Original subtitles

PODLE KNIH CHARLESE BUKOWSKÉHO

A z moci mi svěřené vás prohlašuji za muže a ženu.

KONEC

- Mami? - Ano?

Jak jste se s tátou vzali?

Přátelil se s mým bratrem a jednoho dne mě požádal o ruku.

- Jenom tak? - Jenom tak.

- Nic víc nebylo? - Ne.

Opravdu?

Ne.

Nevěřím ti. Něco jsi vynechala.

- Co jsem vynechala? - Že si tě musel vybojovat.

- Opravdu to byl bojovník. - A že tě musel unést.

Ne?

- Ano. - A jak to bylo dál?

Jednoho dne mě vzal do srubu v horách.

Tři dny mě věznil.

- Bála ses? - A jak. Měl takovou sílu.

A co bylo pak?

Pak mě vzal na vrchol hory, aby mi ukázal svět.

Prohlásil: „Tohle vše je tvé a mé.“

A pak mě dlouze políbil. Doteď si to živě pamatuji.

To je krása. Jako ve filmu.

Ještě hezčí, chlapče. Mnohem hezčí.

A kozičky Mary Cobb, houpou se hop, hop.

Budu si s nimi hrát, hrát a hrát.

Stane.

Stane.

Chlapi z práce mi dali dárek.

Taky ti chci něco ukázat.

Tak ukaž.

Až pak.

Co? Pořád je oblečená.

Je to princezna. Vždycky má na sobě bílé šaty.

A princ si ji musí vybojovat, než si ji vezme.

Těm sračkám věříš?

Jo.

Víš, proč se dospělí berou?

Aby mohli mrdat.

Víš, co je mrdání?

Ani ne.

Ty toho ještě moc nevíš, co?

- To dospělí dělají? - Když se nehádaj.

Tvoji rodiče taky.

Koukni.

To je tvoje máma.

A tohle táta.

A tohle je mrdání.

Chtěl bys to zkusit?

Hele.

Jestli chceš dobře mrdat, musíš se naučit pořádně líbat.

- Ale já umím líbat? - Nekecej.

S jazykem?

Takhle?

To je opravdový líbání.

Tam se to můžeš naučit. Pojď.

Neboj se nic. Tady jsem mockrát zasunul.

Máš kliku. To je Cathy, je nejnadrženější ze všech.

Dělej, sedni si k ní.

Nebo tě někdo předběhne.

- Viděls její zuby? - Tak jí čum na nohy. Dělej.

Neříkej mi, že jsi zazdil takovou příležitost.

Nevěděl jsem, co mám dělat.

Dobrý večer, dámy a pánové.

Nejkrásnější ženy světa.

Dobrý večer, dámy a pánové.

Pojďte blíž, abych vám představil Tygřici Ritu.

A vedle mě jedinečná Eva Pablova, postrach Varšavy.

Ale to není vše…

Vidíš jejich prsa? Trčí z nich bradavky.

Když je dráždíš, ztvrdnou.

A když jí ztvrdnou bradavky, máš ji dobře rozdělanou.

Chápeš? Dobře.

Chudáčku. Podívám se.

Nic ti není.

Na. Už je dobře.

Čtyři zápasy za cenu jednoho.

Pojďte se podívat na vlastní oči.

Takovou ženskou jsem ještě neviděl.

- Je krásná, viď? - Ne, ty nadrženče.

Nikdo jinej tě to nenaučí jako ona. Jdeme.

To je samice!

Dělej. Dneska zjistíme, co je mrdání.

Přestaň!

- Chlípníku! - Tak počkej na mě.

Nikdo tu není.

Počkej chvilku.

Mami! Maminko!

Mami, už chci domů.

- Běž si hrát. Na. - Ne…

Ten zrzek je Theo. Chodíme spolu do třídy.

- Nevěděl jsem, že má takovou mámu. - Tak už půjdeme domů.

- Pojedu s tebou. - To nejde.

Kurvadrát. Pitomej zrzoun.

Určitě by si to spolu rozdali. Přímo před náma.

Byla by to dobrá podívaná.

Hele, víš, kde ten zrzoun bydlí?

Jo, ale nikdy jsem u něj nebyl.

Tak přišel čas jít si hrát k Theovi.

Zejtra.

- Určitě je to tady? - Jo.

To je samice.

Theo?

- Vypadneme. - No tak.

Theo?

Theo!

Někdo tam je.

Pojď sem.

To je ale samice. Nic podobnýho jsem ještě neviděl.

Mrdal bych, až bych plakal.

Já taky.

Chce to zchladit.

A kozičky Mary Cobb, houpou se hop, hop.

- Mnohem lepší. - Voda přijde vhod.

Dneska je možná tvůj velkej den.

Nemůžu.

Neboj. Je vylitá jak váza.

Neprobudí se.

A co mám dělat?

Pamatuješ, co jí dělal ten týpek na pouti?

Dělej to samý.

Dělej.

Prsa.

- Hezky voní. - Protože je nadržená.

Lehni si na ni. Lehni.

Nalehni.

Dělej. Rychle.

Pořád nic.

Něco ti ukážu…

uděláš si dobře.

Pořádně se dívej.

Hlavně to nedělej moc často.

Mohl bys z toho zpitomět.

Nebo ti hrábne.

Vidíš?

Mami…

táta tě neunesl, viď?

Ne.

Proč jsi mi lhala?

Vždyť jsi ještě dítě.

Všechno je ošklivé.

Ne všechno je ošklivé, chlapče.

Na světě je spousta krásných věcí.

Už spinkej.

Jste nervózní?

- Mám snad důvod? - Je to váš poslední školní den.

Já si ten svůj poslední živě pamatuju.

Školní ples.

Z holek cákal pot.

Nejen od tance.

- Používáte tu mastičku ode mě? - Denně, ale moc nepomáhá.

- Musíte být trpělivý. - Jsem trpělivý dva roky.

Zmizí to. Časem.

A pokud si to nebudete škrábat, nezůstanou vám ani jizvy.

Prosím. Aplikujte tohle a přijďte se ukázat příští týden.

Víte už, čím chcete být?

Je mi to fuk, ale určitě ne felčarem.

Lisa Velaniová.

Blahopřeju.

Dneska ji přetáhnu, nebo se proměním v Harryho Frankensteina.

Harry Voss.

Harry Voss.

Co je? Kámoš se tu nechtěl ukázat?

Nechce se mu s tím zajebákovaným ksichtem ukazovat?

Willy Stassen.

Zas utíkáš do snů?

Moc přemýšlíš.

Z přemýšlení bolí hlava.

Tvůj diplom.

Přišel jsem se zeptat, jestli nepůjdeš na ples.

- Proč se ptáš? - Nechci jít sám.

A vedle tebe vypadám jako krasavec,

Víš, že nesnáším večírky. Moc lidí.

- Tak vyrazíme jinam? - Kam?

Někam, kde nejsou lidi.

Co to děláš?

Pomoz mi.

Dělej.

„Lehký vánek nese mou zprávu

i v mém srdci zní píseň.

Snad ona je odpovědí na mé trápení,

ale její srdce to ještě neví.“

Tohle umíš?

Zamilovaným slova přicházejí sama.

Víš, pro koho jsem to napsal?

Přečti si první písmeno každého verše.

L-I-S-A.

- Lisa? - Miluju ji.

Miluju všechny holky, neopřou si o mě kolo.

Už to mám. Půjdeme na ples a tam jí to můžeš přečíst.

Přeskočilo ti?

Bojím se s ní mluvit.

„Zamilovaným slova přicházejí sama.“

Podíval ses na mě pořádně? O tomhle ženský nesněj.

To není pravda.

Vůbec je neznáš. Ony do nás vidí.

Až se ti Lisa podívá do tváře, neuvidí tvoje beďary.

Ve tvých očích uvidí básníka.

Když večer nepůjdeš, nikdy se neodhodláš.

BLAHOPŘEJEME! ZÁŘNÁ BUDOUCNOST ČEKÁ!

Vidíš ji tu někde?

- Ahoj, Marino. - Ahoj, krasavče.

- Zatancuješ si pak se mnou? - Jasně.

Nezapomeň, jo?

Ne.

Hele, sedí tam sama.

- Co mám dělat? - Vyzvi ji k tanci.

- Ale ona netancuje. - Ale tancuje. Běž.

- Je to zařízený? - Co?

Uvidíš. Pojď.

- Je tu. - Kdo?

Marina. Mám s ní dostaveníčko.

Půjdu první, pak se prohodíme.

Ani ji neznám.

To je fuk.

Nechápu to. Nic k ní necítím.

Nemusíš nic cejtit, prostě to udělej.

Vždyť mě nebude chtít.

Není jako Lisa.

Marina si to ráda rozdá s každým.

A ví o tobě.

- Fakt? - Jo. Za chvilku můžeš, jo?

Chci to znovu.

Můžeš to mít klidně hned.

Jedl jsi dneska něco zvláštního?

Ne…

ale přivedl jsem kámoše.

Čeká venku.

Znám ho?

Je to citlivej kluk. Básník.

Básník?

- Můžu ho sem poslat? - Jestli už fakt nemůžeš.

Jsi na řadě.

- Určitě mě chce? - Jo, čeká na tebe.

Pojď ke mně, básníčku, než ti vychladnu.

Vidíš.

Promiň.

Už jsi hotovej?

Tady jsi, Frankensteine. Jestli si připadáš vtipnej…

- Neuvěřitelný. Udělals to. - Jo, s hajzlpapírem.

Máme ještě whisky?

- Jo, v autě. - Tak pojď, razíme domů.

Počkej, pomůžu ti.

Odjeď.

Vypadni!

Bydlím tady kousek…

ale asi se domů nedostanu.

Nemůžete mě odnést?

Fakt to nezvládnu.

To je vaše?

Moje báseň.

Kde jste ji vzal?

Našel. Ve vlaku.

Nechte si ji.

Už ji nepotřebuju.

Jestli máte srdce, odneste mě dovnitř.

Slyším tlukot.

To znamená, že máte srdce.

- Bille. - Harry.

- Kdes byl? - Na dovolený.

Jak dlouho?

Tři měsíce v Lovani a osm ve Vorstu.

- Jak jsi na tom? - Mám žízeň a nemám prachy.

TICHO

Jsem utahanej.

Bydlím tu kousek. Starám se někomu o barák.

Někomu?

Neznám toho člověka a on nezná mě.

- Uděláme to? - Jako za starejch časů.

- Nikdy jsme na to neměli koule. - Tys je neměl.

Dělej.

Dělej, pohni.

Prokrista, dělej.

Prokrista.

Dělej, prokrista.

- Prokrista. - Pusť mě k tomu.

Dobrej bejvák.

Udělali jsme to.

Váží míň, než jsem si myslel.

Měkkota.

To tělo je ještě teplý.

Je mrtvá.

Ale žije.

Ne, Harry…

To bych nedělal.

Lepší ženskou jsem neměl.

Takovou potkáš jednou za život.

Radši ji zakopeme…

než budeme mít průser.

Na to je moc hezká.

Kam jedeme?

Na svatbu.

Berete si zde přítomného…

Harryho Vosse?

V dobrém i zlém.

Dokud vás smrt nerozdělí.

Dokud vás smrt nerozdělí.

Harry!

Překlad titulků: Barbora Šůchová