Original subtitles

NETFLIX UVÁDÍ

NEJDRAŽŠÍ KATIE

Tati! Prosím!

TESAŘSTVÍ

S LÁSKOU, RUTH

Vince Cross. Jdu kvůli Ruth Slaterové.

Dvacet. Čtyřicet.

Plán propuštění. Přečtěte si ho. Ať se sem nevrátíte.

Vaše desatero. Žádné drogy, pití, bary, kluby.

Žádné střelné ani jiné zbraně.

Nestýkat se s nikým, kdo má záznam v rejstříku.

S žádnými zločinci.

Vince Cross, otevřete.

- Nějaké otázky? - Ne.

Ahoj, Katherine, to jsem já.

Můžeš prosím mámě vzít telefon, ať se jí zbavím?

Řekla jsem jí, že cvičíš, ale nemůžu pořád…

Mění vaše propuštění podmínky zákazu kontaktu? Ano, nebo ne?

- Ne. - Můžete vyhledat rodinu oběti?

- Ano, nebo ne? - Ne.

Po pár týdnech civění do stropu lidi občas chtějí vinu odčinit.

Nemám co říct.

RUTH SLATEROVÁ ODSOUZENÁ ZA VRAŽDU ŠERIFA ZE SNOHOMISH

Klíčem k úspěchu je mít práci.

- Mít ji nebo ji hledat. - Práci mám. Dělám tesařinu.

Jestli to nevyjde, mám kamaráda v balírně ryb.

Stan je můj člověk. Bere mé lidi na zkoušku.

Nepotřebuju.

Vezměte si tu vizitku.

Vemte si ji.

Asi si myslíte, že máte život na svobodě promyšlený.

Otřes mozku způsobil airbag.

Ale jsem v pořádku. A nikdo se moc nezranil.

Až na tebe.

Bereš léky?

- Ano, tati. Panebože. - Hej.

- Katherine. - Promiň, mami.

Nemusíš se omlouvat.

- Nechtěla jsem vás vyděsit. - To nic.

Takže co víme?

Má zlomené žebro, vykloubené rameno a otřes mozku.

Až tě pustí z nemocnice, půjdeš na čas bydlet k nám.

- To není nutné. - Dobrý nápad.

Blíží se mi ten recitál.

Vyřešíme to, až přijde čas.

Můžeš cvičit doma.

Vítejte. Váš nový domov.

Budeme se tu scházet bez výjimek každé úterý v 11 hodin.

Díky za svezení.

Prodalas mi věci. Běhala jsem po městě!

Makala jsem s tebou měsíce.

- Lžeš. - Plať nájem.

- Myslíš si, že jsi něco víc? - Ruth Slaterová?

- Pojď za mnou. - Polib si!

Jízdní řády. Autobusy jezdí vždycky pozdě.

Pravidla jsou jednoduchá.

Žádné rvačky, krádeže ani ničení vybavení.

No tak, vstávej.

Sprcha.

Deset minut.

Ve všem ostatním se řiď selským rozumem.

- Co takhle zaklepat? - Val, znáš pravidla.

Dámy.

Vaše nová spolubydlící Ruth.

Seznámíte se samy. Nechám tě, aby ses zabydlela.

Hej, debile.

Necháme to jen tak?

Dvacet let za tátův život, a ta mrcha vyleze dřív za dobré chování?

Co to má být?

- Myslíš, že by to tak chtěl? - Jak mám vědět, co by chtěl?

Co to máš? To je ze stresu?

Doktor mi zas něco předepsal.

To přejde.

Hele.

Nic s tím nenaděláme.

Myslel jsem, že bychom na ni naběhli s baseballovýma pálkama…

To určitě vyřeší všechny naše problémy.

No tak.

Jel jsem do Purdy.

Viděl jsem, jak ji pouští z lochu.

Musíš to nechat plavat.

Nejdeš do toho se mnou?

Ne, nejdu. Mám rodinu a dítě.

Bydlí v čínské čtvrti.

Hej.

- A co táta? - Poslouchej.

Musíš to nechat plavat.

Ahoj.

Nevím, jestli je to stavem mé mysli, ale tyhle eseje jsou příšerné.

Pán much?

Tady student píše, že se z Čuňase stalo „obětní sele“.

Prý klimbala, než projela tu červenou.

Jen nedávala pozor.

Je to…

náhoda?

Ten dopis o propuštění? Katherine ho určitě nečetla.

Jenže je to…

v ten samý den.

- Co když zkusí Katherine vyhledat? - Nemůže.

A tohle byla nehoda. S Ruth Slaterovou to nemá nic společného.

SEZNAM KONTAKTŮ PRÁZDNÝ

Slaterová. Telefon.

Haló.

Haló?

Vražedkyně poldy.

Na věci mi nesahej.

Ty špíno.

Vypadni.

Keithi?

Nevím, jestli půjdeme.

Musíme sehnat hlídání.

Co se dává lidem k odchodu do penze?

Rybářský prut nebo tak něco?

Počkej. Steve.

Táta jde do práce.

Prostě tak…

blbý, viď?

- Kolikrát mám říkat, že tu už nebydlíte? - Dům je můj.

Ne, dům teď patří bance.

Jestli vstoupíte, přísahám bohu…

Přísaháte, že co?

No tak, mírněte se trošku.

- Co uděláš, Ruth? - Je tam Katie?

Co uděláš?

Ruth!

Čí to byl nápad?

Buď řekneš pravdu, nebo si ji zjistím. Tvoje volba.

Rampa?

No jo. Moji radu znáte.

- Žádné rady zvenčí. - Jasné.

Byl jsem to já.

- Jak jsi to udělal, Ryane? - Prostě udělal.

Přitáhl prkna a dal na cihly.

Paní Ingramová?

- Máte zaracha oba. - Co?

- To není fér. - Přiznal jsem se.

Ty fošny váží každá 30 kilo. To je práce pro dva.

Paní Ingramová, podívejte se na tohle.

Děsivý.

Dětské botičky se zazdívají, aby chránily před zlými duchy.

Nechte je tam. Věděli, co dělají.

Pac a pusu.

- Čau, zlato. - Čau.

Kdo dostal kopačky?

Když jsi odešel, smáli se.

Ne, vážně, o ten kšeft přijdeme,

jestli se nesebereš.

Smáli se ti, když jsi odešel.

Nevím, co říct.

Mám tu dnes začít na druhé směně.

- Nezačnete. - Jsem vyučená tesařka a rok jsem svářela.

Nestojím o krmítka ani dopravní značky. Jasné?

Byl to telefon nebo návštěva, co rozhodlo, že mi tu práci nedáte?

Tak jo.

Po dvou hodinách je pauza. Po pěti oběd.

Za další dvě hodiny další pauza.

Když budete potřebovat čurat, jděte.

Ale vždycky dejte někomu vědět,

kam jdete a jak dlouho tam budete.

Na všechno si tu musíte dávat pozor, ano?

Všechno je tu ostré a těžké. Všechno vás může zranit. Bacha.

Tihle vás zaučí. Vítejte na noční směně.

Ahoj.

- Rozumíš mi? - Jo.

To je Magda. Já jsem Blake.

Dělej to, co my.

Hej,

nechceš svézt?

Určitě ne?

Jsi zmrzlá na kost!

Tak zítra.

Hej, přetáhla jsi limit.

Sakra.

Hni sebou!

Příště tě vytáhnu za vlasy!

KATIE SLATEROVÁ

ZÁZNAMY O ADOPCÍCH - SNOHOMISH

REGISTR ADOPCÍ - WASHINGTON

KATIE SLATEROVÁ, RUTH SLATEROVÁ, SNOHOMISH

DĚJIŠTĚ VRAŽDY PRODÁNO SNOHOMISH, WASHINGTON

Johne.

Na zahradě je nějaká ženská.

Znáš ji?

- Nikam nejdeme, Macu. - Rozumím.

Tvůj táta by určitě problémy nechtěl.

Blbost, Macu.

Mysli na svou sestru.

Macu, mám tu zbraň. Přísahám bohu, že jestli sem přijdou, použiju ji.

- Nech si pomoct. - Sežeň…

Můžete bydlet u nás.

Kluci v suterénu a vy dvě v ložnici.

- Nikam nejdem. - Beth by byla ráda.

Víš, že jen co vystrčím nos, tak mi ji vezmou.

Nikam nepůjdeme!

Vypadněte z mý verandy. Nejdu…

Zdravím.

Dobrý den.

Můžu vám pomoct?

Jen koukám, co jste tu všechno udělali.

Opravdu nádhera.

Jste sousedka?

Jen… jsem tu něco dělala na domě.

Už je to dávno.

- Nejsme tu dlouho. - Ne?

- Tu rekonstrukci? - Ne. Ještě předtím.

Jen nějaké dokončovací práce.

Vestavěné skříně, kredenc…

Tu u vchodu?

Oběma se nám moc líbí.

Díky ní žena souhlasila s koupí domu.

Vlastně ji jen přetřela, aby ladila s vnitřkem.

Určitě vypadá skvěle.

Pojďte se podívat, jestli chcete.

Ne, nechci rušit.

Nerušíte. Teď nic neděláme.

- Určitě? - Jistě.

Pojďte.

Jsem John Ingram.

- Ruth. - Těší mě, Ruth, pojďte.

Tak jsme tady.

Zlato, to je Ruth.

Ruth, Liz.

Pracovala na tom domě. Vyrobila tu kredenc.

Což je dobře,

jinak bych musel koupit nějakou nóbl almaru.

A udělat něco pro bono.

Znáte Balabanovy?

Ti tu ještě nebyli, byla to farma.

Našli jsme totiž ve zdi nějaké dětské boty.

Ne, neznala jsem je.

Bydlíte poblíž?

Kdysi ano, se sestrou.

A kde bydlíte teď?

V Seattlu.

Ruth!

Mami. Notebook je dole?

- Kdo to má vědět? - Zkus obývák.

Nedošlo mi, kolik je hodin. Už musím jít,

ale moc děkuju, že jste mi ukázali svůj domov.

- Jak daleko parkujete? - Chytím autobus. Když poběžím, stihnu ho.

Počkejte, Ruth. Dejte mi chvilku.

Brzy bude tma. Svezu vás.

A vy si nepamatujete lidi, pro které jste pracovala?

Nepamatuju.

- Vážně? - Je to tak dávno.

Jste právník?

Jo. Jak jste to poznala?

- Pro bono? - No jo.

Jakou máte specializaci?

Korporátní právo.

Dělám pro různé trusty.

Hledám někoho, kdo se zabývá rodinným právem,

nevím, třeba znáte…

Co máte za lubem?

Heleďte, od začátku nám lžete.

Když lidé chtějí právníka, zavolají.

Něco tu nesedí.

Ruth.

Co je to s vámi?

Bydlela jsem tam se sestřičkou, když nám umřeli rodiče.

Byla jsem ve vězení. Ji adoptovali a naposledy jsem s ní byla tam.

Léta jí píšu dopisy, ale nedostala jsem…

Nikdy se neozvala. Nevím ani, jestli je naživu.

Nechtěla jsem tím vaši rodinu zatěžovat.

No, vězení…

umí být drsné.

Znám to.

Zařídili jste si tam vážně pěkný domov.

- Děkuju. - Krásný.

Díky za odvoz.

Ruth.

Podívejte.

To, co děláte, je ošemetné. Uvidím, jestli vám můžu pomoct.

Tumáte.

Zavolejte do kanceláře.

Dobře, děkuju. Moc vám děkuju.

Zavolej, jestli tě ještě něco napadne. Asi se stavím v obchodě. Chceš něco?

- Mami, lednice praská ve švech. - Budu tam jen hodinu.

- Napiš, kdybys něco potřebovala. - Mám všechno, ale díky.

Jsem jako zneškodňovaná mina.

- Budou v klidu, jen to chce čas. - Děkuju.

Zas jsem tě celou noc slyšela vzhůru.

Musíš zase začít brát léky.

Nemůžu po nich hrát.

- Ale dík, žes jim to neřekla. - Samozřejmě.

- My stejně nic nepoznáme. - Nikdo nemáte hudební sluch.

Ale musíš spát.

Zas tě trápí ty noční můry?

Někdy.

Jsou to jen záblesky…

Stejné jako obvykle.

Co si ještě pamatuješ?

Hrála tam hudba.

Je to divné. Byla jsem tam s nějakou ženou, ale vůbec nevím, kdo to je.

Nevím, jaký máme vztah.

Možná někdo z pěstounské rodiny.

Jo.

Víš, mohly bychom to vyhledat.

- Zjistit, jestli… - To neudělám.

Proč ne?

Moje rodina jste vy.

Jo, ale nejsi zvědavá? Nechceš znát svou minulost?

Ne, nepotřebuju důkaz, že jsem víc ujetá než vy.

Nebuď naštvaná.

Promiň.

- Haló. - Pojďte dál.

Dobrý den.

Můžu vám pomoct?

Jo, šla jsem okolo a slyšela vás.

Jen jsem se přišla optat, jestli nepotřebujete pomocnici.

Mrzí mě to, ale jsme neziskovka,

takže momentálně nikoho nehledáme.

Rozumím.

- Co to bude? - Kuchyň pro bezdomovce.

Komunitní centrum. Z příspěvků.

Proto jsem musel většinu svých lidí propustit.

To jste asi udělal dobře.

Měli si napnout provázek, než se tak nadšeně pustili do té stěny.

Musí to být perfektně rovné,

jinak dveře nesednou.

Máte doporučení?

Dejte mi hodinu.

Dávají mi minimální mzdu, tedy skoro,

ale oběma nám to vyhovuje a aspoň se zdokonalím.

- Zdokonalíte? - Jo.

- Vypadáte hrozně. - Řekl jste, ať si najdu práci. Mám dvě.

- Berete něco? - Cože?

Vypadáte trochu podrážděně. Jste v pořádku?

A ví, že jste byla trestaná?

Neptal se.

Proč by vám měl věřit?

Tu příčku, o kterou se opíráte, jsem postavila za 45 minut.

Radši šéfovi řekněte, kdo jste.

Proč? To musím být trestaná osoba, kamkoli jdu?

Ne, ale vražedkyně poldy.

Čím dřív to přijmete, tím líp.

Co tím myslíš, že hltám?

Proto jsi šampion ty.

Fajn. Stíháš to přede mnou.

Neopouštějte linku, aniž byste oznámil tomu vedle vás, kam jdete.

Když musíte čurat, jděte. Jen to někomu dejte vědět.

Na všechno si tu musíte dávat pozor, jasné?

Všechno je tu ostré. Všechno vás může zranit. Bacha.

Vítejte na noční směně.

Vždycky jsi chtěla dělat do ryb nebo…

Promiň.

Nevěděl jsem, že to bude tak nahlas. Pardon, to je…

Vím, že to zní divně, ale to je moje kapela.

Za těmi bicími jsem já.

Prostě tak. Hrajeme svý vlastní věci.

Líbí se ti to?

- Jo. - Nelíbí.

Ty bicí se mi líbí.

Jo.

- Tady bydlíš? - To je má druhá práce.

Druhá?

Dobrou noc. Vlastně den.

Nashle v práci.

Dobrý den, Johne. Tady opět Ruth.

Promiňte, že pořád volám,

jen se chci zeptat, jestli už něco víte.

ŽENA ZE SNOHOMISH USVĚDČENA Z VRAŽDY

Prosím, zavolejte mi, díky.

Ruth!

- Sakra! - Do prdele!

- Kurva! - Pardon.

- Co to má znamenat? - Omlouvám se.

- Do hajzlu! - Mrzí mě to. Panebože!

Co tu děláš?

Volal jsem na tebe. Nic jsem neslyšel, tak…

- Tohle nemůžeš! - Já jen… Koblihy. Chtěl jsem…

- Nejde lézt lidem domů. - Pardon.

Co chceš? Proč jsi přišel?

Nemohl jsem spát, myslel jsem na to, že tady pracuješ,

a napadlo mě, že by sis možná dala koblihy…

- Omlouvám se. - Nemůžeš takhle lézt lidem domů.

- To nejde. - Já vím.

Kruci. Taky jsem… Přinesl jsem tohle…

Tuhle bundu. Víš…

Je fakt dobrá.

Mám doma ještě jednu menší, kdyby ti tahle nebyla, ale tahle je lepší.

Ta tvoje bunda je na hovno, tak…

Nevím, třeba by sis ji chtěla zkusit.

Přinesls mi bundu? Proč?

Přece aby ti bylo teplo.

Nechceš si ji vyzkoušet?

- To zvládnu. - Jo.

Jen to tu uklidím.

No vidíš, ta je…

Je dost dobrá.

Padne ti. Tohle…

Promiň, tady má kapuci.

Je vážně…

Promiň, nemusíš…

- Mrzí mě, že jsem tě vylekala. - Ne.

Omlouvám se za ty koblihy.

Hodně štěstí s…

Promiň.

Johne, tady zase Ruth.

Neřekla jsem vám všechno.

Teď už jste si určitě zjistil i to, co jsem vynechala.

Nechte mě vám to vysvětlit, prosím.

Za těch dvacet let jsem napsala tisíce dopisů.

Udělala jsem všechno, abych ji kontaktovala podle pravidel adopce,

ale nikdy mi neodpověděla.

Nechci jí komplikovat život

ani nestojím o druhou šanci. Já jen…

Prostě chci vědět, že je v pořádku.

Kdybych vám hned řekla celou pravdu, nenabídl byste mi pomoc.

Vím, že mě to neomlouvá, ale vážně potřebuju vaši pomoc.

Kdybych mohla… třeba jen promluvit s rodiči.

Prosím, Johne, je to má sestra.

Díky. Na shledanou.

- Brýtro, Tylere. - Brýtro.

- Dnes budete dělat nahoře? - Jo.

Znal jste rodinu, co tu žila před Balabanovými?

Westoverovi. Milí lidi. Dali tam tu krbovou římsu.

Mají dceru Ruth?

Ne. To byli Slaterovi.

Už je to dávno. Neřekli vám o tom?

Bože.

Táta Ruth se zabil.

Žila pak v domě jen se svou malou sestrou.

Šerif je přišel soudně vystěhovat.

Zabila ho.

HEZKÝ ODCHOD DO DŮCHODU

Jak vypadám? Jako pošuk?

- Zatknete mě, strážníku? - Jo, za to, že jsi kretén.

Řekl ti brácha, co jsem pro něj zjistil?

O čem to mluvíš?

Dvě pracovní adresy.

Jedno je fakt díra, roh King Street a Šesté avenue,

u parku Hing Hay v čínské čtvrti. Je tam každý den. Úplně sama.

Pojď zpátky. Jsou proslovy. Kámoš táty. Aspoň předstírej zájem.

Co to kurva děláš?

Co bys měl dělat i ty. Užívat si to jako všichni.

Tlačit na poldy kvůli Slaterové?

- Šílíš? - Je jim fuk, co máme v plánu.

Žádné „máme“.

Stejně nic neuděláš, jen tak plácáš jako vždycky.

To ty nic neděláš.

Ty si nepamatuješ, když jsme přišli o dům.

- Je to její vina. - Bylo to kvůli mámině pití.

A proč asi tak pila?

Ty si ho nepamatuješ. Já ano.

Ale klidně si dál žij svůj fajn život, jako by se to nestalo.

To neříkám.

A ona si chodí na svobodě.

Má práci a přítele.

Žije si jakoby nic.

To ti připadá fér?

Hej. Co děláte?

Pro jednou máme hlídání. Nemůžeme se bavit?

To zařídil brácha, ne?

Jsi debil.

Zkus o tom popřemýšlet.

A byls ve vzduchu. Měl jsi to naprosto pod kontrolou.

Jak to můžeš říct? Čtyřkolka byla totální provar.

Ne, má pravdu. Šlo mu to skvěle.

Ahoj, brouku.

Jak to, žes mi to neřekl?

Mami, projel jsem to na čtyřkolce v plný rychlosti.

Poslouchej.

Když jsem to zjistil, nechtěl jsem ten případ vzít.

- Byla u mě doma, s mými dětmi. - Jo.

Máš pravdu, měl jsem ti to říct, když jsem na to přišel. Promiň.

Vloudí se k nám vražedkyně, aby si to znovu prožila?

Jo, měls mi to říct. Krucinál, Johne.

Počkat.

Jak to myslíš, žes to nechtěl vzít?

Dnes byla u mě v kanceláři.

To ne.

Liz, ona si nic znovu prožít nechtěla, bylo to trauma.

Nepostřelili ji někde v Kuvajtu.

Ona chladnokrevně zabila.

Ta ženská byla v lochu. Víš, člověku to může víc uškodit, než…

Být v téhle situaci

jeden z tvých synů černochů, byl by mrtvý.

Jo, jen říkám, že si odseděla svoje a má plné právo…

Nemluvím o právech, ale o lhaní.

Když řekne pravdu, o ta práva přijde, víš to stejně dobře jako já.

- Ne, ona ne. - To je realita.

Neodepřou jí práva,

protože si v tobě snadno našla právníka, co s ní soucítí.

Nemůžu ti mluvit do práce,

ale odsud ji drž dál.

ŠERIF ZE SNOHOMISH ZACHRÁNIL ŽENĚ ŽIVOT

Jděte dál.

Tady stop.

Proč jdete tak pozdě?

Jsme tu. Nevím, paní.

- Co kdybyste mi příště dali vědět? - Mrzí nás to. Podepíšete mi ten formulář?

Nezdržujte mě, radši mi pomozte.

Děkuju.

- Co z toho bude? - Komunitní centrum pro bezdomovce.

Co ještě? Fajn.

Je to tu fakt pěkně udělané.

Rodiče na vás musí být hrdí.

Nevím, jsou mrtví.

Musím běžet. Díky za pomoc.

Smrt rodičů, to je drsný.

Jo, ale život jde dál, ne?

Heleďte, fakt oceňuju, že jste mi pomohl, ale musím jít.

Jo. Pardon, nechci vás zdržovat.

Těšilo mě.

Sakra.

DRAHÁ KATIE, KAŽDOU NOC SI PŘEDSTAVUJU, JAK DNES VYPADÁŠ.

CO DĚLÁŠ?

- Už jen minuta. - Stihla jsem to?

To běhání vás zabije, Ruth. Pojďte sem.

Prý jste si našla právníka.

- Co chcete dělat? - Do toho vám nic není.

- Že ne? - Ne.

- Kontaktovat sestru? - Je to mé právo.

- O to jste přišla před 20 lety. - Je moje rodina.

Krev rodinu nedělá. Na tohleto zapomeňte.

Sestra měla důvod vás nekontaktovat. Byla jste trestaná.

Ví jen to, že jste zabila.

Pravděpodobně se vás bojí.

Nechte ji žít si vlastní život. Ten váš začíná teď a tady.

Ne před 20 lety.

Ve skutečnosti je jí bez vás líp.

Ano. Vypiju to i tak.

Díky.

Ahoj, zrovna jdu na jednání.

Rachel?

Dostali jsme dopis od právníka Ruth Slaterové.

O co jde?

- Nešlo zavolat? - Mluvil jsem s ní.

S kým?

- S Ruth Slaterovou. - Kristepane, Steve. Tys s ní mluvil?

Chceš vědět, co říkala?

„Život jde dál.“

Měl jsi pravdu.

Není to fér.

- Myslíš to vážně? - Ne s tvým blbým plánem.

Má někde sestru.

Uděláme jí to, co ona nám.

Když se zamyslíš nad takovou bonsají…

Je to strom, kterému se dostalo o hodně víc lásky.

Víc pozornosti. Takhle… Tady je máme.

Jak bylo dnes v kanclu, Paule?

- Ahoj. - Čau, Petey. To je kamarádka Ruth.

Zkrátka o hodně víc pozornosti. Neroste divoce, víš?

Takové jsou bonsaje. Proto je to jako Cesta bojovníka.

Páni, koukej, to je…

To je Pattyin synovec. Znáš Patty z práce?

Ta, co se pořád tváří zamračeně.

Říkám jí Držka Patty. Nic?

Ta, co se pořád tváří jak osina v zadku.

A tohle jsou její synovci. Oni…

Jsou v pohodě. Starousedlíci.

Jejich děda tu byl první polda asijského původu.

Jo, je to hrdina.

Milují ho. Ta děcka jsou fakt super.

No jo, takže tak.

- Jo! - Tady to je.

Tohle miluju.

Ruth, nemáš páru, co se pro tebe chystá.

- Ruth je velká fanynka kapely. - Aha.

Modlí se, ať se dáme zas dohromady. Musíš to rozetnout.

- Jasně, proč ne? Ať vám chutná. - Díky, Nicky.

Proč nejíš?

Jsi v pohodě?

Jestli tě něco trápí, klidně to vyklop…

Ruth?

Byla jsem ve vězení. Nedávno mě pustili.

Nekecej. Co to povídáš?

Byla jsem 20 let zavřená.

Za co?

Šerif ze Snohomish.

Vražda.

Nehoda?

- Promiň. - Jo.

Chápu.

Prostě nemůžu…

- Hele, mrzí mě to, ale já… - Ne, rozumím tomu.

Parazit je tupec, co myslí, že je borec.

Taky je známý tím, že všechno podělá.

Vždycky myslí na…

- Co budeme dělat? - Nic.

Nemůžeme to ignorovat. Najala si právníka.

Zákon mluví jasně.

Jestli se ke Katherine přiblíží, půjde zas sedět.

Žádala o schůzku s námi.

- Ne s Katherine. - Ale u toho nezůstane.

Jak by jí mohlo prospět vrátit tu ženskou zpátky do jejího života?

Obzvlášť teď?

Zachovali jsme se správně.

- V pořádku? - Jen si povídáme.

Věděli jsme, že to jednou budeme řešit.

- Jen ne už teď. - Je dospělá.

Čekali jsme příliš.

Mohli bychom tam prostě jít a vyslechnout ji.

Možná nám řekne něco, co Katherine pomůže.

To si může udělat genetický rozbor, nemusí mluvit s vrahem.

Jdi se na ni podívat. Vypadá jako někdo, kdo je na to připravený?

- Ne. - Děkuju.

Ale my ano.

Zavolej tomu právníkovi.

Nebo to udělám já.

Johne?

- Můj táta je policajt, mrcho. - Pomoc!

A ještě se tím chlubíš.

Můj táta je polda, ty nulo.

Nech mě! Krávo, co vraždí policajty!

Pusť mě.

Ještě se s tím vytahuj.

Hej!

Vypadni odsud. Nikdo tě tu nechce.

- Dobře, Patty, to už stačí. - Dávej si bacha, mrcho.

Zpátky do práce. No tak.

Slyšelas mě. Dávej si bacha.

Podám si tě.

Zpátky do práce.

Zatraceně.

Ruth.

Ruth, můžu…

Usnadním vám to, abyste si ušetřil přednášku.

Zvorala jsem to. Neudržela jsem se.

Máte pravdu. Jsem vražedkyně poldy.

Příště mě nenuťte třikrát přestupovat, abyste mi řekl, co už vím.

Co?

Jiné prostředí vám prospěje.

Děláte si srandu?

Kdybych vám chtěl dát přednášku, řekl bych, že všichni skončí tam,

kde se musíte rozhodnout, jaká chcete být.

Svět je jiný, než jste myslela.

A vše, co znáte z vězeňského dvorku, vás jen táhne zpět.

Lidi tady jsou stejní jako na tom dvorku. Na vlas.

Chcete taková být i vy?

Trefil jsem se. Nestihla jste se krýt?

A co máte s telefonem?

Spadl do louže.

Volal ten váš nóbl právník.

- Máte schůzku. Jen s rodiči. - Kdy?

Nevím. Zavolejte právníkovi.

A upravte se. Předstírejte, že jsem vás něco naučil.

- A zlato, dnes žádný crack. - Zatím čau.

- Měj se fajn. - Ahoj.

MÉ SRDCE MUSÍ VĚDĚT, JAK SE MÁ, A ŽE JE ŠŤASTNÁ.

PROSÍM, ZVAŽTE MOU ŽÁDOST O SCHŮZKU.

- Užij si to. To zvládneš. - Půjdu sama.

- Tak jo. - Mám vás ráda.

Nemusí tu být. Na to nezapomeňte.

Hledají jakoukoli záminku k odmítnutí.

Dobrý den.

Ruth, to je Michael s Rachel.

Požádali mě, abych jejich příjmení během tohoto jednání zamlčel.

Posaďme se.

Tak fajn.

Nejprve bych vám rád poděkoval, že jste přišli.

Bude dobré, budeme-li i nadále vstřícní. Ve hře je mnoho složitých pocitů

a jsem tu, abych vám pomohl se tím prokousat.

- Dobře. - Fajn.

Především chci říct, že zákaz kontaktu bylo rozhodnutí soudce.

Ne naše.

Katherine…

si z života před námi nepamatuje nic.

Prožila trauma.

Teď se jí daří dobře.

Samozřejmě má občas problémy jako každý, ale…

Má možnosti, které by nikdy neměla.

Je velmi talentovaná.

Má dobrý život.

Milující rodinu, stabilitu.

Komu prospěje, když se to naruší?

O slečně Slaterové nevíme nic, jen že byla ve vězení za vraždu.

A chápu, že se snaží znovu si vybudovat život, ale…

Co Katherine získá, když se s ní teď uvidí?

- Můžu něco říct? - Ano.

Katie…

Katherine…

Máma umřela při jejím porodu. Vychovala jsem ji od miminka.

Táta nic nedělal, než…

to vzdal. Vzdal to.

Já ne. Já se nevzdávám. Určitě ne s Katie.

Ale život nezačíná v pěti.

To jsou důležité roky.

Máte vlastní děti?

Ať už byl její život předtím jakýkoli, určitě měl světlé chvilky,

ty ale smazalo, co jste udělala.

Opravdu si na mě nepamatuje?

- Ne. - Tomu nevěřím.

Nevěřím, že si mě nepamatuje.

Ví o tom zákazu ji kontaktovat?

- Ruth, uklidněte se. - Ví o něm?

Víte, co mě zaráží?

Jsme tu kvůli vám, ne protože je to pro naši dceru to nejlepší.

Možná bychom měli

mluvit o něčem jiném.

Máte další otázky?

Spí?

Jako dítě nikdy nespala.

Spí dobře. Víte, já…

Myslím, že už není o čem mluvit.

- Ne… Jen… - Rachel? Jdeme.

Psala jsem jí dopisy přes sociálku. Dostali jste je? Četla Katie nějaký?

Vše, co jsme dělali, bylo pro její dobro.

- Co jste s nimi udělali, kurva? - Ruth, klid.

Co jste s nimi provedli?

Vyhodili jste je? Spálili?

Čum na mě, když s tebou mluvím, mrcho!

- Tak a dost. Pojď, Rachel. - Ruth!

Spálili jste je, jako bych neexistovala?

- Chtěl jste schůzku, prosím. - Sakra!

- Kdybyste měla úctu… - Úctu?

Když je řeč o úctě, strávila jsem 20 let v cele

velikosti vaší skříně a čekala na sebemenší zprávu!

Byla jste v té cele za něco!

Jak jste mohli dělat, jako bych neexistovala?

- Držte ji od nás! - Já existuju!

Nebo vás zažaluju. Pošlu vás zpátky ještě dnes!

- Existuju! - Poslechněte, má pravdu.

- Ty dopisy jsem nespálila. - Tak jí o mně řekněte!

Rachel?

Dál už s tím nic dělat nemůžu, Ruth.

Kurva!

Ahoj, Ruth. Můžeš na chvíli počkat?

Chci ti něco říct a pak už tě nechám na pokoji, jo?

- Nejsi v pohodě. - V pohodě!

- Jsem v pohodě! - Dobře.

- Jsem trestanec. - Je mi fajn.

Seděl jsem.

Před rokem a půl mě pustili z Clallamu.

Promiň, Ruth. Jen jsi… Zasáhlo mě to.

Když jsi mi to řekla, ztuhnul jsem

a seděl tam jako mezek. Nenávidím se za to. Ale…

Musíš se hlásit, viď?

Jo, žádný styk se zločinci.

Už to, že tu spolu stojíme, je porušení pravidel.

Ruth, musel jsem to někomu říct.

Asi se to rozneslo.

Já… Je mi to líto.

Omlouvám se za všechno.

Haló.

Haló?

- Co ode mě chcete? - Promiňte.

Já…

Volám kvůli tomu,

že jsem četla vaše dopisy.

- To jsi ty? - Ne, nejsem Katherine.

Omlouvám se.

Můžeme se někde setkat? Kde budeš chtít.

Tady Keith. Víte, co dělat.

Možná vám zavolám zpátky.

Kde sakra jsi, Keithi? Měls mě vystřídat před hodinou.

Zavolej mi.

Promiňte.

Děkuju.

Za školou?

Jo.

Chodíš za školu často?

Všichni děláme něco, co bychom neměli, ale pak se polepšíme, ne?

Jo.

Kéž bych víc chodila do školy.

Líbilo se mi tam.

Moje malá sestra byla o hodně mladší,

tak jsem s ní zůstávala doma a na školu si s ní hrála.

Učila jsem ji, jak si zavázat tkaničky, ale měla moc malé ručičky.

Jaká byla vaše sestra?

Žili jsme na farmě a měli jsme koně, kterého pojmenovala Sýr.

Bylo to její oblíbené jídlo.

Byla legrační…

Pořád si říkám, jak asi vypadá…

co z ní vyrostlo.

Hraje na klavír.

A je v tom hodně dobrá.

Katherine o vás neví.

Má vzpomínky.

Jaké vzpomínky?

Asi bych měla jít. Nikdo neví, že tu jsem.

Jo. To je v pořádku.

Děkuju, že sis se mnou promluvila.

Dnes odpoledne má zkoušku.

V Cornwallském koncertním sále ve čtyři.

Můžete ji vidět.

Zdravím, Johne. Mám šanci vidět Katie.

Nechci to podělat a potřebuju vaši pomoc. Musíte…

Prosím, zavolejte mi ještě dnes.

Tak jo, díky. Ruth. Dík.

Kde máš mámu?

Kde je máma?

- A sakra. - Steve.

Do prdele.

Podívej, Steve.

Mrzí mě to. Je mi to líto.

- Prosím. - Steve… Heleď, já jen…

Zmrde!

- Přestaň! - Mrcho!

Zkurvysyne!

Omlouvám se.

Podělal jsem to, Steve.

Steve! Prosím. Prosím tě, neodcházej. Steve, prosím.

Mrzí mě to.

- Jdu za Johnem Ingramem, prosím. - Dobře.

Je tam pan Ingram?

Ano, děkuju.

Je mi líto, tento týden tu není.

- Můžu mu něco vyřídit. - Nemůžete ho…

Obávám se, že to teď nepůjde.

Ahoj, máte doma tátu?

Ne, je pryč.

- A mamku? - Jo.

Musím s ní mluvit. Dojděte pro ni.

- Dojdi pro ni, prosím. - Mami!

Já… Jo. Jasně.

Mami? Někdo shání tátu.

Mami!

- K zemi! - Ruth!

Vezmu si klíče.

Ne. Koukejte odsud zmizet.

Dovnitř. Máte ale drzost, přijít sem.

- Chci mluvit s Johnem. - Blázníte?

- Odejdu. Řekněte mi, kde je. - To není náš problém. Nejste jeho klient.

Mám šanci vidět sestru a chci vědět, jestli můžu jít sama.

- Musím ho brát s sebou? - Je mi to fuk.

Vzali vám ji na základě vašich rozhodnutí.

Prosím vás, teď mi nemluvte o rozhodnutích.

Nikdo vás nenutil, abyste zabíjela nebo nám lhala.

To lhaní mě mrzí.

Mrzí mě všechno, co se tu stalo.

Šla jsem na půl života do lochu, takže jsem to snad odčinila.

Byla jste ve vězení. Musíte za to přijmout odpovědnost.

Řekla jsem, že jsem to udělala. Kde je John?

John by vám řekl přesně to, co teď já.

O svou šanci jste přišla. Ztratila jste ji!

John si myslí, že zasloužíte druhou šanci.

Já si to nemyslím. Řeknete cokoli, abyste dostala, co chcete.

- Pro své děti byste udělala to samé. - Nechte toho.

- Nedělejte, že vám šlo o ni. - Ale ano! Chránila jsem ji!

- Nejste oběť! - Řekla jsem, že jsem to udělala!

Blbost!

- Musela jsem se rozhodnout! - Traumatizovala jste ji.

- Řekla jsem, že jsem to byla já. - Nešlo vám o ni!

Bylo jí jen pět let!

Bylo jí jen pět!

Bylo…

Sakra.

Co se stalo, Ruth?

Mysli na svou sestru.

Macu, mám tu zbraň.

Přísahám bohu, že jestli sem přijdou, použiju ji.

Sežeň… Kam jdeš?

Kolikrát ti to mám říkat?

Jestli vstoupíte, přísahám bohu…

Nikam nejdeme!

Vypadni z mojí verandy, Corey!

Do toho. Jen to zkus.

- Jen si to zkus, Corey. - Ruth!

Katie? Hej, Katie?

Ne!

Katie. To nic.

Byla to moje chyba.

Já to udělala.

Sakra.

V kolik je ta schůzka?

Ve čtyři. Už ji nestihnu.

Mám hlad.

Já vím. Už se to nese.

Tady to je, beruško. Se vším všudy.

Sněz, kolik chceš. Kolik zvládneš.

Katie, mrzí mě, že jsem tě k tomu donutila.

K čemu?

Katie.

Někam půjdu, ano?

Chci, abys tu zůstala a snědla toho co nejvíc.

Hele.

Katie, podívej se na mě.

Ať se stane cokoli…

Vždycky tě budu mít ráda. Ať se stane cokoli, ano?

- Taky tě mám ráda. - Já vím.

Dojez to.

Běžte. Sejdeme se tam.

Dobře.

Ahoj, jsem tady.

Ví Katie, co jsi udělala?

- Cože? - Mířím jí na hlavu pistolí.

Kecáš.

Co chceš?

Harbor Island. Roh Šestnácté a Landerovy.

Přijď sama, nebo jí ustřelím hlavu.

Neubližuj jí.

- Neopovažuj se na ni sáhnout. - Co se staráš?

„Život jde dál,“ ne?

Je všechno v pořádku?

Jo. Není tu. Ale mám adresu, na které je, můžete mě tam vysadit a už vás nechám.

- Určitě? - Jo. Není to daleko.

Co tu děláme?

Co se děje? Mluvte se mnou.

- Někdo má Katie. - Cože?

- Jsem tu. - Sakra.

Projdi branou.

Kruci.

Doleva. Jdi dál směrem k vodě.

Je tam rudý pásový dopravník.

- Jsem u něj. - Je tam šedá budova.

- Cože? - Šedá budova.

Vidím ji.

Dveřmi vedle dodávky dovnitř.

- Jsem tu. Nechte ji jít. - Pojď dovnitř.

Pojď dovnitř, hned!

Klekni si tady na zem.

Klekni si na tu zem, hergot, a hned!

- Nemá s tím co dělat. - Přestaň.

- Nech ji jít. - Na zem, sakra.

- Nemá s tím nic… - Na zem, teď.

Přímo sem. Můžeš se dívat.

Děláš chybu.

Nech ji. Je nevinná.

- Teď se staráš? - Je to jen dítě.

To já byl taky.

Teď sleduj, jak tvá sestra umře.

- Ne! - Váš táta ne…

Nemluv o něm!

Opovaž se o něm mluvit!

Ten den o vás mluvil.

Říkal, že nám s bratrem půjčíte pokoj, abychom měly kde spát.

Drž kurva hubu.

Byl hodný.

- Moc mě mrzí, že jsem vám ho vzala. - Na to je kurva pozdě.

Myslíš, že se ti uleví?

Jenže život nejde dál.

Drž hubu.

Opustíš všechno, co máš rád.

Je mi to moc líto.

Sem, pojď za mým hlasem.

Drž ruce nahoře.

Víš co…

Mám tě ráda.

- Stát! Ani hnout! - Lehněte si na zem!

Na zem!

- K zemi! Stát! Dejte jí želízka! - Dolů!

Dejte ruce nahoru. Lehnout.

Tváří k zemi. Dolů.

Obličejem k zemi.

Pohyb.

Jdeme. Vztyk!

- Promiňte. Kde je Ruth Slaterová? - Zeptejte se tamhle.

Pánové, má podmínku, mám nad ní dohled.

Pokud nemáte povolení, přebírám si ji já.

- No tak, sundejte jí pouta. - Nechte ji jít.

Jste v pořádku?

Jo.

NATOČENO PODLE TV SERIÁLU „UNFORGIVEN“ SALLY WAINWRIGHT

Překlad titulků: Vixo