Original subtitles

Je těžké se k tomu vracet

a vybavit si, jak jsem se cítil, nebo co jsem si myslel.

Zase se vžít do té situace.

Vždycky jsem věděl,

že mi přišlo, jako bych se na to díval zvenčí.

Připadalo mi to, jako sledovat něco na obrazovce.

Ne jako něco, co jsem prožil.

TEXASKÉ ODDĚLENÍ KRIMINÁLNÍ SPRAVEDLNOSTI ODDĚLENÍ ALFREDA D. HUGHESE

OD OBNOVENÍ TRESTU SMRTI V USA V ROCE 1976

BYLO NA SMRT ODSOUZENO VÍCE NEŽ 8 000 OSOB.

TOTO JE PŘÍBĚH VĚZNĚ Č.01096142.

Jmenuji se Miguel Angel Martinez.

Byl jsem usvědčen z vraždy.

A odsouzen k trestu smrti.

PŮVODNÍ SERIÁL NETFLIX

Přišel jsem a jednou vystřelil, pak jsem se přiblížil a vystřelil znovu.

Kulka ji prostřelila tvář a zastavila se v čelisti.

Odtáhl jsem ho za stůl a asi 25krát jsem ho bodl.

Nevěřil jsem tomu.

Nemohl jsem uvěřit, že jsem zrovna někoho zabil.

Nemám z toho výčitky.

Začal jsem ho bodat, bodal jsem ho na gauči.

SOUCIT S ĎÁBLEM

V ROCE 1991 BYL MIGUEL MARTINEZ ODSOUZEN K TRESTU SMRTI

ZA SVOU ÚČAST V HRŮZNÉM ZLOČINU.

JEHO MOTIV NEBYL NIKDY ZCELA POCHOPEN.

Když se ohlédnu zpět, neřekl bych, že jsem měl...

o moc jiný život

nebo zkušenosti, než většina teenagerů.

Chodil jsem do školy, potkával lidi, chtěl jsem chodit na večírky...

Pamatuju si...

že to byl všední den, ale myslím, že jsme měli volno, nebo něco.

Bylo brzy odpoledne, když jsem viděl Venegase,

kterého jsem znal ze školy.

Měl jsem s ním jeden předmět.

A on mi řekl o party,

která měla být ten večer,

a o tom, že chce jít za Milem.

Milo Flores.

Člověk, se kterým jsem se bavil.

Chodil jsem k němu domů a pak jsme spolu chodili na party.

Venegasovi bylo v té době 16, Floresovi bylo 17 a mně taky.

Milo měl v podstatě vlastní bydlení za domem rodičů.

Jeho otec byl bohatý, alespoň v mých očích.

Milo měl za co kupovat drogy, já ne, to nás dalo dohromady.

Protože jsem kouřil marihuanu a šňupal kokain.

Venegas měl tendenci...

brát toho hodně a pak byl hodně expresivní.

Nebyl to někdo, s kým jsem rád trávil čas.

Byla skoro půlnoc.

Byl hodně nabuzený, byl úplně hyperaktivní

a chtěl jít něco dělat.

Hned. Jít rozbít auto, barák, prostě něco dělat.

A tu noc se to stalo.

Nemůžu říct, že jsme měli důvod,

že to byl záměr, nebo že jsme plánovali,

jít zrovna do toho domu.

S Milem jsme tam před tím párkrát byli.

A už jsme použili nějaké klíče, abychom se dostali dovnitř

a ukradli věci, které jsme vyměnili za drogy.

Znal jsem toho člověka, co tam bydlel. Žil sám.

Vlastně jsem pro něj v minulosti pracoval.

Potkal jsem ho, když mi bylo 15 let.

Zajímal se o mě. Bylo to...

Myslím, že je možné,

že ve mě viděl někoho, kdo potřebuje otce,

nebo viděl někoho, kdo to má těžké, a snažil se pomoct.

Dostal jsem klíče k tomu domu.

Několikrát jsem u něj i přespal.

Ráno jsem šel do práce a on mě vždycky odvezl.

A tak jsme se rozhodli jít do toho domu.

Mělo to být jako vždycky,

Jít dovnitř, když nikdo není doma, a něco ukrást.

A Venegas...

trval na tom, udělat nějakou škodu, něco rozbít.

A tak jsme si vzali basebalovou pálku,

sekeru a nějaké nože.

Milo nás vysadil...

asi o dva bloky dál,

aby mohl udělat pomalou objížďku,

měl dost času na to, to objet a pak nás nabrat.

Nemělo to trvat moc dlouho.

Když jsme došli k domu,

asi jsem měl špatný pocit.

Venegas šel k domu a...

když se vrátil,

řekl mi, že v domě někdo je,

což bylo překvapení, šok.

A...

Hned jsem chtěl odejít.

Říkal jsem si:

„Musím odsud pryč.“

Všechno se změnilo.

Něco na něm se změnilo.

Byl na misi a...

nešlo o to, něco ukrást, nebo něco rozbít.

Pro něj...

to byla mise pro Satana.

Satan chtěl jejich duše.

Důvod, proč jsem neodešel...

V té chvíli jsem z něj měl strach.

Od té chvíle se v mých vzpomínkách všechno nějak zpomalilo

a neumím vysvětlit, jak to všechno bylo po řadě,

nebo kolik času mezi jednotlivými vzpomínky uběhlo.

Ale vzpomínám si, jak jsem stál nad chlápkem,

který spal na gauči,

který byl pár metrů od vchodových dveří.

Nevěděl jsem, kolik je mu let,

ani jak vlastně vypadá.

Venegas měl sekeru.

A...

ohnal se po něm.

Seknul ho jednou.

A měl ještě nůž a já taky.

Pak začal toho chlápka, co spal na gauči, bodat.

Nevím jak dlouho to trvalo, nevím jak dlouho to bylo.

Ale zdá se mi, že to bylo hodně rychlé a...

pamatuju si, jak se na mě Venegas s nožem podíval

a řekl mi, že teď je řada na mě.

A...

Měl jsem skládací nůž, tak jsem ho rozevřel,

podíval jsem se na to tělo, které tam pode mnou leželo

a bodl jsem ho.

A pak...

jsem odešel.

Šel jsem dozadu do domu k posuvným dveřím,

které vedly na dvorek.

A nevím, jak dlouho jsem tam byl.

Muselo to být ale dost dlouho,

protože když jsem se vrátil,

Venegas tam stál.

Nevěděl jsem, že během té doby, co jsem byl venku,

pobodal dalšího člověka...

který byl v jednom z pokojů.

Pamatuju si, že jsem řekl, že chci odejít a...

on mi řekl, ať mu dám tu sekeru.

Pak odešel zpátky chodbou do zadního pokoje.

Neviděl jsem, co udělal.

Když se vrátil,

řekl mi,

že tam vzadu je chlap.

A...

že Satan chtěl jejich duši.

Ukradli jsme jednu televizi, která byla v obývacím pokoji...

a jeho auto.

A jeli jsme k Milovi domů.

Jeli jsme po ulici, kde měl čekat, ale nebyl tam.

Tak jsme jeli k němu domů.

Řekl mi, ať nechodím dovnitř, že si s Milem promluví.

Nevím, za jak dlouho se pak vrátil.

Pak si vzpomínám, že jsme s Vengasem jeli do dalších cizích domů.

Když jsem přišel domů, bylo už pozdě odpoledne.

A Venegase už jsem pak nikdy neviděl.

Pamatuju si, jak mi Milo tu noc říkal, že se mnou chce mluvit.

Bál se, že Venegas o něm bude něco říkat.

A...

to bylo naposledy, co jsem s Milem mluvil, než mě zatkli.

OBĚTI BYLY IDENTIFIKOVÁNY JAKO:

20LETÝ RUBEN MARTINEZ,

14LETÝ DANIEL DUENEZ,

OBA Z MĚSTA NUEVO LAREDO V MEXIKU,

A JAMES SMILEY, 33 LET,

MANAŽER RESTAURACE A BAPTISTICKÝ KAZATEL Z LAREDA V TEXASU

Děkujeme ti Pane, za tvé zázraky v našich životech

a v našich srdcích.

Pane, naplň nás dnes svou přítomností,

ale Pane, až přijde kázání...

Jmenuji se Jay Dickey a tohle je baptistický kostel.

...a budeme pozorně poslouchat vše, co pastor Ben říká.

Nikoho by nenapadlo, že ze všech lidí

bude zrovna Jim Smiley takhle napaden.

Nikdy si neuděláme čas, abychom s lidmi sdíleli slovo Boží.

Neděláme to.

James, nebo Jim, jak jsme mu říkali...

BAPTISTICKÝ KAZATEL

...měl úžasnou povahu.

Jeho smysl pro humor a podobně byl vážně dar.

Jim se věnoval misijní práci ve městě Nuevo Laredo,

pomáhal ostatním misonářům v jednom sirotčinci.

Trávil hodně času ježděním tam a zpět

a využíval k tomu hodně vlastních zdrojů.

Zkrátka miloval lidi,

proto se neustále jakýmkoli způsobem zapojoval

a pomáhal rodinám, které to potřebovaly.

Ale pomáhal i skupinám mládeže.

Měli jsme velkou skupinu mládeže,

ve které hrál důležitou roli.

A zapojoval se i do ostatních činností.

Nikdo nemohl uvěřit, že se něco takového stalo,

a už vůbec ne Jimovi.

Ten by se rozdal, jen aby vám pomohl, kdybyste to potřebovali

Přišli jsme o tři lidi,

kteří neměli důvod zemřít.

...a pak, když přijmeme oběť...

Jako křesťan musím věřit, že všichni mohou být vykoupeni, ale...

Dozvěděli jsme se, že se před tím možná konal nějaký satanský rituál.

Odpusť nám...

Bylo to sekerou.

Ve jménu Ježíše Krista, amen.

To je dost extrémní.

Špička ledovce, špička pyramidy

na policejním práci je vražda,

protože vyšetřujete zabití další lidské bytosti.

JESUS TORRES JE MOMENTÁLNĚ ZÁSTUPCEM VELITELE

POLICEJNÍHO ODDĚLENÍ V LAREDU

V ROCE 1991 VEDL VYŠETŘOVÁNÍ TROJITÉ VRAŽDY

Tady odbočíme doprava

a pak pojedeme rovnou k tomu domu.

Snažím si na ten den vzpomenout, byl jsem jediný pracující detektiv,

byl to večer.

Začal mi zvonit pager, tak jsem zavolal na stanici.

a řekli mi, že strážnici dorazili k jednomu domu.

Našli tam několik mrtvol,

takže požádali, aby tam přijel detektiv z vražd.

Tady to je.

Přijel jsem na místo činu,

a už tu stálo několik policejních aut se zapnutými majáky.

Strážník, který tu byl jako první, mi v krátkosti popsal, co v domě viděl,

pak jsem se rozhodl jít dovnitř.

Co mě zarazilo,

bylo, jak strašně násilně byli tito tři lidé zabiti.

Hlavy měli rozmlácené, byli celí dobití a pořezaní...

Ta míra násilí byla neuvěřitelná.

A patrně v té době spali.

Nejmladší oběť, 14 let,

se pravděpodobně bránila.

V pokoji se našly stopy, že oběť bojovala o život.

Další dvě oběti byly zabity ve spánku.

Další znepokojivá věc byla...

že v ložnici, kde byl zabit majitel domu,

byl krucifix, který byl obrácený vzhůru nohama.

Udělal to pachatel,

jako znak uctívání ďábla,

nebo to byl jen vtip? To jsme nevěděli.

Jelikož jsem nenašel žádné známky násilného vniknutí...

ŽÁDNÉ POŠKOZENÍ DVEŘÍ

znamenalo to, že pachatel

použil ke vstupu do domu klíč.

Většinu vražd spáchají lidé, kteří oběť znali.

A jeden z obviněných, Miguel Martinez,

byl bývalým zaměstnancem pana Smileyho,

který byl majitelem domu.

Druhý obviněný byl Venegas, Miguel Venegas.

Oba byli přímo zodpovědní za tyto vraždy.

A samozřejmě měli třetího kamaráda,

který jim pomáhal a půjčil jim zbraně, které se teď považují za vražedné.

A velkým problémem bylo to,

že ten kamarád byl synem místního soudce.

Jmenuji se Manuel Flores a jsem rodilý Lareďan.

ZÁKAZ VSTUPU

Od roku 1975 jsem praktikující advokát,

Dvacet let jsem byl okresní soudce a čtyři roky krajský.

Nikdy jsem si nemyslel, že případy, o kterých jsem jen slýchával,

se mě někdy budou osobně týkat.

MANUEL „MILO“ FLORES SE ODMÍTL V TOMTO DOKUMENTU VYJÁDŘIT.

JEHO OTEC, MANUEL FLORES ST., SOUHLASIL, ŽE BUDE MLUVIT ZA NĚJ.

Bylo ráno a já se chystal do práce.

Na dveře mi zaťukali dva policisté.

OTEC "MILA" FLORESE

A...

vzpomínám si, že mi řekli,

že ta sekera z vraždy, o které se psalo v novinách,

se nachází u mě doma.

Samozřejmě jsem byl šoku.

A tak jsem se zeptal svého syna:

„Synu, půjčil si někdo tu sekeru?“ a on řekl, že ano.

Zeptal jsem se, kde je, a on řekl: „Je tady u dříví.“

Poslal jsem ho pro ni.

Dal mi ji a já ji předal jim, na nic jsem se neptal.

Tak pojď, Crystal, hodná holka.

A pak, myslím že to byl detektiv Torres,

zeptal se mě, zda může vyslechnout mého syna.

Měl jsem vážně strach, že do toho je zapletený,

že možná něco udělal.

Ale vysvětlil mi, že byl doma s Martinezem

a pak přišel Venegas. Nebo, že Venegas přišel s Martinezem.

Nevím, jak přesně to bylo, ale řekl mi, že...

se bavili o tom, že půjdou rozbít něčí dům.

Že udělají něco zlého někomu,

kdo se zdál být dobrý, ale doopravdy byl zlý.

Zeptali se ho:

„Proč si vzali tvůj nůž

a proč si vzali sekeru, která byla venku v garáži?“

Řekl, že chtěli pistoli, ale tu jim nedal.

„A když chtěli jen ten dům rozbít, nebral jsem to vážně."

„Chtěl jsem se jich zbavit, protože se chovali...

fakt divně."

Můj syn měl přístup k našim zbraním

a později jsem se dozvěděl, že jim lhal.

Něco si vymyslel, aby mu tu pistoli nemusel dávat.

Je to hodný, mírný člověk, který by nikomu neublížil.

Vyšetřovatel Torres řekl: „Víme přesně, co se stalo.

Ti dva kluci, co spáchali ty vraždy,

se přiznali a vysvětlili, jak se to stalo.

A vzhledem k těm okolnostem,

váš syn nemohl vědět, co se stane."

Je faktem, že odjel

a oni sami řekli, že předtím ještě neměli v plánu nikoho zabít.

Napadlo to Venegase až potom, co vstoupili do domu

a on zjistil, že tam spí lidé.

A když byli na odchodu, Venegas řekl něco jako:

„Vrátíme se a vezmeme jim jejich duše.“

Ale to byl jen začátek,

protože můj syn vypověděl, že byli u mě doma,

a můj syn je odvezl do toho sousedství,

kde spáchali ten trestný čin.

Když se to dostalo do novin, vzniklo spoustu problémů.

Lidé si povídali a došli k závěru, že jsem využil svého postavení,

abych zachránil syna před stíháním.

Ale to má od pravdy hodně daleko.

Byl bych raději, kdyby byl obžalován, stanul před nezaujatou porotou

a byl by prohlášen nevinným,

protože neexistovaly důkazy, které by tvrdily opak.

Proto nechci, aby se do toho pletl.

Nechci, aby ho všichni ti blázni pořád tak trýznili a trápili,

jak to dělají už od roku 1991.

Chci, aby žil normální život a na tohle zapomněl.

Aby to bylo za námi.

SOUDNÍ SÍŇ SPOJENÝCH STÁTŮ

Dostanete první telefonát.

Přijedete tam a zajistíte důkazy,

zajistíte místo činu a začnete od nuly vyšetřovat.

O.J. HA JE VYŠETŘOVATELEM OKRESNÍHO PROKURÁTORA

V LAREDU UŽ TÉMĚŘ 50 LET.

BYL HLAVNÍM VYŠETŘOVATELEM OBŽALOBY V PŘÍPADU MARTINEZE

To jsou zbraně, které byly použity.

DŮKAZNÍ OBÁLKA

Dobrý den. Sekera je tady.

Tomu říkám brutalita.

Když tímhle někomu rozbijete lebku,

krev stříká všude,

kosti křupou.

A vaše ruce vedou tu zbraň.

Na to je potřeba hodně, abyste se v něčem takovém vyžívali.

Není to něco, co ani nevíte, že děláte. Je to něco, co uděláte

a pak jdete do dalšího pokoje

a uděláte to znovu.

Potom do dalšího a zase znovu.

Víte, je to nepřetržitý

myšlenkový proces, že pácháte takové zlo.

Jeden z pachatelů uvedl,

že ďábel mu řekl, ať se vrátí a vezme jim duši.

A vy si pomyslíte, jak do toho mohl být zapletený ďábel?

Myslím, že tenhle případ

mohli vyvolat drogy,

protože patrně byli pod vlivem drog.

Můžete se dostat do uměle vyvolaného stavu,

ve kterém máte halucinace a můžete slyšet i takový hlas.

V tomhle případě, nevím.

Musíte se zeptat toho, kdo to udělal.

Když věříte v Boha a Bůh věří v Ďábla,

pak věříte, že existuje i Ďábel.

V 16 LETECH BYL MIGUEL VENEGAS PŘÍLIŠ MLADÝ, ABY ČELIL TRESTU SMRTI.

MÍSTO TOHO PŘIJAL DOHODU NA 41 LET VE VĚZENÍ.

DÍKY TOMU NEMUSEL NIKDY VYPOVÍDAT U SOUDU

A VEŘEJNĚ SE K VRAŽDÁM NIKDY NEVYJÁDŘIL.

TEXASKÉ ODDĚLENÍ KRIMINÁLNÍHO SOUDNICTVÍ

JEDNOTKA COFFIELD

JEDNOTKA MICHAEL

To, co vám teď řeknu...

jsem ještě nikomu neřekl.

Kvůli podmínce a tomu, co by si o mně lidi pomysleli.

Ta zvrácenost v mé mysli začala, když mi bylo osm,

sedm nebo osm.

V osmi letech jsem začal být...

přesvědčený o tom, že jsem synem Ďábla.

V Juarezu bývalo hodně černých vdov.

Víte, takových těch pavouků.

A já jsem si říkal, že jestli jsem synem Ďábla,

žádný z těch pavouků mě nekousne.

Naplnil jsem sklenici černými vdovami.

Chytal jsem je.

Sundal jsem si tričko,

lehl si na zem a řekl kamarádům: „Jsem synem Ďábla.“

A otevřel jsem to

a vysypal jsem si ty černé vdovy na hruď.

Žádná z nich mě nikdy nekousla, takže si myslím,

přesvědčuju sám sebe, že kvůli tomu jsem synem Ďábla.

To byla taková etapa, kterou jsem si prošel...

a pak mě to zase rychle přešlo.

VE 13 LETECH SE VENEGAS ODSTĚHOVAL Z JUAREZU V MEXIKU DO LAREDA V TEXASU.

S Martinezem jsem se seznámil v druháku na hodině matiky.

Manuela jsem neznal, nevěděl jsem, že jeho otec je soudce.

Všechno to začalo tu noc...

Tak jsme si dávali lajnu...

a Manuel Flores naznačil:

„Hele, vždycky mám ten koks já.“

Což byla pravda.

On byl ten, co měl prachy, my žádný neměli.

Nelíbí se mi, když mi to někdo říká.

Nerad se na ostatních přiživuju, nerad si od nich beru věci.

Tak jsem řekl: „Hele...

co máme dělat? Nemáme žádný prachy!“

A ukázalo se, že Martinez má klíč k nějakému domu,

tak je napadlo, jít ho vykrást.

Protože ten chlápek měl prý hromadu peněz.

Protože Martinez ho znal.

A já na to: „Jo, to zní dobře! To zní jako plán!“

Ptal jsem se: „Jak ho vyděsíme, aby nám ty prachy dal?“

Manuel Flores řekl: „Já mám zbraň.“

A já: „Dobře, tak...“ Byl jsem natěšenej.

„Jdeme na to! Protože já chci víc koksu.“

Manuel řekl, ať počkáme. Odběhl pryč,

pak se vrátil a řekl:

„Tak nic, táta tu zbraň zamknul do sejfu.“

Tak jsem mu řekl, ať mi půjčí svoje nože.

Pořád brousil nějaké nože, co měl.

Dobře?

Chtěl jsem k němu do kůlny.

Tak jsme šli do kůlny,

rozhlídl jsem se a uviděl sekeru...

a ještě pálku.

Tak jsem řekl: „Vezmeme si to i tu pálku.“

Pak jsem řekl: „Proč...

toho chlapa rovnou nezabijeme?“

„To neuděláš!“

Vyrůstal jsem v machistické kultuře.

Výzva je výzva!

Během dne jsem si vzal nějaké halucinogeny.

A...

k tomu přidejte kokain.

Ale stejně...

jsem tak nějak věděl, co dělám.

Odvezl nás tam a pak odjel.

Tak jsme šli k tomu domu...

podívali se oknem dovnitř a viděl jsem tři chlapy.

A tím se všechno změnilo.

„Kámo měli bychom zmizet.“

A já na to: „Nemůžeme odejít.“

A pak mi to došlo,

musím ty tři lidi zabít.

Pak jsem si vzpomněl na ty pavouky z dětství.

Bral jsem to jako znamení.

Tak jsem si řekl: „Víc duší pro Ďábla!“

Šli jsme k tomu chlápkovi, co byl na gauči

a on spal.

A já měl tu sekeru.

A tak jsem...

nad tím přemýšlel, ale řekl jsem si, že jsem sjetej.

Ale zároveň jsem se chtěl vyhecovat, abych to udělal.

A ten chlap se probudil.

Probudil se a podíval se na mě.

A pak zase usnul.

Tak jsem si řekl, že mi ďábel kryje záda!

O tom jsem byl přesvědčený.

Udeřil jsem ho sekerou.

A pak...

Nevím, jsem mu nechal sekeru zaseknutou v hlavě,

nebo jestli jsem ji vyndal, dal ji bokem a pak ho začal bodat do hrudi.

Martinez řekl, že toho chlápka bodl jen jednou.

Nevím, jestli je to pravda.

Nevím, jestli to bylo jednou, nebo dvakrát.

Soustředil jsem se na něco jiného.

Říkal jsem si: „Musím se odsud pryč.

Musím zabít ty lidi a zmizet.“

To jsem si říkal.

Po chvilce jsem si všimnul, že Martinez je pryč.

Pak jsem zjistil, že venku zvracel.

Vrátil se

a řekl mi, že to dělat nechce. A já na to...

„Dokud to nedokončíme, už z tohohle domu neodcházej,

nebo nás ďábel zabije."

To bylo v mé hlavě.

Tomu jsem věřil. To jsem si myslel.

Řekl jsem...

Řekl jsem mu, ať jde bokem, že se o zbytek postarám.

Šel jsem k tomu děcku.

Nevěděl jsem, že je to děcko, dokud jsem ho tam nezačal bodat do břicha.

Pak jsem uslyšel hlas.

„Chlape, “ říkal, „chlape, chlape.“

A pak jsem se podíval. A bylo to děcko.

Pak jsem šel vedle, kde spal Smiley.

Vzal jsem ho sekerou po hlavě a...

A to bylo všechno.

Prachy jsme nenašli, tak jsme vzali televizi, video přehrávač,

prsteny nebo tak něco.

Nějaké krucifixy jsem otočil vzhůru nohama.

A vzali jsme si auto.

Byl jsem šťastný, protože jsem neumřel.

To byl...

hlavní důvod, proč jsem to udělal.

Ať už to ostatním dává smysl, nebo ne.

Mě to smysl dává.

Vzal jsem tři životy. To jsem udělal.

Nebudu lhát.

Nemůžu říct, že jsem něco tak ohavného neudělal.

A těch 41 let, co jsem dostal, je jako malé plesknutí přes ruku.

I kdybych si to celé odseděl,

což se asi stane.

I když si to celé odsedím, nezaplatí to ani za jeden život.

Nemůžu říct, že jsme měli důvod, že to byl záměr,

nebo že jsme plánovali, jít zrovna do toho domu.

Znal jsem toho člověka, co tam bydlel. Žil sám.

Vlastně jsem pro něj pracoval.

Mělo být jako vždycky.

Jít dovnitř, když nikdo není doma, a něco ukrást.

Venegas trval na tom,

udělat nějakou škodu, něco rozbít.

Nepamatuju si...

Takhle si to nepamatuju.

Zdá se, že má selektivní paměť. Jako my všichni.

Nesnažím se ho převézt, jsme v tom společně.

On přišel s nápadem jít do toho domu.

Věděl, co tam uděláme.

Máme na tom vinu oba.

Ať už ten fakt přijme,

nebo jestli bude říkat: „Myslel jsem, že si dělá srandu.“

Ne! Podílel ses na tom.

A vůbec se nezmínil,

nebo nešel moc do detailu o jeho vztahu s panem Smileym.

Nechce ani vyslovit jeho jméno.

Když jsme byli v tom domě, já se ho zeptal, kdo to je.

Řekl: „To je jen nějaká buzna!“ To řekl.

Že je to buzna.

Smiley byl pedofil.

Aspoň to mi řekl právník. První právník, kterého jsem měl.

A já byl tak mladý, zeptal jsem se, co je to pedofil?

Řekl, že má rodiny, které jsou ochotny u soudu vypovědět,

že pan Smiley obtěžoval jejich děti.

Nevím, co vám Martinez řekl,

ale on s tím mužem žil.

Jmenuji se Joe Rubio.

Dvacet let jsem byl prokurátorem tady ve Webb County.

Byl jsem vrchním žalobcem ve stíhání Miguela Angela Martineze za vraždu.

O Jamesi Smileym kolovalo mnoho pomluv,

ale nikdy jsme nenašli žádný důkaz, který by je prokázal.

Naopak všichni, koho jsme vyslechli...

JOE RUBIO BÝVALÝ PROKURÁTOR

si mysleli, nejen mysleli, ale věřili, že Jim Smiley

byl výjimečným občanem.

Nevím, jestli to někteří lidé dělají jen proto, že jsou zlomyslní,

že chtějí jen pomlouvat.

A jen ty pomluvy posilují.

Jen to, že se k tomu vůbec musím vyjadřovat,

že nebyl zapojený do nevhodných aktivit,

na něj pořád vrhá špatné světlo.

Nikdy jsme k tomu neměli žádné důkazy,

kromě toho, že byl oddaný své rodině, svému kostelu a práci.

Když Miguel Angel Martinez dostal trest smrti,

byl jedním z nejmladších obžalovaných v cele smrti,

nabídli jsme Martinezovi, že když přizná vinu,

dostane doživotí.

Nechtěl tu dohodu přijmout, tak jsme museli k soudu.

A od soudu dostal trest smrti.

V ROCE 2002, PO MEZINÁRODNÍ KAMPANI,

BYL MARTINEZŮV TREST SMRTI ZMĚNĚN NA DOŽIVOTÍ VE VĚZENÍ

Dostali jsme mnoho zpráv od mnoha lidí.

Tak jsme se sešli a já se rozhodl, že i když jsme uspěli

a byl odsouzený za hrdelní zločin.

Připadalo mi nespravedlivé, aby dostal trest smrti,

když jeho spoluviník,

který na tom měl větší vinu a byl hlavním iniciátorem,

ze zákona trest smrti dostat nemohl.

Tak jsme se shodli, jeho trest změnit.

Tak je napadlo, jít ho vykrást.

A já řekl: „Proč toho chlapa prostě nezabijeme?“

„To neuděláš!“

Vyrůstal jsem v machistické kultuře.

Výzva je výzva.

POROTNÍ MÍSTNOST

Nechci spekulovat, jestli se to stalo nebo ne.

Řekl bych, že záleží na tom,

jak důvěryhodný ten člověk je.

Myslím tím, jak dlouho ho znáte a tak.

Důkazy ukazují, že toho dne užívali drogy, spoustu drog,

a vypili hodně alkoholu.

A lidé často říkají hodně věcí,

které nemyslí vážně, jen se tak chvástají.

Věřím , že jejich záměr vznikl až po tom, co tam dorazili.

Když Venegas řekl: „Ďábel chce jejich duše.“

V té chvíli se vrátili do domu

a spáchali ty vraždy.

Naším stanoviskem bylo, že v tu chvíli vznikl záměr.

Ten kluk Flores s nimi nešel.

Nikdy tam nebyl.

Případ byl předložen velké porotě.

Podívali se na důkazy

a rozhodli se, že máme dostatek důkazů

na obvinění Venegase a Martineze, ale ne Mila Florese.

Později to procházeli i Texaští rangeři.

Prověřovala to i FBI, ale nevznikla žádná další obvinění,

nikdo nepřišel s jiným závěrem.

Myslím, že jsem nikdy neřekl,

že by Milo byl výslovně...

za něco zodpovědný.

To ale neznamená, že nebyl a že na tom něco není.

90 DNÍ PO JEHO PRVNÍM ROZHOVORU

SOUHLASIL MIGUEL MARTINEZ S DALŠÍM ROZHOVOREM

Já jsem dostal doživotní trest. Milo nedostal žádný.

Já jsem se na to vždycky díval tak...

že jsem srovnával to,

za co je zodpovědný Milo,

a za co jsem zodpovědný já.

Snažím se...

to porovnat,

jak se zacházelo s ním a jak se mnou.

Snažím se najít nějakou...

rovnost.

Zdá se, že má selektivní paměť. Jako my všichni.

Během dne jsem si vzal nějaké halucinogeny,

ale stejně jsem tak nějak věděl, co dělám.

Vzal jsem tři životy. Udělal jsem to.

Nebudu lhát.

Nemůžu říct, že jsem něco tak ohavného neudělal.

A těch 41 let, co jsem dostal, je jako malé plesknutí přes ruku.

To mě trochu překvapuje, že...

Řekl bych, že mě to až šokuje, už jen to, že jste s ním vůbec mluvili.

Tvrdíte, že Venegas našel takový pokoj v duši,

že se konečně přiznal.

Teď, když má trest na 41 let,

ke všemu, k čemu se před tím nepřiznal

a ani o tom nechtěl mluvit.

Trest na 41 let. Taky bych toho řekl hodně.

Takový já nemám. Já mám doživotí.

Myslím, že bez ohledu na to, co řeknu,

bez ohledu na to, jak se s tím vypořádám, tak už to prostě je.

A když se mě zeptáte na určité otázky, ty už to nijak nezmění.

Já prostě nemůžu...

na některé vaše otázky odpovědět, jen aby to pro mě byla nějaká očista,

protože jakmile odsud odejdu, existuje moje realita, které musím čelit.

Tak je napadlo, jít ho vykrást.

Protože ten chlápek měl prý hromadu peněz.

Protože Martinez ho znal.

Ne, to je lež.

Takže buď je naprostý ignorant, nebo vám prostě lhal.

Tak jsem řekl: „Proč toho chlapa rovnou nezabijeme?“

„To neuděláš!“

Vyrůstal jsem v machistické kultuře.

Výzva je výzva!

Ani nevím, kde začít. Ani nevím, jak...

Nemám všechny odpovědi.

Nevím, co říkali. Byl jsem mimo...

A proto mi toho tolik...

nedává vůbec smysl, a je těžké snažit se...

k tomu vracet a...

a říct vám motiv nebo důvod k něčemu takovému...

to můžou jen Venegas a Milo.

To, co máte z vlastního vyšetřování,

z vlastních rozhovorů 25, 27 let po tom, co se to stalo,

se může přiblížit pravdě, ale pořád to nebude úplná pravda.

Protože někteří lidé stále nepřiznají to,

co je pro ně bolestivé přiznat.

A to je realita, to je život.

Bavili se o tom, že půjdou rozbít něčí dům,

že udělají něco zlého někomu,

kdo se zdál být dobrý, ale doopravdy byl zlý.

Co to znamená?

Myslím, že je jasné, co to znamená.

Otázkou je, co znamená to zlý?

Pořád jsou věci, se kterými...

jsem se ještě osobně ještě úplně nesmířil.

Vypořádal jsem se s nimi, abych se mohl posunout dál,

aby nebyly...

jako kotva kolem mého krku.

Ale je to jako bych měl jen delší řetěz, ta kotva tam pořád je.

Tolik let se snažím,

s tím smířit tak,

že přestanu myslet na sebe a zamyslím se...

nad těmi ostatními lidmi...

a říkám si...

že přijmout to, co se mi má stát...

je jen malá oběť.

To zvládnu, vypořádám se s tím.

PO ZMĚNĚ JEHO TRESTU SMRTI

MĚL MIGUEL MARTINEZ V ROCE 2006 NÁROK NA PODMÍNEČNÉ PROPUŠTĚNÍ

POKAŽDÉ, KDY STANUL PŘED POROTOU,

MU DOPOSUD BYLO PROPUŠTĚNÍ ZAMÍTNUTO VZHLEDEM K ROZSAHU PROVINĚNÍ

Překlad titulků: Beata Krenželoková