Original subtitles

Sborový zpěv: Tak vstupme na horu boží,

ať nás tam svým cestám učí.

Toť nám svědčí ti proroci,

toť nám svědčí ti proroci.

Protož se zlu neprotivte,

ale na horu vyjděte,

tu se pravdě naučíte.

Joha: Pohleď, bratře.

Johanka: Vítejte, bratří. Odkud jdete? Joha: Z Ústí.

Johanka: My od Soběslavi. Mohli jsme jít jen v noci.

Joha: A tys je přivedla? Johanka: Jdu s bratřími až ze Želiva.

Vaněk: Utekli jsme našim mnichům. Pronásledují nás.

Johanka: Už třetí noc jdou o hladu. Nemohli si vzít nic s sebou.

Johová: Rádi se s vámi rozdělíme o všechno, co máme.

Joha: Pojďte, bratří, postaráme se o vás.

Jak se jmenuješ, sestro? Johanka: Johanka.

Johová: Hezké jméno. A odkudpak jsi? Johanka: Z Prahy.

Ale šla jsem za mistrem Janem a po jeho smrti chodím po vsích

a vodím bratry na shromáždění.

Joha: To je děvče! Co říkáš, Tomši, Ondřeji?

Nic neříkají, ani neslyší, jenom se dívají.

Není divu, mně se taky líbíš. Ale pojďme, nesmíme ztrácet čas,

abychom došli na Tábor ještě za tmy.

Jezdec: Rožmberští jedou za námi! Mají psy.

(Štěkot psů)

Joha: Vypřáhněte vozy, koně odveďte a rozutečte se do lesa!

Velitel žoldnéřů: Za každého nevolníka dá pan Rožmberk deset grošů.

(Štěkot psů)

Žoldnéři: Hledej! Hledej! Trhej!

Velitel: Proč jsi utekl z roboty? Kdo vás pustil?

Kde se scházíte? Mluv nebo tě dám pověsit!

Stařec: Neřeknu. Velitel: Na strom!

Stařec: Pověste mne, ale nemáte dost provazů,

abyste svěšeli všechny věrné, kdo již povstávají na obranu pravdy.

Joha: Skryjte se, přijdeme za vámi.

Velitel: Dělejte, rychle! Stařec: Hněv boží na vás!

Joha: Vrazi!

(Štěkot psů)

Johová: Psi! Žena: Moje dítě!

Johanka: Neboj se, pojď, pospěš! Jděte dál, odvedu je ze stopy.

Johová: Johanko!

Žoldnéři: Hledej! Hledej!

(Štěkot psů)

(Hvízdnutí)

Ondřej Joha: Johanko!

Kněz Koranda: Nepřátelé marně usilují, aby nám zabránili v pouti

na svatou horu Tábor.

Mečem nás rozhánějí, psy na nás štvou z veliké nenávisti.

Ale my se nedáme uhroziti. Čekejme a bděme.

Pán již ve dveřích stojí a denice svítí před námi od východu.

Tehdy vzkvete mezi lidmi láska a bude vládnout spravedlnost.

Na zemi nebude v ten čas žádného panování a poddání,

všechny úroky a daně přestanou, i roboty a služby,

nikdo nebude druhého k čemu nutit,

neboť všichni budou si rovni jako bratři a sestry.

Bylinský: Protož přijměte vy všichni z kalicha na znamení,

že před tváří boží není rozdílu mezi lidmi.

(Sbor zpívá chorál)

Kněz: Toto jest tělo Páně.

Bylinský: Toto jest krev Páně.

Sbor zpívá: Nejsou z Boha ty, ni z koho dobrého,

ni z koho dobrého.

(Vyzvánění zvonů)

Arcibiskup pražský: Ta husitská nákaza se rozežírá

jako rakovina po celém království. Všude kacíři srocují,

jejich kazatelé štvou proti Římu.

Pán ze Šternberka: Ti špinaví sedláci utíkají z roboty.

Václav z Dubé: Naše pole jsou neoseta. Kam to povede? Hlad bude v celé zemi.

Šternberk: Rač vyslechnout, Milosti, zástupce novoměstských konšelů.

Mají zprávy o těch shromážděních.

Purkmistr Podvinský: Přivedli jsme ti očitého svědka, královská Milosti.

Jochlík: Milosti, nedaleko Ústí Sezimova se jich sešlo ke čtyřiceti tisícům.

Na jedné hoře, které říkají Tábor.

Král Václav IV: Kolik jich bylo?

Podvinský: Čtyřicet tisíc.

A co tam kážou! "Co je mé, je tvé." Pomysli.

Štěpán od Váhy: A u nás na Novém Městě je to nejhorší.

Václav: Tak? Proč jsem vás tedy dosadil tam na radnici

místo těch kališníků?

Podvinský: Trestáme každé srocování.

Ale na Novém Městě je samá chudina, samí buřiči.

U Panny Marie Sněžné nějaký zběhlý mnich Želivský štve lid proti vrchnosti.

Pán od Váhy: Ten je z nich nejzuřivější. Podvinský: I proti tobě se odvažuje.

Jan z Chlumu: Nevěř, králi!

A vy špatně činíte. Všechno jen na zlé obrátíte.

Václav: Štve proti mně? Proč?

Podvinský: Prý není třeba králů ani papežů.

Arcibiskup: To by byl konec řádu, konec světa!

Václav: Dost! Dost! Dost! Pryč!

Čeněk z Wartenberka: Jeho Milost král se nesmí rozčilovat.

Je nemocen. Odejděte v pokoji.

(Vrčení psů)

Šašek Miserere: Ani těm bestiím se nelíbíte.

Václav: Víno, Miserere! Miserere: Lékař zakázal, kmotře.

Václav: Víno, povídám!

Tak co chceš, kněže arcibiskupe, ode mne?

Arcibiskup: Chtěl jsem tě jen v dobrém varovat, Milosti.

Svatý otec i tvůj bratr, římský král Zikmund, se obávají,

že budou nuceni vyhlásit křížovou válku proti Čechům,

neuvedeš-li římské kněze na jejich místa a nevrátíš-li jim jejich majetky.

Václav: Zase hrozíte?

Byl jsem vždycky poslušným synem Říma,

ve všem jsem papeži ustoupil. A jakého vděku jsem se dočkal?

Wartenberk: Žádná hrozba nás nezastaví. Zůstaneme kalichu věrni.

Šternberk: My rozumíme vaší věrnosti.

Zastáváte kalich, protože jste si zabrali církevní statky.

Wartenberk: Katoličtí páni, pokud vím, si také pospíšili.

Pán z Dubé: Ale my jsme vzali církevní zboží jen pod svou ochranu.

Arcibiskup: Královská Milosti, co vzkážeš Svatému otci?

Václav: Co vzkázat... Co vzkázat...

Nechci válku. Nechci krveprolití.

Tak si tedy vezmi své fary a kostely zpět.

Chlum: Králi Václave, rozvaž jen, jaké vzbouření teď nastane!

Václav: Již jsem rozvážil.

Chlum: Pak mne nepočítej ke své radě. Václav: Jdi!

A jděte všichni! Co si nadrobíte, sami sníte!

Miserere: Už teď ti přeju dobré chutnání, ctihodný otče.

Václav: Co chceš ještě? Proč se mračíš?

Jan Žižka z Trocnova: Kterýpak Čech by se mohl s chladnou krví dívat,

jak cizozemci kolem celý náš národ tupí jako kacíře,

a naše nejšlechetnější muže upalují jako zločince.

Václav: Milý Jene, co dělat?

Žižka: Odpusť, Milosti, ale nedobře činíš. Proč ty sám...

Václav: Je to marné, Trocnove.

Je těžké být nyní v Čechách králem.

Ať udělám, co chci, všechno se mi obrací naruby.

Žižka: Protože jednáš proti svému lidu, králi.

Václav: A co tedy? Mám snad vzít kalich do rukou a jít v čele těch buřičů?

Žižka: Ne. Ale ty dáváš svou moc do rukou církve a pánů proti lidu.

A brzy poznáš, co z toho vzejde.

Václav: Právě proto, aby nevzešlo.

Ať všichni Pražané složí na Hradě své zbraně.

Žižka: Králi, tím ještě více popudíš lid proti sobě.

Václav: Ukážu jim, kdo je tu pánem! Proveď můj rozkaz!

Kdo neposlechne, ztratí hrdlo! Jinak nebude klid!

A do té doby Prahu nechci vidět. Omrzeli jste mě všichni.

Miserere, jedeme na kunratický hrádek. Chci lovit a na nic nemyslet.

Miserere: Tak co, kmotře Žižko? Ty se rozmýšlíš poslechnout krále?

Jde o hrdlo.

Sluha: Co jen z toho všeho bude. Venku je jako před soudným dnem.

Vystrašení kupci zavírají krámy. Stěží jsem pro tebe dostal kus slaniny.

Žižka: Nemám hlad. Sluha: Jíst musíš.

A co že pan král tak obrátil a najednou je proti kalichu?

Žižka: Nech mě. Sluha: Slyšel to kdy svět, aby král,

český král, se vylekal, když si v Římě dupnou?

Žižka: Mlč.

Sluha: Napij se kvasu. Žižka: Já nechci kvas.

Sluha: Víno jsem také nesehnal. Pěkně to pan král dopracoval.

Žižka: Nech si ty babské žvasty!

Kdo mě zachránil před Rožmberkem? A tebe! Kliď se mi z očí!

Drž pravdu, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti.

Kde je pravda?

Těžko rozhodnout.

Ne. Jsem voják, a kdyby byl Václav tisíckrát horší, musím poslechnout.

(Sbor zpívá chorál)

Velitel biřiců: Král zakázal srocování! Rozežeňte je!

(Křik lidí)

Ženský hlas: Bratři, nedejte se!

Velitel: Odveďte je!

(Křik lidí)

Žižka: Ne, takhle ne, králi Václave.

Prokůpkova matka (s pláčem): Zachraň moje dítě!

Mého synáčka! Biřici ho spoutali a odvedli.

Student: Ješka také odvedli do vězení. A s nimi i tři tovaryše.

Tovaryš: Páni na radnici se chtějí mstít.

Prokůpkova matka: Oni mi ho zabijí.

Jan Želivský: Upokoj se, matko, tvůj syn je synem nás všech.

Nesmí mu být ublíženo, ani ostatním věrným.

Prokůpkova matka: Já ti věřím.

Želivský: Již jsme rozhodli. Na zítřek svoláme sem, k Panně Marii Sněžné,

veliké shromáždění. Jděte a rozhlašte to mezi lidem.

Student: Svoláme všechny studenty!

Tovaryš: Půjdeme k hradbám pro tovaryše!

Nádeník: My do Podskalí za nádeníky!

Želivský: Buď zdráv, hejtmane. Přicházíš mne zatknout?

Žižka: Ne, ještě ne.

Jíra: Bratr Žižka je věrný kalichu. Mohl by se přimluvit za uvězněné.

Prokůpkova matka: Popros krále za mého synka. Řekni mu, že je nevinný.

Želivský: Jen pověz králi, čeho se jeho jménem dopouštějí novoměstští konšelé.

Jak popouzejí pražský lid.

Jíra: Král Václav má dobré srdce. Jistě se to děje bez jeho vůle.

Žižka: Učiním, co je v mé moci. Chci s tebou mluvit, bratře.

Želivský: Jdi v pokoji, matko. Tvůj syn se ti vrátí.

Žižka: Král vydal rozkaz, aby všichni Pražané složili své zbraně na Hradě.

Želivský: To že rozkázal král Václav?!

Žižka: Pod ztrátou hrdla.

Želivský: Postavil se zjevně proti nám, my tedy půjdem proti němu.

Lid nesmí své zbraně vydat a nevydá!

Žižka: Ty bys chtěl vést národ proti králi?

Želivský: Ano, protože dnes patří i Václav k našim nepřátelům.

Co učiníš ty?

Žižka: Já uposlechnu králova rozkazu. Ale jinak.

Purkmistr: Kdo nesplní ihned králův rozkaz a neodevzdá zbraně, ztratí hrdlo!

Jíra: Bratří, neposlouchejte! Chtějí, abychom byli proti pánům bezbranní!

Švec: Jak může náš král něco takového chtít?

Žižka: Pražané, uposlechněte králův rozkaz!

Vezměte své zbraně na sebe a přijďte s nimi na Hrad před krále.

Já vás povedu. A ručím, že budete milostivě slyšeni.

(Jásání davu)

Žižka: Vydejte lidem zbraně.

Student: To sem dal napsat sám mistr Jan Hus.

"Není vždy hříchem neuposlechnouti příkazu vrchnosti.

Když vrchnost nařizuje věci, které odporují vůli boží,

tehdy jich nemá být posloucháno."

(Klepání na dveře)

Jakoubek ze Stříbra: Vstupte.

Želivský: Promiň, vzácný mistře, pracuješ a já tě vyrušil.

Jakoubek: Á, náš ohnivý kazatel. Co tě přivádí ke mně?

Želivský: Dlouho jsem si přál uvidět, kde býval mistr Jan Hus.

Jakoubek: Tak proto jsi přišel? Prohlédni si všechno, jak ti libo.

Vše zůstalo, jak to tu bylo za mistra Jana, svaté paměti.

Jeho stůl, pulpit, na něm psal svá kázání, jeho křeslo.

Ano, tam na tom místě sedával.

Jak vidíš, chováme v úctě všechny jeho památky.

Ale ještě přísněji střežíme odkaz jeho učení.

Želivský: Vím, mistře Jakoubku. Tys obnovil přece přijímání podobojí.

Vrátils věřícím kalich. A proto přicházím dnes právě k tobě.

Jakoubek: Tak přece! Nu, co máš na srdci?

Želivský: Král Václav zradil naši zemi a zaprodal ji Antikristovi.

Ze strachu před Římem! Jeho konšelé na Novém Městě pronásledují a vězní

vyznavače kalicha. Kdo jiný, než ty, mistře Jakoubku,

by měl nyní vystoupit na jeho obranu!

Jakoubek: Co myslíš, že právě píši? Obhajobu kalicha pro příští disputaci.

Želivský: Tys mi nerozuměl, mistře. Dnes je třeba, abys pozvedl svůj hlas

nejenom na vysokém učení, ale před celým pražským lidem.

Zde v Betlémě, jako kdysi mistr Jan.

Jakoubek: Pražský lid už nechodí do Betléma.

Chodí teď k Panně Marii Sněžné. Za tebou.

Želivský: Lid chodí vždycky tam, kde se věci nazývají pravými jmény.

Jakoubek: Nebo kde se nebezpečně rozněcují vášně a nesváry.

Želivský: Povinností dobrého křesťana je vzepřít se zlému.

A právě tak i nehodného vladaře je hříchem poslouchat.

Jakoubek: A to chceš v těchto bouřlivých dnech říkat obecnému lidu?

Želivský: Volat chci, je třeba vzepřít se nehodnému a slabošskému králi!

Přísně trestat protivníky pravdy boží. Jakoubek: To jsou slova vzpoury!

Želivský: To jsou slova Husova, mistře.

Jakoubek: To bys špatně vykládal slova mistra Jana.

Jan Hus chtěl, aby kněží a páni byli dobrými otci svých poddaných.

A aby poddaní poslouchali svou vrchnost.

Želivský: A za to myslíš, že mistr Jan dal svůj život?

Proto ho preláti upálili?

A mluvíš také za ostatní mistry vysokého učení?

Jakoubek: Za všechny.

Želivský: Čekal jsem od tebe jinou řeč.

Nejsem učený člověk, jsem jen chudý kazatel.

Ale varuji tě, mistře Jakoubku, takovou učeností zahubíte celý národ.

Želivský: Dnešní svět se vpravdě podobá bouřlivému moři plnému dravých ryb,

které požírají jedna druhou, každá podle síly své.

Velké požírají menší a malé ty nejmenší.

Tak i na tomto světě požírá mocný slabé a boháč chudé.

Hlas: Tak je to! (Souhlasné volání shromážděných)

Želivský: Kdo odmítá chleba chudým, člověk krvavý je.

Ti, kdo se takto zpronevěřili zákonu božímu, neprávem drží vládu a majetky.

Pouze ti, kdo skutečně pracují, žádají právem:

Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

Ale ostatní ho jedí jako zloději a lupiči!

Ale běda vám, dravci, jež se sytíte krví poddaných. Již se krátí dnové vaší moci.

Neboť stojí v Písmu: "Kdo nepracuje, ať nejí!"

(Jásání shromážděných)

Vy je dobře znáte, ty vyděrače a zloděje obce.

Král je dosadil na radnici proti vůli pražského lidu.

A teď sedí nad městem jako ropuchy jedovaté na prameni

a jed a zkáza z nich vychází.

Mrzák: Takhle mě poznamenali, že jsem se proti nim ozval!

Prokůpkova matka: Syna mi uvěznili!

Želivský: Zdaž se můžeme od těchto tyranů dočkat spravedlnosti?

(Pobouřené volání shromážděných)

Nuže, pojďme tedy na radnici a osvoboďme naše bratry!

Sbor zpívá: Papež, císař vojny plodí, tím chudinu velmi hubí.

Stejně číhá šlechtic, král, co by chudákovi vzal.

(Vyzvánění zvonů)

Konšel Bradatý: Jdou sem! Mají zbraně! Podvinský: Jak to?

Bradatý: Žižka neuposlechl králova rozkazu. A ještě k tomu

dal otevřít městské zbrojnice a rozdělil zbraně mezi chudinu!

Pán od Váhy: Ježíši Kriste, co bude? Konšel: Utečme! Mám doma rodinu.

Podvinský: Chceš se dát zabít na ulici?

Nemáme se čeho bát. Nás chrání král.

Rychtáři, pošli na Hrad pro zbrojnou pomoc.

A všechny biřice k hlavnímu vchodu! Na takovou chátru se musí zostra.

Konšel Řehák: Podřezat jim krky. Pak přestanou křičet.

Sbor zpívá: Hedvábně se odíváte, pravdu boží v posměch máte,

rozkoš zde plodíte.

Všichni chválíte papeže,

neb s ním každý zboží střeže svatokupeckého.

Želivský: Konšelé! Za těmito zdmi leží v poutech naši bratři,

které neprávem vězníte.

Propusťte je po dobrém, jinak si pro ně půjdeme sami!

Podvinský: Chamraď! Kde jsou královští?

Rychtář: Už jedou!

Pán od Váhy: Už jedou! Bradatý: Královi jezdci jedou!

Konšel: Jedou!

Řehák: Zastrašit je! Za Husa ty tři tovaryše popravili a byl klid.

Podvinský: Dej popravit odsouzené kacíře. Ne venku, na dvoře!

Pán od Váhy: Tak a teď s vámi zúčtujeme.

Biřici, nahoru a kameny na tu holotu!

(Křik davu) Prokůpkova matka: Vraťte mi syna!

Želivský: Slyšte hlas lidu. Propusťte uvězněné!

Žižka: Za mnou, děti!

Řehák: Rychle! Rychle na dvůr!

Ješek: Slyšíte? Naši bratří. Ti nás zachrání!

Řehák: Tebe už nezachrání!

Žižka: Z cesty! Složte zbraně!

Jíra: Ješku, vzpamatuj se. Už jsi na svobodě!

Ješek: Bratři, za pravdu!

Bradatý: Milost! Pán od Váhy: Nezabíjejte nás!

Žižka: Teď žebráte o milost, šelmy!

Rychtář: Mně poručili!

Podvinský: Já ne! Já nic neudělal!

Jíra: Bratři, slyšíte? On nic neudělal! Tovaryš: On nic neudělal!

(Pobouřený křik davu)

Žižka: Jste nepřáteli obce!

Tovaryš: Do věžě s nimi! Jíra: Ne! Dolů z okna!

Křik davu: Tak! Dolů z okna!

Bradatý: Smilování!

Pán od Váhy: Pamatujte, že jsme pod ochranou krále!

Konšel: Dám vám peníze! Milost! Milost!

Podvinský: Ježíši Kriste!

(Výkřik)

(Křik davu)

Ješkova matka: Synku! Synáčku můj!

Jíra: Podívejte se, co udělali!

Želivský: Svatý soud lidu smetl zrádce.

Zvolte si nyní osvědčené muže za hejtmany města

a připravte se k obraně.

Jíra: Chceme toho, kdo nás vedl! Jana Žižku!

Volání davu: Jana Žižku!

Želivský: Bratře Žižko, všechen věrný lid tě přijímá v této chvíli na slovo!

(Jásání davu, vyzvánění zvonů)

(Zavrčení psa)

Václav: Jakže?!

Pán z Dubé: Na Novém Městě pražském se lůza zmocnila radnice.

Konšely shodili z oken. Všude je strach a zmatek.

Vedl je Želivský a tvůj hejtman.

Václav: Jan Žižka?

Královna Žofie: Mohls čekat, že se něco takového stane.

Václav: Jdi mi z očí!

Jdi si k těm svým kacířům, které jsi vždycky chránila!

Teď vidíš, co zavinili! Vraždy, vzpouru! Ti tví beránci!

Žofie: Václave...

Václav: Mlč! Ty mi budeš něco vyčítat.

Dědice jsi mi nedala, tvé rady nepotřebuji.

Přestávám tomu všemu rozumět.

Vždyť jsem je miloval.

Tolik jsem miloval svůj český lid.

A oni se obrátili proti mně.

Slepí. Šílení.

Což nevidí, do jaké zkázy ženou celou českou zemi?

Ale toho já nedopustím!

Vyhubím všechny ty kacíře i kdybych měl celou Prahu zapálit!

Běda zemi, která se odcizí svému králi!

Miserere: A běda králi, který se odcizí své zemi.

Václav: Ty! Ty také?! Zrádci! Kacíři!

(Štěkání psů)

Václav: Všichni jste kacíři!

(Kňučení psa)

Pán z Dubé: Lékaře!

Žofie: Václave! Pomozte! Pomozte! Václave!

(Křik davu)

Žižka: Pane nejvyšší purkrabí, přišli jsme ve zbroji ke královým službám.

Jsme připraveni k boji proti všem nepřátelům, kteří naši zemi

potupně obviňují z kacířství a hrozí křižáckou válkou.

Pražský lid čeká na královo slovo.

Wartenberk: Václav Čtvrtý, král český, je mrtev.

Žižka: Král Václav?

(Vyzvánění zvonů)

Švec: Chudák Václav.

Wartenberk: Jeho smrt je pro celé království tím větším neštěstím,

že nás opustil v tak bouřlivé době.

Šternberk: Neštěstí? Je to naše záchrana!

Naši zemi může z těch zmatků vyvést jedině Zikmund.

Pane z Wartenberka, musíme poslat ihned do Budína,

aby se římský král Zikmund ujal českého trůnu.

Žižka: Cože? Vy chcete do Čech zvát toho cizáka? Toho papežence?

Šternberk: Jak to mluvíš o našem králi? Wartenberk: Jeho Milost římský a uherský

král Zikmund byl přijat na český trůn ještě za Václavova života.

Žižka: Kým?! Český lid ho za krále nepřijal a nikdy nepřijme,

protože je jeho nejúhlavnější nepřítel. Dal upálit Jana Husa na potupu

českého národa, vlastnímu bratru vyhrožoval křižáckou válkou.

Všichni ho nenávidí. Jaký by to byl český král?!

Šternberk: Lepší než byl Václav.

Žižka: Pane z Dubé, ty jsi byl přece svědkem v Kostnici, jak porušil slib

a vydal Husa na smrt. Tenkrát jsi ovšem ještě zastával Husovo učení.

Pán z Dubé: Ano, protože mistr Jan měl dobrý úmysl napravit církev.

Ale jeho slov se teď zneužívá k obyčejnému buřičství!

Žižka: Slyšíš to, pane z Wartenberka?

Všichni jsme buřiči, kdo vyznáváme kalich.

Wartenberk: Uklidni se, Jene Žižko. Nepřijmeme krále Zikmunda,

dokud nepotvrdí svobodu vyznání a všechna práva, která jsme si vydobyli.

Žižka: Tak! Vám se nejedná o nic, než aby vám Zikmund zachoval vaše úřady

a statky, které jste zabrali církvi. Za to se chcete smiřovat, a to je zrada!

Wartenberk: Jene Žižko!

Odejdi, než zapomenu, žes kdysi věrně sloužil králi.

Žižka: Zrádci. Zrádci.

Jíra: Už nebude králů! Blíží se království spravedlivých!

(Jásání davu)

Želivský: Ale proti tomuto království spravedlnosti a lásky

stojí veliký ryšavý drak, římský král Zikmund.

Proto pozdvihněme svá srdce, opásejte se zbraní.

Neboť pomněte, kdo za pravdu život položí, nikdy nezahyne!

(Jásání davu)

Sbor zpívá: Povstaň, povstaň, veliké město pražské,

všechna říše věrná této země české,

rytířské pohlaví i všechny moci zemské,

proti tomu králi babylonskému,

jež toť hrozí městu jeruzalémskému...

Žižka: Je to dobrá píseň.

Ta nám pomůže v boji za tisíc železných jezdců.

Jíra: Bratře Želivský, přivádím ti posly z Ústí Sezimova.

Tomeš: Neseme list od kněze Korandy. Ondřej: Naši se ptají, kdy nastane čas.

Želivský: Slyšeli jste, už nastal.

Johanka: Ty vyrostly.

A co tvá žena?

Jíra: Nouze ji umořila. Už tři roky jsme sami.

Žižka: Vy jste oba z Ústí? Tomeš: Ano, synové pekaře Johy.

Žižka: Á, to jméno už jsem slyšel.

U bratra Johy nalezlo přístřeší mnoho našich věrných, když je pronásledovali.

Tomeš: I bratr Koranda a jiní kazatelé.

Připravují lid ve městě i na venkově, až přijde čas boje.

Žižka: A co ta sestra? To je tvoje žena?

Tomeš: Ne, není.

Jíra: To je Johanka, věrná posluchačka mistra Jana.

Tomeš: Žádného nebezpečí se nezalekne.

Johanka: Proč bych se měla bát? Což nechceme, aby všichni lidé

žili jako bratři a sestry? Aby bylo všem dobře na zemi?

Žižka: Jsi hezké a milé děvče.

Nedivím se, že tě tak chválí. No, ale teď k naší věci.

Jděte a vyprávějte našim bratřím, co jste tu viděli.

Povězte jim, že Praha už povstala proti cizáckému králi

a zrádnému Wartenberkovi. Nastala rozhodná chvíle, děti.

Želivský: Dones list bratru Korandovi. Pozor, aby se nedostal do rukou

nepřátelům. Ustanovíme příští veliké shromáždění v Praze na 10. listopadu.

Ať přijdou všichni věrní Praze na pomoc. Žižka: A ať nechodějí s holýma rukama.

Ať si okovají cepy, napřímí kosy a pevné vozy ať vezmou.

Želivský: Neztrácejte ani chvíli. Páni také nespí.

Tomeš: Spolehni se, bratře.

Stráž: Purkmistr a konšelé Starého Města přišli.

Želivský: Ať vejdou.

Purkmistr: Jménem Starého Města pražského oznamujeme vám,

že také staroměstská radnice je opět v rukou českých kališníků.

Němečtí konšelé a ostatní němečtí kupci ze strachu před hněvem lidu

uprchli z města. Jejich majetek jsme zabavili.

Konečně jsme očistili Prahu od potupné německé nadvlády. Budeme nyní

spolu s vámi věrně hájit kalich a odkaz mistra Jana Husa.

Šimon od Bílého lva: Za víru a pravdu jsme připraveni nasadit vše!

Želivský: I své statky a měšce?

Hrdoňka: Vše! I hrdlo!

(Zvenku je slyšet zpěv lidu)

Žižka: Uvítáme každého, kdo je odhodlán k boji za vítězství pravdy.

Pohleďte na tento meč.

Věrným bude vždy pomáhat a krutě ztrestá ty, kdož selžou.

Dej Bůh, abyste v něm vždycky měli spojence.

Křik a zpěv lidu: Ten porazí božího nepřítele,

Antikrista falešného učitele,

Antikrista falešného učitele,

prosíc, ať dá mír a pokoj lidu českému.

Žofie: Zase hoří kostely a kláštery.

Miserere: Vyhánějí mnichy za to, že schvalovali upálení mistra Jana Husa.

Wartenberk: Královská Milosti, vozy jsou už připraveny u zadní brány.

Žofie: V noci tajně prchat z královského hradu...

Jaká hanba. Wartenberk: Ručím králi Zikmundovi

za tvé bezpečí. Proto nemůžeš zůstat v Praze.

Žofie: Jak to jen mohlo dojít tak daleko?

Mistr Jan byl svatý muž,

a taková zkáza z jeho slov.

Miserere: Proč mluvil nejvíc k chudákům? V tom byla chyba.

Komoří: Královská Milosti, všechno je připraveno, je nejvyšší čas.

Miserere: Pospěšte si, páni.

Už je slyším. Tisíce jich jdou!

Už vylomili bránu! Dupou po schodech!

Wartenberk: Paní královno. Žofie: Musíme králi vystrojit pohřeb.

Wartenberk: V těchto dnech, když celé město bouří... Nelze.

Dám odvézt jeho tělo na Zbraslav. Ještě dnes v noci.

Žofie: Ani po smrti nemá klidu.

Z Hrádku jste ho vezli na Vyšehrad, pak sem na Hrad.

Tajně, bez poct, bez průvodu.

Českého krále!

Wartenberk: Jinak není možno. V ulicích je rozvášněný lid.

Miserere: Utíkejte, hoří!

Wartenberk: Pojďte. Rychle, rychle.

Miserere: Krysy!

Vidíš, kmotře Václave, kams to dopracoval? Ani neměli kdy tě pohřbít.

(Skučení větru a dívčí zpěv v maďarštině)

Pán z Dubé: Královská Milosti,

husité drancují a vypalují kláštery a vyhánějí všechny věrné Říma.

Král Zikmund Lucemburský: Ať počká. Pokračujte, pánové.

Pán z Dubé: Nevtrhneš-li se svým vojskem nyní do Čech

a neujmeš-li se svého dědictví, zmocní se ho ti kacíři!

Voják: Neumíte si poradit s nějakými selskými chlapy?

Tatar: Král shromáždil vojsko proti Turkům a ne proti českým sedlákům.

Arcibiskup: Turci jsou největším nebezpečím pro celé křesťanstvo.

Šternberk: Český národ očekává od tvé Milosti, že povládneš pevnou rukou

a vrátíš naší zemi klid a pořádek.

Zikmund: Vyslanec osmanské říše čeká na odpověď. Přiveďte ho.

Mluv!

Vyslanec: Králi Zikmunde, jak ses rozhodl?

Skloníš se před vůlí velikého sultána?

Zikmund: Rozevřete závěs.

Podívej se tam.

Takto skončí každý pohan, který překročí Dunaj!

Vyřiď to sultánovi.

Všichni křičí: Ať žije král Zikmund!

Vyslanec: Při Proroku! Všichni budete zahubeni!

Vaše těla zůstanou nepohřbena dravcům napospas!

Arcibiskup: Žehnám tvému meči, který zvedneš na obranu kříže.

Zikmund: Doufám, že se mi dostane stejně požehnané pomoci

i od Svatého otce.

Arcibiskup: Římské pokladnice budou jistě otevřeny

pro křížové tažení proti pohanům.

Zikmund: Štědře je třeba otevřít, protože potřebujeme veliké vojsko.

Vidíte, pánové, jak vznešený úkol mě čeká.

Pak budu mít teprve kdy, abych srovnal ty vaše různice.

Pán z Dubé: Ztratíš své dědictví, králi.

Zikmund: Co má věrná šlechta v Čechách? Vy mně máte obhájit mé dědictví!

Postavte vojsko a dobře je vyzbrojte.

V nejhorším si na to můžete něco vzít z Václavova pokladu.

Pán z Dubé: Nevím, jak s tím pořídíme u kališnických pánů.

Žádají od tebe jako podmínku potvrzení svobody kalicha.

Zikmund: Mně nikdo nebude klást žádné podmínky.

O kalichu budu jednat, až se ujmu v Čechách vlády.

Zatím se starejte, ať Praha odzbrojí, a vy se vypořádejte s buřiči.

Tomu vůdci kališníků, panu z Wartenberka,

dejte tento řád Zlatého draka na znamení, že má do kořene vyhubit

draka kacířského moru.

Na prsou Wartenberkových se bude zvlášť dobře výjimat.

Zároveň Wartenberka ustanovuji až do svého příjezdu

svým zástupcem v Čechách.

Ať vidí ti vaši kacíři, jakého ve mně dostanou nestranného krále.

Wartenberk: Urození pánové, sestoupili jsme se v panskou jednotu,

kališníci s katolíky, abychom zjednali kázeň a pořádek v zemi dřív,

než se ujme svého dědictví Jeho Milost král Zikmund.

Jindřich z Hradce: Ať žije král Zikmund! Šlechtici: Ať žije!

Wartenberk: Vyzbrojte co nejvíce obrněných jezdců.

Jde o záchranu království proti buřičům, kteří se chtějí zmocnit Prahy.

Vyhubte do kořene ohněm i mečem ty vzbouřence.

Ve městech i na venkově. Špiní jako bláto dobrou pověst našeho království.

V Praze zesílíme posádky, hlavně na Vyšehradě,

protože kdo je pánem Vyšehradu, je pánem Prahy.

Urození pánové, zvedám pohár, abychom do jara očistili naši zemi od bláta.

Žoldnéř: Říká se, že jich táhnou tisíce na Prahu.

Beznoska: Co zmohou? Vyšehrad je nedobytný. Tudy neprojde ani myš.

Žoldnéř: Stůj! Kdo tam?

Spěchej pro hejtmana!

Kdo je?

Stůj, je-li ti život milý.

Stůj! Kdo jsi?

Žižka: Otevřte bránu, děti. Chci s vámi mluvit.

Beznoska: Hejtman Žižka. Otevřte bránu!

Žoldnéři: Žižka. Hejtman Žižka.

Tatík Žižka!

Beznoska: Vítej, hejtmane.

Velitel Machovec: Cože, ten psanec? Jak se může opovážit?

Žoldnéř: Žižka byl náš hejtman.

Machovec: Chopte se ho!

To mi zaplatíte hrdlem!

Žižka: Vítek,

Ondra, a ty, starochu. A ty, Beznosko.

Tak jak se vám daří, chlapci?

Beznoska: Nedobře, hejtmane, jako v panské službě.

Když si vzpomenu, jak jsme před lety spolu honili rožmberské...

Žoldnéř: To jsme byli vyděděnci. Beznoska: Páni nás neměli nikdy v lásce.

Žižka: Mně vypálili rožmberští rodný dvorec, protože jim překážel.

A vás, vás dřeli bez slitování.

Žoldnéř: Však jsme jim nezůstali nic dlužni.

Žižka: No, a co teď?

Naši bratři táhnou Pražanům na pomoc.

Až přijdou, budete je také bít, protože vám to páni poručili?

Své rodné bratry budete zabíjet?

Žoldnéř: Řekli nám, že na Prahu táhnou vzbouření sedláci.

Žižka: A čím je tvůj otec, synku?

Žoldnéř: Sedlák. Robotěz.

Žižka: No tak vidíš. A to jsou také ti vzbouřenci.

Z Husova kraje přicházejí pomoci Praze nastolit spravedlivý řád.

Žoldnéř: Již jdou! Slyšíte? Celé zástupy!

Sbor zpívá: ...věrná této země české,

rytířské pohlaví i všechny moci zemské.

Žižka: A teď jděte a jednejte podle svého srdce.

Sbor zpívá: ...jež toť hrozí městu jeruzalemskému,

pražské obci i mnohému lidu věrnému.

Machovec: Zbláznili jste se? Neotvírejte! Všecky vás dám pověsit!

Beznoska: Už jsi dovelel. Teď nás povede bratr Žižka.

Žižka: Praha vás vítá, bratři!

Jásání davu: Hurá! Hurá!

(Vyzvánění zvonů, výstřely z děla)

Johová: Takhle se ti bude lepší dýchat, synku.

Jen hoří. Přilož mu obklad.

Johanka: Prokůpku, nepoznáváš mne? To jsem já, Johanka.

Nevidí nás, ani neslyší.

Chudák, taková hrozná rána.

Prokůpek: Nezabíjejte je.

Jene, Stašku, Martine!

Johanka: Ne, Prokůpku. Tiše, mlč. Johová: Blouzní.

Prokůpek: Vy vrahové, zabte mě také!

Bratři, nebojme se umřít za pravdu jako oni!

Johanka: Martine!

Johová: O kom to mluvil? Johanko, proč pláčeš?

Johanka: Tady na tom místě je zabili.

Johová: Koho zabili?

Joha: Bratři, vítězíme! Menší Město je v našich rukou!

Vyzvánění zvonů a výkřiky: Vítězíme! Vítězíme!

Johová: Muži! Muži! Joha: Ženo!

Ondřej: Zahnali jsme je! Joha: Menší Město je v našich rukou!

Tomeš: Všichni utekli na Hrad. Arcibiskup i Wartenberk.

Muž: Bratři vítězí! Bratři vítězí!

Prokůpek: Pravda vítězí.

Joha: Jak je mu? Johanka: Už líp. Usnul.

Ondřej: Odpusť, Johanko.

Johanka: Pojď.

Zde leží pochováni.

Jan, Stašek a Martin.

Ti první prolili krev za Husovu pravdu.

Martin byl můj ženich. Jali ho v den naší svatby.

Do poslední chvíle zpíval mistrovu píseň, než ho zabili.

A já mu zůstávám věrná.

Teď rozumíš?

Stařenka: Žena, která rodí, má zármutek, ale když porodí dítě,

již nepamatuje na soužení pro radost, že se narodil člověk na svět.

Tak i vy strasti máte nyní, ale radovati se bude srdce vaše...

Zpěv opilých hejsků: Moje milá Madlička

má dvě malá jablíčka,

jablíčka dvě.

Purkmistrův syn: Pššš! Nepohoršuj ty zbožné duše!

Pojď, bratříčku, přijímej se mnou podobojí.

Purkmistrová: Naše stříbro! Kriste Ježíši, všecko nám rozkradou!

Purkmistr: Nezavírej! Zbláznila ses?

Tady v těch látkách je víc zlata, než v celé té truhlici.

(Bouchání na dveře) Purkmistr: To jsou naši.

Purkmistrová: Jak to vypadáš? Cos dělal? Syn: Chtěli mě zabít! Tamti.

Purkmistr: Dej na závoru! Tak co se děje?

Šimon od Bílého lva: Hrůza, co je po Praze těch selských trhanů!

Celé město zasmradili. Purmistrová: My jich máme plný dvůr.

Konšel: Člověk se bojí jít po ulici. Zavřel jsem krám.

Konšel: Já také. Jestli to válčení brzy nepřestane,

zajde obchod a přijdeme o všecko.

Purkmistr: Jak je na bojišti? Šimon: Vyhráváme, nevíš?

Purkmistr: Nedej Bože! Kdo vyhrává, my? Pche!

Ten krvavý kněz Želivský. S Žižkou. A ti nuzáci!

Šimon: Sotva jsme vyhnali ty německé papežence a dostali do rukou

radnici a obchod, přijde několik štváčů a zničí všechno.

Purkmistr: Toho Želivského tak dostat do rukou!

Šimon: Co dělat? Jak se zachránit?

Purkmistr: Jedna naděje by tu byla. Pan z Wartenberka chce s námi mluvit.

Konšel: Vždyť se spojil se Zikmundem!

Purkmistr: Lepší Zikmund, než Želivský.

Šimon: Ale jak se dostanem na Hrad? Všude kolem jsou Žižkovi lidé.

Purkmistr: Všechno jsem už zařídil. Čekám jeho posla.

(Bouchání na dveře)

Šimon: To je on?

Purkmistrová: Kdo je to?

Jíra: Posílá mne Jan Želivský.

Syn: Je to jeho pacholek Jíra.

Purkmistr: Toho bychom mohli právě teď potřebovat. Otevři mu.

Jíra: Bratře purkmistře, Jan Želivský žádá radu Starého Města,

abyste poskytli přístřeší venkovským bratřím.

Purkmistr: Nevím, máme všude plno... Jíra: Přece je nemůžeme nechat na ulici.

Purkmistr: Nic ve zlém, oznámím to radě. Zde vezmi za vyřízení.

Dobře sloužíš svému pánu.

Jíra: Svému bratru. Nemám pána. Purkmistr: Ovšemže, bratru.

Ale počkej! Nechtěl bys sloužit nám?

Podívej se. My platíme zlatem. No, vezmi si.

Vezmi si! Jíra: Co chcete ode mne?

Purkmistr: Nám jde o prospěch celé obce, ne jako Želivskému.

Ten myslí jenom na sebe, na svou slávu.

A nás při tom žene do zkázy. To je mu lhostejné.

Šimon: Želivský je nepřítelem Husova lidu! Klame tebe i nás všechny.

Kdo ho odstraní, zaslouží se o kalich. Jíra: Jak to mluvíš o našem kazateli?

Vy zrádci ničemní! Vy si říkáte kališníci?

Tohle budeš opakovat před bratrem Želivským!

Purkmistr: Ne! Takhle neodejdeš!

(Jíra zasténá)

Syn: Už nebudeš mluvit.

(Bouchání na dveře)

Šimon: Jsme ztraceni. (Bouchání na dveře)

Purkmistrová: Tomáši, otevři. Je tu posel z Hradu.

(Bouchání na dveře)

Purkmistrová: Vejdi, pane.

Purkmistr: Jak jsi pořídil?

Pan z Wartenberka?!

Wartenberk: Není čas na vzkazy. Takhle se domluvíme rychleji.

Purkmistr: Mluvíš k nám, pane, jako vítěz. A zatím my...

Wartenberk: Vy jste zatím dobyli Malou Stranu

a máte Vyšehrad, klíč ku Praze. Dobrá.

Ale v této chvíli se blíží k městu sta a sta železných rytířů.

No? Co tomu říkáte, vítězové? A dejte mi křeslo!

Drahý samet? Ten se bude Želivskému sotva líbit.

Zamyslete se trochu.

Kdo je váš skutečný nepřítel? Já, a nebo tam ti hladovci?

My se přece můžeme dohodnout. Vždyť jsme kališníci.

Vy mi dáte Vyšehrad a já vám zaručuji, že zůstanete ve svých úřadech

a při svém obchodu, kterého jste se zmocnili po těch papežencích.

Purkmistr: Rádi přijímáme, Milosti.

Jen kdyby nebylo Žižky. Má na Vyšehradě svoje lidi.

Wartenberk: Vystřídejte je tedy svými. Žižka je dost zaměstnán

bojem na druhém břehu. Doví se o všem až bude pozdě.

Šimon: Ale co Želivský?

Wartenberk: S tím si už jistě poradíte.

Herold: Urozený pán Vilém z Hanzburka opovídá listem Pražanům nepřátelství.

Jestliže se ihned nepoddáte králi Zikmundovi a jeho náměstku

panu vladaři Wartenberkovi, přitrhne můj pán s celým vojskem ku Praze

a nechá vaše mrtvoly psům na smetišti.

Želivský: Vyřiď svému pánu, ať přijde. Že ho přivítáme s mečem v ruce.

Purkmistr: Vidíš to sám, je jich příliš mnoho.

Želivský: Co na tom? S námi je boží pravda, a to je nejmocnější spojenec.

Šimon: V boji, kněže Jene, rozhodují nakonec meče. Těch mají páni bezpočet.

Jakoubek: Křesťanu náleží bojovat slovem, a ne mečem.

Želivský: To se tedy máme nechat zotročit a pobít jako bezbranné ovce?

Jakoubek: Dosud jsme se bránili násilí. A to je dovoleno.

Purkmistr: Uvaž tu výhodu, když začneme vyjednávat teď, dokud ještě vítězíme.

Želivský: S nepřítelem se nikdy smiřovat nebudu!

Jakoubek: Za věci duchovní odpovídá naše vysoké učení.

A my jsme se rozhodli přesvědčit Zikmunda, aby uznal kalich.

Želivský: Toho lstivého ryšavého draka?

Toho nikdy nepřesvědčíte jinak než mečem!

Purkmistr: Je mi líto, že nám nechceš rozumět.

Želivský: Se zbabělci se nesmlouvá.

Purkmistr: Křivdíš nám, drahý bratře.

Nemohu připustit, abys odešel dřív, než se dohodneme.

Žoldnéř: Stůjte. Tam nikdo nesmí.

Žižka: Z cesty! Žoldnéř: Mám rozkaz!

Žižka: Tady teď rozkazuji já! Z cesty, povídám!

Bratře Jene, jsi živ?

Želivský: Co se děje? Žižka: Ty nevíš?

Co jste to učinili? Vyšehrad jste vydali Wartenberkovi! Zrádci!

Želivský: Jak jste se mohli opovážit?

Purkmistr: Všichni dobří lidé v Praze si přejí mír.

A my jsme za Vyšehrad sjednali příměří.

Želivský: Za to naši bratři bojovali? Za to prolili krev?

Purkmistr: Pražané už nechtějí prolévati krev. Chtějí klid a pořádek.

Teď stojí bratr proti bratru. Kuneš: Ne! Pán proti chudákovi.

Želivský: Potřebujete klid a pořádek, aby se mohl vrátit Zikmund,

protože se bojíte vlastního lidu víc než nepřítele.

Žižka: A nejvíc vám překáží bratr Želivský. Kdybychom nepřišli včas,

nebyl by už naživu. Purkmistr: Nerozumím...

Žižka: Ale já porozuměl vašim strážím přede dveřmi.

Purkmistr: To jen pro naši ochranu. Šimon: Je válečný čas.

Žižka: V hrdlo lžete! Chytře jste to smluvili.

Teď svírá Wartenberk opět Prahu ze dvou stran, aby ji mohl vydat Zikmundovi.

Želivský: Jste věrolomní a zbabělí.

Žižka: A to všechno před tvýma očima, mistře Jakoubku!

Jakoubek: To si konšelé smlouvali sami. Přísahám, že jsem o ničem nevěděl.

Žižka: A teď! Na čí stranu se postavíš?

Jakoubek: Již jsem řekl. Vysoké učení bude jednat se Zikmundem.

Žižka: To stačí.

Jednat se Zikmundem, to znamená podrobit se mu.

Provedli jste své. Báli jste se nás a proto jste zradili.

Ale pamatujte si, dnešní den draze zaplatíte. Pojď, bratře.

Vzpomeňte si na to, až vás Zikmund srazí na kolena!

Želivský: Jíro!

Johanka: Tomeš s Ondřejem ho našli na náměstí. V podloubí.

Tomeš: Byl proboden.

Želivský: Bratře milý, drahý.

Svou věrnost jsi zaplatil životem.

Nezemřel. Bude mít život věčný.

Koranda: Ti kramáři učinili z Husovy Prahy Babylon

prolezlý neřestí a mamonem. Město proradné, propadlé zkáze.

Johanka: Přináší nám jenom neštěstí.

Želivský: Ale je také Praha tisíců věrných. Jako byl tento.

Žižka: Bratr Koranda má pravdu.

Nemůžeme se bít s nepřáteli a mít za zády zradu.

Obklíčili by nás a v městě by nastal hlad.

Musíme odejít s bratry na bezpečné místo.

Koranda: Hledejme blízko hory Tábor, kde se scházejí naše shromáždění.

Žižka: Znám takové místo. Je to staré hradiště nedaleko Sezimova Ústí.

Vysoko na skále, ze tří stran chráněno vodou.

Tam položíme náš tábor. Dobře ho opevníme, aby ho nepřítel nemohl dobýt.

Johanka: Bratře Žižko, veď nás tam.

Koranda: Pojď s námi, bratře, ty znáš válečné umění.

Tomeš: Veď nás.

Žižka: Povedu vás.

A co ty, bratře?

Želivský: Mé místo je zde.

Zůstanu u svých, nemohu je opustit.

Žižka: Máš pravdu.

Dej na sebe pozor. Jsi mladý a prudký.

Přirostl jsi mi k srdci.

Nu, obejmi mne.

Želivský: Naše srdce a mysli se nerozcházejí.

Lid tě vzal na slovo.

Veď boží bojovníky k vítězství.

Jezdec: Za námi jedou strakoničtí křižáci.

Žižka: Přidejte do kroku! Máme za sebou nepřítele!

Hejtman Chval: Nemohou rychleji. Takto strakonickým neunikneme.

Jezdec: Bratře Žižko, od Písku jedou královští železní páni.

Hejtman Kuneš: Jak jsou silní? Jezdec: Je jich na tisíc.

Žižka: A jak jsou daleko? Jezdec: Asi na půl hodiny jízdy.

Chval: Strakonické máme v zádech. Už nemůžem ani kupředu, ani zpátky.

Kuneš: A co teď? Žižka: Teď se rozhlédnem.

Bratře, jdi k bratřím, aby neklesali na mysli. Ať se připraví k boji!

Koranda: Tak, bratře. Žižka: Ano.

Koranda: Bratři, stůjte! Připravte se k boji.

Žižka: Postavíme se jim tady. U hráze. Kuneš: Tady?

Chval: Odtud se nedostaneme, zaženou nás do vody.

Žižka: Nedáme se zahnat!

Tady je přivítáme, za tou mokřinou, na nejužším místě.

Sražte vozy v hradbu od vody k hrázi! Chval: Rozumím, bratře Žižko.

Kuneš: Ale pravý bok nemáme chráněný. Je tu vypuštěný rybník.

Žižka: Dej na hráz střelce s tarasníky. Kuneš: Rozumím, bratře Jene.

Jezdec: Bratře hejtmane, železní páni už projeli Lhotou. Jedou sem!

Žižka: Kudy to jedeš, synku?

Jezdec: Já myslel, že je to vyschlé. Na první pohled to bláto není vidět.

Žižka: Ne vy nás. Sami se tu utopíte.

Chval: Sražte vozy! Kolo na kolo.

Rytíř: Podívejte se, páni, na ty špinavé chlapy. Oni se chtějí bránit.

Rytíř: Kdybychom je ničím nebili, jenom tlačili koňmi,

tak je na kopytech rozneseme. Všichni křičí: Na ně!

Jindřich z Hradce: Jen trpělivost, urození pánové, však nám neutečou.

Musíme počkat na královské vojsko. Panoši, víno sem!

Žižka: Střelci a cepníci na vozy!

Ostatní na hráz a do zálohy!

Chval: V poli se jim nepostavíme?

Žižka: Ne, budeme se bránit z vozů jako z hradeb.

Chval: To není podle rytířského způsobu.

Žižka: To je snad rytířské, postavit železné jezdce proti nahým sedlákům?

Jindřich: Urození pánové, dnes skončí poslední zbytky těch buřičských kacířů

tam v tom rybníce. Na zdraví našeho milostivého krále Zikmunda!

Rytíři: Už jedou! Už jedou! Vítejte!

Šternberk: Obávali jsme se, že přijedeme pozdravit již jenom vítěze.

Jindřich: Nechtěli jsme vás připravit o tu kratochvíli.

Mám čest nabídnout vašim pánům rytířům,

aby pustili své koně do těch sedláků a rozdupali je.

Šternberk: Přijeli jste první, máte přednost.

Žižka: Až budou blízko, vystřelíte z pušek a kuší.

Ne dřív. Čekejte, až poručím.

A vy ostatní v záloze čekejte na mé znamení.

Ty, bratře Chvale, je povedeš.

Koranda: Bratři, čeká nás těžká zkouška.

Kdo za pravdu život položí, dostane život věčný.

Joha: Vrať se, Marto. Johová: Jdu s tebou.

Johanka: Vezměte mne mezi sebe.

Tomeš: Johanko. Máme tě rádi, to víš.

Vyvol si jednoho z nás, než půjdem do boje.

Nebo jsi už zvolila?

Johanka: Ne, Tomši. Nechtěj to teď vědět.

Když přežijem, všechno ti povím.

Žižka: Pozvedněte svá srdce, bratři!

Což nás mohou porazit ti služebníci lži?

S námi je pravda a proto naše bude i vítězství!

(Fanfáry)

Žižka: Střelte!

Kuneš: Bijte! Bijte je!

Šternberk: Vpadneme jim do boku. Tam nejsou kryti.

Kupředu!

Rytíř: Pan Jindřich padl! Velitel padl!

Vaněk: Je naše!

Rytíř: Zpátky! Zpátky, zachraňte se!

Křik husitů: Běží! Běží!

Šternberk: Sesedat! Sesedněte, pánové!

Žižka: Teď, děti! Hrr na ně!

Křik husitů: Hrr na ně!

Žižka: Bijte! Zabijte! Nikoho neživte!

(Křik husitů)

Chval: Hrr na ně!

Joha: Běží! Běží! Johová: Běží! Běží!

Žižka: Jen ať běží, my je to ještě naučíme.

Hle, bojovnice boží.

Johová: Johanko!

Joha: Děvče drahé!

Johanka: Co... bratři?

Tomeš: Zvítězili.

Ondřej: Teď máme volnou cestu na Tábor.

Sbor zpívá: Kdož jste boží bojovníci a zákona jeho,

prostež od Boha pomoci a doufejte v něho,

že konečně s ním vždycky zvítězíte.

Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte.

Pána svého v srdci mějte, proň a s ním bojujte

a před nepřáteli neutíkejte.