All language subtitles for Trilorkkca25

af Afrikaans
ak Akan
sq Albanian
am Amharic
ar Arabic
hy Armenian
az Azerbaijani
eu Basque
be Belarusian
bem Bemba
bn Bengali
bh Bihari
bs Bosnian
br Breton
bg Bulgarian
km Cambodian
ca Catalan
ceb Cebuano
chr Cherokee
ny Chichewa
zh-CN Chinese (Simplified)
zh-TW Chinese (Traditional)
co Corsican
hr Croatian
cs Czech
da Danish
nl Dutch
en English
eo Esperanto
et Estonian
ee Ewe
fo Faroese
tl Filipino
fi Finnish
fr French
fy Frisian
gaa Ga
gl Galician
ka Georgian
de German
el Greek
gn Guarani
gu Gujarati
ht Haitian Creole
ha Hausa
haw Hawaiian
iw Hebrew
hi Hindi
hmn Hmong
hu Hungarian
is Icelandic
ig Igbo
id Indonesian
ia Interlingua
ga Irish
it Italian
ja Japanese
jw Javanese
kn Kannada
kk Kazakh
rw Kinyarwanda
rn Kirundi
kg Kongo
ko Korean
kri Krio (Sierra Leone)
ku Kurdish
ckb Kurdish (Soranî)
ky Kyrgyz
lo Laothian
la Latin
lv Latvian
ln Lingala
lt Lithuanian
loz Lozi
lg Luganda
ach Luo
lb Luxembourgish
mk Macedonian
mg Malagasy
ms Malay
ml Malayalam
mt Maltese
mi Maori
mr Marathi
mfe Mauritian Creole
mo Moldavian
mn Mongolian
my Myanmar (Burmese)
sr-ME Montenegrin
ne Nepali
pcm Nigerian Pidgin
nso Northern Sotho
no Norwegian
nn Norwegian (Nynorsk)
oc Occitan
or Oriya
om Oromo
ps Pashto
fa Persian
pl Polish
pt-BR Portuguese (Brazil)
pt Portuguese (Portugal)
pa Punjabi
qu Quechua
ro Romanian
rm Romansh
nyn Runyakitara
ru Russian
sm Samoan
gd Scots Gaelic
sr Serbian
sh Serbo-Croatian
st Sesotho
tn Setswana
crs Seychellois Creole
sn Shona
sd Sindhi
si Sinhalese
sk Slovak
sl Slovenian
so Somali
es Spanish
es-419 Spanish (Latin American) Download
su Sundanese
sw Swahili
sv Swedish
tg Tajik
ta Tamil
tt Tatar
te Telugu
th Thai
ti Tigrinya
to Tonga
lua Tshiluba
tum Tumbuka
tr Turkish
tk Turkmen
tw Twi
ug Uighur
uk Ukrainian
ur Urdu
uz Uzbek
vi Vietnamese
cy Welsh
wo Wolof
xh Xhosa
yi Yiddish
yo Yoruba
zu Zulu

Original subtitles

V LÉTĚ ROKU 2021 SE SKUPINA TEENAGERŮ

NA POMATURITNÍM VÝLETĚ OCITLA

NA 10 DNÍ V KARANTÉNĚ V HOTELU NA MALLORCE.

CO SE TAM UDÁLO, NÁM NIKDO NIKDY NEŘEKL.

Naše generace…

je plná vzteku.

Vzteku pramenícího z mizérie, kterou jste nám zanechali.

Ze strukturálního násilí, jemuž ve vašem systému čelíme.

Kamkoli se kouknete, systém někoho drtí.

ale nikdo s tím nic nedělá.

Dali jste nám podělanou současnost…

a nejistou budoucnost.

Je nemožné být optimista.

A když žádáme, abyste nás vyslechli,

děláte z nás kriminálníky.

Už toho máme po krk.

Jedem!

Dnešní horký den zahájíme písní.

-Mám všechno? Nejdu pozdě? -Počkej. Poslouchej.

Tato píseň je pro Galu, která nás teď poslouchá.

-Tví rodiče jsou na tebe hrdí. -Cože?

Jeden ptáček mi zacvrlikal, že jsi chytrá, zodpovědná

a brzy budeš na vysoké.

Gratuluji k pilné práci na střední škole,

která otevírá spoustu možností.

-Jsi nejlepší. -Máme tě rádi, nezapomeň.

-Užij si Mallorku… -Taky vás mám ráda.

…a pamatuj, tvá budoucnost je bez hranic.

Věříme ti.

Mezi osobami musí být udržována vzdálenost jeden a půl metru…

Nezapomeň, až se vrátíš, matka a já budeme chtít odpověď.

Povinné nošení roušek v dopravních…

Posloucháš mě vůbec?

Pokuta za nenošení je…

Nařízení také stanoví konkrétní opatření

v obchodech a školách, aby se nesrocovaly davy

-a nedocházelo k nákaze. -Sam!

Rozhodni se, co budeš dělat.

Ahoj, Mario Army, jak se vede?

Jsme v přístavu. Právě jsme dorazili.

Copak to vidíte za námi? To je ten parádní trajekt, lidi!

Jedeme na Mallorku

Nejezdi. Zůstaň.

Budeme celé dny spolu.

Samy.

Vždyť je to náš poslední výlet,

budem tam všichni ze střední, naposled spolu.

Žertuju, čarodějko.

Jasně, že musíš jet.

Miluju tě.

Ještě jsi to neudělal, brácho?

Sakra, Toto, zrovna jsem to chtěl udělat, do hajzlu.

-Hele, kolik už je hodin. -Já vím! Už jdu.

-Nemůžu. -Ale můžeš.

Benja.

Benja…

Seru na to, zatraceně.

Benja…

MATURITNÍ VÝLET: MALLORCA

Tyhle maturantské výlety musejí přestat.

Pro učitele je to noční můra.

Navíc, to nevidíš, že každý nad třicet je pro ně nepřítel?

Ne. Já jsem jedna z nich.

Vážně? No, tady je máš. Jsou tvoje, zlato. Bav se.

Ke všemu ještě byl ten lockdown,

takže jsou jako utržení ze řetězu.

Pojďte všichni!

Prostě do sebe kopnu Lorazepam a hotovo.

Galo!

Ještě jednou gratuluji ke 13,96 u přijímaček na vysokou.

Úžasné, že? No…

-Díky. -Úžasné.

-Takže. Jsme tu všichni? -Moje kámoška je nejlepší.

Jó!

Palma de Mallorca, to teda bude něco.

-Samé pevné věci. Ubrousek… -Lidi, roušky.

-Nicky. -Pardon.

Mám jít? Můžu?

-Můžu jít? -Běž.

Děkuji.

-Bez rukou, zírejte na to. -Zamávej.

Bacha, kotě.

Je mrtvej.

Mario, co od toho výletu očekáváš?

-Párty. -Pláže.

Holky.

-Aby Merkur nebyl retrográdní. -To je špatný?

Ne, ale dobrý taky ne.

Že se bude řádit.

Fakt? Povídej.

-Chystají se parádní věcičky. -Chystají.

-Galo, co od toho výletu čekáš ty? -Přestaň!

Jeď, Hulibrko!

Jo! Do toho, jeď, Hulibrko!

Rebecco, klidně si tanči, ale nekuř. Já tě vidím!

Mallorka!

-Sakra. -Zabírám si velkou postel.

-Trošku překážíš, zlato. -No tak, pojďme.

Mario, no tak!

-Teda! -To je parádní!

Je to suprový!

Dojdu pro bágly, jo? Počkej tu.

Takže, prosím, odložte telefony

a poslouchejte.

Necháme si tu zavazadla a sejdeme se ve 14:00 na pláži Arenal.

Jejda, sirénu ne. Pardon.

-Jak je, chlape? -Nazdar.

-Všechno v pohodě? -Hele, brácho.

Čau. Podáš mi ten bílej kufr?

Jasně, brácho.

Mám pro vás takový malý překvápko.

-Překvápko? -Jo, jestli chcete, dnes večer

-v Magalufu… -Teď!

…bychom mohli… však víte.

-Měj se, Benjamíne. -Zatím!

Co to má být?

-No tak! -Hej!

-Máš to? -Jestli to mám?

Natočil jsem to!

Jde se.

Rozpoložení Afrodity.

Ne, to je skvělej záběr. Zapózuj, Nicky.

Samičky.

Pojďme se ubytovat.

-Tak šup! -Už jdem!

-Kámo, kufr! -Pojď, Nicky!

-Pokoj na Mallorce! -Nemůžu tomu uvěřit!

-Ty jo, Mario! -Ty bláho!

-Cool, koukni na to, kámo! -Mario, labuť!

Magalufskej outfit!

-Páni! -Teda!

-Mario! -Co?

-Bazén. -Bazén!

Bazén!

Teda!

Páni!

-Mallorka -Mallorka

-Mallorka -Mallorka

-Jo, Mallorka -Mallorka

Jo, jo, Mallorka!

-Ta super postel je má! -Není!

Ani omylem!

Tuhle chci já. Ta je moje.

Ne, je moje!

-Slez! -Ne, je moje.

-Hustý, co? -Jo.

Teda, to je hustý.

-Fakt hustý. -Tohle je síla.

-To je vážně hustý, Galo. -Jo.

Právě mi napsal RosD2.

-Kdo? -RosD2, holka.

Ten influencer z Mallorky, ukazoval jsem ti jeho video.

Ty jo, zve mě zítra k sobě,

natočit výzvu na Tininu nejnovější písničku.

-Zítra? -Jo, zítra!

Není to neuvěřitelný?

-Holka. -Je to úžasný, co?

To jsem přesně potřeboval pro pořádnej odraz, Galo.

Ale já myslela, že budeme spolu a tak.

Neboj se, koťátko, jo?

Dobře.

Je to úžasný.

-Je to fakt hustý, Mario. -Je to hustý!

Zavolám mámě.

Koukni na sebe, brácho.

Vždycky máš nejparádnější oblečení.

Sdílíš ty nejnovější memy.

Proč by se ti smáli, kámo?

To nevím.

Ne, vážně, nechápu to, kámo. Fakticky to nechápu.

Nechápu to, do prdele!

Ale ať je to cokoli, tak se to změní.

Jakmile na záchodě vyseru ty pilulky,

budou mi všichni zobat z ruky, chlape.

Budu velký zvíře a oni budou skandovat mý jméno!

Benja…

Kdo má drogy, šéfuje celý pařbě.

To sis vymyslel?

Jasňačka.

-Co ty na to? -Jo, jasný!

Ty seš číslo!

Á, už teď se mi stýská.

Taky mi chybíš.

Moc tě miluju, čarodějko.

-Já tě miluju. -Aleluja!

-Konečně! -Ahoj.

Ahoj, nemůžu uvěřit, že jsme se ještě nepotkaly.

Vím, že je teď omezený shromažďování,

ale už jste spolu dva měsíce.

Můžeme se sejít, až se vrátíme?

-Jasně. -Se Sam bych moc neplánovala,

-ale… -S tebou to není lepší, hipíku…

-Hele! -Za ty dva roky, co jsme spolu chodily,

-nepřišla ani jednou včas. -Ty seš teda!

Ani jednou, hipíku!

-Fakticky! -Vy dvě jste spolu chodily?

To je novinka.

Teda jako, nerandily jsme spolu… Byly to jen čtyři posraný polibky.

Neříkala jsi dva roky?

Jasně. To jsou dva polibky ročně, že jo?

No, to je super, že spolu tak vycházíte.

Viď, Nicky?

Kouknu, kdo to je.

-Já… -V pohodě.

Nic jsem neříkala, byly jsme tehdy malý.

Jako, není to… Už je to dávno.

Jen jsem překvapená, že jste spolu na pokoji, nic jiného.

To nic. Miluju tě.

Vyrážíme, Mallorka čeká!

Razíme!

Jde se, Toto, jdeme!

Ať žije Mallorka!

-Kolik už jsi měla? -Netuším, jsem spíš na humanitní vědy.

Brácho, všechno!

-Lidi, dnes večer… -Vypadáš jak oje máma!

…to vypadá na párty. Mohla bych, ale nepůjdu.

Tohle není hra, jasný? Možná je to hra pro tebe,

nikam jsi to v životě nedotáhnul.

Jak to myslíš, hra?

-Ano… -Ortrud!

Můžeš jim prosím říct, ať toho s tím míčem nechají?

Polibek do kamery!

Hezkej zadek!

Petrificus totalus!

Lidi,

tohle… bude nejlepších pět dní

našeho života.

-Na nás! -Na nás!

Mé milé budoucí já…

Je rok 2021 a tobě je osmnáct.

Letos sis prošla spoustou věcí.

Máš za sebou pandemii a prožila jsi lockdown.

Zajímalo by mě, kolik toho ještě zažiješ, než tohle uslyšíš.

Jsi šťastná? Jsi na sebe a na své volby hrdá?

Doufám, že ano.

VĚC VEŘEJNÁ

Od nevázané párty k povinné izolaci.

Je to už pět dní od aktivace opatření,

která uzavřela stovky mladých španělských občanů

v jejich hotelech

po masivním propuknutí epidemie v nočním klubu na ostrově.

Zamčení a v karanténě,

nesmějí opouštět své pokoje.

Nemohou být v kontaktu ani se zbytkem svých přátel,

takže se vídají jen na balkonech.

IBAI, ZACHRAŇ NÁS!

Objevují se stížnosti na nedostatek informací,

na neustálou nejistotu

a všichni se shodnou na jedné věci.

Chtějí se dostat ven a výlet ukončit.

EPIDEMIE NA MALLORCE

Ale k tomu prozatím nedojde.

Dobré ráno

a vítejte u pořadu Věc veřejná.

Dobré ráno, Antonio, Carlosi.

-Dobré ráno, Sáro. -Rád bych se na něco zeptal.

Mohu tam ještě poslat dceru, na pár dní ji tam nechat zavřít?

Nevíte, jestli je tam věkový limit?

Poslal bych na týden i svou ženu, mohli by ji zavřít s tou jeho dcerou.

Lockdown však nedopadá jen na teenagery,

nýbrž i na učitele, kteří je na výletech doprovázejí.

Haló?

Pardon…

Dobré ráno. Hotel Costa Tomás. Mohu vám pomoci?

Volám, protože je prý hotelový personál

k dispozici, aby nám pomohl,

-a zatím to tak bylo. -Děkuji.

Ale dnes nikdo nepřišel. Nevíte, co se děje?

Policie nařídila úplnou izolaci hotelu.

Dokud neskončí karanténa, budete v tom sami.

Je velmi důležité,

aby studenti zůstali ve svých pokojích.

Co to sakra Nicky dělá?

Věřila bys tomu?

Kámo, lidi jsou blázni!

Nemůžu uvěřit, že změnila pokoj, aby se nedotkla svý holky.

-Musíme vymyslet plán, protože… -Jasně.

Když ty prášky vyseru, co budeme dělat, až je budu mít v ruce?

Když nebude žádná párty, vůbec nic.

Nicky, co kdybys přestala šoupat s tou postelí?

Srovná mi to čakry.

VIDEOHOVOR S JEDNOU Z DÍVEK ZAVŘENÝCH V HOTELU

Pořád se trápíš kvůli Nicky?

Seš otravnej, kámo.

No tak!

Ráda bych za tento diplom

poděkovala svým přátelům. Budete mi moc chybět.

Pořád mi nejde jít na velkou, jasný?

Tady, cítím ho. Cítím tam ten kondom…

Jo, brácho.

Podívej.

Je pět…

Mario je podělanej lůzr, jasný?

Přestaňte ho sledovat, přestaňte klikat na lajky,

jinak neskončí.

Holka!

Můj výhled.

A můj další výhled.

-Jsme sami? -Jo, brácho, potřebujeme tu kámoše.

Ty budeš mluvit s míčem?

Galo!

Co to děláš, kámo?

-Co je? -Tohle je hovadina, kámo.

Já vím, a co budeme dělat?

To není fér, kámo.

Pomoc. Tohle je hovadina.

Chceme odsud pryč.

-Nebuď posera! -Koukněte na něj!

Koukněte na něj!

-Jdi do toho! -Tak se to musí!

Skoč tam, skoč tam!

Francisco Javiere Duráne Navarro,

vrať se do svého pokoje!

Chceš, aby přijela policie a vysvětlila ti to?

To své bučení si nechte.

-Už toho mám po krk! -Jděte pryč!

Mám negativní test, zatraceně!

-No tak, Toto, pojď! -Jo.

-Vylez nahoru! -Šup!

-No tak. -Chytnou nás.

-Slyšelas to? -Co?

Není to Toto? Kámo, to jsou kluci.

Kámo.

-Pomoz mi. -Vida.

Jo!

-Jak je? Pojď sem! -Co pořád děláte?

Jak je, holka?

-Kluci, prosím. -Co ten výraz?

-Pomozte mi dolů! -Honem, dovnitř.

-Ať tě neslyší Ortrud! -Stýskalo se vám?

Byl jsem vyděšenej.

Holka, chybělas mi!

Pomátli jste se?

-Já už tohle vězení nesnesu. -Jak se vede?

Co jste dělali s těma kartama?

Nic, Nicky je vykládala a já dostala smrtku, že jo?

-Vážně? Jako že umřeš? -Není to doslova.

Starost mi dělá ta věž.

-No, mě trápí jiný věci. -Dostalas mizerný karty, holka.

-Tak je zamíchej znova, kotě. -Mám vyložit i tobě?

Ne, nemusíš mi vykládat karty,

abych věděla, že jde všechno do kopru.

Je to víc než jasný. Koukni na nás.

Měli bysme pařit, kámo.

Chlastat. A ne tu být zase zavřený!

Aspoň jsme všichni spolu, ne?

Jo, ale tenhle výlet měl být náš poslední tanec, víš?

Celá parta, nás šest banditů.

-A ne tohle, brácho. -Jasně.

I moje setkání s RosD2 šlo do háje.

Celej tenhle „novej normál“,

s tím už jsem kurva skončil!

Jen to pověz, kámo!

-Kurva skončil! -Tak to je.

Myslíš, že se někdy vrátíme ke starýmu normálu?

Koho to zajímá, člověče? Starej normál byl taky nanic.

Ať uděláme cokoliv, jsme v prdeli.

-Optimistka jako vždycky. -Jen konstatuju fakta.

Generace našich rodičů nám zanechala všechno posraný!

Nemáte nějakej alkohol?

-Nemáme. -Ale jak…

Ne, kdepak.

Tohle vězení střízlivá nedám.

Viděla jsem v lochu holky, co se totálně ožraly tímhle.

Víš, co mě na tom všem fakticky štve?

Že jestli má Sam pravdu a všechno jde do háje, tak…

Celá moje snaha byla k ničemu!

Ani na to nemysli, Sam.

-Ne, kotě… -Jde o to,

že kdybych to věděla, tak bych celé ty roky dřela míň

a trochu víc bych pařila s váma.

Zlato, pařit trochu víc ty nezvládneš.

Hele, dovedu bláznivě pařit, když chci.

Kdepak, zlatíčko.

-Jasně! -Ne!

-No tak. -Ale můžu!

-Proč se smějete? -Protože nemůžeš, koťátko.

Že nemůžu?

-No tak! -No tak!

Pověz jim to, holka. Pověz těm lůzrům, že jim hned ukážeme.

-Dobře! -Pojď se mnou najít alkohol.

Bum!

-Hezký. -Tam venku?

Co když nás chytí?

Učitelky chodí po chodbě na obhlídky.

Proto potřebuju, abys mě kryla.

Ne, řeknou to našim!

Navíc lidi krýt moc neumím.

-No tak… -A jéje.

Máme jít?

Dobře.

-Půjdeš se mnou ty, hipíku? -Já? Ne.

Mně se ani zas tak pít nechce.

Nechce, nebo nesmíš?

-Co se snažíš říct? -Co se snažím říct?

-Chci říct… -Půjdu s ní já.

Tos tím myslela, viď?

Jo, a navíc,

takhle aspoň něco nahraju.

Už pět dní nahrávám jen videa z pokoje.

-Hele, vodku. -Vodku? Jasně.

Lidi, nedělejte hluk, prosím.

Jste blázni? Když vás chytí, jste v háji!

Co když vás uvidí?

Co? V prázdným hotelu je to strašidelný!

Jak se vede, Mario Army?

Oukej, lidi, plížíme se ven z pokoje.

Jestli to video dostane milion lajků,

slibuju, že si ostříhám ofinu. Oholím si vlasy!

Jsem blázen, přicházím o rozum. Nedávám to.

Jsem blázen, nebo ne?

Jsem blázen.

Honem, poběž. Nahoru.

-Stát! -Počkej, někdo jde.

-Hej! -Sakra.

Kampak?

Jdeme pro jídlo. Umíráme hlady.

Zabíjíte nás.

Nezkoušejte na mě, že „umíráte hlady“, jasný?

-Chcete zvláštní menu? -Co máme dělat?

Už to nesnesu. Potřebujete akorát pořádně proplesknout.

-Utíkej! -Jinak nás praští!

-Běž! -Sakra!

Klidně to udělám, jen si mě žalujte.

-Do prdele práce! -Běž!

-Přísahám, že tě majznu! Kapitáne Tapioko! -Co to děláte?

-Nebijte nás! -Nesmíte chodit ven!

-Jsme sami! -Kdo jste?

-Vy nejste mí? -Vaši?

-Na jakou střední chodíte? -Střední?

Cristóbal San Remo?

Běž.

-Odkud jste? -Běž!

Cože?

Zalezte do pokojů! I tak toho bacila můžete chytit!

Prosím…

Chci jít k sobě na pokoj,

vzít si Lorazepam a odpadnout.

Trefa.

Dojdu pro vozík.

Sam, jak se daří?

Doufám, že ti ten lockdown přinese aspoň něco pozitivního

a popřemýšlíš o tom, co chceš dělat…

Haló?

Nikde nikdo.

Do prdele.

-Jsi v pohodě? -Jo, o nic nejde.

Jde zas o Nicky a její přítelkyni?

Jo tohle…

Ta holka mi moc nesedí.

-Myslím, že si Nicky zaslouží lepší. -Počkat.

Tobě se nelíbí nová holka tvojí ex?

Zvláštní.

Já nežárlím.

Přísahám, že je děsně panovačná.

To nevidíš ty toxický signály?

Kámo, donutila ji vyměnit si pokoj!

-Ani ji nenechá pít, Mario. -Sam.

Nemotej se do toho. Nepleť se do toho, jasný?

-Pokojová služba! -Cože?

Služba. Pokojová služ…

Co to je?

-Lidi, jsme v hotelu sami. -Panebože.

-Cože? -Nikdo tu není!

-No tak! -Jaký jsme?

Jsme sami!

-Nalej víc, víc! -Šílenec!

Rád bych pronesl přípitek, na nás. Zasloužíme si to, protože jsme třída.

-Jasně. -Na mýho andílka.

Na mýho influencera, mou bláznivku, mou malou čarodějku.

A ty jsi kdo, kámo?

Zatracená bestie!

Zatracená bestie! Vezmu tvoje koule a sním je, jo?

Protože i když jde všechno k čertu, tak vy jste…

-Co? -Benjo.

-Benjo. -Au, zatraceně.

-Co je? -Co to dělá?

-Benjo. -Co je s ním?

-Benjo. -Přestaň, holka.

-Benjo. -Přestaň, holka.

Neutahuj si z nás, Benjo.

-Ne, ne! -Co se děje?

-Benjo, co je? -Kámo!

Přestaň nahrávat!

Říkal jsem to. Nebyl to dobrej nápad.

-Ne, nic jsi neříkal, jasný? -Cože?

-Co? -No…

Než jsme přijeli, spolknul kondomy plný prášků, extáze,

a už pět dní nesral.

Cože?

Benjo, copak nevíš, jak je to nebezpečný?

-Jen trošku, že jo? -Jen trošku? Kruci.

-Bylo to v kondomu… -Sklapni už.

Tohle si vem. Beru si to, když mám kvůli zkouškám zácpu.

Dobře, dík.

Ale už je mi trochu líp.

-Opravdu? -Jo.

-Jo, neboj… -Dobře.

-Sakra. -Panebože.

-Benjo. -Sakra.

-Bože, vážně to bolí. Umírám. -Vem si projímadlo, hned.

Žaludeční kyselina kondom rozpustí a můžeš se předávkovat.

-Cože? -Jasně.

To je pravda, viděla jsem to v show,

-jmenovala se… -Hraniční kontrola.

Byl tam kurýr, co udělal to samý, a umřel.

Umřel?

Víš, která se mi líbí? Velkolepé konstrukce.

A co Hvězdy zastavárny?

Páni! Hvězdy zastavárny! No nekecej!

Hej vy, kdo jsem?

Zavolal jsem kámošovi Marku Hallovi,

manažerovi okresního muzea v okrese Clark,

aby to sem přijel vomrknout.

-Tohle ti fakt nejde. -Tak zlá jsem nebyla.

-Hodně špatná… -Děsná.

-Tohle nedělá. -Hele…

Myslíš to vážně? Že umřu?

Ne, není to doslova. Smrt může znamenat spoustu věcí.

-Viď, Nicky? -V tomhle případě by to doslova bylo.

Bože!

To je konec.

-Ne! -To je nechutný.

Co to děláš? Jsou fakt silný.

Já si beru půlku, jinak dostanu průjem.

Zatraceně…

Lidi.

-Schovejte se. -Ne… Načapali nás?

-Ne, koťátko, dýchej zhluboka. -Přistihli nás.

-Chytnou nás, brácho. -Nemůžu se ani pohnout!

Baf! Promiňte. Můžeme dovnitř?

-Samo. Pojďte dál. -Lidi!

Byl tu hluk, chtěli jsme vědět, co se děje.

A jestli se můžeme přidat.

-Co to sakra děláte? -Hrajete na schovku?

-Bože můj! -Viděly vás učitelky?

-Jistěže ne. -Co to je?

-Co to tu všechno máte? -Takže, dáte si?

-To jsme tak slyšet? -Proto jsme tu.

-Velkej drink. -Vstávej.

-Opatrně. -Co to děláš?

-Dělej! -Co je?

Šup.

Vypadni odsud.

Nepotřebuju sledovat, jak se posereš.

Opatrně!

-Jdi do háje, hned. -Tak půjdeme…

Kam ty si myslíš, že jdeš?

To se na něj jako budeš koukat?

Já nevím. Ne…

Ale dej vědět, kdybys něco potřeboval.

Dám ti vědět, jo?

Ty koukej pít. Panáka pro to děcko, prosím.

-Tady. -Dělej.

-Nedělejte takový rámus. -Galo, zlato.

-Tumáš, děvče! -To je úlovek!

Přesně tak.

Sakra.

-Roztoč to! -Jo!

-Jak se vede? -Nesu zboží, bejby.

Další lidi? Cože?

Lidi, ten gel!

Gel?

-Nicky, jsi na řadě. -Co mám odpovědět?

-Co bys udělala za milion eur? -Cokoli.

Vážně, jo?

Šel bys do školy nahej, za milion?

A muselo by to být hned?

-To je jedno. -V létě, nebo v zimě?

Na podzim, abysme viděli tvou číču. Kdo ví.

Protože bych rád chodil do posilovny. Ale poslední dobou…

Ahoj. Gel?

…jsem na vzhled trochu kašlal.

Toto!

Zabila bys novorozence před jeho rodiči?

Kdyby mě o to pěkně poprosili…

Galo, a ty? Co bys udělala za milion?

-Nevymklo se to už trochu z ruky? -Cože?

-Jste hluční. -Ale opilí ne!

Jde se na to!

Mé milé budoucí já,

momentálně se cítíš ztracená.

Všechno se děje tak rychle,

a říkáš si, jestli jsi připravená,

jestli tě dnešní rozhodnutí

dostanou tam, kde chceš být zítra.

Našla jsi mezitím odpovědi?

Upřímně, v tuto chvíli

bych ráda vznesla následující otázku.

Myslíte, že dnešním mladým lidem

na ničem nezáleží?

Jedna věc je mi už jasná. Nikomu z nich nezáleží na tom,

že to všechno platíme ze svých daní.

Protože za to platíme všichni.

Jestli ne, tak kdo platí to další výživné?

Nemluvě o jídle.

O jídle, které tito studenti dostávají každý den!

Dýchej, Carlosi, ty děti přece musí jíst.

-A my platíme? -Nebo když ne my, tak kdo?

Existuje nějaká rozsáhlá studie

o množství jídla, které adolescent zkonzumuje?

Kolik toho vlastně

takový teenager sní?

Na to dnes v pořadu Věc veřejná

máme odborníka na výživu dospívajících,

Vicenta Serrana. Vítejte, Vicente.

Dobrý večer, Saro.

To první, na co musíme myslet,

je, že puberťák je úplně stejný jako my,

jen je mladší.

Galo, je nám hrozně, že máš takhle zničený výlet.

Ale musíš být zodpovědná. Teď víc než kdy jindy.

Víme, že nás nezklameš.

Posíláme pusu. Máme tě rádi.

-Napijte se, holky! -Ne…

Lidi, můžete odejít, prosím?

Můžete odejít? Běžte pryč!

Co byste udělali za milion eur? Povídejte.

Za milion babek?

Za milion babek si oholím obočí.

-Jenom obočí? -Hele, Galita!

-To je večírek, co? -Jo.

-Rozjelas to. -Královna Letizie večírku!

No tak, lidi, ztrácíme se v tom.

-Hudba zemřela před 20 lety. -Ale no tak!

Vyrostl jsem na Beatles, Pink Floyd, Spinettovi,

když byli na vrcholu…

Je mi smutno, když slyším, jak mladí mluví o flow…

Promiňte. Sam, můžu s tebou na chvíli mluvit?

-Jasně. -Jo? Hned teď.

Tyhle zajímavé věci mi řekneš později.

-Pojď. -Samozřejmě… počkám tady.

Díky, chtělo se mi umřít.

Je tu strašně moc lidí.

-Můžou odejít? -Jen si dávají pití.

Ne! To jsme podělaly, tohle je nelegální.

-Dobře, klídek. -Ne, nemůžu se uklidnit!

Pojď se podívat na tohle.

-Na co? -Za milion bych prodal svýho tátu.

Galo, jak se máš? Je všechno v pořádku?

Jen se mi zdálo, že slyším ve vašem pokoji hluk.

-Vím, že to nic není, ale ozvi se. -To snad ne.

Dobře, Sam, co uděláme?

Jestli nás načapají, řeknou to našim rodičům.

A když to zjistí ti mí…

Kámo, tak je zklamu.

Uklidni se, kámo, jasný?

Nepanikař.

Co to dělá?

Fajn, co mám dělat?

Co jí sakra mám říct, Sam?

Lež?

-Lež? -Jasně.

A když to odhalí?

Když řekneš pravdu, odhalí to stopro.

Zalži jí, no tak.

Pojďme. Jdem.

-Jo? -Jo!

-Zavři dveře! -Dělej.

No tak.

-Ahoj, Anuško, jak se máš? Ano. -Anuško?

Tady se nic neděje.

-Jenom tu… -Hm…

To…

To… ano, koukáme na film,

a neuvědomily jsme si, že je hlasitý. Pardon.

Namaste.

-Namaste? -Ano.

-To je nám jako třicet? -Sklapni.

Počkej.

Dobře… „Píše.“

ANUŠKA (UČITELKA)

Podělaní mileniálové!

No tak, zatraceně!

Do háje…

Sakra!

Jako vážně?

Tolik času a pak tohle?

-Kámo, skočila na to. -Jo.

Nemůžu tomu uvěřit.

Vidíš, jak je to snadný?

Pojď, napijem se.

Ne…

Minutku, jo?

Nevím, co se to mnou děje.

Mrknem na to.

Dobře, neboj, dejchej.

To je adrenalin, tvá odměna za porušení pravidel, jasný?

V pohodě.

Jo.

Chceš ještě?

Lidi!

-Ana, učitelka, mi právě napsala… -Ony spolu chodí na jógu!

Málem na nás přišla, jasný?

Ztlumte to, nebo jděte pryč.

Hej! Jo, nebo ne?

Jo!

Galo!

A ty…

Tady, vezmi si to.

Není to na tebe silný?

Nech ji, chce se odvázat.

Chceš, nebo ne?

Chci. Ano, chci.

-Mario, chceš taky? -Minutku, prosím. Teď ne.

-Ale já chci, jasný? -Dělej!

-Na zdraví! -Do dna… to už znáš.

Do hajzlu.

-Co se děje? -Píšu mu a on mi hodí zobrazeno.

Co jsem řekl, že jsme v lockdownu, se mnou nemluví.

Jestli tě ignoruje, jeho smůla, ne?

Nevím. Těšil jsem se na natáčení videa.

Chceš to video natočit? Tak ho natočíš.

S nejlepšími tanečníky… Lepšími než ten ztroskotanec Ros-něco.

Jo! Jasně že jo, zlato.

Toto, dojdi pro Benju.

-Benju? -Ať jsme na videu všichni.

Dobře, ale nevím, jestli je ve stavu, aby tam byl.

Promiň. Sakra.

Haló?

Haló?

Haló?

Toto?

Hej!

-To jsi ty, brácho? -Jo! Seš v pořádku?

Zvládl jsem to.

Konečně jsem to dokázal.

Bylo to jako rodit trojčata, ale je to za mnou.

Konečně jsem je vysral, brácho.

Tak pojď se mnou.

Je tam slušná párty… Chybíš nám jen ty.

Já kurva nemůžu.

Otevřel jsem portál a ten nejde zavřít.

Pokaždý, když vstanu, tak se podělám, brácho.

Myslíš, že je to kvůli těm projímadlům?

No jasně!

To jsem si taky hnedka říkal.

Hej, vem prášky, brácho.

Nechal jsem je tam, na stole.

-Já ti nevím, brácho. -Umyl jsem je, kreténe.

Poslouchej, co ti řeknu.

Řekni všem, že jsem je přivez já.

Postarej se, ať vědí, kdo…

je Benja Cañete.

Jejich hrdina.

Jejich idol.

Hele, to se spolehni.

Slibuju, že svět se tvůj příběh dozví.

Díky.

To je ono.

Mé milé budoucí já…

Jste ready?

Od prvního dne jsi ráda za kamarády.

Mario, Sam, Nicky, Benja a Toto.

Díky nim nic nevypadá tak hrozně.

Jsou ještě po tvém boku?

Nebo se vydali každý svou cestou?

Zdravím.

Doufám, že každopádně

pořád víš, co pro tebe teď znamenají.

Doufám, žes nezapomněla,

že pro tebe bývali vším.

Zírejte!

-Hej, Toto! -Co?

To je párty, co? Kde jsou ostatní?

Pořád tam, ztrácejí důstojnost kvůli lajkům.

Co je s Benjou?

-Pořád sere, ale je mimo nebezpečí. -Dobře.

Jenže mi dal tohle a já nevím, co s tím.

Většinou se spolknou,

ale můžeš je taky rozmačkat a šňupat.

Cože?

Tak jsem to nemyslel. Jde o to, že Benja mi je dal,

abych je všem rozdal, aby věděli, že je děsnej hrdina, víš?

-Jo. -Ale jak na to?

Pár vzít a zeptat se: „Nechcete prášky?“ To neumím.

Cože?

Vy máte prášky?

Jo.

-Chceš jeden? -Jasně.

Dvacet babek.

Dobře, líbíte se mi.

-Dej mu jeden. -Jo.

Tumáš.

Tady máš.

Fíha.

-Odkud je máte? -Toto je donesl.

-Ne… -Myslím z pokoje.

-Dobrá trefa, Toto! Tak se to dělá! -Jo, ale…

Hej, lidi, Toto dovalil prášky!

-Cože? -Koukněte!

-Nekecej. -Jo, z pokoje.

Z pokoje, ale…

Legendární, chlapče!

-Co to, že jsi takovej drsňák? -Jste cvoci!

Toto! Toto! Toto!

-Ne… -Zkusils to,

ale když nechtějí poslouchat, co naděláme?

Toto! Toto! Toto!

-Oukej, jste ready? -Jo, můžeš.

Jak udělat, abych se viděla?

ANUŠKA (UČITELKA)

Co se to děje?

Mario, viděla jsem tě.

-Nicky je tu taky. -Tohle je můj pokoj! Seš takovej vodnář.

Doufám, že to, co slyším, není večírek.

Co to říkáš?

-Páni, teda, to je ale párty, Galo! -Pěkně divoká.

Ne, to není možný.

Nemůžu uvěřit, žes mi lhala v něčem tak závažném.

Je konec, jasný? Jdu hned dolů.

-Pamatuj, nos, ústa… Jak je to? -Ne, pryč.

-Musíme všechny vyhodit. -Klídek.

Vážně, musíme je všechny vyhodit! Všichni ven!

Seš kurva chlap, to je celý.

-Jde sem Ana! Utečte! -Co se děje?

-Kurva. -Běžte!

No tak, běžte už!

Honem, ven!

Schovejte se, jde úča!

Ven! Všichni ven!

No tak! Musíte pryč!

Vypadněte!

Galo?

-Típni to! -Ne.

Haló?

Kdo není ve svém pokoji,

bude to muset vysvětlovat svým rodičům!

-Slyšeli jste? -Sklapni sakra! Je tu.

Držte hubu, proboha!

Ano…

Galo…

Od tebe jsem tohle nečekala.

Zklamala jsi mě, Galo.

To, cos udělala, není jen nezodpovědné, ale i nezákonné.

-Zavolám tvým rodičům. -Ne.

Ano!

-Ne. -Běž do pokoje.

-Můžu to vysvětlit. -Ne, běž do svého pokoje!

Galo?

Hned.

Něco tak nezodpovědného…

Ano…

Galo?

Galo, můžeš otevřít?

Haló?

Galo, slyšíš mě?

Potichu, sakra.

Nehýbejte se.

Haló?

Slyší mě někdo?

Galo, vím, že tam jsi.

Haló?

Galo, otevři dveře.

Tohle mi nedělej, prosím!

Galo, otevři!

Jedna…

Dvě…

A tři!

Seru na to!

Jde se!

Jdeme na to!

No tak!

No tak, polezte všichni ven!

Všichni ven!

Hej!

Galo!

Jsi v pohodě?

Jako nikdy.

Co budete dělat po střední?

Proč se každej ptá?

Jsme moc mladí, abychom to věděli.

Ale nehodlám mít

ve čtyřiceti pocit, že jsem promarnila život v blbý práci,

protože jsem si musela vybrat už v pubertě.

Mít tak moudrý klobouk z Harryho Pottera.

Nasadil by sis ho a on by ti řekl.

Všechno by bylo jednodušší, ne?

Jsem feministka. To je samo o sobě odpověď, ne?

NA VEČÍREK TUDY

Odpovídal jsem na to nedávno ve svém videu „100 věcí o Mariovi“.

Lidi!

V osmnácti musíte být jen sami sebou.

Je těžký být skutečnej, ale mělo by to vlastně být snadný.

Taková čmáranice.

Čirý umění, chlapče!

A co ty, Galo?

Nevím, jestli jsem tím, kým být chci, nebo kým mě chtějí mít naši.

-Cos říkáš? -Dělám si srandu, to ty panáky.

-Co to děláš? -Nic. Půjdeme?

-Jak se vede? -Nazdar.

Tak pojď.

Mluvíme tu o pandemii. Na to nezapomínejme.

-Jistě, pandemie… -Měsíc doma!

-„Zabiju se, mám trauma.“ -Být to moje děti…

-No tak! -…už bych je

popadl za uši a byly by doma.

U PlayStationu.

Mluvit o „zodpovědnosti“ a o „rodičích“ je tu nadbytečné.

Hele. Koukni na tu partičku.

Určitě je tam. To musí být Toto.

První je na účet podniku.

-Druhej je za jinou cenu. -Hej.

Toto?

-Kdo je to? -Co?

Je pravda, že máš prášky?

-Prej prášky. -Prý jsi je sem pronesl.

-Ne, já to nebyl… -Ale nám říkali, že…

Uvidíme, Fimosíne. Není co říct.

-Chápeš? -Aha…

-Jasně, nic jsi nepašoval. -To je pravda, ne?

-Pravda je, že… -Dobře, takže?

-Dáš mi jeden? -Prej jeden.

-No, není jich dost pro všechny… -Jasně!

-Není jich dost pro všechny. -Není.

-Donesu ti pití. -Ne, já ti donesu pití.

Pití…

-Seš kápo, Toto. -Tajil to.

-Borec! -Tak se to dělá, Toto!

-Dobrá práce, Toto! -Značkuje si území.

-Pořádnej chlap. -Prej drink.

-Toto. -Zasranej boss. To nikdo nečekal.

No tak, zvedni to, debile. Zvedni to.

Nazdar!

Tak co, jak to jde, brácho?

Plán vyšel. Pro všechny seš hrdina.

-Vážně? -Jo. Koukni.

-Všichni tu… -Toto!

Všichni vědí, žes ty prášky dovezl! Koukni na ně.

Benja! Benja! Benja!

Dobře, už se rozloučím. Musím… dál šířit tu zprávu.

Jasně.

Tak zatím.

-Mám tě rád. -Měj se.

Hej…

No tak!

Tohle je nejlepší den mýho života, Wille.

Co je?

Co?

To není maturitní výlet, jaký jsi čekala.

No, ani ne.

Ale není to špatný.

Není to špatný? Tohle je vono!

Představovala jsem si to jinak, víš?

Myslela jsem, že nás šest bude naposledy spolu.

Já vím.

Tak dokonalý to není, že ne?

-Galo! -Uhni z cesty!

Co to sakra…

Pojď, dojdem pro ostatní.

-Tak střílej, jsi na řadě. -Miř pořádně, jo?

-Hopla! -Málem!

Ne, nesměj se. Příště tě dostanu.

-No tak, teď ty. -Napij se.

-No tak. Padesát babek! -Jo? Pade? Dělej!

-Dělej! -Jde se na to!

No tak!

Do hajzlu!

Ne, ne!

No tak, poběž!

PÁRTY V HOTELU NA MALLORCE

Tohle je vodvaz. Lockdown s večírkem.

Dnes večer na Mallorce, ha, ha, ha.

Díky za zprávy, Chechu_LOL! Tenhle je na tebe! Šup tam.

Neodcházej. To je to nejlepší.

Koukni, ještě žije.

To je ale ubožák, kámo.

Kámo, nevidím Maria.

-Jen ochutnám. -Co to sakra?

-Skoč! -No tak, jde se!

Nevidím je.

Hej, lidi, poslechněte si tuhle bitku.

První na řadě je Sweetkillah.

Jdeme na to, Mallorco!

Jste ready nebo ne?

Jasně!

Jak to mám říct, aby bylo jasno?

Brácho, já začal dávno Ty až když to bylo v módě

Rapuješ jen na jevišti Kdežto já to svedu v ulicích

-To bych nikdy nedala, holka. -Tohle? Brnkačka.

-Sleduj… -Ne…

Odpočítáme to na tři, dva, jedna. Společně?

Tři, dva… Moment. Přichází naše kámoška Sami.

Spontánní holka dorazila!

Takže!

Nastražte uši Holka je tu

V hiphopu se vyzná A chodí na vaši školu

V tomhle jsem boss I když je mi to u prdele

Jen pár mých řádek A jste mimoni, tak hele

To celkem ušlo.

Tvý rýmy nejsou špatný Ale neslyšel jsem je

Přes tvý zmučený ego

Že chodíš k nám do školy? My už tam ale nechodíme

Myslíš, jak seš chytrá Ale letošek jsi nedala

Dej to sem!

Do Sami se nenavážej Že nedala školu

Za to můžou učitelky Ty to měly na práci

Měly ji dát někam jinam Udělaly chybu

Měla být dávno někde mezi retardy

No tak, kámo, reaguj.

Jsi na řadě.

Nechte ji být, ta je mrtvá.

Jděte do prdele. Uhni.

Ta je nasraná.

To je jedno. Kdo chce ještě rapovat?

Jsi v pohodě?

Jasně, že jsem. Seru na to, co ti kreténi říkají.

Co to tam děláte? To se nestydíte?

Počkejte, já zavolám policii.

Co říkal ten plešoun?

Co to děláš, holka bláznivá?

Nemáš úctu k ničemu! Vůbec k ničemu!

K ničemu ano! K tobě ne!

Vylez sem a uvidíš.

-Ne. -Á!

Vražda! Teroristka!

To je nechutné, jdu na policii!

Fajn, tak ať donesou led, už nám dochází!

Bláznivý puberťáci. Jen počkejte.

Vrátím se s policií!

Běž domů, Manolo s velkou kebulí.

Vrazi!

Vypadni odsud, ty šašku!

Hele…

Povíš mi, co se děje?

Než jsem odjela, pohádala jsem se s našima.

Říkali, že prej…

když nezopakuju ročník, začnou mi účtovat nájem.

Že mě nebudou živit, když nic nedělám,

že si musím najít práci.

A co budeš dělat?

Nemám páru, holka.

Jít do práce je na hovno.

Ale bejt zas ve čtvrťáku…

Nikdy jsem si nemyslela, že nedám ročník.

Víš, myslela jsem, že mám blbý známky kvůli lenosti.

Jenomže letos jsem makala.

Brala jsem to vážně. Fakt jsem dřela jak blázen.

A nedala jsem to.

Nevím, já jen…

Kdo vlastně jsem?

Chápeš?

Nejsme všichni tak chytrý jako ty, Galo.

Tak proč teda nevím, jestli na vysokou chci?

Nebo jak to mám říct našim, aniž bych je zklamala?

To jsem nevěděla.

Ty aspoň budeš s někým, koho znáš, ne?

Když budeš opakovat čtvrťák, budeš s Rebeccou.

Hele, nedělej to ještě horší.

To poslední, co potřebuju, je kamarádit se s Hulibrkou.

-Neříkej jí tak. -Dobře.

Skáknu do pokoje. Došly mi cigára.

Její fotka se dostala až k bráchancovi na střední

v Málaze.

Když mi to řek, byla jsem v šoku.

Je to šílený.

A co ty?

Pamatuješ si tu fotku?

Pamatuju si, když jsem tu fotku dostal. Koukal jsem na Auronův live stream.

Zavolal jsem jí a ona mě pozvala k sobě domů dělat… domácí prácičku.

Hulibrka je nejlepší. Říkám ti, je to ta nejdrsnější coura na celý škole.

Letos zameškala ve škole šest měsíců.

Skoro celej rok.

Nikdo neví proč.

-Nechystala ses mi zavolat? -Ano.

Zrovna jsem… ti chtěla zavolat.

Je normální, žes zapomněla, když se tam pořád paří.

Všichni pořád sdílejí videa. Kde jsou učitelé?

Nevím. Nikdo se neobjevil,

ale slyšela jsem, že učitelé z jiných škol

jsou popírači a že utekli.

Je to šílený.

Viděla jsem to taneční videjko.

Vypadáš sexy, čarodějko.

Dík, ale myslím, že vypadám trochu směšně.

Taky jsem viděla Sam. Vypadá sexy, viď?

Přestaň, zlato.

Nic jsem neřekla.

Jasně, fajn.

Jestli tě naštve, cokoli řeknu, promluvíme si pak.

Vážně?

Ano, vážně.

Pa. Miluju tě.

-Poslouchalas? -Připomínám, že tohle je můj pokoj,

tak to nebylo schválně, přišla jsem pro tabák.

Co jsi slyšela?

Nic moc.

Ale dost na to, abych ti svědčila u soudu.

Hele, kámo,

už mě tvoje komentáře nebaví.

Máš nějakej problém?

Jo, podívej.

Nesnáším tu tvou holku, hipíku.

Jak ji můžeš nesnášet? Neznáš ji.

Znám ji dost na to, abych věděla, že je toxická,

panovačná, a měla bys ji nechat.

-Mluvíš o mé přítelkyni. -Tvé toxické přítelkyni.

Mezi toxicitou a vášnivostí je velký rozdíl.

Panny takové jsou.

S těmi svými blbými horoskopy a retrográdními Merkury na mě nechoď.

Je to kráva, tečka.

Podívej…

Víš ty co?

Co?

Běž do prdele.

Ty seš fakt nejhorší.

Nicky?

Sam.

Co se stalo?

Nic. Jen jsem o ni měla starost.

Ale zvládne to sama, že jo?

Dělej si, co kurva chceš, zlatíčko!

-Co se děje? -Nic. To co vždycky.

Já ti to říkal.

-Že se to stane. -Dej pokoj!

-Kde jsi byl? -Já vím.

-Už tě chvíli hledáme. -Já vím,

ale stalo se pár věcí…

Mario, co to děláš?

Odcházím.

Ozval se mi RosD2!

Sejdeme se u něj a konečně natočíme to video.

Zkusím se dostat ven zahradou.

-Vážně? -Jo.

Mario, jak teď můžeš odejít

-z té párty, co tu máme? -Já vím.

Jenže, koťátko…

jestli se s ním nesejdu teď, nikdy ho neuvidím.

Ani nás už nikdy neuvidíš.

No tak. Nedramatizuj.

-Mario. -Co je?

Je to náš pomaturitní výlet.

Jediný, který kdy budeme mít.

Nenechávám tě přece samotnou.

Říkám, že se hned vrátím.

-Mario! -Jak se vede?

-Jak je? -Dobře.

Zdravím.

Nevrátíš se.

Galo, já musím jít.

Musím.

Nečekala bych, že to někdy řeknu,

ale jedinej, kdo nám teď může pomoct…

je Toto.

Koukni, jak se tváří.

Jako vyplašenej koloušek.

Koloušek.

Koloušek.

No dobře.

-Kolik jich chceš? -Bereš kryptoměny?

-Bitcoiny nebo Ethereum? -Mám jen Doge.

Doge?

Jdi mi z očí.

Ztrať se, šupem!

Vypadni! Seš hluchej?

Tohle je Toto?

-Mazej! -Běž!

-No tak, běž! -Odejdi.

-Cvoku! Vypadni! -Běž pryč!

Hustý, Toto.

Koukni na toho druhýho.

Hej…

Kam si myslíte, že jdete?

Nechte je! To jsou kámošky.

Vemte mě k nim.

Toto, Toto, Toto!

Chvíli jsme se neviděli, co?

Tady, brácho.

Další.

-Co se to tu děje? -Tohle? Ale nic.

Jen malé neformální setkání s přáteli.

Ale jestli chceš něco k pití, mí hoši dělají pořádnej rum s kolou.

Ne, díky. Dej mi dvě pilulky.

-Cože? -Prášky…

-Prášky. -Víš, už jsme skoro na dně.

Ale žádnej strach.

Co…

-Co z toho budu mít? -Co z toho budeme mít?

-Musíš nám něco dát, že jo? -Moje slova.

Totito!

Že tě nepraštím.

Dobrá.

-Páni, skóruje. -Dobře…

-To zní fér. -Pěknej tygr.

Platí, podívej.

Dvě pilulky.

-Drsňák. -Je úžasnej.

Jdeme, Galo.

Pořádnej boss!

Copak říkala, šampione?

To je přísně tajný, chlapi.

Toto, Toto, Toto!

Uklidněme se. Nevíme, jak tato noc skončí.

To vám řeknu. Jako Krvavá neděle.

-Kdepak… -Prosím.

Dokud nenastane konflikt, skutečné utrpení…

-Pardon. -Válka, hladomor, něco vážného,

ne měsíční pandemie doma, ale něco, co jim opravdu ublíží,

do té doby jediné, co budeme mít, jsou děti, které nás zneužívají…

Hodně se mluví o generaci sněhových vloček. Řeknu vám, co to je.

Pro mě je to jako láhev, prázdná.

Tyhle děti jsou prázdné. Jsou prázdnotou.

Žádný morální konstrukt, žádný intelektuální konstrukt

za těmi dětmi nestojí.

Tumáš. Schovej to na potom.

Co? To je poprvé?

K čertu s tím.

Kámo…

Tohle je dort.

Dort.

Dort.

Dort. Dort.

Dort! Dort! Dort!

Všechno jsou to dorty, kámo.

-A co když ty dorty… -A co když ty dorty…

-… jsou dorty? -… jsou dorty?

Udělané z dortů.

Počkat, co když jsem dort i já, a nevím o tom?

Musím to zjistit. Nemůžu takhle žít.

Ne!

Panáka?

Dort!

Jak se cejtíš?

Fakt sjetá, a ty?

Nevím, jestli jsem v pohodě, nebo ne.

Hele, je mi líto to s Mariem.

Vypadá jako někdo jinej, kámo.

Ty máš tak co říkat.

Cože?

Kámo…

Dneska jsi pila, kouřila,

šňupala prášky, zamklas učitelku ve skladu…

Ne. Sklapni už.

-Zítra budu fakticky v prdeli. -Jo.

Neboj, holka.

Uvidíš, že až přijde Mario, za pět minut se usmíříte.

Doufám, že ano.

Protože už tak se všechno moc mění.

A moc rychle, kámo, a já to nechci.

Nelíbí se mi to.

Všichni chtějí,

abych dělala životní rozhodnutí, která ovlivní zbytek mého života.

„Rozhodni se, co chceš dělat. Teď. Hned, honem.“

To mi povídej.

Je to podělanej systém, co nám vnucujou.

Furt to říkám.

Dort.

Pojďte!

Jsem tak zmatená a nevím, jestli je to kvůli vysoký,

nebo proto, že nechci být pryč od vás.

Asi je to tím, že jsem teď tak sjetá,

ale jako bych viděla čas ve fyzický podobě,

a tou je vlna.

Obrovská vlna, která se na mě řítí strašlivou rychlostí.

A jedinou možností jak přežít

je dělat rozhodnutí, na který se necítím připravená,

protože když zůstanu v klidu,

pohltí mě a já se utopím.

Je to jako…

že musím plavat s proudem.

Nechat míjející čas, aby mě unášel,

a snažit se zůstat nad vodou.

Znamená to, že nakonec na vysokou půjdeš?

Nezrušila jsem ti ten rauš, co sis užívala?

-No, trošku. -Ne…

Počkat.

-Přejdu na jednodušší otázku. -Sem s ní.

Dáš si něco k pití?

Jak to myslíš, „vyřešit“?

Říká o mně nesmysly

a ty jí to promineš? Neskutečný.

Takhle o tobě mluví, protože tě nezná.

Jinak by to nedělala.

Ale už ji nechci potkat, jasný? Nebudu její kamarádka.

A ty taky ne. Rozumíš?

-Cože? -Slyšelas mě.

Nemůžeš už dál kamarádit se Sam.

Myslím, že o tom ty nerozhoduješ.

Samozřejmě, že ne. Rozhodni ty, co jsi.

Moje dívka, nebo Samina kamarádka?

Vyber si, Nicky.

Na to nebudu odpovídat.

Myslím, žes to právě udělala.

Ne… Sakra.

Do prdele!

Pěkná párty, co, Nicky?

Jsi v pořádku?

Ano?

Kde jsi?

Ve skladu.

Poslouchej…

Udělala jsi správnou věc.

-Já už nevím. Nevím. -Ale já vím.

Protože i když je to opravdu těžké, nikdo nemůže rozhodnout za nás.

Ani naši partneři, ani hvězdy.

Díky moc, Ano.

Děkuju.

Nicky!

Myslíš, že bys mi mohla odsud pomoct?

Ne.

Já už to dál nesnesu.

-Hej, ty! -Co? Já?

Jo, ty!

Benjamine Cañete.

Co to do prdele je?

Odkud znáš mý jméno?

Vím toho o tobě spoustu.

Nezahrávej si se mnou. Teď ke všemu mluvím s Willem, sakra.

Seš zasranej míč! Jasný? Ty víš houby!

No tak, vstávej! Zvedni se!

To jako prosereš celou tu párty?

Nebo co?

Nebuď lůzr!

Dobře, jo.

-Hej! -Dobře, přestaň už.

Tohle je tvůj mejdan.

Vem si, co ti patří.

-Nemůžu. -Ale můžeš!

Nemůžu, je po všem.

Seš přece hrdina!

Idol!

Můžeš, Cañete.

Můžu.

Zařídil nám suprovej rauš.

Jo, nejlepší, co jsem kdy zkusil.

Z těch pilulek je neuvěřitelnej rauš.

Brácho, přísahám, že se sem ty prášky dostaly na dronech.

Víc než tisíc prášků. Určitě má kontakty na ostrově.

Prý tu před měsíci bydlel a poschovával je do ventilace.

-Fakt? -A jak že se jmenuje?

-Jmenuje se Toto. -Toto!

-Zatracenej král Mallorky. -Toto!

Přesně tak, Toto. Pokud je to vůbec jeho pravý jméno.

Prej má soukromou párty v lázních!

Ale…

Nechte nás být!

Co se to tu sakra děje?

Televize, manipulace!

No tak! Za chvíli vysíláme živě!

-Otevřeme to. -Otevři.

-No tak. -Honem, jdeme dovnitř.

-No tak. -Pohyb, děvčata…

Ustupte, ustupte, prosím.

-Jděte pryč! -Vypadněte odsud, sakra!

Hajzlové!

-Běžte pryč! -Všichni dovnitř!

Vypněte to! Hned!

Večírek skončil!

No tak!

Všichni dovnitř!

Honem, všichni dovnitř! Všichni nahoru, zatraceně.

Mizerové!

Zmizte, svině!

No tak, povídej.

-Jo. -Řekni to.

Kdo má prášky, řídí párty.

Co to má sakra být?

To je tak dobrý. Nechám si to vytetovat, přísahám.

-Povím to, kolikrát bude třeba. -Super, Toto!

-Hele, řekni to znovu. -Řekni to.

Říkal jsem si, že prášky se rýmujou s párty, a zbytek je prostě flow.

Toto…

Brácho, není to, jak to vypadá, jasný?

Zdá se, žes všem řek, že ty prášky jsou tvoje.

Pak je to tak, jak to vypadá, ale…

Jaks mi to mohl udělat, brácho?

Mně?

Ne, ale poslouchej.

Vysvětlím ti to, brácho!

Dej sem ty prášky, hned.

-Nedávej mu je. -Dej mi je.

Dej mi ty blbý prášky!

Hej!

-Co děláš? -Nesahej na mě!

Benjamíne, ty prášky, jasný?

Cože?

Co se děje, Toto?

Jak jako, že nejsou tvoje?

Co se děje, brácho?

-Toto, řekni něco. -Hej!

Poslouchejte mě. Slyšíte mě?

Jo?

Tyhle prášky jsou moje. Jasný? Moje.

-Ale Benjo… -Přesně tak, jsou Benjovy.

Benja je přivezl. Já, ne on, jasný?

Propašoval jsem je sem jako mula.

Spolknul jsem je, sakra.

A vysral jsem je.

Takže já jsem zodpovědnej za to, že jsou na týhle párty drogy!

Sakra, kámo.

-Sakra. -Pojďte pryč.

Přesně tak, je to pravda.

-To je vono. -Benjo.

-No tak. -Půjdeme.

No, utíkejte! Jen si běžte.

Běžte to všem říct.

Že Benja Cañete je váš hrdina. Váš podělanej idol. Běžte!

A já prodám prášky každýmu, kdo je chce! Jo, jasně!

-Promiňte. -Jo?

-Benja Cañete? -Osobně.

Dej mi to, no tak.

Strážníku, já přísahám, že nejsou moje.

-Tak pojď, jde se. -Teď ne, prosím.

Tahle párty skončila!

Galo?

Galo!

Nechci tady dole nikoho vidět!

Vemte ho nahoru!

No tak, k čertu!

-Nesahejte na mě! -Běž nahoru!

Ty taky. Tudy!

-Nesahejte na mě! -Ty taky.

Honem, nahoru!

Jednoho jsme zrovna zatkli v lázních.

Kdo nebude do pěti minut ve svém pokoji, bude také zatčen.

Dobře. Rozumím.

-Spousta poldů, málo zábavy! -Kreténi!

Parchanti.

Mizerové!

-Jste v pořádku? -Ano, děkuji.

Jsem jejich učitelka. Možná tak nevypadám.

Ale ano, vypadáte.

Do mého pokoje, hned.

Brácho, je mi to vážně líto.

Co pro tebe můžu udělat, abys mi odpustil?

Udělám cokoliv.

Je tu i tisk.

Nějaké prohlášení? Tady!

Brácho! Řekni všem, ať koukají na televizi.

Až mě uvidí v poutech, bude ze mě legenda.

Všichni si budou pamatovat Benju Cañeteho.

Proč jste byl zadržen? Je uvnitř ještě hodně lidí?

Svého hrdinu.

Svůj idol.

Svého mučedníka.

Počítej se mnou, brácho, jo?

Slibuju, že se všichni dozví tvůj příběh.

Miluju tě.

-Moc tě miluju, Toto! -Já tebe taky!

Messi!

Messi, do toho! Messi…

Nenechte ho utéct!

Sam, jsi tu?

-Utíkejte! -Všichni dovnitř!

Pardon!

Všechny pokoje zavřít!

Sakra!

Tihle čtyři nahoru, jasný?

Na schodech nechci nikoho vidět.

Ať nejsou žádné pokoje otevřené.

Už jsou tu všichni? Dobrá.

Příští rok, když mi dáš šanci, můžeme být kámošky.

Vím, že mě nemáš ráda, ale to proto, že mě neznáš.

Znám tě a řekla bych, že nejspíš nebudem.

Nic o mně nevíš.

Věř mi, vím mnohem víc, než bych chtěla.

Až moc, Hulibrko.

Víš o mně kulový. Myslíš, že budu

opakovat ročník, jen abych někomu vyhulila?

To jsem neřekla.

Někdo to říkal, přišlo mi to vtipný.

No, ale není. Ani ta věc s „Hulibrkou“ ne.

Myslela jsem, že se ti líbí, když ti říkají…

No, možná tě tak dobře neznám.

Měla jsem tě za chytřejší.

Jo, to já taky.

Tu fotku jsem neposlala.

Ten hajzl ji vyfotil bez dovolení a rozeslal ji všem.

Překvápko.

Je ze mě školní coura s přezdívkou Hulibrka.

Jeho si nikdo nepamatuje.

To jsem nevěděla.

Ale moc ses nesnažila to změnit, že ne?

Tak hele, někomu jsem ho vykouřila. Vykouřila jsem péro.

Nebylo první a nebude ani poslední.

Co mám změnit? Styl oblékání?

Už nekouřit ptáky? Změnit svou osobnost?

Mám přestat být, kým jsem, kvůli jednomu retardovi?

Seš silná holka.

Předtím jsem nebyla.

A přála bych si, abych se to nenaučila tak rychle.

-Jak to myslíš? -Že kdyby Zowi nezpívala

„Vylízej mi ji, hamdullah. Dobrou chuť. Jsem obyčejná mrcha, zničím tě“…

No, nebyla bych naživu.

Kurva.

To jsem netušila.

Proto jsem zameškala půl roku a jsem zas ve čtvrťáku.

Ale neříkám, že nevykouřím další péro.

Rok je dlouhá doba a nikdy se nemá říkat nikdy, že jo?

-Hele. -Co?

Nejsi hloupá.

Děkuju.

Co se stalo, Galo?

Vůbec tě nepoznávám.

Ten hluk a večírky, to nejsi ty.

Jsi ten typ člověka, který působí dobře.

Můj typ člověka, viď?

Myslela jsem, že jsi jako ty holky, co člověk vidí a pomyslí si:

„Páni, ta vypadá, že má zdravý rozum.“

To já taky.

Hm?

Je po všem, Galo. Běž do svého pokoje.

Promluvíme si pak.

Nashle, Galo.

Poté, co porušili zákon a uspořádali ilegální párty, divoký večírek,

musela zasáhnout policie.

Exkluzivní reportáž na vašich obrazovkách v pořadu Věc veřejná.

Čerstvé záběry, jak policie provedla první zatčení

-v hotelu na Mallorce. -Hej, zapněte si telku.

Zapněte si telku!

-A vyváznou bez trestu. -Zapněte si telku! Hej!

To je Toto!

-Telka! -Zapni to!

Na ochranu soukromí teenagera

-je jeho obličej rozmazaný. -Dobře.

Neměli bychom zviditelňovat lidi, jako je on.

Vlastně mám nápad.

Přestaňme tyhle zvrhlíky povzbuzovat!

Rozhodli jsem se ale ukázat obličej druhého chlapce.

Chlapec, strachující se o přítele. Příklad hodný následování.

Toto, Toto, Toto!

Podívej, Saro. Problém je v tom, že dnešní mládež má všechno.

Tím to je.

Chtějí samou svobodu, ale žádnou zodpovědnost.

-A to není možné! -Naprosto souhlasím, Carlosi.

Jako dítě mě pohlavkovali každý den.

-A od šesti let… -Promiňte, momentík.

-Takto nemůžeme mluvit! -Prý máme na telefonu

jednu dívku, která byla na tom večírku,

a chce s námi mluvit živě,

sdělit nám svou verzi událostí dnešního večera.

VIDEOHOVOR S JEDNOU Z DÍVEK ZAVŘENÝCH V HOTELU

Haló?

Ahoj, Galo, povídej.

-Slyšíte mě? -To…

-mě… -Poser…

Tohle je šílený, brácho.

Jak se máš?

No, je mi hodně smutno.

Řekni nám, proč je ti smutno.

V podstatě kvůli tomu,

jak se tahle událost podává.

Říkáte, že mladí lidé nechtějí převzít odpovědnost,

přitom jsme rok zavření ve svých domovech.

I my jsme byli zavření

a nepořádáme žádné nelegální párty, zlato.

Víte vy co?

Vaše generace byla zavřená už před pandemií.

To není žádná zásluha.

Ale mít to v posledním roce střední školy,

který je dost složitý i bez lockdownu…

To si sakra zaslouží ocenit.

Nevím, co s tou generací sněhových vloček je.

Ale jste pořád jen naštvaní.

Jak bychom mohli nebýt?

Křičíme a nikdo nás neposlouchá.

Naše generace je plná vzteku.

Vzteku pramenícího z mizérie, kterou jste nám zanechali.

Ze strukturálního násilí, jemuž ve vašem systému čelíme.

V systému, který nechá mladé lidi páchat sebevraždy každý týden.

Který nechává lidi žít na ulici.

Systému, v němž se jako žena bojím jít po ulici.

Protože tucty žen umírají každý rok kvůli čiré misogynii.

Prostě jen…

kamkoli se kouknete,

systém někoho drtí,

ale nikdo s tím nic nedělá.

Dali jste nám podělanou současnost…

a nejistou budoucnost.

Je nemožné být optimista.

A když žádáme, abyste nás vyslechli,

děláte z nás kriminálníky.

A už toho máme po krk.

Ale to, co říkáš,

což všichni plně chápeme,

myslíš, že to nějaká nelegální párty napraví?

Ne.

Možná, že ne.

Ale víte co?

My už nemáme co ztratit.

Jděte všichni do prdele!

Je to tady.

-Je to tady. -Je to tady.

Televize, manipulace!

Seru na to, brácho!

Zasraný bestie!

Mé milé budoucí já,

nevíš, co se teď bude dít.

Chceš, aby všechno přestalo, ale není to jak zastavit.

Cítíš závrať z vědomí,

že se brzy všechno navždy změní

a že tomu nemůžeš nijak zabránit.

A nezbývá než čekat.

Gala! Gala! Gala!

Brácho…

Moje!

Majzni do toho!

Jdeme!

Utíkejte!

Okamžitě posily!

Honem, nebo nás zabijou!

Vypadnem odsud!

Na ně!

No tak, lidi!

Svoboda!

Jdeme!

Bluetooth.

Měkoučký, hlaďoučký.

Bluetooth.

Měkoučký, hlaďoučký.

V HOTELU V KARANTÉNĚ ZNOVU PROPUKL CHAOS

Čtyřicet tři, jsme na cestě.

No tak, pohyb!

Hej, mizerové!

No tak!

Vypadněte odsud!

-Kryjte se! -Kryjte se!

-Vypadněte odsud! -Do prdele!

-Vypadněte! -Dovnitř!

Běžte dovnitř!

Kryjte se, zatraceně!

Prochází!

Jde Hulibrka!

-Co to děláš? -Nelez na auto!

Předveď jim twerk, do toho!

Běžte! Dovnitř, zatraceně!

Vypadněte odsud!

Hajzlové!

-Ustupte! -Pohyb!

Zapal to!

Ať to celý shoří!

-Co to je? -Hej!

K čertu s váma! K čertu s váma všema!

Co to má… Do prdele!

No tak, honem!

Ústup!

Utíkejte, zatraceně!

Běžte!

Běžte! Pozor!

Hoří to!

Vyhráli jsme!

KONEC VYUČOVÁNÍ

Zpátky, chlapi!

Ústup!

-Sakra. -Do prdele!

Dostali jsme ho.

Galo. Galo, co to děláš?

Kámo, jde sem policie, pojď!

Holky, musíme jít, hned, jasný?

My dvě si promluvíme.

Pojď, jdeme, zlatíčko.

Díky bohu! Dostal jsem vás!

-Utíkejte! -Běžte!

Pojďte sem, padouši!

Běž, trubko!

Honem, holky! Sam!

Ne!

Mám tě.

Hej, ty!

Plešoune!

Toto?

Na něj!

Honem!

-Běž! -Dík!

-Máš to u mě! -Seš nejlepší!

Běžte! Nahoru!

NEPOKOJE V HOTELU V KARANTÉNĚ

Za skandování „svoboda, svoboda“

této nelegální párty vládne chaos.

Teenageři v karanténě neváhali vzdorovat policistům.

Z paluby Chanquete nás nedostanou

Z paluby Chanquete nás nedostanou

Kondor jednotce Z-4344. Zásahová jednotka je poblíž.

Každou chvíli bude na místě.

-Vypadněte odsud! -Běžte pryč!

Připravte si štíty! Běžte!

Čeho se bojíš, Sweetkillah?

Toho, že párty skončila.

Když je po všem, je po všem.

Střední škola bude oficiálně za námi.

A co pak?

A co ty, Sam?

Toho, že se stanu dospělejší verzí sebe sama.

Nebo ještě hůř. Že se jí stanu a ani mi to nedojde, kámo.

-Nahoru, honem! -Neutíkej!

Hej, zatkněte mě, všechno jsem to snědla!

Bála by ses, kdybys myslela, že budoucnost není vepsaná ve hvězdách?

Ne. Ale bála bych se, kdybych musela dát za pravdu někomu v rybách.

-No tak, Nicky! -Bývají otravný.

Jdeme!

Honem!

Postupujte!

Jednoho dne budu mrtvý a budou ze mě kosti v krabici,

ale právě teď jsem tady. Živý.

A všechno je možné, že?

Přežiju, s hlavou vztyčenou

Zatvrdím se v železo Kůže mi ztvrdne, a dokonce…

Sakra, utíkej!

Utíkám!

-Běž! -Už jdu!

Dobře.

-Neutíkejte! -Poběž!

Jde do tuhýho. Fakt jde do tuhýho.

Klídek.

Dobře…

-Podívám se. -Jasně.

Sakra. Nehýbej se. Jasný?

-Střih. -Dobře.

Čarodějko, mám vážně strach.

Nevím, co mám dělat.

Ale když mi dáš další šanci,

slibuju, že se změním.

Moc tě miluju.

Co budeš dělat?

To nevím.

A vy?

Rozhodly jste se?

Víte už, co budete dělat?

Nemám kurva ponětí.

Ne.

Ještě ne.

Všem jednotkám, tři dívky na střeše.

Holky…

Je po všem.

No tak!

Postupujte!

Co teď?

Pokusíme se zůstat nad vodou.

Ráda bych…

udělala cvak…

a zachovala tuhle chvíli navždycky.

Máme tě moc rádi!

Tak vidíte. A nyní se vás ptám.

Jsou tohle mladí, jaké opravdu chceme?

Mladí, jaké opravdu potřebujeme?

Nebo to jsou mladí, jaké si zasloužíme?

Rozhodnutí je na vás.

My jsme vás jen informovali, pečlivě a nestranně.

Dobrou noc. Uvidíme se příště tady,

v pořadu Věc veřejná.

FUCK, JAKO!

VŠECHNO SKONČÍ TRAPNĚ

Překlad titulků: Mirka Kopicová

Kreativní dohled Tomáš Lenikus

www.titulky.com

Can't find what you're looking for?
Get subtitles in any language from opensubtitles.com, and translate them here.