád ještě nerozumím.

Helejte, u takový lávky jde vždycky o to,

kdo na ní v tej chvíli stojí, že jo?-Ano, ano.-No.

A jak to začne padat, tak ona se chytí zábradlí

a bude viset tak dlouho, dokud ji nevytáhnete.

V takovým momentě se člověk přizná ke všemu.

A co když ne? -Co když ne...

Tak uvidí, že je zle a začne fofrovat.-He he...

(prozpěvuje) Krásný vzhled je na ten boží svět.

Tak opatrně, miláčku, opatrně, ať neupadneš do listoví.

Aaa srdnatě stále výš, tak a támhle si stoupneš, víš,

aby za tebou byl vidět ten hrad. Tak.

Pojď hezky. Dej mi..., dej mi ruku.

No, a jsme tady.

DAGMAR: Je, tady je krásně.

Tak a prosím tě, miláčku, ustup si, až na tu lávku si ustup,

abych tam dostal všechno to pozadí. -Tak běž.-Hmm.Stále couvej, běž,

ustupuj, máš ještě dva tři metříčky, klidně si ustup. Ustup si, zlatíčko,

neboj se, neotálej, no stále... -A víš co? Já vyfotografuju tebe.

Honem mi to takhle půjč.-No, no... A hezky se tam postav a dej pozor,

ať tam nespadneš, víš, jakou máš smůlu, no.

A můžeš ještě pořád, tam ti to bude slušet. Výborně, zůstaň.

-No... Ne, raději pojď, já vyfotografuju tebe.

Já se strašně nerad fotografuju. -Ale ne ne ne, miláčku,

hezky tam na tu lávku... -Já tě prosím, ustupuj si až...

Ne, tobě to tam slušelo. -Drahoušku, já tebe vyfotografuju.

-Hezky... -Ustup si, miláčku. Já tě prosím, zlatíčko, já tě žádám.

Tak... a takhle s rukama... -Prosím tě, pojď sem na tu lávku...

Dej mi ten fotoaparát..., hergot... -Au! Au!

Zlatíčko... -... na tom ručičku...

Ha há! Koho to tu vidím? Snad se nehádáte?

Tejden po svatbě, chaso nezvedená.

Copak je... Heeeee...! Jéžišmarjá!

Lidi, pomozte! To je trest boží!

Já vím, toho hraběte Schwarzenberga

jsem tenkrát zastřelil já! Ne paní hraběnka! O honu...

POHŘEBNÍ HUDBA

KAPITÁN LIBÍČEK: Psss...

To bylo hodně zbabraný, co? -To bych neřekl.

Ta metoda je fantastická. Hajný se přiznal ke všemu.

A jak tam visel nad tou roklí, tak to šlo jako lavina

- dva pokusy o zabití, žhářství,

přepadení a 6 nemanželských dětí.

Ovšem, paní hajnou to chudáka zlomilo.

Byla to hodná ženská. To si nesmíte brát tak tragicky.

Podívejte se kupříkladu taková věda. Tam to kape jeden po druhým.

To bych si vyprosil.

Tady každá lidská ztráta popostrčí poznání dopředu.

No já vím, ještě k dalším a větším lidským ztrátám.

Ale vo tom se nebudeme hádat. Já vám chci jenom připomenout,

abyste všechny další kroky dělal jenom pod mým odborným dozorem.

Vy byste opravdu byl tak laskav? -To je moje povinnost.

To bude naše mrtvá schránka. Zde najdete přesné instrukce.

Rozumíte? -Rozumím.

Mrtvá schránka. Splním do posledního písmene.

Kam jdeš, miláčku?

Na čihadlo, pozorovat ranní tokání tetřevů.

Až se vrátíš, tak mi to převedeš, brouku, ano?

ÚLEK BOLESTIVÝ VÝKŘIK

Žije! Opravdu žije.

Už tě nikdy nepustím do lesa samotného.

Jak jsi mě postrašil, ty zlý...

ŘEV

Takový manželství tady ani nepamatuju.

Snad jenom ten čtrnáctiletej,

co přived do jinýho stavu tu pětatřicetiletou.

To bylo taky takový harmonický.

Pardon.

Pardon, nezlobte se na mě,

ale pacient potřebuje teď úplný klid.

Ano.

Prosím. -Ano, pane doktore.

Copak, kapitáne, taky zmije? -Jistěže.

Byla přivázána za ocas a tím pádem pěkně nasraná.

Jeď, doktore.

ŘEZÁNÍ STROMU PILOU

Máte to propočítaný? -Jistě.

Délka vrženého stínu krát tangens alfa,

což se rovná úhlu slunce, který ve 12.00

přesně odpovídá úhlové hodnotě zeměpisné šířky.

No dobře dobře, já vám to věřím,

ale hlavně, aby to spadlo

těsně vedle ní, jo. Tam, co jste měl sedět vy.-Copak...

Já tam sedět budu, ale...

A jak to padne, tak žádný ňu ňu ňu ťu ťu ťu hi hi hi ho ho ho...

Hned zařvěte! Tys mě chtěla zabít, bestie!

No, zkuste si to. -Bestie...

To snad svedu. -Nedá se nic dělat.

Když ji nenachytáme při tom, co provedla,

tak ji utáhneme na to, co neudělala.

Na noc to zajistím tyčí od záclony s jejíma obtiskama prstů.

No a bude to pravděpodobný, že to podřízla sama?

To je právě to, co jí vezme dech.

A hlavně jí nezapomeňte dát nějak před tím podržet tu pilu.

Ale jak? -Copak to je takový problém

přinutit vlastní manželku, aby si šáhla na pilu?

HRA NA PILU

Víš co, miláčku, pojď na procházku.

Hm. A můžu si vzít tu pilu s sebou?

Ale poneseš si ji sama. -Sama sama sama sama...

Au! -Pojď.

(prozpěvuje) Na na na na na na na na na na...

Pojď, pojď. Chceš podat ruku?

Ne nechceš.

A já si sednu semhle.

Ne ne ne ne ne ne ne ne, tady to není bezpečné.

Támhle je překrásné místečko. -Ale pusu.-Aha.

Tak, za mnou, ručičku a hop.

Jenom, prosím tě, n e u k l o u z n i.

Nooo, tady je to ideální, tady zůstaneme.

A já se budu opalovat... celá.

Jak? To jako myslíš beze všeho?

Nahá. -Hmm.

Sem nepřijde ani noha, tak bych snad mohla, ne?

No, já bych jaksi myslel, že spíš ani ne.

Projde náhodná chodec nebo kolektiv pracovníků...

Tak já se svlíknu, co? -Aha, pardon.-Kam utíkáš?

Jdu si něco zařídit. -Zařídit?

Totiž, jdu si odskočit... Normálně...ROZPAČITÝ SMÍCH

Haló.-Aha.-Nedívejte se, moje žena se svléká.

To je snad teď jedno, ne? -No je a není.

Radši se pusťte do toho stromu. -No tak to buďte bez obav.

Málo jsme to podřízli, co?

Já jsem vám říkal, že je to málo.

A co vzít tu pilu? -No snad to nechcete podřezávat teď?

S kým si to tam povídáš, puso?

Ale to jsem celý já. Zase přemýšlím nahlas.

Počkejte, já vám helfnu.

Aspoň vidíte, že to není žádná sranda.

Takovej solidní pokus... o zabití.

No to tedy není, ale co teď?

Šťouchneme do toho trochu autem.

No, člověk si musí umět v každý situaci poradit.

Pojďte se mnou.

Tajně. -No jo.

Kopni tam neutrál. Pan docent nás roztlačí.

Budete tak laskav? -Zajisté, kapitáne.

A zfoukneme to jako šlupku. Hele, až to spadne,

fofrem vycouvat a rychle pryč.

Hlavně nenápadně, nenápadně. -Já vím.

RÁNA

RÁNA

Proboha, další oběti.

Jedeme na dovolenou a trošku jsme zabloudili.

Rozkaz, kapitáne.

Ježíši, co se to tu stalo?

Jedeme na dovolenou a trošku jsme zabloudili.

Pozva... hájo...ny... -Prosím?

Pozvat do hájovny. -Já jsem vám nerozuměl.

Ale jistěže. Dovolte, abychom vás pozvali

do hájovny... Srdečně. Co? SMÍCH Alžběty

... kriminologie a...

Pánové, k večeři budou houby.

To jsi všechno nasbírala ty, miláčku?

Říkáš to, jako kdybys neměl radost.

Ale mám, jakpak bych neměl, já přece houby strašně rád.

KOVOVÉ NÁRAZY

Je zle, jsme v tom až po uši.

Naopak, teď ji máme tam, kde jsme ji chtěli mít.

Jak to?

Jak to vypadá?

Dva druhy z těch, co přinesla, jsou smrtelně jedovaté.

Jak jsem předpokládala.

Tak vidíte. -Co vidím?

Pojďte do kuchyně.

Tak jakpak nám je, mladá paní? Udě... uděláte...

Jak si budete přát. Na kmíně, s vajíčkem

a nebo obalované.-No. -No, no tak já... s vajíčkem.

Já obalovaný. -Výborně a já na kmíně.

Každému bude vyhověno.

No ale, proboha, to snad je zbytečně moc... práce, miláčku.

Na tři způsoby, to... -Ale to vůbec ne.

Já to pro vás ráda udělám. -A najednou mě napadlo -

- já se přidám k vám, mladá paní, taky na kmíně.-Kmín.

Ano. Ano, prosím, to je, to je nápad.

Najednou taky jako kdybych měl chuť vysloveně na kmín.

Ale já vám opravdu ráda udělám, co...-Ale co, jaképak co...

Jaképak řeči, bude to na kmíně a basta. No.

Prosím vás, co si od toho slibujete?

Proč jste nechal dát všechno do jednoho hrnce?

Protože jsme morálně silnější.

A vydržíme tu hru až do konce, zatímco ona ne.

Chápete? -No, teoreticky ano.

Ovšem prakticky se obávám, aby to vydržely naše vnitřnosti.

Tak, už je to tady. Ať si každý vezme, kolik chce.

No, já opravdu jenom... velice málo.

Jen mu dejte. Vidíte, jak je bledý.

To voní. Hmmm.

Kolik vy, madam?

Podle normy.

Papejte, papejte, na nic se neohlížejte.

Vy nebudete? -Samozřejmě, jak by ne.

Ale nečekejte na mě, aby to nevystydlo.

A jaképak nevystydlo. Ale ne ne, tak, pěkně no.

Jen si sedněte ke stolu a papejte.

Tobě to nechutná, miláčku? -Prosím? Ne, ne.

Ano, samozřejmě. Velice.

To on čeká na vás, protože ví, že hospodyňka má vždycky přednost.

Ale jděte, kapitáne. Odkdy jste tak formální?

Máte pravdu, necháme bonton stranou, že?

Myslím, že si vás budu muset vzít všechny... na povel.

Jak..., jak, prosím, na povel?

No po vojensku.

Všichni na můj povel uchopit vidličky do ruky TEĎ!

Vidličky zasunout pod houby TEĎ!

Vidličky nahoru směr ústa TEĎ!

Uchopení sousta a provedení polknutí TEĎ!

No, to se mně líbí.

Tak a teď už všichni jenom na raz, dva, tři.

Tak, provedeme RAZ, provedeme DVA,

provedeme TŘI. Co se tam lajdáte, Kostohryz?

RAZ, DVA, TŘI.

Nezdržujte... ostatní, Kostohryzová.

(do rytmu) Hm, hm, hm.

Hm, hm, hm...

ZNÍ POHŘEBNÍ HUDBA

Pojď, brouku.

Vemte to rovnou k okresní nemocnici!

Počítám, že tak nejvejš za hodinu

tam přivezou mladou paní s křečema v žaludku.

Měl jste pravdu, kapitáne, jako vždy.

Nakonec to jsou houby z vilnosti.

Abych vám pravdu řekl, pane kapitáne,

já tomu moc nerozumím. Bude ta ženská otrávená nebo ne?

Samozřejmě že ne, protože my jsme předtím

ty jedovatý houby z toho vyndali.

Jenže ona to neví, že, a psychicky to na ní...,

to s ní udělá to samý, jako kdyby to snědla.

A jste o tom přesvědčen? -Naprosto.

TELEFON Pardon.

Prosím. Jo, dobře.

Dobře, děkuju.

Tak právě volali z myslivny pro záchranku.

Ale...! A už je to tady. A teď to půjde ráz na ráz.

Jak ji přivezou, hned na ni skočíme: Proč jste sbírali jedovatý houby?

Když řekne, že nevěděla, že byly jedovatý,

tak proč jste se bála, že jsou jedovatý, co?

Proč jste je jedla? Na koho jste to měla nalíčený?

Koho jste tím chtěla zkrejhnout?

Co jste si při tom všechno myslela? A hotovo, šmytec.

HOUKÁNÍ SANITY

Už ji vezou. -Vidím.

Pane doktore! Tak je tady.

S tím člověkem se nedá pracovat.

No, chvilinku si u nás poležíte a bude to dobrý.

Sestřička vám dá něco pro uklidnění

a všechno bude zase v naprostým pořádku.

(šeptem)Děkuju. Sestři. -Ano.

Stav vyloženě kritický.

Kde to jsem? -V nemocnici, poklade.

No ale vždyť jsme ty houby jedli všichni.

Taky to nebude otrava z hub, miláčku,

protože tam žádné jedovaté houby nebyly.

To byl jenom takový trik.

Ta čúza nerozezná ani podle atlasu žampion od muchomůrky.

Takže já nejsem otrávený.

Ještě nejseš.

Ale budeš.

Protože jsi poplenil můj něžný cit,

svým děvkařstvím jsi mě zahnal na dráhu zločinu,

za mou oddanost jsi se mě chtěl odměnit kriminálem.

I když tě nadále miluji, nedá se svítit.-Ne! Ne! Ne!!!

A! -To už stačí, mladá paní.

Dovolíte, madam? -Au!

Děkuji. -Zatýkám vás jménem zákona,

protože jste urazila moji asistentku.

Řekla jste jí čúzo.

A tak byla obžalované prokázána

nejen výše zmíněná urážka úřední osoby,

ale i několikanásobný pokus o zabití

a dokonaný čin vraždy výbuchem protiatomového krytu,

který, jako státně důležitá stavba, je určen,

aby vyletěl do povětří za úplně jiných okoností.

Jsem tady dobře na tom knihkupci,

co omylem padělal falešný banovky? Neee...

JEN HUDBA A SMĚS HLASŮ

Račte pro... -Ahoj.

Miláčku, vyprovoď ty slečny ze dveří

a pojď si ke mně popovídat, ano?

Ale promiňte... Děvčátka!

No dovolte, j... já...

Ale Ester. -Jak vidíš, přežila jsem to...

Oooooo... Díky.

A přes tvé poklesky jsem ti zůstala věrná.

Ty zlý. -Já totiž... mám radost.

Všechno je jak bylo, jenom se teď jmenuju Miluška.

Nepolíbíš mě? -Velmi rád.

Promiň, miláčku, že jsem ti to zkazila s těma kočičkama,

ale... Teď, když se budeme brát, tak...

Jak, prosím? My... my dva se...

budeme brát? -Jistě.

Učiníš jenom to, co bylo už dávno

tvojí morální povinností.

Omluv mě na okamžik.

Kapitáne... Kapitáne, ona je tam. Já vím, proto já jsem tady.

Jenže ona tvrdí, že si ji musím vzít.-No to musíte.-Proč musím?

No protože to je jedinej způsob, jak se jí dostat na kobylku.

Chápete? To je logický přece.

Jinak vám hodí na krk ten..., ten atentát.

Já jsem zvědavý, jak se z toho u soudu vykroutíte.

VARHANY

Dnes jste si slíbili věrnost. Tyto prsteny,

aby vám ji připomínaly po celý váš život.

Co tady máme? -Svatbu.

Jo to je ten podvodník, co pracuje ve vdovách po umělcích?

Ne, to jste vy. Jak jste mě požádal o ruku.

JÁSOT SVATEBČANŮ

TŘÍŠTĚNÍ SKLA

To je dobře, že jste přišel, kapitáne.-Já jsem sem nepřišel,

já se tu žením.-Ne, nevadí, já jsem vás chtěl jenom poprosit,

jestli byste mi nemohl půjčit služební pistoli.-Na co pistoli?

No, já jedu na svatební cestu.

Jed. -Na krysy.

No, na více.-Máme tady Nera zrní a...-Zrní.

Počkejte, pak by tu byl zvlášť účinný jed na potkany.

Třikrát.-Tři... Stačí to? -No, musíme doufat.

Tak mnoho štěstí.

Cože? -Mnoho štěstí!

Cože? -Ale nic.

PÍSEŇ Láska má,

to je krůpěj čisté rosy v kvítku,

láska má, to je svatební dar lesních skřítků,

láska má, to je hnízdo z teplé lidské dlaně...

Skryté titulky: Ludmila Stránská

Česká televize 2011