Original subtitles

Luko!

Eriku!

Pojď, jdeme. Musíme jít.

Ale já nechci odejet.

Musíme jet.

Zítra mám práci a ty máš školu.

Prázdniny skončily.

Ale já nechci chodit do školy.

O tom jsme už mluvili.

Máš pravdu.

Škole je fajn.

Ale univerzita nemá smysl.

Nedávno jsem četl článek o tom, jaký je nesmysl chodit na univerzitu.

Ale no tak. To mu neříkej.

Uvidíme, jaký budeš mít názor, až budeš otcem.

No ...

Myslím, že je důležité hledat to nejlepší pro jejich budoucnost.

A nemyslím si, že instituce plná frustrace

a naivních lidé je to nejlepší.

Mně se na univerzitě líbilo.

Protože ty jsi vždycky byla z nás dvou ta divná.

Vlastně jsi mi ani neřekl,

volali ti z toho obchodu?

Ne ...

Ale řekli mi, že to může nějakou dobu trvat.

Vlastně jsem chodil na kurz narativního psaní.

Je to ve španělštině, ale myslím, že by mi to mohlo pomoci.

Vysvětlí ti celý proces,

jak vyprávění vést ...

Dej žádost a zaregistruj se.

Slibuji, že ti ty peníze vrátím.

Luko, pamatuješ si, co jsme si říkali o lžích?

To, co právě řekl tvůj strýc, je lež.

Neboj se.

Zjisti o tom více informací.

Jsi si jistá?

Nejde o půjčku, ale spíš o investici.

Investice do rodiny. To se mi líbí.

Investice do starší sestry, přesněji řečeno.

Děkuji.

Jak se cítíš?

Dobře.

Nevím, nemyslím si, že se dost snažím.

Nevím. Samozřejmě, že ano.

Vidí, jak moc se snažíš a jak moc tady chceš zůstat.

Tohle je pro mě velmi důležité.

Ale jsem roztěkaná.

Ještě se nevrátil.

Brzy se vrátí, uvidíš.

Nebuď dlouho vzhůru.

Pojď, jestli se tu budeme bavit, přijdeme pozdě.

Zkontroluj dveře, prosím.

Děkuji.

Jak se máš, Marcio? Ahoj, Teo.

Jdu hned do síně.

Jak to ráno šlo? Velmi dobře.

Kurátoři jsou už tady

a brzy se začnou vykládat obrazy.

Za chvíli přijede nákladní auto.

Kdybys potřebovala pomoct ...

Nedělej si s tím starosti.

Vím, že máš hodně práce s restaurováním.

Soustřeď se na to, abys odvedla co nejlepší práci.

Vedení společnosti přijímá zaměstnance

do našeho oddělení.

To jsem netušila.

No, ode mě jsi to neslyšela.

Ale co když se nevrátí?

Zkoušela jsi volat k jeho rodičům?

Mohli by něco vědět.

Přemýšlela jsem o tom, ale ...

Možná je ještě příliš brzy.

Takže neřekl ti nic, co by bylo nějak podezřelé.

A všechny věci má pořád doma.

Víš, jak to chodí ...

Proč ještě chvíli nepočkáš?

A pokud se nic nedozvíš i za několik dní,

začneš hledat.

Nevím.

Ahoj, lásko.

Co se děje, kámo?

Jdeme, mám toho dneska ještě hodně.

Mám ti to vzít?

Co že jsi dnes tak potichu?

Já ... setkal jsem se v jídelně s dívkou.

Studuje na učitelku.

Chvíli jsme si povídali.

Ale to je úžasné.

Jak se jmenuje?

Sophie.

Slyšel jsi to, Luko?

Tvůj strýc dospívá.

Brzy opustí hnízdo.

Ale nedělej to, jako vždycky, dobře?

To bychom je nepoznali.

Nedělej si z toho těžkou hlavu, jo?

Byl to jen pokec.

Proto máš na sobě tu košili, kterou jsem ti dala k narozeninám?

Pořád máš obavy.

Taky ti nic neřekl?

Ne, vypadal ...

v poslední době velmi vážný.

To mě znepokojovalo.

Vlastně víc než jen vážný,

byl rozrušený.

Ano.

Měla jsem špatné období.

To ty víš.

Ale je to zvláštní.

Cítím hluboko uvnitř sebe,

že už ho možná nikdy neuvidím.

To neříkej.

Vždycky se vrátí.

Starej se o něj a on se postará o tebe.

Teď víc než kdy jindy musíš být silná.

Pro Luka a pro dítě.

V každém případě,

nechtěla bych mu přidělávat starosti.

Vím, že mluvíte o mně.

To není pravda.

Ano, je.

Tak se podívej, chytráku,

když toho tolik víš, řekni nám:

Jak bylo dnes ve škole?

Co to znamená?

Je to těžké.

Co je těžké?

Škola.

Nerozumím dobře španělsky

a těžko se soustředím na vyučování.

Neházíme ručník do ringu při první příležitosti.

Ne, spolužáci se mnou nemluví,

protože mi nerozumí

a ani já nerozumím jim.

Dnes jsem se požádat spolužáka o zelenou barvičku,

ale nemohl jsem, protože jsem si nemohl vzpomenout, jak se to říká.

Na té druhé škole se mi líbilo, mám tam přátele.

Tady je to pro mě těžké.

Není to tak složité, musíš to prostě zkoušet.

Stydím se. Nemůžu.

Budu hned zpátky.

Sledujete mě?

Kdo jste?

Nedávno jsem vás také zahlédla.

Omlouvám se.

Vím, že bych tu neměl být.

My se známe?

Ano.

Tudy.

Posaďte se. Děkuji.

Takže jste říkala, že je váš manžel nezvěstný.

Zkoušela jste místa, kam obvykle chodí?

Pracovně, ve volném čase? Ano, no, tak trochu.

Víte ...

je neobvyklé, že by byl tolik dní mimo domov.

Tolik dní?

Říkala jste, že jste ho viděla naposledy

před dvěma dny.

Ráno. Je to tak?

Pokud souhlasíte, zaznamenáme si

jeho fyzický vzhled, abychom dokončili záznam.

Je hubený ...

vysoký,

má mírně shrbený postoj,

tmavé vlasy, medové oči ...

Jaké měl na sobě oblečení?

Hnědá bunda a džíny.

Určitě přišel domů z ranní procházky.

Vždycky chodí přes zahradu.

Proč jste nepřišla dřív?

Stále jsem věřila, že se vrátí.

Rozumím.

Pamatujete si,

že by to už někdy udělal?

Zmizel na delší dobu?

Ano.

Není to poprvé, co takhle odešel.

A není to také poprvé, co jsem ohlásila

jeho zmizení na policii nebo na velvyslanectví.

Ale vždy se nakonec vrátil.

Tentokrát je to ale jiné.

Můj manžel byl válečný zpravodaj.

Před několika lety odešel do důchodu, ale ...

trpí posttraumatickým stresem.

Když už dříve odešel a vrátil se,

stejně by to mohlo být i tentokrát.

Říkám vám, tentokrát je to jiné.

Ahoj, Marcio. Ahoj.

Další den v kanceláři.

Připomeň mi, abych ti poslala katalog výstavy.

Mimochodem, Marcio,

Pamatuješ si, co jsem říkal o vzdělávacím oddělení?

Budou tam studenti dějin umění.

Jestli chceš radši ... Neboj se, přednášku zvládnu.

To je v pořádku.

Cokoli, co bys potřebovala pro prezentaci

prostě jdi do mé kanceláře a vezmi si to.

Je šarmantní. Kdo? Teo?

Měla bys navštívit některou z jeho přednášek

protože je to úžasný zážitek.

Jak strukturuje své přednášky, rozměr, který dává umění ...

Nikdy jsem nepotkala člověka s větší vášní.

Je také pravda, že tady tráví mnoho hodin.

Jako vedoucí oddělení, koordinátor konferenčních výstav ...

To vše pomáhá vyhnout se přemýšlení.

On nepřemýšlí?

Teo je sám.

Před více než rokem ho opustila manželka.

Nemluví o tom.

No, to je docela pochopitelné ...

To jsem netušila.

Velmi si ho vážím.

Byl u nás doma několikrát na večeři.

Příště bys měla přijít také.

Teo mi řekl, že chceš mluvit španělsky, ano?

Ano, myslím, že je to tak nejlepší.

Dobré ráno, dobré ráno všem.

Je mi potěšením představit vám kolegyni,

která bude přednášet tuto prezentaci.

Je historičkou umění

a v současné době pracuje v muzeu

jako hostující restaurátor v italském oddělení barokní malby.

Takže až budeš připravená ...

Děkuji mnohokrát.

Především,

za rámec prací, o kterých jsme se tady zmiňovali,

José de Ribera, El Espanoleto,

zanechal v každém ze svých děl

odkaz výjimečné estetická a plastické identity.

Stejně jako jeho učedníci, Giordano a Falcone,

po něm.

Slepí, žebráci nebo mrzáci...

Byla jsi fantastická, Marcio. Opravdu?

Měla jsem pocit, že jsem některá slova komolila.

Vůbec ne, byla jsi skvělá.

Nebuď na sebe tak přísná.

Lidé tě velmi pečlivě sledovali. To je úžasné.

Určitě jsi udělala velký dojem na manažery.

Mají vysoká očekávání.

Byli tam manažeři? Ano, samozřejmě.

Obvykle navštěvují konference a semináře.

Vědí, že pracuješ na restaurování,

ale byli fascinováni tvým způsobem výkladu.

Těší se na finální prezentaci uměleckých děl.

Uvidíme se zítra. Ano, uvidíme se zítra.

Tak sem tedy chodíš.

Ano.

Tady se mi to líbí.

To okno má v sobě něco,

co mě opravdu inspiruje.

Pozoruji lidi, kteří procházejí kolem ...

A nikdo mě neobtěžuje.

Můžeme si objednat?

Ano.

Luko, můžeš mi vzít tašku a sehnat nám místo?

Sophie ještě nepřišla?

Ne, musí něco dodělat.

Ach, Eriku ...

včera,

mě sledoval nějaký muž.

Ne, takhle ne.

Byl to ten samý muž, kterého jsem viděla před několika dny.

Po práci.

Mluvila jsem s ním.

Říkal věci, kterým jsem nerozuměla.

On říkal, že se známe.

Necítila jsem se v nebezpečí.

Vypadal smutně.

Jako by mi chtěl pomoci.

Co to děláš?

Nic, jen přemýšlím.

Přemýšlela jsem, co mám udělat s dětským pokojem.

Myslela jsem, že bych ho mohla použít jako odkládací místnost.

A pověsit záclony, které mi dala máma.

No, určitě také vymaluji.

A já použiju Lukovu postýlku.

To zní dobře.

Konečně s tou nepoužívanou místností něco uděláš.

No, vlastně mě napadlo využít i tu tvojí,

tak si pospěš, abys svůj život nasadil do správných kolejí.

Ahoj všichni, jsem doma.

Co děláte?

Strýc Eric říká, že ho čerstvý vzduch inspiruje.

Udělal sis domácí úkoly?

Před chvílí jsme skončili.

Mami,

kdy se vrátí táta?

Ahoj, co si myslíš o kapitole, kterou jsem napsal?

Ty postavy ...

všechno snadno zvládnou.

Vždy si najdou cestu, jak se dostat nahoru.

Vypadají jako přeludy.

Velmi shovívavé.

Zkus je postavit do nemožných situací.

Řekla bych, ... například jako moře.

Moře?

Ano.

Moře, ve srovnání s uměním,

představuje strach, chaos.

Místo, kde nikdo nemůže hledat pevný bod.

Možná najdeš něco podobného.

Rozhlídni se kolem sebe.

Ale celkově se mi to líbilo.

Co teď probíráte ve škole?

Evoluci.

Luko, proč se nezeptáš mámy na otázky, které pokládáš mě?

Mami, kde budeme za 300 let?

Myslím, až zestárnu a zemřu.

Roky budou plynout, ale co bude následovat?

Co myslíš?

Myslel sis, že ti projdou takové otázky?

To je velmi složitá otázka, Luko.

Myslím, že existují otázky, které zůstávají bez odpovědi

i po tisíci letech.

Snídaně je posvátná část dne.

Prosím?

Řekl jsem, že při snídani se cítím svobodný.

Nemyslet, nevnímat nic jiného.

Opravdu se hrozně stydím.

Poznal jsem vás, protože sem chodíváte často.

A četl jsem několik vašich článků v univerzitním časopise.

Rád vás poznávám.

Děkuji mnohokrát.

To je velmi lichotivé.

Zajímáte se opravdu o svět umění?

Víceméně, i když je to čistě koníček.

Baví mě cestování, fotografování ...

Ve skutečnosti pracuji v restauraci, abych zaplatil svoje studia.

Pracujete tady už dlouho?

Několik měsíců.

Ale brzy tady končím.

To, co děláte, vás baví.

To vidím.

Jo? Jak to víte?

Protože jsou věci, které člověk pozná.

Už vás nebudu obtěžovat.

Přeji vám hodně štěstí.

Děkuji.

I když, upřímně řečeno, nevěřím na štěstí.

Ne?

Dnes jsem na něj začal věřit.

Uvidíme zas při snídani.

Dobrý den, jak vám mohu pomoci?

Chtěla jsem se vás na něco zeptat. Jistě.

Právě jsem viděla výstavu fotografií v místnosti 9.

Ano, skvělá.

Miller byl jedinečný v tom, že dělal tenhle typ reportáží.

Jeho výstava je nádherná.

A viděla jste ho přímo tady někdy v poslední době?

Víte, jestli ...? Ne.

Viděla jsem ho jen jednou a to už je dávno.

Sotva promluvil, zdálo se, že...

Zdálo se, že ...

Máte zájem o další výstavy fotografií?

Mohu vám nějaké další doporučit.

Luko.

Večeře je hotová.

Už jdu.

Co s těmi knihami děláš?

Vypisuji si všechna slova, kterým nerozumím.

S těmi zbývajícími mi pomůže máma

až skončí.

Luko,

má tě moc ráda, víš?

Vím, že jsi v poslední době trochu roztěkaná.

Příchodem tvé malé sestry,

nebo bratra.

A z práce.

Víš, co udělala, když jsme byli malí?

Byli jsme ve tvém věku.

Bydleli jsme v Looe, v našem domě na pobřeží.

V Looe je obrovský útes.

Vždycky nám říkali, abychom si tam poblíž nehráli, abychom nespadli.

Bylo to tam velmi nebezpečné.

Pak, ...

jednoho dne jsme si šli s tvou matkou hrát.

Samozřejmě jsme byli přímo u útesu.

Vlny se rozbíjely o skály.

Hrál jsem si a tvoje máma byla ode mě daleko.

Já jsem docela zlobil a dostal jsem se příliš blízko útesu.

Hrál jsem si a skákal

a v euforii, kterou jsem cítil ...

uklouzl jsem a spadl do moře.

Nemohu ti říct, co se stalo potom, protože ...

vše se odehrálo velmi rychle,

co si ale pamatuji je,

že když jsem otevřel oči,

byla tam.

Seděla na obrubníku a tvůj dědeček

na ni křičel a nadával jí.

Ani se nezachvěla.

Její krk a paže byly

plné škrábanců, ale její výraz se nezměnil.

Mlčky jsem seděl vedle ní.

Pozorovala ji.

Nikdy si nestěžovala.

Ani od bolesti kvůli trestu.

Seděla, ...

dívala se upřeně před sebe.

Byla klidná.

Tehdy jsem si uvědomil, že ona taková je.

Stará se o ostatní a nic za to nechce

... teď můžeme jasně vidět její dramatický výraz.

Jestli jste si všimla,

stav obrazu byl hrozný.

Vidíte celý tenhle okraj?

Ano,

Když jsem si prošla dokumentaci, potvrdil jsem to.

Byla tam vrstva špíny

silnější, než jsem si představovala.

Hlavním problémem bylo,

že byly v historii obrazu provedeny i další zásahy.

Nezapomeň to zmínit při závěrečné prezentaci.

Omlouvám se, že vás obtěžuji.

Máte telefonát ze školy vašeho syna.

Prosím.

Počkejte.

Co tady děláte?

Co chcete?

Dejte mi pár minut.

Prosím vás.

Nemám moc času.

Chci jen minutu vašeho času.

Neublížím vám.

Chci si jen promluvit.

Co jste dnes dělala?

Kdo jste?

Já jsem Aniello.

Proč mě sledujete?

Nesleduji vás.

Ale chápu, proč to tak cítíte.

Řekli mi, že to tak bude.

Co? Co tak bude?

Tohle.

Zvláštní pocity.

Okamžiky, které se střetávají.

Nechápu, o čem mluvíte.

Chci vám jen pomoci.

Pomoct mě?

Právě teď potřebuji někoho, kdo by mně poradil, jak najít svého manžela.

Co?

Co se děje?

Omlouvám se, já ...

Někdy je to pro mě těžké.

Proč mi neřeknete, o co tady jde ... všechno?

Protože mě neopustíte.

Už je to lepší

Zjistím, co tě bolí? Hlava?

Lhal jsi?

Lhal jsi.

Luko, co jsme říkali o lžích?

Nechci chodit do školy,

už jsem ti to řekl.

Ale ty musíš chodit do školy.

Dobře, tak jdeme.

Než si to rozmyslím.

To bylo rychlé, Marcio. Je vše v pořádku?

Ano, o nic vlastně nešlo.

A kdo je ten roztomilý kluk? Jak se jmenuješ?

Jmenuji se Luka.

Luka. To je zvláštní jméno.

Má jméno po jednom z Riberových žáků.

Luka Giordano?

To se mi líbí.

Vzpomínám si, že před časem ...

Líbí se ti to?

Podívejte se.

Když umělec vytvoří dílo,

chce, aby vněm byla nějaká zpráva.

Lidé jako já se o to starají.

Studujeme rohy,

textury.

Sledujeme dialog.

A to nás spojuje napříč časem.

Víš, Luko,

I já se bojím, že udělám chybu.

Podívej, chci ti něco ukázat.

Tady přímo před tebou ...

tady jsi ty tvůrcem emocí.

Vše se změní,

když se přestaneš dívat a staneš se tvůrcem.

Na co myslíš?

Mám takový pocit,

že tady něco není v pořádku.

Už je to několik dní.

Přemýšlím, že vyvěsím plakáty.

Nemyslím si ale, že to pomůže.

Už by mě nic nepřekvapilo.

Co když opustil zemi?

Tahle situace ...

Můžeš mi podat omáčku, prosím?

Kam jdeš?

Chci jen dopsat nějaké věci do knihy.

Dobře, můžeš jít.

Takže setkáš se znovu se Sophií?

Nevím.

Proč ne?

Je to složité.

Hej, Luko.

Ani jsi mi neřekl, co jsi dnes viděl v muzeu.

Počkejte.

Jste v pořádku?

Nezavolal jste mi, jak jste slíbil.

Cože?

Před několika dny jsem tu byla nahlásit zmizení mého manžela.

Nezdá se, že by vás to zajímalo.

Počkejte chvíli. Snažím se si vzpomenout, ale nechytám se.

Je pravda, že jste tu byla.

Ale nezmínila jste se o manželovi.

Podívejte, nevím, jestli je to vtip.

Řekl jste mi o databázi

a řekl jste mi, že mi zavoláte, když něco najdete.

Co myslíte tím, že říkáte nezmínila jste se o manželovi ?

Neřekla jste ani slovo o manželovi.

Neřekla?

Vůbec ne, ale teď už musím jít. Počkejte.

Co to děláte?

Potřebuji, abyste mi řekl ...

Prosím, jen jednu věc.

Když říkáte, že jsem nemluvila o svém manželovi ...

o čem jsem tedy mluvila?

Omlouvám se. Musím jít. Mám schůzku. Dobře?

Dnes bude plno.

Tým, konference, lidské zdroje...

Dnešní den bude náročný.

Lidské zdroje?

Neřekli ti to?

V oddělení je volné místo a vyhodnocují kandidáty.

Schůzka se koná dnes odpoledne.

Víš, jak to chodí, že, Marcio?

Potřebujeme ty nejlepší a každým rokem se objevuje víc lidí.

Přijíždějí specialisté, vědci jako ty, historici ...

Viděla jsi to.

A mimo jiné, oceňují dovednosti, odhodlání ...

Jak dlouho se věnuješ restaurování?

No, tady v muzeu už více než 15 let.

Tehdy to bylo jiné.

Teď už ani nevím, jestli by mi dali šanci.

No, musím jít,

mám tu ještě některé povinnosti, které musím dodělat.

Nepleť se do toho, Eriku.

S tebou to nemá nic společného. Musíš se uklidnit.

To je směšné.

Není to směšné.

Neměl by se přibližovat k mé skříni.

Jsi na něj příliš přísná.

Udělal chybu, to je vše.

Nech to být.

Uděláme to po tvém?

Žijeme si bezstarostný život,

protože nejsme schopni být zodpovědní nebo soběstační.

Uděláme to takhle?

Řekni.

Ne, Eriku.

Nejsi ten nejlepší příklad.

Pocta autorovi knihy A pak, moře v Národním divadle".

Jak ses v noci vyspal?

Špatně.

Nenechají mě ani na chvíli na pokoji.

To je normální. Sestry se starají.

Protože jsi tak milý, protože jsou z tebe nadšené.

Nechci, aby si mě někdo všímal.

Zvláště ne ty,

které se na mě šklebí, že sem musí.

Vtrhnou do pokoje jako by se blížil konec světa.

Nechci, aby se na mě někdo takhle díval.

A co děvčata, navštěvují vás?

Ano.

Ale,

chodí sem s úkoly ze školy.

Být tady je ztráta času.

Zas tolik jsem se nezměnil.

Myslíš si to?

No, snažím se tak vypadat.

Žádná hořkost?

Ne, vůbec.

Já ...

Udělal jsem jim radost.

Nevím, co by se mnou bylo ...

Dosáhl bys všeho, co by sis umanul.

Vážně.

To není pravda.

My dva jsme byli dobrý tým.

Nebo ne?

Opatrně!

Co?

Teď se na mě díváš stejně jako oni.

Luko, pomůžeš mi složit prostěradlo, prosím?

Neřekla jsi mi, jak probíhala konference.

Proběhlo to dobře?

Ano.

Cítila jsem se v pohodě, když jsem mluvila španělsky.

Nemohla bys to dělat v angličtině?

Ano, ale nebylo by to stejné.

Kromě toho chci ukázat, čeho jsem schopná.

Luko, můžeš z pokoje přinést vyprané prostěradlo?

Myslím, že se to stalo, když jsem byla ještě studentka.

Nebo v posledních dnech na univerzitě.

Když jsem poprvé uviděla, San Andrés od Ribery.

Nevím, jestli to byly jeho ruce

nebo jeho kůže.

Díky tomu jsem si uvědomila, že se liší od ostatních.

V té době jsem pochopila,

proč dělám to, co dělám.

Je mnoho způsobů, jak milovat, Eriku.

Jednoho dne přijdeš na to samé i ty.

Dobře.

Napřed složím to prostěradlo a pak půjdu spát.

Promiňte. Promiňte, počkejte.

Počkejte chvíli.

Prosím, nechte mě jít. Potřebuji mluvit s policistou, prosím.

Prosím, je to naléhavé. Opravdu je to naléhavé.

Co se děje?

Potřebuji si promluvit s někým, kdo mi může pomoci.

Co se vám stalo?

Hledám svého manžela.

Prosím, už nevím, kam se obrátit.

Postarám se o to.

Mám trochu času, pojďte se mnou.

Z toho, co jste mi řekla,

možná byste se měla vrátit na policii.

Byla jsem tam, nic mi nedokázali říct.

Asi nejlogičtější by bylo počkat.

Už nemůžu čekat.

Nerozumíte tomu.

Kolem mě ...

Cože?

Moje rodina si neuvědomuje, co se děje.

Policista, se kterým jsem mluvila,

nechápal, že jsem mluvila o svém manželovi.

Opravdu potřebuji vaši pomoc.

Cokoli mi můžete říct.

Já jen ...

chci, aby se vrátil.

Možná opustil zemi nebo ...

Nevím.

Jaké je příjmení vašeho manžela?

Miller.

Počkejte tady na mě.

Právě jsem zkontrolovala záznamy.

Pod takovým jménem tam není nikdo uveden.

Co to říkáte?

Neexistuje žádný záznam o muži středního věku

s popisem, který jste mi poskytla.

Nechápu to.

Tyto informace byste měli mít.

Obávám se, že muž, kterého hledáte, neexistuje.

Jestli potřebujete něco dalšího ...

Ne.

Musím vyzvednout syna ze školy.

Co se děje, mami?

Nic.

Jsem jen unavená.

Co čteš?

Nic zajímavého.

Má tě rád.

Jak to víš?

Protože existují věci, které prostě víš.

Víš, Luko,

v posledních dnech jsem byla trochu nesvá.

Proč?

Zítra musím udělat prezentaci před mnoha lidmi.

Nejsi nervózní?

Hodně.

To bych nedokázal.

Nic jsi mi neřekl o tvých kamarádech ze školy.

Máš už nějaké?

Co se děje?

Hraju si na hřišti, ale ne moc.

Nemluvíš s nimi?

Proč ne?

Jsou spolu přátelé už dlouhou dobu.

Dobře si rozumí.

Proč je nepozveš domů?

Nemyslím, že by přišli.

Uvidíme se později.

Miluji tě, Marcio.

Vždycky tě budu milovat.

Věděl jsem to od chvíle, kdy jsem tě uviděl v té restauraci.

Jak si děláš poznámky,

při pohledu na obrazy.

Marcio,

vezmeš si mě?

Vždycky budeš moje štěstí.

Odcházím, Marcio. Tohle už nezvládnu ...

Tentokrát už se nevrátím. Vždycky budeš moje štěstí. S. Miller

Je pryč.

Je to tak?

Je pryč.

Právě teď odchází.

Mám pocit, že už jsem si tím dřív prošla.

Návrat zpět také znamená vrátit se, abys pochopila.

Abys pochopila,

že to nebyla tvoje chyba.

Že někdy nelze všechny zachránit.

Že jste udělala vše, co jste mohla.

Slíbila jsem mu, že ho neopustím.

Já vím.

A vy ho neopouštíte.

Proč tohle děláte?

Co chcete?

Jsi připravená?

Dobrý večer.

Moc vám děkuji, že jste tady.

Tato restaurace byla provedena tady v muzeu

a vrátila nám jedinečný obraz

jednoho z největších mistrů zlatého století.

Chtějí, abys zůstala v muzeu.

Jsou ohromeni tvojí prací.

Budeš tu s námi ještě dlouho.

Gratuluji, Marcio.

Vítejte u nás.

Už tu nejsou,

zmizeli z mých vzpomínek.

A nejsou ani na lepším místě.

Jsou prostě pryč.

Všichni odejdeme.

A já také odejdu.

Mami.

Vím, že mi nezbývá moc času.

Neboj se,

není čeho se bát.

Jsem připraven.

Luko!

Pamatuj si ...

Zelená se řekne Verde .