Original subtitles

Pojď se mnou žít (1941)

Hej hou, kamaráde!

Diano, pojď sem!

Co chce Lone Ranger? [fiktivní postava]

Vypni světlo, miláčku. Mám dost vitamínu D.

Jsem v úžasu.

Muži jsou naprosto záhadná stvoření, Yvonne.

Ano, paní Kendricková, všichni.

V jiných ohledech je můj manžel naprosto normální člověk,

ale má iluzi, že pokaždé omládne, když se umlátí.

Ach, nebesa. Barte? Barte!

- Co je! - Pospěš si. Už je pozdě!

Jsem téměř na konci. Už jen poslední skok!

- Připravena, miláčku? - Počkej.

Co je s tím románem?

Nemůžeš ho publikovat,

je to příliš hrozné a vážné. - Jsi příliš kritická, Diane.

Naštěstí pro tebe.

Jestli bys mě neměl, přišel bys o košili.

Já souhlasím.

Uprav si kravatu.

Proč?

Proč máš toto růžové zrcadlo? V něm nemůžeš dobře vypadat.

Ale vidíš, co chceš vidět.

Každá žena v něm vidí mladou dívku.

Pěkný nápad, no sotva pravdivý.

Ale uspokojí.

Těsně předtím, než vyjdu ven,

podívám se do mého růžového zrcadla a jsem tam -

Mladá, svěží a zářící.

Takhle na sebe myslím každý večer.

Ženy jsou naprosto záhadná stvoření, Yvonne.

Ano, pane Kendricku, všechny.

Myslím, že New York je spíše hezkým malým městem.

Něco na tom bude, zejména na jaře.

Vždycky cítíš pocit vzrušení, že se něco může stát.

Cokoliv. I to je v pořádku.

Máš ráda bezpečí, že?

Ano. Ty ne?

Nejsem si tak jistý. Možná bych se nudil.

Možná.

Nazdar, vy dva.

Nazdar, Arnolde.

Nejdu pozdě, nebo jo?

Nikdy nejdeš pozdě. Je to tvoje jediná ctnost.

Vůbec ne. Také nikdy nepodvádím v kartách.

- Dobrou noc, drahý. - Dobrou noc.

Hezký večer.

Děkuji, miláčku. Též tobě.

- Nevypadá úžasně? - Nikdy nevypadala lépe.

- Můžeme tě svézt? - Ne, díky, starochu. Jeď.

Nezdržuj mou ženu.

Dobrou noc, Barte. Rád jsem tě viděl.

Já také. Nazdar.

Dobrou noc, drahý.

Dobrou noc, miláčku.

Taxi!

Tvůj manžel je příliš tolerantní.

To je to poslední, nač si můžeš stěžovat.

Manželé by měli žárlit.

Je to tradice.

Bart a já nevěříme na tradice.

Naše manželství je moderní.

Chudáčku.

Ale jsem ráda vdaná. Je to tak, jak to chci.

Lžeš.

Nelžu.

Oba si dokonale rozumíme.

Co tím myslíš, hm? - Tím myslím, hm.

Kdykoli slyším, jak se žena chlubí, jak moderní manželství má,

říkám si, hm.

Její manžel se toulá mimo manželského krbu.

- Dobrý večer, pane. - Dobrý večer.

- Dobrý. - Dobrý večer, pane.

- Dobrý večer. - Dobrý večer, pane.

Neohlašujte mě. Chci, aby to bylo překvapení.

- Překvapení? - Jestli jí chce skutečně překvapit,

ať jednoho dne zůstane.

Dobrý večer, pane.

Nechci, aby slečna Jonesová věděla, že jsem tady.

Barte.

Jak okouzlující.

Myslel jsem, že vy dva budete rádi.

Také se narodila ve Vídni,

a šíleně ji miluju.

Kdy se to stalo?

Hned, jak jsem ji uviděl.

Tak rychle?

Jakmile jsem se na ni podíval.

Mohu?

Takhle by se to mělo stát. Na první pohled.

Nemyslíš, Johnny? - Ano.

A stalo se.

Setkali jsme se a já se na ni usmál.

A ona se taky usmála. Též to věděla.

- Myslíš? - Ano.

Ví, že nechci, aby mě opustila?

Ano, Barte, ví to.

Chci, aby zůstala se mnou. Navždy, Johnny.

- To je dlouhá doba. - Příliš dlouhá?

Může to být navždy, Johnny, pokud to chceš.

Víš, že to chci. Ale chci si být jistá.

Čeho?

Chci si být jistá, že naše štěstí,

neohrozí štěstí někoho jiného.

Slibuji, tak to není.

- Nikdo nebude trpět? - Nikdo. Už jsem ti to řekl.

Jsem tak šťastná. Myslím, že se rozbrečím.

Nepočkáš až po večeři?

- Mám? - Bude to mnohem lepší.

Dobře. Jdu a přinesu si věci.

Toho si nevšímej, Friedo.

Miluji ty staré vídeňské valčíky.

Hledám slečnu Jannsovou, Johannu Jannsovou.

- Lituji, to je omyl. - Ne. Slečna Jannsová udělala chybu.

Je mi to moc líto, ale tady nebydlí slečna Jannsová.

Dobrá, tedy slečna Jonesová, pokud se ji to tak líbí.

Řekněte jí, že jsem zde úředně - oddělení pro přistěhovalectví.

Nebo jste to už uhádli.

- Ale, vždyť vám říkám... - Vstoupím

a trochu se porozhlédnu kolem, pokud vám to nevadí.

Johnny, našli tě.

Skutečně?

Muž z přistěhovalectví právě mluví s Friedou.

Nalhávala jsem si, že se to nestane, no věděla jsem, že se to stane.

Nepustím tě. Nemohou tě poslat zpátky.

Musejí. Můj dočasný cestovní pas skončil před 3 měsíci.

Kdybych jen mohl něco udělat...

Drahoušku, už jsi tolik toho udělal.

Znovu jsem začala žít.

Téměř jsem zapomněla na strach.

Teď se bojím.

Neboj se, Johnny. Neboj.

Já nechci.

Vím, Friedo. Hned přijdu.

Jdu s tebou.

Slib, že nic neřekneš?

Nechci, aby ses dostal do potíží. - Slibuji.

Hledáte mě?

- Ano, jestli jste slečna Jannsová. - Jonesová. Je to více americké.

Řeknu vám toho víc.

Vybrala jste si takové jméno, abychom vás nenašli.

- Snažila jsem se. - Já se snažil víc.

A vyhrál jste. Omlouvám se.

Vám se tady líbí, že jo?

Nezeptáte se někoho v nebi, jestli se jim tam líbí.

Jo, vím.

Stejně vás ráno chtějí vidět.

Budu tam. Kdy říkají, že musím odejít?

První lodí.

Chcete malou radu?

Nesnažte se znovu utéct.

Skrýt se. To vám nepomůže.

Chápu.

Dobrá. Myslím, že se to urovná.

Ano, urovná se to.

Počkejte chvíli, inspektore.

Barte, prosím.

Slečna Jonesová se nemůže vrátit. Nechápete to?

- Proč ne? - Kvůli otci.

Co je s ním?

Byl - mají na to slovo - zlikvidován.

Zavražděn, jak tomu říkáme tady.

Proč?

- Protože se postavil za to, v co věřil. - Jo?

Třeba se postavit za takového člověka.

Něco jí hrozí?

Ano, když se vrátí.

Čím se živíte?

Jsem vydavatel - knihy.

Vskutku?

Mohl bych vám poskytnout nějaké příběhy, o lidech, se kterými se setkávám.

To si dokážu představit.

Tenhle případ by vás měl též zajímat.

Jak to myslíte?

Líbilo se mi, jak se držela.

Samozřejmě, musel jsem to udělat, ale,

musíte ji mít proto rád.

Ano. Musí být silná,

pokud chce čelit tomu, co ji čeká.

Jo.

Na moment.

Promiňte, slečno, ale na něco jsem přišel.

Na co?

Je zde způsob, jak zůstat tady.

Jak zůstat tady?

Samozřejmě, říkám to neoficiálně, ale

pokud byste se vdala za amerického občana -

ne, že bych měl někoho na mysli -

pak, byste tu mohla zůstat.

- Víte, co tím myslím? - Ano. Vím.

Ale, co řeknou ráno na vašem úřadě?

To máte pravdu.

Je těžké vás najít, tak jsem vás ještě nenašel.

Myslím, že budu potřebovat ještě týden, abych vás našel.

Tehdy byste měli být všichni v pořádku.

Ale, do týdne se neprovdám.

Pokud se neprovdáte,

pak muži v této zemi musí být slepí.

Co vy na to, pane?

Jste velmi milý, inspektore, ale -

No, možná jsem moula.

Frajeři nikdy nevyhledávají žerty -

každopádně, ne takové.

Je to od vás hezké, že se mi snažíte pomoct.

Bylo mi potěšením.

Poradil jsem vám. Teď je řada na vás. Nashle.

Cítím se tak bezmocný, Johnny.

Tak nemluv.

Není to tvoje vina. Není to ničí vina.

Nemůžu tě ztratit, Johnny. Nemůžu.

Nemysli na to.

Pomysli na čas, který nám zbývá -

celý týden spolu.

Jen před chvíli to bylo navždy

a teď je to pouze týden.

Johnny, prosím.

Vyřešíme to nějak, slibuju.

Ne, Barte.

Oba to víme.

Co budeme dělat?

Využijme, co nám zbývá.

Nepromarněme ani minutu.

Pospěš si.

- Kam půjdeme? - Je mi to jedno,

jen, ať jsou tam lidé a hudba a budeme se bavit.

- Taxi, pane? - Ano.

Omlouvám se. Nemůžu.

Chtěla jsem, ale nemůžu. Odpusť mi.

Co chceš dělat. Porozumím.

Chci se sama projít, rychle a daleko,

abych se unavila a nemyslela na to.

Ale vypadá to, že by mohlo pršet.

Chci. Musím, prosím.

Dobře. Ráno ti zavolám.

Děkuji. Dobrou noc.

Dobrou noc.

Dobrou noc, pane Kendricku.

Nemáte pár mincí na kávu?

Pár mincí na šálek kávy?

- Co? - Pomozte mi,

od včerejška jsem nejedl.

Děkuji, paní.

Hej, co to -

Nemáte pár mincí na kávu?

Pár mincí na šálek kávy?

Tak mi pomozte, neměl jsem nic k jídlu -

Zapomeň na to. Jsi na špatné ulici.

Promiňte, pane. Když máte hlad, uděláte cokoliv.

Počkej chvíli.

Pojď sem.

Máš opravdu hlad?

Nedělám si legraci, pane. Od včerejška jsem nejedl.

Dobře. Zde je bankovka.

Pokud máš opravdu žaludek oproti žebrům, tak se s tebou rozdělím.

Schovejte si je, pane. Časy nejsou tak těžké.

Ne? Možná budou.

Je to vaše?

Ne.

45 miliard dolarů.

45 miliard. Jak to chcete někdy splatit?

45 miliard je hodně prachů, pane.

- Jetel to zrovna není. - To není.

A víte, co udělali s tím přebytkem daní?

Osobně, ne.

Co si o tom myslíte?

Je to k vzteku.

Kvůli tomu neusnu.

Máte cigaretu?

Ne, přestal jsem kouřit.

Opravdu? Nervy, co?

Jo. To jo.

Jak dlouho nekouříte?

Ode dneška, od dvou hodin.

Takhle je to.

No tak. Bude vám líp.

Mám ho.

Díky.

Jak se živíš, kámo?

Jsem génius.

Kdo?

Génius. Neznámý, samozřejmě.

Bez legrace?

Kreslíš obrázky - elegantní dámy?

Ne. Pohrávám si s písmeny na psacím stroji.

Nikdo to nečte.

Hraješ si někdy na vandráka?

Jednou jsem to udělal.

Jo? Jak to dopadlo?

Dostal jsem cigaretu.

Mohl bys ním být, kdybys chtěl.

Byl bys skvělý vandrák.

Jsem ten typ?

Je to jako s ostatním.

Vše, co musíš udělat, je vymýtit svou paměť a držet se toho.

Pak budeš vandrákem.

Cokoliv si vybereš, neselžeš.

Být vandrákem, to chce silnou vůli.

Nedělám si legraci.

Před třiceti lety jsem se rozhodl,

a nelituji toho.

Podívej.

Co má oproti mě?

Limuzínu.

A žaludeční vředy.

Něco na tom bude.

Mnoho štěstí.

Počkej chvíli, bratře.

Chtěl bys ho použít?

Schovejte si je, pane. Časy nejsou tak těžké.

Ne? Možná budou.

Vypadá to tak.

Tak nashle.

Špatné.

Byl by skvělý vandrák, jen kdyby měl vůli.

Ahoj. Znovu se potkáváme.

Mokro, co?

Též chladno.

- Co to bude, paní? - Černou kávu, prosím.

Hned to bude.

Tady. Ale pozor, je silná. Skoro mě povalila.

Všechno je dobré?

Nemohu se rozhodnout.

Něco si vyberte. Je to jedno.

Dobře. Hej, co se s tím stalo?

S čím?

Měl jsem tady desetník. Byl poslední.

Dobře, kamaráde, zasměju se.

Viděl jste ho?

Zasmál jsem se. Nestačí?

Vzal jste ho?

Vzal jste ho. Viděla jsem vás.

Takže, vy také, co?

Co je to, spiknutí?

- Poslouchejte, - Ne, vy poslouchejte.

To bylo spropitné, moje spropitné, a já si ho nechám.

To nemůžete. Dal ho tam. Já ho viděla.

Slyšíte, co ta dáma říká. Vraťte to.

Chcete mě donutit?

Jo.

Vy a čí armáda?

Dobře, já ti to ukážu.

Počkejte. Ten chlapík mi vzal desetník.

Píšťala je na kase.

Prosím, nedělejte to.

Jděte, zmizte.

Přestaňte. Dejte mi ji.

Chcete taxi, paní?

Ano. Ano, počkejte.

Pokud ho požádám, aby vás pustil,

slíbíte mi, že nebudete dělat potíže?

Dobrá.

Slyšel jste, co řekl.

- Pojďte. - Kde?

No tak.

Slíbil jste to.

Kam to bude?

Kamkoliv. Jenom pryč odtud.

Těší mě.

Jmenuji se Smith.

Jonesová.

Večer náhod, že?

To určitě. Smith a Jonesová. A já jsem Sněhurka.

Chcete jít kamkoliv,

nebo jsme právě na prohlídce Manhattanu?

Kde bydlíte?

Kousek od Sheridan Square. Proč?

Sám?

Jo.

Nemáte žádné, hm...

Ne, nemám žádné...

A byl to opravdu váš poslední desetník?

Ano, byl.

Jestli to byl opravdu váš poslední desetník,

a opravdu nemáte žádné, hm...

pak chci jít k vám, do bytu.

No...

V každém případě, zaskočte ke mně.

Rád vás uvidím.

Tak já přijdu, pane. Přijdu.

To je úžasné.

Co?

Že nemáte žádné peníze.

Já myslel, že jsem už slyšel všechno.

Sheridan Square, severozápadní roh.

A šlápni na plyn. To určitě.

A...

- Kolik? - Dolar a půl.

Tu máte.

Pokud na tom trváte.

Jsme tady.

Je to, hm... je to tu hezké.

Je to tu malé,

a pochmurné.

Chcete-li si projít moje knihy,

zastavárna je hned za rohem.

To je špatné.

Takhle se mi to líbí víc. Zvětšuje mi to pokoj.

Posadíte se?

Vezmu vám kabát.

Naším mottem je - - host má vždy pohodlí.

Ciťte se tu jako doma.

Budeme mít malý ohýnek.

Není nad hezký, otevřený plamen.

Opravdu?

Jo.

Borovice a kroutící se plameny,

věrný pes, pěkný bílý koberec z medvěda,

drobná žena, která ti přinese papuče...

- Nic, co se podobá na tohle. - Tak to nebude.

Něco k pití?

Nějaké pěkně teplé pivo?

Ne, děkuji.

Cigaretu?

Ano, dám si - Och.

Promiňte.

Děkuji.

Nějakou hudbu? Mohl bych otevřít okno

a poslouchali bychom rádio z ulice.

Ne, děkuji.

Postarám se o formality.

Proč to děláte?

Vy byste to měli vědět. Byl to váš nápad, přijít sem.

Styďte se.

Měl bych se stydět?

Styďte se, říkat takové věci.

Za co? Co je to za vtip?

Přijdete si -

Hej, nejste vy jedna z těch zlatokopek?

Zlatokopek?

Tak, proč jste sem přišla?

Chci se vás zeptat, jestli se se mnou neoženíte.

Pokud ano, dáte se něco z toho piva?

Ne.

Promiňte.

Teď mi to zopakujte, ale opravdu pomalu.

Chci se vás zeptat, jestli se se mnou neoženíte.

Proč?

Protože nemáte peníze.

Je to tak narychlo.

Já věděla, že mi neporozumíte.

Jo, přesně. Snažím se vás pochopit.

Víte, musím se vdát, a když jste řekl, že nejste ženatý, tak...

Slečno Jonesová, manželku zrovna nepotřebuji.

Ale potřebujete peníze. Mohli bychom se dohodnout.

Já budu mít manžela, vy peníze.

Chápete?

Ne.

Těžko se to vysvětluje.

Proč se musíte vdát?

Pokud se ihned nevdám za amerického občana,

pošlou mě zpět...

do bývalého Rakouska.

Už chápu.

A já si myslel, že mám problémy.

Je to bláznivý nápad,

no, mohli bychom uzavřít smlouvu.

Ještě mám nějaké peníze od mého otce,

no, jediná možnost, jak zde zůstat,

je vdát se za někoho.

Možná vymyslíme něco jiného.

Koneckonců, je to moje práce.

- Co děláte? - Jsem spisovatel.

Když někoho dostanu do potíží,

snažím se ho pak z nich dostat.

- Takže jste spisovatel. - Jo!

Dokážu vám to, tady -

potvrzení o zamítnutí ze všech stran.

Všude odmítli moje příběhy.

Stejně je to zábava.

A zkoušíte to dále?

Ne. Víte,

jsou věci, jako jíst a platit nájemné,

udržovat boty, aby se nerozpadly.

Obávám se, že literatura se bude muset obejít beze mě.

Copak to nechápete? Jestli opravdu chcete pokračovat v psaní,

můžete na to mít peníze.

To by byla moje část dohody.

Vaší by byla, vzít si mě.

To ne.

Nemožné.

Proč?

Mně, platit. Ne, lituji.

Dobrá.

Počkejte, kam jedete?

Nemá smysl s vámi mluvit. Jste prostě nepraktický.

Takže, nepraktický.

Udejte jediný dobrý důvod.

Mám dva dobré důvody: já jsem muž, vy jste žena.

To s tím nemá nic společného. Pokračujte.

Jste...

Vyzývám vás!

Dobře. Tak jo.

Sedněte si.

Posaďte se!

Takže mě vyzýváte, jo?

Dobře. Napište seznam.

Seznam? Proč?

Chcete se vdát, nebo ne?

Ano. Dokonce, i za vás!

Dobře. Praktický? Ukážu vám, kdo je praktický.

Takže. Můj nájem je 7 dolarů týdně.

- Zapište to. - Proč?

Chci zjistit, kolik potřebuju na živobytí.

- To nevíte? - Ne. Ano, já...

Ha! Prý praktický!

Nevadí. Zapište. 7 dolarů za týden. Máte to?

- 7 dolarů. - Praní prádla, za babku.

Praní prádla. Za babku?

Dolar, za dolar.

Jídlo 5 dolarů.

Ale to nestačí.

Mně, ano. Nejsem kapitalista.

Co dalšího.

Žiletky, psací stroj,

zubní pasty, mýdla a obálky.

Dejte to pod vedlejší. 5 dolarů.

5 dolarů za to všechno?

Dobrá, napište 4 a půl.

- Já spíš myslela... - 4 a půl. Zapište!

A to je vše.

A co cestovní?

Nejezdím nikam.

Cigarety. 30 centů za den, to je -

30 centů za týden. Dělám si je sám.

Dobře, přidejte je. Co nám vyšlo?

17 dolarů a 80 centů.

Řekněme 18 dolarů.

Řekněme 17 dolarů a 80 centů.

Dobrá. Každý týden vám pošlu šek na tuhle sumu.

Pošlete mi šek, každý týden.

V pořádku, budu si to evidovat.

Jestli něco ušetřím, vrátím to do nikláku, dobře?

Dobře.

Ruku na to?

Ruku na to.

Dobrá.

Teď se postarám o svou část smlouvy. Víte, co máte zítra ráno

- v deset hodin udělat? - Ne.

Jděte na radnici a opatřete povolení. Mám vás vyzvednout?

Ne, ne. Tam se setkáme.

- Nechcete, abych věděl, kde bydlíte? - To není důležité, no ne?

Ne. To není důležité.

Co se děje?

Jen myslím na ty povídky, které mi odmítli.

Žádná nebyla tak vtipná, jako toto.

Dva lidé, kteří se předtím nikdy neviděli,

se právě chystají, slíbit si, že se budou milovat, ctít a poslouchat.

Ale, co se týče nás, rozumíte tomu...

Jo, rozumím.

Nic z toho.

Bez lásky, důstojnosti, obětování.

Zavolám vám taxík. - Ne. Dobrou noc.

No, ale...

Bez lásky.

Žádná láska. Bez lásky.

Docela dobrý název příběhu.

Jo, co dělá po zbytek týdne?

Vsadím se, že nedělá nic.

Myslíš?

Co ty o tom víš?

No, já...

Koneckonců, je to má žena.

Jistě.

Jsi ženatý dva měsíce a nevíš, kde žije tvoje žena.

Jsi skvělý, jsi...

Nesmíš to uspěchat. Musíš jí dát trochu času.

Trochu času. Víc nepotřebuje.

Pak možná přijde dvakrát týdně.

Pak se možná začnou poznávat.

Přestaň se balamutit.

Proč by se neměli sblížit?

Koneckonců, je v cizí zemi. Pravděpodobně je osamělá.

Jo, je osamělá.

Vsadím se, že je teď osamělá.

Osamělá, opravdu?

Nevěřil bych, že je to možné.

- Co? - Jsi roztomilejší,

než včera.

Možná pomohly tvé květiny.

Jsou šťastnější než já.

Nemusí tě po tanci opustit.

Co je s kachnou, Maxi?

Za minutu bude hotová.

Děkuji.

Minuta může být dlouhá doba.

Zjistil jsem to přes den, kdy jsme nebyli spolu.

Ale teď jsme spolu.

Stále tomu nevěřím, žes tady, v bezpečí,

a nepošlou tě zpátky.

Je to pravda, každé slovo.

Jaks to udělala, Johnny?

Už se mě ptáš po sté.

Jo, a 99 krát dalas mi stejnou odpověď.

To je tajemství.

Nemám rád tajemství.

Slíbils, že nebudeme o tom mluvit.

Promiň, ale stále musím na to myslet.

Ale, už to dlouho nepotrvá.

Už jsem se rozhodl, Johnny.

Bylo to těžké rozhodnutí.

Chci se rozvést.

Jsi si jistý?

Určitě. Do dvou měsíců budeme svoji.

Barte, ne tak brzy.

Proč ne?

Já myslela, že rozvod je na dlouhou dobu -

rok nebo tak nějak.

Ne, V Renu stačí 6 týdnů.

- Ale, to je hrozně brzo. - Řekni, oč jde?

Nemůžu si tě vzít.

Proč?

Protože...

Protože...

Monsieur.

Proč ne?

Protože jsem už vdaná.

Monsieur!

Johnny!

Moje kachna!

Vítejte.

Jaké překvapení. O den dřív.

- Nemohla jsem počkat. - Opravdu?

Omlouvám se. Tohle nosím..

Promiňte. Hned budu.

Je to od vás hezké, přijít na zvláštní návštěvu.

Tohle není zvláštní návštěva.

Přišla jsem jen místo mého běžného dne.

Chápu.

Já, hm...

Přinesla jsem šek.

Položte ho na římsu. Jako obvykle.

Tak?

A od dnes to dělá týdně o 1 dolar méně.

Sám si peru.

Ale, to není...

O 1 dolar méně.

Výborně.

- Zlobíte se na mě? - Ne, to ne.

Nechci vás rozzlobit, zvláště, ne dnes.

Ne dnes?

Ne. Víte...

Doufala jsem, že si spolu promluvíme.

Opravdu? Já taky.

Váš kabát.

Máte nějaký nový druh parfému, že?

Ne, stále používám tenhle.

Dnes voní jinak.

Ne, je stejný.

Hodně jste toho napsal, Bille?

Něco vám ukážu.

Bez lásky.

Je tam všechno, Johnny, všechno, co vám chci říci,

no teď, nemohu.

Ne, Bille, teď to neříkejte.

Ale pokud je to dobré, mám právo je říci,

a já je řeknu, Johnny.

Ale...

Musím jít.

- Přijdu zítra. - Nechoďte.

- Musím. - To mi nevěnujete

ani 5 minut z týdne?

Bille...

Uvědomte si, že pro mě je to taky těžké.

Ale, chtěli jste se mnou mluvit.

Opravdu to chcete slyšet?

Samozřejmě.

Jde o tohle.

Chci se dát rozvést, hned.

Rozvést?

Prosím.

Je to jako otáčející se dveře -

manželství na jedné straně, rozvod na straně druhé,

a já uprostřed.

Promiňte.

Ale, chtěli jste, abych vám to řekla.

Tohle, ne.

Řekla jsem, že je to pro mě těžké.

Myslel jsem, že mi povíte něco jiného.

Co?

Nevadí.

Už jste to načal.

Byla bych šťastná, pokud byste mi to řekl.

Rychle jste pochytila americké způsoby.

Jednou se setkáme a řekněte mi: "Jak se máte?

Jmenuji se Jonesová. Vezmete si mě?"

Takže se vezmeme, a pak mi řekněte,

"Jak se máte? Jmenuji se Smithová. Rozvedeme se?"

Nechápu.

Jak víte, že po rozvodu budete šťastná?

Vím to.

Je v tom někdo jiný?

Ano.

K tomu nemám co říct.

Dobře, povolím rozvod, kdykoli budete chtít.

Děkuji.

Mně neděkujte. Měli jsme smlouvu.

Oba jsme podmínky dodrželi.

Teď je po všem.

Dobře, sbohem.

Sbohem.

- Ahoj, Jerry. - Nazdar, Bille. Jako obvykle?

Jo.

Tu máš.

Probudil ses?

Ne, byl jsem vzhůru.

Psal jsi celou noc, co?

Šlo to dobře?

Jedno slovo za druhým.

Mimochodem, říkal jsem o tom manželce,

a je celá blázen do toho. - Ó, nebalamuť mě, Jerry.

Ber nebo nech být, je to tak.

Jen říká, že je musíš dát dohromady.

Jak je to s nimi? Jsou ještě svoji?

Ani náhodou.

Co tomu brání?

- Dívka. - Nikdy se neusadíš,

pokud ji necháš takhle jednat.

- Jo, už jsem to zjistil. - Mluvím s tebou jako odborník.

22 let, stále stejná manželka, a máme 8 dětí.

Jo, jsi odborník.

Měl si toho chlapíka obléct do kalhot, to nebyl dobrý nápad.

Mohlo to být lepší.

Pokud je dáš dohromady, nemůžeš pochybit.

Běž spát.

Jo! Dejte je dohromady, ať můžeme všichni jít spát!

Haló?

Ahoj, Diano.

Našla jsi co?

Tomu nevěřím!

Ale ano, Barte. Ten člověk je strašně dobrý.

Kniha je ještě nedokončená,

ale, podle prvních pár kapitol, jde určitě o nový talent.

Jmenuje se "Bez lásky".

Líbí se ti to?

Jedná se o krásnou vídeňskou emigrantku,

která se provdá za mladého muže, kterého předtím nikdy neviděla,

jen aby zde mohla zůstat.

Cože?!

Řekla jsi krásná vídeňská emigrantka?

Ano, drahý. Je zamilovaná do jiného muže, staršího.

Taky ji miluje.

Kdože to napsal?

Jmenuje se William Smith. Opravdu ví, jak psát.

Samozřejmě, příběh sám o sobě je velmi nepravděpodobný.

Také si to budeš myslet.

Samozřejmě, velmi nepravděpodobný.

To není možné.

William Smith.

Ano. A měl by ses s ním setkat.

Setkám se s ním a to hned!

Je tady pan William Smith.

Uveďte ho.

Pan William Smith.

Těší mě, pane Kendricku.

Jak se máte?

Velmi rád vás poznávám, pane.

Těšil jsem se na setkání s vámi.

- Děkuji, pane. - To nestojí za řeč.

Samozřejmě. Malý postavou, spíše tlustý a plešatý.

- Promiňte, pane? - Nic, nic!

Řekli mi, že... Takže...

Neposadíte se?

Děkuji.

Byl jsem velmi překvapen vaším telefonátem.

Já byl velmi překvapen, když jsem četl váš rukopis.

- Máte o něj opravdu zájem? - Určitě.

To je dobrá zpráva.

Řekněte mi,

přesně, jako autor vydavateli,

odkud máte nápad pro vaši knihu?

Myslím, pro hrdinku?

Prostě přišla ke mně.

Tedy, prostě mě to napadlo.

Jen vás to napadlo. Chápu.

Je to štěstí, když vás něco takové napadne.

Ano, je.

To je docela neobvyklé. První romány bývají obvykle napsané na základě zkušeností.

Ne, ne, tenhle ne, nic takového. Ne, pane.

Prostě jsem ho vymyslel, to je všechno.

Takže, všechny postavy jsou vymyšlené?

Přesně tak.

Chlapec, dívka a druhý muž.

Ano, pane.

Pozoruhodné.

Mimochodem, váš popis druhého muže je trochu zmatený.

Ano, je.

Vlastně, tahle postava mi způsobila spoustu potíží.

Chci se ho zbavit, ještě před koncem příběhu.

Opravdu?

Nevidím na to žádný důvod.

Zdá se mi, že má v knize zřetelný význam.

Koneckonců, nic ho nemůže zastavit, aby získal dívku, s výjimkou -

Paní Kendricková.

Promiň, miláčku. Nevěděla jsem, že máš návštěvu.

To je v pořádku.

Promiňte!

Moje žena, pan Smith.

Pan William Smith.

Těší mě, pane Williame Smithi?

Jak se máte, paní Kendricková?

Jí vděčíme za to, že nás upozornila na vaši knihu.

Je naprosto fascinující.

Děkuji mnohokrát.

Je trochu nepravděpodobná,

no napsal jste to tak dobře, že vypadá naprosto pravdivě.

- Souhlasíš, Barte? - Ano. Rozhodně tak vypadá.

Nemůžu se dočkat konce.

Sám jsem zvědavý.

Jsou jen dva možné způsoby, jak ji ukončit.

Rozvedou se a mladík ji již nikdy neuvidí, nebo,

zůstanou spolu a ten druhý muž ji již nikdy neuvidí.

Kterému konci dáváte přednost?

Jsem kluk z venkova.

- Tedy, šťastný konec. - Ano, tak si to představuji.

Nesouhlasím.

Moderní román musí mít realistický konec.

Dívka se musí rozvést s tím -

dítětem a vzít si toho druhého.

Proč by to udělala?

Vím, co se jí líbí.

Tedy, chápu ji.

Je to krásná, okouzlující,

inteligentní mladá dívka.

Nemám pravdu, pane Smithi?

Určitě je. Chci říct, tak ji vidím.

Přesně.

Snad si nemyslíte, že inteligentní dívka

se vrhne do náruče mladého ničemy bez peněz?

Tak počkat, pane Kendricku.

Jen proto, že teď je nikdo,

neznamená to, že jím bude vždycky.

A nemyslím, že by byla šťastná s tím druhým.

Já si to myslím. Vidím ho dokonale -

Atraktivní, vzdělaný, významný člověk tohoto světa,

žádný holobrádek.

A rozhodně, ne starý! Ne, ne.

Ve skutečnosti se blíží jeho nejlepší roky života.

A navíc, má peníze, jistotu a pozici.

Přirozeně, dívka je do něj zamilovaná.

Ne. Tohle děvče, ne.

Proč ne?

Prostě nemůže milovat nějakou starou vycpanou košili.

Kdo je stará vycpaná košile?

Tedy, ano.

Ne. Něco takového by neudělala.

Nezahodí se s nějakou

vetchou starou opicí, jen proto, že je bohatý.

Snad si nemyslíte, že ten neotesanec, se kterým se zapletla,

je nějaký úlovek?

Nemá žádné vlastní peníze

a vezme je od ženy!

Dokonalý, přímý charakter, podle vás!

O jeho charakter se nebojte.

Vrátí ji každý niklák, který jí dluží.

Zachová se správně.

O něho se nestarejte. - Myslíte?

Dovolte, abych vám něco řekl! - Prosím, Barte!

Není nic,

co nelze probrat bez toho, abyste na sebe křičeli.

- Promiň, miláčku. - Omlouvám se.

Pro mě je velmi důležité, jak tento příběh skončí.

To je samozřejmé.

Zdá se, že je to též důležité i pro mého manžela.

Jasně,

že se o to zajímám, když uvažuji o vydání.

Přirozeně.

Vy to chcete vydat?

Samozřejmě, že chce.

Ještě si nevyplatil panu Smithovi zálohu?

Zatím ne.

Nejprve počkám, jaký bude konec.

Jak to skončí, je zcela záležitostí pana Smitha,

pokud víš, co tím myslím.

Tady to máš. Podepiš.

Počkej.

Čím dříve dostane peníze, tím dříve vyřeší konec.

Špatný řádek, drahý.

Ano. S-M-I-T-H.

- 100 - - Ne,

500.

500 dolarů.

Pro vás, pane Smithe.

Pro mě?

Ano.

To by vás mělo motivovat, přímo k cíli.

Určitě bude. A nejen to.

Teď opravdu mohu pracovat na tom šťastném konci.

Velice vám děkuji, paní Kendricková,

pane Kendricku, děkuji, pane.

Omluvte mě, plácám nesmysly.

No, musím teď udělat něco důležité.

Ach, tady jste.

Proč to bereš tak zatěžko?

Koneckonců, je to jen příběh.

Příběh?

Nebo je to tvůj životopis?

Ty to víš?

Po 3 minutách, co jsem vás slyšela.

Víš, Barte, jsi dost průhledný.

Prý je to láskou.

Miluješ ji, pravda?

Ano.

A ona?

Myslím, že ano.

To sis myslel, dokud si nespatřil jejího manžela.

Teď si nejsi tak jistý, že jo?

Samozřejmě, že jsem.

Chceš rozvod?

Rozvod?

Takže, nechceš?

Ano, asi jo,

ale, nechtěl jsem tě o to požádat.

Už nemusíš, já souhlasím...

No, musíš si být úplně jistý, že tě miluje.

Už nejde jen o tebe a o ni.

Je tu William Smith.

Je to její manžel. Též by měl mít šanci,

na své štěstí.

Alespoň, myslím.

Koneckonců, také se mě to týká.

Život s tebou se mi líbí.

Skutečně.

Nechci tě ztratit, pokud na to nebude dobrý důvod.

No, v den, kdy zjistíš, že tě skutečně miluje,

slibuji, že tě bez slova nechám jít.

Jsi senzační, Diana.

Nejsem, miláčku. Jen, rozumná.

Neberu to vážně,

pokud to ještě není vážné.

Nashle, drahoušku.

- Tady. - Děkuji.

- Šťastnou cestu. - Děkuji.

Pohlídám vám auto.

Netřeba. Tam, odkud přišlo, je jich spousta.

První dveře vpravo, pane.

- Vítejte, Bille. - Nazdar.

- Vejděte. - To je nápad.

Máte zde dost místa.

Páni! Není to špatné. Vůbec to není špatné.

Podívejme, klavír.

Hrajete na klavír? Já jo.

Proč jste tak překvapená? Čekala jste na mě, ne?

No, ano.

Dostal jsem dopis, abych přišel podepsat rozvodové doklady.

Ano.

Tak, co vás na tom překvapuje?

Zdáte se být dnes jiný.

To jsem,

a tohle je toho příčinou...

10 týdnů po 17.80, a všechno je tady, každá pence.

Teď jsme vyrovnaný.

- Co se stalo? - Nic moc.

Jenom jsem prodal malinkatý román, který jsem napsal ve volné chvíli.

Ale, to je skvělé!

Určitě mi to nějak pomůže.

To mi připomíná. Začněte se balit.

- Proč? - Jdeme pryč. Na výlet.

My dva jdeme pryč?

Potratil jste rozum. S vámi nikam nepůjdu.

Tak ne, co?

Chcete rozvod, nebo ne?

- Víte, že ho chci. - OK. Žádný výlet, žádný rozvod.

- Ale, Bille... - Teď mě poslouchejte.

Je naprosto v pořádku, když se vezme pár cizinců,

no, měli by se lépe poznat, než se rozvedou.

Co víte o mně?

Jsem jen pobuda, který se vámi nechá vydržovat. Aspoň jsem byl.

Teď jdete na výlet až k mému lesnímu vršku.

Na jak dlouho?

Není to moc daleko, jen několik hodin.

Tak, proč se musím balit?

Cesta bude prašná. Musíte se na to obléct.

Budete se chtít převléct na večeři,

mám tam kamaráda, dělá ty...

nejúžasnější... - Ale toto není součástí naší dohody.

Dohoda skončila v okamžiku, kdy jsem vás vyplatil.

Teď máme novou dohodu. Řekl jsem vám podmínky. Běžte se zbalit.

To neudělám.

Dobře, udělám to za vás.

Ne, to nemůžete.

Nedělejte to!

Přestaňte!

Nehrabte se mi ve věcech!

Mohli byste spolupracovat. Zdržujete rozvod.

To je lepší.

Tak.

Chcete tohle?

Tohle?

Ne!

Ne. Jak chcete.

Stejně byste mohla přiložit ruku k dílu.

A je to.

Jste... jste strašný!

To proto, že mě neznáte.

Proto se musíme seznámit. - Ne a ne.

Ne, ne, žádná pomoc.

Přece víte. Žádný výlet, žádný rozvod.

Mnohem lepší.

Mám je přibalit?

Dejte mi to.

Co ti o tom víš?

No tak... hlupáku!

Jste krásná.

Zkuste tenhle.

Fajn. Upravená?

Pan a paní Smithovi opouštějí město.

Je to úžasné,

jezdit krajinou na jaře...

Se svou ženou.

Jak to působí na vás?

- Jakpak asi. - Jakpak asi.

Já věděl, že změníte názor, jen co vyrazíme na cestu,

ale to ještě není všechno.

- Ne? - Ne.

Cvrčci vás uspí, a ptáci probudí...

v 6 hodin ráno.

Ráno? Řekl jste, že se večer vrátíme domů.

Nic takového.

Kam jdeme?

Nechte se překvapit.

A pokud se chcete ještě dnes vrátit domů, můžete.

Slibujete?

Slibuji.

Proč tu zastavujeme?

Vždycky tu zastavuji, když jsem na líbánkách.

Pojďte.

Už jdu.

Zamilujete si to tady.

Asi jo.

Teď brebtáte.

Cože, William Smith?

Jak se máš.

- Ahoj, Bucku. Rád tě vidím. - Také tě rád vidím, Bille.

- Chyběls nám. - Rád se sem vracím.

Bille?

Nechala jsem tašku v autě. Budeš...

Zajisté.

Promiňte. Kde je telefon?

Pocahontas.

Děkuji.

Haló? Chci New York.

Co si dáš, Bille?

To nejlepší, dvakrát.

Hned to bude.

Ano, pana Kendricka. Je to velmi důležité.

Haló?

Johnny.

Sháním tě celé odpoledne.

Všechno se vyřešilo.

Moje žena souhlasí.

Můžeme se vzít, hned po rozvodě.

Poslouchej mě. Unesl mě. William Smith.

Cože?

Proč jsi s tím souhlasila?

Kvůli mně?

Ale, to je hrozné.

Kde jsi?

Hned tam jedu.

Kde to je?

Jo. Jo.

Jo. Hned jsem tam.

Rychle, Barte.

Vaše peněženka.

- Děkuji. - Pojďte, budete překvapená.

- Kam jdeme? - Zde.

Johnny, tohle je Buck. Bucku, to je Johnny.

- Jak se máte. - Tady, napijte se.

Ne, děkuji.

No tak. Je to dobré na trápení.

Opravdu, nechci.

Je to jen jablečný mošt. Buck ho sám dělá.

Neublíží ani dítěti. - Do toho.

Příjemné?

Vidíš? Dobré, že?

Na pana a paní Smithovi.

To je ale dobré. Tady, Bucku.

Nic takového.

Pokud jste svoji, jde to na mě.

Mám pravdu?

Nelze to zpochybnit. Díky za nápoj.

Jdeme, Johnny.

Kam?

Do auta.

Pojď. Nashle, Bucku.

Nashle. Hodně štěstí.

Vypadají tak klidně.

Jdou domů.

Je zde krásně.

Jsem rád, že se vám tu líbí.

Babičku vždycky najdu na stejném místě.

Chvíli počkejte.

Tady je tvůj rodný vnuk. Vrátil jsem se.

Už bylo načase.

Vlasy učesané?

Ano.

Ruce čisté?

Podívej se. Jo.

Nejsou špatné.

Ještě dost dobré na polibek.

Udržíš tajemství, Willie?

Na mou duši.

Chyběls mi. Nerada to říkám, ale, je to tak.

- Dobrý důvod na polibek. - Přestaň.

Kde je tvoje dobré vychování, nechat dívku v aute?

Já zapomněl. Johnny?

Chci ti představit svou babičku.

Těší mě.

To jsem tě lépe vychovala.

Ach, ano. Slečna Jonesová,

stručně, Johnny.

To je lepší. Posaďte se, ať na vás vidím.

Děkuji.

Pěkná, co?

To mi nevadí.

Když zestárnete, neradno plýtvat časem.

Když jsou lidé hezký, tak jim to povězte.

A vy jste hezká.

Po celý čas jsem to chtěl říct.

Tak, proč jsi to nepověděl.

"Jací blázni jsou tito smrtelníci"

Kdo, já?

Ne. Říká to moje výšivka.

Jak krásná.

Uvidíš ji po celém domě.

Dělám to ráda. Chrání mě před neštěstím.

Znáš to, o Satanovi a nečinných rukách, ne?

Slyšela jsem o nich.

Proto se stále něčím zaobírám.

Nechcete se osvěžit před večeří?

Ano, ráda.

- Zavazadla jsou v autě? - Už jdu pro ně.

- Řekla jsem vám, že se mi líbíte? - Ne, ale, budu ráda.

Nebudu více mrhat čase. Líbíte se mi.

Jaký krásný dům!

Jsem ráda, že se vám líbí. Já jsem na to již zvyklá.

- Chcete se porozhlédnout? - Mohu?

Domy jsou jako lidé, nemyslíte?

Buď se vám líbí, nebo ne.

Chápu.

A teď se tu cítím jako doma.

Je to opravdová zkouška.

Tuhle výšivku jste také dělala?

Varovala jsem vás. V tomto domě se jim nevyhnete.

Někteří jim říkají přísloví. Já jim říkám zdravý rozum.

Koneckonců, čas zahojí všechny rány.

- Opravdu? - Bez diskuze.

Není o čem debatovat.

Proto tolik přetrvávají,

protože, jsou pravdivé. A pravda přetrvá.

Možná jste neměla důvod pochybovat.

Váš zdejší život musel být, vždy tak příjemný.

Není ženy na světě,

která by někdy nepochybovala.

Narodí se vám mrtvé dítě,

manžela zabije padající strom,

povodeň pokryje tvoje pole

a vy hladovíte celý rok.

Tohle všechno jste prožila?

Součástí života je boj proti osudu.

Žena není ničím, dokud ho nepřemůže.

Trvá to dlouho, než zjistí, že je to pravda.

Děkuji, že jste mi to řekla.

Teď budete chtít jít do svého pokoje.

Pokud vám Willie přinesl vaše věci...

Jsou tady.

Ukaž jí pokoj pro hosty. Tvůj na tebe stále čeká.

Večeře bude za chvíli. - Máme hlad.

Kdybychom věděli, že přijdete, měli bychom pro vás opravdové jídlo.

Přesto, hladovět nebudete.

Charlie Gebhardt?

Tady, madam.

Tohle je slečna Jonesová. Charlie Gebhardt.

- Těší mě. - Jak se máte?

Řekni Martě, že můžeme začít.

Ano, madam.

Charlie je nejlepší polnohospodářský dělník ve státě.

Udělá pro vás cokoliv.

Martho, můžeš.

Už jsi mluvil s Williem?

Zvládli jsme to přes den.

Jsme ti vděční, Otče náš, za všechna tvoje milosrdenství,

a uvědom nás, abychom dbali potřeb jiných.

Skrze Ježíše Krista, našeho Pána, amen.

Dobrý den, Martho.

Willie.

Slečna Jonesová, Martho.

Mohla by tu načas zůstat, oblíbí si tvoje vaření.

Pokusíme se ji vykrmit.

O to se nebojte.

Je v pořádku tak, jak je.

Jak vidíte, Martha sní, co sama uvaří.

Mohl bys trochu přibrat.

Ne, ne. Držím dietu.

Dietu!

Dejme se do toho.

Začínáme modlitbou, Johnny.

Končíme dobrým brandy.

A pak jste si něco užili.

Co je to za brandy?

Ostružiny, babiččina specialita.

Ostružiny pustí hodně šťávy,

pokud je protlačíte a necháte je odstát.

Je to stejné jako u žen.

Charlie Gebhardte!

Jen jsem nahlas přemýšlel, madam.

Snad jsem nespala.

Willie, Johnny, kde jste?

Tady jsme.

Proč jsi mě neupozornil?

Něco jsem ti chtěla říct.

Co to bylo?

Ano, už si pamatuju.

Moje nová výšivka. Pamatuješ?

Jo, jo. "Jací blázni jsou tito smrtelníci"

Připomíná mi to tebe.

O tom nepochybuji.

Jsi blázen. Ne, žebys byl jediný.

Spousta dalších dělá totéž.

A co my blázni děláme?

Chlapci jako ty, vesničané, vyrůstají na farmě,

a země jim poskytuje sílu a štěstí.

Pak to vše odhodí a vyrazí do města.

Proč to dělají, Willie?

Snad, ctižádost.

Ctižádost.

Po zbytek svého života, mají jen jednu ctižádost:

vydělat peníze na nákup farmy.

Většina z nich nikdy -

nikdy nenajde štěstí, které předtím opustili.

Kdysi jsem vydržela až do západu měsíce.

Teď už ne.

Jen seďte. Stále mohu vstát bez pomoci mladých lidí.

Prosté věci jsou všechno, na čem záleží...

Semínka v dobré půdě,

déšť a slunce, aby vyrostli,

dřevo na oheň, když přijde sníh,

takovouhle noc,

pár dobrých sousedů,

prosté lidi, slušné, věrné, upřímné.

Na jiném nezáleží.

Dobrou noc, Johnny.

Dobrou noc.

Nemusíš být blázen, Willie. Stačí se jen rozhodnout.

Dobrou noc.

Dobrou noc.

Líbí se vám tady?

Ano.

Sem patřím...

Jednou se vrátím a zůstanu.

Budete zde šťastní. Každý by byl.

Jsem teď docela šťastný.

Musíte být.

Musí být úžasné vědět, že vám vydají knihu.

Je to vaší zásluhou.

Mojí?

Jo.

Psal jsem o něčem, co jsem opravdu procítil.

Předtím jsem psal

o věcech, které jsem neznal,

nebo, jsem jim nerozuměl.

Proto mě všude odmítli.

Už nebudou. Budete úspěšný.

Odteď,

chci psát o věcech, kterým rozumím...

O dětech, se kterými jsem vyrůstal,

o babičce, o Marthe a Charliem.

Líbí se vám?

Mám pocit jako, kdybych je znala odjakživa.

Ale vás...

Jako bych vás poznala poprvé.

O tom to je, Johnny.

Jak jsem to řekl.

Je naprosto v pořádku, když se vezme pár cizinců,

no, měli by se lépe poznat,

než se rozejdou.

Stále to chcete?

Nejsem si již jistá.

Je pozdě.

Chceš jít dovnitř?

Johnny? Johnny?

- To jsem já. - Ano?

Zapomněl jsem zabalit zubní kartáček. Tady máš nový.

Myslel jsem, že jestli ještě nespíš, měla bys ho mít.

Děkuji.

No, je to jediný důvod, proč jsem přišel

a zaklepal na dveře. Tak, abys ho měla a...

Mohu pro tebe ještě něco udělat? - Ne, děkuji.

Ne? Myslel jsem, že se zeptám.

Dobrou noc.

Dobrou noc.

Bille?

Ano?

Zapomněls mi dát zubní kartáček.

Nejde otevřít okno?

Je tu trochu dusno, ne?

Jo, je tu dusno.

V těchto starých domech se mnohokrát zaseknou.

Ano, mnohokrát se zaseknou.

Určitě je odtud nádherný výhled.

Jo, já vím.

Opravdu?

Ano. Dívala jsem se, než jsi přišel.

Jen jsem se chtěl ujistit, zda sis toho všimla.

Spousta světlušek, hm?

Hned je krajina hezčí.

Určitě jich musí být spousta.

Ano, jsou velmi pěkné.

Jsem rád, že se ti líbí.

Takže...

Nic jiného nepotřebuješ? - Ne.

- Víš toho hodně o světluškách? - Obávám se, že ne.

Ve skutečnosti, je to docela zajímavé.

Všechny ty světýlka, opravdu něco znamenají.

Dávají si navzájem znamení.

A způsob, jakým to dělají...

Nic jsem neřekla.

Ne.

Oni...

Sameček vždycky ví, na čem je.

Vysvětlím to trochu podrobněji.

Když chce samička dát najevo,

že ho má aspoň trochu ráda,

bliká světýlkem v přesných dvousekundových intervalech.

Velmi chytré. To časování.

Že jsou dost chytrý? - Jo.

Dobrou noc.

Vždycky jsem si myslel, že je to chytrý...

pro světlušku.

Jo, ještě něco.

Pokud se budeš v noci bát, zakřič,

jsem přímo na druhé straně.

Ještě něco?

Přece. Pokud se v noci probudíš, tady je baterka.

Dám ti ji k posteli.

Teda, jestli se bojíš.

Nemyslím, že se budu bát.

Jen pro případ, že ano.

Všechno ostatní je v pořádku? - Zcela.

Dobrou noc.

Bille?

Ano?

Slyšíš mě?

Ano, slyším.

Dnes jsi byl velmi milý.

Co jsem udělal?

Představils mně jako Jonesovou.

Tak jsi to chtěla, ne?

Ano.

Dobrou noc.

Dobrou noc.

Johnny?

Ano?

A víš, Johnny,

proč jsem tě tak představil?

Vím.

Pokud na poprvé neuspějete, zkoušejte to znovu a znovu.

Johnny?

Ano?

Máš ráda poezii?

Ano.

Dlouho mi nejde z mysli jedna básnička.

Napsal ji Christopher Marlowe. [anglický alžbětinský dramatik]

Poslouchej.

"Buď mojí láskou a pojď se mnou žít,

"pojďme všech radostí důkazem být,

"ty kopce a údolí, úžlabiny, lány,

"lesy či strmé hory budou nám dány.

"A udělám ti postele z růží

"a tisíc kytic z vůní.

"A"... něco, něco, něco, něco,

"A jestli potěšení pro tebe budu mít,

buď mojí láskou a pojď se mnou žít" [Zamilovaný pastýř své milé - 1599]

Tohle napsal před 300 lety.

Co je zas tohle?

Co je, Bille?

To je v pořádku. Někdo klepe na dveře.

Nemyslím tvoje dveře. Dveře dole. Někdo klepe.

Ztichni. Už jdu.

Ruší lidi uprostřed noci.

Tohle by se světlušce nikdy nestalo.

Pane Kendricku. Kde se tu berete?

Víte dobře, proč přicházím, vy...

Nemyslel jsem, že vás to tak rozruší.

Neměl jsem moc příležitostí psát, ale, tady, pojďte dál.

Cože?

Ještě jsem nic nenapsal,

no, možná budete rádi, když vám řeknu,

že jsem udělal nejdůležitější krok,

k vyřešení toho šťastného konce.

To, opravdu?

Ano. A myslím, že je to na dobré cestě.

- To, opravdu? - Ano, pane.

Kde je?

Kdo?

Johnny!

Johnny, jsem...

To je...

Co chce, Willie?

Chci svou snoubenku!

Tak moment. Co se to děje?

Cože... Nejste ten další...

Vy, hm...

Jak víte, že je tady?

Zavolala mi a já vás sledoval, ty zloději.

Tak tohle jsi dělala v Pocahontas, co?

Johnny, nestůjte tu v noční košili. Vraťte se nahoru.

Vy nechutný, starý opilče, tohle není silnice.

Vykopni ho, Willie. - Madam! Co tím myslíte?

Neříkejte mi "madam".

Nestůj tu jako atrapa. Šoupni mu jednu do nosu.

Jdi zpátky do postele!

- Co? - Jdi zpátky do postele!

- Bille, pan Kendrick... - Neslyšela jste, co říká Willie?

Jděte! Postarám se o to.

Takže. Co chcete dělat s mojí manželkou?

Co chcete dělat s dívkou, kterou si vezmu?

- Už ne. - Poslouchej, ty laciný únosce.

Toto manželství můžu zrušit, je tak... Jen tak.

Věnoval jsem ji své nejlepší léta. Může mít všechno, co chce.

Mám jednu otázku.

Řekněte pravdu, nebo vás zabiju.

- Dejte ruce pryč. Pomoc! - Poslouchejte!

Řekla vám Johnny, abyste vydal mojí knihu? Řekla?

Vaší knihu? Ne.

Ne, ale byly to vaše peníze, že?

Byli to vaše peníze, ze kterých jsem po celou dobu žil.

Ne. Moje žena si vaši knihu oblíbila.

Obvykle vydám to, co se jí líbí.

Počkat. Diana věděla, že se to stane. Zařídila to.

Proto vám dala 500 dolarů.

Jaká to žena!

Vrátím vám všechny peníze, každou penci.

Teď vypadněte, než vám někdo ublíží.

Ale já miluji Billa. Miluji ho.

Řeknu mu to.

Radši to řekněte tomu druhému.

Bille, já...

Jo, a pokud se chce vrátit s vámi, vezměte si ji s sebou.

Bille, ne!

Johnny, čekám.

Řekněte mu to, rychle.

Nazdar, pitomečku.

Jak ti je, hlupáčku.

Konec dobrý, všechno dobré.

Překlad anglických titulků >il classico< 2017.