Original subtitles

Cestou do školy se Čestmíru Trnkovi přihodí neuvěřitelná věc.

Je pohlcen meteoritem.

A ocitne se na planetě květin.

Do třídy přijde pozdě, učitelka mu nevěří, a pozve si do školy tatínka.

Čestmír si z planety donesl dvě květiny.

Díky nim může létat a stát se dospělým.

Všechny tety vždy říkaly, že je Čestmír celý tatínek,

je zde náhle místo Čestmíra, správce ústavu, pan Trnka.

Podoba je dokonalá.

To chlapci umožní, aby učitelku navštívil jako svůj vlastní tatínek.

Když je mu zabaveno naslouchátko, usnadňující napovídání,

v noci si klidně pro něj zaletí. Okno sborovny je otevřené.

Tak se dostane k zabavenému předmětu.

Z krádeže aparátu je však obviněn učitel Filip Janda.

Čestmír se ke svému činu přizná.

Jeho prohlášení, že přiletěl do sborovny oknem, působí nevěrohodně.

Zvláště, když zatají, existenci zázračných květin, aby o ně nepřišel.

Postavení učitele se tak zhorší, a Čestmíra čeká trest za to, že lže.

-Tak ahoj. -Seď!

Já ti ještě neřekl všechno.

-Ale tati, uteče mi David. -A to se zboří svět?

Nechci už nikde slyšet, že jsi lhář! Máš měsíc domácí vězení!

-Celý měsíc? -Ano!

A teď už jdi.

-Ahoj. -Kde jsi byl?

Hele, z nepřístupných bych brala "Vítěz nad piráty".

A "Vášeň ve tvých očích". Já jsem pro to druhé.

Půjdeme na ty piráty. Co říkáš?

Nemůžu. Mám domácí vězení.

-A na co tu květinu tedy máš? -Nejde to.

-Vždyť jsi nám to slíbil. -To jsi nás tedy otrávil.

-Ty "Piráti" mohli být nervák. - A ta "Vášeň" také.

Kolegyně Klepáčová tvrdí, že jste jí ten předmět vzal ze stolu.

-A Trnku jste donutil k přiznání. -To je nesmysl.

Samozřejmě. Sama tomu nevěřím.

Děti vás mají rády a chtěly vám pomoct.

-To je všechno? -Bohužel ne.

Zítra bude váš případ projednán kárnou komisí.

Kolegyně Klepáčová na tom trvá.

(křik při fotbale)

Penalta.

Čestmíre, pojď sem.

Já vím, že jsi to myslel dobře, ale co sis to vymyslel za pitomost?

-Jakou? -Jakou? Že jsi přilétl oknem.

Ale vždyť je to pravda. Já si někdy vymýšlím, to je fakt.

Ale teď jsem vážně nelhal.

Jenže já mám kvůli tobě kárnou komisi. Tak jedem!

Gól!

(hudba)

-Ahoj. -Takže, učit se, a ani na krok.

Mamince řekni, že nepřijdu k obědu. Jdu na stavební podnik.

(hudba)

-Jdeš nějak brzo. -No jo...

Ale, Čestmír se někde toulá, už tady měl být.

-Ty si nesedneš na své místo? -Sednu, já jen zkoušel tuhle židli.

-Ty máš něco s hlasem? -Trochu jsem nastydl.

S tím domácím vězením to byla chyba.

-Proč? -Měl by se trochu proběhnout.

Pošli ho ven.

A dej mu nějakou korunu na cukrárnu. Ať si zamlsá.

To koukám jako blázen, ráno děláš takové dílo.

-Ahoj. Co se děje? -Táta všechno Čestmírovi odpustil.

A prý ho mám pustit ven a dát mu na cukrárnu. Jo!

A kdy se bude učit? Když bude venku celé odpoledne?

Kdy? Kdy? Dnes je úterý.

Ty máš dneska volno?

-No a co? -Že bys za něj mohla napsat úkoly.

-To tedy... -Co tedy?! Já ti to tedy poroučím!

Abys věděla, že držím slovo, tak do toho kina večer jdeme.

Vážně, jsem to já, Barčo. Čichnul jsem si.

Ale jen málo, za chvilku to bude, ách...ách...

No vidíš, už je to pryč.

Čestmíre, ty už jsi doma?

Na tenise se domluvíme. Ahoj.

Jak to, že nejdeš jíst? Brát telefon si nesmíš! Otevři!

-Nemůžu. -Proč ne?

Protože, protože... Nemůžu se dotknout kliky.

Je nějaká zelektrizovaná a dává šílené rány.

To je zajímavé, že mně to nic nedělá.

To máš tedy štěstí, asi jsem víc vodivý.

Spíš si moc vymýšlíš. Pojď ke stolu.

No, to je dost, musela jsem to znovu hřát.

-Ale já už jsem jedl. -Kdy?

Vlastně nejedl, ale nemám hlad.

Hele, bez řečí. Tatínek byl tak laskav...

Tatínek byl tak velice laskav, že ti ten trest odpustil.

Až se najíš, můžeš ven.

-Zuzko! -To je bezvadné.

-Táta je moc hodný. -Tady máš a něco si kup.

-Díky. -Zuzanko! -Co je?

Hele, brácho jestli máš nějaké úkoly, tak mi je dej.

-Mámo, to je ale hodná sestra. -Nemluv, a dej mi sešity.

Ve tři má pro mě přijít Filip.

(hudba)

-Tak dál. 84 děleno 57. -Nevím.

Nevím. Tak mě alespoň poslouchej, když ti to vysvětluji.

-A nech to lízátko. -A proč?

Táta říkal, že stejně nemůžu propadnout.

Byla by to pro vás ostuda.

Táta je stejně chytrý, že ano?

Nechcete? Jak jsem měl úkol za dvě, táta mi jich koupil deset.

Já dávám opisovat úkoly Frantovi a on mi za to říká Velký vezíre.

A takhle se při tom klaní, prima, co?

Já nevím, co to toho tátu napadlo.

Nejdřív mu dá trest, a pak ho zase zruší.

84 děleno 57...to je jedna...

Sakra, já už to dneska počítám podruhé.

Měl by sis najít pořádný byt a od těch Blechů odejít.

Já bych potřeboval udělat věcí.

Poslyš, ten tvůj brácha, to je pro mě pekelná záhada.

-Co když bude vyprodáno? -Neboj se. Po tenise koupíme lístky.

-Au... -Promiňte, pane Vágnere.

Člověče, vy jste mi dal.

To vypadá jako atentát. Myslím, že jsem dohrál.

Podívejte, už jde.

-Dovolte, abych vám pogratuloval. -Blahopřeji vám.

-Prosím vás, není k čemu. -Krajský přebor se nevyhrává denně.

Je to pro naše město čest.

(potlesk)

Děkuji.

-Dobrý den. -Nazdar.

-Otakárku, jdeme si pro tebe. -Zase si sedáš, když jsi uhřátý.

-Za trest po večeři žádný pudink. -Tak, tak.

A jak to vypadáš? Už jsme ti třikrát říkaly, abys šel k holiči.

Děvčata, prosím vás, až doma. Tady přece...

Promiňte.

-Zítra jde Filip před kárnou komisi. -Opravdu?

Co když ho kvůli nám vyhodí ze školy?

Já bych věděla, jak ho zachránit.

-Ahoj. -Dobrý den. -Pojď sem.

Ty se tady potloukáš a úkoly za sebe necháš psát sestru?

Prosím, jo. A té kárné komise se bát nemusíte. Já to zařídím.

Prosím tě, jen to ne. Umím si představit, co bys vymyslel!

Dovolíš?

-Půjdeš se školníkem na šachy? -Co? Ovšem.

-Já jdu s Filipem do kina. -A na co?

-Vítěz nad piráty. -Prosím tě, aby ti něco neuteklo.

No co?

Já jsem měl pocit, že rozumní lidé na takové věci už nechodí.

Co Čestmír? Učil se? Zavolej ho.

Je přece venku!

To snad ne!

Řekl jsem přece, aby zůstal doma! A nehnul se ani na krok!

To tedy ne!

Nařídil jsi, abych ho poslala ven. A dala mu na cukrárnu!

-Řekl to? -Jasně.

A já musela napsat jeho úkoly. Už je tady.

(bouchnutí dveří)

Už je tady. Čestmíre!

Já jsem snad skutečně nemocný člověk. Nevím, co mluvím.

Mám vidiny. Já jsem úplně vyřízený člověk.

-Dobrý večer. -Ahoj.

Čestmíre...

...pamatuj si, tvé domácí vězení stále trvá.

I kdybych tě osobně...posílal ven, ty zůstaneš doma.

I kdybychom s maminkou třeba klečeli a posílali tě ven...

...ty se nedáš zviklat a zůstaneš doma. Rozumíš?

-Čestmírku spíš? -Hmm...

Poslouchej. Chtěla jsem ti říct.

Musíme teď být na tatínka moc hodní.

Nesmíme ho rozčilovat. On je asi nemocný.

Ty si myslíš, že mi táty není líto?

On je strašný chudák.

Fakticky. Strašný chudák.

Ty jsi můj hodný chlapec. Tak spinkej. Dobrou noc.

(hudba)

Vlevo, prosím.

Dobrý večer.

-Vpravo, prosím. -Děkujeme.

Hele, já mám dojem, že tamhle je táta.

-No a co? -Doma říkal, že jde na šachy.

To by mě zajímalo, co je to tam s ním za lidi.

Jdi si sednout, já dojdu pro zmrzlinu.

Je tady asi Filip s vaší Zuzanou.

-No nazdar. A viděli mě? -Asi ano. Dívali se sem.

Nemůže přece vědět, že jsi Čestmír. Myslí si, že viděla tátu.

Právě, tátu. Ten bude mít zase pěkně zamotanou hlavu.

-Pojďme pryč. -Musíš se příště nějak maskovat.

(hudba)

Nemysli na tu kárnou komisi, určitě to dobře dopadne.

Co je?

Hm? Nic.

Ve kterém okně bydlí Čestmír?

-Úplně nahoře. Proč? -Jenom tak.

Myslím si, že ten tvůj brácha je pěkné kvítko...

...ale rozhodně není lhář.

Představ si, že jsem včera večer třikrát v šachu porazil školníka.

No vidíš, jaký jsi chlapík.

Můžeš mi říct, tati,

jak jsi mohl porážet školníka, když jsme tě viděli v kině?

Cože? Kde já bych se včera vzal v kině?

Můžeš nám to vysvětlit?

-Já že jsem byl včera v kině? -Byl.

-S nějakou paní a s nějakým pánem. -Co to bylo za lidi?

Já jsem byl u Bláhy.

Přísahám, že jsme ho viděli v kině.

Proboha, copak jsem vážně blázen?

Čestmír! Ten kluk snad ještě spí.

Čestmíre, vstávat! Čestmíre...

No Čestmíre? Čestmíre!

-Co to tam děláš? -Ona mi uletěla.

Ona si sama umí otevřít klec.

(vzdechy)

Nejsem normální. Je to jasné, já jsem se zbláznil.

-Přece nemůžeme být dva... -Jenom se uklidněte.

Toto blábolení mi nic nedá. Znova.

Nejdřív jsem se viděl ve skříni, jak vykukuju za pláštěm.

Přitom jsem vám měl špatně uvázanou kravatu.

-Dovolíš, kolego? -Pak jsem šel hrát šachy.

A v tu samou dobu mě viděla dcera v kině.

Před chvílí jsem viděl syna, jak chodí po stěně. No tak...

Tohle je ten pán, co seděl v noci u Pelců na skříni!

Dneska si budeme kreslit piráty. Jistě jste je viděli na obrázku.

Někdo třeba četl dobrodružnou knížku, a jiní třeba viděli film.

To říká schválně.

Ten, kdo viděl film, bude samozřejmě ve výhodě.

-Trnko, víš něco o pirátech? -Ano.

Chm...to bych prosil.

Bartáková a Pelc toho vědí také dost. Vyndejte si pastelky a začněte.

-On nás v tom kině poznal. -Ale jak je to možné?

-Vždyť jsme vypadali jinak. -Nebavte se.

Všechno si řekneme o přestávce. Tak začneme.

Pojďte sem. Jen pojď.

Nechcete se mi náhodou k něčemu přiznat?

-A k čemu? -K čemu?

Jak to bylo s tím kinem?

Mohl byste na okamžik?

Kárná komise se sejde ve 14 hodin. Buďte, prosím, přesný.

Co tady děláte? Už je po přestávce. Jděte.

Filip všechno ví.

-Ale jak se to mohlo stát? -Pan Padevět si dělá, co chce.

Je to magor, pane profesore.

Vždycky, když jde domů, zavře vodu.

-Ano. Ale světlo nechá svítit. -Jo!

-Padevěte! -Prosím, pane profesore.

Když nebudete poslouchat Zuzanku, bude vaši práci dělat někdo jiný.

Pane profesore, přijel pan docent Ťuhýk.

Ten tu ještě scházel.

-Objednala jste mě u holiče? -Ano.

Co vám to udělá? Vždyť to máte za půl hodiny hotové.

-A my budeme mít sporák v pořádku. -No...

Mámo, pan Křepelka se přijde večer podívat na ten náš sporák.

Jé, to jste moc hodný.

-Pojď mi vynést umyvadlo. -Co?

Oskare, co tady děláš?

Proč jsi nešel domů?

-Já jsem ztratil klíče. -Už zase! Tele jedno!

-Nekřič na něj. -Tak budeš mámě vynášet umyvadla.

Ucpal se nám odpad. Vy byste se na to nechtěl podívat, co?

To jste tedy uhádl.

Já jsem strašný člověk, podáte mi prst a už vám škubu s rukávem.

(smích)

-Docent Šubrt. -Ať jde dál. Pojďte.

Tady pan docent přivezl poznámky z pozůstalosti profesora Perichota.

-Luise Perichota? -Ano, prosím.

Má naprosto geniální nápady. Podívejte se.

To není možné. Tady ta křivka. To je úchvatné.

To by se dalo využít pro naše účely.

A proč myslíte, že jsem vám to přivezl, pánové?

-Máte v rukou vzácnost. -Ano.

Jediný exemplář. A bude záležet jen na vás, jak toho využijete.

Ano.

Na to vaše revma jedině skořicové obklady.

-Teplé nebo studené? -Ledové. -A jo.

Poslyšte, to, co radíte tomu pánovi, je evidentní nesmysl.

To je zajímavé, že to tolika lidem pomohlo.

On má diplom. Génius! Já jsem pro něj nula.

Frajírek jeden.

Další se připraví, prosím.

Oskare!

Dobrý den. Pojď sem. Pojď.

-Co je? -Vyneseš to do kanálu.

Už vám to moc odrůstalo. To nebylo hezké.

To jste slyšela, jak v noci u Pelců našli pana Trnku na skříni?

Dobrý den, pane profesore.

Dobrý den, pane profesore.

Dobrý den, pojďte si sednout, váš čas je dražší.

Není třeba, nespěchám, mám s sebou zajímavé čtení.

-Jéé... -Rychle, ručník.

To Oskar. Já ne, to chlapec, prosím.

Rychle, vysušit pana profesora. No to, jéé...

-Horkou vodu. Vodu ne, to se srazí šaty.

Jediný exemplář.

Je to v podstatě celé zničené. Podívejte se.

Svěřili mi světově významné unikáty, a já je zničil.

-Nezničil jste je vy, ale ten holič. -Ale...prosím...

-Kolik je? -Za pět minut dvě.

-Už se připrav. -To je těžké vypočítat.

Nebylo by dobré, aby ses tam objevil moc brzo.

Třeba se mi přistání povede, když bude mluvit naše...

...drahá učitelka Klepáčová.

Pokud jsem tomu dobře rozuměl,

předmět zmizel z vaší zásuvky, a k činu se přihlásil žák Trnka.

Ten chlapec řekl, že přiletěl do školy oknem,

aby kryl zde přítomného kolegu, Filipa Jandu.

Znovu prohlašuji, že jsem nic ze zásuvky nevzal.

Už jste někdy viděl žáka, aby přiletěl do školy oknem?

A já ho právě vidím.

To je přece Trnka.

No jistě, to je Trnka.

Trnka.

Trnko!

Trnko, co to má znamenat?

Já jsem vám jen chtěl ukázat, jak jsem tuhle přilétl do sborovny.

-To je neuvěřitelné. -Musíme vyšetřit, jak to, že létá.

-Už letí. -Filip je zachráněný.

Ale Klepáčka chce vědět, jak to, že létám.

No nazdar.

Ukážeme jim tu kytku, a oni nám ji vezmou.

-Čestmíre, jsi tam? -Co potřebuješ, tati?

-Nic, jen tě kontroluji. -Aha.

-Jak to uděláme? -To by chtělo...

Kytku jim sice ukázat, ale zařídit to tak, aby nám ji nemohli vzít.

Nemůžeme připustit, aby děti jen tak létaly.

-A proč ne? -No, aby létaly děti, a my ne?

Děti přece dovedou plno věcí, které my už nedokážeme.

Musíme aspoň vědět, jak to dělají.

Jestli náhodou... v tom není něco nekalého.

Hm? Pelc.

Bartáková, ty už také?

My jsme tedy přiletěli říct, jak to děláme. Ale jen jednomu z vás.

Komu, Trnko? Komu?

Paní ředitelce, ale nesmí naše tajemství prozradit.

-Ne, ne. Jaképak tajemství? -Vy jste nikdy neměla tajemství?

-Co je vám do toho? -No vidíte, že máte.

Tak proč by také děti neměly mít tajemství?

Ale prosím vás, děti. Že?

Dobře, já to rukou dáním slibuji. Povídej.

Ale my bychom potřebovali, abyste tady byla s námi jen vy.

Ano. Necháte nás laskavě o samotě?

Prosím.

To je neslýchané, co si dnes děti mohou dovolit.

Davide, židli. Báro, kytku.

Posaďte se.

Dobře. Děkuji.

-Čichněte si, paní ředitelko. -K tomu?

-Proč ne? -Teď to zkuste. -Létat?

(vzdechy)

Děti, to je nádhera.

Kdybych alespoň teď přišel s něčím novým.

Ale to víte, že přijdete.

Dobrý den, profesore. Je to prostě nádhera. Pa pá...

Pa pá...

Já mám pocit, že paní ředitelka létá.

-Paní ředitelka létá! -Pane profesore...

Dovolte.

To je nepříjemné.

Promiňte.

Krucinál.

Bohužel, pane profesore, nemohu nic prozradit, dala jsem slovo.

Udělejte výjimku, je to zájem vědy. Víte, co by lidem létání přineslo?

Jistě byste ve svém nadšení polevil, kdybyste věděl, co by to přineslo.

Mohly by se zrušit ploty, zahrady, prostě by se jen kradlo.

Vezměte si třeba Trnku. Létání mu umožnilo vloupat se do mého stolu.

Létání mu umožnilo vloupat se do mého stolu.

Ale to je nesmysl. Trnka nechtěl nikoho poškodit.

Trvám na tom, aby létání bylo dětem zakázáno.

Aby ta síla, která to umožňuje, jim byla zabavena.

Ale paní kolegyně. Děti netouží po létání, aby mohly krást.

Myslím, že jim tuto možnost ponecháme.

-Nemáte kousek papíru? -Prosím.

Rád bych si udělal pár poznámek.

Nikdy mě nenapadlo, že mezi námi a dětmi je tak velký rozdíl.

-Vy si dnes nezahrajete? -Mám ještě práci.

-Nechal jste téct vodu? -Co?

-Vodu? -No jo, vodu.

Dobře, já to ještě zkontroluji.

Já mám hlad, až šilhám. Půjdu domů.

To je krásná představa. Létající člověk! Chápete?

Pochopitelně byly by s tím nějaké potíže.

Já jsem si tady udělal pár poznámek.

Dobrý večer, pane profesore.

Nazdar, chlapci.

-Pane Blecha, neviděl jste Křepelku? -Je u nás, spravuje sporák.

Čtyřikrát guláš a plný džbán. Mně jedno od cesty.

Teď to přišlo z tiskárny.

Koho tipuješ na muže roku?

Určitě to bude někdo, kdo má na kontě něco významného.

Anketa teprve začíná, já myslím, že doktor Vogel.

Hehehe, ten frajírek libovej...

(smích)

Poslyšte, pane...doktor Vogel vyhrál krajský přebor.

-Co jste dokázal vy? -Jenom přistřihnout vousy.

(smích)

Pánové, hrajeme.

-Promiňte, pane profesore. -To mi snad děláte schválně.

Čestmír také říkal, že ty kytky z toho kamene chtějí lidem pomoct.

Mít ten kámen pan profesor, měl by po starostech.

Myslíš ty také na někoho jiného než na toho profesora?

Když já jsem nikoho takového nepoznala.

Filipe? Filipe, vidíš to?

Co?

Ty to nevidíš?

Vždyť je to kámen.

(zvuk růstu)

(heky)

Filipe!

Frajeři doktorští.

-Dobrý večer. -Dobrý večer.

Filipe!

Filipe!

Filipe.

-Filipe. -Zuzano. -Ty máš vousy. Jak to?

Vždyť já tam byl skoro rok, tam je úplně jiný čas.

-Já jsem se o tebe bála. -Tam se mi nemohlo nic stát.

Je to svět těch nejhodnějších bytostí, jaké si umíš představit.

Dali mi tam všechna nejdůležitější semínka.

Až tyhle květiny vyrostou, lidé budou zdraví, chytří a dobří.

-Svět se úplně změní. -Zasadíme je hned.

Tak pojď.

-Kolik těch semínek máš? -Šest.

Ale jsou úplně jiná než ty, co si přinesl Čestmír.

Proč se tam svítí?

Padevět zase zapomněl zhasnout. Pojď.

Tak.

Dávej pozor, musíš se v tom vyznat.

Tak tohle je květina zdraví. Tahle je chytrosti.

Tahle, ta znásobuje tělesnou sílu a obratnost.

Tohle je kytka sluchu.

Tohle je květina dobra, ta vykvete už zítra.

A k téhle květině v tom kameni čichají za odměnu.

K té si čichneš a omládneš, zkrátka žiješ znovu.

To je úžasné, Filipe.

Proč je tady takové ticho?

Voda! Zatracený Padevět! světlo nechá svítit, a vodu zavře!

Světlo nechá svítit, a vodu zavře!

Půjdeme.

Ta semínka mohou úplně změnit celý život.

Kdybych byla básník, tak bych řekla,

že je to chvíle velkého štěstí pro všechny lidi.

Zatracená práce!

Ještě nastydnu.

Šlo by to, nebo by to nešlo?

-Mně by se to velice hodilo. -Au...

Zase vy!

-Vy mi to děláte schválně. -Promiňte, pane profesore.

To už přestává všechno, to je přímo spiknutí.

Uklidněte se, pane profesore. Pojďte.

Pan Blecha to tak určitě nemyslel.

Kolik má...nekousej tu tužku!

Vezmi to do ruky a piš! Honem!

-Sedm a půl...Pojď sem! -Večeře!

-Pomoz mi s tím. -Kde máš to jídlo?

Pořád jenom jídlo. Tašku!

Béďo?

Co tohle?

-Jak to vypadáš? -Co se stalo? Už týden nepršelo.

-Proč jsi tak mokrý? -Hned se převléknu do suchého.

-Proč mi bereš tu pažitku? -To nic.

-A kde je to jídlo? -Večeře bude, i pivo.

-Honem, papír. -To je můj sešit!

-Dej to sem. A červenou tužku. -Tužku!

Tak a pojď se mnou, namaluješ mi ucho a činku.

On se snad zbláznil.

Koukám, že tu máte veselo.

(hudba)

(otevření dveří)

To jsem si mohl myslet, světla jako na bále.

A voda zavřená, zatracený Padevět!

A hele.

A je to teplé.

Gulášek.

No počkej, Padevěte...

...ty budeš koukat, až tu budou prázdné kastrůlky.

A není to špatné.

Cítím, že nejsem momentálně schopen přijít s něčím novým.

-Je na čase to vzdát. -Nesmíte se unáhlit.

To je zase on.

Slyšíte, jak čvachtá?

Ten člověk není normální. A proč je neustále tak vlhký?

Kde ses tak dlouho toulal? Nejsi už nejmladší.

Za trest nedostaneš pudink.

Prosím vás, dejte mi pokoj.

Mám vážné starosti!

No tohle!

Otakárku! Takhle se mluví se staršími sestřičkami?

To by se rodiče divili.

Pochop, Cecílie, chci se vzdát vedení ústavu.

(zvonek u dveří)

To by bylo krásné. Budeš doma.

Budeš si hrát s kamínky.

A co abychom hned zavolali docenta Ťuhýka?

(dveře)

Máš tady návštěvu.

-To nemohlo počkat do rána? -Dobrý večer.

Pan docent Ťuhýk. Dobrý den, tady Langmajerová.

Na tom nezáleží která.

Chci vám říct, že můj bratr se vzdává funkce.

-Ne, nevzdává se. -Co to je za chování?! Vzdává!

Mám pro to své chování vážné důvody.

-Pane profesore. -Jaké důvody?

Mám pro vás radostnou zprávu.

Pod vaším vedením stane ústav v čele světové vědy.

Ale nesmysl.

-Vzdává se funkce! -Nevzdává se funkce!

-Vzdává se funkce. -Nevzdává. -Vzdává.

Během 48 hodin se stanete tvůrcem dokonalejšího lidstva.

-A jaké máte důkazy? -Že si z něj neděláte legraci.

-Pane docente... -Co je?

-Ten nezdvořák zavěsil. -Ano. Kde je důkaz?

Zítra vám předám základ vašich budoucích úspěchů.

-A co to bude? -Šest květináčů.

No Bedřichu?

-Jak to, že jsi už zase mokrý? -Jak to děláte?

-Už je to tady! Večeře. -Nech to, Oskare!

Pozor. Vyleješ to!

Vždyť je to prázdné! Tys nám to snědl!

Ale nesmysl.

Byl jsem ve třech hospodách, nic teplého už není.

-Vezmeme si chleba s máslem. -Tak to ne, já jdu domů.

-A kdy to doděláte? -Přijdu brzo ráno.

Ale najedený, nalačno nedělám.

-A hned se vyrovnáme. -Já mám hlad!

-Dejte mi něco k jídlu! -No tak, Oskare.

Dejte mi něco k jídlu! Já mám hlad. Chci večeři!

Nevidíš, že kluk roste a musí jíst.

Můžeš mi vysvětlit, co tohle znamená? Kuš!

To je těžké.

Ale ujišťuji tě, že tenhle půst se nám náramně vyplatí.

www.titulky.com