Afrikaans
Akan
Albanian
Amharic
Arabic
Armenian
Azerbaijani
Basque
Belarusian
Bemba
Bengali
Bihari
Bosnian
Breton
Bulgarian
Cambodian
Catalan
Cebuano
Cherokee
Chichewa
Chinese (Simplified)
Chinese (Traditional)
Corsican
Croatian
Czech
Dutch
English
Esperanto
Estonian
Ewe
Faroese
Filipino
Finnish
French
Frisian
Ga
Galician
Georgian
German
Greek
Guarani
Gujarati
Haitian Creole
Hausa
Hawaiian
Hebrew
Hindi
Hmong
Hungarian
Icelandic
Igbo
Indonesian
Interlingua
Irish
Italian
Japanese
Javanese
Kannada
Kazakh
Kinyarwanda
Kirundi
Kongo
Korean
Krio (Sierra Leone)
Kurdish
Kurdish (Soranî)
Kyrgyz
Laothian
Latin
Latvian
Lingala
Lithuanian
Lozi
Luganda
Luo
Luxembourgish
Macedonian
Malagasy
Malay
Malayalam
Maltese
Maori
Marathi
Mauritian Creole
Moldavian
Mongolian
Myanmar (Burmese)
Montenegrin
Nepali
Nigerian Pidgin
Northern Sotho
Norwegian
Norwegian (Nynorsk)
Occitan
Oriya
Oromo
Pashto
Persian
Polish
Portuguese (Brazil)
Portuguese (Portugal)
Punjabi
Quechua
Romansh
Runyakitara
Russian
Samoan
Scots Gaelic
Serbian
Serbo-Croatian
Sesotho
Setswana
Seychellois Creole
Shona
Sindhi
Sinhalese
Slovak
Slovenian
Somali
Spanish
Sundanese
Swahili
Swedish
Tajik
Tamil
Tatar
Telugu
Thai
Tigrinya
Tonga
Tshiluba
Tumbuka
Turkish
Turkmen
Twi
Uighur
Ukrainian
Urdu
Uzbek
Vietnamese
Welsh
Wolof
Xhosa
Yiddish
Yoruba
Zulu
Ahoj.
Ahoj.
Ahoj. Spala jsi ve vagónu?
Ano. Včera jsme se potkali v obchodě. Jsem Louise.
Margit. Jona nám o tobě už řekl.
- Zajdi do kuchyně na snídani. - Děkuji.
Děti, pozdravte Louise.
- Tohle je Laura. - Ahoj.
Tohle je Frej a Mille.
- Mille, nepozdravíš? - Ahoj.
Pojďte děti, musíme jet.
- Lauro, posuň se. - Neviděla jsi Jonu?
Je tady někde?
- Bude asi ve stájích. - Díky, podívám se po něm.
Alberto?
Už jsi snídala?
Jak se jmenuje?
- Ta nová holka. - Louise.
Co tady dělá?
Dala kopačky svému příteli a zvažuje, že se tady usadí.
Šukáš s ní?
Nech ji na pokoji.
Budeš na ni milá. Nechci žádné problémy.
Rozumíš?
A ukliď si ten chlívek.
- Našla sis něco k jídlu? - Ano.
- Ráda bych dnes pomohla s večeří. - Ne, zatím jsi náš host, zabydli se.
- Omlouvám se, že jsem dorazila tak narychlo. - Proč? Vždyť jsem tě sám pozval.
Chtěla bych se sem přestěhovat, jestli máš volné místo.
Jak to tady vůbec funguje?
Jak jsem ti už říkal, farmu jsem koupil se čtyřmi kamarády.
Anja a Henrik tady žili pět let.
Dnes žijí v Thajsku. Nemají rádi dánské počasí.
O dva roky později už měl Anders komuny dost a koupil si vlastní farmu.
Zůstal jsem jen já a Sebastian.
On zemřel před lety při požáru.
Takže...
Od té doby jsem jediným vlastníkem a pronajímám lidem ubytování.
Dobře.
- Margit je tady také v pronajmu? - Ano, už jste se seznámily?
Ano, dnes ráno jsem ji viděla odvážet děti.
Její manžel Simon pracuje v Aalborgu, ale Margit pracuje hlavně tady.
To musí být fajn, když má tři děti.
Mají jen dvě děti. Nejmladší Frej je můj syn.
Margit ho vysadí ve školce, když odváží děvčata do školy.
O děti se staráme všichni společně. Svým způsobem jsme všichni Frejovi rodiče.
Ubytování si tady nemůžeš koupit, ale...
...můžeš si ho pronajmout, jestli se domluvíme.
- Jestli se domluvíme? - Musím tě lépe poznat.
Samozřejmě. To je pochopitelné.
- Frej usíná v osm. Stav se u mě. -Jistě. -Měj se.
Děkuji.
Jona bydlí nahoře v hlavní budově. Nenašla jsem nic podezřelého.
On je ten, kdo vede celou farmu a komunitu.
Všechno má pod kontrolou. Všechny nájemníky si prověřuje.
Potvrdil, že je jediným vlastníkem.
- Jak dlouho tam žijí ostatní? - To netuším, ale fluktuace je dost vysoká.
Spolumajitel farmy, Sebastian, prý zahynul při nehodě.
Sebastian?
- Ano, prý došlo k požáru. - Dobře.
Podívám se na to.
- Neviděla jsi Albertu? - Ne, ale jistě bude příležitost.
- Vrátíš se tam? - Ano, dnes večer mám schůzku s Jonem.
Zeptám se ho na Albertu. A možná i na tu známku.
- Uvidíme se zítra? - Ano, ale ne tady.
- Hodně z nich dojíždí za prací do Aalborgu. - Dobře, sejdeme se jinde.
- Vyprovodíš mě? - Jistě.
-Jona má asi tříletého syna. - Kdo je matka? - To nevím.
- Co když to byl Jona, kdo Sebastiana unesl? - Proč by to dělal?
- Podle něj Mariin syn patří do Breidabliku. - To je zvrácené. - Ano.
Marie opustila Breidablik proti jeho vůli. Možná je to odplata?
- Možná je dokonce otcem? - Možná.
Možná právě to mi chtěl Bjørn ten večer říct.
Vím, že pracuješ na dalším případu, ale nemohl bys prověřit toho chlapečka?
Samozřejmě. Zkusím to.
- Děkuji. Jmenuje se Frej. - Frej. Dobře.
- Buď opatrná. - Ano. Brzy se uvidíme.
Mille, podlož ten telefon. Chystáme se večeřet.
Musíš se seznámit s mým manželem. Simone?
- Ahoj, jsem Simon. -Loise. -Rád tě poznávám. - I já tebe.
- Není ti ve vagónu zima? - Ne, je to fajn.
Jestli budeš potřebovat pomoc s generátorem, dej mi vědět.
- Dobře. - Louise, posaď se támhle.
Dnes večer máme cajunské kuře s rýží.
Nespálil jsem ho. Má vypadat přesně takhle.
Doufám, že si pochutnáte.
Než začneme jíst,
chci vám představit Louise, která přijela včera večer.
Ahoj.
Zatím bydlí v obytném vagónu, ale doufám,
že s námi zůstane natrvalo.
Nevadí ti, když to říkám?
Pokud chcete Louise lépe poznat, promluvit si s ní.
- Tři, dva, jedna. - Dobrou chuť!
- Vodu? - Děkuji.
Louise měla pravdu. V Breidabliku hořelo.
- Kdy? - V lednu, před 12 lety.
Sebastian Marstrand spal. Nepodařilo se mu utéct.
Ve 03:30 hodin ráno zavolali hasičům.
Když dorazili hasiči na místo, bylo už pozdě.
Proč začalo hořet?
Sebastian renovoval jednu z budov a zapomněl prý vypnut lampu.
Od ní se vznítil stavební materiál.
"Požár způsobila oběť nešťastnou náhodou."
Nemohl to někdo zapálil schválně?
Možná, ale po 12 letech se to bude těžko dokazovat.
Co když najdu někoho, kdo tam tehdy žil?
Svědek by se hodil.
Odvážný návrh.
- Zůstáváš ještě v práci? - Vypadá to tak.
Děkuji.
Kdo byla ta dívka, která přišla pozdě?
To je Alberta.
- Nezdá se, že by zapadla. - Mluvila s tebou?
Ne, ne.
Alberta často odjíždí na několik měsíců za prací.
Chvíli jí trvá, než se tady zase aklimatizuje.
Kde pracuje?
- Různě. Je to živel. Na zdraví. - Na zdraví.
- Jak dlouho tady žije? - Od 18 let. Proč sis vybrala psychologii?
Nevzpomínám si. Proč jsi ty založil farmu?
To už jsem ti říkal, ne?
-Chtěl jsi změnit svět k lepšímu. -Ano.
Proč jsi opustila svého přítele?
Já jsem chtěla žít na venkově a on ne.
Musí v tom být něco víc. Jinak by ses tady před ním neschovávala.
- Bil tě? - Ne.
Proč tedy?
Chce založit rodinu a já si tím nejsem jistá.
- Nechceš mít děti? Jako vůbec? - Vím, jak to zní.
Někteří lidé prostě nechtějí mít děti.
Příčinou je obvykle nefunkční rodina.
Ne vždycky je to tak jednoduché.
Stýkáš se svými rodiči?
- Je to podmínka přijetí do komunity? - Tak nějak.
Bydlíme pohromadě.
Oni zemřeli.
- Už je to dlouho? - Matka ano.
Můj otec zemřel v loni.
Nemluvili jsme spolu.
Jak zemřel?
Rakovina. Dozvěděla jsem se to teprve nedávno.
Neřekl mi, že je nemocný.
Bylo těžké se s tím vypořádat.
Jo.
Takhle se regulujete výkon. Vidíš?
Lampa je na baterii. Když vypneš generátor, sviť si s ní.
Děkuji.
- Hezky se vyspi. - Dobrou noc.
Ahoj, Anno. Nevolám nevhod?
Dobře.
Může u tebe zůstat Carl i o víkendu? Musím kvůli práci zůstat v Aalborgu.
Ano, nevím.
V pondělí. Nebo možná v úterý.
To je v pořádku. Nech si ho u sebe celý týden.
Já vím. Můžeš mu vyřídit, že...
Kvůli tomuhle chlapovi nám ukradli pasy a hotovost.
I kreditní karty a letenky.
- Nebyla to moje chyba. - Ale byla!
Všechno kvůli nějakému maďarskému číšníkovi.
- To není pravda! - Ano, je to pravda.
Po čtyřech dnech jsme se museli vrátit domů.
Nejkratší výlet v historii.
To je pravda.
- Nepřijedete za námi do Algarve? - O dovolené jsme ještě nemluvili.
- Cože? - Zatím jsme to neprobírali.
Chodíte spolu už šest měsíců, ne? Už se rozhoupej, Ulriku.
Moji rodiče mají dům v Algarve.
V létě tam na týden jezdíme.
- Musíte se na nás přijet podívat. - Zní to skvěle.
- Jestli chceš? - Ráda pojedu!
Paráda!
- Děkuji. - Odkud jsi, Marie?
Moji rodiče pocházejí z Jutska, ale do 18 let jsme žili v Singapuru.
- Tobias říkal, že ti rodiče zemřeli? - Nemluv o tom.
To je v pořádku.
Zemřeli při autonehodě. Pak jsem se vrátila do Dánska.
Silje, nebydlí nějaká tvoje kamarádka v Singapuru?
Ano, Josefina. Do které školy jsi chodila?
Na Stamford American International School.
- Ona taky! Kolik je ti let? - 22.
Byly jste tam ve stejnou dobu. Musely jste se znát.
Na té škole se mi nelíbilo, tak jsem přestoupila na jinou.
- Dá si někdo kávu? - Ano, prosím.
Marie?
Vím, že mi o svých rodičích lžeš.
Nikdy jsi v Singapuru nežila, že ne?
Proč sis ubližovala?
Nemůžeme si o tom promluvit zítra?
- Ne. - Promluvíme si zítra.
-Marie? -Ulriku.
- Marie? - Až zítra.
Nemůžu s tebou být, když mi neřekneš pravdu.
Ne, nedělej to.
- Ne. - Ano.
Ne, Marie.
- Vždycky je k novým lidem chladná. - Pročpak?
Žije tady z nás všech nejdéle. Stouplo jí to do hlavy.
- Kde bydlí? - V hlavním budově.
- Nahoře? - Ne, má pokoj ve sklepě.
Je to zvláštní, protože je to Frejova matka. Ale vyhovuje jim to.
Hodně cestuje. Možná je to tak pro Freje lepší.
Můžu si na chvíli odskočit? Vrátím se později.
- Samozřejmě. - Děkuji.
- Uvidíme se. - Zatím.
Kampak ta nová jede?
Nevím. Dostala SMS a musela odjet.
- Od koho? - Jak to mám vědět?
Margit mi řekla, že Frej je Albertin syn.
Ano, to je pravda.
Zkontroloval jsem to. Jona a Alberta jsou jeho rodiče.
- Opravdu jsem doufala, že... - Jo, já taky.
Co Alberta?
- Bydlí v suterénním pokoji. - Seženu povolení k prohlídce.
Porozhlédnu se v jejím pokoji. Možná tu známku najdu.
Možná ji ještě má. Půjdu tam, až budou všichni na večeři.
- Hned potom odjedu. - Neriskuj, ano?
Ano?
Ahoj.
Ahoj.
Ráno jsi brzy odešel.
Nechtěl jsem tě budit.
Jako teenager jsem se řezala.
Protože soustředit na tu bolest bylo snazší.
Bolí to jen tam, kam se řízneš.
Žili jsme jako tříčlenná rodina s matkou a bratrem. Otec s námi nežil.
Často jsme se stěhovali.
Když mi bylo devět, přestěhovali jsme se na farmu,
kde jsme žili v komunitě a zůstali tam.
Moje matka se znovu vdala, když mi bylo 14 let.
Odstěhovala se na Zéland a mě a bratra nechala na farmě.
Několik let jsme spolu nemluvily.
Později zemřela.
- Co se stalo? - Zabil ji.
Můj bratr.
Policii trvalo několik měsíců, než našla pachatele.
Pokusil o útěk. Nakonec ho zastřelili.
- Na ten případ si vzpomínám. - Ještě něco.
Před třemi lety se mi narodilo dítě.
Někdo ho čtyři dny po narození unesl.
Nikdy ho nenašli.
Myslím na něj každý den.
Teď už to víš.
Všechno víš.
- Ahoj. - Kde jsi byla?
- Nakupovat. - Cos koupila?
Tyhle holiny.
Ty jsi Alberta, že? Já jsem Louise.
- A dál? - Jensenová.
- Vítej v Breidabliku. - Děkuji.
- Jak se jmenuje? - Max Helstrand.
V Breidabliku žil v letech 2009-2013.
- Teď vlastní tenhle bar? - Ne, chtěl se tady jen sejít.
Usadili jste se na farmě v roce 2009?
Ano, v roce 2009. Byl to nápad mé přítelkyně.
Nelíbilo se jí tam a tak se po roce odstěhovala.
Já zůstal. Jsem zedník, takže jsem jim byl užitečný.
Na zdraví.
- Neměli nealkoholické. - Slyšel jsi někdy o limonádě?
- Komu "jim"? - Jonovi Simonsenovi a Sebastianu Marstrandovi.
Zakladatelé farmy Breidablik. Jona byl tyranský typ.
Když se mu někdo postavil, vyhodil ho na ulici.
- A co Sebastian? - Ten byl úplně jiný.
Nevím, jak mohli být nejlepší kamarádi.
- Jde vám o ten požár, že? - Proč si to myslíte?
Všichni jsme byli v šoku, když Sebastian zemřel.
Byli jsme přesvědčeni, že šlo o nehodu, ale dnes...
Myslím, že se ten požár Jonovi vyplatil.
Žádný z nich neměl rodinu. Dědili jeden po druhém.
- Jona zdědil Sebastianův podíl? - Pokud vím, tak ano.
O tom nepochybuji.
LOUISE BERGSTEINOVÁ KONZULTANTKA POLICIE
Děti, no tak.
-Uložím Freje do postele. -Ano.
Jdeme, děvčata. Hned budu u vás.
Musím se tě zeptat. Jsi tady kvůli Frejovi?
Jsi ze sociálky?
Alberta není moc dobrá matka, ale o Freje se všichni dobře staráme.
Jona je skvělý otec.
Když se s ním Alberta objevila, okamžitě se o něj postaral.
Přivezla ho sem?
Nikdo nevěděl, že je těhotná, dokonce ani Jona.
Na podzim odjela a několik měsíců jsme ji neviděli.
To je pro ni typické.
- Kdy se s ním vrátila? - V dubnu následujícího roku.
Jona je skvělý táta.
Neberte mu Freje.
Sladké sny.
Co to děláš?
- Pracuje pro policii. - Kdo?
Louise.
Nejmenuje se Jensenová. Lhala nám. Jmenuje se Bergsteinová.
- Odkud to máš? - Je od policie.
Profilovač.
Nic jsi jí neřekla, že ne? Požádám ji, aby odešla.
- Ty se zbav té známky. Kde je? - Už jsem to udělala.
Cože?
Promiň.
Nic na tebe nemá.
Postarám se o to.
Ano?
Odcházíš?
Já jsem...
Rozmyslela jsem si to.
Musíme si promluvit.
Jsi Louise Bergsteinová? Psycholožka a profilovač.
Pracuješ u policie?
Proč jsi mi o tom neřekla?
Jsi tady kvůli Albertě? Kvůli té známce?
Majitel známky byl Albertin pacient.
- Je mrtvý. - Cože?
- Ale to jistě víš. - Ne.
To jsem netušil.
Ona ho zabila?
Proč se ptáš?
Obával jsem se nejhoršího.
- Že by ho zabila? - Ne.
Nebo...
Možná.
Příliš dlouho jsem ji chránil.
Proč?
Myslel jsem si, že jí mohu pomoct.
Změnit, kým je. Nebo kým se stala.
Byl jsem naivní.
Myslel jsem, že ji dokážu udržet na uzdě.
To se mi nepodařilo.
Na pár měsíců vždy odjede.
Nemám tušení, co kde dělá.
Chtěl jsi po ní někdy peníze?
Ne. Ale ona ví, že je potřebujeme.
Dala ti někdy peníze?
Ano.
Před rokem mi dala velkou částku. Prý vyhrála v loterii.
- Teď přinesla tu známku. - Viděl jsi ji?
Ano, viděl.
Vše dosvědčím na policii.
- Má hodnotu 200 000. - To mi neřekla.
Co je to?
Někdo nás tady zamkl. To byla Alberta.
Alberto!
Alberto!
Otevři dveře!
Alberto! Otevři!
Alberto!
Rychle! Uhni!
Jono?
Jono!
Jono!
www.titulky.com
Can't find what you're looking for?
Get subtitles in any language from opensubtitles.com, and translate them here.