Original subtitles

Zázračné květiny z meteoritu, schopné změnit život k lepšímu,

se stávají kořistí holiče Blechy.

Ten je využívá k závratné kariéře celé své rodiny.

Sám řídí nemocnici a jeho žena místní noviny.

Syn Oskar, největší ignorant třídy,

stojí v čele vědeckého ústavu a čeká ho Nobelova cena.

Učitel Filip a Čestmír se svými kamarády se s tím nechtějí smířit.

Vadí jim, že květiny, které měly sloužit všem, zneužívají tři sobci.

Konečně se dětem podaří uskutečnit dlouho připravovanou akci.

Zmocní se květiny, která dává sílu. Přiletí do ústavu

a zneškodní svého bývalého spolužáka.

Potom prchají s kořistí do sklepa budovy, kde se chtějí skrýt.

Ve zmatku pronásledování jsou však květiny zničeny.

Blechovi netuší, že si na květinách pochutnala koza.

Doufají tedy, že zdroj své moci znovu získají.

Dobře vědí, že bez něj by jejich nadvláda v městečku skončila.

Což je perspektiva, s níž se nechtějí smířit.

Já vím, maminko, no... Jdu na nádraží, budu dělat nosiče.

Tatínku, dojdi do ústavu pro kozí mléko, co ti slíbil Křepelka.

Jen aby mě neviděl Oskar, to by byl průšvih.

Tak, rodinko, nashledanou.

-Včera jste moc úspěšní nebyli. -Kytky jsou pryč.

Ten Blecha teď musí šílet.

Ještě sem jednu.

Tady nahoru také.

Dneska přijede profesor Olson, a my jsme bez kytek.

(zvonek u dveří)

-Musíme dělat, že jsme nemocní. -Já budu také ležet?

Ty přece musíš na nádraží. A budeš dělat, že jsi němý.

-A proč? -Ale!

Protože by všichni poznali, že jsi naprostý hlupák.

Když budeš mlčet, dostaneš, co budeš chtít.

-Dobrý den. Pojďte dál. -Dobrý den.

Jen pojďte dál. Ani jí nepodávejte ruku.

Má skvrnitý tyfus. Podívejte se na ty skvrny.

A syn, ten mi oněměl.

Asi se nadýchal těch omamných par. Sodík, víte?

-A proč je nevyléčíte? -V tomhle stadiu to ani nejde.

Ale abych vás nezdržoval.

Představte si, že nám někdo ukradl nějaké květiny.

-Zvykli jsme si na ně. -To chápu.

Když mi je pomůžete vyčenichat, máte u mě balík.

To máte štěstí, že jsem si schoval pár těch čichacích tablet. Hele.

Hele!

Tak kde byly ty květiny? Honem, já pospíchám.

-My jsme domluveni. -Až budete mít peníze, ohlaste se.

-Ale já s tím nesouhlasím. -Budu se těšit, dámy.

-Nashledanou. -Rukulíbám.

Když mi prodáte ty kameny, odejdu z domu.

-A nevíš kam? -Tak ty jsi hubatý! Dobrá.

Nedostaneš třikrát pudink.

-Rukulíbám. -Dobrý den.

Prosím tě, ten Koloušek...

Ten čichá, co?

-To je stopař k nezaplacení. -Pusť mě, já tam nechci!

-Musíš! Dělej jen jako. -Já nechci! Pusť mě.

-Hlavně nemluv! -Já nechci!

Zítra je slosování ankety, teď je škoda něco pokazit.

-Pojď! Za ním. -Já nechci, pusť mě!

Pojď! Nechytej se toho zábradlí.

Povídám, pojď!

Jen si vezmi, kolik potřebuješ.

Přece...jé... Tam ne. Tam radši ne.

A pročpak ne? Syn tam chce! On je tady šéfem.

-Chceš tam? -Ne.

Chceš tam? Chce tam.

Vidíte, že tam chce. Ustupte.

-Ale... -Ustupte! Čichejte dál.

To víš, holka, musíme šetřit.

Tady stopa končí.

-Tak Trnka. -Béďo, přece kvůli trošce mléka.

Jděte ven.

To mléko jsme ochotní zatím přehlédnout, viď?

-Béďo, děkuji ti. -Všechno smažem, Zbyňku.

-Budeme zase dobrý. -Budeme.

-Jenom když nám vrátíš ty květiny. -Které květiny?

Ty, co jsi nám ukradl. Někoho sis na to zjednal, viď?

Ne, to ne...

Je možné, že jsem něco vzal, já teď dělám věci, ani o tom nevím.

-Tak kam jsi dal ty kytky? -Já bych si rád vzpomněl.

Věř mi to. Na mou duši.

-Ale já si nevzpomínám. -Neboj, ty si vzpomeneš.

Léčím pana Trnku delší čas, složitý případ.

Ani vám se to nepovedlo.

Existuje nějaký účinný lék, aby se mu vrátila paměť?

Ano, nejsilnější je klokodril forte. Je velice účinný.

Výborně, "krokodýl forte".

-Trojnásobnou dávku. -Ale bude mít vidiny.

Jako šéf kliniky vám to nařizuji.

Zbyňku, abys věděl, že je mezi námi všechno dobré.

Zařídím, aby tě vzali zpět do ústavu.

Aby tě zase přijali.

Jenom si musíš vzpomenout. Zbyňku!

Ty jsi tak hodný, Béďo.

Tak.

Ani nevíte, jak jsem ráda, že ten náš cikánský život končí.

To vám věřím.

Zbyněčku, máš to brát každé dvě hodiny.

Tak.

Zbyňku.

Tam je lesní divadlo a zde hodláme postavit hudební pavilon.

-Skutečně? -Pro velký orchestr?

Velbloudi.

Tři velbloudi. Co tady dělají?

Naše město je proslulé hudební tradicí.

Kde se tady vzali? Mají být v ZOO.

-Kdo to je? -Neškodný blázen.

Bydlí tady na stromě. Račte tudy.

(indiánský pokřik)

Co se tam děje?

-Tak co je? -Vyhodil mě.

Večer přijede profesor Olson, a práce není hotová.

Pojďte.

(indiánský pokřik)

Oskare!

Oskare!

-Počkejte venku! -Ano.

Řekl jsem ti, že budeš dělat němého, a ty tady řveš!

Pojď sem!

To je práce s tebou.

Tati, ne! Já už budu mlčet.

Pane docente, představte si, kluk mi zrovna oněměl.

-Asi se nadýchal výparů z vodíku. -Cože?

-Velkovezír oněměl? -Ano.

Za chvíli přijede profesor Olson.

A my tu novou tabletu musíme zbavit vedlejších účinků.

Jen klid, kluk mi všechno vysvětlil, ještě než oněměl.

Že jsi mi vše vysvětlil?

Že ano?! Tak vidíte.

Poznamenejte si, prosím.

Dva celé kečupy, lžíci pitralonu a strunu od houslí.

Já teď strašně pospíchám. Pojď honem.

Strunu od houslí.

Pojďte dál. Mockrát děkujeme, ale máme tady nepořádek.

Hlavně, že jste zase doma. Tak co je, Zbyňku?

Maminko, přišli k nám velbloudi. Ten starý s mláďátkem.

-Takhle to s ním vypadá. -Není sám.

Moje žena má skvrnitý tyfus a jediný syn mi oněměl.

Každý má kopýtka a hrb. A ten starý má tady ještě místo.

To je po těch prášcích.

Až se z toho dostane, řekněte mu, že mi slíbil ty květiny.

Vlak už tady bude, musíme honem.

Velbloudi!

-Jakou jste měl cestu? -Ani nevím, pracoval jsem.

-Zítra přednáším v Londýně. -Na jaké téma?

O postupném mizení zvířecích znaků u inteligentních tvorů.

Á, náš malý génius. Už jsi zdravý?

Tak ano, nebo ne?

-Nadýchal se výparů a oněměl. -Oněměl? A práci nedokončil?

Tak ano nebo ne?

Ano. To samozřejmě ano.

Tak to je hlavní.

-Preparát je tedy hotov? -Bez vedlejších účinků.

-Já bych to raději nejedl. -Nechte toho.

Jsem přesvědčen, že ten chlapec je génius.

Jestli je s tou tabletou spokojen, není se čeho bát.

Prosím tě, netahej to. Lehni si a odpočiň si.

To je pořád dokola. Od čeho mám odpočívat?

Velbloudy už nevidím, tak co?

Také jsem ti chtěl říct...

Prosím.

Jsme tedy domluveni, zítra se mi podíváte na ta játra.

Ano, zajisté. Uvidíme.

-Prosím. -Prosím. Prosím, madam.

To je velká pocta příteli. Bravo.

Rozmyslete si to s těmi játry.

Kdosi mi naznačil, že Blechovi byli v novinách označeni za podvodníky.

Říká se, že se ve městě objevily květiny.

-Prý mají zvláštní schopnosti. -Víte o tom něco?

-Nesmysl, nic takového neexistuje. -Člověče, kde létáte?!

-Bohužel nelétám. -Já létám!

Pane Trnko! Tady pan Trnka...

Já létám.

Je to ta květina, kterou hledáš?

-Kdo to je? -To je neškodný blázen.

Čichnul jsem si a létám. Já létám!

-Dejte mi čichnout. -Ne. Už je vyčichaná.

-Tady se dějí věci. -Blázni létají.

A hluchoněmí slyší a mluví.

Je to ona? Jéé...

To je omyl, nevěřte mu.

-Tak přece kytka. -Ale žádná kytka.

Je to bývalý fakír. Mazaný podvodník.

Je to kytka? Je.

Je to tou kytkou.

Takže jste přece jen podvodník.

-A váš syn také. Pojďme. -Pane doktore, pojďte.

Oskare, okamžitě zpátky.

-Vždyť jsi mohl spadnout. -Hlupáku, měl jsi být němý!

-Já chtěl jinou kytku. -Jinou kytku nemám.

-Co je? Proč to děláš? -Rozdupu to.

Ty se na mě zase zlobíš? Béďo. No tak, Béďo.

Pudink.

Langmajere, starý kamaráde, to je od tebe hezké, že jsi nás pozval.

-Ve vší skromnosti. -O to přece nejde, že?

Mně tady tak chutná, že sním i tu kost. Promiňte.

To je po té tabletě. Čím to, že ten chlapec dosáhl takových úspěchů?

Před chvílí vás udivila květina, která dokázala, že člověk létal.

A předtím existovala jiná květina která pouhou vůní

dokázala změnit mozek hlupáka v mozek génia.

Ta květina už není.

A Oskar Blecha, ten už nikdy nic nevymyslí.

Ale ta květina měla být získána pro všechny lidi.

Bohužel se dostala do nepovolaných rukou.

A v nich může být nebezpečná.

To je pravda. A právě pro váš ústav.

Pro vědecké úsilí o zdokonalení člověka, který...

Co je to dokonalejší člověk?

Tvor, který čichá lépe než pes a slyší lépe než netopýr?

Nám se zdá, že dokonalejší člověk je ten, který není schopný podlosti.

-A takových jsou kolem nás miliony. -Miliony? To nemyslíš vážně.

Jsou to přece děti, které nejsou schopny opravdové podlosti.

A my musíme zahájit výzkum, ať trvá sebedéle.

Musíme zjistit, kdy člověka opouštějí tyto krásné čisté vlastnosti.

Bohužel jsem na takový výzkum už příliš starý.

Pane doktore, vstávat, za hodinu nám jede vlak.

-Jé! -Prosím.

P-p-profesore!

Pane profesore! Pane profesore! Profesore!

(zaječí)

Je mi líto, ale takhle ke snídani nemůžete.

-Jsme přece hoteloví hosté! -Pánové jsou obětí podvodníků a...

Prosím. Uznávám. Ale takhle to bude lepší.

Profesor Olson měl za chvíli odcestovat, takhle nemůže odjet.

-Musíme tady zůstat. -Takže já nikam nepojedu?

Ne.

(kňučí jako pes)

Pane profesore, ne.

Ještě vy obtěžujte! Běžte! Taková drzost.

Je to má profesionální povinnost.

Já jsem úplně bezradný. Poslal jsem pro pana Blechu.

Já mu nevěřím, pro mě je to podvodník.

-Oba, otec i syn. -Už jsou tady!

Já nikoho neléčím, já mám vzteklinu!

(vrčí)

Proč není úterý?! Já chci, aby bylo úterý! Aby tu byly závory.

Co je to?

-To způsobily tablety vašeho syna. -Jéé...

Tak tohle to? Proč není úterý?

Dejte mi balón! Já ho budu balancovat!

Já si jdu pro brusle.

Já se postarám, aby kariéra Blechů rychle skončila.

Blechovi prohlášeni za podvodníky!

Holič Blecha a jeho syn Oskar jsou podvodníci!

-Dobrý den. -Dobrý den, paní ředitelko.

-Tak jste měl přece jen pravdu. -Vidíte?!

Děkuji.

Profesor Langmajer se ujímá vedení ústavu. Ber peníze.

Dneska slosování ankety o nejlepšího muže roku.

Profesor Olson a doktor Johanson obětí vědy.

-Pane učiteli, jednou. -Prosím. -Děkuji.

-Senzační snímky na zadní straně. -Vypadají strašně.

Takhle vypadal huňáč předtím, než ho ošetřil doktor Vogel.

-Můžete jít na chvilku se mnou? -Ano, jistě.

-Prodávej. -Evička a Huňáč půjdou s námi.

Holič Blecha a jeho syn Oskar jsou zloději a podvodníci.

Holič Blecha a jeho syn Oskar jsou zloději a podvodníci.

-A není to nějak nebezpečné? -Proč by to bylo nebezpečné?

-Paní Paštiková, buďte tak hodná. -Ano.

Tahle vypadal náš Huňáč dříve a takhle vypadá teď.

Pořád mu bylo horko a takhle vyplazoval jazyk.

Ukažte, jak máte dlouhý jazyk?

No dobře, my s tím tedy souhlasíme.

Prosím, pane doktore.

Vodička na psy, čeho jsem se to dožil?

(vyje jako pes)

Dal si inzerát, že shání nějaký modrý kámen. Není to blázen?

-Není to blázen? -A kdo?

-No kdo? Blecha! -Aha.

Dobrý den. Uctivá poklona.

-Kde je doktor Vogel? -Tamhle.

Pane doktore, dovolte, abych vám veřejně poděkoval.

Naši hosté se cítí jako znovuzrození.

-Blahopřeji vám. -Děkuji.

-Promiňte. -Prosím. Tak pánové...

-Pane doktore, mohu také přijít? -Ukažte. Tak ano.

-Pane Trnko, obdivuji vás. -Mě? -Ano, vás.

Byl jste první, kdo řekl holiči pravdu.

-A trpěl za to. -Správně. -Já jsem přece...

Oznamovatel, zvláštní vydání. Výsledky ankety.

Prosím, pánové. Oznamovatel.

Kdo ještě nemá? Prosím. Výsledky ankety.

Oznamovatel.

Tak ten frajírek to přece jenom vyhrál.

-Ten doktor Vogel? -To jste nemusel ani nosit.

Kvůli tomu jsem nepřišel.

Ale tuhle, jak jsem kvůli vám běhal po čtyřech,

tak jste mi nic nedal.

Tady máte a jděte.

Tedy, takového lakomce jsem ještě neviděl.

-Vypadněte! -Prosím, prosím.

Já četl ten váš inzerát, a tak jsem vám to přišel říct.

Vím, kdo ten kámen má. Nashledanou.

Počkejte. Růžo, peníze. Dej mi nějaké peníze.

Tak, pane Koloušku, povídejte.

Řekl bych, že náš holič milý, bez květinek pěkně šílí.

(smích)

Takový Blecha by nebyl na planetě květin vůbec možný.

-Viď, Čestmíre? -Jasně, tam jsou všichni hodní.

A když je někdo ještě hodnější, tak si může čichnout k bílé kytce.

-Tím omládnete a žijete znovu. -To je nádhera.

To bych řekl, vždyť si Blecha dal také na ten meteorit inzerát.

Podívejte...dobře zaplatím tomu, kdo mi donese modrý kámen.

Cože? Ten meteorit je modrý?

-To se mi neřeklo. Proč? -Kam jdete?

-Co se stalo? -Pane profesore.

Jdu za ním.

Slíbily jste mi, že mi sbírku prodáte? Slíbily.

Ano, ale to byl bratr ještě bez místa.

Situace se změnila.

-Slečno Langmajerová. -Počkejte, pane Blecho.

To byste musel hodně přidat. Jsou to samé vzácné kameny.

-Tak já tedy přidám. -Ale já dám víc.

Cože? Vy byste bratrovu sbírku koupil?

Já potřebuji jenom jeden kámen. Jenom jeden.

A dám vám za něj víc, než dá tenhle pán za všechny.

-Otylko, slyšela jsi? -Ano.

Konečně.

Pane profesore!

Pane profesore!

Pane profesore.

Pane profesore, pane profesore...

...vy jste si tam čichnul k bílé kytce?

Ale psst. To víš jenom ty.

Ale Barborce a Davidovi bychom to mohli říct, ne?

-Potřebuji, aby mě někdo adoptoval. -Co to je?

-Aby si mě vzal někdo za vlastního. -To zařídím, pane profesore.

Nemůžeš mi říkat pane profesore. Já jsem Otakar.

-Já jsem Čestmír. -Pojďme raději odtud.

Pudink, ten dělá máma skoro každý den.

To je skvělé.

-Dobrý den. -Dobrý den.

-Čestmírku, ty jsi ale už velký. -A čípak je to vlastně chlapec?

Ten je podobný našemu Otakárkovi, když byl malý.

Víš, že máš pravdu. Skutečně. Copak?

Podívej, ty kalhoty.

-Ty jsou od paní Kropáčkové. -Ano.

-Kluci! -Stůjte!

-Stůjte! -Vraťte ty kalhoty!

Dámy, prosím vás.

Pojďte dál, pane Blecho. Tady to máte.

Tady je to všechno.

-Jé...Cecilko. -Jé...

Tak zas tu byl ten Trnka.

Vida! Tady je.

-A co peníze? -Prosím, můžete si je přepočítat.

Cecilko! Otakárek píše, že nás opustil. Navždy!

-Proč to udělal? -Víš přece, co řekl.

Jestliže se dotkneme jeho sbírky... A to jsme právě udělaly.

Zvětši se! Povídám, zvětši se!

Slyšíš?

Já se nekoukám.

Tak se, hergot, zvětši!

Šutr!

Spolkni mě. Spolkni mě.

-Béďo. -Tak mě, sakra, spolkni.

-Mami? -S tatínkem je to špatné.

Co je to za nápad, někoho adoptovat? To je nás málo?

-Ale tati, měl bych bráchu. -Řekl jsem ne, tak ne.

A zmiz, já mám ještě práci.

-Chápu, že slib nemůžeš splnit. -Ale, pane profesore.

Neříkej mi "pane profesore".

Když sem řekl, že to zařídím, tak to také zařídím.

Vy jste se rozhodli toho chlapce adoptovat?

Ano, ale prosil bych hned, on totiž nemá kde spát.

Vy s tím souhlasíte?

Nevím, co to manžela napadlo. Tak najednou.

Ty vždycky chceš, aby se dělaly dobré skutky.

Dobře, když si to manžel přeje.

-Ale kde bude spát? -Samozřejmě se mnou.

Totiž s Čestmírem.

Jestli oba souhlasíte, tak mi to tady podepište.

Máš babu.

-Nemáme přece místenky. -To zařídíme.

-Pane Trnko. -Co když nastanou mrazy...

-To je přece ten blázen. -Prosím? Dobrý den.

-Už jste v pořádku? -Jak to myslíte?

Já bych řekl, že ano. Že už jsem...

Ne! Už je to tady zase.

(výkřiky hrůzy)

Vy tu máte takových víc?

Propána, já mám dva?

Maminko! Mami! Tati!

-Zavolejte někoho. -Ano, pane profesore.

Copak to nevidíte? Omdlela, musíme ji odnést.

-Pan Trnka má dvojče. -A jeho žena o tom zřejmě nevěděla.

Vidíš, už je dobře, Helenko.

Ale jsem rád, že jsem ho neviděl jen já sám, ale vy všichni.

-Tak co se stalo? -Ne tam, tam se podívejte.

-Tam sedí to moje zjevení. -A odmítá odpovídat na otázky.

-Který jste doopravdy vy? -Přece já.

-Ne, ale...počkej. -Jak to, že ne?

Ale na úřadě jsem byla... tamhle s tím. Určitě.

O jakém úřadě mluvíš? Jestli myslíš svatbu, to jsem byl já.

-Já myslím tu adopci. -Jakou?

My jsme adoptovali chlapce. Jmenuje se Otakar.

Ale já jsem tu adopci výslovně zakázal. Jé...

-Ale já, prosím, budu hodný. -Tak takhle to je.

Takhle je to. Vy jste se domluvili.

Rozumíte? Oni se na mě domluvili.

Promiňte, pane Trnko, mně už je teď jasné,

kdo byl u nás na té skříni.

Mně už je také vše jasné. Tak tohle byly ty vaše vidiny.

-Poklona. -Nashledanou.

Mohl bys mi říct, jak to děláš? Jak to děláte?

Můžete mi říct ten trik?

Zase nějaká kytka! Zase nějaká květina!

(spláchnutí)

A je po legraci.

Rukulíbám.

Vy jste přinesl nějaké semínko, pane profesore?

Už jsem to říkal, žádný profesor, ale Otakar! Sleduj.

-Přinesl jsi semínko, Otíku? -Správně. Přinesl jsem semínko.

Ale vytratil jsem ho brzy poté, co jsem opustil ten kámen.

-Proč tak divně mluvíš? -Proč neřekneš třeba:

-"Když jsem vylezl z toho šutru." -Však já se s tím časem sblížím.

-Řekni: "Jen co to očíhnu". -Jen co to očíhnu.

No vidíš, jak to umíš.

Kolega Janda je ode dneška váš nový třídní učitel.

Hurá! Sláva! To je ono!

Kolegyně Klepáčová přechází na jinou školu.

Hurá!

Ticho, prosím.

Doufám, že svému třídnímu učiteli budete dělat radost.

-Hodně zdaru. -Děkuji.

Sednout.

Oskare? Kolik jsi zase dostal pětek?

-Prosím, tři. -Tři?

Neboj se, nějak to spolu zvládneme. A schovej tu svačinu.

Co si to píšeš? Ty jsi ten nový?

Můžu se podívat?

Poznámky k problematice zdokonalení lidského druhu.

-Tebe takové věci zajímají? -Ano, prosím.

Prosím, prosím. Prosím, pan profesor,

tedy Otakar, je můj nový bratr.

-Tobě říkají "Profesor"? -Ano.

To je hezká přezdívka, hlavně ať ti jde matematika.

A dej se trochu ostříhat, a ty Čestmíre také.

-Vy nejste zdejší? -Ne.

Pane, já tady vyléčil všechno.

Slepotu, žaludeční vředy i tyfus.

Na to jsem dával vývar.

Stačilo pár listů z telefonního seznamu.

Mohl být i loňský.

Svařit, vypít, a pacient byl hned jako rybička.

-Mámo, řekni. -No jo.

Slyšel jste.

(smích)

Chcete vyletět? Tak držte pusu a seďte.

Ale ono zase všechno bude. Tohle město mi bude ležet u nohou.

A syn? Tomu teď ze závisti dávají pětky.

Ale až bude ředitelem, poletí všichni, jako špinavý prádlo.

Kluka čeká Nobelova cena.

(smích)

A ven! Rošťáci!

Já vás...já vás oba...!

Počkejte, jak to jednou slíznete.

Nobelova cena!

Když nevěříte, tak se koukněte. Budu mít všechno, co budu chtít.

Co to je?

Zpátky! Okamžitě zpátky!

Co budu dělat?!

Určitě nikdo nepřijde?

Určitě. Sestry jsou teď v botanické zahradě.

Tedy vlastně ségry.

No vidíš, jak válíš.

To semínko musí být někde na podlaze.

Já tam vlezu ze dvora oknem a otevřu vám.

Ani nápad, mohl byste, tedy, mohl bys spadnout.

-Kolik je ti vlastně let? -64.

Tak vidíš, ještě se ti něco stane.

-Od jaké kytky je to semínko? -Od létací.

Asi takhle velké, bledě modré.

Jak to, že jsi ho ztratil zrovna tady?

-Hmm...tady je. Mám ho. -Ukaž, jak vypadá?

-Jé...Cecilko! Zloději! -No tohle!

-Tady máš tu svou botanickou. -My nejsme zloději!

Podívejme se, Čestmírek. Tak co tady děláte?

A to je ten, co ukradl ty kalhoty.

Tentokrát vás to přijde draho!

-To bych prosila! -Počkejte!

Nová koncepce ústavu, pod vaším vedením,

by se měla opírat o názory profesora Langmajera.

-Myslíte ty jeho názory na děti? -Ano. Jen si vzpomeňte.

Nebýt dětí, tak by se nám tady dodnes Blechovi roztahovali.

Říkáte, děti jako norma určité mravní dokonalosti?

Ano a...

Chtěli nám vykrást byt.

To je ale dneska mládež, co?

Říkáte, děti jako norma mravní dokonalosti?

Výjimka potvrzuje pravidlo.

Tihle dva kluci, vaši kluci, pane Trnko,

přišli k nám nedávno, aby si to u nás obhlédli.

Ano, a dnes nás všichni společně chtěli vyloupit.

Zase loupež.

Nepřeji si, aby Čestmír neustále sváděl slušně vychovaného Davida.

Řekla bych, že nejhoršího je tenhle. Vypadá jako Otakar, když byl malý.

Ten byl také pěkné kvítko.

To je pravda. A já se vám divím,

vzít si do rodiny takovéhle číslo!

Jen se nebojte. Kluci! Já už si s nimi poradím.

Nevím, kdo tě vychovával, ale u nás takovou lumpárnu trestáme přísně.

Zřejmě myslíte trest tělesný, nemám námitek.

-Pro mě to bude vítaná změna. -Kdepak, s tím nepočítej.

Já přece kvůli tobě nepřekročím zákon. Ale povím ti něco jiného.

Ty máš rád pudink, viď?

Tak se s ním na půl roku rozluč!

-Půl roku bez pudinku? -Bez pudinku!

(pláč)

To je hrůza, mlátí ho jak ve středověku.

-To je ostuda. -To vy dva děláte ostudu.

Tak abys věděla, koho táta mlátí.

Upozorňuji tě, že to není obyčejný kluk, ale univerzitní profesor.

Kdo, Otakar? Tak poslouchej, už zase plácáš ty nesmysly?

Ty nevíš, jak si tím škodíš.

-Takhle to bude úplně nejlepší. -Prosím.

Děkujeme.

A když dáme sprchový kout sem do rohu.

Zůstane tady místo na pračku.

To bude nádhera.

(dětský křik)

-Kdo to tady tak křičí? -Čestmír a jeho parta.

Kdyby se radši učili.

-To je co? -Létáme bez vrtule.

-Tomu říkám žúžo. -Může být něco lepšího?

Ano, být dítětem.

Počkejte na mě.

Tak dělej.

Náš příběh skončil, nezbývá než se rozloučit.

S městečkem, s řekou. I s Čestmírem a jeho přáteli,

kterým nakonec přece jen zbyla alespoň ta létací květina.

Ale i kdyby ji neměli, moc by jim to nevadilo.

Byli by pány jiných zázraků, které děti dokážou,

které jsou nám, dospělým, nedostupné.

www.titulky.com