Original subtitles

Od začátku jsem věděl, že špatně skončíš.

Tati?

Ty, Lidie Poët,

jsi vědomě podkopala ducha zákona,

dobré jméno našich institucí a veřejný pořádek.

Přivlastnila sis titul advokátky

a vnutila svou ženskou přítomnost do soudních síní.

Za to tě tímto odsuzujeme.

Připravit!

Zamířit!

Pal!

PRÁVO PODLE LIDIE POËT

- Potřebujete něco, slečno? - Ne. Děkuju, Albertino.

Dobré ráno.

Dobré ráno, Lidie.

Vyspala ses dobře?

Ano, docela dobře.

Teresa a já bychom ti chtěli znovu vyjádřit plnou podporu.

Byl to nemístný útok.

Šéfredaktor Gazette se už osobně omluvil

a slíbil že to urychleně odvolají,

ale zvažuji, že požádám o značnou kompenzaci,

vzhledem k odporně pomlouvačnému tónu a vulgaritě těch narážek.

To není… Ne.

- Řekl jsem něco špatně? - Ne.

Jen…

Co napsali, není úplně nepravda.

- Tak. - Prosím?

Prokurátor Fourneau a já

jsme před začátkem procesu…

měli řekněme přátelský vztah.

Co přesně

znamená „přátelský“?

Romantický.

Samozřejmě jsme byli velmi diskrétní

a tato záležitost nijak neovlivnila průběh řízení.

Právě naopak.

Ale jestli ta pusa, o které se píše v novinách…

Stalo se to?

Ano, stalo se to.

- Nechám vás o samotě. - Ne, Tereso, zůstaň.

Zůstaň. Není nic, o čem bychom nemohli mluvit.

A upřímně, nemám se za co stydět.

Nejde o to, jestli se stydíš, nebo ne, Lidie.

Je mi jedno, do koho se zamiluješ,

s kým se rozejdeš, koho si vezmeš.

Už se tě nesnažím chápat.

Ale to, že jsi mě zatáhla do procesu

u porotního soudu,

a přitom jsi měla poměr s prokurátorem, to je neodpustitelné.

Co je neodpustitelné, Enrico?

Že jsem svobodně žila svůj život?

Tvoje svoboda a činy mají dopad na životy jiných lidí.

Nemluv se mnou jako táta.

- Ne. To nedovolím. - Měla jsem ti to říct. Promiň.

- Co ti mám říct? - Ne! Zůstaň a poslouchej.

Čtyři roky ti dělám poskoka. „Pomoz mi s odvoláním k Nejvyššímu soudu.“

„Jistě!“ „Dostaň můj zákon k soudu.“

„Ano, madam!“

„Můžeš zastupovat moji kamarádku?“ „Jasně! A zadarmo!“

Kvůli tobě nespím.

Udělal jsem pro tebe všechno!

A ty?

Co jsi udělala ty?

Myslíš jen na sebe.

Sbal si věci a vypadni odsud.

Enrico.

My dva jsme skončili.

Omlouvám se, Tereso.

Tady je váš pokoj.

- Děkuji. - Buďte jako doma.

Milý Jacopo, píšu ti jako jedinému pravému příteli, který mi zbyl,

ne abychom rozebírali, jestli má můj bratr pravdu,

ale abychom se zabývali jedinou věcí, na které mi záleží,

a to je osud mé přítelkyně Grazie.

Takže budoucnost, ne minulost, o které nejsem připravená mluvit.

Ráda bych, aby Enrico nezanedbával boj,

který jsme spolu začali. I když jsme se pohádali.

Prověřte Fontanovu minulost.

Lidia.

To snad není možné.

Lidia Poët.

Pamatuješ si mě?

Giulio Bonomo.

Promovali jsme spolu v roce 1881. Měla jsi obrovský potlesk.

Giulio, samozřejmě.

Omluv mě, psala jsem dopis, jestli ti to nevadí.

- Jistě, to nespěchá. - Děkuju.

Ten článek o tobě byl fakt zbabělý. Doufám, že…

- Dáte nám dvě grappy? - Giulio.

Upřímně, nemám tušení…

Kdo jsem, ano, chápu.

- Věříš na prozřetelnost? - Ne.

Já taky ne.

Ale když jsem tě tu viděl, napadlo mě, že bych měl.

Pracuju teď na případu, který mi nedá spát…

Giulio, mám teď těžké období. Mám toho hodně.

Jde o kluka, který je neprávem obviněný z vraždy.

Je mu čtrnáct. Od narození ho mlátili.

Můžu pokračovat?

Můžu říct ne?

Ředitel ho našel stát dva metry

od těla učitele s krví na rukou.

Prokurátor říká, že to k usvědčení stačí,

ale já vím, že to neudělal.

Jmenuje se Berto Tonelli.

Chci mu pomoct, ale nemluví.

Má takový pohled… Posloucháš mě?

Ano.

Tvoje pomoc by byla k nezaplacení. Nikdy…

Dobře, když ti pomůžu, budeš pět vteřin mlčet?

A když už v tom budeš, doruč tohle.

Adresa je na obálce. Děkuju, Bonomo.

Tvůj bratr přišel o rozum.

V něčem má pravdu.

- Možná. - Jo.

Ale říkal jsem si,

že kdybychom měli

normální vztah,

veřejný…

Oba jsme to tak chtěli.

Zítra v Gazette vyjde oficiální dementi.

- Nemá smysl o tom přemýšlet. - Právě že má.

Možná to bude znít šíleně,

ale co kdybychom to nepopřeli?

Nepopřeli bychom to a před všemi bychom prohlásili, že se milujeme.

A že se chceme vzít.

Neříkám to, abych si zachránil krk. Myslím to vážně.

Protože to chci.

Od chvíle, kdy jsme se poprvé políbili.

Řekni, jestli se mi to jen zdálo, jestli…

- je to jen v mé hlavě… - Piere.

Nechci se vdávat.

Záleží mi na tobě, to víš.

A já tě miluju.

Promiň.

Bertovi spolužáci říkají,

že ho učitel přede všemi přísně potrestal.

A to je podle prokurátora Cantamessy důvod, proč mu rozbil hlavu.

Použil pouštní růži, kámen z učitelovy sbírky.

Vidíš, co dělá? Nic neříká.

Protože se ho na nic neptáš.

Dobře, takže…

Ahoj, já jsem Lidia.

Jsem tu, abych ti pomohla.

Prý se jmenuješ Berto.

Těší mě, Berto.

Chtěl bys, abych se tě pokusila dostat domů?

Myslela jsem si to.

Abych tě odsud dostala, musím ti položit pár otázek.

Dobře?

Je pravda, že tě ten učitel přede všemi potrestal?

Dělal to často?

Bil tě?

Pan učitel Borromei nikoho nebil.

Ostatní učitelé ano, pravítkem.

Ale on ne.

Jen na mě křičel.

Když jsem tam vešel, ležel na zemi.

Bylo tam hodně krve. Pak mi řekli, že je mrtvý.

Je to tak, bohužel.

Ale teď jsme tady,

abychom zjistili pravdu.

Když nám pomůžeš.

Myslíte, že budu moct jít domů?

Berto, lidé, kteří tě sem přivedli,

mají důvod se domnívat, že jsi pana učitele zabil ty.

Rozumíš?

Ale pokud je pravda, co jsi mi řekl, přesvědčíme je o opaku.

Dobře?

Detaily jsi nepamatuju.

Ale myslím, že tam byl i Enrico.

A hrál si s nějakou mechanickou pumpou,

jako jsi používal na svůj velociped.

Pumpoval a já se nafukovala.

Ale byla jsem lehká a vznesla se až nad Supergu.

- Jako balon? - Ano.

Přesně tak.

Kulatá jako horkovzdušný balón.

Nebo jako těhotná v posledním měsíci.

Miláčku, byl to jen sen.

Drahý,

zdálo se mi, že jsem těhotná.

Zdá se nám o spoustě věcí.

Ano, ale existují i prorocké sny. I Schopenhauer to říká.

Prosím, německou filozofii ne.

Jsi pyšný na to, co jsi udělal?

Lidia mě dostala do neřešitelné situace. Soud je prohraný.

V tom se pleteš.

Buržoazní noviny jsou proti tobě, to je pravda.

Ale jedny jsou připraveny tě podpořit.

Myslíš ty svoje?

Pokud jde o Lidii,

jsou Jacopovy noviny vždy odvážné.

Nejsi trochu posedlá, miláčku?

Chápu. Nebudu tě obtěžovat. Omluvte mě.

Jacopo.

Omluv mě, drahý.

Enrico, projednou mě prosím poslouchej.

Příběh, který tisk předkládá veřejnosti, je jednoduchý.

Na jedné straně je čestný válečný hrdina.

Na druhé jeho žena.

Nevěrná,

obhajovaná kamarádkou s pochybnou morálkou.

K věci.

Mluvme o kapitánu Guidu Fontanovi.

Enrico, prakticky nic o něm nevíme.

Nevíme, kdy narukoval.

Nevíme, jak získal medaili za statečnost.

Enrico, nevíme ani, jestli ve válce vůbec bojoval.

Pořád mám nějakou důstojnost, Jacopo,

a kategoricky odmítám soudit oběť zločinu.

Počkej. O to právě jde.

Když tvrdíš, že kapitán Fontana je oběť,

předpokládáš, že se Grazia nebránila oprávněně.

To je petitio principii.

Enrico, pokud chceš argumentovat sebeobranou,

musíš dokázat, že jediná skutečná oběť je Grazia.

A protože nemáš žádné další svědky,

tvá jediná naděje je,

že kapitán Fontana není ztělesněním ctnosti, jak všichni tvrdí.

Dost chabá naděje.

Takže tě nezajímá,

co kapitán Fontana dělal, než se oženil?

Vím, že v roce 1870, když Rubattino koupil

jménem italské vlády záliv Assab v Eritreji,

námořnictvo vyslalo loď Vedetta,

na které byl můj muž zástupcem velitele.

Zůstal tam několik měsíců.

Myslím, že byl v té době zraněn,

ale když jsme se potkali, už nesloužil.

O minulosti nemluvil. Nevím ani, kde žil.

V armádě se obvykle navazují velmi blízká přátelství.

Neudržoval kontakt s žádným z kolegů?

Neměl moc přátel.

Bylo s ním těžké pořízení.

To by mohlo pomoct.

Kdyby to někdo dosvědčil.

To je Lidiin nápad?

Prosím?

To je Lidiin nápad?

Ne, není to Lidiin nápad. Je to nápad.

Možná ne dokonalý, ale nápad.

Grazie, je to skvělý nápad.

A Lidia by s ním jistě souhlasila.

Napsala jsem jí dopis.

Kdybyste jí ho mohl předat.

Myslíš, že za mnou přijde?

Budu k vám upřímný.

Lidia už napáchala škody dost.

Teď jsem tu já

a ujišťuji vás, že ten proces nehodlám prohrát.

Pan Borromei tu postavil vědeckou laboratoř, jak vidíte.

Našel jsem ho tam na zemi. Jsou tam ještě skvrny od krve.

To je ta sbírka, o které jsi mluvil?

Ano. Podle prokurátora vzal Berto kámen a udeřil ho…

Pojď sem. Pozor na krev.

Dobře. Takže…

stojíme tady.

- Ano. - Povídáme si a já tě silně strčím.

Mohl by ses tam uhodit do hlavy,

spadnout na zem a rozmazat po podlaze krev.

Ale kdyby dítě,

menší než ty,

vzalo kámen, aby tě zezadu udeřilo, musel bys sedět na židli.

Kde podle prokurátora pan učitel seděl?

U stolu.

Vidíte to, ne?

Kdyby seděl tam, nemohl by spadnout tamhle.

Takže říkáš, že ho nechtěl zabít.

- Chtěl ho jen strčit. - Berto je jen kluk.

Nemyslím, že by ho mohl strčit tak silně.

Tak kdo to byl?

Pane řediteli, nevíte,

jestli se pan Borromei s někým z dospělých nebo učitelů pohádal?

Byl tu jen pár měsíců, takže si moc přátel neudělal.

Ale my dva jsme vycházeli.

- Každý to potvrdí. - Jistě.

Ostatní kolegové si ale mysleli, že je trochu výstřední.

Byl?

Mně byl sympatický. Byl to idealista.

Když rodiče nepřivedli děti do školy,

vyzvedával je doma.

Viděl prokurátor tohle?

Ano.

A?

Ne, neviděl.

To jsou portréty pana učitele. Děti mu je daly k Velikonocům.

Děti jsou velmi vnímavé, že?

„Ferrarotti Dante.

Via Rivarolo 9.“

Ahoj. Máš zpoždění, víš to?

- Možná, ale mám velkou novinu. - Dobře.

Za prvé, tohle je od Grazie.

A nestřílej posla.

Takže, udělal jsem, co jsi chtěla,

a výsledkem je, že jsem Enrica dotáhl na námořní velitelství,

kde nám, poslouchej dobře, dali seznam námořníků,

kteří byli v roce 1870 na lodi Vedetta s kapitánem Fontanou.

Jejich úkolem bylo chránit první italskou kolonii,

záliv Assab.

Takže Fontana byl v Eritreji.

Tam ho střelili do nohy.

Ale zjistím víc, protože jeden z těch námořníků žije v Turíně.

Tvůj bratr se ho snaží kontaktovat.

Dobře.

Usměješ se pro mě? Aspoň jednou.

Jen když Enrica přesvědčíš, aby mě vzal zpět k případu.

Jak ho znám,

tak ti tvůj vztah s Fourneauem nikdy neodpustí.

Tak mu řekni, že můj vztah s Fourneauem skončil.

Nikam to nevedlo.

Každopádně, nechci o tom mluvit.

To mě mrzí.

PROKURÁTOR FOURNEAU: PŘESTAŇTE ŠÍŘIT DRBY

Dobrý den, pane prokurátore.

Dobrý den, Ctihodnosti.

Jak si asi dokážete představit, nemám rád unáhlené soudy.

A už vůbec ne ty, které oslavuje tisk.

To rád slyším, Ctihodnosti.

Ale očekávám od vás jednoznačné vysvětlení.

Jak mám rozumět vašemu vztahu s doktorkou Poët?

Vůbec nijak.

Jsou to jen lži, Ctihodnosti.

Ale pamatuji si, že jsem vás spolu potkal v parku Valentino.

A co s tím?

Pokud mám vaše slovo, stačí mi to.

Máte mé slovo.

To jsem čekal.

Doufám, že už nebudou žádná překvapení.

Drahá Lidie,

ani nevím, kde začít,

ale celým svým srdcem cítím potřebu ti tohle napsat.

Omlouvám se,

že jsem tak dlouho tajila něco tak důležitého.

Nemám pro to omluvu, jen to, že někdy ve jménu přátelství

děláme hloupé, ba dokonce špatné věci.

Bála jsem se, že odejdeš.

Byla jsi moje jediná kamarádka a já nechtěla být sama.

Doufám, že mi odpustíš.

Mám tě moc ráda.

S nejhlubší láskou. Grazia.

Dobrý den.

Pan Ferrarotti?

Zdravím. Potřebuju mluvit s vaším synem Dantem, pokud je doma.

- Proč? Má průšvih? - Ne.

Vůbec ne. Potřebuju mu položit pár otázek.

Jak víte, Danteho učitel byl tragicky zavražděn…

Zase ten učitel?

Ano, ředitel mě požádal, abych se dětí zeptala,

co si o něm mysleli, takže…

Roso!

Přiveď sem Danteho!

Dělej!

Zrovna se vrátil z přádelny. Měl směnu do pěti.

Každopádně jsme už dávno věděli, že je Berto divnej kluk, víte?

Jednou Dantemu málem rozbil hlavu.

Tady je!

Pojď chlapíku. Ukaž paní tu ránu.

- Ne. - No tak, ukaž jí to.

Řekněte, jestli se takhle chová slušnej člověk.

Ahoj Dante.

Tohle jsi kreslil ty, že?

Ano, pro pana učitele.

Kreslíš moc hezky.

Tohle je pan učitel, že?

Jo, ale není si moc podobný.

A co tenhle obr?

Má to být někdo konkrétní?

Odpověz paní, buď hodný.

To má být…

pan Calcagno.

A to je kdo?

Majitel přádelny.

Ale není to obr.

Nevšímejte si ho. Pořád něco plácá.

Po deseti hodinách práce musí být unavený.

- Necháme ho odpočívat. - Běž.

Děkuju, Dante.

Smrt pana učitele Danteho velmi trápí.

Měli jsme ho všichni moc rádi.

Rozumím.

Prý to byl výjimečný člověk.

Děkuji. Na shledanou.

Pravda je, že pan Borromei byl pěkná osina v zadku.

Rozhádal celou vesnici, že prý děti nemají pracovat.

To říká i zákon, pane Calcagno.

Nosí domů peníze.

A vám vydělávají taky, že?

A pak se objeví ten otrava a bere vám levnou pracovní sílu.

Jistě. Za vraždu vždycky může šéf.

To jsem neřekla.

Nejsem hlupák, paní advokátko.

Možná vám někdo řekl, že jsem se s učitelem hádal,

a udělala jste si obrázek.

Takže jste se hádali.

Poslyšte, nechme toho.

Nemusím vám nic vysvětlovat, ale ušetřím vám čas.

V den vraždy jsem byl v Comu nakoupit zásoby hedvábí.

Bydlel jsem v hostinci Lario.

Napište jim a nechte si to potvrdit.

A teď, jestli dovolíte, mám práci.

Už jde.

Když mi pomůžeš, bude to rychlejší.

A co pak?

I kdybychom utekly, co bude s Milou?

Říkalas, že je chytrá.

Když utečeš ty, třeba uteče od strýce. Řekni jí, kde jsi, a přidá se k tobě.

Ale když tu zůstaneš a odsoudí tě…

Protože víš, že tě odsoudí, že jo?

Obávám se, že ano.

A co pak?

Po rozsudku tě dají pod maximální ostrahu.

Už nikdy svou dceru neuvidíš.

Poslední slyšení je za týden. To nestihneme.

Možná ne.

Ale aspoň jsi to zkusila.

Viděl jsem hodně pekelných míst, ale záliv Assab…

Slunce pálí do očí. Není tam voda.

Písek, prach, co se dostane všude.

A pak tam byl Fontana, který nám dělal ze života peklo.

- Ale byl to vyznamenaný hrdina, ne? - No…

Vím jen, že mě nesnášel.

Jednou mě nechal sedm dní v base,

protože se mi neleskly boty.

V Assabu.

Řekněte nám o jeho zranění v boji.

V jakém boji?

To zranění si způsobil sám. Omylem se střelil do nohy.

Jinak trávil většinu času s mladými místními dívkami.

Prosím?

Říkal, že jsou svolnější než bílé holky.

Čím menší byly, tím víc se mu líbily.

Malé vzrůstem?

Enrico…

Pane poslanče, kde to žijete?

Omluvte mě. Pokračujte. Hned se vrátím.

Pokračujte. Prosím.

Tereso, co to děláš?

Holčička bude potřebovat novou postýlku.

Už víš, že to bude holčička?

Cítím to.

Můj manžel, poslanec Poët.

Pane poslanče, dobrý den.

Srdečně gratuluji.

- Ach. - Děkuji.

- Miláčku? - Ano?

Nechci tě kritizovat,

ale nemyslíš, že je to trochu předčasné?

Dnes ráno jsem třikrát zvracela.

- Aha. No, v tom případě… - Jo.

- Jen tak dál. - Děkujeme.

Pokračujte.

Ten Edoardo Guarino, námořník z Vedetty,

tvrdí, že kapitán Fontana koupil a přivezl do Itálie

nezletilou Eritrejku jménem Amira.

O tom mi Grazia neřekla.

No právě. Nevím, jestli je to vůbec pravda.

Navíc mám dojem,

že vůči kapitánu Fontanovi chová osobní zášť.

Aha.

I kdyby to byla pravda, neexistuje žádná dokumentace.

Žádné papíry, nic.

Víme, kde se kapitán po návratu z Afriky usadil?

Víme, že se narodil v Turíně,

studoval v La Spezii

a po svatbě koupil byt v Janově.

Bohužel předtím po něm není ani stopy.

- Paráda. - Jo.

- Byl jsi na matrice? - Na matrice? Proč?

Fontana se vrátil se zraněnou nohou, že?

A když se muži zraní, vždycky jdou brečet k mámě.

Najdi ji a možná najdeme i jeho.

A jéje.

Dost! Vy dva, běžte!

Hrajte pořádně, je to jasný? Míč doprostřed, pohyb!

Musím jít.

Co se stalo?

Nic. Díky, jsi úžasný.

Ale…

Povíš mi o svých kamarádech?

- Moc jich nemám. - Ne?

Jak to?

Víme, že ses popral se spolužákem

a rozsekl mu hlavu.

- Proč nemlčíš? - Berto.

- Pardon. - Tak dostanete mě domů?

Chci, ale nejdřív musím vědět, že jsi mi řekl celou pravdu.

Pereš se často?

Jo, občas se to stane.

- Ale panu učiteli jsem nic neudělal. - Dobře, ale proč ses pral s Dantem?

Pan učitel mu dával soukromé lekce.

Říkal, že je chytrý a že by měl dál studovat.

Chtěl ho vzít na internátní školu pro bohaté.

A jak ses kvůli tomu cítil?

Nevím.

Špatně.

Ale nakonec ho Danteho táta nikam poslat nechtěl.

Prý musí pracovat.

Jako on, jako všichni ostatní.

Jasně.

Co tím myslíte?

Myslíte si, že jsem to byl já?

Právě naopak, Berto.

Pamatuju si, co jsem ti slíbila.

A právě jsi mi dal velmi důležitou informaci.

Jakou?

Můžu dál?

Manžel není doma.

Nehledám vašeho manžela.

Chtěla jsem mluvit s vámi.

Roso.

To je váš manžel, že?

Pan učitel ho chtěl přesvědčit, aby nechal syna studovat.

Myslím, že se kvůli tomu pohádali.

A Dante je viděl.

V následujících měsících pan učitel naléhal,

váš muž ztratil trpělivost, jednoho dne ho asi strčil trochu víc

a učitel zemřel.

Možná to byla nehoda, možná ne. Ale stalo se to a vy…

Víme, že pracujete s advokátem Berta Tonelliho.

Nemáme si co říct.

Roso, nemůžu tě k ničemu nutit.

To nemůže nikdo.

Ale chtěla bych ti…

dodat odvahu

říct, co se stalo,

protože víš, že to není vůči tvému synovi fér.

Není fér, aby se dítě dřelo v přádelně jako mezek.

Není fér žít uprostřed násilí

a nedokázat si představit jinou budoucnost než tu otcovu.

A kvůli tvému muži je teď ve vězení další dítě.

A to taky není fér.

Nechceš to udělat pro sebe? Fajn.

Udělej to pro ně.

Udělej to pro syna, Roso. Pomůžu ti.

Jsi tu zase?

Paní už odchází, Ernesto.

Tak co? Odcházíš, nebo ne?

Nebo mě zabiješ jako toho učitele?

Přestaň, Ernesto! Přestaň!

Drž hubu!

Běž!

Roso.

Nemůžu tě pořád bránit.

Promiň.

Roso.

Roso.

Roso!

Roso!

Roso!

Roso!

Mami!

Vidíš, byla to prozřetelnost, že jsme se potkali.

Nebo štěstěna.

Díky.

Není zač.

Už na univerzitě jsi byla nejlepší.

Teď, když už drby utichly, uvidíš, že i tvoje kamarádka…

Pšt, ne.

Nosí to smůlu.

- Promiň. - Jo.

Dostala jsi můj dopis?

Nemusíme o tom mluvit, Grazie.

Ano, musíme o tom mluvit.

Chtěla jsem se omluvit. Byla jsem sobec.

Před pár dny jsem měla sen.

Vlastně noční můru.

Byla tam…

popravčí četa, která mě chtěla zastřelit.

Měla jsem svázané ruce.

A můj otec četl obžalobu.

Bylo to hrozné.

Realistické.

Jsme stejné, Grazie.

Vždycky jsme byly na špatné straně.

A chápu, proč jsi to udělala.

Ať už to bylo sobecké, nebo ne.

Když ses vdávala, udělala bych cokoliv, abych tomu zabránila.

Měla jsi.

Měla jsem.

Takže jsme zas kamarádky?

My dvě budeme kamarádky navždy.

Promiň.

Škoda, že mě zastřelí.

Ale ne.

Dostaneš maximálně doživotí.

Trochu nucených prací.

Už přes 20 let nikoho nepopravili.

To se nestane.

Uvěří ti.

Doufám.

Slibuju.

PENZION STELLA

Dobrý večer. Pokoj 16, prosím.

Máte poštu. Převzal jsem ji za vás.

Děkuji.

Výhrůžky. Výhrůžky. Nadávky.

PRO LIDII POËT OD BERTA

Tenhle si nechám.

Slečno advokátko, vedle je někdo, kdo se po vás ptal.

Rodiče kapitána Fontany žili tady v Turíně, v Porta Nuova.

Dům však šel do dědictví.

A hned ho prodali, takže to je slepá ulička.

Ale našel jsem ručně psanou závěť,

která zmiňuje obrovský majetek u jezera Grande v Aviglianě.

Vidíš?

Vila o 800 metrech čtverečních.

Zůstala jako dědictví.

Zítra tam s Enricem jedu.

„Mému synovi Guidu Fontanovi, který tam už trvale bydlí.“

Není to moc, já vím. Není to moc.

Ale kdyby si tam někdo vzpomněl na eritrejskou dívku…

Mohl bych z toho udělat článek.

Myslíš, že by to porota vzala v úvahu?

Kdybychom našli přímo Amiru, bylo by to jiné, ano.

Pokud pořád žije v té vile, nemělo by to být těžké.

Ano, ale opatrně. Optimismus je pro politiky.

Slyšela jsem, že Consuelo zpívá v Miláně.

A co?

- Nic, jen tak. - Ne, co…

Co s tím má Consuelo společného?

Nic, jen konverzuju.

Lidie, mluvíme spolu.

Snažíme se vyřešit vážný problém. Co s tím má Consuelo?

- Jen se ptám. - Neptej se!

- Dobře. Pšt. Dobře. - Neptej se.

Promiň. Přehnal jsem to. Promiň.

Ne, ty promiň. Nechtěla jsem…

Lidie, Consuelo je úžasná.

Je úžasná.

Ale připadám si s ní nepatřičně, protože mě miluje.

A já ji ne.

Víš, kdy mi to došlo?

Když jsi řekla, že už nejsi s prokurátorem.

Protože, jak sis asi domyslela,

když jsi to řekla, byl jsem rád…

- Přestaň. Radši běž. - Proč?

Protože to, co říkáš, je absurdní a ty to víš.

Přestaň! Víš, co je absurdní, Lidie?

Že jsme tady

a nedokážeme říct, co si myslíme.

A nevím proč.

Protože nechceme někomu ublížit? Protože sami nechceme trpět!

Ale i když budeme dělat, že se nic neděje, je jasné…

Co?

Co?

To mi řekni ty.

Sakra.

Měla bys jet do Avigliany taky.

Enrico mě asi nebude chtít vidět.

Všechno se vyřeší, Lidie.

Pa.

Zítra v osm ráno. Buď připravená.

Ano. Pa.

Zítra.

PRO LIDII POËT OD BERTA

DĚKUJI

PRO LIDII

OD TERESY – NALÉHAVÉ

Drahá Lidie, doufám, že tě tento dopis nerozruší.

Píšu ti, abych tě informovala o hrozném nedorozumění,

které by mohlo ohrozit štěstí mého bratra Jacopa.

Consuelo čeká jeho dítě,

ale bojí se mu to říct,

protože má absurdní strach, že tě stále miluje.

Prosím, neříkej mu to, ale zkus se, pokud můžeš,

vyhýbat jakémukoliv kontaktu s ním.

Chci, abys věděla, že jsem ti neodpustil.

Dobře, chápu.

Dobře.

Nechci, aby sis dělala naděje.

To je ona.

Amira.

Lidie.

Udělal jsem něco špatně?

Pojďte se podívat.

Udělali jsme chybu, Jacopo.

Překlad titulků: Veronika Šnyrychová