Original subtitles

Download Free Movies

Víc to nejede!

- Přidej! - Boďo, šlápni na to!

Předjeď ho, Boďo!

- Michale. - Běž, je to tvůj auťák!

Jeď! Skoro ho máš!

Počkej! Už to bude...

- Jo! - Už ho máme!

- Dělej, jeď! - No tak!

Trhli jsme ho!

To jsi musel?

Tati, nech to.

Vás Hel letos nezklame.

Nebe bez mráčku, vítr podél břehu, rychlost 17 uzlů.

Ideální počasí pro začátečníky i veterány surfingu.

Ideální počasí pro všechny.

Antoši.

Ty ses probudil?

Neplakej, prosím.

Už tam budeme.

Antoši!

Haló.

Dělejte!

Jedem!

Už to chytá. Jedem!

Boďo, pojď!

Sašo!

Posádko?

Všichni na palubě!

- Díky! - Ahoj.

Dobrý den!

Tak co, pusinky?

Startujeme?

- Michale! - Leť!

Startujeme.

NETFLIX UVÁDÍ

MISTRAL HOTEL & SPA.

Vítejte, paní.

Vítám vás.

- Dobrý den, pane Mirone. - Jak se máte?

Vítejte zpátky.

Konečně.

Klíčky jsou ve voze.

Tady se to změnilo.

Pojď k mamince. Pojď.

Jejky, jejky... Ahoj, panáčku!

Copak se stalo?

Nesmutni. Naštěstí jsem pojídač slz.

A zrovinka ti vyčaruju...

Lízátko!

Vidím ještě slzičku.

Další lízátko!

Páni!

Překvápko!

Pane profesore?

Koho to mé oči vidí?

Vítám vás.

- Tak co? - Rok od roku mladší.

Ale to není moje zásluha.

Žijeme s manželem v Bruselu. Ale stýskalo se mi.

Uvidíme se na večeři. Pa!

Promiňte, že jste museli čekat.

Ale váš apartmán je připravený. Stejný jako vždy.

Děkuju, pane Mirone.

Pojďme.

Aňo.

Nevejdeme se. Pojedu dalším.

Aňo.

Nevím, jestli se pro takového starce hodí objímat tak krásnou dívku.

Ale co! Žijeme jen jednou, nemám pravdu?

Jen mě obejměte.

S dovolením... Pane Mirone?

Ten maskot je nechutný. Musíme se ho zbavit.

Ten hoch tu pracuje každé léto.

Letos máme nová pravidla.

Toho jste si nevšiml?

Nezlobte se, ale ten medvěd nám pomohl.

Zabavil mého bratříčka, což není lehké. Bez něj bychom si neporadili.

Dohlédněte, aby si pral a dezinfikoval kostým.

"Ovšem."

No pojď sem...

Copak se to děje? No?

Děkuju. To je vše.

- Na shledanou. - Na shledanou.

Můžu?

Ano.

Drobek.

Aňa.

"Drobek" je umělecký pseudonym.

Jinak mi říkají Janek.

Ahoj, Janku.

Díky za přímluvu v hotelu.

Není zač.

Tak jo.

Kouření rozhodně škodí zdraví.

Ale...

Pomůžeš mi?

Jak se říká,

když je něco cool,

je to buď nezdravé, nebo se z toho tloustne,

nebo je to nemorální.

Já mám cool věci rád.

Občas mi smrdí kožich. Ale já vím, jak na to.

Musím jít, nebo mě ta fúrie zabije.

Jdeš, nebo tady zůstaneš?

Zůstanu. Na tohle jsem dlouho čekala.

Jasně.

Tak čau. Já jdu za prckama!

Je tu žena toho europoslance.

Zase sama.

Ví, co dělá. Nenosí dříví do lesa.

Ten Gassowski taky vypadá dobře.

To rozhodně.

Chtěla bych tak vypadat v jeho věku.

Vždyť už jsi v jeho věku.

Přicházejí naše hvězdy.

- Hel vítá Varšavu! - Ahoj.

Další léto bych to bez vás nevydržela. Vážně.

Ahoj, Andrzeji.

- Páni! - Ahoj, teto.

Ty jsi vyrostla! Strašně jsem se na tebe těšila.

Strašně jsem se těšila, víš?

Sedni si vedle Kuby.

- Sluší ti to. - Díky.

Tak povídejte.

Už jste probrali drby?

Jasně. Skvělý způsob, jak zabít čas.

Pamatuješ, co jsme tady vyváděli?

Šílenosti.

- On pil nejvíc. - To určitě!

To víš, že jo!

Dobrý večer.

- Všechno v pořádku? - Ano.

Jmenuju se Miranda.

Kdybyste něco potřebovali, hned vám pošlu číšníky.

Stačí říct.

Dáme si všichni Aperol?

Já ano, děkuju.

- Ještě dva Aperoly. - Jistě.

Prosím tě, nech toho.

Maruši, kroť se.

- Prr. - Ale nech ho.

- Poslyšte, máme dobré zprávy. - My taky, ale mluvte první.

Dobře, my začneme.

Vracíme se natrvalo do Polska.

Děkuju.

Pandemie vás vyhnala z Londýna?

Vůbec ne.

A vás nezruinovala?

Naopak.

Musel jsem najmout další doktory. Nestíháme, ale nestěžuju si.

- Táta taky rozšiřuje praxi. - Ano.

Otevíráme novou právní kancelář ve Varšavě.

A tu londýnskou budeme řídit

na dálku.

- A teď naše novinky. - Snad budou dobré.

Naše děti se minou.

Protože Aňa se dostala na medicínu.

Na King's College v Londýně. Dmu se pýchou!

To je úžasná zpráva.

A překvapivá.

Takový úspěch.

Bravo! Výborně.

Tak, Marečku...

Ano, připijme si šampaňským

na Anin úspěch.

- Pane vrchní! - Počkej, prosím.

Můžeme si objednat šampaňské?

Moc děkuju.

Blahopřeju.

Teď určitě převezmeš tátovu kliniku.

Nevím.

Říkala jsem si,

jestli na to není moc brzo.

To je jasné. Máš ještě čas.

Můžeš jít na stáž na pediatrii, a pak se uvidí.

Šampaňské pro vás.

Aňa bude mít tisíc dalších nápadů, ale...

Budete tu jenom stát?

No konečně.

Určitě z ní bude dobrý doktor.

Doktorka.

- Doktor, nebo doktorka. Je to rozdíl? - Já budu doktorka, tati.

- Omlouvám se. - Ne, já se omlouvám.

- Nesahejte na mou dceru. - Tati.

- Jste číšník? - To by se dřív nestalo.

Aňo, jsi v pořádku?

On za to nemůže.

- Tu dívku... - Michale!

Marku, nech to plavat.

Tohle se už nebude opakovat.

Moc se vám omlouvám.

Šampaňské je samozřejmě na účet podniku.

- Aspoň že tak. - Ano.

Počkej!

Omlouvám se.

Děkuju.

"Děkuju"?

Nebýt tebe a toho šampaňského,

neměla bych záminku odtamtud utéct.

Byla jsi statečná.

Nevydržel bych to ani vteřinu.

- Tys nás slyšel? - Nechtěně, ale slyšel.

Číšníci jsou neviditelní.

Promiň.

Už žádné děkuju a promiň.

Hlavně že už jsi v bezpečí.

- Děkuju. - Promiň. Jak zněla naše dohoda?

My jsme se na něčem dohodli?

Dobrou noc.

Aňo?

Aňa.

Musela jsi ze mě udělat tyrana?

Musel jsi je zatáhnout do našich... mých záležitostí?

Dohodli jsme se, že jednou...

Že jednou budeš u mě pracovat.

Víš, že se bojím.

Bojíš se, že mám vlastní názor?

Pracovali jsme na tom, abych nějaký měla.

Chci, aby ses cítila bezpečně.

Já se cítím bezpečně.

Až moc bezpečně.

Antku!

Broučku...

- Prosím tě, jsi na řadě. - Já si ho vezmu.

Tak pojď.

- Zvládneš to? - Pojď, zlatíčko. Budeš se mnou?

Já to utřu.

Dej mi ho.

- Tatínek se chce najíst. - Já se chci taky najíst. Sedni si.

- Ukaž, já ho nakrmím. - Ne, to zvládnu. Děkuju.

Promiň. Jen jsem chtěla pomoct.

Děvčata, co taková jóga?

Podívej, broučku... Antošku...

Jóga?

Měl bys jít hlavně ty.

Ale tady se píše, že to jsou

"speciální kurzy pro ženy, které hledají rovnováhu a vnitřní klid".

Já najdu svůj vnitřní klid na lehátku.

Tak na.

Dal byste mi skleničku?

Dobře, dobře. Píseček...

Patricie, pojďme spolu.

Sama bych se styděla.

To ne. Budu celý den ležet na lehátku.

Táta se o Antka postará.

Líp se poznají.

Chceš poznat syna?

- Dobře. Tak se poznejte. - Co bys chtěl?

- Tak my jdeme. - Dáme si sýr.

- Sníme ten sýr. - Hodně štěstí.

Co si dáme?

Sýr? Ale ten se topí v džusu, víš?

Strejdo?

- Utíkají přede mnou. - Poslal jsem je na jógu.

Příště si to rozmyslím, abych jim dával velkorysou nabídku.

Podržíš ho chvíli?

Hop.

Aňa není z mé společnosti nadšená.

Nevšiml jsem si.

- Dlouho jste se neviděli. - Vyhýbá se mi.

Kubo, nehysterči. Vidíte se dvakrát za rok.

Ještě hraje na klavír?

Občas.

Snad se mi povedlo jí tu klavíristku rozmluvit.

To by nebyl život pro ni. Neustálý stres, cestování...

Jako umělec musíš mít hroší kůži

a obrovské ego.

- Ale no tak... - Pánové, postarám se vám o dítě.

Na vyžádání vám zajistíme péči profesionální chůvy.

Také máme fantastický program pro naše nejmenší hosty.

Fantastický! Tak pojď.

Přece nebudeme plakat.

Usmějeme se. Tak!

Papa, Antoši.

- Pa. - Papa.

Tak pojď. Ano?

Podívej...

Když chceme doprava,

pravá ruka přitahuje, levá pouští

a celá hrazda jde doprava.

Při letu doleva je to opačně, jo?

- Chápete to, paní Aldono? - Ano.

A tu paní vynech.

Takže kdy poletíme?

Na to máme ještě čas.

Míšo, tak letíme, nebo co bude?

Letíme, letíme! Jasně.

Dámy a pánové, pojďte ke mně blíž.

Náš tým se o vás všechny postará.

Vysvětlíme vám zásady chování na vodě,

aby nedošlo k úrazu...

Jak funguje tažný drak...

Přidejte se k nám!

My jdeme na jógu.

Dneska jóga není. Kolegyně je nemocná.

Ale máme kity. Pojďte k nám.

Ne, nejsme na to vybavené.

My máme všechno.

Pojďte! Nenechte se prosit.

Tak pojďte.

Musíte si převlíct neopren.

- Já? - Ano. Opačně. Zipem dozadu.

Nikdo mi nic neřekl.

Boďo, jsme jedno ucho!

Najdeme ti trapéz.

S, nebo XS?

Spíš M.

Zkus XS.

Na záda.

Výborně. Akorát opačně.

- Můžu? - Ano.

Nejlepší je vydechnout.

- Není to moc těsný? - Ne.

Fajn.

Kdo vlastně jsi?

Surfař? Číšník?

A ty?

Teď jsem tvoje žačka.

Zakloň se, prosím.

Dobrý?

- Je to dobrý? - Ano. Děkuju.

Michale, co si bereš?

Desítky. A vezmi mi jednu třináctku.

- Kdyžtak ji vyměníme. - Jo.

Podle mě je nejlepší dávat lekce tady.

Fouká ze severu.

Může být trochu zima. Tohle nebudeš potřebovat.

- Ale fouká. - Záliv je tamhle?

Přesně tak.

Kite má sílu, ale když ho kontroluješ, nic ti neudělá.

Vidíš?

Teď děláme osmičky.

- Jakmile budeš připravená... - Ne.

- Převezmeš řízení. - Cože? Ne.

Takhle.

Tak. Pouštím jednu ruku.

Kormidluješ.

Dobře. Teď levá. Dobře.

Malinko ti pomůžu.

No...

Ne! Pomoc! Drž to, prosím!

- Prosím tě, drž to. - Pravá!

- Nepouštěj mě. - Mám tě.

No?

A teď, jestli chceš trochu víc,

zkus, jak velkou má drak sílu.

Pamatuješ na toho staršího kluka, co jsem na něj žárlil?

Pořád za tebou lezl

a jakmile tě uviděl, vykládal,

že jsi ta nejhezčí holka v hotelu.

Debil.

Vzpomínáš, jak mi nakonec ruply nervy

a začal jsem na něj řvát, že jsi moje holka?

Když nemusíš začínat úplně od nuly,

je to jednodušší.

Neumím si představit, že bych dělal něco jinýho.

Mám rád právo. Jako otec.

Aňo!

Aňo!

Nepotápěj se na tak dlouho. Nemám to rád.

Fakt je nějaká divná.

- Co jsi říkal? - Cože? Já?

Nic.

Zase mi to zalezlo.

Zamrzlo.

Zamrzlo.

Hotovo.

Děkuju.

Nevím, jestli si to pamatuješ,

ale když jsi byla malá,

taky jsi sem chodila rovnou od bazénu.

Chtělas, abych tě posadil na pult,

že se mnou budeš vítat hosty.

A jednou tě tady tvoje máma

viděla takhle sedět.

Místo, aby ti vynadala,

vyskočila taky na pult

a pak jste tu máchaly bosýma nohama obě dvě.

A jak se hosti tvářili!

Máma...

Pojď.

Něco ti ukážu.

Dlouho jsem nehrála.

Nejsem hudebník,

ale podle mě se to nezapomíná.

- Za držadlo ne. - Já vím.

Kdy to hodláš opravit?

Nestěžuj si.

- Zvládáte to? - Zatím jo.

Je tady léto, prázdniny snů,

dny plný muziky a jointů,

nalaď tam ef-emko rapperů,

jsme tady v ráji kiterů.

Karole, přidej mi vokály, jo?

Michale, mám otázečku

za nás všechny, co tady jsme.

Můžeš na chvilku...

- „Přijít"? - Hele, kámo.

Klasickej problém.

Jsou talíře, ale nic na ně.

Rozumíme si, jo?

Slyšeli jste to všichni?

- Michael, nice. Díky! - Zařídím to.

Oh, Mary, Mary...

Pomoz mi, abych vstal včas.

Oh, Mary, Mary...

Proměň můj stuff na hash.

Oh, Mary, Mary...

Aňo.

Tady jsi.

Poslyš, večer tady má Gassowski koncert.

Máš ho ráda. Jako tvoje máma.

Musím hlídat Antka.

O co ti jde?

S dovolením.

Děkuju.

Nevím, co se děje.

- Rozčiluju tě? - Nerozčiluješ mě, Kubo.

Ale nejradši bych nic nedělala.

Tam nemusíš nic dělat. Jenom poslouchat.

Obsazeno.

Kde je máma?

Nevím.

Nerozmyslela si to Aňa?

Nemohla by Antka pohlídat chůva?

Vždyť ho hlídá.

Bravo!

Kam se poděly ty nezapomenutelné večírky?

Elvis, Sedaka, Speedy Gonzales nebo Diana.

Víno pod kabátem, v ruce pugét,

gramofon pouštět a snít,

jeden šlágr za druhým,

tak všichni bychom chtěli žít.

Zpíváš?

Jako vždycky.

Kde jsou ty dívky, kde je ten svět?

Kam se poděly naše vzpomínky

z těch bláznivě krásných let?

Zpívej.

Kam se poděly ty krásné večírky...

Aňo!

Aňo, počkej.

Aňo...

Aňo!

Aňo!

- Ahoj. - Ahoj. Fajn, že jsi tady.

Část party už znáš. Maňana.

- Ahoj. - Čágo.

- Boďo. - Čau.

Ahoj.

Moje holka Kalina.

- Kalina. - Ahoj. Aňa.

A to je Saša.

Aňa.

- Naše žačka z hotelu. - Holka z hotelu? Odvážná.

Saša pochází z Ukrajiny.

Bydlí tady, studuje v Trojměstí.

A je to Michalova kámoška.

Nebo spíš naše kámoška. A famózní kiterka.

Jezdí líp než Maňana a Boďo.

Nazdárek.

Takže co nás čeká...

Je tu s náma, se mnou, s náma... můj kámoš Mateusz

se svojí kapelou Bitamina. Znáte je?

A tohle je Michal.

Nepatří do Bitaminy. Znáte ho někdo?

Ne.

Dobře. Můžeme začít?

Je to tvoje.

Sleduj tyhle pohyby. Hele.

A...

Dejte vědět, že jste ještě tady.

To je ono.

Vcházím do místa, kde se fronta dělí na půl,

druhá část se táhne za roh, ale to se mě netýká, ne,

připojím se, kdy budu chtít,

mám prachy, tak jsem šéfem saní.

Nikdo mě nešťouchá, mám místa dost,

je to zázrak, dostat drink během pár sekund.

Barman zřejmě poznává můj ksicht,

viděl můj poslední videoklip,

a teď mě tu zblízka má,

a teď mě tu zblízka má,

a teď mě tu zblízka má,

a teď mě tu zblízka má.

Vlítnu na parket jako horkej vosk,

ozve se rána, do strany krok... a obrat!

Padlas mi do oka, ale už radši běž,

nezbyde z tebe nic.

Říkej mi Pablo. Ne, dneska jsem Stavros.

Dáme si retsinu z tvýho pupíku. Hopla!

Začínám být v háji,

ale ty jsi vážně hezká.

Líbíš se mi, zbytek venku za klubem.

Možná si vezmem Uber,

možná ti zázrakem

dám na sebe numer.

Tak tancuj, tancuj...

Tak tancuj, tancuj, bejby.

Tak tancuj, tancuj...

Tancuj, jo.

Niko!

Mysli! Je to stejná holka jako minule.

Zlomí ti srdce a ty ho budeš spoustu měsíců slepovat.

Tahle je jiná.

Michale, jako každá holka z hotelu. Jiná než my!

Make some noise!

Maňano!

- Dobrý. - Jeď!

- Už jede. - Dobře!

Jo, dobře.

Maňano, surfovat jdeme až ráno!

Kdo by vstával kvůli surfu tak brzo?

Já.

Hele, i když mám kurzy od devíti,

musím vstát v 8:30, takže se nevyspím.

Ale když vstanu v 5:00, tak se taky nevyspím, jenomže

můžu na prkno. Všude prázdno, slunce je nízko.

Surfuju do 7:30.

V 8:00 si dám kafe.

A řeknu si...

„To bylo sakra krásný ráno.“

To dává smysl.

Dáš si špeka?

- Díky, já nekouřím. - Tak bys mohla začít.

A ty bys mohla ubrat.

Já bych zahulil. Podej to sem.

Tak co bude s tím surfováním?

7:30, 8:00, 9:00, to je ráno na draka.

- A dál? - 5:00, 7:30, 8:00, 9:00...

To je sakra pěkný ráno na to vzít draka.

Tak jo.

Budu muset jít.

Na prkno? Na to je ještě brzo.

- Ahoj. Děkuju. - Ahoj.

Já jdu taky. Čau.

- Ahoj. - Ahoj.

Čau, Sašo.

Asi nevypadám jako bodyguard, ale samotnou tě v noci jít nenechám.

Vylekal jsi mě.

Ne. Tys mě vylekala.

Musela jsem

na vzduch.

Je mi špatně, když zmizíš.

A mně je špatně z toho,

jak mě kontroluješ.

Jsem dospělá.

Jsi pro mě nejdůležitější na světě.

Neodpustil bych si,

kdyby se to vrátilo.

Neboj.

Jsem jenom unavená.

Vím, co z tebe táhne.

Tady jsi! No počkej.

A co teď uděláme?

Chytím tě a uvidíš.

Postavíme obrovitánskej hrad.

Strejdo?

Ahoj, Kubo.

Neviděl jsi Aňu? Všude ji hledám.

Na snídani nebyla.

Spala jako zabitá. Nechtěl jsem ji budit.

Aňa si prožila těžké období.

Není lehké se k ní dostat, dostat ji z pokoje. Ale nevzdávám to.

Dej jí trochu času.

Antoši.

Už jsi letěl letadlem?

Omlouvám se! Nechtěla jsem rušit.

Přijdu později.

Ne, klidně pokračujte. Já musím běžet.

Pardon!

- Na shledanou. - Na shledanou.

Moc vám děkuju. Já jsem Aňa.

- Olga. - Těší mě.

- Na shledanou. - Na shledanou.

Cuc na kládě v čokoládě!

Zmrzlina!

- Za kolik? - Pět zlotých.

Tak to nechci.

Místo cucu na kládě dal si dědek maliny,

neuplynul ani den a už prdí do hlíny!

Zmrzlina!

Horký den je plný vášní, kukuřice vám ho zkrášlí!

Pro pány i pro paničky kukuřice do tlamičky!

Zmrzlina!

Počkej. Utřeme to...

Seber mu to lízátko, nebo se napíchne.

Zralé ovoce přímo z jižní Itálie...

Děkuju, nemám hlad.

- Můžu? - Podávej!

- Mám. - Nahraj!

- Ber to. - Michale, hraj.

- Michale, probuď se! - Sorry.

Jo! Skoro.

Mám radši kite, jo?

Michale, co ti je?

- Běž. - Tak jo. To už jdeme?

Můžu?

Můžeš.

Musíme si promluvit.

Nemusíme.

Ale můžeme.

- Zabarikádovala ses v pokoji... - Ne.

Den, dva bych pochopil. Ale tohle už je dlouho.

Dej mi trochu času.

Dobře.

Tak jo.

Nesnesu žádné další večeře, kde Antoš ječí: „Já chci Aňu! Aňu!“

Takže buď tam půjdeš se mnou,

nebo zůstanu tady.

Vyber si.

- Ty nejsi při smyslech, viď? - Ne.

Podívej se, jak vypadám.

Máš pravdu.

Jako nejkrásnější holka na světě.

Já nikam nejdu.

Kubo?

Ano?

Nikdy jsme o tom nemluvili, ale jak důležité jsou pro tebe holky?

Jaké holky?

Pro mě je důležitá jenom jedna.

Jen co jsme se naučili mluvit, dohodli jsme se, že budeš moje holka.

A pamatuješ si na náš slib na pláži?

Jasně. Musíme ho obnovit.

A co hned teď?

No, Jakube, myslím,

že nadešla chvíle, abys jim řekl naše tajemství.

Kuba čekal na správný okamžik.

S dovolením.

Ale najednou jsi zmizela.

Ale už jsem tady.

Kubo.

Aňo.

Neumím si představit život bez tebe.

Proto jsme se s rodiči dohodli, že já z Londýna neodjedu.

Náš byt nikomu nepronajmeme

a ty tam můžeš bydlet se mnou.

Navzájem se poznáme.

Aňo!

Vypadá to, že jí ta terapie nepomohla.

Nech si ty názory pro sebe.

Vám by se taky hodila. Závislost na sexu se dá léčit.

Maminko...

Vím, že je ti těžko.

Vidím to na tobě.

Přemýšlel jsem o tobě.

Zvlášť proto, že mám nevlastní dceru v tvém věku.

Vy máte dceru?

Nikdy jste o ní nemluvil.

Jak bych ti to vysvětlil...

Před pár lety

jsem se zamiloval.

A já, takový starý vdovec,

jsem potkal krásnou ženu s dítětem.

Jejda, nezlobte se. Posmrkala jsem vám uniformu.

Ale to nevadí.

Nechám si tvé slzy na památku.

Víš, před chvílí

jsem viděl,

jak Michal vyběhl z hotelu. Vypadal rozrušeně.

Tobě se líbí, viď?

Je to dobrý chlapec.

Velmi citlivý.

Jsem mu vděčný.

Postaral se mi o nevlastní dceru,

když sem přijela z Ukrajiny.

Neuměla polsky, nikoho neznala.

Vzal ji do party lidí, co dělají ten kitesurfing.

Od té doby je to její nejlepší kamarád.

A jak se vaše dcera jmenuje?

Saša.

Zbožňuju vás, pane Mirone.

Přispěchali do Betléma pastýři,

svět už není takový, jak býval dřív.

Sláva na výsostech,

sláva na výsostech a lidem pokoj na zemi.

Sláva na výsostech,

sláva na výsostech a lidem pokoj na zemi.

Mudrci poklekli u jeslí,

svou moudrost Ježíškovi přinesli.

Sláva na výsostech,

sláva na výsostech a lidem pokoj na zemi.

Sláva na výsostech,

sláva na výsostech a lidem pokoj na zemi.

- A co teď? - Něco si přejme!

Na zdraví.

Sašo, počkej chvilku. Promiň.

Všechno nejlepší.

Nemůžeme spolu trávit Vánoce,

což bysme moc chtěli.

A tak každý rok 24. Července

slavíme vlastní Štědrý den.

S naší rodinou.

Michale?

Promiň.

Podej mi oplatku.

Oplatky máme. Berte si.

Zapomněli jsme na ně.

Prosím.

Přeju si...

Přeju si, aby ses přestala bát.

Abys věřila sobě i lidem.

Těm, co jsou hodní. Těm, co ti nechtějí ublížit.

Přeju si, abys

nikdy nepochybovala a nikdy nezapomněla na to, jaká jsi.

Hodná.

Vtipná.

Vřelá.

Chytrá.

Pravdivá.

Veselé Vánoce.

Nazdar!

- Ahoj. - Všechno nejlepší.

Díky. Veselé Vánoce.

- Doufám, že obstojíš v regatě. - Jasně.

- Přeju... - Jsem rád, že jsi tu.

Počkej, ne?

Hodně zdraví, štěstí a pozitivní energie.

Bude dobře. Jako vždycky.

- Tak dobrý vítr do plachet. - A tisíce větrných cest!

Děkuju.

Pojďte, pojďte...

Ukaž mi tu zprávu.

„Neboj se, jsem v bezpečí.

Potkala jsem nové přátele, dobře se bavíme.

Zůstanu u kámošky v kempu. Je to super.

Spěte v klidu, ráno si promluvíme.

Prosím, věř mi.“

Na.

Ona je pryč jednu noc.

Kdybychom tu nebyli my, ani si toho nevšimneš.

No ano.

„Jak se máš, Paty?

Co jsi dnes dělala? Jak ti je? Co náš syn?“

Přestaň, ty jsi dospělá.

Ona je dospělá, Andrzeji.

Většinou mi trvá několik měsíců,

než někomu začnu věřit.

Přiznej se. Jak jsi to udělal?

Počkej.

Ukážu ti to.

Máma mi umřela před pěti lety.

Na rakovinu.

V posledním ročníku gymplu

se všechno sesypalo. A já se začala hroutit.

Nemohla jsem se učit, jíst, spát.

Jaká byla tvoje máma?

Nejlepší.

Veselá.

Nezávislá.

Vřelá.

Chytrá.

Ve vteřině se s každým seznámila.

Máma zpívala jazz.

Úžasně.

Teď je doma ticho.

Maňano, máš moji hrazdu?

Tady je.

- Nastup si. - Díky.

Tak jo.

Ahoj, Sašo.

- Nastupte si. - Jedem!

Bando, vylezte. Musíme...

Jo!

My víme. Musíme tlačit.

- Cože? - Tlačit!

- Můžem? - Jo.

Raz, dva...

Hop!

Michale! Soutěž je za dva dny.

Soustřeď se!

- Pamatuješ si všechno? - To se uvidí.

Bravo!

Bavíš se dobře?

Dávno mi nebylo tak dobře.

A co potom?

Jak to myslíš?

Pak se vrátíš do svého světa a budeš se bavit i tam?

Nic o mně nevíš.

Loni s námi taky byla taková bohatá holka a Michal se do ní zamiloval.

Když za ní přijel do Varšavy, dělala, že ho nezná.

Pusť to.

Jsi jeho dobrá kamarádka.

To jsem.

Bojím se, že ho budu muset tahat ze svrabu.

Nevím, co bude. Ale já si s city lidí nehraju.

Už to zvládneš?

Zabáníme!

- Jasan! - Zabáníme si.

Jsi úplně sjetej!

Tady ne, Maňano. Klid...

- No jo. - Buď zticha.

Tak vítej ve své zemi.

- Přijď zase na návštěvu. - Jo.

Nechápu to.

Co nechápeš?

Poslala jsem ti SMS.

- Nezavolala jsi. - Poslala jsem ti SMS.

Snažím se, abys neměl starosti.

Snažím se.

Nehádám se, nechodím ven, jezdím s vámi na dovolenou.

Půjdu na medicínu.

Tati, já už se nemůžu chovat tak, aby byli všichni spokojení.

Tolik jsem se bála, abys nebyl smutný,

že jsem se přizpůsobovala.

Prošla jsem si terapií.

- Teď je řada na tobě. - Aňo, já se snažím.

Nikdy ses s mámou nerozloučil.

To není pravda.

Vidíš ji všude.

Ve mně.

V Patricii.

Včera jsem poprvé

po hrozně dlouhé době

byla opravdu šťastná.

Mám tě ráda.

A jsem tady.

Dobře, a co dál?

Nevím.

- Všechno je... - Moc rychlé?

Moc rychlé.

Tati?

Ano, zlatíčko?

Já jsem zamilovaná.

Vžum-vžum auto.

Vžum auto?

Vžum-vžum auto.

Chtěla bych se vám všem omluvit

za můj nedávný výbuch.

Zaskočilo mě to.

Ale nechtěla jsem nikoho urazit.

Moc děkuju za nabídku, ale musím si ji rozmyslet.

Aňo, co si chceš rozmýšlet?

Taková báječná nabídka.

Přestaň!

Přestaňte nám organizovat život! Srovnejte si svůj.

Jak se to chováš, synku?

Já?

Jak se to chováte vy?

Pořád nám vnucujete svoje představy.

Promiň.

Máme hodinu klidu. O Antoše je postaráno...

Co to děláš?

Balím.

Jak to? Proč? Kam?

Protože odjíždím!

- Zbláznila ses? Teď? - Tak já jsem podle tebe blázen!

Tvoje holčička dělá před hosty scény,

toulá se po nocích, ale já jsem blázen. Hovno!

No tak...

- Mluvil jsem s ní... - Evidentně zbytečně.

Všichni kolem ní musí našlapovat

a být zticha, aby se jí nevrátila deprese.

Ne!

Nejsem ani doktorka, ani umělkyně.

Prostě ne.

Nenaplnila jsem tvá očekávání. Přiznej to!

Nikdy vám nenahradím manželku ani matku.

Oba mi to neustále dáváte sežrat.

Patricie má pravdu, tati.

Omlouvám se.

Za všechno se ti omlouvám.

Neuvědomila jsem si to.

Sašo? Nevíš, kde je Michal?

To bys měla vědět ty.

Pojď. Michal mě poprosil, abych tě přivezla.

Díky.

5A.

Ve skupině 5A spolu pojedou Józef Lazanka a Michal Kijowski.

Připravit.

Tři, dva, jedna...

Michale!

- Bravo! - Jeď!

Jeď!

Vyhraješ!

Michale!

Michale!

Aňo.

Táta říkal, že nic nevědí.

Zítra mu budou volat.

Sorry, ale nemůžu sedět.

Všichni pro tebe chtěli přijet.

Tím vrakem až ke špitálu. Ale rozmluvil jsem jim to.

Moc vám děkuju.

Nemusíš mi děkovat.

Slíbil jsem Aně, že tě bezpečně přivezu zpátky.

Sedíš pohodlně?

Ano.

Naprosto.

Děkuju.

On žije.

To není nutný.

Šéf jsem já. Doktor mi řekl, abych na tebe dával pozor.

To už by stačilo.

No jo.

Ty žiješ!

Michale, kdybys něco potřeboval, řekni.

Díky.

Pojď sem!

- Čau, kámo. - Super, že jsi zpátky.

Ahoj! Jak se máte?

Dobře.

Poslouchejte. Na tuhle písničku potřebuju parťáka.

Vím, že někde v publiku je pravý závodník.

Akorát ho musím najít. Michale!

Pojď nahoru.

Potlesk pro Michala.

Pojď, pojď. Neutíkej pryč.

Je to

nefalšovaný šampion s mikrofonem.

Má moji důvěru.

My se známe.

Umíš slova?

Udělalas nu-nu,

udělalas mi na-na-na-na v hlavě.

Nutí nás běžet vpřed...

Pardon.

Pardon, já nechtěl. Pardon.

Starat o sebe.

Vpravo, vlevo, nahoru a dolů.

Šéfová!

Zatancuješ si se mnou?

A co nejdřív sprcha?

Ukaž mi, jak se u vás tančí,

poslouchej rytmus, první a druhá,

ukaž mi, jak se u vás tančí,

ukaž mi, jak se u vás tančí,

ukaž mi, jak se u vás tančí.

Hej, hej!

Hrajte!

Aňo.

Pomůžeš mi?

- Aňa! - Bravo!

Aňa!

Slunce, nedám ti, co nechceš.

Slunce, vedle tebe vypadá hezčí.

Neznám tě dost, ale vím, jaká jsi.

Neboj se temné cesty v lese, půjdeme v tandemu.

Ukaž, jak tančíš, ukaž mi své srdce i sebe.

Prozraď mi svůj sen, já ho splním, bůh jsem.

Mám rád risk i tebe, zlato, jestli chceš,

dám ti svý srdce i modrý z nebe. Protože...

Udělalas nu-nu...

Proto.

Udělalas mi na-na-na-na v hlavě.

Ukaž mi, jak se u vás tančí,

nehleď na styl, každej krok platí,

ukaž mi, jak se u vás tančí,

poslouchej rytmus, první a druhá,

ukaž mi, jak se u vás tančí,

ukaž mi, jak se u vás tančí,

ukaž mi, jak se u vás tančí,

ukaž mi, jak se u vás tančí.

Ukaž mi, jak se u vás tančí,

nehleď na styl, každej krok platí,

ukaž mi, jak se u vás tančí,

poslouchej rytmus, první a druhá.

Ukaž mi, jak se u vás tančí,

ukaž mi, jak se u vás tančí,

ukaž mi, jak se u vás tančí,

ukaž mi, jak se u vás tančí.

Ukaž mi, jak se u vás tančí,

nehleď na styl, každej krok platí,

ukaž mi, jak se u vás tančí,

poslouchej rytmus, první a druhá,

ukaž mi, jak se u vás tančí,

ukaž mi, jak se u vás tančí,

ukaž mi, jak se u vás tančí.

Jo! Pořádně si zatleskejte!

Tancujeme! Ukažte mi váš styl.

Breakdance nebo ča-ču nebo pěkně po kubánsku.

Jedem!

Ukaž mi, jak se u vás tančí...

Nezapomeň, kdo tě líbal první.

Ještě nekončíme. Tohle je teprve začátek.

Bitamina na maximum!

Máte ještě sílu?

Tak se mi to líbí.

Teprve teď začínáme.

Překlad titulků: Natálie Nádassy.

Podpořte nás a staňte se VIP členem bez reklam skrze www.MY-SUBS.org