Original subtitles

HRAJE POHŘEBNÍ HUDBA A ZNĚJÍ VÝSTŘELY.

Odešel Leonard Unden.

Zemřel veliký básník. Veliký člověk.

Už za jeho života se jeho dílo stalo kulturním pokladem lidstva.

"Noli tacere", nemohu mlčet, bylo jeho heslem.

Jeho hlas zněl všude, kde se děla křivda a nespravedlnost.

Byl to velký bojovník. Velký Spravedlivý.

Paní Undenová, páni svědkové,...

...paní Selvinová, pane Selvine.

Mám povinnost splnit poslední přání zesnulého.

Prosím.

Vymyslel jsem miliony slov, tato poslední nejsou vymyšlená.

Svědkyně, přistupte k obžalovanému.

Opakujte, co jste viděla v pokoji zavražděné

Milostpaní ležela na koberci, kolem samá krev.

Na posteli svícen od krve.

Komoda s penězi vypáčená a všude kolem prádlo.

Křičela jsem, běžela k oknu a uviděla venku utíkat muže.

-Poznala jste ho? -Ano, moc dobře.

Byl to náš mladý pán.

Ne... Ne! Já jsem nevinen.

Je neuvěřitelné, kolik lidí touží po spravedlnosti.

Bez zábran, jak se sluší člověku těsně před smrtí,...

...chci tu vypsat čistou pravdu...

...o sobě, o spravedlnosti, o Selvinově případu.

KLEPÁNÍ.

Prosím!

Mistře.

Jste má poslední naděje.

Nespletla jste se? Já jsem Unden.

-Básník Leonard Unden. -No, básník...

Promiňte... Pardon.

-Vy jste to četla? -Ano. Jen vy mi porozumíte.

Jedině vy.

-Jak se jmenujete? -Selvinová. -Selvinová?

-Frank Selvin... -Frank? -To je můj syn.

Je nevinen. Přísahám.

-Nic neudělal. Chtějí ho zabít! -Kdo ho chce zabít?

-Promiňte... -Prosím!

Obžalovali ho z vraždy. Je to spiknutí. Nikdo mu nepomůže.

Bude to justiční vražda. Mistře, jsem trpící matka.

Frank ve vězení umře. Má nemocné ledviny.

Chápete mě? Chápete tu strašnou bolest?

Nechte mě, jsem nemocný.

Můj Frank a vražda!

Mou sestru by nezabil už kvůli mně.

-Nevyznám se v paragrafech. -Ale v lidském srdci ano.

Tak mluvte.

-Žádám o slovo pro obžalovaného. -Ano.

Prosím!

Pane obžalovaný, co můžete říci na svou obhajobu?

Jsem nevinen, slavný soude... Pardon.

S nikým jsem se nesetkal, s nikým jsem nemluvil.

-Ale jsem nevinen... -Ten večer paní vyhrožoval!

Slovo má obžalovaný.

Řekl mi tenkrát, že ho bolí ledviny a že si jde pro léky.

A oni chtějí alibi. Kde ho má vzít?

Lékárny měly zavřeno a kdo si všimne nemocného člověka v noci?

-Máme tu výborného právníka... -Ne. Mistře, ne!

-Jedině vy mi můžete pomoci. -Nikoho u soudu neznám.

Poslední naděje mě zklamala. Už nechci žít. Jděte si.

Já nechci žít. Ne.

Já nechci žít.

Pusťte mě! Zradil jste mě!

-Tak já vám to slibuji! -Přísahejte.

Přísahám.

-Už zase krky? -Je tu šéf.

-Ona je tady zase? -Kdo?

To nedovolím. Jsi dobrák a ona tě zneužívá.

Vždycky se do něčeho zapleteš a je z toho malér. A pak se divíš.

-Já jí to slíbil. -A mně jsi nic neslíbil?

Mysli taky trochu na mě. Ať si vezme advokáta.

-Řeknu jí to. -Ne!

-Řeknu jí to sám. -Opravdu? Neradím ti špatně.

Už kvůli mně by to neudělal. Kde má vzít alibi?

Kdo si všimne člověka, když jde sám v noci?

Ubožák. Už mu šediví vlasy.

On v tom vězení umře.

A ti dozorci!

Dali nám jen 20 minut a pořád u nás stáli.

A Frank pořád jen plakal.

Ale měl jste vidět ty jeho oči, když jsem řekla, že jste přísahal.

On vám tolik důvěřuje.

A teď doživotí! Já to nepřežiju.

Kde má vzít to alibi?

Je vám něco?

-Ne. -Dovolte, prosím.

-Máte trému? -Už je mi lépe.

Dobrý večer.

Dnes vám představíme básníka střední generace,...

...kterého možná ještě neznáte: Leonarda Undena.

Vlastní verše recituje autor.

Podzimní motýl.

Frank Selvin je nevinen.

Frank Selvin je nevinen.

-Frank Selvin je nevinen. -Justiční omyl.

Je to justiční omyl. Odsoudili nevinného.

Noli tacere. Nemohu mlčet!

Omluvte, prosím, poruchu ve vysílání. Děkujeme.

Nemohu se mu podívat do očí.

-Řekla jste, že tu nejsem? -Pořád čeká.

Tak něco vymyslete.

Promiňte.

S dovolením.

Volali shora. Pan ředitel musel říci, že vás nezná.

-Okamžik! -Dovolíte?

-Výborně! -Ještě jeden.

DAV VOLÁ: Spravedlnost pro Selvina!

Spravedlnost pro Selvina! Hanba soudu!

DAV: Hanba soudu!

DAV: Spravedlnost pro Selvina!

-ZVONĚNÍ. -Hned!

Leonard je doma? To je pro vás.

Jsem jeho starý přítel. Dovolíte?

-Prosím. -Děkuji.

Leonarde, kamaráde! Že se neukážeš?

VOLÁNÍ DAVU: Hanba soudu!

Pro naše nakladatelství bude ctí vydat vaše spisy.

A samozřejmě i vaši novou knihu o Franku Selvinovi. Prosím.

ZNÍ SLAVNOSTNÍ HUDBA A ZPĚV.

Milióny slyšely básníkovo volání po spravedlnosti.

Tisíce napsaly rozhořčené dopisy. televizi a novinám.

Z malé jiskry vyšlehl velký plamen.

K podpoře boje mistra Undena zakládáme celonárodní hnutí,...

...které ponese jméno Leonarda Undena.

Ne, jméno Franka Selvina.

Děkuji.

Zahajuji první schůzi ligy "Spravedlnost pro Selvina".

První bod: volba předsedy. Navrhuji Leonarda Undena.

Pánové, já se k tomu nehodím, jsem lyrik, neumím pathos.

Také nejsem zdráv, zklamal bych vás.

Naše firma nemá sice s kulturou nic společného,..

...ale správní rada naší textilky se usnesla...

...podpořit spravedlivý boj mistra Undena částkou 680 000.

Nejnovější výrobek naší firmy nese manifestačně vaše jméno.

-Nejvyšší soud zamítl odvolání. -DAV: Hanba!!

Žádáme spravedlnost pro Selvina!

VOLÁNÍ: Nemůžeme mlčet!

DAV: Nemůžeme mlčet!

Ať žije Unden!

47, 48, 49...

50, 51, 52...

Policejní prezident poslal kytku a ministr kultury nic.

Bylo to jinak, ale píšou to moc hezky.

Jsi zbytečně skromný. Měl bys tomu ministrovi napsat.

KLEPÁNÍ.

Dále!

Mistře! Drahý mistře!

Kdybyste věděl, jak jsem vám vděčná.

Konal jsem svou povinnost.

-Teď si musíte odpočinout. -Jak to? To byl jen začátek.

Ne, začátek ne. Tady doktor... Běžte!

-On vám to všechno poví. -Vy, pane doktore?

Ministerstvo by přijalo odvolání. Diskrétně.

-Diskrétně? -Nelze ustoupit teroru ulice.

-Všecko se dá tiše vyřídit. -Myslete na mé dítě.

Tady už nejde o vašeho syna. Jde o právo!

-Ale... -Nemohu mlčet!

Přinášíme vám nejnovější zprávy ze všech končin světa.

Foxův zvukový týdeník.

Přinášíme záběry z cesty básníka Leonarda Undena.

Burcuje světové mínění proti rozsudku nad Selvinem.

Turné po USA zakončil bojovník proti nespravedlnosti v New Yorku.

Zde byly položeny základy americké pobočky ligy.

Se stejnými, ne-li většími ovacemi byl mistr přijat v Paříži.

Jádro demonstrantů tvořili studenti.

Mnozí čekali hodiny na autorův podpis.

Už dlouho před jeho příletem bylo letiště v Tokiu obleženo lidmi.

Po oficiálním obřadu básníka uvítala mládež.

Manifestaci zneužilo několik provokatérů k akci proti vládě.

Policie brzy zjednala klid.

Mimořádně zařazujeme přímý přenos z městské věznice.

Leonard Unden si zde odpykává trest za rušení veřejného pořádku.

Odmítá možnost zaplatit pokutu. Na protest odmítá i úlevy.

-Leonarde! -Dojemný okamžik.

Všichni zde máme při tomto shledání dojetím slzy v očích.

Básník a jeho snoubenka. Slečno Ireno, prosím: máte slovo.

-Jsem na Leonarda hrdá. -Děkuji. A teď vy, mistře.

-Já jsem na ni hrdý. -Děkuji vám.

Slečno Ireno, máte nějaké soukromé přání?

Aby se Leonard brzy vrátil. Chtěli jsme se vzít, viď?

-Ano. Až vítězně skončí náš boj. -Děkuji vám.

Já jsem tak šťastná!

Já jsem tak šťastná.

Jsem tak šťastná...

Slečna je šťastná.

Mám na svědomí těžký hřích.

-Vyzpovídej se, tvé duši se uleví. -Já se stydím.

-To je pokušení. -Vždycky byl proti mně.

Když jsem mu chtěla dát pusu, tak mi dýchnul na brýle.

A tu stovku ukradl on. Milostpaní si celý život myslela, že to já.

-Říkal mi volooká Héra... -Nerozumím ti.

To je z nějaké řecké knížky. Copak já mám oči jako vůl?

Vyzpovídej se, dcero, ať se zbavíš pozemské špíny.

Já jsem před tím soudem na něj všechno svedla.

Abych se mu pomstila.

Já jsem před tím soudem lhala.

JÁSOT DAVU.

Noli tacere! Spravedlnost pro Selvina!

ZVONÍ ZVONY.

Mistře, nemáte už maminku a tak vám požehnám já.

Nebraňte se. Vrátil jste mi naději a štěstí.

Chci tak Mistrovi poděkovat za vše, co udělal pro mé ubohé dítě.

Už je tady!

Mistře, prosím!

Dovolíte?

Prosím, mistře.

-Šlechetný dobrodinče. -Vítejte.

Spravedlnost zvítězila.

Díky.

Kde bych byl bez vás? Zachránil jste mi život.

Konal jsem svou povinnost.

Víc než povinnost! Byl jsem nula a vy slavný básník.

Mohl jste mlčet jako druzí a maminka by se utrápila k smrti.

Ne, mě nefotografujte, ale tady Mistra! On si to zaslouží

Vítám vás.

Já se snad zblázním radostí.

Mistře, já nevím jak...

-Dovolíte? -Ale no tak!

Díky. Ne, nefoťte mě. Děkuji, pánové.

Prosím, posaďte se. Dobrý večer.

Pánové, taková šlechetnost!

Já jsem jen malý číšník, stačilo by něco malého.

Ale já tento dar přijímám. Celý můj život patří vám, mistře.

Ne, já nemohu. Doktor říkal, že mé ledviny...

Ale když jinak nedáte.

-Dovolíte? -Ne, já nepiji.

Tak dovolte.

Na vás!

A tuhle na zdraví mé matky.

Myslel jsem, že je po všem. Ale případ Selvin teprve začínal.

Rien ne va plus!

Sept, rouge, impair!

177 500.

-Hrajete dál? -Ne, včas přestat. Vezmi to!

-Faites votre jeux! -Támhle je Selvin.

-Kde? -Tam. Dívá se na nás.

-Co by tu dělal? Je ti něco? -Je tu moc kouře.

Rien ne va plus!

-Jak to? -Už to nejde.

Ty si nikdy nedáš poradit!

Sept, rouge, impair!

Sedm!

-177 000 krát 36... kolik je 3x7? -21.

Kdo neriskuje, nic nemá.

Co to děláte?

Už nechci žít! Nechte mě! Všechno je pryč!

-Zajistili jsme vám existenci! -Jsem v bankrotu.

Zkusil jsem štěstí a všechno jsem prohrál.

Ne! Nedělejte to!

-To nesmíte! -Ale můžu! Raději chci umřít...

Máte život před sebou.

-Tu máte, vezměte si. -Ne, mistře, to opravdu nemohu.

-Vezměte si to! -Ne. -Začnete znovu. -Ne.

Prosím.

Dobrodinče. Já toho nejsem hoden. Opravdu ne.

Mistře! Co se vám stalo?

-Pojďte, pomohu vám. -Au!

-Vy jste přece básník a ne jezdec. -Já jim to říkal.

-Kde se tu berete? -Jste velice slavný.

Jsou toho plné noviny. Vy si neodpočinete.

Cesta kolem světa něco stojí.

-Ale já vám to přeji. -Počkejte!

-Vy jste zase udělal bankrot? -Kdepak. Zač bych stál?

Ženská. Tedy 3 ženské. Když člověk tak dlouho seděl.

Jo, tady jsou ty účty. Stačí, když dáte příkaz do banky.

-A proč? -Peníze by mi hned zabavili.

Ale proč já mám platit vaše účty?

Mistře, proč jste teď tolik slavný? Protože já tolik trpěl.

A to není spravedlivé. Nebýt mě, tak ty vaše básně nikdo nečte.

Že mi dáte příspěvek na cestu?

-Ale naposled. -Jistě. -Leonarde!

-Všude tě hledají. Pan Selvin? -Rukulíbám.

Nebojte se, se mnou je mistr v bezpečí.

Pane Selvin.

Leonarde!

Pane Selvin!

-Chci s ním mluvit sám. -Proč? -Jdi napřed.

Selvine, už za mnou nechoďte. My jsme spolu skončili.

Nic nechci, mistře. Tíží mě těžký hřích.

-To se mě netýká. -Myslíte?

Kéž byste měl pravdu. Já ji zabil.

-Koho jste zabil? -Svou tetu.

-Co si to vymýšlíte? -Nic.

Pořád vidím ty její oči. Nemohu spát! Pořád na ně myslím.

-Říkal jste, že jste nevinný! -To oni mě musí usvědčit.

Ale teď mi můj hřích nedá spát. Já už nemohu žít dál.

Prosím Boha o svou spásu.

Mrzí mě, že vy budete trpět se mnou. Chápete?

Kolik?

SLAVNOSTNÍ HUDBA.

Tady jsem získal největší poctu, Nobelovu cenu.

-Chtěl jsem být první. -My jsme spolu domluvili!

Stop! Pane Selvine, trošku doprava.

-Dovolíte? -Prosím.

Promiňte. Kolik nám to vyneslo?

Polovina patří mně, souhlasí?

Mistře, úsměv!

-Podejte panu Selvinovi ruku. -Mistře... tak.

Já se přiznám, mistře.

-Vážení, přiznám se... -Prosím.

Souhlasím.

Vážení, přiznám se, že teprve teď jsem si uvědomil mistrovu velikost.

-Pro Selvina nejsem doma! -Ano, pane.

Ty necháš pana Selvina čekat?

-Řekni, že jsem odešel. -Ví, že jsi tu. -Ne!

-KLEPÁNÍ. -Mistře!

-Vidíš, teď se urazí. -Tak ať!

-Leonarde! Co to děláš? -Ať vidí, že tu nejsem.

Náš dobrodinče!

Já vím, Frank je špatný, ale on vás má tak rád!

Mluví jenom o vás. Je tak nešťastný.

Koupil si závodní vůz a za 5 dnů ho rozbil.

Na vile je hypotéka, prohrál na burze.

On neumí hospodařit, kde se to taky měl naučit.

Mistře, vy jste přece přísahal, že se o něj postaráte...

Vezměte si to! Já nic nepotřebuji!

Vezměte si to všechno! Všechno!

Já chci klid!!

Klid! Já chci klid!!

POMALU TIKÁ METRONOM.

Nikdo vás nepronásleduje. Nikdo.

Je vám dobře a bude vám lépe.

Ještě lépe.

Vaše deprese vás opouští.

A teď otevřeme oči.

Tak co? Cítíte se dobře?

Byl jsem tak slavný, že nikoho nenapadlo, že jsem na dně.

Zase si hraješ?

-Už jsi to dopsal? -Co?

Jsi spisovatel, tak snad víš, co psát.

Nemám psací stůl.

-Ty máš kožich? -Frank mi ho dal.

-Selvin ti dal kožich? -No a?

-A za co? -Je to gentleman.

Všechno mi řekl!

Jak se přetvařuješ a kde jsou naše peníze.

Od něj by ses měl učit poctivosti!

Jak zacházet s vlastní ženou!

-Sundej to. -Nech mě! Nech mě...

-Vždyť je to gauner. -Je to čestný chlap!

Ten by se nikdy nechoval jako ty!

-Je mi špatně. -Nehraj divadlo!

Frank mi otevřel oči.

Pierre Cardain... 11 356.

Dior... 182 512.

Vila na Mallorce.

Komu jsi kupoval auto Masserati?

-To si přece koupil Selvin. -Že se nestydíš!

Snaží se tě zachránit, ty nulo!

Dýka se už moc nepoužívá.

Často se používá udušení.

Udušení polštářem. Autonehodu nedoporučuji.

-A co byste radil vy? -Myslím, že nejspíše utopení.

Pardon.

-A co by to stálo? -50 000.

-Ještě loni to bylo 35 000. -50 000?

-Zdá se vám to moc? -Já myslel 5 000.

Tady nejsme v Hong-Kongu.

Když nemáte peníze, ať ten pán spáchá sebevraždu.

Frank má nemocné ledviny. On mi v tom vězení umře.

Vy jste na mě tak hodný. Jak se vám odvděčím?

Co bych byl bez vás?

To jsou plíce, s těmi tu budete do 100 let.

-Bohužel, to jsou přítelovy. -Tak to si může gratulovat.

-Chronická glomerulonefritida. -A to je dobře?

Moc pil, ale teď už ani kapku. Nebo bude konec.

To je strašné.

Je to trochu velké. Žiji sám s maminkou.

-Co vás nutí to vše prodat? -Osobní důvody. -Chápu.

Já vždycky říkal vaší paní, že jste ideální partner.

Děkuji. Dluhy tu nejsou.

-Ale hotově vám dám jen třetinu. -Nevadí. Bude to v dobrých rukou.

Já se vynasnažím.

Tak, tady to je.

Nesmíte se na mě zlobit... 40, 50, 60.

Ale někdy s vámi byla svízel. Jen si vzpomeňte. Prosím.

Koňak? Whisky? Vodku? Gin?

Ne.

Vodku, prosím.

Máte oheň?

Díky.

Spíš bych si dal gin s ledem.

Ledničku jsem prodal.

Teplý gin? Ne. Dejte mi koňak.

Tak teď vodku.

-Ne, já nebudu. -Poslední.

Ne, slíbil jsem mamince, že se nebudu opíjet.

Tak na bratrství.

-Mistře, jak bych mohl? -Jaké "mistře"? Budeme si tykat.

Leonarde, ty... ty piješ vodu? Pane vrchní, vodku!

Děkuji. Tak, prosím.

No, že tě to neotrávilo? Tak vidíš.

Pane vrchní, ještě dvakrát!

HRAJE RYČNÁ HUDBA.

Moje ledviny!

Ta černá káva je bílá.

Ten černoch je taky bílý.

Všichni jste bílí.

Ty jsi bílý, ty taky...

Leonarde, ty jsi zbělel! Ty nemáš strach?

-Leonarde, celý svět je bílý! -To je dobře.

Leonarde, já mám strach.

Bílé krysy. Vidím bílé krysy. Dívají se na mě!

Moje tetička! Vidím ty její oči.

Já mám strach, Leonarde. Já mám strach.

Mé vysvobození je na dosah. Ještě chvíle a budu svobodný.

Jsi hodnější, než moje maminka. Napij se, na!

-Napij se. -Ne, jsem opilý.

Co je dobré pro mně je dobré i pro tebe. Napij se!

Co by člověk neudělal pro svou svobodu?

Připíjím na spravedlnost pro Undena.

Můj Leonard! Ty vyděrači, ty vrahu!

-Frank přece mistra miloval. -Ne, maminko, ne!

Já jsem to zavinil.

-Ano, musím se přiznat. -Ne! Já řeknu celému světu pravdu!

Klid, prosím.

Klid! Klid...

Leonard Unden není mrtev. Žije a bude žít dál v našich srdcích.

Je a zůstane bojovníkem za pravdu!

Co proti tomu znamená těch několik stránek?

Je naší povinností hájit jej i proti němu samému.

-Ten klíč je můj! Jsem dědic! -Ne, mé dítě nebudete vydírat!

Ať se to dozví celý svět!

Prokázali jsme mrtvému i celému lidstvu velkou službu.

Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.