Original subtitles

Digulleville v Normandii.

Jméno na zažloutlém školním sešitě.

To byla moje první stopa.

Druhá byla jen maličká, vešla se mi do kapsy.

Byl jsem si jistý, že tady o své minulosti zjistím víc.

Jeďte rovně a pak zatočte doleva.

Všechny cesty tu vypadají stejně.

Díky tomuhle sešitu jsem vás našel.

Podívejte se.

PAULO GRANVAL JE MŮJ PŘÍTEL, PRACUJEME NA FARMĚ U MONIQUE.

JOSEPH GABEUR DIGULLEVILLE, ROK 1950

Vzpomínáte si na něj?

Tehdy se krajinou toulali nádeníci.

Z války se hodně mužů nevrátilo

a na statcích se hodila každá ruka navíc.

Tak jsme se potkali. Už je to 40 let.

Mně bylo 17.

Je tu někdo?

Haló, jste tu?

Co chcete?

Nejdřív jít dovnitř, kdyby to šlo.

Co je to za rámus?

Nějakej mladík! A co chcete?

Hledám práci.

- Hledá práci. - Řekni mu, ať počká.

Pardon. Houser to tu hlídá zodpovědně.

Je lepší než pes.

Co chcete?

Hledám práci. Řekli mi, že možná pochodím u vás.

Kdo to říkal?

Potkal jsem ho na cestě, vedl kobylu.

Starý Grégoire.

- Co umíte? - Všechno…

Obstarat koně a zabít prasata, dojit.

Kde jste pracoval předtím?

Krav mám sedm.

A varuji vás, jsem přísná. A mám ráda pořádek.

Tady se to skví čistotou.

Doufám, že nejste lenoch.

Takže mě berete?

Budíček v 5:30, ubytování, praní prádla, strava a 200 franků na den.

Budete spát v pokoji nad chlévem.

Beru.

Tahle je Quail,

dává nejvíc mléka. Je jí 12.

Opatrně, občas kope.

Josephe!

Nadojte dva kbelíky na máslo a na sýr.

Umíte dělat sýr?

Jistě.

Zdravím.

Dobrý den.

- Ty jsi tu novej? - Ano.

Myslel jsem si to. Pomáhám tu každý den.

- Já jsem Paulo. - Joseph.

Dělej, Paulo! Jdeš zase pozdě.

Pak tě tu provedu.

Dobře.

Takže chodíš od farmy k farmě?

Práce je tu rozhodně dost.

Bombardování v roce 1944 tu nadělalo dost paseku.

Hodně lidí už se nikdy nevrátilo.

Syna té staré paní, manžela Monique,

jsme už taky neviděli.

Proslýchá se, že války využil, aby zdrhl.

No jo.

Ještě že má mě, abych jí tu pomohl.

Už je dlouho sama?

Asi šest nebo sedm let.

Povídá se, že má něco se starostou, tomu to tu patří.

Ale nikdy jsem je neviděl.

Nekoukej, kde co lítá, a přilož ruku k dílu.

Tuhle oškubej.

A co z toho bude?

Co chceš. A přidej pár brambor.

Zastavíš ty se někdy?

Můžeš mi pomoct. Ještě tu jsou dvě.

O drůbež se stará Monique.

Nikdo další na ně nesmí sáhnout.

A tamhle?

Tam bydlí Jeanne, dcera Monique.

Chce bydlet sama, bez matky a Prudence.

Prudence je ta stařenka.

Je moc milá.

Ráda si poslechne klepy z vesnice. Dokonce mi za ně platí.

Ale potají. Monique je držgrešle.

A ty jsi teda snoubenec Jeanne?

Ne. Jeanne je učitelka a život na statku ji nebaví.

Má radši město.

S lékárnicí Angèle často jezdí do Cherbourgu.

Ale hele, kdo je potřebuje.

Ale hele, koho to vůbec zajímá.

- Dobrý večer, mami. - Dobrý večer, dcerko.

- Máš se dobře, babi? - Dobře, drahá, a ty?

Máš zase špinavé brýle.

Takhle si zničíš oči.

Já vím, ale mám ráda, když je čistíš ty.

Ano, vstupte!

- Dobrý večer. - Dobrej.

Osušte si ruce, Josephe.

Joseph, nová výpomoc.

Já jsem Jeanne.

Ukažte.

Tady se posaďte, to bude vaše místo.

Omlouvám se, že pracuji u večeře, musím to opravit.

Beze všeho.

Jeanne je učitelka. V ročníku byla třetí nejlepší.

Učí v malotřídce.

Tak má hodně práce.

Je to hezká práce.

- Chcete trochu? - Ne, díky.

Chodíš na mši, Josephe?

Nemám moc čas.

Můj manžel nikdy nevynechal.

Umřel v roce 1917, za války.

Byl to ještě mlaďoch. Tak ve tvým věku.

Podívej…

Byl to zlatej člověk, můj Pierre.

Zlatej člověk.

Umřel brzy, tak tě nestihl podvést.

Monique, to už je minulost.

V kostele už jsme nebyli celou věčnost. Na oltáři je novej kříž.

Křížů je dost na hřbitově.

Do kostela půjdeme na Velikonoce.

Vezmu vás, jestli chcete.

To bys byl moc hodnej.

Josephe, když chvíli neposedíte,

zajděte do města zjistit, jestli už je hotový nový postroj.

Chudák starej Saucey, má starosti.

Nemá teď moc objednávek. Tak tak si vydělá na živobytí.

Jak to víš? Vždyť do vsi už skoro nechodíme.

Nebyl to náhodou Paulo?

Saucey měl pro mě vždycky slabost.

Tím líp, třeba nám dá slevu.

Dobrý den.

Promiňte, kde najdu sedláře?

Rovně a na konci vesnice doleva, to už poznáte.

Dobrý den.

Co potřebuješ, synu?

Jsem tu pro postroj pro Monique Gaillardovou.

- Máš naspěch? - Ne.

Odkud jsi?

Tak trochu odevšad.

Zůstávám tam, kde jsem potřeba.

Jako já. Práce moc není, a tak ji hledám sám.

Ale už mi není tolik co tobě,

tak mě to unavuje.

Lidi už chtějí věci jen opravovat.

„Traktory“, o ničem jiném teď nemluví.

A přitom jsou mnohem dražší.

Starosta se rozhodl jít příkladem.

Objednal si, jak tomu říká, „Massey-Fergusson“.

A je to!

Hotovo.

Udělala dobře, že si ho objednala.

Bude to mít na celý život.

I míry jsem kobyle bral sám.

- Chceš pomoct? - Ne.

- Nezapomeň si tady tu flašku a tabák. - Jo, jo.

Hyjé!

Dobrý den.

Šup, šup!

Tahej!

Maurici, musíme si promluvit.

- Brýtro, Jeane. - Dobré, Aimé.

Víš, že Monique má novýho nádeníka?

Musel bych bejt hluchej, abych to nevěděl.

Byl dneska dělat na poli, v Digulleville.

A proč by mě to mělo zajímat?

Myslel jsem, že by mohlo.

Koneckonců je ten statek tvůj.

No a?

Jestli je stejnej jako ty dva ožralové předtím,

tak to Monique spíš lituju.

Jenže tenhle je jinej.

Je to kus chlapa. Vypadá fakt dobře.

A hodně toho zastane.

No, Aimé, z tebe se snad stal teplouš!

Šup.

Dobré ráno, Monique.

Maurici!

Co vy tady tak časně?

Jel jsem okolo.

A napadlo mě zajít na sklenku cidru.

Dobrý nápad.

Josephe, tohle je Maurice Lecouvey, starosta.

Dobrý den.

Máte novou výpomoc?

Už se to k vám jistě doneslo.

Asi ano.

Paulo, pokračuj s Josephem, prosím.

Věděl jsem, že přijde.

Chtěl vědět, jak vypadáš.

Vážně? Proč?

Kvůli paní domu.

Chce mít o všem přehled.

Má svou hrdost.

A má rád Monique.

Hned je tu veseleji, že?

Vyplnila jsem ti žádost o důchod. Stačí to jen podepsat.

Už měsíc máme od tvý matky pokoj. Zázrak!

Uvidíme se večer.

Nezapomeň na prášky. Odpoledne máš sníst dva.

Neboj.

Tak chlapi, koňům odzvonilo.

- Co tomu říkáte? - Je to krása!

Nádhera! Že, Monique?

Půjčíte nám ho, Maurici?

Pronajmu. Není to levná sranda.

Já radši zůstanu u Génoise.

Grégoire, časem to pochopíš, v tomhle je 30 takových koní.

Koně ti dělají i společnost

a taky z nich máš hnůj.

Tohle asi nejezdí na oves.

Co budeš dělat s ovsem?

Prodám ti ho!

Co až se to porouchá?

Seženu mechanika. Poradím si.

Jdeme dovnitř. Tuhle rundu platím já!

A hele, Lecouvey.

Hajzl. Nechával nám zašívat kapsy, abysme víc pracovali.

Pracoval jsi pro něj?

Jo, za války. To tehdy jsem spadl ze žebříku.

Máš oheň?

Snad nejste unavení, hoši?

Ještě, že vás neplatím já!

Vidíš? Ví přesně, kdy si stará dává šlofíka a Monique je sama.

Určitě s ní píchá.

A co je tobě po tom?

Stejně to neplánuješ říct Prudence.

To ne, máš recht.

Proč s námi nevečeří Jeanne?

Má moc práce.

Ráda se zase podívám do vsi.

Jeanne le Hodeyová a Florentine Maryová se po mně prý ptají.

Už nechodím ani na hřbitov.

A hrob vypadá zanedbaně.

Do toho jim nic není.

To ti zase řekl Paulo?

Zase ty klepy. Běž už spát.

Ráno se ti nebude chtít vstávat.

Dobrou noc, Josephe.

Myslíte si, že jsem na ni moc přísná?

Má štěstí, že tu s námi může být.

Ne každý by ji tu nechal.

Proč odešel?

Kdo?

Váš muž.

Manželovi je dobře tam, kde je.

Pořád na něj myslíte?

To není vaše věc!

Jen tu pracujete, Josephe.

Tak dobrou noc.

Dobrou noc.

Josephe…

Podívejte se, jestli je zavřený kurník.

Možná jsem zapomněla.

Ahoj, mami.

Ahoj, dcero.

Včera ses vrátila pozdě.

Nemohla jsem usnout.

Bruno mě s Angèle pozval na večeři.

Do restaurace? Užili jste si to?

Ano.

Převezme právnickou kancelář po otci?

Je to dobrá partie. Ale neuspěchej to.

Nejsem jeho typ, to spíš Angèle. A on zas není můj.

No, Angèle je každýho typ, ne?

Přestaň mami, nezačínej zase s Angèle.

Holka jedna!

Moc vám to nejde.

Co to s vámi dnes je?

Musíte se naučit ten grif.

Položit dovnitř. Otočit.

Položit dovnitř. Otočit.

Stačí, že mi je rozbíjí Paulo. Zkuste to.

Ještě jednou.

Paní Gaillardová!

Ano?

Máte moje prádlo?

Pojďte dovnitř.

A kde je?

Pojďte nahoru.

Vyprané věci máte za sebou.

Kdo to jde s Prudence?

Joseph, mámina nová výpomoc.

Pozor.

Skvělá rána, starosto.

Tady je mnohem líp než v kostele.

Ale dneska jsi měl jít.

Proč?

Monique vzala toho novýho.

Je vůbec možný, že starosta něco neví?

Copak není jasný, že s ní šoustá?

Je mnohem mladší než ona.

Šukat šéfovou je vždy vzrušující.

Kurva.

Sereme na to. Pojď, jdeme se napít k Augustovi.

Hele, podívej.

Platím, Auguste.

Díky, Maurici.

Dobrý den.

Zdravím. Jak že se jmenuješ?

Joseph.

- Jak se daří? - Dobře.

- Gastone. Daří se? - Jde to, Maurici.

Monique…

Dostali vás pánbíčkáři?

Modlily jsme se i za vás.

To kdybych věděl, tak bych šel, dokonce i na přijímání.

Jeanne, jak se dětem líbí občanská nauka? Je důležitá.

Líbí. Učí se, jak to v životě chodí.

Ale otec Dutroit není rád, že má o hodinu méně na náboženství.

Pořád má celou hodinu! Je potřeba se umět rozdělit.

Prý nezbývá čas na milosrdenství.

Milosrdenství! To může říct jenom kněz.

Spravedlnost je víc než milosrdenství, drahá.

To se lehko řekne, když vám patří půlka kraje.

No tak, já ji přece neukradl.

Kněz má pravdu. S milosrdenstvím začínáme u sebe.

Jeanne!

Monique, zvu vás.

Co byste ráda?

Něco si zahrát, nebo radši něco na chuť?

- Něco na chuť. - Tak tedy na chuť.

TANČÍRNA

Dobrý večer. Děkuji.

Támhle jsou.

Kdo je to s Jeanne?

Bruno, budoucí právník. S Angèle a Jeanne jsou pár.

Tři jsou pár? Umíš vůbec počítat?

Žádnou sis nevyhlídl, Paulo?

Zatím ne.

A vy, Josephe?

Já nikoho neznám.

Zatančil bych si s Paulem, ale to se nehodí.

Znáte moji matku.

A to by se hodilo, abych tančil s ní?

Mně by to nevadilo.

Nejsem Lecouvey.

Jeanne, pojď.

Jsem rád, že znovu kandiduješ. Co plánuješ udělat ohledně daní?

Snížím je!

Jsem Angèle, od Jeanne.

- Dobrý večer. - Dobrý večer.

Zatančíte si se mnou?

Jedině když to bude valčík.

Běž jim říct o valčík.

Tak mazej!

Můžete zahrát valčík, prosím?

Překvapilo vás, že s vámi tančím?

Ano. Po tom, co všichni říkají.

Kdo všichni?

Někteří tady.

A co říkají?

Že jezdíte do města za tím, co tady nenacházíte.

Do prdele!

Na zdraví!

Jste v pořádku, Monique?

Pozornost od starosty.

Děkuji vám.

Je to malé město. Nic se neutají.

Vsadím se, že si všichni myslí, že se spolu vyspíme.

To mi lichotí.

Tak proč mě nepolíbíte?

Nechala byste se políbit od čeledína?

Pokud umí dobře líbat, ano.

Můžete znovu?

Půjdeme ke mně?

První večer nikdy.

Proč?

Ráda provokujete.

Vás ano!

Stejně půjdu ke zpovědi a všechny mé hříchy…

- Chodíte často ke zpovědi? - Často.

Tak aspoň pro jednou knězi ušetříte práci.

Co to děláte?

Mám strach, aby se to nezanítilo.

Chtěla jsem to před spaním zkontrolovat.

Měla jste říct, udělal bych to.

Chcete pomoct?

Ne, není potřeba.

Bylo tam ještě plno?

Ne, už se rozcházeli.

Aspoň jste se nenudil. Angèle se rozhodně nestydí.

Ne.

Je to vše? Půjdu spát.

Josephe!

Chtěla jsem vám říct…

Co?

Omluvit se za včerejší večer.

Možná jsme si vše úplně nevyjasnili.

Tenhle statek. Je tu hodně práce.

A čas strašně letí.

Všechno jde tak rychle. Už je jaro. Je…

Co byste ode mě chtěla?

No tak. Poslouchám.

Jsme sami.

Co byste chtěla?

- Co chcete? - Ne.

- Tohle chcete? - Ne.

- Ale ano. - Ne!

Ale ano.

Josephe.

Dobré ráno.

Dobré ráno.

Dobré ráno vespolek.

Je tam hrozná zima.

Dal bych si kafe, než půjdu.

Posaď se.

Tak co, jaký to bylo? Jak tančí Angèle?

Copak ty nic nevíš?

Ty, taková drbna. Jsem v šoku!

To si neumí prádlo odnést sám?

Měla jsem čas.

Pro Fernanda jsi to nedělala.

Kvůli němu se tu všechno posralo!

Teď si musím najímat pomoc. A nádeníkům se platí.

A pere se jim prádlo!

Věnuj se práci! Pěkně to flákáš.

A nekuř. Ještě to tu zapálíš.

Neser. Děláš, jako by ti to tu patřilo!

Možná jo!

„Má matka a sestra…

obědvaly,

každá ve svém pokoji.“

„V 11:30 se zvonilo k obědu, který se podával v poledne. Tečka.“

Ano?

- Dobrý den. - Pojďte dovnitř.

„Se zvonilo k obědu,

který se podával v poledne.

Tečka.“

- Vsadím se, že máte žízeň. - Ano.

A vy nemáte žízeň,

po takovém přednesu?

Ano.

To je Noemova archa?

Dala mi ji babička, když jsem byla malá.

Je to skoro jako statek.

Akorát že zvířata jsou v párech.

Pěkně po dvou.

Tenhle je sám.

Druhého jsem ztratila.

Vyrobím vám nového.

No to snad…

- Máte fotoaparát? - Zrovna jsem ho koupila.

Ještě v tom není film.

Škoda.

Už můžeš jít, Jean-Paule.

Paní Raymondová chtěla, abych vám tuhle vrátil.

- Na shledanou. - Zítra na viděnou.

Co to je?

Mám ji opravdu ráda.

Je to příběh ženy,

kterou nebaví monotónní vesnický život po boku manžela, doktora,

a tak utíká do svých snů.

Potkává muže, kteří jí otevírají dveře do jiného světa.

Tehdejšího života v Paříži.

A jak to s ní dopadne?

Zabije se.

Vážně? To nezní moc vesele.

A vy to vidíte stejně jako ona?

Často sním o tom, že odejdu.

Nudíte se tady?

Moc se tu toho neděje.

PANÍ BOVARYOVÁ

Jak se to jmenuje?

Neumím…

Neumím číst. Ne moc dobře.

Otec zemřel v první válce, těsně před tím, než jsem se narodil.

A matka byla děvečka na jednom statku.

Pracoval jsem tam s ní.

A pak člověk vyroste a už není čas.

Hloupé, že?

Ne, není to hloupé.

Tak to prostě je.

- Naučím vás číst, jestli chcete. - Ano.

Nebude to asi snadné.

Budete se muset učit i sám.

Ale když budete pilný žák, půjde to rychle.

Já jsem pilný žák.

- Jdeš si lehnout? - Ano, dobrou noc.

Dobrou noc.

„Kůň táhne pluh.“

Existuje jednotné a množné číslo.

Přečtěte mi třeba tohle.

Prá…

Práce…

Práce.

Ko…

Koň…

Koně… Práce koně.

- A v množném čísle… - To je množný číslo?

Práce koní!

Ano, ale musíte to přečíst. Takhle je to moc snadné!

Začněte znovu tady.

Vynikající káva. Dal bych si ještě.

Nejste už unavený?

Budeme pokračovat?

„V červnu, čárka,

se na loukách seče tráva,

čárka,

suší se na slunci a rovná do kupek…“

Množné, kupek.

„Čárka,

vidlemi se naloží na povoz

a odveze se na statek,

tečka.“

Ale no tak, co ta kaňka tady?

To nevypadá hezky. A máte v tom spoustu chyb.

V červnu se píše s V, ne s F.

Buďte pozornější.

Začněte na dalším řádku.

Tak znovu.

„A odveze se na statek, tečka.

Dny jsou dlouhé, čárka,

všichni se vrací unavení.

Tečka.“

JOSEPH GABEUR DIGULLEVILLE, ROK 1950

PAULO GRANVAL JE MŮJ PŘÍTEL, PRACUJEME NA FARMĚ U MONIQUE.

Umírám žízní! Nemáš cidre?

Jasně, podívej se do mošny.

„Zvířata ze statku“, co to…

Na to nesahej. Dej to zpátky.

Ty umíš číst?

Paulo!

Paulo, pojď nás vyfotit!

Josephe, pojďte se vyfotit s námi.

Mami, pojď taky.

Vyfotíš se s námi?

Tak, Paulo,

tady se díváš a pak to zmáčkneš tady.

Pojďte mezi nás, Josephe.

Pojď blíž, mami.

Jdi kousek dál, Paulo.

Dobrý.

Nejsem učesaná.

Zmáčkni to.

Tak. A je to.

Josephe, až budete mít chvilku, zajděte do lékárny.

- Ahoj. - Ahoj.

Sluší ti to.

Josephe, jídlo je hotové.

Vy nemáte hlad?

Ano.

- Dáme si přestávku. - Konečně, umírám hlady.

Kobyla má žízeň.

Jeanne!

Počkej!

Už jsi vzhůru?

Moc jsem nespala. Byl u mě Bruno.

- A? - No, nic. Moc jsem nespala.

- Žádný otázky? - Ptát by ses měla spíš sebe.

Nepotřebuju být zamilovaná.

- K čemu? - K milování.

Dobrý den.

- Vida. Dlouho jsme se neviděli. - Zdravím.

To je pro babičku.

Chudinka Prudence a její slabé srdce.

To ano.

A na moje srdce… Nemyslíte na něj někdy?

- Buší silně, že? - Ano.

Určitě tu na to něco budete mít.

„Šťastný je ten, kdo stejně jako Odysseus

na cestu se vydal

a…

a…“

Kruci!

Počkejte, nelítejte.

Počkejte, Gillesi.

Tak, upalujte.

- Na shledanou. - Tak zase zítra.

Zítra na viděnou.

„Byl jsem tak překvapený, že ji vidím,

nedokázal jsem skrýt svou radost.

Okouzlila mne. Ladné pohyby, sladký hlas,

opojný tak, že mě přiváděl k šílenství.

Poobědvali jsme, šli se projít,

povídali si snad celou věčnost.

Poprvé byla u mě doma.

A poprvé se stala mojí milenkou.“

Bruno mi nabídl jet do Cherbourgu. Chceš jet taky?

A jak to mezi vámi je?

Jak to začne být vážné, začnu mít strach.

Jo, to já taky.

Dobře tančí, váš čeledník. Není špatnej.

Ale moc si o sobě myslí.

Koukej Monique, takhle vypadá pokrok.

Pronajal jsem další traktor. Šetří to čas i peníze.

Mohl bych pomoct i u vás, chlapi to tu zatím dodělají.

Tak naskočte.

- Kam? - Tady, za mě.

To je nádhera!

Kéž by to tak zůstalo navždy.

Lecouvey s námi bude dnes večeřet.

Proč mi to říkáte?

Protože ho nemáte moc v lásce.

Vy jste paní domu.

Co vám na něm vadí?

Nic. Je starosta.

Pomáhá mi.

Než jste přišel, byla jsem za něj ráda.

Já vás po vás nic nechci.

Poslyšte,

to, co je mezi námi,

se líbí vám a líbí se to i mně.

Ale jinak si každý hleďme svého.

Pro oba to bude snazší. Tak to bude nejlepší.

To je od starýho Fossarda. Po tom se vám zježí chlupy.

Po těžkým dni je to nejlepší medicína.

Monique, promyslete si ten stroj na dojení.

Jen pro sedm krav?

Tak proč stádo nerozšířit?

Vždyť víte, že teď si to nemůžu dovolit.

Minimálně dokud se nesníží nájem.

No, to bych mohl zvážit.

Byly by to velké náklady. Ale Maurice ví, co musí udělat.

Co si o tom myslíš ty?

Určitě máš názor.

Ale já nerozhoduju.

A pak,

týká se to práce.

No. Já už půjdu.

Dobrou noc.

Dobrou noc, chlapče.

Jak dlouho zůstane?

Jak dlouho bude chtít. Je šikovný. A pracovitý.

Ale stojí peníze. A v zimě je míň práce.

Kněz by chtěl zpět hodinu náboženství.

Už mě s tím začíná štvát!

Zkuste s ním o tom někdy promluvit.

Dobrou noc.

Dobrou noc, drahoušku.

Krásný pušky.

Škoda, že se na ně jen práší.

Vezměte si je, jestli chcete.

Děkuju.

Poslyšte, Jeanne ještě nemá nápadníka?

Je to tak krásná holka.

Nevím. Je tichá. Moc mi toho neřekne.

O tomhle už vůbec ne.

Ale určitě nechce strávit život tady.

Často jezdí do města s Angèle. Mohla by někoho potkat.

Angèle už spala s každým v okolí.

Ale nepřehánějte. Však má právo si užívat.

A vy taky, Monique.

Musíte si taky udělat čas na zábavu.

Ne, Maurici, tady ne.

Někde jinde?

Ani jinde, ani teď.

- Ani se mnou. - Přesně.

Shodneme se.

Buďte opatrná, Monique.

Rozumná.

Zvažte možné následky.

Je to pobuda.

Maurici, když něco nebo někoho potřebujete,

když to opravdu chcete,

nebojíte se za tím jít.

Jako vy. Toho se bojím.

Co se děje?

Josephe, skočte do vsi Prudence pro prášky.

- Hned teď? - Ano, hned.

Honem!

Už žádné nemůžu najít.

Nevím, na co poslední dobou myslím.

Brzy už budou prázdniny.

Pojedeš za Alicí do Pirou?

Ne, zůstanu tady. Jsem unavená.

Budu odpočívat.

Plánuju koupit další krávy a nainstalovat stroj na dojení.

Během rekonstrukce kravína nebude chtít Maurice nájem.

To se musel hodně překonat.

Není až takovej lakomec.

A co Joseph? Necháš ho tu?

Dovolená by ti prospěla.

Většinou zůstávám a pomáhám.

Letos je tu Joseph, musím ho něčím zaměstnat.

Aby za tebou mohl Maurice.

Prosím?

Nic ti nevyčítám, ale vím to. A teď víš, že to vím.

Ne, ne. Nevíš nic!

Ano, spala jsem s Lecouveym. No a co?

Co tvůj otec zdrhl s tou děvkou, jsem na všechno sama.

A do toho se ještě starám o babičku.

Takže dojení, pole a všechno. Maurice mi hodně pomohl.

Ale teď už je s ním konec.

Co ty děláš, se mě netýká.

Mě ano, co děláš ty!

A co tu děláš s Josephem, proč si čtete knihy?

Co je tohle?

Učím ho číst a psát.

Je to snad zločin?

Takhle využiješ celé prázdniny? K čemu mu to bude?

K něčemu určitě.

Na pletí, na dojení krav?

Nechal jsem je napsat na účet.

Neopařte se.

Děkuju.

Chováte se poslední dobou jinak, Josephe.

Změna je život.

Musíte jít s dobou.

Vy jste rozhodně pořád v pohybu.

Jestli se vám tu už nelíbí, stačí říct.

Možná na dojení stačí Paulo.

Paulo… toho mi nezmiňujte.

Na zdraví!

Monique, čekali jsme na vás.

I na Josepha samozřejmě.

Posaďte se tamhle.

Jeane, pusť Monique sednout.

Jak se daří, Monique?

Skvěle, díky.

Dobrý den, Monique.

Maurici, co takhle proslov!

Proslov!

Dobrá, něco řeknu.

Připíjím na vás všechny.

Děkuju za všechno seno, letos je pod střechou v rekordním čase.

Za to vděčíme i támhle chlapům, hodně jste pomohli. Díky.

Ale teď už máme traktory.

Doufám, že se ke mně přidáte.

Znovu opakuji, je to naše budoucnost.

A připíjím na novou éru Monique,

konečně jsem ji přesvědčil, aby koupila stroj na dojení.

Na zdraví!

Nestůjte tam, sedněte si.

Vypadáš už líp, babi.

Dnes je mi dobře.

Vypadáš krásně, drahoušku.

Nejsi zamilovaná?

Jak to ty můžeš vědět?

Kdyby byla, dozvíme se to jako poslední.

Nalij mi.

Zeptáme se Paula. Ten ví všechno.

Světlo svítilo.

Asi jsem zapomněl.

Nemůžete být všude.

To ne.

Jak je na tom Joseph s výukou?

Už umí číst a psát? Doufám, že umí i počítat.

Proč?

Protože jakmile mu zaplatím, půjde o dům dál.

Napořád?

Napořád.

Něco se mi tu nelíbí. Vůbec se mi to nelíbí.

Nevím, o čem to mluvíš.

Víš naprosto přesně, o čem mluvím.

Spala jsi s ním! Jsi jako tvůj otec,

vyspíš se se vším, co se pohne. S kýmkoliv!

Joseph není kdokoliv.

Je to dobrý člověk, sama jsi to řekla.

Dělá dobře svoji práci, ale spát s ním…

Miluju ho. A on mě.

Miluje tě!

Miluje každou…

I mě, když to musíš vědět.

- Mlč! - Dokonale.

Miloval mě několikrát a všude!

Na poli, u krav, v posteli, všude tady.

- Mlč už! - Ne.

- Běž pryč! - Ne.

Běž pryč!

Já jsem tu doma. A budu si říkat, co chci a komu chci.

Už vypadni!

Je mi jedno, co o mně lidi říkají!

Josephe! Přijďte za mnou před večeří. Kvůli výplatě.

Protože mu musím i platit.

Poslouchejte, Josephe.

Co tu vydělám, schovávám pro Jeanne.

Práce na poli, na statku, to je všechno pro ni.

Aby mohla jít do města a stát se někým.

Nevychovala jsem ji proto, aby se tahala s nějakým sedlákem.

Přepočítejte si to.

Vy jste se sedlákem spala.

Co od Jeanne chcete?

Aby se s vámi toulala a neměla co jíst?

A co ta hanba? Musela by žebrat o práci.

Co s ní máte v plánu?

Proč jí neudělat dítě, že? Dalšího sedláka, jako jste vy!

A jednoho dne je opustit a jít za jinou.

Užil jste si s matkou, teď i s dcerou.

Tak si to vezměte! Poslužte si! Je to vaše!

Berte!

Mohl jste tu mít všechno. Mohlo to tu klidně být vaše.

Je mi ukradený, co si lidi myslí!

Vypadněte!

Vyrovnali jste se?

Přinesla jsem ti věci, když odcházíš.

Jo.

Lecouvey má pravdu. Lidí jako já už nebude potřeba.

Není důvod zůstávat.

A co my?

Copak bys chtěla sedláka, jako jsem já?

Chtěl bys radši pravou venkovanku, třeba mou matku…

Chlév, pole, postel,

nevynechala jediný detail.

Proč jsi to udělal?

Měl jsem chuť.

Omlouvám se.

Ano, odpusť mi.

MILOVANÉ BABIČCE

Upřímnou soustrast.

Zůstala jsem sama.

Úplně sama.

Byla ti přítěží.

Ano, zůstala jsi úplně sama.

Jsi si jistá?

Chtěla jsem stejně odejít, tak proč ne hned?

Počkejte!

Jede do Paříže měnit svět!

Co s děje?

- Není u vás Monique? - Ne.

Všude ji hledám, nebyla ráno při dojení.

Myslel jsem, že šla do vsi.

To sis dal na čas!

Měl jsi přijít dřív!

Zůstaň tady, postarám se o to.

Bez Prudence a Jeanne se Monique chová divně.

To spíš od chvíle, co odešel Joseph.

Blbečku jeden! Pojď se mnou.

Monique!

Monique!

Když Lecouvey statek prodal,

noví majitelé souhlasili, že smí v tom pokoji zůstat.

Nikdy ho nechtěla opustit.

Staral jsem se o ni až do konce.

Nikdo tu nezbyl,

samozřejmě jen já a statek.

Tady žila tvoje matka. Teď tu bydlím já.

Běž dál.

Když přijela do Paříže, jako by na všechno zapomněla.

Nakonec zemřela, aniž by mi o něm cokoliv řekla.

Už se nikdy nedozvím, jak můj otec vypadal.

Podívej. Schoval jsem ji a ani jsem netušil, že pro tebe.

Překlad titulků: Hedvika Stoklasová