Original subtitles

Už jsme skoro na konci. Táhni. Slyšíš mě, Isabelo?

Zatlač, Alfonso. - Snažím se, sestro.

Zatlač, Alfonso. - Víc to nejde, sestro.

Isabelo?

Isabelo! Isabelo...

Isabelo!

Spí, jenom spí. Utiš se.

Uklidněte se, seňoro.

Ztište se. Jsem tady.

Půjdeme, ano? Vrátíme se, seňoro.

Znáte mě, jsem Simón.

Povím vám příběh.

Chcete, abych vám zazpíval?

Pojďte, seňoro. Doprovodím vás.

Jen pomalu.

Ukradla jsi tělo?

Jen jsem si vzala, co mi patří.

Chci, abys mi řekl, na co zemřel.

Říkali, že na mor. - A co si myslíš ty?

Otevři ho. - Ne.

Co to říkáš? Pomátla ses?

Otevři ho! - Ne, Isabelo.

Otvírat tělo se příčí Bohu. - Podle lidí.

Slyšela jsem tě říkat, že hřích spočívá v otevírání těl mrtvých,

abys pomohl živým. - Ano, Isabelo. Stihl by mě trest.

Na co máš podezření? - Na jed.

Nemůžu. Nežádej to po mně. Nemůžu to udělat.

Dej mi to.

Řekni mi, jak se to dělá.

Přines svíčky.

Jídlo.

Je tady!

Já se vezu.

Pojď se najíst.

Tak už pojď. Sedni si, Isabelo.

Mám hlad.

Už jsem myslela, že jsi na jídlo zapomněl.

Že nevíš, co bych si dal?

Co by to mělo být? - Zvěřinový dort.

Fazole by sis nedal? - Až příště.

Ty dnešní jsou jiné. - Opravdu?

Jistě, že jsou jiné. Ty včerejší jsi už snědl.

Je to velmi snadné, Alfonso.

Zavři oči a usilovně mysli na zvěřinový dort.

Uvidíš, že ti budou chutnat stejně.

Pane, stůj při mně.

Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého.

A teď si představ bílý chléb.

Cítíš ho? - Jo, už ho cítím.

Isabelo, zavři oči a ucítíš...

Zdá se, že ses snažil, chlapče.

Teď to zkus se sýrem.

A teď s klobásami.

Jak jsi k tomu všemu přišel?

Darovali mi to. - Proč?

Neměj mi to za zlé. Hrál jsem ve městě.

Vyžebral jsi almužnu? Zakázala jsem ti, abys...

Hraní není prosba o almužnu.

Měli tu čest si vyslechnout můj nový příběh.

Nový? - Příběh černého meče.

Použil jsi svůj starý meč?

Černý meč, temný jako noc bez světla.

Z černé oceli a vykovaný ze špičky kříže.

A jen já vím, kdy zbělá. - Kdy?

Až se ho chopí spravedlivá a čestná ruka, jeho čepel zbělá.

Pokud bude bílé i srdce.

To si musím zapamatovat.

Peníze jsem odmítl, tak mi nabídli tohle.

Dobře, to je v pořádku.

Zachoval ses správně.

Isabela říká, že bychom se neměli ponižovat.

Ani kvůli klobásám.

Je jich pět. Arcibiskup z Toleda.

A soudce, sestro. Má na sobě talár.

Bože, takový přepych a ti koně!

Vstoupili dovnitř.

Tu máš, pokračuj.

Jsou tu nějací šlechtici a Jeho Eminence,

arcibiskup z Toleda a nejvyšší soudce Kastilie.

Chce s tebou mluvit o samotě. - S ním?

Tak jdi.

Nezapomeň pokleknout a políbit prsten Jeho Eminenci.

Pojď radši se mnou.

Snad nemá infant Kastilie strach?

Dobře, půjdu sám. - Ještě jsem tu neskončila.

Běž! Nenech je čekat. Nespěchej, jdi důstojně.

Nemusíš to zase tak přehánět.

Synu?

To se ani neposadíme?

Nejsou tu židle?

Jednu dobrou židli máme, ale sedí na ní moje matka.

Můžete si sednout, markýzi. - Posadit by se měl král.

Sedněte si, můj vládče a pane.

Zvolili jsme vás králem.

Sedněte si králi a pane náš.

Jsi náš nový král, synu.

Posaď se. Ať neztrácíme čas.

Zítra budeš korunován v Ávile a celá Kastilie tě bude uznávat.

A já, jako nejvyšší soudce, potvrdím vaše zvolení.

A já vás podpořím svým vojskem.

A já, hrabě z Benavente, svým.

A já, hrabě z Paredes, svým.

A já se svým.

Požehnám ti jménem Krista, synu.

Jste můj vládce a pán, nevlastní bratr Enriquea IV.

Stanete se jeho nástupcem a ponesete titul Alfonso XII.

Můj bratr zemřel?

Zemřel Enrique IV., Eminence?

Přinejmenším tak zapáchá.

Odjedeme do Ávily.

Rozlučte se s matkou. - Pospěš si, synu, pojedeme.

Ale když nezemřel?

Není to vzpoura proti králi?

Jakému králi? Žádný král není.

Sedí tam jen idiot s korunou. - Který proměnil Kastilii ve stoku.

Lid umírá hlady.

Umírá hlady jako vy.

Žebrající infant. - Přísahal, že Granadu zbaví Maurů

a místo toho jim posílá sto žen jako daň.

Kastilských žen, pro jejich harémy.

A královna mu nasadila parohy.

Má dceru s donem Beltránem de la Cueva.

Víte, Výsosti, jak lidé říkají té dívce?

Beltránova.

Isabelo.

Jed, který ho rozežral.

Spálil mu vnitřnosti.

Musel strašně trpět.

Seňoro.

Seňoro, prosím. Uklidněte se.

Klid, seňoro.

Nech mě jít, sestro. Do Ávily.

Nechci, abys ses stavěl proti králi.

Proč? - Protože je to král.

Ale špatný.

Horší než být špatný král je útočit na krále.

Přestává být králem, teprve až si ho povolá Bůh

nebo dokud se sám nevzdá trůnu.

Sám arcibiskup mě vybízí, abych jel do Ávily.

Duchovní by se spíš měl zajímat o světské záležitosti.

Král nás oba trápí hladem. - O nás se nestarej.

Musím se starat.

Pak si nezasloužíš být králem.

Být králem znamená starat se o všechny ostatní?

Já se postarám. Lid hladoví.

Všichni mluví o hladu, ale nikdo s tím nic nedělá.

Já to vyřeším.

Oni ti to nedovolí. Budeš jen loutka v jejich rukách.

Už je mi 12 let.

Promiň.

Nechci, abys odešel.

Nechci se od tebe odloučit.

Víš, co si vezmu? Černý meč.

Postarám se, aby zbělal.

Až se ho chopí spravedlivá a čestná ruka, vrátí se...

Jak dál? Jak to pokračuje, sestro?

Vrátí se mu bílá čepel,

pokud bude bílé i srdce.

Svatý Olegario, svatý Gervasio, svatý Froiláne, ať selže tohle povstání.

Ať selže Villena. Ať tenhle zkurvy...

Chtěl jsem říct, ta ubohá ztracená ovečka.

Ať neštve lid proti mně.

Svatý Olegario, svatý Gervasio, svatý Froiláne.

Zbožně vás prosím, aby ta ovečka jednou provždy chcípla.

Pardon. Myslel jsem... Ale ano!

Chtěl jsem říct, aby chcípla!

Není to ovce, je to parchant.

Líbáš mě nebo toho posla?

No tak, přestaň na něj myslet.

Na jakou zprávu čekáš?

Mám ti ji říct já? Villena selhal.

A arcibiskup kojí dítě nadějí.

Nesměj se. On vítězí. - To určitě.

Ávila je jeho, Valladolid a včera Madrid.

Pojď mě dál líbat. - Ale ty nevidíš nebezpečí.

Moje nebezpečí jsi ty, miláčku.

Zahráváme si s ohněm.

To už nějakou dobu děláme, Beltráne.

Proč s ním nebojujeme?

Na co čeká tvůj manžel?

Aby ho spasili. Svatý Olegario, svatý Gervasio a...

Pojď, líbej mě. No tak.

Řekni mu, aby mi svěřil velení nad vojskem.

Polib mě, ty hlupáčku.

Chci velení. Přísahám, že odjedu. - A já s tebou.

Proč bych tě měl chtít, když už nebudeš královnou?

Villena tě zničí, ty hloupá.

A ty bys mě přestal milovat?

Odpověz.

Chceš královnu nebo ženu? - Královna je jen jedna, žen mám spoustu.

Ty vojsku velet nebudeš,

i kdyby ten posel řekl, že celá Kastilie

povstala ve prospěch toho dítěte!

Odcházím. Už mě neuvidíš. Zůstaneš sama.

Ne, Beltráne! Odpusť mi, Beltráne.

Chcípnul?

Kdo, Výsosti? - Villena, hlupáku!

Mlč! Jestli není mrtvý, tak mi to neříkej.

Je mrtvý? Nebo ne?

Mluv, ty tupče! Jaké neseš zprávy? Je teda po něm?

Ne. - Mlč! Neříkej mi nic špatného.

Svatý Olegario, svatý Gervasio, svatý Froiláne. Slíbili jste mi to...

Která další města povstala? - Toledo, Burgos a Sevilla.

Co mi tedy zbývá? - Bojovat, Výsosti.

To nechci. - Vaše vojsko je lepší.

Nechci krev. Hnusí se mi.

Bojujte, proboha! Porazíte je.

Proč jim zrovna teď jde o toho chlapce?

Musel už hodně vyrůst.

Neviděl jsem ho roky.

Jako malého jsem ho kdysi uspával.

Bojujte, Výsosti. Villena sem míří.

Hlupáku! Mám na něj čekat?

Připrav mého koně.

Villena se blíží. Odjedeme. Nebo tu chceš zůstat?

Bojuj, zbabělče! Máš přece vojsko.

Z krve je mi špatně. Pozvracel bych se.

Víš to sama.

Odjedeme. - Kam? Kam?

Kamkoli. Mysli na sebe. Na nás oba.

Přemýšlej, zatraceně! Jsem král. Najdi nějaké místo!

Kam? - Do Madridu. Pojďme rychle.

Madrid vypsal cenu za tvou hlavu.

Jeden maravedi.

Jako za jedno kuře.

Předej velení Beltránovi.

Přinesu ti Villenovo ještě tepající srdce.

Vy špinavci! Hnusáci!

Předej velení vojska Beltránovi.

Bude za tebe bojovat. - Ne, ne.

Už nechci být králem. Abdikuju. - Ne!

Ale když já jsem šťastný na poli se svými ovečkami...

Neštvi mě. I kdybych tě měla k tomu trůnu přibít.

Musím zůstat královnou.

Beltráne, převezmi velení a přines mi srdce Villeny.

Dám ti ho a donutím tě s tím srdcem spát.

Udělá to. Znám ji.

Dá mi jeho srdce.

Ten chlapec... mě zachrání. Napíšu mu list.

Chci, abys mu ho zanesl.

Potajmu. Uděláš to, že?

Ty a já jsme přátelé, ne?

Chce se mnou mluvit o samotě. - Kde?

V hostinci Toros de Guisando.

Je to past. - Nechoďte tam, Výsosti.

Půjdu já. Třeba chce abdikovat?

Co když se ti něco stane, Juane?

Byl bych mnohem radši, kdyby se to stalo mně, chlapče.

Děkuji. Vrať se brzy. Budu se za tebe modlit.

To je on.

Jestli je to past, podříznu ti hrdlo.

Co s tím chlapcem zamýšlíš?

Abych... mu dal svou korunu.

Abdikuješ?

Je to tak, Juane. V jeho prospěch.

Dávám ti za pravdu, Juane. - Kreténe!

Tohle mi chceš udělat? Svému Juanovi?

Nemůžu abdikovat v jeho prospěch?

A ty si myslíš, že chci, aby ten kluk byl králem?

Považuješ mě za chůvu?

Myslíš, že se chci s tím knězem dělit o krále?

To jsem od tebe nečekal, Enrique.

Ale ty jsi ho nekorunoval. Nevzbouřil jsi kvůli němu celou Kastilii.

Abys viděl, že když se naštvu, ty nic neznamenáš.

Hněváš se na mě? Všechno jsi to připravil.

Co je v Kastilii důležitější než hněv mezi tebou a mnou?

Co by řekl biskup, kdybych mu to pověděl. Jsi úžasný, Juane.

Proto tě mám rád. - Lžeš!

Kdybys mě měl rád, neabdikoval bys.

Ale i tak zůstaneme přátelé, že?

Pokud nebudeš král, už mě nezajímáš.

Přestal bys mě mít rád?

Chceš krále nebo mě? - Krále, ale jen jednoho.

Ničemo! Nesnáším tě! Chcípni! Nenávidím tě!

Ty máš radši víc svou ženu než mě. - To není pravda.

Miluješ ji? - Ne!

Ale jo, miluješ, miluješ...

Lháři! Neslyším tě.

Dovolil jsi jí, aby mezi nás vstoupila.

Protože mě odmínáš moc, aby ji dostal Beltrán.

A nehraj mi tu divadlo. Znám tvoje triky.

Dokaž mi, že už ji nemiluješ. Pověs ji.

Pověsit ji, to ne. - Zavři ji do pevnosti

a já ti toho kluka odstraním z cesty.

Ji výměnou za dítě.

Vítězství za dohodu.

Svařené víno.

Jdi se lehnout, děvče.

Už pro něj nemůžeš nic udělat.

Na té mrtvole mi nezáleží.

On žije uvnitř mě.

Budeme žít spolu, dokud nezemřu.

Ale jeho smrt mě povzbudila.

Je to tak správné, ne?

Přinutila mě jednat.

A to tak, že všechny rozdrtím.

Bože. Co je s tebou?

Cítíš se zle? Bolí tě něco?

Kastilie. Tady.

Už to dál nevydržím.

Chci být královnou. Budu královnou Kastilie

a otevřu okna, aby dovnitř mohlo světlo

a vyčistím je. To přísahám.

Neříkají, že ženy jsou dobré jen k úklidu?

Tak já to udělám

a vrátím věci na svá místa.

Korunu na trůn, šlechtu na kolena, církev do kostela a zločince na šibenici.

Ne, nezbláznila jsem se jako má matka.

Celou noc jsem hodně přemýšlela a ujasnila jsem si svou cestu.

Zabijí tě taky. - Ne, mě ne.

A kdo tě podpoří ve vzpouře? - Nebudu se bouřit.

Nepotřebuju vojsko ani nikoho ke své podpoře.

Zvládnu to sama, s tvojí pomocí. - S mojí pomocí?

Mám jen tebe. - Ale, Isabelo...

Spojíme se, abychom dobyli trůn. Co říkáš?

Požádej hostinského o koně a cválej ze všech sil dnem i nocí.

Pokud to bude nutné, uštvi ho.

Chci, abys jel do Zaragozy.

Do Zaragozy? - Požádat krále Aragonie o audienci.

Ohlaš se jako vyslanec. - Vyslanec?

Požádáš mým jménem o ruku jeho syna,

infanta dona Fernanda.

Vím, že to není správné, ale musím si ho vzít.

Nepřítele? - Jestli mě odmítne, nemám důvod žít.

Jsi do něj tak zamilovaná? - Vůbec ho neznám.

Odevzdej mu tento prsten.

A ne, abys ho ztratil nebo si ho nechal vzít.

Braň ho svým životem.

Neukazuj ho ani na hranici. Přísahej mi to.

Překrásné. Je tvoje?

Dovol mi přidat text. Ó, něžná lásko.

Ó, velká bolesti. Cítím kouzlo tvého zpěvu ve tvém hlase.

Juane, jak se ti to líbí?

Už vím, kdo ukradl tělo.

Byla to jeho sestra, infantka Isabela.

Vlastníma rukama naložila tělo a odvezla ho.

To je lež. Byl to arcibiskup. - Byla to ona.

Vždyť je to ještě děvče. - Už je z ní žena.

Přikázala fyzikusovi, aby ho otevřel a prozkoumal vnitřnosti.

Co děláš? Zmiz.

Napadá mě božský text a ty... - Co chceš?

Tvoje sestra Isabela odvezla tělo chlapce. - Jo, já vím.

Umíš zahrát... - Ty to víš?

Napsala mi to. Poslouchej.

Ó, králi Maurů, dej mi pokladů...

Proč jsi mi to neřekl? - Zapomněl jsem.

Udělala to na příkaz arcibiskupa?

Ne, nechtěla, abychom ho pohřbili. Má, co chtěla. To jsme neučinili.

Odcházíš? - Jde o rodinný obřad. Bude božský.

Já sám v temnotě katedrály. Za zvuků gregoriánského chorálu.

Ukaž, vyzkouším ji.

Zabij fyzikuse. - Už se stalo.

Dohlédni na ten pohřeb.

Zjisti, jestli v tom nemá arcibiskup prsty.

Co mám udělat s Isabelou?

Ta buranka mi starost nedělá.

Říkáš, že už je z ní žena? - Ano.

Tam ne, Gino.

Běží tu kanec. Podívej se. - Nevidím ho. Počkej na mě, Gino.

Dál už nejezdi! Vrať se! Je to nebezpečné.

Tam je Kastilie.

Gino!

Posedl tě ďábel?

Nevidíš, že tohle je hranice?

Kance jsme ztratili. Kde jsi ho viděla?

Pomůžeš mi nebo je ti kanec přednější?

Kam jedeš?

Do Aragonie?

Proč nemluvíš?

Vezeš kontraband?

Ani v puse?

Otevři pusu.

Dělej!

Přines provaz. Pověsíme ho.

Pojď sem. Stůj!

Počkej. - Vrať se. Už ani krok.

Mám tě.

To stačí!

Tenhle stařec je už v Aragónu. Překonal půlku řeky.

No a co? - Patří mně.

Jo? Tak si ho z Aragónu přitáhnu. - To by bylo pašování.

Ale provaz je v Kastilii.

Řež. Opravdu? Tak si provaz nechte.

Zachraň mě.

Zázrak! Němý, který mluví.

Zázrak! - Zachraň mě!

Děje se něco, Výsosti? - Zachraň mě.

Ne. Mluvili jsme o pašování.

Ten němý, který mluví, může jít. - Ano, Výsosti.

Výsosti! Výsosti!

Výsosti. Vy jste...

Jste infant don Fernando z Aragónu?

To je opravdu zázrak. Bůh tím něco zamýšlí.

Nic mi nedlužíš. - Víte, co znamená?

Máš prsten s erbem mého otce?

Seňore, žádám vás o ruku. - Cože?

Pro infantku Isabelu kastilskou.

Odkud ho máš? - Znáš ho?

Patří tvojí sestřenici, infantce Isabele. Kdo ti ho dal?

Tenhle Kastilec, který tvrdí, že je vyslanec.

Přinesl ti erb? - Protože je můj.

Vyslanče, ocenil bych, kdybys nás nechal o samotě.

Proč ten převlek?

Tady se Kastilci nemusí obávat.

To není převlek. Jsem sluha.

Tvůj král se odvažuje poslat za mnou sluhu?

Ne, byla to infantka Isabela. Žijeme sami.

Je sama s královnou matkou. Ta je pomatená.

Chlapec zemřel. - Vím. Na mor.

Byl zavražděn.

Takže ona mě žádá o ruku.

Asi je to kastilský zvyk.

Má na to právo.

Měl jsem ti to říct.

Už je to tak dávno. Pochop, synu.

Naše vztahy s Kastilií byly přátelské.

Narodila se Isabela, pak ty

a domluvili jsme vaše manželství. - Manželství?

Sám jsem jí ho pověsil na krk jako stvrzení slibu.

Ale ani se neznáme.

Otče, nemůžeš očekávat, že... - Proboha, ne, synu.

A teď, se vší drzostí, ta žena toho chce využít?

Neměli bychom jí poslat odpověď?

Nestačilo by poslat sluhu s omluvou?

Ne, prostřednictvím sluhy. - Tak jí něco napsat?

Byl to slavnostní slib, synu.

A tento slib si zaslouží, abys tam jel ty osobně a řekl ne.

Mám jet do Kastilie?

Jestli ne ty, musím já.

Pokud zjistí, kdo jsem, zabijí mě, otče.

Aragónský infant v Kastilii?

Upálí mě zaživa. - Máš pravdu. Pojedu já.

Ne, já.

Stařec ať jede napřed a oznámí můj příjezd.

Pošli jí dar.

Najde v něm útěchu, až její návrh odmítnu. - Synu...

Opatruj se. - Ano.

Modleme se za duši infanta dona Alfonsa.

Otče náš.

Amen.

Dominus vobiscum.

Co se děje? Nic nevidím.

Proč jste zavřeli?

Otevřete! Přineste světlo.

Neslyšíte mě?

Co se to sakra děje? Otevřete!

Otevřete! Zatraceně! Jak se opovažujete?

Otevřete! Jsem král!

Nechám vás všechny pověsit.

Otevřete! Vy kněží pekla!

Můj pane, Ježíši Kriste!

Isabela?

Proč jsi ho zabil?

Proč jsi ho zabil? - To mor.

Byl to jed. - Ne.

Měla jsem jen jeho. Líbával jsi ho, když spal.

Nařídil jsi fyzikusovi, aby to udělal.

Jed mu rozežral vnitřnosti. Pomalu postupující jed.

Užíral ho zaživa.

Vyrval jsi mu duši z těla.

Juan mi řekl...

Že mu zemřel v náručí.

A předtím skotačil...

Zabil jsi ho? - Ne, byl to Juan.

Byl jsi to ty? - Ne!

Přísahám ti na svou věčnou spásu.

Ty jsi král. Ty jsi vinen.

Jsi větší vrah než on.

A nebude pro tebe žádná věčná spása.

Kastilie je také otrávená.

Neslyšíš ji naříkat? Nevidíš, jak u tebe hledá spásu?

Vytrháváš svou duši.

Jen se podívej, jaký jsi král.

Sedíš mezi mrtvolami ve vlastních zvratcích.

Co můžu udělat? - Zůstat tu.

Nezasloužíš si být králem.

Ale já chci odejít, Isabelo, chci odsud pryč.

Máš dceru, která není tvoje.

Koruna patří mně. Abdikuj.

Chceš být královnou? - Ano.

Jistě. Děkuji, sestro.

Přenechám ti vládu.

Přísahej na svou duši. - Přísahám na svou duši.

Zatlač, Alfonso. - Snažím se.

Už jsme skoro na konci. Táhni. Slyšíš mě, Isabelo?

Zatlač, Alfonso.

Dokázala jsem to, Alfonso.

A ty jsi mi pomohl, bratře.

Vidím koně.

Hned budu zpět, matko.

Jaká je odpověď? - Žádná.

Protože ti ji přiveze.

Přijede tě osobně navštívit aragónský infant.

Měla bys vidět, jak se těší na setkání s tebou. - Opravdu?

Myslíš, že je hodně děvčat jako ty?

Jsem si jistý, že mu srdce teď bije jako splašený kůň.

A ten palác! Bože, takové bohatství!

A řekl ti, že přijímá?

Jistě. Proč by sem jinak jel?

Co ti tedy řekl? - Že sem přijede.

Tyhle věci se sdělují osobně, Isabelo.

Možná přijede jen ze zdvořilosti. - Ze zdvořilosti?

A bude riskovat, že přijde o život.

Nedal ti dopis? Nějaký list, něco?

Jaký se ti zdá? - Je skvělý.

Nemyslím ten šperk. Ale jeho. - Já taky.

Silněji. Víc.

Silněji. Jsem hříšník.

Je to hříšník. Silněji.

Není to tak hrozný hřích.

Silněji!

Ven! Zmizte odtud!

Padejte, skřeti!

Co to sakra děláš?

Podstupuju očistu. Za tvůj hřích.

Jdi pryč, ty vrahu! Už tě nechci víc vidět.

Otrávil jsi ho, ty darebáku!

Postoupím trůn Isabele!

Abdikuju, abych se nemusel koukat do očí vraha.

Přenecháš vládu té mrše?

Vdám ji za portugalského krále nebo za Richarda anglického.

Myslíš, že je okouzlí žena, která páchne hnojem?

Pokud abdikuješ, opustím tě. Svého Juana už nikdy neuvidíš.

To už na mě neplatí, Juane. Máš to marné,

protože se mi hnusíš.

Jsi odporný!

Jděte za ním. Přesvědčte ho.

Teď ne. Znám ho.

Je nebezpečné, aby abdikoval.

Na co myslíte? - Že zápach hnoje se dá snést.

Je to ještě daleko, Výsosti? - Nevím.

A neříkej mi Výsosti. - Ale nikdo tu není.

Nevěřím ani této proradné zemi.

Poslyš, město je daleko? - Na druhé straně paláce.

Kdo v něm žije? - Královna matka.

Nepřijala by nás?

Moji přátelé jsou obchodníci. Mají látky, parfémy, všechno.

Je nemocná. - A její dcera?

Nežije tam infantka Isabela?

Ta si také nic nekoupí. Drží smutek.

Děkuji. - Není zač.

Kde je hostinec?

Támhle, u vjezdu do města. - Díky.

Konečně se najíme. Hostinský!

Kde jsou misky?

Máme snad jíst jako čuňata? - Už je nesu. Myl jsem je.

Přáli by si pánové víno? - No, samozřejmě.

Nalej jim ze džbánu. - Pomůžeš mi?

Já bych nemohl? - To bys nezvládl.

Proč? - Protože je těžký.

Pojď, já ti pomůžu. - Chvastoune...

Pojedu ji navštívit.

Žije jen kousek odsud. - Dejte si pozor.

To bylo milé.

Hned přijde, Excelence.

Buď zticha!

Kdo je to? - Jeho Excelence markýz Villena.

To je ta vesničanka... - Seňoro infantko.

Konečně jsem vás spatřil. Můj sen se splnil.

Váš bratr, nechť Bůh dopřeje pokoj jeho duši,

a kterého jsem miloval jako syna, o vás často mluvil.

Vím, že mě pomlouvali, a že jste tomu věřila.

Kdo jiný by ale měl nést královu vinu?

Bůh mi dal ten kříž. Chvála mu.

Byl jsem otcem vašemu bratrovi. Moc jsem ho miloval.

Řekl mi, abych se oženil s Isabelou. Prý, vezmi si Isabelu.

Zamiluješ si ji, jakmile ji spatříš. A měl pravdu.

Jsi tak krásná.

Až si mě vezmeš, pokryji tvé tělo šperky.

Dám ti

tolik zlata, kolik budeš chtít.

V Kastilii není nikdo bohatší.

Všechny dámy u dvora ti budou závidět.

Všechny ženy.

Nech nás o samotě. - Moment...

Když už jdeš, odveď si i jeho.

Jak se opovažuješ?

Žebračko, měla bys vědět, že stojím nad králem.

Já ti pomůžu ještě výš. - Mě?

Pověsím tě na cimbuří. - Mrcho. Je z tebe cítit hnůj.

Nikdy královnou nebudeš. - Ale budu.

Vezmu si infanta Aragónu. - Cože?

Ty? - Jeho zásnubní dar je cenný.

Máš odvahu pomýšlet na odvěkého nepřítele Kastilie?

Požádej ho.

Až tě se smíchem pohrdavě odmítne, přísahám, že se staneš mojí ženou.

A já už tě zkrotím.

Slyšíš mě? Počkej.

Kam jdeš? Vrať se!

Dojdu pro ni. - Ne. Pojď se mnou.

Musíme si promluvit. Ty a já.

Ale, Výsosti... - Chci vědět, co jsi jí řekl.

Půjdeme do hostince.

Ten náhrdelník byl jen dárek.

Nepřijel jsem si ji vzít, slyšíš?

Proč jsi jí lhal? Jsi hlupák?

Přestaň naříkat. Je to moje chyba.

A co na tom záleží, Výsosti?

Jenom si to vysnila. - Povězte jí pravdu a odjedeme.

Odsoudím ji, když ji nechám napospas tomu darebákovi.

Ať si poradí, jak umí. - Ale proč chce sakra být královnou?

Je tak ambiciózní? - Dělá to pro Kastilii, seňore.

Co ona ví o politice? Zabijí ji také.

Je pomatená. - To určitě ne.

Žádná bláznivá žena by nepojala představení toho šaška tak důstojně.

Usadila ho jedinou větou.

Ale politika nejsou fráze.

Fráze zraňují nebo zabíjí.

A zraněný nepřítel je dvojnásobný nepřítel.

Tohle jsou problémy mezi Kastilci, Výsosti.

Souhlasím, večer odjedeme. - Neřeknete jí nic?

Nic. Nechci být tím, kdo bude její kat.

Můžeš to být ty, jestli chceš.

Enrique, snažně tě prosím. Dovol mi s tebou promluvit.

Jen jednou na rozloučenou.

Prosím, Enrique, nebuď ke mně krutý.

Chci tě jen vidět. Chceš mi v tom zabránit?

Vím, že tam jsi.

Tady Juan. Otevři, proboha.

Otevři, příteli.

Ten bastard je k ničemu.

Všechno jsem ztratil. - Zůstává Isabela.

Přinuťte ji, aby s vámi sdílela lože.

Ještě si vás pak ráda vezme.

Slyšíš? Kde jsi?

Julio, nemůžu ji najít.

Určitě je tam někde schovaná.

Hej, utekla. Přikrývka je ještě teplá.

Musí být někde dole.

Otevřete mi! Jsem infantka. - Co se děje?

Hostinský? - Co se děje? Řekni mi to.

Pusť mě! Ať můžu dovnitř! - Co se stalo?

Pronásleduje tě někdo? - Nech toho!

Zavolej hostinského. Řekni mu, že jsem infantka.

Mohu vám pomoci lépe, seňorito infantko. Dovolte mi to.

Co se vám stalo?

Takže to byla pravda. Jsou si zaslíbení.

Pojedu na hranici a zabiju to aragonské prase, jakmile vkročí do Kastilie.

A když se vdá za jiného? Bude královnou.

Viděl jsem to v jejích očích stejně jasně, jako teď vidím tohle.

Tu mrchu je třeba zabít.

Buď zabiju já ji nebo ona mě.

A čím byste ospravedlnil vraždu infantky?

Tímhle. Řeknu, že Kastilie o této zradě věděla.

Bude se skrývat někde v okolí.

Pojď. - Počkej.

Nezůstávejte pozadu. - Co chceš dělat uvnitř?

Nosíš u sebe nějakou zbraň? - Ne, pojďte. - Zabijí tě.

Pojďte, rychle!

Je potřeba ji odnést do hostince.

Můžou se vrátit. Vezmu ji.

Nech ji být! - Zatraceně!

Nedotýkej se jí! Nech ji! - Pomozte mi!

Přines vodu s octem.

A mast. - Dobře.

Díky. - Neměla byste hned odejít?

Přijdou vás sem hledat.

Promiňte, seňorito infantko. Odejděte.

Jste v nebezpečí, seňorito. Jděte za králem.

Dám vám doprovod, jestli chcete.

Sem se neodváží vkročit. - Jak to?

Nechápete, že vás bude chtít zabít, abyste se nestala královnou.

Král mě bránit nebude.

Bojí se ho. Nemám, kam jít.

Jsem sama. Sama.

V Aragonii bychom jeho hlavu hodili psům.

Tady to vše je.

Odjeďme, Výsosti. Proč vám na ní tak záleží?

To jsou spory mezi Kastilci, Výsosti. - Už jste jí pomohl dost.

Vraťme se do Aragónu, seňore. - Je sama.

Nemůžete nic dělat, Výsosti.

Hrozí vám nebezpečí.

Pokud vás poznají, zabijí nás. - Nechte to být, Výsosti a pojeďme.

Pozítří budeme v Aragónu.

Myslete na svého otce, seňore.

Sám jste řekl, že dnes večer odjedeme.

Ano. Pojeďme.

Otevři, hostinský! Hostinský!

Seňore. Kam jdete? - Musím ji odtud odvést.

Hned otevři!

Pojďte rychle. Už jsou tu.

Pojďte, odjedeme. - Ne, nenechám ji samotnou.

Jsme tu my, seňorito.

Budou vás hledat a zabijí vás. - Toho se neodváží.

Až to udělají, zabijí i je, aby nezanechali svědky.

Ne. - Chcete, aby zemřeli?

Otevři, až odjedeme.

Vyveď ven mého koně. - Kam pojedeme?

Nemáte nikoho, kdo by vám pomohl? - Nikoho. Pusť mě!

Nemáte nějakého přítele?

Arcibiskupa. Ale ten je v Toledu.

Tak zamíříme do Toleda.

Neslyšíš mě?

Tahle je pro mě.

Tak další.

Pojď sem.

Nahoru.

Sundej si sukni.

Co to tu dělají, zatraceně? - Zmiz odsud! Odjeď!

Ženy pro krále Granady.

Odveď ji, hlupáku! Ať ji nevidí.

Chci pro ni jídlo a oblečení.

Schovej ji nahoře. No tak, jděte.

Zlatá mince? - Moje roční úspory.

A ty je vydáš za mě?

Jak se ti můžu odvděčit?

Svlékni se.

Jsi přece promočená. Mohla bys onemocnět.

Zahrab se do té hromady slámy. Zahřeje tě.

Celá se třeseš.

Otoč se. Víc.

Nahoru. Víc, víc.

Další.

Ukaž prsa. Dělej!

Seňorito...

Jo? - Oblečení.

Otoč se.

Nestačilo by zavřít oči? - To není totéž.

Proč posílají ty ženy královi Granady?

Aby na nás neútočil. Je to cena za zbabělost.

Nevěděl jsem, že se ještě stále platí tahle daň.

Zamezím tomu. - Jak?

Dobyju Granadu.

Pomůžu ti, stejně nemám dneska večer co dělat.

Nedívej se. - Promiň.

Sjednotíme naše vojska. - Přesně tak.

Počítám s tvým černým mečem.

Myslela jsem tím vojska Kastilie a Aragonie.

Vdám se za dona Fernanda, aspoň doufám.

Znáš ho? - Ne.

Už se můžeš podívat.

Jsi překrásná.

Viděl jsi ho někdy? - Koho?

Dona Fernanda.

Kdysi. - Jaký je?

Takový nesmělý.

Excelence. Čím vám mohu posloužit?

Svařeným vínem. - Mně taky.

Hned to bude, Excelence.

Půlka té největší slepice.

Skvělé. Nech to uschnout, a pak nám to přines.

Vezmi si.

Dělej, přines to víno. - Ano, Excelence.

To nechápu. - Co?

Že se chceš vdát, aniž bys byla zamilovaná.

Tolik zase žádat nemohu.

Za koho se vdám, bude Aragón.

To ty nemůžeš pochopit,

ale Kastilie a Aragón se navzájem potřebují.

K čemu Aragón potřebuje Kastilii? - Ke vzniku společné země.

Chci je sjednotit. - Ale to nepůjde, jsou nepřátelé.

Ty jsi Aragonec a pomáháš mi.

Bůh ti to oplatí.

Bude to dobré manželství,

kde bude domov pro všechny.

Galicii, Katalánsko, León, Valencii, Biskajsko.

Jsou příliš odlišní.

Jen ať jsou. Ale nikdo sám.

Stejně jako chuť,

vůně a barva jablka.

Je dobré, Excelence.

Nechceš odnést ženě tu noční košili? - Odešla mi.

Podvedla tě v dešti?

Chcete víc vína? - Ne, je hnusné.

To je tvé ženy?

Ne, patří to jedné, která je nahoře se svým milencem.

A přišla už v noční košili, aby neztrácela čas?

Pozor!

Použij okno u schodiště!

Eminence... - Přistup blíž, dcero.

Vím, oč jsi přišla požádat.

Ale církev peníze nemá. Chápeš?

Tvoje chudoba

mě činí velkou bolest.

Dcero.

Všimla jsem si. Té bolesti. Dala vám zapomenout, že stále klečím.

Ano, jistě. Promiň.

Nepřišla jsem žádat o peníze.

Jen zjistit, jestli vás král povolal. - Ano, všechny členy dvora.

Nějaký jeho rozmar. - Chce abdikovat v můj prospěch.

Tak tahle hloupost mě teda nenapadla.

Proč hloupost?

Proč? Ty a královna?

Já. Místo svého otráveného bratra. - Otráveného?

Lžeš. Byl to mor.

Povolala jsem fyzikuse, aby otevřel tělo. - To je svatokrádež.

Neomluvitelná!

A co vrah? Nadále vám bude líbat ruku.

Budu královnou a vezmu si aragonského infanta.

A bude králem Kastilie jako já královnou Aragónu. - Co to říkáš?

Nezbláznila ses? Nepřítele?

Přivést si ho domů?

Domov je Španělsko a Aragón do něj patří.

Mlč, bláznivá. Jsi chorá jako tvoje matka.

Co ty víš o politice, ignorantko?

Jak se opovažuješ? Nikdy tě nepodpořím.

Nikdy! I kdyby král kvůli tobě abdikoval. Nikdy!

Jsi blázen! Blázen! Jsi šílená!

Kdo jsi, že na mě zvyšuješ hlas? Odstup, kleriku!

Promiň, dcero. - Neříkej mi dcero.

Promiň, Isabelo. - Promiň, infantko.

Jsem kastilská infantka.

Jakými politickými znalostmi oplýváš ty?

Umíš jen zatáhnout dítě do hloupé vzpoury?

Nesměje se ti Villena?

Nečervená se ti ta arcibiskupská mitra?

Tvoje moudrost se bojí

sjednoceného a silného Španělska, bez Maurů,

že bude ve světě slyšet jeho hlas?

Až se ho chopí spravedlivá a čestná ruka,

jeho čepel zbělá.

Pokud bude bílé i srdce.

Odvez mě domů.

Nemám už v Toledu co pohledávat.

Nevyčkáš na příjezd krále? - To je zbytečné.

Všechno je ztraceno.

Musel by se stát opravdový zázrak, aby ta čepel zbělala.

Mé srdce není bílé.

Ale král bude abdikovat v tvůj prospěch. - Ne, to se nestane.

Už mě nepodporuje ani arcibiskup. Viděl jsi to.

Ani já bych to neudělal.

Promiň.

Přišla jsi požádat o pomoc nebo se vyplakat?

Nikdy by mi nepomohl. - Když použiješ lest, tak ano.

Neumím jednat neupřímně.

Podívej se na řeku.

Dělá oblouky. Ale teče.

Pravda je pro mě vždy na prvním místě.

Tak ji musíš upozadit a přestane být pravdou.

Vrať se do katedrály

a řekni mu, že don Fernando je přítel Kastilie.

Nebude mi věřit. - Dokaž mu to.

Jak?

Řekni mu, že se hluboce zamiloval

a souhlasí s tím, že budete oba dva vládnout v Kastilii.

To ale není pravda. - Pravda je skryta v pozadí.

Řekni mu, že v Kastilii nic neproběhne bez tvého souhlasu.

Že Kastilie bude poslouchat jen tebe.

Jsi snílek.

Myslíš si, že by to infant nepřijal?

A ty bys přijal? - Kdybych byl zamilovaný...

Ale on není do mě zamilovaný.

Než tě spatří.

Dej mi ty příkazy písemně. Předám je donu Fernandovi.

Chceš, aby se mi vysmál?

Dovol mi to alespoň zkusit, než to vzdáš.

Proč mi tolik pomáháš?

Protože on by udělal totéž.

Kdyby tě spatřil,

jako tě teď vidím já.

Protože by to tak bylo.

Jeden polibek. V jeho zastoupení.

Moji rádci.

Vím, že vám způsobím bolest.

Opouštím vás, přátelé. Abdikuji.

Prosím, nenaléhejte. Už jsem se rozhodl. Nenaléhejte.

Nikdo nenaléhá?

Abdikuji, protože...

si nezasloužím být vaším králem.

Jsem ubožák.

Už od narození. Víte to sami.

Vím, že jsem dobrý uvnitř, ale nevím, jak být dobrý navenek.

Kéž bych zemřel při narození!

Abdikuji

ve prospěch mé sestry Isabely. - Ne.

Zrazuje Kastilii,

chce se vdát za infanta Aragónu.

Lžeš! Lžeš! Ať je proklet tvůj život!

Lže toto?

Jeho svatební dar.

Aragonské erby. Smaragdy.

Za tuto cenu prodává Kastilii. - Kde jsi k tomu přišel?

Protože bdím, když ostatní spí.

To je lež. Tvoje sprostá lež. Ničemu nevěřím.

Je to pravda. Sama mi to řekla.

Abdikuj ve prospěch svojí dcery.

Co je tohle za vtip?

Je řada na tvé dceři, aby se stala královnou.

Dost! To stačí, Villeno! - Chudák. Bude tě proklínat.

Prokleje svého otce...

Zmlkněte! Ven! Ven!

Chci přemýšlet.

Chci přemýšlet. Zmizte! Ven! Ven!

A teď podpoříš mě nebo Beltránovu dceru Juanu?

Ta svatba je zrada.

Vdát se za nepřítele...

Co když ti dokážu, že není nepřítel?

Nesdělil jsi mi ty sám, že jí říkají Beltránova?

A tobě impotent.

Přísahej, že je tvoje dcera a nebudou jí tak říkat. - A budou tomu věřit?

Tvoje žena to odpřisáhne také.

Výměnou za propuštění z vězení.

Aby se ke mně vrátila?

Ne. - Pak ji pověsí.

Přikázal jsem svému sluhovi, aby ji vyhledal.

Ty? Jak se opovažuješ?

Vždy předvídám tvoje přání.

Tím si nejsem jistý. - Já ano.

Líbilo by se mi mít dceru...

A kdo bude vládnout než dospěje? - Já.

Svolej dvůr, abys jim to oznámil.

A své sestře taky. - A Isabela?

Tu ne, stydím se. - Je třeba ji ponížit.

Aby poklekla před Beltranejou

a přede mnou jako regentem.

Osedlej mého koně. Spěchám. Nakrmil jsi ho?

Ano, seňore.

Co ty jsi zač? Zabiju tě.

Ukovej mu novou čepel.

Jsou tady.

Přijíždějí. Tvoje žena a děvče.

Ať přestanou hrát.

Aby si nemysleli, že je to na jejich počest.

Ať odejdou ze dvora. A stráže taky.

Ať je nikdo nepřijme.

Isabela. - Neví, co ji čeká.

Jdu ji přivítat. - Ne. Proč bys to měl dělat?

Je to moje sestra.

Je to vesničanka. Je cítit hnojem.

Proč se tak zpozdil?

Infantka Isabela kastilská.

Infantka Isabela!

Celý dvůr právě teď obdivuje tvoji duši.

Moji duši?

Protože si jí vážíš.

Nevážíš si své duše jako božího daru?

Ano, jistě.

Nikdy nepochybujte o tom, že král si váží své duše.

Pokud si muž neváží své duše, co od něj můžete čekat?

Děkuji, že jsi abdikoval v můj prospěch.

Ne, počkej. Já ne... - Nepřísahal jsi mi to na svou duši?

Nikdy nezpochybňujte krále.

Ovšem. Vážím si své duše.

Ale vdáš se za toho, koho já určím. - Ano, Výsosti.

Opravdu? - Ano, Výsosti.

Vyber si mezi portugalským králem nebo Richardem anglickým.

Infanta Aragónu. - Ne! Je to nepřítel.

Co když ti dokáži, že ne? Nejvyšší soudce!

Přečti podmínky, které mu ukládám.

Podmínky, které já, Isabela, infantka Kastilie...

Kde sakra je?

Je mrtvý. Dej mi ten náhrdelník, který jsi mi ukradl.

Kdo jsi? - Sluha,

který obětuje svůj život za Kastilii, pokud ho o to venkovanka požádá.

Don Fernando, infant Aragonie a král Sicílie.

Poklekni nebo tě zabiju.

Don Fernando je povinen žít po boku své ženy

a nikdy ji neodvede z Kastilie bez souhlasu infantky Isabely.

Pokud je Bůh obdaří dětmi,

nikdy je neodvede z Kastilie bez souhlasu infantky Isabely.

V Kastilii nebude vydán žádný příkaz bez souhlasu infantky Isabely.

Žádný úřad nebude přidělen bez souhlasu infantky Isabely.

Kastilie bude přísahat poslušnost pouze infantce Isabele.

Zbláznila ses? Tohle je pravda?

Pravda je skryta v pozadí. - V pozadí?

Pokud přijme, dáš svůj souhlas?

To se nestane. Jak si můžeš myslet, že by to přijal?

Ale dal bys ho? - Jistě.

Ale ani ti neodpoví. Vysměje se ti.

Pokud za mnou přijede do Valladolidu, tak přijme.

Infantko Isabelo!

Pokorně vás žádám o odpuštění.

Poklekám před vámi

a přísahám při své věčné spáse,

že vás uznávám jako královnu.

Infant Aragónu přijel do Valladolidu.

Nepřekvapuje tě, že jsem to já?

Věděla jsi to... - Ano.

Kdy jsi to zjistila? - Když jsi mi dal polibek.

Vrať mi ho. Je můj.

A já ti vrátím dvě tvoje věci.

Volný překlad jahr, 4/2024.