Original subtitles

Když se ohlédnu za svým životem, tak 95 % času z něj

sháním peníze, abych mohl natáčet filmy

a z 5 % je skutečně točím.

Tohle není způsob, jak žít. Orson Welles (1915-1985)

Kromě zpívání v muzikálu na Broadwayi

jsem dělal všechno. Horší, nebo lepší.

Hrál jsem v malých filmech, i ve velkých.

Hrál jsem v denních i večerních telenovelách.

Dělal jsem mini-série. Hrál jsem na Broadwayi, OFF Broadwayi. Byl v rádiu.

A vrátíte se k filmům,

protože když to uděláte správně, tak je to jedinečné.

Já věřím v to, že jsem tomu nikdy správně neporozuměl.

Dokonce jsem někdy měl pocit, že jsem jen užitečný pěšák pro režiséra. On stále režíruje.

Pro Mika Nicholse. Já jsem byl figurka, která tam s ním obracela omelety.

Já jsem nebyl ta omeleta,

nebyl jsem špenátem, nebo olivama v té omeletě.

Já byl snad jenom sůl, kterou jí posypete.

Nebo režisér mi vytvářel obstrukce v čemkoli, co jsem měl udělat.

A byly opravdu nekompetentní.

Pokoušíte se ignorovat režiséra filmu,

předstíráte, že to neexistuje, nebo se tomu snažíte nějak vyhnout,

ale je to jako se vyhýbat porodním cestám vaší matky, když vás rodí.

Ale myslíš si, co to kurva dělá?

Skvělé filmy se skvělými režiséry, to je vrchol.

Když jsem měl telefonát od mého agenta

a on mě zastihl...

... během velice náročného rozvodu.

To bylo pravděpodobně nejhorší období mého života.

Můj telefon zazvonil

a můj agent mi řekl: "Jak to jde?"

A já mu řekl, že to je hrozné, že mám za sebou fakt příšerný a hnusný den.

A on mi řekl, cokoliv teď děláš, přijď nahoru do konferenční místnosti, kde budeme mít sezení

a řekni tam těm lidem, že odteď tě mají oslovovat jako Juana Trippa.

A to byl pro mě signál, že Scorsese

chtěl, abych v jeho filmu hrál tuhle malou roli.

Měl jste tam se mnou být, Juane. Bylo to vzrušující.

Budiž, ale tu smrkovou husu budete muset vysvětlovat.

Jmenuje se Hercules! A bude ještě lítat, krucinál.

To doufám.

Náš lid si to za těch 13 milionů dolarů zaslouží.

Lidi myslí...

... myslí, že tohle je o penězích.

A myslí, že to je o slávě.

A že tohle je o egu.

Když mi Scorsese zavolal a požádal mě...

Ani ti nemůžu říct, co to pro mě znamenalo.

SVEDENI A OPUŠTĚNI

"Jen ten je skutečně živým, kdo je připraven zemřít." Samuel Johnson

"Nebojím se smrti,

"Nebojím se smrti, já tam jen nechci být, až se to stane." Woody Allen

Chci se zeptat všech v tomhle filmu. Jsi připravený zemřít?

Protože pokud nejsi připravený zemřít, nejsi připravený ani žít.

A já jsem připravený zemřít od doby, co mi bylo devatenáct a ujížděl si osm dní na LSD.

Dělání filmů je kyslíkem mého bytí.

To dodalo tomu chaosu v mém životě strukturu.

Proč chci s tebou dělat film?

Jsem si jistý, že si lidi tuhle otázku taky pokládají.

Proč se takhle ode mě odvrátila? Myslel jsem, že mě má ráda.

Nemůžeme si jen udržet kalhoty zapnuté a dostat se z tohohle města v jednom kuse?

- Já jsem připravený. - Tak zůstaň připravený a zůstaň sám v pokoji.

- A co mám jako kurva dělat? - Proč se nenaučíš svoje repliky?

- Já umím moje repliky. - Umíš...

Jen jsem myslel, že dostanu narážku a ony přijdou...

Já ti důvěřuji a v minulosti jsem věřil lidem...

Kdo by neměl věřit... Jako tomu chlapovi se psy,

že mě jimi kurva nenechá zardousit.

Co mě fascinuje na tom, na co se teď chystáme,

a co mě tak vzrušuje, je, že na jednu stranu

se nejedná o dokument,

není to fikce, ale je to nekategorizovatelný film, pojmenovaný

"Svedeni a opuštěni", který je o naší cestě do Cannes.

Pro oslavu filmu, jeho realizací, filmařů

a festivalu, který je vyznamenává.

A se záměrem získat peníze

pro tento nazařaditelný film, o kterém se tu bavíme.

Proti velkému politickému pozadí,

aniž by to bylo absurdně grandiózní.

Naše verze "Posledního tanga v Paříži"

jako "Poslední tango v Tikritu" zkrátka.

FILMOVÁ ASOCIACE LINKOLNOVA CENTRA V NEW YORKU, 5. KVĚTNA 2012

Prosím, přivítejte autora a režiséra Jamese Tobacka

a muže, kterého není třeba představovat, herce Aleca Baldwina.

- Dej mi ty nůžky. - Co??

Dej mi ty nůžtičky na nehty.

To, co vidíte v "Posledním tangu",

ve vás rezonuje tak, že to toužíte udělat znovu, což bychom možná mohli udělat my.

Ideálně by to měl být náš právoplatný pokus

vymazat hranici mezi hercem a rolí,

vytvořit něco odvážného a temného od tebe pro vás.

Chci abys mi strčila prsty do zadku.

Co?

Abys mi strčila prsty do zadku. Jsi hluchá?

Dělej.

Já budu prase... Já budu... Chci, aby tě to prase ošukalo...

a chci, aby se to prase pozvracelo na tvůj obličej

a chci abys spolykala ty zvratky.

Uděláš to pro mě?

Jo! Jo!

A chci, aby to prase zheblo, když mě budeš šukat.

Chci abys čichala ty prdy umírajícího prasete.

Uděláš to všechno pro mě?

Ano, já to miluju!

A něco horšího, horší než předtím!

Je zřejmé, co Brando udělal,

že to byl klidný Brando, když dělal tyhle scény. Historicky jeden z mistrovských tahů

od režiséra režírujícího herce.

Když Bertolucci tohle dostal z Branda.

Ty jsi poukázal na tu cestu, lépe než kdokoli jiný,

která je o vytvoření postavy, co nejbližší k sobě samému.

A když máš rámcový scénář, nebo je to předběžný příběh,

co se musí stát, když je to souboj a musíš tam mít ženu?

Jak jsem říkal, můžu na ní ukázat prstem v jistou chvíli,

ale taky je zajímavé, že příště už znovu nemůžu říct, my máme tu správnou ženu.

VEČEŘE PO PROMÍTÁNÍ "POSLEDNÍHO TANGA V PAŘÍŽI", NEW YORK

Jakmile jsem tě potkal, tak jsem mu řekl, že tady není nikdo jiný, kdo by to mohl dělat.

Moje zkušenost s Jimem byla, že to je průzkum. Víš?

Neexistovala žádná omezení.

Bylo to o hledání věcí. Při denních akcích.

Ale musím se zeptat. Jak složité bude získat v Cannes

20 - 25 milionů dolarů pro tenhle film?

- A zejména ještě nenapsaného. - Přesně tak...

Co? Cože? Tohle jsi mi neříkal.

- Jen bych si přál tě ošukat, a abys jel námi, Alecu. Bude to legrace. - Ale no tak...

Ty budeš součástí obsazení a oni ti budou důvěřovat, když na to sháníš peníze.

A rozhodně proto, že když nebudeš ty, nebude taky ani film.

OK, skvěle.

Nedostaneme to, když někdo řekne, vy máte film,

a ty budeš dělat...

LETIŠTĚ V NICE AZUROVÉ POBŘEŽÍ, 14. KVĚTNA 2012

- Alecu! - Ahoj.

Viděl jsi Larryho?

Ach můj Bože! Claudia Cardinalová a Marcello Mastroianni!

Tak co, jaký je to pocit, být hodinu předtím, než ztratíš panictví

s Filmovým festivalem v Cannes?

Jsem už vzrušený z toho, že přijdu o panictví

s Francouzskou riviérou.

I když jsi procestoval svět, tak jsi nikdy nebyl na Riviéře?

Nikdy, a jak vidím, tak jako bych nikdy nežil.

Řekni, co odlišuje Cannes od těch stovek

filmových festivalů na celém světě?

Dvě věci. Zaprvé to je historie, a to nejen těmi roky,

ale tím spektrem lidí, kteří sem přišli s filmy, které vytvořili za těch posledních šest dekád.

Prakticky všichni a prakticky odevšad.

Hitchcock, Bardotová, Wells,

Cocteau, Moreauová, Kera Stameyová,

Groucho Mark, Gregory Peck, Juan Carl White,

Gary Cooper, Beatty, Mizoguchi, Laurenová, Micky Rourke.

A zadruhé?

Ten fakt, že tohle je trh určený pro nákup a prodej

a shánění peněz, jako to děláme my.

Stejně jako oslava filmu jako umění.

Je to tak trochu festival s rozdvojenou osobností.

Jako náš film s rozdvojenou osobností, o kterém se tady bavíme.

Na příští týden jsme domluvili schůzky se všemi těmi

chlápky, co řeší zahraniční prodej.

Taky s několika miliardáři a doufám, že alespoň jeden bude škemrat,

abychom přijali jeho peníze.

Na kolenou. Doufám.

Ale prvně se potkáme s Bertoluccim,

pak půjdeme na zahajovací ceremoniál,

kde se potkáme s dalšími hvězdami, co budou pokukovat, koho dalšího prosit o peníze.

Přijde sem Bernardova asistentka, aby nás viděla.

Doporučuje, abychom udělali rozhovor

v hotelu Carlton.

V jeho apartmá, nebo někde u stolu?

Pravděpodobně kdekoliv, ale já doporučuji to apartmá.

- Pojďme to udělat v mém pokoji. - Jo.

Necháme ho přijet k jeho apartmá

a já řeknu: Promiňte, můj pane, ale jste v mém pokoji.

- Ahoj. - Teď jste usvědčený, protože jsem mi vzal tenhle pokoj.

Oni odstranili vaše jméno a dali tam moje.

Tahle část se dá vyměnit.

Ten sexuální dialog vypadá, že je kombinací, nejen improvizace,

ale že to vychází i z něho.

Ne, to je druh manipulace.

On hrál repliky, které už předtím existovaly.

Například,

když je tam vedle své mrtvé ženy.

Začal jsem scénu replikami ze...

... Strinberga.

Budu kdy schopen pochopit Vesmír? Ale...

... nikdy nebudu schopen objevit pravdu o tobě. Nikdy...

Začal s tímhle a potom začal odříkávat:

"Ty velká zasraná lhářko." A pokračoval s tímhle.

Ty levná, zatracená, zasraná děvko.

Doufám, že shniješ v pekle.

Jsi horší než špinavý prase na ulici, který kdo kdy viděl.

Víš proč? Protože jsi lhala.

Tys mi lhala. Já ti věřil, ale tys lhala.

Začal s tímhle, ale pak si to přetvořil podle sebe.

Ale stalo se to jeho vlastním.

Byl vděčný za to, že měl možnost to takhle udělat?

On se mnou nemluvil pět let.

Já jsem mu stále volával a říkal: Marlone, já vím, že jsi tam...

Proč si myslíte, že to dělal? Proč?

Možná měl za to, že jsem ho zradil,

protože jsem mu ukradl

tolik niterných, upřímných věcí,

které byly jeho součástí.

Možná to bylo tím trikem...

Jemu bylo 49 nebo 50 let,

mně bylo 30, 31...

PO CESTĚ NA ZAHAJOVACÍ CEREMONIÁL

Když jsem přijel poprvé, tak jsem spal v mém autě.

Byl jsem student z Lyonu, vzal jsem auto, bylo to jednoduché.

Jenom jsem nevěděl, jak se dostat na promítání filmu. Ale byl jsem tady...

Když jsem sem přijel poprvé v roce 1971,

byli jsme tu ve skutečnosti tři novináři z Ameriky. V Cannes.

Bylo to velmi výjimečné.

Lidi tady prakticky od ranní kávy,

až po večerní whiskey, mluví o filmech.

Tady je skutečně báječná kombinace

vysokého filmového umění.

Je tu velká úcta a chovaný respekt

k celé tradici. Jak tady přijímají filmy,

jak ctí filmaře,

to prostě není nikde jinde na světě.

Byl jsem velmi mladý, bylo mi 24,

a s mým druhým filmem "Před revolucí"

jsem byl pozván do sekce Mezinárodní týden kritiků,

a tak jsem přišel.

A ten film vidělo asi jen 80 italských kritiků.

Nesnášeli to, ale všichni Francouzi to milovali.

A říkali, že bych se měl rozhodnout, jestli se nechci stát Francouzem.

Po desetiletí byl ve Francii zvláštní příkop

mezi magazíny Cahiers du Cinema a Positif.

Cahiers du Cinema byl populární v pozdních 50. letech,

který měl autory a všechny filmaře, kteří formovali Francouzskou novou vlnu.

To byl čas obrovského entuziasmu ohledně žánrových amerických filmů,

třeba od Sama Fullera a Nicholase Raye,

druhu béčkových filmů, který v Americe neměl tolik štěstí.

A velmi proti tomu, co Truffaut senzačně nazýval "Cinema Du Papa" (Filmy pro dědečka),

druh tradičně kvalitních francouzských filmů.

Když začala Francouzská a Italská nová vlna

tak jsme pořád slýchali Festival v Cannes, Festival v Cannes

a svým způsobem to bylo jako Valhalla filmu.

Takové to bylo místo.

Nikdy jsem nepromeškal festival. Byl to pro mě druh adrenalinu.

Je to místo, kde vidíte v deseti dnech

téměř polovinu nejdůležitějších filmů toho roku z celého světa.

Takže je to podstatné.

Le Film Francais připravuje denně průvodce,

kritický seznam, jak a co kritici oznámkovali.

A když se podíváte na seznamy od Positif a Cahiers,

tak jsou v 99 % opozici.

Vypadá to, jakoby spolu konzultovali

jak a v čem budou nesouhlasit, protože většinu času nesouhlasí.

Děkuji mnohokrát, že to děláte. Je mi velkým potěšením.

Byl jsem pozván na festival do poroty ve slavném roce 68.

Byl to Farancois Truffaut, který řekl:

Musíš hned přijet. Shromáždíme se tu

a podpoříme Henriho Langloise (film. aktivista a filmofil),

a jeho znovu začlenění do Cinematique (největší film a doku archiv na světě).

Mladí ho milovali, včetně mě,

ale byl to velmi chaotický ředitel Cinematique.

Uchovával třeba kopie některých filmů pod svojí postelí...

Langlois byl ikona. Já miloval Henriho Langloise,

ale on nebyl to, co v té době vláda chtěla.

A to vzbudilo další nepokoje mezi studenty v Paříži

a rozšířilo se to tak,

že se z toho stala revoluce v 68., nebo jakkoli to chcete nazývat.

Když jsem přijel, zjistil jsem, že chtěli přerušit festival.

Říkali, že tyhle věci musí přestat. Pamatuju si Godarda, jak křičel:

"Kamaráde, kamaráde, studenti z Nice právě přijíždějí."

To slovo festival samo naznačuje – bavit se.

Takže oni byli v té náladě a ukončit festival by nemohlo změnit ten fakt

v podstatě na jiný, absurdní druh radosti z toho všeho.

Když tu bylo "Mean Streets" ("Špinavé ulice"), byla to opravdová radost.

Já si to chtěl skvěle užít. Byl jsem na terase v hotelu Carlton,

bylo tam mraky různých lidí,

dávali tam rozhovory a všichni povídali... a já, já, já a tak dál...

Vrátil jsem se s filmem "NoveCento" (XX. století)

a bylo to velmi složité to pojmout,

protože měl stopáž něco přes 5 hodin.

Takže celý jeden den byl věnovaný tomuto filmu.

Festival se prostě zastavil a bylo jen "NoveCento".

První část odpoledne a druhá část večer.

To byl vrchol mé megalomanie.

Když vidím tenhle film znovu, nebo jeho část,

Vidím sebe

v oceánu potěšení, během jednoročního natáčení.

Byl jsem mladý, plný tužeb a vidím,

že všechny mé touhy byly naplněny.

Přijeli jsme na dva dny s DeNirem, Jodie Fosterovou a myslím, že byl s námi Harvey (Keitel).

Tennessee Williams byl šéf poroty, ale odešel. Říkal, že se mu to nelíbí a je to moc násilné.

Ale pak jsme večeřeli se Sergem Leonem a Costou-Gavrasem,

kteří byli v porotě a těm se moc líbil.

Měli jsem fakt pěknou večeři v restaurantu L'Oasis a řekli jsme Leonovi a Costovi,

že to bylo úžasné, že jim moc děkujeme a jeli jsme domů. A byl to film číslo 1.

Jebat Tennesseeho Williamse!

Proč záleží na intenzitě? Proč to nemůže být velké?

Já miluju jeho práci. Nikdy jsem proti němu neřekl ani slovo. Já nevím...

Když jsem byl mladý, přijeli jsme do Cannes s filmem

"You're a Big Boy Now" (Teď už jsi velký chlapec) Bylo to prostě...

Víte, s Elizabeth Hartmanovou, úžasnou mladou ženou,

a Tony Billem, který byl ještě kluk.

Bylo to jako sen. A postupně se začalo ukazovat to zlé, že

to už nebyl filmový festival, že to byl filmový trh.

Byl to ten druh, kdy všichni ti lidé věděli,

že tento film půjde dobře, nebo ne. Dokonce dřív, než jste to zjistili vy.

A pociťoval jsem to, jako hodně zlého ducha festivalu.

A nikdy jste tam nechtěl sehnat peníze pro financování filmu?

- Ne, nikdy jsem se do toho už nechtěl vrátit. - A nevrátil?

Ne, nevrátil. A to není chybou úředníků festivalu,

to je tím, jak to lidi přitahuje, jak to tam přitahuje tisk.

Je to hra. Připomíná to býčí zápasy.

Bylo to po skončení filmového festivalu v roce 1977,

když tu byl Robert Altman s filmem "3 Women" ("Tři ženy"),

Pauline Kaelová byla v porotě a

to bylo jedinkrát, kdy přijela do Cannes.

Ten film získal cenu za nejlepší herečku,

ale nic nezískal pro Altmana.

Byl jsem na letišti v Nice, den po skončení festivalu a byla tam Pauline.

Objevil se Altman, viděl Pauline,

a to byli velcí přátelé více jak 7 let:

"Ty zasraná čubko, tobě se můj film měl líbit.

Tys mě měla podporovat a tobě se nelíbil! Tys mi nedala tu cenu! Bla, bla, bla..."

Úplně přede všema. To byla obrovská exploze a bylo to příšerné.

Řekni mi o tom Damonovi...

On je legendární postava v tomhle světě filmových financí.

- Použil jsi slovo, legenda? - On je vážně průkopník.

V čem je průkopník?

V procesu zahraničního prodeje,

kdy získáš financování filmu

na základě obsazení ve filmu s projekcemi, takže...

- Takže předprodej. - Správně.

Ukažte mi obchodní plán, na kterém mohu pracovat

a pokud mohu předvést, jaké budou mé prodeje,

a ukázat jim, jak si myslím, že to bude vypadat v Americe,

a pokud mohu ukázat, jak se ty peníze dostanou zpátky do jejich kapes,

pak mohu získat finance prakticky pro jakýkoli snímek, který chci.

Právě jsem dokončil financování filmu za 80 milionů.

S Denzelem Washingtonem a Markem Wahlbergem.

Odkud teď přicházejí ty peníze? Kam teď pojedete získávat další peníze?

- Do jiných částí světa? Jiných typů Cannes? - Ty přicházejí odevšad.

V mém dalším filmu mám nějaké saudsko-arabské peníze a ruské peníze...

Je tam nyní k dispozici více peněz,

umožňujících přiměřenou inflaci, nebo méně?

Řekl bych, že méně peněz.

Udělejte mi laskavost, musím teď jen na něco odepsat a za chvíli se vrátím.

Rád bych se tě zeptal...

Já mám Aleca pro ten další film.

Je to politicko-romanticko-dobrodružné,

a bude se natáčet na Středním východě.

Měl bys zájem se podílet na financování?

S Alecem, s Neve Campbellovou a třemi, nebo čtyřmi dalšími jmény,

politicko-romanticko-dobrodružný film, mezi 15 a 20 miliony.

Neve Campbellová je úžasná,

ale nemá teď takovou komerční hodnotu.

Dobře.

Alec Baldwin je senzační,

ale, nemůže... Neví, že se mu divadlo dostalo do filmu.

Řekni, jen kvůli argumentům bych rád věděl, kde by se ta částka měla pohybovat,

jaká je dosažitelná částka, abych byl schopný to uskutečnit, s tímhle obsazením.

4 až 5 milionů...

- Na tohle jsem příliš starý, víš, je to jako... - Beze srandy.

Já, já...

- Je to hrozné. - Je to hrozné.

Je to buď hodně, hodně moc, nebo strašně málo. Nic mezi tím.

- Nikdy jsem neměl dost peněz. - Bojoval jste s tím, získat peníze?

Víte, s "Repulsion" ("Ošklivost") jsem měl hodně problémů při natáčení,

protože jsme zdvojnásobili rozpočet. Naneštěstí...

Víte, rozpočet pro "Repulsion" byl

41 tisíc liber

a na konci to stálo skoro 90.

- Jasně. - Proč?

Snažili jsme se udělat film za 90 000 liber.

Mám tu jednoho australského a ruského distributora.

Vypadá to, pánové, že tu čekáte, abyste mi mohli dát peníze.

Je to politické, je to dobrodružné, je tam sex...

Předpokládám, že to bude komedie.

- Ne, ne, ne... - Nebude to komedie?

- Bude tam nějaký humor, zapracovaný do seriózního filmu... - Musí to být komedie.

- Myslíte? - Jistě.

Proč máš na sobě smoking?

Je po šesté. Jsem snad farmář?

Seriál "30 Rock" znám ("Studio 30 Rock"),

ale tady je to slavné. Ta ponorka s vámi...

Jak to tam jde? Alpha, Joseph?

Je to hodně dlouho, co jste dělal tenhle film s ponorkou.

Potřebujeme akci. Potřebujeme ponorku...

Můžete tam mít stejně tak i sex, já s tím nemám problém.

- Tohle chybělo zase v tamtom filmu... - Jo. Poslední tango v raketovém zálivu. - Absolutně...

Pokud to není gangsterka,

nebo nějaký žánr, který je s vámi spojovaný,

pokud neděláte ten, tak se jen můžete drbat a říkat si,

jak mám tenhle film vyrobit? Kde mám začít? Kdo mi...?

Nikdo nechtěl, abych dělal film "Apocalypse Now" (Apokalypsa).

Dokončil jsem dva filmy "The Godfather" (Kmotr I. a II.), dostal jsem tunu Oscarů...

Vlastně jsem vzal šest z těch Oscarů

a vyhazovat jsem je z okna a oni se rozbíjeli dole a tak,

a moje máma vyšla: "To jsi neměl dělat..."

A sbírala tam ty kousky Oscarů...

A pak jela do Akademie v LA a říkala:

"Och, můj syn. Ubohý chlapec... to byla uklízečka, která je čistila od prachu..."

Já jsem byl tak frustrovaný. Co musíte udělat,

abyste mohli vytvořit film, který máte ve svém srdci.

Můžeme nějak pomoct s tou herečkou?

Nová horká hvězda, Jessica Chastainová...

Poslouchej, z toho mám strach, protože já nechci házet Neve přes palubu.

Mám jí rád, dělal jsem s ní film.

Mohl bych udělat to, že pro Neve vytvořím roli. Jinou roli.

- Neve může být špión... - Ano, a my můžeme použít Jessicu...

Takže zabijeme Neve?

Nezabijeme, my jí zraníme...

A pak se objeví s rukou v závěsu.

Neve tam bude jako zabiják, ale nebudeme jí zabíjet...

Čímž si vytvoříte akční hvězdu...

Takže, jakou dáváš šanci tomu, že se k nám Damon připojí?

Dva ku jedné.

Vážně? Já říkám, šest ku jedné.

Dobře, i když budeš mít možná pravdu, tak neměj strach,

protože zítra máme schůzku s Avi Lernerem,

a ten má mnohem víc arzenálu, než všichni tihle obchodníci dohromady.

95% Tohle není způsob / 5% jak žít.

Cesta, jak to zvládnout v tomhle obchodu je,

že se z tebe stane opravdu velkej sobeckej sráč.

Musíš. Tak to je. A musíš to říct mámě, své ženě, dětem, všem.

Když to bude nebytné. Nebudeš to dělat nezdvořile,

ale nebudeš to dělat bezdůvodně.

Ale musíš všem říct, že o to tu teď běží. To jsem teď já.

A během té cesty... Já jsem jim to nebyl schopný udělat...

- Co děláte v Cannes? - Děláme tu film.

- Co? Během festivalu? - Jo, děláme dokument a festival je jeho pozadí.

A o co v něm jde?

Všechno, co vidíte. Ten film je o festivalu.

A vy jste dokumentarista?

Ne, můj partner, Jimmy Toback. On je režisér.

James Toback?

Promiňte na chvilku. Buď opatrná, nechci, aby ses zranila.

Jo, buďte opatrná. A co očekáváte od tohoto festivalu?

Jsem tady poprvé a jsem velmi nadšený.

Děkuji mnohokrát. Alec Baldwin...

A ten film je o Filmovém festivalu v Cannes?

Důvod, proč ho děláme je, že se filmový průmysl hodně změnil.

Zdá se mi velmi křehký. Nevím, jak moc se může filmová slupka napínat

v téhle roztříštěné době.

A technologie tříští i publikum. Děje se to pomalu,

ale něco mi říká, že se to zostří.

Filmový průmysl je ta nejhorší milenka, které jste se kdy mohli oddat.

Protože se vracíte znovu a znovu a znovu...

Znovu se vracíte a toužíte vytvořit zážitek, který s ní chcete mít.

Přicházíte s další šancí, s něčím, co chcete dělat,

co chcete natáčet a film vás opouští...

Jste svedeni a opuštěni, znovu a znovu a opět znovu...

Proč děláme filmy?

Co ti to přináší, oproti jiným možnostem v životě?

Já myslím, že jsem neměl moc jiných možností.

Ta další možnost byla rozhodně víra. Což bylo kněžství. A rozhodně jsem nebyl...

Doslova?

Ano, doslova. Byl jsem v přípravném semináři a prošel jsem prvním rokem.

Mezi těmi světy, které byly kolem mě... Bylo to šílená situace...

Rodiče, okolní pracující třída, rodina...

Doktor řekl, nenechte ho běhat, tak jsem neběhal. Nenechte ho se smát. Nemohl jsem se smát... Nedělej to, nedělej tamto...

Tak jsem byl v pokoji...

Vy jste začínal jako asistent u reřiséra Pasoliniho, že ano?

Než se Pasolini stal režisérem, tak byl básník. A skvělý básník.

Pak se přestěhoval do domu, kde jsme žili,

mně bylo 17 a miloval jsem jeho verše.

Já jsem taky psal básně a pokaždé, když jsem je dokončil,

tak jsem běžel dolů, abych mu to ukázal...

Jednou, když mi bylo 20 let, tak řekl: "Brzy budu dělat film a ty budeš můj asistent."

A já říkal: "Piere Paolo já jsem to nikdy nedělal, nic jsem nedělal, nikdy nebyl na place..."

"Já taky", řekl.

Já jsem tam našel jistý druh klidu,

jako ministrant v katedrále sv. Patrika.

Byl jsem jenom dítě. Užíval jsem si, že jsem tam byl.

A byl to odpočinek od těch ulic a toho násilí,

které bylo opravdu velmi, velmi ošklivé,

kruté a naneštěstí tragické a...

Jak je to slovo... bídné, co se tam kolem mě dělo...

A pak tam bylo kino, a to bylo něco jako Amerika.

A tam bylo to místo, které se nazývalo Amerika.

Bylo to tam a lidi tam měli domy s ploty...

Beze srandy. A pak tam byly westerny! Vidět to...

Víte, byli jste jako v chodbě a najednou tohle...

Byly to těžké časy, myslím, že o tom není třeba mluvit,

o období komunismu a stalinismu v Polsku.

Ale všechno to zlé mělo i své výhody. A jedna z nich byla filmová škola,

vzhledem k tomu, co řekl Lenin: "Mezi vším uměleckým,

je film pro nás nejdůležitější."

Tím "my", myslel socialismus.

Ta škola byla fantastická. Opravdu. A já mám na ni skvělé vzpomínky.

Když jsem byl mladý chlapík, byl jsem autor v Seven Arts

a Seven Arts byla společnost, která koupila Warner Brothers.

Já jsem byl tak nadšený,

že koupili Warner Brothers, a objevil jsem se v životě Warner Brothers.

Nikdy jsem si nemyslel, že budu ten, kdo to převezme...

Tak jsem šel do šatny Errola Flynna, která byla ta největší,

a převzal jsem jí, jako mou kancelář.

To bylo měsíc předtím, než jsem zjistil, že já nejsem v tom novém vedení...

Miluji plachtění

v nejkrásnější části Polska, která se jmenuje Mazury,

která má kolem 200 propojených jezer.

Já miloval tuhle část přírody

bylo to jako sen, tak jsem začal psát něco o tom místě.

Bylo to velmi špatně přijaté v Polsku, zejména stranou.

Hlava strany, Gomuka, byl nasraný

a hodil popelník po projekčnímu plátnu...

Jel jsem do Paříže to zkusit na západě,

protože to stejně byl můj sen.

Já jsem nikdy nechtěl zůstat zastrčený v Polsku.

Postupem času jsem se chtěl vyjádřit, že bych mohl být schopný vyprávět příběh.

Příběhy, které jsem slyšel od otce a strýce, nebo které viděli.

A tak vznikl film podle skutečnosti, "Mean Streets" ("Špinavé ulice").

- To byl tvůj první snímek. - Jo.

Ten byl první. Ale stále to je o povinnostech vůči bratrovi...

To jsem objevil po 35, 40 letech.

Je to stále ten stejný film. Víte, je to o mém otci a jeho bratrovi.

Co to bylo za povinnost k jeho bratrovi?

Ujistit se, že ho nezabijí.

Doslova...

Splácet dluhy, podepisovat úvěry,

chodit na setkání. On byl prostě jeden z těch chlápků.

Podívej, mám dneska splátkovej den. Aspoň by ses s ním mohl potkat, Tony. OK?

Ať si nemyslí, že se ho snažíš oškubat.

Jo, no dobře.

- Hej, já se tě neptám. Já ti to říkám! - Jo!

- Bob Evans viděl mé filmy. - Takže on byl jako tvůj učitel?

Jo, on byl můj učitel. On mi zavolal a řekl, že má scénář.

Tak jsem přišel do studia a on měl ten scénář a říkal:

"Počkej, ale taky mám v hlavě tohle."

A měl "Rosemary's Baby" ("Rosemary má děťátko").

Co jste mu udělali?

Co jste mu udělali s očima?

On má otcovy oči.

Když jsem konečně přišel na Washington Square College v New Yorku, tak to bylo skvělé.

Tam jsi potkal Haiga.

To byl ten muž, Haig Manoogian.

On měl mimořádnou vášeň, která se spojila s vaší,

a mohli jste dělat cokoliv,

ale on byl velmi rozporuplný, hodně taky nesouhlasil.

V čem?

No, jaký by film měl být.

Říkal: "Pokud někdo z vás dětí přijde a bude mít ve filmu zbraň, tak ho vyrazím."

A já říkal: "No jo, ale tam odkud pocházím..."

Zlomils mu srdce. Jako kdybys Haiga zradil, že jo?

A když viděl "Mean Streets",

tak jsme se hodně dohadovali. On miloval Truffauta.

Ale Goddarda už ne, co? Všechno, co by ještě potřeboval, byla zbraň a holka.

Přesně, on měl jasné limity.

"Ven! S tím sem nelez!"

Kam to jdeme?

Tohle je svět filmového obchodu.

Co tady všichni ti lidi dělají? Prodávají filmy, co mají?

Nebo se snaží najít film, aby se chytli.

Nebo partnerství s někým, kdo ti získá distributora.

Tohle je jako Diamond Center na 47. ulici.

- Ty jsi zhubnul? - Kéž by.

Ne, jsi tahle úplně v pořádku. Tohle je Alec.

Jistě. Jak se máte? Pojďte dovnitř.

Já nemám rád festival v Cannes, ani v něj nevěřím.

Jsou tu dvě věci. Což je obchod, ve kterém jsem celou tu dobu.

A pak to, že na většinu festivalových filmů

se chodí dívat jen matky, a bratranci. To je všechno.

Co je úžasné na festivalu v Cannes, je film rumunský,

belgický, dánský, nebo nový uruguayský film.

Ty jsou promítány ve stejných časech a se stejnými počty novinářů.

Takže je tu příležitost.

Přesně. Jako velké americké produkce s velkými hvězdami.

Velké filmy chrání ty malé filmy.

Hvězdy chrání ty neznámé herce.

Když udělám film, tak myslím jen na to, jaký je profit.

Předtím, než film vyrobím, tak vím, jak moc ho budu muset prodávat.

A to nemá nic společného s tou kreativní částí.

Dívám se na to, jako čistě na obchod.

Film není poezie, to není malířství. Potřebujete peníze.

Občas lidé říkají,

že tohle je jen velký prodejní cirkus.

Ale je to velmi důležité.

Že už nechtějí víc reklam všude možně.

To by ale znamenalo, že už tu pak nebudou žádné peníze. Žádné peníze, žádný film.

- Pravda. - Takže my nemůžeme být naivní.

Já myslím, že tohle je skvělé na Cannes.

Malroux napsal fejeton o filmu

a ta slavná poslední věta

z fejetonu byla: "Bez filmu, by nebylo průmyslu."

A já si myslím, že je to fakt. Cannes stále pamatuje na

tuto větu, protože to je také průmysl, a kombinuje to.

A je to pravda, protože přirozeností filmu je nedokonalost.

My chceme udělat film, který je zasazený do Iráku. Je to něco velmi polarizujícího.

Přijedeme tam spolu a máme trochu bizarní sexuální střetnutí.

Pošlu vám film,

- který jsme dělali. - Aha, vy už jste ten film udělali. OK, tak jdeme.

Já teď odcházím z TV seriálu

po šesti letech, příští rok to bude sedm sezón,

a já končím. Mám v plánu, a nechci to říkat nijak povzneseně,

znovu kariérně vstoupit do filmové tvorby.

Myslíte, že byste mohl se mnou spolupracovat ve filmovém průmyslu?

Rozhodně, ale nejen s vámi. Nechal bych vás podporovat...

- Hrát i s jinými kartami... - Poslouchejte, já...

To je o mně známé, co říkám lidem.

Vy potřebujete získat podporu s nějakou další filmovou hvězdou.

Lidi kolem vás, jako tady Gerry Butler byl podporován dalšími čtyřmi.

A, jak se jmenuje...

Vy chcete, aby má postava šukala se čtyřma v iráckém hotelu...

S pěti, pokud možno. Vylepšíte to tím, víte?

V dnešním světě je hodně složité, téměř nemožné,

aby se film postavil na jednom muži a jeho jménu.

Před let se lidi chodili dívat na filmy...

To byly stále jen filmy s Johnny Deppem,

nebo "Jdu se podívat na Marlona Branda",

nebo já jsem byl taky populární, tak se chodili dívat na Jimmyho. OK.

Ale takhle už to nefunguje.

Když se podíváte na ty důvody, proč vydělali peníze... Jsou to všechno franšízové filmy.

Myslím, že Johnny Depp je báječný.

Dělá filmy, které chce dělat a jim je to jedno.

Ježiš, to je ten poliš, co jsme ho podpálili.

Tvař se jakoby nic.

Udělali to stejně u tohoto snímku. Jako franšízový film, protože to jsou fanoušci Johnnyho Deppa.

Ty mě nebudeš mít rád.

Ten džentlmen bude závidět a dámy budou odpuzovány.

A co Neve Campbellová?

Neve Campbellová.

Neve Campbellová se mi líbí a je skvělá, ale neprodáš to.

My ve Francii používáme to slovo "zisková". Máte to taky v Americe?

Jistě.

Myslím, že to nic neznamená...

Dnes bych měla dostat hodně scénářů.

Můžu si ty scénáře přečíst a zjistit,

jestli mi sedí, ale protože jste ziskoví, tak ty scénáře dostanete.

Já myslím, že už se nikdo nestará o ziskovost.

Oni se starají o to, jestli máte dobrý příběh. Pak se půjdou podívat na film.

Já scénáře nečtu.

Co si myslíte o Bejo, kdybychom byli spolu s Bejo, v tom filmu?

- Kdo je Bejo? - Berenice Bejo.

Já nevím.

Vydělal byste s ní dost peněz? Byla ve filmu "The Artist" ("Umělec").

- Ne. Já vím, Ne. - Vyhráli Oscara.

- To je mi jedno. - Je úchvatná.

Je to bohyně.

Je krásná, ale není to dívka, kterou bych tady mohl prodávat.

Věc se má tak, že už mi není dvacet,

a vím, že dneska jsem na vlně a zítra nebudu.

Zvláště herečky a já vím, jak to je,

já znám tenhle obchod. Já nic neočekávám.

Mohl byste to dělat, pokud ji získáte, jak se jmenuje... s Natalii Portmanovou.

Nebo Milou Kunisovou. Ne Campbellovou.

Co když já a Neve Campbellová

- budeme mít neuvěřitelně... - Sex.

dejme tomu průzkumný, neříkám zvířecí sex...

Sex otevírající nové hranice. V hotelovém pokoji.

Řekněte, dal byste nám na výrobu toho filmu třeba 50 centů?

S vaším a jejím jménem, něco jako 4 - 5 milionů dolarů.

My budeme muset trochu upravit koncept tohohle filmu.

Jebat tyhle zahraniční prodejce. Tolik toho nepotřebujeme.

Máme tu v řadě vyrovnaný miliardáře.

Taki Theodoracopulos, obrovský loďařský dědic.

Johnny Pagozzi, jeden z nejbohatších chlapů v Itálii,

kterého mi Brett Ratner taky představí...

Pak máme párty na jachtě Denis Richové,

která dostala obrovské vyrovnání od manžela.

Já vím, tady to vypadá, že jsou miliardáři všude, ale co tě vede k tom si myslet, že to dají nám.

My potřebujeme jen jednoho. A pořád máme Jeremyho Thomase,

pořád máme Ashoka Amritraje a máme několik dalších zahraničních prodejců, které jsme ještě nepotkali.

Myslel jsem, že jsi řekl: Jebat ty zahraniční prodejce.

Jo, jebat ty, co neřekli ano, ale nechal bych si stále mysl otevřenou...

Historie je plná příjezdů velmi bohatých lidí na riviéru,

když se dostanou do potíží. Král Farouk opustil Egypt,

Duvalier opustil Haiti, když byl v potížích.

Jelcin opustil Rusko, když byl v problémech... A ti všichni přijeli na riviéru.

Nikdy si nedělám plány... Nechám se do nich vložit.

Nezapomínejme na ty hvězdy, se kterými točíme "Svedeni a opuštěni". Gosling, Chastainová,

můžeme s nimi vyřešit ten problém s prodejem "Last Tango in Tikrit".

Jimmy, tvůj optimismus mě ohromuje, protože

já neočekávám nic jiného, než frustraci a zklamání

- ve filmovém průmyslu. - Já vím, ale tentokrát ne, věř mi.

Ze všech světových filmových herců, kdo váš nejoblíbenější?

O kterém herci nejvíce fantazírujete?

Který z předních herců je nejvíc sexy?

Se kterým hercem byste nejraději zůstala uvězněná ve výtahu?

Ryan Gosling...

Doprdele. To jako vážně? Seš jako vyretušovanej!

Jasně, chápu. Děláte tu dokument, ale snažíte se sehnat peníze.

- Přesně tak. - Máme film, který chceme udělat.

Takže máte ještě tamto, ale tohle se taky předělá na film o...

"Svedeni a opuštěni" uděláme bez ohledu na to. Je to oslavný film o filmu.

- Ale ten příběh je o tom, jak sháníte peníze na jiný film. - Přesně tak.

Což je drama asi tak za 50 milionů?

- Pravděpodobně... - Ne, kdybychom měli stroj času a dostali se zpátky do roku 1990,

tak bychom sháněli peníze na 50 milionový film, ale teď je to tak 3,5 milionu.

Teď je to tak 12–15 milionový film.

Pokud pod tím nechceš být podepsaný. Což bychom rádi udělali, a mohl by to být film za 50 milionů.

- A pokud to uděláš, tak to bude za 150 milionů. - Přesně.

- Ahoj pánové... - Ou, to jsou šaty!

Jen jsem si je vzala, protože jsme fotili pro "Madagaskar", takže jsem teď Madagaskarová.

- Krásné. - Ahoj.

Nechtěl jsem se tě dotýkat, abych ti to nepokazil... Krásná...

- Já vím, že máš jenom 10 minut.

- Máte pro mě mikrofon, nebo jsme v pohodě? - Ty jsi sem vlítla jak vichřice... - Och, jste v pořádku?

Máme jen 10 minut, tak prosím odstupte a půjde to dobře. Děkuji.

Já jsem milovala školu. Hodně lidí nemělo rádo hereckou školu.

Ty jsi chodila na Julliard?

Chodila jsem na Julliard. Oni povzbuzovali k bláznivinám, jako...

být co nejvíc přehnaní, zkoušet pobuřující věci, až jste příšerně ztroskotali.

Fakt příšerně ztroskotali, ale tolik jste se toho naučili. Pokaždé, když jste selhali.

- A co je teď jiné? - No, já zkouším... - Máte teď výsledky?

Ano, máme. Co jsem zkoušela a zkouším, je to, aby byl režisér mým učitelem.

- Znovu to vytvořit... - Takže každý film je jako mistrovské školení.

Já prostě miluju filmy a vždycky jsem je miloval.

Filmy jsou... Víte, jako moji přátelé.

Moje mám mě tak trestala, že mi je vezme.

Někdy jsem si je strkal zepředu za kalhoty. Líbil se mi ten způsob, jak jsem je cítil.

Když jsem byla malá, moji rodiče mi pouštěli staré filmy.

A na nich jsem vyrostla. Na televizi jsem se nedívala, tu mi dovolili sledovat.

A pak jsem dělala to, že jsem si brala knížky,

a prohlížela fotky. Viděla jsem Roberta Mitchuma, Joan Crawfordovou,

a všichni byli tak okouzlující... To se mi líbilo. Bylo to jako sen,

a to potěšení, které jste měli, když jste je viděli v kinech. Proto jsem se chtěla stát herečkou.

Věděl jsem, že nechci potkat Marka (Wahlberga), víte?

Nechtěl jsem se v tom znovu objevit. (remake "The Gambler")

Takže jediné, co zbylo, bylo jít do divadla v sousedství.

Já jsem z hodně malé obce v Německu, s 2000 obyvateli,

kde nepotkáte ani bar.

Začínala jsem s tancem, jako balerína. Studovala jsem v Královské akademii v Londýně.

Začala jsem v hodně mladá. Vyrůstala jsem a učila se, jak projevovat emoce,

jak zvládat hněv, nebo úzkosti.

Já jsem byla ďábelsky naštvaný puberťák.

Můj strýc byl imitátor Elvise. Tak jsem ho pozoroval. Byly mi tak 3 roky.

Měl kombinézy, na nich flitry, které si sám přidělával.

stával před zrcadlem, zkoušel si hlas, jeho písničky.

- Ty jsi to pozoroval? - Pozoroval jsem, jak vytvořit postavu.

Já neustále na něčem pracuji, ale to mi nevadí.

Já jsem neustále byla ve škole kritizovaná mými učiteli.

Jejich kritika byla: "Pracovalas moc urputně. Měla by sis víc hrát."

... a ten určitý bod byl, protože jsem tam byl, tak řekl,

- že by bylo dobré, aby mě tam strčili hrát, že budu legrační... - A co jsi dělal?

Udělali ze mě šéfa ochranky, strčili mě před něj,

a před stovky lidí a... on byl Elvis.

Tím myslím Elvise Perryho. On nemá žádný knírek, vousy, nebo mateřské znaménko na obličeji,

ale přísahám Bohu, že on se stal Elvisem. Alespoň pro nás všechny, v tu chvíli...

...abych byla schopná si dovolit, být tak zranitelná a

tak otevřená tomu, že na vás tolik lidí zírá

a být schopná cítit ten proces získávání určité úrovně emocí,

to mi dodává pocítit, že jsem naživu.

Já mám představu, jaká je cesta mé postavy ve filmu,

ale nevím přesně, co konkrétně při té scéně budu dělat,

dokud se nepodívám do očí těm, kteří na mě mluví a vidím, co dělají.

Já vždycky při hraní slyším, když je někdo lepší, než já. Protože mě to úplně zvedá na špičky.

A já musím tuhle příležitost zvednout...

To je moment paniky a já musím udržet krok.

U herce je velmi vzácné

dělat scénu a dovolit si ztratit se,

až do té míry, kdy nevíte, co jste dělali a kde jste.

A Francis by řekl: "Skvěle, pojďme."

Já vím, že to bylo skvělé, nebo dobré, nebo jsem ho uspokojil.

Proč prostě děláš jenom to, co ti řeknu, abys udělal!

Krucinál, kéž bych tu měl válečného poradce, aby ti řekl, co máš dělat, až nebudu ve formě...

Papá Jack je tu a co mám?!

Promiň. Já to tak nemyslel...

...ale zjišťujete, že většinu času, když mluvíte, tak se musíte pozorovat jakoby zvenčí.

Takže je to tak 10 %, kdy nejste zcela napojení.

Vaším úkolem je, aby se zdálo, že se stále děje něco nového, víte?

Ale už je mimo záběr, že když přijdete na plac, každý vytahuje z kapes vaše repliky,

dokonce elektrikáři vědí, co budete říkat.

Vy se nějak proklopýtáte placovou zkouškou,

nějací chlapi vám přilepí značky na podlahu,

a teď jste zbytek dne ženatí s místem, kam jste se postavili v 6 ráno.

Začnou se širokým záběrem, který většinou nikdy nepoužijí,

a vy strávíte celé poledne s tímhle širokým záběrem.

Pak se přibližují blíž a blíž a blíž, a na konci dne děláte detail,

což je všechno, co kdy použijí.

A oni použijí ten poslední, protože jste ho dali,

ten, který jste nakopli, ale teď už mluvíte jako robot,

a pak opouštíte plac s pocitem, že jste selhali. Protože máte pocit, jakoby se nic nezměnilo.

Pokud máte dialog… Ano, tohle je scénář z "Mean Streets",

ale je realitou, že pokud máte Boba a Harveyho a další lidi ve scéně

tak oni znají ty lidi, se kterými jednají.

Já doufám, že s něčím přijdou. A v tu stejnou chvíli se bojím.

Jak bych to měl podat? Můžu vytvořit atmosféru,

která přinese něco, co si myslím, že je báječné, něco naprosto neočekávané?

Ta nejlepší zkušenost, kterou jsem kdy měl,

bylo to prostředí, ve kterém jsem byl. Ten nejlepší trénink.

Michelle a já jsme byli zapojení do toho filmu několik let.

Nikdy... My jsem se vůbec neznali.

A on by strukturovaný tak, abychom se v něm mohli poznat.

Takže, když jsem se procházeli, on diktoval, kam půjdeme.

My chceme jít tudy, nebo tamtudy.

Aranžovali jsme celou noc tak, že jsme se jen procházeli,

dělali, co jsme chtěli a oni nás natáčeli. A tak jsme to poznávali.

Ti dobří režiséři, jsou supervizoři.

Když znám ten vztah, tak vím, co od tebe chci a vím, kde je konflikt.

Když mám problém se zapamatováním, tak je to pak hodně špatně napsané.

Například v "Goodfellas" ("Mafiáni"), Joe Pesci říká: "Ty si myslíš, že jsem legrační?"

Jasně.

To bylo doslova něco, co se Joovi stalo.

Říkal: "Když budu dělat tvůj film, dej tam tu scénu."

Ach, bolí... Víš, jebat je... Přál bych si, abych tam byl tak velkej, jak jsem tam byl...

Víš, ty jsi legrační, opravdu legrační...

Jak legrační?

Víš, je to dobrá historka. Je vtipná, jsi legrační chlapík...

Myslíš, jak mluvím?

Však víš, ty jsi... Jsi jen legrační...

Když jsi vyprávěl tu historku a všechno...

Jak legrační? Myslím tím v čem...

Řekni mi, co je špatně... - Houhou, Anthony...

Je to velkej kluk, on ví, co řekl. Co říkáš?

Jak legrační?

Je to na dvě kamery kolem nich, se záběry ze střední vzdálenosti,

protože stejně jako se mění tón scény, tak se mění i tváře lidí.

- Ta atmosféra se změní. - Přesně.

Takže jsem musel na tom s Joem pracovat a měl tak 5–6 improvizací s...

S Rayem.

S Rayem a byli jsme tam všichni kolem... Ale museli jsme to dostat jistou úroveň

a musel jsem nechat Joa je dovést k té úrovni.

Co já vím? Tys řekl, že jsem legrační.

Jak můžu bejt kurva legrační? Co je kurva na mě legrační?!

Řekni mi, co je sranda...

- Tak kurva vysmahni, Tommy. - Ty zmrde! Už jsem ho skoro měl. Už jsem ho skoro měl!

Woody Allen je ten skvělý režisér.

A koho mi připomíná z aktuální práce,

Johna Hughese. Toho pozdního Johna Hughese.

Protože Hughes byl velmi úspěšný autor a režisér,

a můj první skutečný film, který jsem dělal, byl s Hughesem.

Ten film byl "She's Having a Baby" ("Manželské etudy") s Kevinem Baconem a Elizabeth McGovernovou.

A on byl usazený ve scéně,

a když nebyl spokojený s tím, jak jsme to hráli, tak začal vtipkovat ve stylu:

"Kdo napsal tuhle sračku?!" A hodil scénářem o zem.

A Woody je taky takový. Myslíš, že když byl za všechny ty věci nominovaný a vyhrál,

tak si myslíš, jak je jeho kariéra podstatná a první slova, která vyjdou z jeho úst jsou:

"Pokud nechceš něco z toho říkat, tak to neříkej.

Uvidíš, jak ti to bude nejvíc sedět. Jak bys to rád řekl ty. To můžeš."

A vy si říkáte, ach můj Bože, tomu říkám ego.

Pracoval jsem s chlapy, kteří nemají...

Woody Allen má víc talentu jen v odštěpcích svých nehtů,

než tamti zmrdi, co na to potřebují celé tělo.

A oni ti řeknou: "Tys to neviděl? Tys řekl 'možná' ...

a ty bys měl říct 'třeba' půjdeme na tu párty. Ne, tys řekl 'možná'."

Já si nepřijdu úžasná, v psaní mých scénářů.

Já se stále cítím jako autor nováček. A rozhodně se stále cítím být nováčkem v režii.

A jsem stále otevřená novým nápadům. Mám ráda improvizaci.

Víte, občas máte nápad a je to totální hovadina, ale musíte to vzít s humorem.

Nevěděl jsem, že jsi měla víc, než jen schůzku.

To je jeden dudlík, který se nedá vyloučit...

Já jsem měla velmi konvenční katolickou výchovu, takže vás to rozhodí.

Šla jsem na vysokou školu a začala jsem pracovat v reklamní agentuře.

Braní telefonů, kopírování, dělání kávy... Totálně ubohé...

Zjistila jsem, že to byla hranice mého života.

Chtěla jsem zkusit něco, co mohlo vypadat trochu bizarně,

tak jsem opustila mou komfortní zónu a začala jsem se odhalovat.

To bylo poprvé, kdy jsem začala psát bez jakéhokoli úmyslu, a psala jsem pravidelně.

Náhle lidi chtěli poslouchat to, co jsem musela říkat.

Vždycky jsem chtěl být autor, už od doby co jsem začínal.

To bylo něco, co jsem mohl využít během mé lepší finanční situace.

Tedy udělat opravdu skvělý umělecký film.

Myslím, že na nějaké mé filmy jsem opravdu pyšný,

ale ten druh filmů, kterém mám ve své hlavě nebo v srdci,

ten druh emoce, kterou bych rád z toho dostal,

jsem nikdy neměl šanci dělat.

Upřímně. Já jsem psala už vlastně od dětství, ale zajímala mě próza.

Prošla jsem si druhem standardu, jako Ann Saxtonová, Sylvia Pathová.

Takže ta volba Anne Sextonové a Sylvie Plathové

naznačuje, že jsi měla ranné sebevražedné myšlenky?

- Jo. Brzké, pozdější a nedávné.

Co vůbec používáš pro zablokování se vůči hraní?

Myslím, že pro hodně lidí, a pravděpodobně i pro tebe,

- je tvorba a psaní jakousi katarzí. - Správně.

Je to forma sebeléčby. Já jsem ve skutečnosti dost motivovaná osoba.

Víš, já se stále snažím přemýšlet na tím, co budu dělat příště.

To vědomí, že něco tvoříš, pomáhá od toho být totálním nihilistou.

Správně.

Začali jsem natáčet bez finální scény,

protože jsme měli hádku s Bobem Townem.

Bob chtěl šťastný konec

a já říkal, že to není možné, protože by ten film neměl žádný dopad na publikum.

Ona musí zemřít a zlo musí zvítězit.

Zapomeň na to, Jaku, to je Chinatown.

Tohle je rychlé, Mickey Cohen to nazýval "aknedota"...

Fakt skvělá příhoda, kterou povídala Charlotte Chandlerová

o Mastroiannim, Fellinim a "La Dolce Vita" ("Sladký život").

Fellini chtěl, aby to dělal a nabídl mu tu roli.

Mastroianni chtěl vidět scénář a Fellini mu řekl, že není scénář.

Mastroianni řekl: "Já jeden potřebuju."

Tak mu Fellini dal tlustý rukopis s prázdnými stránkami,

kromě jedné, kde byl nakreslený obrázek Mastroianniho na lodi v oceánu,

jak jeho čurák visel dolů z lodi, až na dno toho oceánu,

kde plavaly nádherné mořské panny kolem celého jeho čuráka.

A Mastroianni se na něj podíval a řekl: "Já to budu dělat, vypadá to jako zajímavá role."

V tom filmu, který chceme dělat, jsem vládní agent

a ta žena je reportérka, řekněme levicového druhu novináře,

a ona je vlastně můj totální protiklad a válečného Iráku.

Takže v zásadě se dáme dohromady ve stylu, svět končí, pojďme šukat.

Je to něco bláznivého. Nazvali jsme to "Last Tango in Tikrit".

OK, jo, to je hluboké.

My chceme objevovat, co se stane mezi mužem a ženou.

Zajímal by tě takový druh filmu?

No, víš, já ti to teď nemůžu říct, ráda bych si přečetla ten scénář.

Tvá laťka mě zatím nepřesvědčila, ale dám tomu šanci.

To je neocenitelné, Diane Crugerová nám ukazuje, jak je důležité nastavovat laťku.

Potřebujeme sehnat další uřvané obchodní agenty.

- Víc jak tři, nebo čtyři. - Máme jednu schůzku zítra ráno v 9:00.

- A vezmi hotovost. - Jo, a v obálce. - Ano.

- Předpokládám, že tam nebudou žádné automobilové honičky. - Ne.

- Nebo víc explozí. - Ne.

Já si rozhodně myslím, že Alec má tu schopnost, jako jeden z mála herců,

že může přeskakovat mezi mnoha žánry.

A už to zjevně udělal během své kariéry.

Film můžete natáčet v Rusku a potom možná část v Číně.

Tam můžete obsadit taky některé hvězdy z Číny, Japonska, Ruska a Brazílie,

kterými ho možná můžete obklopit.

- Ano. - Tak byste mohli propojit ty trhy.

To je možná cesta, jak být financováni v jednom trhu.

Já to mohu ospravedlnit, prostě to vsadit na cokoliv.

Dnes je velmi těžké sehnat někoho, kdo řekne, já to chci dělat. Já to chci dělat.

Ne, pokud nejsou čísla. Teď se už nikdo za vizemi nehoní.

Vizionářský šéf studia je jediný váš možný průchod.

Je možné financování, které bychom mohli potenciálně od vás získat,

přímo přicházejí do vás, nebo od zdrojů, ke kterým máte přístup?

Sedím tu s tím jedním, který by to mohl udělat sám?

- Já potřebuji zapojit své partnery. - Ano.

Já přísahám, že už tohle nebudu opakovat... Vy máte ten nejsilnější hlas v tom společenství?

Předpokládám, že budeme potřebovat něco mezi 15 a 18 miliony dolarů.

15 až 20 milionů je příliš.

Nemělo by to překročit 10 milionů.

Film si musí udržet vztahy, ke kterým se můžete vrátit.

5 je pořád to nejlepší, protože stále zjišťuji, že je osvěžující,

když je tu limit, kdy lidi stále vydělávají peníze, a kdy začínají ztrácet peníze.

Když jste se zmiňoval o mezinárodním obsazování herců,

- bylo to na 100 % vážně, nebo to bylo metaforické? - Bylo to metaforické.

Dobře, ale já jsem flexibilní chlap.

Řekněme to takhle... Jsem prostitut, který by udělal to, co dělám já.

A to, co dělám, je prostituce stejně tak...

To, co tady zjišťujeme, je logistický druh kooperace, kterou můžeme očekávat.

Jaké jsou daňové úlevy, jaké jsou výhody natáčení v jednom místě oproti jinému.

Irák, Tunisko, Abu Dhabi.

- Tunisko? - Vítejte.

Bonjour. Ahoj.

Aha, on říkal: " Ay, ay, ay"

- Nepotřebujeme překladatele. Vy mluvíte perfektně anglicky. - Nepochybně ano.

My tady hledáme financování pro film,

protože ten film, se bude natáčet v Iráku.

Náš film vyžaduje válečné pozadí.

Já jsem Americký vládní agent za Bushovy vlády,

tvůrce té války.

Je to agent CIA, konzervativec, on je ten jestřáb v nejčistším americkém slova smyslu

a potká liberální novinářku.

- Můžeme natáčet v Tunisku, aby to byl uvěřitelný Irák, že ano? - Ano, jistě. To je stejné.

Co si myslíte, že je lepší? Tunisko, nebo Maroko?

- Když jsem v Abu Dabi, které je město... - Je to emirát, je to jeden ze sedmi...

- Proč ne. New York, to je emirát. Já žiju v New Yorku. - Jo, jasně...

- Je to velké území. - Jo, já žiju v emirátu taky...

Snažíme se přijít na nápad, co je fyzicky nejkrásnější,

a také má nejlepší vládu, která kooperuje.

Právě dnes jsme vyhlásili nový soubor pobídek...

My máme mezinárodní pobídku...

- Máte filmovou nadaci podobnou té vládní? - Ano, máme.

Máte vládu, která investuje do amerických produkcí, se kterou bychom mohli navázat partnerství?

Ano, máme. Ano, jistě, to by bylo možné.

Tunisko je nádherné.

Několik dní jsme tady procházeli tento komplex

a hledali jsem Iráckou komisi. Kde je Irácká filmová komise?

- Je tu někde? - Ne, tady není. - Proč?

- Natáčejí filmy v Iráku? - Nejsem si jistý...

Proč nemají Iráčané filmovou komisi?

Myslím, že byste tuhle otázkou měl položit Iráčanům.

Dobře. A jste velmi dobří, jen tak mimochodem...

- Je to hodně sexuální film, politické drama... - Takže tohle je zkoumání,

- výměny energie. - Je tam hodně specifického sexuálního chování.

Erotizmus, milostné scény...

- Je tu nějaká šance, alespoň malá...

Nechci být v posteli s Neve Campbelovou, když poběží kamera,

porota to zakáže a cenzor vykopne dveře...

Já jsem ten, kdo čte scénáře v Marockém filmovém centru.

Takže my děláme velmi sexuální, průzkumný film...

- Vy čtete ty scénáře. - Ano, to čtu.

A vy budete souhlasit s tím, že můžeme ten film udělat. To o vás něco vypovídá, že ano?

Žertuju...

Konec konců nesmrtelnost je cíl mnoha, pokud ne většiny lidí,

kteří strávili svůj život ve filmovém průmyslu.

Ta šance žít navěky.

A nemluvím o tom, abych se k nim přiblížil, ale

přišel do filmových vzpomínek dalších generací.

Hej, Stello!

Není náhoda, že je Marilyn Monroe

na plakátech letošního festivalu.

Monroe, největší příklad nesmrtelnosti po smrti.

Johnny Pigozzi je automobilový magnát.

Jeho otec vlastnil Simcu. Má ostrav v Panamě,

má byty v New Yorku, Londýně, ve Švýcarsku,

on má hodně peněz, je to velký investor a riskuje.

Takže získat 15 milionů na film, by nemusel být problém.

Absolutně. Johnny!

Tohle je můj přítel, James Toback. Říkal jsem ti o něm...

- Kolik času v roce trávíte na riviéře? - Asi tak měsíc.

- Tohle je tak krásné... - To je.

Ale za to vděčím mému otci, já za to nenesu žádnou odpovědnost.

Já myslím, že báječné mít takového otce, co se staral.

Jo, on se velmi staral.

A vy uděláte to stejné pro nás...

Kde získáváte ten skutečný pocit identity?

Co vás dělá... Jste jen obecně milovníkem života,

anebo je to jen jedna specifická věc, díky které se cítíte...

Já jsem filmař, a bez toho bych neměl vůbec žádný pocit identity.

Protože kromě toho, jste vyzkoušel mnoho věcí.

Vy jste psal, hrál jste tenis,

dělal bojová umění, psal knihy.

Vy nejste ten typ, co by se jen tak posadil a nic nedělal, že ano?

Naneštěstí, nesnáším to říkat, ale bez mého otce

bych nebyl nic. Nic si nenamlouvejme.

Psaní mi zpětně hodně pomáhalo, protože nikdo nikdy nezaměstná někoho, koho si nemůže dovolit. Nepsat...

Myslím, že to je strašné. Předsudky proti černým, proti gayům, předsudky proti bohatým...

- Předsudky proti svěřeneckým fondům... - Já myslím, že to je hrozné.

- Všechny předsudky jsou špatné. - Já se cítím svobodný!

- Jste oběť zločinu z nenávisti. - Můžete si být jistí, že je to zločin z nenávisti.

O co se tu snažím, je domluvit vám, abyste byl součástí odkazu velkého uměleckého díla.

Protože vy nejste sběratel, tento film bude umělecké dílo.

- A já vás potřebuji, abyste přišel s takovými 15 miliony... - Co?

To bylo správné, přijít na riviéru...

Somerset Maugham to popsal jako slunné místo pro pochmurné lidi.

Ale v létě jsme sem všichni přijížděli, protože tu měli kasina,

kde všichni tančili, Joanna Patsyová, Boucher hrál na klarinet, nebo Jean Le Pare…

Bylo to velmi okouzlující v Monte Carlu. Nevypadalo to jako v Las Vegas u moře.

Takže takové magické místo, jak to popsal Fitzgerald.

Ve skutečnosti ho vytvořil Murphy ve 20. letech.

Picasso, Hemingway, Fitzgerald...

Picasso a všechny ty hvězdy sem přicházely kvůli tomu lesku.

Ale teď by samozřejmě všichni ti, co jsou kolem nás ukotvení, by měli být ve vězení,

protože to jsou všechno ruští oligarchističtí podvodníci...

- A proč si myslíš, že je v takovém šoku? - Já nevím, on je ten, co chodí do risku. Možná...

- Riskujete? - Ale ne u filmu...

Já to nerad říkám, ale byl jsem velmi dobrý přítel s prezidentem Nixonem,

protože mě měl rád a psal mi, když jsem byl ve vězení.

Napsal mi jeden krásný dopis a přišel bachař...

Bylo to na 4 měsíce, kvůli získání majetku...

A bachař přišel a řekl: "Nevím, jestli je to pravé nebo ne,

tohle je dopis od prezidenta Nixona."

Tu obálku jsem prodal jednomu z bachařů za nějaké jídlo.

Pak jsem mu to říkal. Velmi ho to pobavilo.

- Kde jste byl umístěný? - V Pentonville.

Když očividně nebude Johnny investovat, tak je tu ještě jeden chlapík. Arki Busson.

- Ten je fakt velký. Miluje filmový obchod a filmy. - Ano, velmi úspěšný.

- A co dělal? - On financoval film Waltera Sallese, který je teď na soutěžní přehlídce.

- "On the Road" ("Na cestě)? - Jo.

Já předpokládám, že učiníte opravdový krok,

jestli budete investovat do toho filmu. A možná budete jediný investor.

Jste mladý, energický a zdravý

ale i když budete žít dalších 20, 25 let, jste v posledním kole. Já taky.

Ano, to rozhodně.

- Takže si můžete dovolit udělat... - Máme pro to rčení:

"Jste v té poslední čtvrtině filmu". - Správě. Jo.

200 let po vaší smrti, a to myslím vážně,

budou lidi vědět, že jste tu byl,

protože bude na plátně vaše jméno. Jako producenta mého příštího filmu.

Příště to bude Taki Theodoracopulos Production...

Mohl byste dát 10, až 15 milionů dolarů, možná méně.

Přines mi, prosím, nějaké cigarety...

Kdo má víc peněz? Vy, nebo Johnny?

- Johnny daleko víc. - Daleko víc?

Chci do budoucna vytvořit půdu, kde bude možné z fleku vytvářet investice.

Investice budou vytvářeny hned, ale bude záležet na tom, koho přinesete na stůl.

- Ale vážně, tak Alec... - Alec Baldwin v "Last tango"? - No, v naší verzi.

My nemůžeme udělat tenhle remake. Je to televizní herec!

CHARITATIVNÍ AKCE NA JACHTĚ DENISE RICHOVÉ

Co je ta věc, ke které jste se zavázala, kterou můžete udělat?

A kde je to místo, kam byste měla jít a nemůžete?

Já stále řeším všechny ty věci, které jsem chtěla dělat a nemůžu dělat.

- Jasně. - Takže je těžké to vyřešit, ale vždycky jsem chtěla do vesmíru.

Hádám, že kdybych měla říct jednu věc, kterou bych skutečně chtěla dělat…

Nemůžu říct, že bych jí nemohla udělat,

ale co bych skutečně chtěla, je najít léčbu na rakovinu, aby už nikdo nemusel tímhle trpět.

Další věc by byla, udržet mír na světě, ale...

Víte, s Alecem plánujeme film na příští rok.

Zajímalo by vás to a přemýšlela byste o nezávislém investování do tohoto filmu?

Já se opravdu nezapojuji do něčeho, do čeho nejsem totálně a opravdově zapojená.

Takhle se nedá žít,

ale jaká je alternativa?

- Ben Schneider. - Ahoj, jak se máte? Moc mě těší.

Já jsem ve skutečnosti syn Neala Schneidera, velkého investora tohoto filmu.

Aha, já jsem o vás a vašem tátovi slyšel.

On je takový tichý investor tohoto filmu.

Ti ostatní chlapíci tam jsou jak s nějakými fanfárami...

- A co děláte v životě?

V současné době jsem v LA, kam sem přišel asi před rokem.

Jsem teď posledních 6 měsíců v komediální partě, co dělá sketche.

Aha, já si teď chytnu jednu krevetu. A kde žijete?

V současnosti žiju ve West Hollywood.

- A vy chcete být herec. - Absolutně. O tom není pochyb.

- Kolik ti bylo, když ses přestěhoval do Kalifonie? - 16.

- A kde jsi bydlel? - Ve West Hollywood.

Mohl bych pro vás napsat zajímavou roli.

Měli bychom se pokusit svést vašeho otce, aby se stal partnerem.

Snažím se tu dát dohromady nějaké peníze.

Takže to tě dostalo ke tvému cíli, kde jsi teď?

Víte, to je nejlepší část Los Angeles.

Je to tam plné Donů Quichottů.

Víte, lidi, kteří tam přicházejí...

Všichni opustili své rodiny, přátele, práci, aby dosáhli toho snu.

Kde všichni vědí, že jen procento z nich toho snu dosáhne a zbytek nikdy.

Ale oni to stejně udělají. Všichni sdílí ten stejný sen,

a nikdo si není jistý tím, jestli je to předtucha, anebo iluze.

Ale to je jediná cesta, jak to zjistit.

- Ben Schneider.

- Ben je syn... - Já vím.

- Ben je začínající herec… - Ty chceš být hercem? - Ano.

- Já hraju od doby, co... - Proč? - Proč?!

Máte kliku, když získáte konkurz.

Máte ho, jdete tam, vejdete do místnosti plné chlapů, co vypadají úplně stejně jako vy.

Zjistíte, že nejste jediný, kdo má kovbojský klobouk,

pak slyšíte jednoho z nich, jak tam hraje,

a přemýšlíte, jak to odehrajete jinak než on, oproti tomu, jak jste to měli v plánu.

Než vstoupíte do místnosti, slyšíte castingového režiséra, jak řeší podmínky pro toho chlápka,

protože tu roli dostal. Byl to Jared Leto, kdo to dostal.

Tak tam vstoupíte a říkáte si, jo, udělám si takové herecké cvičení.

Já vím, že to všechno nedostanu, ale to je jen zkušenost, víte?

A pak dostanete scénu, kde máte brečet pro svého přítele.

Tak pláčete, jste emotivní a ona má telefonát. (castingová režisérka)

Opustí místnost. Snažíte si udržet ty slzy,

ale čekáte 10 minut, než se vrátí a mezitím o to přijdete.

Vrátí se a vy se musíte znovu sebrat.

Chcete začít znovu, ale ona chce pokračovat tam, kde jste skončili...

Jdete k autu a máte tam pokutu,

protože značka o čištění ulice byla překrytá cedulí: "Casting - tudy ->"

Sednete do auta, musíte se převléct, dát do kupy, znovu obrnit

a jedete na další. A zas tvrdnete v dopravě dvě hodiny, než se tam dostanete...

Myslím, že my tři jsme pěkně napojení, nemyslíš?

Vsadím se, že kdybych pro něj napsal ambiciózní a originální roli,

tak k nám rovnou skočí na palubu a peníze začnou okamžitě cinkat.

Protože ta jediná věc, co tu vidíme je, že peníze následují hvězdy. Správně?

Jessica Chastainová by mohla být ta žena a Neve by mohla být tvá žena,

se kterou se předtím rozvedeš, nebo ona s tebou, než odjedeš...

PŘÍPRAVA NA VANITY FAIR PÁRTY

Každý prodej v magazínech je teď velmi ošemetná věc,

takže se musí opakovat. Mohli bychom to dát na obálku

a měnili bychom styl, jak to děláme u obálek.

Jako osobu číslo 1, se širokým záběrem,

což jsi byl ty.

Je stále těžší najít muže a ženy v téhle kultuře. Velmi známé,

co sednou do celosvětové nálady a ty, co odráží celý magazín.

Mělo by to být něco, co si lidi chtějí přečíst.

Vanity Fair není filmový magazín,

ale stává se filmovým magazínem. Byl to váš záměr?

Ne. Myslím, že jedna věc, kterou lidi na východě mohou mít,

je fascinace romantikou Hollywoodu.

Konkrétně starého Hollywoodu.

Vidíme to odlišně skrze nějaké představy, oproti někomu, kdo tam skutečně žije.

My potřebujeme, aby Hollywood vypadal jako párty.

Aby vypadal jako konkurz na "Jersey Shore" ("Pařba v Jersey Shore" TV seriál).

- Takže to je... - Jako my teď.

Podívejte se na tenhle víkend. Co všechno za filmy se generuje...

Jsou tu komiksové filmy,

které jdou proti zfilmovaným válečným hrám...

Tolik lidí, s tak moc penězi...

Víš, co mě napadá za myšlenku? Obrat je.

Jen si dělám srandu, ale víš, možná ne...

Možná je to tu moc přeplněné... Příliš mnoho svědků...

Dotýkat se nepovšimnutých věcí, jimiž jste obleženi,

přivádí k nepopiratelné jistotě, že

nejste viděni, a že všichni jsou asi mrtví...

Na co by potřebovali peníze, když jsou mrtví...

Mohli by financovat nás.

Alespoň by měli své jméno na skvělém uměleckém díle.

Musím být opatrný. Nechci se zcvoknout...

"Nikdo mi nikdy nezaplatil, úcta není víc než peníze, které si zasloužím." - Charles Baudelaire

"Dejte mi peníze! To je to, co chci!" - The Beatles

Ve skutečnosti jsem byl nedávno citován, ale bylo to překroucené.

Že jsem říkal, že děláme hodně sračkové filmy. Tohle jsem neřekl.

Ale já jsem řekl, že v tomhle průmyslu

děláme některé sračkové filmy a děláme také skvělé filmy.

Reálný problém v tomhle průmyslu je,

že když uděláte skvělý film, a o tom není pochyb,

že na skvělý film se nikdo nejde podívat, oproti tomu na špatný film se jdou podívat všichni.

Takže když si chcete udržet práci, tak musíte udělat špatný film,

který budou všichni chtít vidět.

Nemáte důvod dělat dobrý film, který nikdo nechce vidět.

Distributoři ti neřeknou: "Všechno co můžu udělat je, že tvůj film pustím ven."

Protože pravdou je, že lidi nedorazí v dostatečném počtu,

aby ospravedlnili výrobu toho filmu.

Velmi důležité je, co si myslí obchodní oddělení.

A čemu věří, čeho všeho může být dosaženo v kampani pro ten film.

Obchodovatelnost filmu se nějak stala

mnohem důležitější, než příběh.

Je velmi důležité, co si myslí zahraniční

a domácí distributoři o tom filmu.

A to dnes řídí tolik rozhodnutí...

A je velmi důležité, co si o tom myslí distributoři pro domácí video.

Jak si myslíte, že to ovlivňuje kvalitu filmů?

Protože jak já to vidím, tak jedna osoba dělá konečné rozhodnutí,

a to snižuje šanci na odvahu a originalitu.

Rozhodnutí komise zaručuje mírnost a konvenci.

Což je důvod, proč lidé se svěžími nápady musí běhat kolem

a celou tu dobu honit peníze mimo tenhle systém.

Co to dělá vám, jako filmaři, a co agentům téhle komunity?

Zastavuje to jejich schopnosti.

Když jsem byl agent, mohl jsem jít za Tomem Pollockem

a mohl ho přesvědčit, nebo Caseyho Silvera,

- aby mi řekl ano na nějaký film. - Jasně.

Na základě mého nadšení.

Mohl jsem říct, že jsem včera vzal do studia mou snoubenku, nebo teď.

Mohl jsem to udělat v tu chvíli. Znal jsem lidi, však víte, prostě v jakémkoli studiu.

Nevěřím, že byste to dnes mohli udělat. V jakémkoliv studiu.

Nemůžete to dneska udělat ve studiu Universal, nebo v jakémkoli jiném.

Pokud něco miluji,

a ostatní to nenávidí, tak to neděláme.

Mám na mysli všechny filmy, které pro nás získaly ocenění akademie,

a používám slovo "nás", ačkoliv to nikdy nebylo o mně.

Víte, filmy, které nikdo jiný nechtěl.

Byly to "Cuckoo's Nest" ("Přelet nad kukaččím hnízdem"), nebo "Dance with Wolves" ("Tanec s vlky")

Byl tam velmi široký prostor, kdy se mohly vytvářet filmy

jako "Taxi Driver" ("Taxikář"), rozhodně "Raging Bull" ("Zuřící býk") a další desítky.

A taky UA ("United Artists Studio") bylo v té době fantastické.

Nebyli jsme nuceni dělat tyhle filmy.

Věděli jsme, že je chceme dělat.

Všichni z té skupiny nás velmi podporovali,

abychom natáčeli filmy, o kterých jsme si mysleli, že by mohly být standardem.

Když jsme dělali "Apocalypse Now" ("Apokalypsa"), a "Raging Bull" (Zuřící býk")

a všechny tyhle věci... To byla jiná doba.

Byla to doba, kdy jste dělali jeden, nebo dva velké filmy,

což ukotvilo váš program filmů.

Teď jich dělají pět. Takže, co zbývá...

Ale já jsem nějak schopný, se teď plavit v tomto velmi malém okraji,

a dělat filmy, o kterých si myslím, že bych se do nich mohl vložit na dva roky.

A věnoval tomu čas a získal pro ně podporu.

Věc se má velmi často tak, že

dostanu podporu pro řadu filmů, ale musí to být jejich filmy.

Víte, my se stále snažíme udělat film a vydělat hodně peněz,

být bohatí a pak si sami financovat naše malé umělecké filmy.

To je stále ta meta, o kterou se pokoušíme.

Jak mohu, jak já si říkám, přežít,

v tomhle. Tenhle rok.

Jak to udělám? Protože ten okraj, o kterém jsem se na začátku bavili, se stává ještě tenčím.

K tomu víte, že když to děláte, a jste tak moc zapojeni do prodejů filmu,

že musíte být velmi opatrní. Nebo budete muset velmi, velmi těžce bojovat,

abyste mohli dělat to, co chcete. Co si myslíte, že je pro ten snímek správné.

A tím myslím, bojovat se všemi.

A hodně často je ta bitva velmi, velmi civilizovaná.

Což je občas dokonce mnohem těžší,

protože to vždycky sklouzává k penězům.

Oni ti nikdy nedají peníze na tenhle film.

- Ty, já a Neve? Kdo by to pochopil? To se nikdy nestane. - Správně...

- Dali by nám 4 dolary a 50 centů na tenhle film. - Jo.

Tihle lidé, co opravdu excelují v tomhle obchodu,

ať už jsou tvůrčí silou za nebo před kamerou,

nebo dokonce v podnikatelské sféře, což je ještě důležitější…

Jak prospívají, protože dosáhli téhle úrovně. Je to jako Zen, kde se dál pohybují.

Všechny informace jsou dobré informace.

Cokoliv mi dáš, já jsem ve shodě.

Budu dělat judo, abys mě posunul po mé cestě a mým směrem.

Když jsem tu byl ve starých časech, byli tu lidé na samém vrcholu,

- kteří mě podporovali. - John Calley.

Hodně lidí, ale nemám pocit, že ti co byli u moci, byli u té špatné.

- Ale oni pocházejí z odlišné doby a místa. - Rozhodně.

- Jak se tamti chlapi změnili? - Oni už neexistují.

To, co Scorsese řekl...

My se musíme naučit dělat filmy kolem těchto lidí.

Ale uvidíš, co se stane pak, řekl. Musíme se přes to dostat.

Myslím, že jsem na to teď už asi moc starý, možná ne,

budu rád, když budu mít to štěstí dál točit filmy, žít a pokračovat. A uvidím, co bude dál.

Víte, teď jde o způsob, jak to uděláte, stejně jako jste to dělali.

A pokračovat v tom.

- Najít jednotlivce. - Nejen jednotlivce, ale i ty, co rozumí technologii.

Film je větší, než cokoliv jiného.

Film je opravdu umělecká forma, která nám byla dána Bohy.

Viděl jsem dospělé muže a lidi, jako Marty, nebo můj kamarád George,

kteří vzali dvě části filmu a dali je dohromady. Jinak než by byly,

aby viděli tu změnu významu. A v radosti poskočili z toho kouzla.

Takže tak dlouho, dokud to máte a následujete to, tak to ostatní není důležité.

Zjistili jste, jak to mají oni, tak zůstanete naštvaní, v tom dobrém,

což je... Co mi to stojí v cestě? Pryč s tím. Dám tohle, dám tamto...

Musíte tenhle impulz následovat, protože tu není nic jiného. Zvláště, když zestárnete...

Jak se vám teď dělají filmy?

Řekl bych, že to je stále jednodušší a jednodušší, je udělat,

ale jejich financování je stále složité. Jako pro kohokoli jiného.

Já se těším na příště, že zase dostanu jiný druh vybavení,

abych se skrz to mohl posunout.

Jakmile jsem se posadil, tak jsem pracoval na přípravě, na střihu,

plyne to a já se to snažím zjednodušovat, víte?

Já nemusím hledat druhy nějakých úžasných efektů...

Kino v dnešní době, tím myslím naštěstí,

nemá další... Nepotřebuje další kategorie, jako dokumentární fikce… Na tom nezáleží...

Ten nápad ohledně záběru, jednoho záběru, jako od Bertolucciho, nebo Kubricka,

jako z jiných skvělých filmů...

Mistrovství je pryč. Je uzavřené. Záběr už nic neznamená...

- Správně. - Ty jsi to chytnul hned...

- Ty tomu rozumíš, protože chceš dělat... - Má to být černobílé.

Je to druh věcí, které se nepřestaneš učit, víš?

Protože se měníš fyzicky, věci se dějí...

Ale je v tom takový rozdíl, mít tak skvělou zkušenost, když jsi mohl...

Víte, vy teď prostě musíte dělat sračky. Promiňte, ne sračky...

Já jsem se sebou v pohodě. Ježiši Kriste... Nikdy jsem nikoho nepodvedl

a musel jsem začít procházet těmahle sračkama. Však víte.

Já si přijdu jako žebrák, nebo co?

Proč nikdo nezavolá, abych se tímhle prokousal?

Myslím, i když jsem teď na dvě lahve vína, tak jsem šťastný, když pracuji.

A zvláště, když je to něco, čím nemusím jen tak projít, víte?

Něco, na čem rád pracuji.

Takže jste očividně měl nedávno problémy se zdravím,

když jste říkal, že jste 10 let nemohl točit, kvůli problému se zády.

Jo, zní to trochu hloupě, že jsem byl tak posedlý tím, abych si dal záda do pořádku,

ale bylo to divné. Měl jsem tři operace.

Hodně jsem chtěl, a tady jsem! Každá operace byla horší a bolestivější,

ale to je jedno. Teď jsem zjistil, že můžu hned dělat film.

Takže jste připravený se vrátit zpátky do práce.

Já chci hned najít další film,

protože jsem se nikdy necítil za těch 10 let tak,

jako když jsem dělal "Me and You" ("Já a ty").

Mám v plánu se vrátit k tomu, co mám rád, do mého normálu.

Měl jsem v hlavě roky a roky...

Dělat film o mém dětství a o německé okupaci,

a našel jsem knihu "The Pianist" ("Pianista").

Viděl jsem, že to je hodně dobře propojené s tím, co jsem si pamatoval,

Jen bez toho, co znám já.

Protože to nebylo Krakovské ghetto, kde jsem byl já.

To bylo o Varšavském ghettu.

- A já bych nikdy nemohl dělat film o Krakovu. - A to proč?

Bylo by to příliš blízko mému domovu.

Dělat film někde, kde jste to pohřbili... Víte?

Už to není vaše vzpomínka.

A vzpomínka je důležitou součástí mého života.

Já už nikdy znovu neudělám tak úspěšný film, jako byl "The Godfather" ("Kmotr").

Kvůli mnoha důvodům, které se staly. Takže v zásadě jsem začal znovu, z ničeho.

"Twixt", to byla legrace, protože mě to hryzalo.

Protože "Twixt" měl být zábava, a ten druh pro mě ne tak závažný.

Ač je ten film sebe víc bláznivý, tak bude víc fungovat, když bude mít tragický obrat.

Takže jsem neměl konec a v poznámce ve scénáři bylo. Jaký je konec? Jaký je konec?

A on říká: "Vážně do toho chceš jít?

Protože jestli do toho chceš jít, tak už není návratu."

A já: "O čem to povídáš? Ty jsi to zakončení.

Podíváš se na sebe a pochopíš, o čem tu mluvím."

Je čas čelit pravdě.

Ukončit tento příběh, kde není jiné cesty.

Nikdy jsem nedoznal,

co to je za tu scénu, do které jsem měl jít. Ve které jsem se měl ocitnout.

Byl víkend a já pracoval na tom filmu a řekl si, jo, dejme tam lodě.

Myslel jsem na malé lodě, že to budou šlapadla.

Měl bych... Já jsem tam byl...

Kdybych tam nebyl, nevěděl bych, co by se tam mohlo stát...

Vím, že jsi měl sen...

Oni vystřelil Sonnyho směrem... Je mrtvý.

Alternativa toho, o čem se tu spolu bavíme,

je film, kde je stejné základní téma.

Postavy, politika, sex, pozadí, ta romance.

- A všechny tyhle věci psychologicky a emocionálně, ale - Psychologie.

odehrává se to proti mnohem více důvěrnému, zmenšenému pozadí.

Jinými slovy, mohlo by to být tak, že jste dva lidi, kteří se vrátili z války.

Oba jsou trochu ztracení a žijí v jakémkoli místě, kam je budeš chtít zasadit,

ale v zásadě to je domácí, místní prostředí.

To bude fungovat v tom finančním rámci.

Řekni, kolik máš v plánu mi dát a já ten film tomu přizpůsobím...

Je to značně větší investice, než ta aktuální,

ale měli byste, pánové, zájem skočit do toho

a částečně, nebo zcela ho financovat?

Což by nás posunulo blíže k tomuto příštímu filmu.

Dívám se na tři chlapy, co jsou totál profi holport a...

A vy jste Sirhan Sirhan a nikdy se z to nedostanete. (odsouzený atentátník Roberta Kennedyho)

Přesně tak.

Vše co vím je, že byste mohli být významně poškození,

ztrátou peněz v této oblasti, nebo

by to mohlo být znatelné. To pro mě není stejné.

Peníze jsou věc, o které lidi lžou, zatajují.

Všechno ostatní je samo o sobě. Mluvím tu o zlomyslnosti, jejich aférách,

zločinech, které spáchali. O drogách, které brali, o časech, kdy odpadli z alkoholové otravy...

- Původně jsme to měli dělat v Iráku. - Správně.

Ale Jimmy během naší intenzivní diskuze řekl:

"My nepotřebujeme jet do Tikritu. Nechme je vrátit se z Iráku."

Jsou z toho naprosto šokovaní a zpustošení z té zkušenosti.

Chceme dělat ten film. Jimmy má v tomhle pravdu.

Chcete to financovat?

Podívejme se na to takhle. Tohle je mnohem víc sexy a emocionálnější. Jistě, že to chci dělat.

- Mohl byste? - Je to větší zábava.

Tohle je cesta, jak to dělat. Z emocionálního hlediska

a taky z riskantního odměnového hlediska. Takže musíte na tom všem pečlivě pracovat.

- Zní to jako zajímavý nápad. Myslím, že si na to musíme sednout... - Kolik nám dáte na ten film?

Víte, mohli byste dostat nějakých 25 milionů dolarů na ten film.

- Pojďme se dohodnout hned teď. - Můj Bože.

Nechte mě napsat částku,

kterou jsem ochoten vám na to dát.

- Ale můžete to otevřít až později, ok?

Jak se po tom všem cítíš?

Viděls tam ten blesk?

- Jak se cítíš? - Musím ti říct, že jsem optimistický.

Jistě, že jsi. Co jiného jsem od tebe měl očekávat?

Já potřebuju vybilancovat tvůj... Jak bys to dal...

- Na základě téhle skutečnosti? - OK.

- Podívej, Taki napsal tolik, kolik potřebuješ... - A ty to bereš doslova.

Nemyslíš si, že je v jeho osobnosti velká míra tajemství?

Rozhodně, ale to neznamená, že bychom neměli rozšiřovat financování našeho filmu.

Ale i když ano, tak tu máme stále naše tři investory "Svedeni a opuštěni",

máme tu 25 milionů od Medavoye,

máme tu vyhlídku na Goslinga a Chastainovou...

To co máme, je to, s čím jsme sem přišli, což je naděje.

To není tak špatné.

Lidi ztrácí víru neustále a čas je neporušený.

Jen tak mimochodem, hudba pro "Svedeni a opuštěni", musí být tvůj Šostakovič.

Ta temná, poetická krása toho filmu.

Ty zvráceně hravé valčíky vedle sebe.

Je to, jako by je Šostakovič napsal pro tebe.

Vitalita a elegance tvoří jedno.

"Film je fenomén, jehož podobnost se smrtí, byla příliš dlouho ignorována." - Norman Mailer

Miluji tě.

Chci znát tvé jméno...

Chci se vás zeptat, ptám se na to každého v tomhle filmu.

Já o tom přemýšlím neustále...

Já vím, že vy milujete život, který žijete.

Ale máte strach ze smrti, nebo jste na ni připravený?

Díky moc.

V 11:45...

Ne, protože chci být máma.

Já o tom nepřemýšlím, takže hádám, že musím být.

Jste připravený na smrt? Vy to můžete zvládnout, že?

Nechcete jí, ale nebojíte se jí?

Ano, jistě. Pokud to říkáte.

Víte, já vím, že můžu udělat montáž smrti, a to je všechno, o co se starám.

Já chci udělat ještě dalších 50 filmů.

- Co jste to řekl? Že děláte 4...? - Ne 4, já dělám 3 ročně...

- Ty už nebudeš žít dalších 60 let, dalších 50 let... - Co?! Vypadni odtud!

Nikdy se mi nechtělo umírat,

ale byl jsem vždycky připravený.

Umřít? Ne, já nejsem připravený umřít.

Mám rád dělat pár věcí tady a tam...

Možná trochu později.

Nemám rád tu cestu ke smrti. Stane se to a přeruší to všechno, na čem pracuji...

Stále zápasím s těmi náboženskými aspekty toho...

Nemyslím, že bych kdy byla připravená zemřít...

- Jste připravená na smrt? - Ne.

Už sklapni!

- Řekl jste, že každá zatracená osoba... - Proč bych kurva měl být připravený zemřít?

Jakože bych mohl jít a vzít si na to dudy... O čem to mluvíte?

Jedinou věc, kterou vidíte v tomhle filmu je,

že budete jako na intenzivní péči, o kterou jste požádal,

s nějakým zasraným 95 letým chlápkem s umělými zuby a Jimmy se bude ptát: "Jsi připravený zemřít?"

Obávám se toho, ale dělám všechno proto, aby to bylo co nejdéle.

Byl jsem v letadle a ono začalo padat, věci kolem lítaly,

lidi se dívali na osoby vedle nich a snažili se vytvořit si nějaké pouto.

Ty jsi ta osoba, se kterou zemřu.

Lidi brečeli, bylo to velmi dramatické

a můj instinkt mi velel, dojíst můj steak.

A já začal ukazovat svou tvář…

John Updike, velmi jemný, báječný básník, stejně jako romanopisec.

A kritik v tomhle odvětví. Ten zemřel ve své sedmé dekádě.

Bez stěžování si na rakovinu. Nikdo nevěděl, že má rakovinu, jen on.

Tohle napsal krátce předtím, než zemřel. Jmenuje se to "Requiem".

Přišlo to na mně v druhý den: Pokud bych umřel, nikdo by neřekl,

'Och, jaká škoda! Tak mladý, tak slibný – hloubky neskonalé'.

Jen krčíc rameny a s očima bez slz, půjdou pozdravit můj opožděný zánik.

Široká odezva bude, já vím, 'Myslel jsem, že zemřel před časem.'

Život je ošuntělé útočiště, a smrt je skutečná, temná a obrovská.

Šok z toho se nikde nezapíše, ale kde se to zjeví?

- Ty víš, že tě miluju. - Ano.

- Ty víš, že k tobě chovám ty hluboké, obrovské city lásky. - Ano.

Ty jsi tomu dodal šířku. A prostě čteš báječně poezii.

- Víš to? Četls to krásné. Krásně. - Děkuju, děkuju...

Navzdory všem tvým sebedestruktivním tendencím...

- Já tě zbožňuju. - Děkuju.

Ale no tak, ty víš, že mu chceš dát pusu...

Já řekl: "Já tě zbožňuju". Neřekl jsem: "Já tě ošukám."

Střih!

6 TÝDNŮ PO FESTIVALU

Nejlepší částí té krásy filmu je,

že to vykouzlí tušení nevyhnutelnosti a konečnosti smrti.

Film končí, a je to jako by všechno skončilo.

Sedíš tam ve tmě, ale je tam světlo

a ty jsi naživu dokud ten film běží. A náhle to všechno...

Překlad a časování: sasazu