Original subtitles

Grafický design je velká záhada.

-Grafický design podle mě

je koncepčně a esteticky přitažlivé uspořádání informace.

-Grafický design je doopravdy služba, služba, služba!

-Já si myslím, že je to služba,

která může někdy trochu souviset s uměním.

-Sloužit, ale neposluhovat,

to je dost obtížné, to není jednoduché.

-Je to řemeslo.

Je to nějaká inteligence v předávání informací.

-My si to pak uděláme jednou...

-Tento muž se jmenuje Aleš Najbrt.

Slovo Najbrt je v češtině něco jako

synonymum pro grafický design.

Z jeho dílny vyšlo neuvěřitelné množství práce té nejvyšší kvality,

která se často stala oborovou metou a měřítkem.

Jeho práci se prakticky nelze vyhnout,

protože ji potkáváme na každém kroku.

Ale jeho důležitým počinem je i to,

že vás provede sedmi díly tohoto pořadu.

-Vítejte ve světě českého grafického designu.

Společně projdeme to nejlepší z jeho

minulosti, současnosti a snad nahlédneme i do budoucnosti.

Pro začátek by bylo asi skvělé slyšet,

co vlastně grafický design je.

Proto jsme se zeptali těch, kteří by to měli vědět nejlíp.

Jeho tvůrců.

My to ale netočíme!

-Grafický design je pro mě

předávání informace vizuální cestou.

-Grafický design je taková otravná, vyčerpávající práce.

-Aha, a co si o tom myslí ti, pro které je design určen?

-Tak já bych řekl, že grafický design je nějaký umění.

Prostě grafika, co někdo vytvoří. Nebo tak.

-Já bych si spíš představoval nějaký umění na počítači.

Prostě třeba reklama... Hlavně upoutávka na lidi.

-Co ty si myslíš, že je grafický design?

-Já nevím.

-Grafický design? Já bych řekl,

že to je zpestření něčeho grafikou, asi.

-Nějaký návrh nějakýho člověka, který se tím zabývá,

aby to přilákalo ty lidi, aby to nějak vypadalo...

-Počkejte, já si sundám brýle. No, hezký to není.

-Myslím si, že to zhoršuje okolí.

Dělá to i lepší náladu,

když je to třeba okolo lidí na zdech a podobně.

-Mně se to nelíbí. Já bych to udělala barevnější.

-Ještě barevnější? -No, takový, aby to sem pasovalo.

Tohle je graficky vidět.

Je to jakýsi druh umění, bych řekla.

Ale co je to přesně, já vám neřeknu.

-Je to moc pěkné. -To byla ironie.

-To byla ironie.

-Grafický design je užitý umění.

To znamená, je to umění,

ale je to i služba tomu obsahu a tý informaci.

-Když se grafický designér pokouší být umělcem

a vydá se do toho teritoria toho volnýho umělce,

tak přestává být grafickým designérem.

Ale to ještě neznamená, že se stává umělcem.

-Tak jste to slyšeli.

Grafický design vnímá každý trochu jinak.

Jestli se to daří můžete nejlépe vidět

v ulicích, na náměstích a veřejných budovách.

Tedy všude kolem sebe.

Své o tom ví Veronika Rút Fullerová.

-Veronika Rút Fullerová je všestranně orientovaná

grafická designérka.

Výraznou stopu zanechala v oblasti

kultivace veřejných prostranství a v boji s vizuálním smogem.

Sama se označuje za "terapeutku veřejného prostoru".

Na jeho ozdravení spolupracuje s několika českými městy i firmami.

-Tady vidíme dům, který dává smysl.

Je to elegantní, noblesní dům.

A dole ten parter, to je ten chaos a bordel,

který způsobuje vizuální smog.

Každá provozovna si jede svoje, takže nejenom

že je to chaos a bordel, ale škodí to i byznysu.

Tady vidíme optimální příklad, kdy tomu majitel

dal nějaký řád a je to pro chodce velice přehledný.

A není to nějakým agresivním usměrněním,

každý si používá své barvy, každý má svoje logo,

ale například kolmý výstrče mají jednotný rozměr

a jsou v jedné výšce. Je to na skvělý cestě.

A mít pravidla pro všechny ty nájemce je zásadní.

Prospívá to ve výsledku všem.

Štve mě například tady ta nová dopravní značka,

která je v pěší zóně, je naprosto zbytečná.

A kdyby radnice uměla trošku regulovat

pohyb aut po centru v pěší zóně obecně, tak tady prostě být nemusí.

Imbecilita českýho dopravního značení

a jeho přemíra je samozřejmě součást vizuálního smogu.

Hlavní problém ve veřejném prostoru,

co se týče grafického designu vidím outdoorovou reklamu,

která je v podstatě nikým nekontrolovaná.

Úředníci jsou na ni krátcí.

Neexistuje žádná skutečně funkční legislativa,

která by to byla schopná nějakým způsobem v terénu korigovat.

Tak tady stojíme na místě nějakého urbanistického zásahu.

Je tady obří silnice a zbyl nám tady prázdný štít domu,

na kterém jsou dvě obří plastové plachty.

Je to outdoorová reklama, je to něco úplně jinýho

než provozovny, není to navázaný na místo,

kde probíhá služba nebo prodej.

Jsou na něm věci, které s tím místem vůbec nesouvisí.

Teď je otázka, jakou mají kvalitu.

A co se týče marketingu, tak určitě dítě i poprsí prodává,

ale je otázka, jestli na to všichni musíme koukat,

proč to zabírá tak obrovskou část našeho výhledu,

když to je vlastně tak miniaturní obor,

do kterého české firmy investují jenom maximálně 5 %.

Osobně si myslím, že grafický designér

by měl mít nějakou profesní zodpovědnost

a cítit to, že by mohl tomu městu přinést něco lepšího.

Například zpřehlednění, lepší orientační systém a podobně.

A vlastně by vůbec neměl dělat takovou

neekologickou formu reklamy, která je takhle agresivní

a takhle deformuje město.

Já se prezentuju jako terapeutka veřejnýho prostoru,

ale jde tam v podstatě o terapii lidí,

kteří v těch městech žijí.

To znamená, je o terapie městem a tím místem, kde žijeme.

A to, že to místo může mít nějakou léčivou,

uklidňující funkci a nemá,

protože ho zahlcujeme nesmysly a balastem.

Takže to je nějaká cesta, jak z toho ven.

Tak tady za mnou vidíme skvělý pozitivní příklad.

Podařilo se odstranit úplně zbytečnou outdoorovou reklamu,

která tady úplně prznila prezentaci toho obchodníka.

A ta značka sama se pak vlastně rozhodla

odbarvit tu svou prezentaci, to svoje logo a firemní nápis,

aby mohla lépe pracovat s tou výlohou

a zase si hrát s barvou jinak.

Takže si myslím, že je to o tom koncepčním přemýšlení

a dlouhodobý práci. A není to jenom o tom,

jestli je logo barevný nebo černobílý.

Já si myslím, že kvalita grafického designu

se pomalu ale jistě zvedá oproti tomu stavu před 10 lety,

kdy jsem to začala řešit, je tam obrovský posun.

Takže za to jsem ráda.

A je tam samozřejmě ještě spousta věcí,

co je potřeba zlepšovat, ale je to určitě na dobrý cestě.

Tady za mnou vidíme krásný příklad toho,

že to není jenom záležitost nějakých luxusních provozoven.

Tohle je velmi laciná provozovna, kde je vlastně

na dobrém umístění skvělá nabídka a tím pádem to samo funguje.

A pak už na té fasádě stačí velice málo.

To znamená, velká cenovka a co tady prodáváme.

A je úplně jedno, že ani nevíme, jak se to jmenuje.

A ten firemní nápis tam vlastně není.

-Jednoduchost je jedním z opakovaných požadavků

při vytváření značek.

A ve veřejném prostoru se objevuje i o "patro výš",

tedy v designech určených pro celé aglomerace.

Odborně nazývaný "vizuální identita měst".

Tohle jsou městské designy a jejich autoři.

I mezi nimi je možné vystopovat určité dobové trendy a módy.

A také provokují otázky: Jak na správnou identitu?

Co všechno by měla obsahovat?

A potřebuje ji vlastně každé město?

-Je to hezká červená.

-Je to takový jednoduchý,

ale je to moc červený, na můj vkus.

-V jednoduchosti je síla. Tak asi.

-Minimalismus, ale přitom maximalismus.

-No, není jednoduché trefit se do vkusu každému z obyvatel.

A přesto se designéři pokouší o nemožné.

Jedna z velmi diskutovaných identit vznikla pro Prahu 3.

Někomu se zdá pro účely reprezentace městské části

nedůstojná, příliš hravá a sebeshazující.

Jiní to vidí tak, že čárky piv a podvratný humor

jsou přesně to, co Prahu 3, tedy Žižkov, nejlépe vystihuje.

-Mně by se asociují vysoký domy v Praze.

Takže s tím bych si to asi spojil.

-Jednoduchý, pochopitelný. Stačí?

-Něco to mělo symbolizovat, ale...

-Je to milý a vystihuje to Prahu 3, musím říct.

-Já si právě myslím,

že přijít s jednoduchým, chytrým designem právě stojí ten čas.

Ty zkušenosti a tak. Takže argumenty typu:

Jsou to tři čárky za velký peníze

si myslím, že není úplně není opodstatněné.

-Úplně první prací tohoto druhu v Čechách a na Moravě

byla vizuální identita města Zlín.

Svou práci tu tehdy odvedli pánové Machek a Babák.

-Bylo to tak, že nešlo jenom o logo města a úřadu,

ale vlastně jako další dceřiný společnosti.

Což byly tehdy technický služby, lázně Zlín,

pohřební služba,

dělali jsme třeba i uniformy pro policii...

-Města se často uchylují k tomu, co mají tzv. vyzkoušené,

tedy erby někdy staré stovky let.

Ale erb byl, je a zřejmě vždycky

bude něco výjimečného, exkluzivního,

co rozhodně nemůže být na každém odpadkovém koši.

-Ta heraldika má nějaký význam, měla určitě význam

v době svého vzniku, ale ta komunikace

v 21. století je prostě jiná než ve středověku.

-Vlastně to zaštiťuje barvy Zlína.

-Barevnost je typicky zlínská, barevnost je z cela správně!

-Já bych tam přidala zelenou.

-Je tam, bych řekla, taková ta čistota, čistá linie...

-Víc složitého není vhodné zas do toho montovat.

-Překvapuje mě, že je malé "z". Když už, proč není velké.

-Fakt si jako myslím, pokud něco jako je

logo Zlína z roku 94, už dokonce, nějak nezestárlo.

Říkejme tomu klidně nadčasovost.

Tak je to daleko snazší než udělat smajlíka za nápisem Mikulov.

To je bohužel bez debat.

-Za jednu z nejzdařilejších bývá považována identita Ostravy.

Podobně jednoduchý nápad je tady graficky dotaženější

a působí vyváženě.

Jak říkají sami tvůrci "Tři vykřičníky za názvem Ostrava,

to je energie, sebevědomí a humor.

To je charakter města, těžký průmysl

a nové příležitosti v proměňujícím se městě."

Vykřičníky fungují skvěle jako symbol i samy o sobě.

Také k nim jde ale doplnit jakékoliv slovo

a okamžitě ho tak propojit s Ostravou.

To, že to místní dělají, je nejlepším důkazem

funkčnosti vykřičníkové identity.

Geniálně jednoduchá řešení mají tu nevýhodu,

že budí dojem, jako by bylo jednoduché

jejich genialitu vytvořit.

Podle toho pak vypadají reakce veřejnosti.

-Cože?! To si dělají prdel!

-Můj desetiletej kluk by to udělal rozhodně líp!

-Ostravu neznáte, tak se sem neserte!

-Ti udělám dvacet takových log za minutu, ty pí... pražská!

-Tak jste to slyšeli.

Obzvlášť internet je plný odborníků na všechno,

i přestože se jich na názor nikdo neptal.

Navzdory tomu u nás vznikla celá řada zajímavých identit pro města.

Pojďte se na pár z nich podívat.

-Vimperk.

HLASATEL: Stanice Frýdek-Místek.

-Valašské Meziříčí, Valmez.

HLASATELKA: Do stanice Plzeň-hlavní nádraží

a Kozolupy s odjezdem...

-Praha. -Praha. -Praha?

-O tom, jestli města potřebují vlastní loga

a grafické identity se vede diskuze mezi odborníky i laiky.

Nesporné je, že vizuální identitu potřebují

i firmy, korporace... Prostě všechny instituce.

Speciálně v době, kdy zákazník chce

i při běžném nákupu dostat zážitek a příběh.

Pak je třeba mít jednotnou a srozumitelnou tvář.

-Klient a značka vždy vstupují do vztahu.

A ze vztahu, kde druhá strana neustále mění tvář a názory,

hodně rychle utečete.

Značka nemůže v jeden moment vystupovat

coby rozpustilá holka z ulice a vzápětí se tvářit

jako seriózní investor, co mluví výhradně spisovně.

Je jedno, jestli jste firma s oblečením,

neziskovka, nebo knihovna emeritního prezidenta.

Srozumitelnost a konzistence jsou základem identity všude.

-Ten samotný symbol jsme se snažili udělat tak jednoduchý,

aby ho vlastně každý mohl nakreslit rukou sám jakoukoliv technikou.

Tím pádem jsme se stali mnohem přístupnější pro všechny.

I třeba pro příjemce pomoci, kteří třeba jsou negramotní,

kteří právě potřebují ten obrázek.

-Vytvořit celkovou vizuální identitu je velká

a většinou solidně honorovaná zakázka.

Jsou tu ale i spolky a organizace, které ji potřebují

stejně jako firmy prodávající první poslední,

jenomže si to narozdíl od nich nemůžou finančně dovolit.

-Pro nás je asi důležitý ten základní moment,

to, že někdo nemá peníze by nemělo být důvodem k tomu,

aby neměl dobrý design.

-Vždycky ten rozsah té práce byl úplně identický,

jako kdybychom dělali pro rozsáhlou světovou korporaci.

Úplně stejný. Ono to tak víceméně i je.

-Redesign loga pro tuhle nevládní organizaci

je zároveň i případovou studií toho,

jak těžké je předělávat značku, která funguje přes dvacet let.

-Myslím si, že ten vztah k tomu původnímu logu Člověka v tísni

byl zvlášť u některých členů vedení tak silný,

že celou dobu, co jsme vlastně pracovali

už i třeba na té finalizaci a prezentaci,

tak jsme si nebyli jistí, že to nakonec schválí.

Že tam pořád byla ta možnost, že vyhraje ta předchozí varianta,

ale my jsme věřili tomu,

že oni sami vnitřně dospěli k té změně.

Že to vlastně není člověk v tísni, ale je to

nějaký člověk, který nabízí novou perspektivu, naději.

Protože ta instituce samotná se velmi proměnila.

Protože nabízí v tuhle chvíli nejenom tu

krizovou intervenci a pomoc, ale má vlastně

i spoustu preventivních programů,

které se nedají do té tísně tak jako schovat.

-A teď se podíváme do muzea.

Tady bylo důležité sjednotit několik institucí

pod jednu značku MUO. Propojit staletou tradici,

zaměření na duchovní umění i moderní současnost.

-Kombinace historické fraktury,

respektive stylizované fraktury bezpatkového písma,

to je vlastně formální, základní východisko

toho celýho typografického systému.

Ona vlastně ta iniciála, to není jen ten

trendový přístup propojování historie a moderny, dejme tomu,

ale vlastně to lomené písmo je asi nejblíž

k nějakým konotacím těch historických, křesťanských období.

Proto jsme vlastně zvolili tento vizuální jazyk.

Ta identita není o třech písmenech.

Je to komplexní typografický systém.

Vzhledem k tomu, že mají in-house grafiky,

tak dávalo smysl udělat takový didaktický soubor,

skoro až bych řekl, pravidel.

-Máme tady jednu veřejnou instituci,

pro níž je identita a jednotný komunikační systém

královská disciplína.

Metro! Už tehdy moderní záležitost.

A právě pro Prahu vznikla ve své době

unikátní grafická podoba.

MODERÁTOR: 9. květen 1974. Byl zahájen provoz

na části trasy C pražského metra,

Stavby Československo-sovětské spolupráce.

-S klasickým designem pražského metra

je neodmyslitelně spjatý Jiří Rathouský.

Na svět ale přivedl spoustu další krásy.

Tvořil, a hlavně přemýšlel hodně systematicky.

To vidíme už na jeho knižních úpravách z 50.let.

Prosazoval tu silný jednotný design celých knižních edic.

Velmi známé je také

jeho experimentální písmo Alphapipe,

které se stalo jasnou značkou pozdější edice Gama.

Je autorem mnoha dobře známých firemních log,

například nakladatelství Albatros, Olympia nebo Národního divadla.

-Tohle je zajímavá věc. Je to taková edice,

vypadá technicky, ale moc není.

A jmenuje se to HUDBA NA KAŽDÉM KROKU.

Tady je vidět, že Rathouský byl grafický designér.

Nebyl to jako výtvarník, který by dělal obálky,

ale byl to grafický designér tak, jak to chápeme teď.

-Sjednocení vizuálního designu je důležité

v komunikačních celcích.

-Jeho mistrovskou disciplínou

byl informační design a orientační systémy,

kde se jeho způsob myšlení nejlépe zúročil.

Rathouského rukopis se dobře snášel

s brutalistními stavbami,

jako třeba hotely Thermal v Karlových Varech

a Intercontinental v centru Prahy.

Orientačním systémem vybavil

také celé pražské sídliště Jižní Město.

Jeho řešení byla vždycky originální a překvapivá.

Ovšem věčnou slávu mu přinesl systém pro pražské metro.

Trpěl sice některými nedokonalostmi,

cestující si například dělali legraci

z muže s injekcí, nebo bobkujícího panáčka.

-Tahle ta záhadná značka označuje měniče mincí.

V metru se totiž bez drobných korun nesvezeme.

A na každé stanici jsou automaty,

které nám ochotně rozmění dvoukoruny i pětikoruny.

-Přesto se jeho elegantní a ucelený systém

stal základem pro další podobné práce.

Pro Dopravní podnik vytvořil také

velmi oblíbené a ceněné písmo METRON.

-Návrh Jiřího Rathouského odpovídal své době.

-On byl od začátku navržen jako široký systém

nejenom pro metro, ale pro celou dopravní infrastrukturu.

-Já jsem přesvědčený, že kdyby tento Jiří Rathouský

se té soutěže zúčastňoval, tak METRON překreslí.

V těch detailech. Ne v tom základním názoru.

-Pro orientaci jsou na všech stanicích značky a směrové tabule.

HLASATELKA: Rathouského koncepce byla pionýrskou prací

tohoto typu v tehdejším Československu.

Je díky tomu velmi osobitá, má výrazný charakter,

což jde ale bohužel trochu proti smyslu

a funkci podobných systémů.

Už po pár letech tak byla vypsána soutěž

na druhou generaci informační soustavy metra.

-Ty jsi samozřejmě vyhrál soutěž na celý ten orientační systém

a vlastně jsi navázal jistým způsobem

na Jiřího Rathouského. -Ano.

-Soutěž na druhou generaci v roce 1984

vyhrál Rostislav Vaněk. Přinesl množství změn k lepšímu.

Například vyřešil problém blikajících

socialistických zářivek tak,

že obrátil princip podsvícených tabulí do negativu.

Většina plochy byla černá a svítilo jen bílé písmo.

Skryl se tak i problém s barevností,

když tehdejší hospodářství nedokázalo vyprodukovat

ani dvě zářivky se stejnou barevnou teplotou.

Došlo také k přechodu na světově oblíbenou Helveticu.

Ta působí klidnějším dojmem a je součástí

Vaňkova posunu systému k mezinárodním standardům.

-Rosťo, řekni mi, co ty říkáš tomu,

jak se ten vizuální styl v tom metru proměňuje?

To přece není už zdaleka to, co ty jsi navrhnul.

-Ne, to bohužel není.

A je mi to samozřejmě líto,

protože ten orientační systém se vyvíjí

v detailech, v čistotě detailů.

A pokud ten detail není čistý, tak je to prostě celý mizerný.

-Hele, a teď, když se jenom zeptám,

tady jsou vlastně dva druhy, možná tři druhy oranžový barvy.

Je aspoň jedna ta, kterou ty jsi navrhl?

-Ne. -Ani jedna, že jo.

-To bohužel je celý pomatený.

-Do produktivních let se Rostislav Vaněk

dostal s právě nastupující normalizací.

Přesto se mu podařilo tvořit kvalitní díla

a udržovat tehdejší produkci na úrovni.

Navrhl řadu plakátů, logotypů, knih a řešení výstav.

Po revoluci vytvořil jeden z prvních manuálů

korporátní identity u nás, a to pro Československé aerolinky.

Jeho tvorba vždy byla silně zakořeněná

v precizní práci s písmem a citu pro typografii.

Patří k těm, kdo si nikdy tak docela neporozuměli

s digitálními technologiemi,

přesto jeho rukopis nikdy nepůsobil starosvětsky

a jeho díla stále hovoří aktuálně.

-Teď docela respektuju, že se řekne, že trasa B bude žlutá.

To respektuju. To je prostě součást zadání.

To se nemění, ale proč je tady oranžová?

A proč je támhle na koleji 2 jiná žlutá?

A proč je támhle ta prostě nesmyslně světlá

a tahle ta zbytečně tmavá, co se oranžové týče.

-Hele, a neexistuje k tomu nějaký manuál? K tomu není manuál?

Existuje!

-Ale určitě ho nemá ten člověk, co mění ty zářivky.

-Ten asi ne, ale tys tenkrát nějakej udělal!

-Ano. Já ho mám s sebou! Já jsem ti ho přinesl.

-Ukaž! -To vypadalo takhle.

Jenom si všimni, jak je to pěkný na tom černým.

-To je nádhera.

A tohle je teda ta správná oranžová.

-To je ta správná oranžová. -Jasně.

-Tím toho člověka kultivuješ.

To je vlastně stejný smysl naší práce.

My jsme vlastně povoláni k tomu,

abychom těm lidem nabídli kvalitu, vizuální kvalitu.

Když ji nabídneme, tak jsme splnili úkol.

HLÁŠENÍ Ukončete prosím výstup...

-Město Praha vyhlásilo soutěž na jednotný informační systém,

který měl konečně propojit vše,

co pomáhá lepší orientaci lidí ve městě.

Začíná to navigací v metru a zahrnuje

veškerou městskou dopravu jak hromadnou, tak individuální.

Počítá s cyklisty, řeší orientaci chodců.

-Můžeme se asi pustit do té nejdůležitější části zadání.

A to je tedy rozhodnutí o vítězi...

-Vytvoření jednotného informačního systému pro Prahu

byla u nás dosud největší veřejná zakázka tohoto typu.

Měla proto multioborově složenou porotu

s výraznou mezinárodní účastí.

-Souhlasím s naprostou většinou lidí,

co tady zmínili tu dualitu využití té oranžové.

Jednak, že se používá v té aplikaci,

a jednak, že se používá pro povrchovou dopravu.

Pro mě je taky koncepční problém.

-Hromadná doprava v Praze je určitě

jedna z nejlepších na světě, ale přece jenom,

co si budeme povídat, někdy ty přestupy jsou výzvou

i pro domorodce, natož pak pro cizince nebo pro turisty.

Je to i o tom, že chceme motivovat lidi k využívání pěších tras.

To znamená chůze

jako nejzdravějšího způsobu pohybu po městě.

HŘIB: Ten vítězný návrh jednoznačně kráčí v těch stopách

a odvozuje se od tradic, nejlepších tradic

českého grafického designu, ale zároveň je to moderní návrh,

je velice čitelný a myslím si, že je to

skutečně návrh pro sebevědomou, moderní,

evropskou metropoli, kterou Praha jednoznačně je.

-Totemy slouží zejména k dálkovému označení,

významně pro stanici metra, ale mohou být použity

i pro označení parkovacích domů nebo lanovek.

-Ano, ten vítězný návrh vytvořil tým

vedený tímhle sympatickým pánem. Je to Tomáš Machek.

Patří ke střední generaci českého grafického designu,

která po revoluci nastavila současné standardy.

Patřil k prvním, kdo u nás tvořili

kvalitní vizuální identity firem i měst.

-Co na to soudruzi v Kodani? -... soudruzi v Dopravním podniku.

-To bude otázka.

-Jeho práce spojuje důraz na čistotu a užitnost.

Oboje se neskrývaně projevuje v novém

jednotném informačním systému Prahy,

který bude metropoli udávat styl v následujících dekádách.

-Pro mě osobně je to téma na navigace ve městě

vlastně tak osobní, že jsem neuvažoval o tom,

že bych se té soutěže nezúčastnil.

-Tak mi teď ukážeš, jak to tady připravujete?

-Tady to byla dobrá příležitost vyzkoušet

ty pozice té grafiky, ale jsou to staré nosiče.

-Takže to jsou vlastně první nějaké ukázky,

na základě kterých by se mělo potom implementovat

celý to metro. Je to tak? -Určitě.

-Jsou tady samozřejmě věci, který tady zůstanou,

s kterýma musíte bojovat a musíte se prosadit

v rámci toho vašeho orientačního systému.

-Projekty tohoto typu jsme dělali různých prostor a řešení.

Ať to bylo muzeum nebo velký koncertní sál

pro 10 tisíc návštěvníků.

Dokonce jsme dělali navigační systém pro klášter v Praze.

-Dobrý navigační systém by měl splnit

tři základní předpoklady: měl by být srozumitelný,

konzistentní a inkluzivní.

Dobře čitelné písmo, jednoznačné piktogramy

a jasné směrovky.

Zdá se to jako banalita, ale je překvapivě snadné

udělat systém, který uživatelům spíš zamotá hlavu.

-Tu černou barvu jste zvolili z jakého důvodu?

-Je tam určitá příchylnost k tomu dobře známému

řešení Rosti Vaňka.

A ta černá si vezme dostatečně dobře tu pozornost

a vyjme tu informaci pro cestující a vlastně ji zvýrazní.

-Proto se na to ptám, protože mi to právě přijde dobrý

v tom vlastně velkým zmatku těch informací.

Každej se tlačí, nějak na sebe chce upozornit,

tak ta černá se vlastně vymezuje, vyčleňuje

a přitahuje oko vlastně, že jo.

Teď jsme vlastně u toho teploměru, jak ty říkáš.

Kde je celý ten seznam těch stanic.

-Já si myslím, že to je jeden z těch

nejdůležitějších nosičů, který cestující zajímají.

Tam není příliš velký prostor pro nějakou

velkou kreativitu nebo pro nějaké výtvarné gesto.

Já si myslím, že je to práce, kde je to vyloženě nevhodné.

-Co je vlastně důležitý pro toho člověka,

když je v tom metru nebo v tom voze a jede.

Co jsou ty podstatný informace?

-Já myslím, že samozřejmě názvy všech stanic,

který mají být někde sdružovaný.

Já potřebuju vidět ten přestup. -Jasně.

-To je na tom diagramu to nejdůležitější.

Ta správná navigace je jednoduchá mantra.

A ve správný čas říct správnou informaci.

-Autobus. No, potřebuju do Modřan.

-Do Modřan? Tímhle směrem.

-Tady žádný autobus není.

No a teď bychom se teda mohli možná podívat ven.

-Ty jeď asi schodama, já jdu pěšky.

Já chodím pěšky, když můžu. -Já jdu s tebou.

Ten váš systém by se měl propisovat dál, ven, ještě na ulici.

-Moc toho neuvidíme, ale máme už konečně první pilot,

první vlaštovku. A to je totem.

My to máme i v samostojný variantě, ale snažíme se

v co možná nejvyšší míře to dávat na ty stávající

vertikální objekty ve městě, protože jich je tady celá řada.

Tady se můžeš podívat. Je tady zasloupováno.

-Metro mělo to štěstí, že jeho původní grafický systém

v 70. letech vznikal zároveň

se samotným projektem.

Dost možná proto je s ním tak prorostlý,

což je výrazně vidět i v nejnovější verzi

skoro po padesáti letech.

To bohužel není zrovna nejčastější postup.

-Každý dům potřebuje grafický design,

ale vždycky se to dostane ve stavu.

kdy ten dům je často i postavený třeba,

často už svítí a hledá se nějaká jenom díra

vlastně na to, kam dát mosaznou tabulku s šipkou doprava, doleva.

Kluci z Projektilu nás přizvali vlastně v době,

kdy se navrhovala ta stavba.

Ale bylo to vlastně skvělý v tom,

že jsme se mohli podílet i na těch vnitřních věcech, třeba.

To, že tady je podlaha, která vypadá, jak vypadá,

je vlastně intervence grafiků.

-Barevné podlahy zobrazují zóny zatížení,

které nesou podlahy, a je výborným příkladem nápadu,

na kterém Petr Babák a jeho tým postavili

jednotnou identitu Národní technické knihovny.

Jelikož jde o knihovnu technickou, celý dům

je popsán technickými kótami a daty.

Jak zvenku, kde vyčtete rozměry budovy,

tak zevnitř, kde zjistíte třeba

kolik spálíte kalorií cestou po schodech.

Nejde ale jen o nezaměnitelnou marku knihovny.

Ve stejném duchu funguje taky skvělý orientační systém budovy.

-Já bych se jenom zeptal, úplně v rychlosti.

Mně připadá, že těch cedulí je tady hrozně moc.

-Jo, přijde? -No, no, no.

Najednou jsem překvapenej po tý dlouhý době,

že tady vznikl vlastně jeden plán, druhý plán a tak.

-Původně byly ty nápisy na zdech, to nikdo nečetl,

tak přišel druhý pokus, aby to někdo četl,

dalo se to na plexisklo a dál to nikdo nečte.

-V tomhle státě je každý dost jako odborník na všechno možný.

Hodně lidí rozumí fotbalu, hokeji klasicky.

A potom jsou jako taky všichni architekti.

Já taky, samozřejmě.

A architekti často dělají grafický design úplně přirozeně,

protože často ho třeba dělají dřív než architekturu.

A je mi to vlastně líto směrem k nim.

Že prostě udělají hezký dům a vyprázdní

to něčím nalepeným někde v rohu, nebo nějakou vyfikundací

z mosazi, nebo z něčeho takovýho,

protože to prostě neznají, jak s tím materiálem pracovat.

Tady je taková část, kterou máme obzvlášť rádi.

Ale co je důležitý, je tahle informace.

Dali jsme tady vlastně číslo IQ v rozpětí,

pokud se nepletu, 34 až 264.

Bylo zajímavý, jak tahle číselná kabela

funguje skvěle na ty studenty.

Že vlastně po té dlouhé době je ta 34

v poměrně intaktním stavu, evidentně z ní mají strach.

Že člověk, když začne studovat v takovým prostoru,

tak asi zblbne, nebo něco.

A vůbec si neuvědomují, že v okamžiku,

kdy má člověk IQ 264, že je vlastně ve stejný situaci.

Že vlastně stejně je to hra na šílenství.

-Bohužel, i tento kvalitně připravený systém

postupně koroduje lidovou tvořivostí

a dodělávkami nerespektující původní manuál.

Ani všemožné ceny, které za ni autoři získali,

identitu NTK neuchránily.

Informační systémy budov nejsou současným objevem,

existovaly u nás i dříve, jen se s nimi

nepracovalo tak důsledně, jak by mohlo.

Dnes se jejich pozůstatky už velmi špatně hledají.

Mnoho jich nepřežilo moment, kdy se mamutí socialistické podniky

zhroutily anebo zmizely ve stejnou chvíli,

jako budovy, pro které byly určeny.

-Tak tady vidíme dochovaný původní orientační systém

Nové scény Národního divadla,

pojmenovaný později jako Logingform.

-Pavel Coufalík je badatelem, jehož specializací

jsou průniky architektury a grafického designu.

-Jde vlastně o grafický design,

který opouští takové ty standardní média,

nosiče typu plakát, brožura, knížka,

ale začíná se dostávat do prostoru, který poskytuje

vlastně daleko větší škálu možností práce s tou grafikou.

A oproti té běžné grafické praxi se jednalo o činnost,

která přinášela velmi neobvyklé nebo zajímavé výsledky.

A ten systém je zajímavý tím, že se stává maximálně modulární.

Seskupuje se v takové sestavy, které mohou nabývat

různých rozměrů, různých velikostí

a jednotlivá písmena nebo litery

jsou do nich umísťovány podobně jako se používal knihtisk.

Postupně se vtlačují do takových kolejnici, lišt.

Pokud se případně tady slečna provdá,

tak se vysunou jednotlivé litery a dosunou se další.

A tímto způsobem se vlastně upravuje, vyvíjí a modifikuje.

A tady můžeme vidět menší sestavu v liště s nejmenší velikostí.

A jak vidíte, nejedná se o textovou informaci,

ale o piktografickou informaci.

Ta sada prvků, které Rostislav Vaněk navrhl,

tak obsahuje nějakou základní sadu piktogramů.

-Jak vidno, grafický design se dá najít všude.

Já budu doufat, že vám náš cyklus pomůže ho lépe vnímat.

Musíte se ovšem smířit s tím,

že si najednou budete víc všímat i braku.

Ale to je dobře. Lepší o něm vědět

a mít možnost s tím něco dělat, než aby vám nepozorovaně škodil.

-Kdybych si náhodou měl položit otázku

co je grafický design, tak po těch, já nevím,

skoro 70 letech, co v tom oboru pracuju,

tak to vlastně nevím. Vůbec. A přitom vím, že je to v pořádku.

Skryté titulky: Alena Fenclová Česká televize 2024