Original subtitles

Tohle je řeka Doubravka.

Sem se chodil koupat Čestmír Trnka, když byl ještě obyčejný kluk.

Jednou však zamával rukama, vznesl se a letěl.

Letěl nad městem asi tak ve výšce 40 metrů, jako vlaštovka.

Jak k tomu došlo? To je dlouhá historie.

A obyvatelé města Motýlkovic na ni dodnes vzpomínají.

Někteří dost neradi. Jako například tenhle pán.

Ten, co si kupuje meloun. Dobře si ho prohlédněte.

Jeho syn Oskar byl Čestmírův spolužák a známý rekordman.

Například jen za jedno pololetí dostal 67 pětek.

A nebyly to pětky ledajaké, každá byla jako tahle věž.

Přesto se pětkař Oskar Blecha stal hlavou ústavu vznešeného jména.

A právě zde, v bytě správce ústavu pana Trnky, příběh začíná.

-Dobré jitro. -Dobré ráno.

-Vzbudila jsi Čestmíra? -Ano.

-Zbyněčku, co je ti? -Jsem nějaký unavený.

Nediv se, ústav je vzhůru nohama, čekáme revizi.

Dobré jitro.

Včera jsi říkal, že jdeš na koupaliště, a vůbec jsi tam nebyl.

To koukáš jakou mám špionáž, co?

Byl jsem tam, ale pod vodou.

Dýchali jsme brčky a hráli jsme "Člověče, nezlob se".

A ty se zase nezlob, když dostaneš pohlavek.

Paní učitelka říkala, že si tím žvaněním škodíš.

-Už máte někoho na tělocvik? -Ne. Můžu si to vzít?

Ano, ale dělej, už je tři čtvrtě.

-Tati. -Copak?

Že bych mohl lvovi prokousnout krk, kdybych byl Tarzan.

-David se hádal, že ne. -Chlapče, chlapče...

-Ahoj, pane inženýre. -Ahoj.

-Pozor. -Dobré jitro.

-No, to sis mohl vydělat. -Já to měl vypočítané.

(píská si)

-Počkej, až ti to vypočítám já. -Dobrý den, pane profesore.

-Kde jsi? -Ani se neptej, pojď.

-Raději bych tam nešel. -Vždyť jsme domluvení.

-A máš to? -Jasně.

Ukaž.

-Uslyšíš i jak se mravenci hádají. -Opravdu?

-Co obklady, jak jsem vám říkal? -Někdy si je dávám, a někdy ne.

-Ale to musíte brát pravidelně. -Myslíte ráno a večer?

Jistě. A hlavní je pravidelně.

-Už máte Svět techniky? -Ano.

Podívej Čestmírek.

-Tak co, Čestmírku? Do školy? -Dobrý den.

Ty jsi velký. Celý tatínek. Jako by mu z oka vypadl.

Nezlobte se, ale já bych přišel pozdě. Na shledanou.

-Ten je roztomilý. -Tak dělej, pojď.

-Určitě přijdeme pozdě. -Vezmeme Psí uličkou. Je to kratší.

-Nesmysl. -Tak se vsaď!

(hudba)

(záhadný kosmický zvuk)

(svist rychle letícího předmětu)

(zvuk zdůrazňuje růst kamene)

(heky)

(příjemná hudba)

(květiny mluví neznámou řečí)

(mluví řečí květin)

(školní zvonek)

-Už je tady Čestmír? -Ještě ne.

-Kde je? -Ulil se z písemky, to je jasné.

Sednout.

Davide, ty také.

(smích)

Frejmane, ticho!

Rozdejte papíry.

Napíšeme si kontrolní cvičení.

(hluk ve třídě)

Soukupová, utíkejte k výtahu a uklidňujte je.

-Koho? -Tu kontrolu.

-Už přijeli. -Kde jsou?

Zavřel jsem je do výtahu a vypnul proud.

-Strašné. -Abychom se na ně připravili.

-Pojďte rychle. -Co je?

-To jsem udělal dobře, ne? -To je příšerné.

Pomoc! Pomoc!

-Pane profesore. -Copak se stalo, pane docente?

-To je skandál! -Hned vás vyprostíme.

-Zařiďte to. -Ano. Hned to bude.

Jestli tady vše funguje jako výtah, tak s revizí budeme brzy hotoví.

Ano, na to šup!

(kosmický zvuk)

Jéé...

(zvuk zdůrazňuje zmenšování)

Jéé?

(hudba)

Jéé!

Bartáková, neopisuj!

Ale, ale... To jsou k nám hosté.

-Dobrý den, já jsem prosím... -Pozor, děti!

Teď si poslechneme, copak to zase bude.

Prosím, mě do sebe vcucnul meteorit. A ocitl jsem se na planetě květin.

(smích)

Ticho!

Trnko, takovouhle...

...nehoráznost bych si nevymyslela, ani kdyby...

...sednout a psát!

Díky.

Tak pokračujte.

Ztratili jsme spoustu času. Bartáková, ty taky.

-Co to máš? -Starej se o sebe.

Dnes už můžeme prohlásit, že je možné zdokonalit lidský čich.

My totiž víme, jak na to.

(hudba)

Tento přístroj činí z lidského nosu orgán,

který předčí čichový orgán cvičeného vlčáka.

Jenomže vlčák takovouhle pitomost na čumáku nepotřebuje.

Hehe, takhle má vypadat dokonalejší člověk?

Vždyť by nemohl, tedy nemohla ani do tramvaje!

To je první varianta. Teď následuje další fáze, miniaturizace.

Se sluchovou aparaturou jsme na tom lépe.

Inženýr Pelc vyvinul nepatrný sluchový přístroj.

-Jeho parametry vás potěší. -Tak proč to před námi schováváte?

Ukazujete nám takové nesmysly.

Totiž...já si to neumím vysvětlit.

Já to prostě nemám. Ale já to měl!

-Aha, měl jste to. -Ano, měl jsem to.

-A najednou to nemáte. -Nemám to.

No dobře, ale je to podezřelé. Přijde revize, a on to nemá.

-Není to podezřelé? -Ovšem!

Poslouchejte, vy jste to ztratil, nebo vám to někdo vzal?

X + Y + J = 410

Já žasnu, Čestmíre. Takhle rychle by to nedokázal ani Einstein.

Prosím. On má něco v uchu.

Co máš v uchu?

Co to máš v ruce? Dej mi to! lhned!

-Nevíš, co to má Klepáčka v uchu? -Nevím.

-Přece to, co zabavila Trnkovi. -Frejman to neví, ale já to vím!

Zabavuji to!

A řekni otci, aby zítra přišel do školy.

(hudba)

Když ses chtěl ulejt, tak ses měl ulejt pořádně.

Jenže já se nechtěl ulejt. Bylo to přesně tak, jak jsem říkal.

Myslíš, že jsme padlí na hlavu? Planeta květin?! Pfff...

Víš, jaký z toho může mít můj táta průšvih?

-Jak jsi dopadl s tou písemkou? -Špatně.

-Jak to, špatně? -Nedopsal jsem ji.

Strašně jsem se zdržel, a tak jsem to chtěl dohnat.

Běžel jsem Psí uličkou a najednou...bác!

-Přede mě spadl modrý kámen. -Chm...

Zvětšil se a vcucnul mě.

A najednou jsem byl na planetě květin.

Už jsem ti říkal, abys nechal těch nesmyslů.

Ale to nejsou nesmysly. Tohle je ten kámen.

Je plný krásných živých květin.

Tati, ne!

Ale Zbyňku, ještě někoho přizabiješ.

(hudba)

Na té planetě mají rostlinu, ke které si čichneš, a můžeš létat.

-Vážně? -Ty mu to věříš?

Až najde ten kámen, tak se s ním budu bavit dál.

Mně je úplně fuk, jestli mi věříš nebo ne.

-Ty máš tu rostlinu? -Přinesl jsem si semínka.

-Roste to strašně rychle. -Pche! Čichneme si, a budeme létat.

Ještě mám jedno semínko, to budete koukat.

-Myslím, že už ten kámen nenajdeš. -Jasně, protože je to vymyšlené.

A pojďte, máme co dělat.

(hudba)

Tak, pane kolego. Můžete.

-Tak co? -Je to dobré.

Paní docentko, mečbol.

Už se těším na odvetu.

To se v ústavu ještě nestalo. Co když se to naslouchátko nenajde?

V tom případě se obrátím na policii.

Aha. Jenže to bude vyšetřování.

-Davide! -Co je?

-Profesor to chce říct policii. -Co?

Že se tvému tátovi ztratilo to naslouchátko.

No nazdar!

(hudba)

Prosím.

Jednu.

-Tak to se vám povedlo! -Promiňte.

-Já vás pozvu na novou. -Jako by se stalo.

(hudba)

Ukažte, já to spočítám.

-Deset...dvacet...třicet... -Dvacka.

-Ahoj. -Dobrý den.

-Kde je tady hotel Beránek? -Pod tím lešením. Rekonstrukce.

-To jsem zvědavý, kde budu spát. -Zeptejte se v holičství.

-Jo? -Možná, že vám pomůžou.

Díky. Třeba vám také někdy pomůžu.

-No jo, někdy, to už bude pozdě. -Copak? Provedli jste něco?

Něco jsem si tajně vypůjčil od táty a Klepáčka...

-To je naše třídní. -Klepáčka mi to zabavila.

-A teď to bude vyšetřovat policie. -No nazdar.

Takové zločince jsem ještě nepotkal.

-Těší mě, Filip Janda. -David Pelc.

-Barborka Bartáková. -A ty?

Čestmír Trnka.

Tak vidíte, a tady přece jen nejsem tak cizí.

-Tak ahoj. -Nashledanou.

Ani jsme se ho nezeptali, proč přijel.

-Třeba je od policie. -Prosím tě!

Tak vy jste tady nový.

To máte štěstí, že jste kápl zrovna na mě.

Málokdo má takové styky, jako já.

Moment, já se jenom posilnim.

Melouny, to je moje.

Mladší dcera chodí se synem toho...

Jak se rozvedl a vzal si Vyskočilovou?

-Ne, jak je v invalidním důchodu. -Ten, co chová norky?

Ne. Béďo, jak se jmenuje ten, jak mu operovali žaludek?

-Choděra. Z dráhy. -Choděra.

Tady se člověk dozví všechno.

To víte, my jsme tady takové malé informační centrum.

Víme prakticky všechno.

-Nevíte o levném podnájmu? -A víte, že ano.

S tím podnájmem to byl geniální tah, Bedřichu.

Oskar dostal dnes zase pětku z písemky.

Já věřím, že ten člověk s ním něco dokáže.

Teda aspoň doufám.

-Co bude k večeři? -Studený talíř.

Sporák nefunguje, o opravu ses nepostaral, tak co?

A dojdi pro kluka, už je to skoro hodina.

Až doseju tu pažitku, budeme večeřet.

Ještě 10 minut.

Když já mám 5 korun a ty máš o 2 koruny víc, tak kolik máš?

-2 koruny. -Ne 2 koruny, ale o 2 koruny.

Já mám 5 korun a ty máš o 2 koruny víc, tak kolik máš?

-7 korun. -No vidíš, že to jde.

Jsi docela chytrý kluk, jenom trochu myslet. Čím chceš být?

Kouzelníkem, mávnu hůlkou a mám všechno. Peníze, auto, no všechno.

Peníze, auto, úplně všechno, na co si vzpomenu.

Jenomže kouzelník nečaruje, ten dělá jen šikovně triky.

Tak to není pravda. Já to viděl v televizi.

Koukám, že si hezky povídáte. Oskare, bude večeře.

Oskare, bude večeře. Jdi nahoru. A rozluč se.

-Tak co? -Na shledanou.

-Dobrou noc. -Sedněte si.

-Myslíte, že mu to půjde? -Je ještě hodně dětský.

Až začne reálně myslet, tak to bude dobré.

No jo. Víte, oni si na něj ve škole zasedli.

To by chtělo nějak...odbourat.

Mimochodem, po večeři jdu na partičku, nechcete se přidat?

Já? Ne, děkuji.

A pánové...tuhle znáte?

Proč jsou buldoci tak vzácní psi?

Protože málokterý pes vydrží takovou ránu do čumáku.

(smích)

To je tvoje. Kdo dostal do čumáku? -Pes.

-Pes. -Pes. Do čumáku.

-Jak vám dopadla ta revize? -Kde bereš tyhle informace?

Jestli se brzy nepřijde na něco pořádného, odvolají profesora.

-Tihle vědátoři nic nevědí. -Profesora vynech.

Ty se starej o svého Oskara, stejně je samá pětka.

Nic si z toho nedělej. Můj kluk si zase strašně vymýšlí.

Někdy mi připadá, jako by utekl z blázince.

Vážně, oni mi dali přivonět, a mohl jsem s těmi květinami mluvit.

Já zírám. Co ty si všechno nevymyslíš.

Loro, na bidýlko a spát.

-Ty mi nevěříš? -Jak se tedy řekne "dobrou noc"?

-Pim pam pom. -Tak pim pam pom, a spát.

-A která bude ta létací? -Ta vlevo.

-A po té vpravo se stárne. -Jen abys to ráno nepopletl.

Tak pim pam pom.

(hudba)

Jé?

No tedy! Jé?

-Zase nebudeš jíst? -Nemůžu.

-A do hospody můžeš? -Ano.

Kdybys chodil dřív spát, bylo by ti lépe.

Kde je ten kluk? Vždyť zase přijde pozdě!

Čestmíre! Ty neslyšíš?!

Čestmíre!

Jé?

Jé?

Jé! Ma-ma-mámo! Zuzano!

Já jsem ve skříni! Jsem tam ve skříni!

-Viděl jsem se. -V zrcadle?

Ne, ve skříni. Takhle tam sedím v koutku, takhle se krčím,

koukám na sebe za pláštěm.

Tam.

No?

-Nic tady není. -Tak, kam jsem se ztratil?

Létající Čestmír, létá tam a zpět.

Nám na zemi zbývá, jen mu závidět.

Stotisíckrát o tom snil každý z nás.

A pak se stal dospělým, jak šel čas.

O létání nemá zdání.

Létající Čestmír.

Dobrý den.

-Dobrý den, pane Trnko. -Dobrý den.

Jsem ráda, že jste přišel. Váš syn mi dělá starosti.

Opravdu? Jak to, starosti?

Vždyť on je prímový, férový, to přece není žádný podrazník.

To já netvrdím, pane Trnko, ale...

Já bych ho velice ráda zařadila mezi nejlepší žáky.

Tak ho tam - mě zařaďte. To by bylo žúžo.

Žúžo by bylo, pane Trnko,

kdyby si tak nepředstavitelně nevymýšlel.

-Já se hrozím, s čím přijde dnes. -Dnes nepřijde, on je nemocný.

Ale hrozně ho to mrzí, to byste nevěřila. On školu miluje.

Leží tam, touží po ní a úpí. Ale nahlas úpí.

Úúú...úúú...

Koukáme na něj, a pomoct mu nemůžeme. A taky úpíme.

-Úúúú... -Já jsem ráda, že jste přišel.

Podívejte, co jsem mu zabavila.

-Prosím. -Jé!

Teď mám jasnější představu o tom,

jakou má chlapec mimoškolní výchovu.

-Leccos sem se dozvěděla. -Já také. Děkuji.

Co tady děláš? No co?

Trnko. Vždyť jsi přece nemocný.

Ten nešťastník, utekl v horečce z postele, zavolejte pana Bláhu.

Zavolám ho ze sborovny.

Já začínám věřit, chlapče, že máš školu opravdu rád.

(křik a smích dětí)

Stát! Stát!

Nesmějte se!

Ač nemocen, těžce nemocen, nechtěl zmeškat vyučování.

Bernášková, nesměj se!

-Pane Bláho! -Já jsem tady.

-Co se stalo? -Odveďte toho chlapce domů.

-Co blbneš? -Já neblbnu.

V koši jsou tátovy šaty, přineste je ve dvě k obchodnímu domu.

-Tak pojď, chlapče. -Tady bude klid!

Jedeš.

Vidíš dvakrát? Když je velká horečka, tak se vidí dvakrát.

(hudba)

-Já vidím dvakrát. -Tak vidíš, horečka.

A vyřiď tátovi, ať přijde večer na šachy. Je úterý.

(křik a smích)

-Hele, Franto. -Půjč mi ho na chvilku.

-Půjčím, ale říkej mi Velký vezíre. -Tak to si trhni nohou!

Dobrý den. Prosím.

Hele, to je on.

Ráda bych vám představila nového učitele Filipa Jandu.

Bude vás učit tělocvik a výtvarnou výchovu.

Pane kolego, jako třídní vás musím upozornit,

že kolektiv není nejlepší.

Právě včera... jsem zabavila přístroj,

který umožňuje neslyšné napovídání.

A nemohla byste jim to vrátit? Třeba si to někde vypůjčili.

To v žádném případě.

-Moc se přimlouvám. -Ne, dostanou to až na konci roku.

Představ si, že vstal a oblékl se. Pojď si to s ním vyřídit.

Školník ho přivedl, že má horečku a nechce ležet.

-Čestmíre, okamžitě do postele. -Já ti přísahám, že už jsem zdravý.

Maso. Mně se pálí maso.

Řekl jsem, do postele!

No tak. Bude to!?

-Tati, nenuť mě k nejhoršímu. -Čestmíre?!

Kde je? Maminko!

-Zuzano, stala se strašná věc. -Čestmír vyskočil z okna.

Pojďte!

Je to moje vina, já jsem ho k tomu dohnal.

Prosím tě, nespadl teď náhodou náš Čestmír?

Čestmír ne. Jenom trochu listí.

Já se z toho zblázním. Stál jsem tam, když vyletěl a padal.

Táta se musí nechat prohlédnout.

-Takový člun by se hodil. -Jé, to jste vy?

My si na něj šetříme. Už bydlíte?

-Já jsem slyšel, že jsi nemocný. -Mluvil jste s Davidem a s Barčou?

S tou hračkou, to byla jen taková léčka na Klepáčku.

-Ale vy to neřeknete, že ne? -Spolehni se.

-Co tady děláš? -David s Barčou mají něco přinést.

-A nejdou, asi šli k nám. -S Davidem bych potřeboval mluvit.

Tak pojďte se mnou.

Vezmeme to přes park. Ukážu vám, kde se scházíme.

Tam na tom stromě, tam je naše tajné hnízdo.

Pojďte dál.

Tady.

Táta vzbouřil celý dům, že jsi vyskočil z okna.

Čestmír je tady.

-To je moje sestra. -Dobrý den, Filip Janda.

Zuzana Trnková. Vy jste mě přišel pozvat na tu zmrzlinu?

-Ano. Když to pozvání přijmete. -Vy se znáte?

-Hm... -Ano.

Jak to, že jsi živý?!

-Tatínku. -Dobrý den. -My jsme Trnkovi.

(zvonek u dveří)

-Jdi otevřít. -Můžeš mi to vysvětlit?

-Vyskočil jsi přece z okna?! -Co si ten pán o nás pomyslí?

-Dobrý den. -Čestmíre, máš tady hosty.

-Dobrý den, pane učiteli. -Co tady děláte?

No...

-Vy jste učitel? -Ano.

-Je to učitel. -To vidím...slyším.

-Proč jsi to neřekl? -Já to nevěděl.

Copak ty nepoznáš vlastního učitele? Co to je?

Dej to sem. Vždyť to je moje. Pojď sem, chlapečku.

To jsou moje šaty. Samozřejmě.

-Kde jsi to našel? -V koši na odpadky.

V koši na odpadky? To jsou moje sváteční šaty.

Podívej se. Je tohle možné?

Kdo tohle má vydržet? Kluk létá oknem,

nepozná vlastního učitele, moje šaty se válejí v koši na odpadky.

Tady s vámi nebudu. To tedy ne. To by byl ze mne blázen.

Co si jen o nás pomyslíte? Učitel...

Co bych si měl o vás myslet?

Že nejsme normální. S klukem se to potáhne až k maturitě.

Chudák táta.

Jak to, že jste Čestmírův kamarád? Jste přece učitel, ne?

Vy myslíte, že učitel nemůže být s dětmi kamarád? Co děláte vy?

V ústavu pro všeobecné zdokonalení člověka. Jako chudák táta.

-Proč chudák? -Profesor si ho sice pochvaluje.

Ale co z toho, když se z toho táta hroutí. A tak najednou.

Ústav pro zdokonalení člověka... Už jste někoho zdokonalili?

Zatím ne, ale dneska jsme dostali ultimátum.

Buď se nám podaří pořádný objev, nebo nám odvolají profesora.

A to by byla škoda, on je světový.

-Viděla jste to? -Co?

Teď už to přeletělo, ale bylo to velké.

-Asi sova, ne? -Kdepak sova.

To byl člověk.

(hudba)

Tak.

Jo.

-To jsi ty? -Jo.

Koukal ses, jak je na tom Čestmír? Tak pojď.

Už se nemůžu dočkat. Jak ses dostal do domu?

Hlavně, že jsi tady.

Šach. Tak špatně jsem tě ještě hrát neviděl.Tak dělej.

Ty držíš střelce? To je dneska partie.

(zvonek u dveří)

Koho to zas čerti nesou?

Ahoj, tak jdeme na to. Co na mě tak koukáš?

-Zbyňku, vždyť ty jsi přece tam. -Co? Kde tam?

-Prosím tě. -No, tam. Vždyť už hrajeme.

Ale jak je to možné? Před chvílí jsem ti přece dal šach.

To máš tedy pěkně živé sny.

Mně šach!

-To nejsou sny. -Tak to jsme na tom stejně.

Já mám v poslední době takové halucinace, nebo co?

No nic, hraj.

-Je tady někdo? -Tady je Klepáčová.

-Pan Trnka. -Co blbneš, jaký pan Trnka?

To jsem já, Čestmír. Vlétl jsem do sborovny a vzal jsem to Klepáčové.

Tak vidíš. S těmi květinami nelžu. Podívej se na to.

No jo, ale jak to, že...jak to?

Čichnul jsem si ke květině a teď vypadám jako táta.

Vždycky jste mi říkali, že jsem celý táta. Tak jsem jako táta.

-A opravdu létáš? -Jistě, tak koukej.

Není to paráda?

-Co děláš? -Jak jsem...to jsem nechtěl.

-Ty jsi ale trdlo! -Pst!

-Dobrý večer. -Dobrý večer.

-Asi tam bude prach, omlouvám se. -Mně to nevadí.

Taky za Davida. Jak to mluvíš s panem Trnkou?

-Když rozbil tu vázu. -Vždyť jsem nechtěl.

Pane Trnko, co je?

-Nic. Co by mělo být? -Tak čemu vděčíme za vaši návštěvu?

-V tuhle dobu!? -A na skříni!

-A dokonce na skříni! -Já nevím.

Najednou koukám, a jsem na skříni.

Pak mi tedy dovolte, abych si o vás myslel své.

Přijde v noci na návštěvu, sedí na skříni, a neví proč!

-Jak nám to vysvětlíte? -Nijak, já to nevím.

-Pryč! Je pryč! -Dobré jitro.

Včera jsem vám ukazovala jistý zabavený předmět.

-Ano. -No...

A ten předmět z mého stolu zmizel.

No dovolte!

-Vy si snad myslíte, že já? -Ovšem.

Vy jste byl jediný, kdo věděl, kde ten předmět je.

Ale já to tak nenechám.

No vidíte, koho by napadlo hledat takovou věc v kapse županu.

Tu policii jsem vzbouřili zbytečně.

-Promiňte, prosím, inženýr Pelc? -Prosím.

Mohl bych s vámi mluvit? Soukromě.

Prosím.

Vy jste autorem prototypu takového naslouchátka?

-Ano. -A váš prototyp zmizel, ne?

To jsme si také mysleli, jenže já ho pak našel v kapse županu.

-Omlouvám se. Vy jste od policie? -Ne. Jsem učitel.

Učím vašeho syna.

-Co s tím má David společného? -Nic. To je v pořádku.

Promiňte.

To nic. Promiňte.

-Co chtěl ten mladík? -Nemám ponětí.

(hudba)

Pojďte dolů!

Jak dlouho budu čekat?!

-Dobrý den. -Dobrý den.

Jeden z vás ukradl ze sborovny naslouchátko...

...a dal ho do kapsy jistého županu.

A teď jsem v očích učitelského sboru tím zlodějem já.

A to jen proto, že jsem se přimlouval, abyste to dostali zpět.

-Dobrý den. -Dobrý den.

Dobrý den. Jdeme.

Tak to mi ještě scházelo.

Já jdu.

Takhle to nemůžeme nechat.

To vím také.

-To mám na sebe všechno říct? -Všechno ne, vzali by nám kytku.

Ale že jsi vzal to naslouchátko, to říct musíš.

Co tě to napadlo, Trnko? Vždyť je to krádež.

Takže kolega Janda je mimo podezření.

Z čeho tak usuzujete? Že poslal tohoto ubohého hocha,

aby ho vytáhl z bryndy!?

Já nejsem ubohý hoch a nikoho z bryndy netahám!

Myslím, že bude nejlepší, když kolegu Jandu zavolám.

Učitel Janda do ředitelny.

Tak jak ses dostal v noci do sborovny?

Vidíte, celé si to vymyslel, aby Jandu kryl.

Trnko, řekni pravdu. Kdy jsi byl ve sborovně?

-V noci. -V noci.

-Jak ses tam dostal? -Otevřeným oknem.

Ve druhém patře! On tam snad přilétl jako ptáček.

Jak ses tam dostal? No prosím!

To se nediv, že ti nevěříme.

Jak ses dostal v noci do sborovny?

-Přilétl jsem. -Už je to tady.

Proměnil se v sýkorku nebo rorýse! To jsem čekala.

Jednou nepřinesl úkol a tvrdil mi,

že přes neděli byl housenkou otakárka fenyklového.

(zaklepání na dveře)

Dále.

-Volala jste mě? -Ano.

Zdálo se, že jste mimo podezření, žák Trnka vzal všechno na sebe.

Ale teď prohlásil, že přiletěl v noci do sborovny oknem.

To zní velice pravděpodobně, že?

www.titulky.com