Original subtitles

Ne!

O TŘI ROKY POZDĚJI

-Děkuji. -Paráda, mějte se.

Tady Frederik Havgaard.

Máte SPZ pachatele ze včerejšího vloupání?

Skvěle, mám ho. Fiskerova ulice. Pošlete posily.

Musíme si promluvit. Bože, ne.

Jak jsi věděl, že je tady?

Tipnul jsem si. Je to feťák a tady seženeš drogy.

Kromě toho jsem neměl nic jiného na práci.

Dobře.

-Děkujeme za pomoc. -Žádný problém.

Louise?

Louise?

-Ahoj. -Jsi to ty.

-Ráda tě vidím. -Já tebe taky.

Dlouho jsem se neviděli.

-Ano. Co děláš v Aarhusu? -Bydlím tady.

Před měsícem jsem se přistěhoval. Nastoupil jsem k policii.

-A ty? -Já tady také bydlím.

Dostala jsem nabídku pracovat jako psycholožka u sociálky.

Po případu Bjørna Jepsena jsem si potřebovala odpočinout.

A co profilování?

Stále to dělám.

Dobrá.

Hodila by se mi tvoje pomoc s jedním případem.

-Nikdy jsem ti nepoděkoval. -Za co?

Za svědectví o Bjørnovi.

-Řekla jsem jen pravdu. -Já vím.

Moji noví kolegové mě ale vidí jen jako toho, kdo zabil Bjørna Jepsena.

Věděli o tom ještě dříve, než jsem přijel.

-Fámy se u policie šíří rychle. -Ano, to máš pravdu.

Dagmar Eriksenová, 52 let.

Našli ji 4. března ráno u Ebeltoftu.

Byla mentálně postižená a pobírala invalidní důchod.

Byla na návštěvě u přátel na chatě a v jednu hodinu ráno se vracela domů.

Bydlela v Ebeltoftu a domů šla pěšky podél pláže.

Spadla však ze schodů a narazila hlavou do kamene.

-To byla příčina smrti? -Ležela tam v bezvědomí.

Pravděpodobně ji zabilo podchlazení. Teploty byly pod nulou.

Uzavřeli to jako nehodu, ale...

-Někdo do ní mohl strčit. -Proč si to myslíš?

Intuice.

Mám podezření od jednoho nespolehlivého zdroje.

Arnold. Před několika dny jsem ho vyslechl.

Prý Dagmar někdo zabil.

Řekl proč? Nebo kdo?

Ne, ale byl tehdy na stejné oslavě jako Dagmar.

Říkal, že Dagmar vždycky jezdila taxíkem. Nikdy nechodila pěšky.

Rozhodně ne v noci, navíc když mrzlo až praštělo.

Dobře.

-Co o ní víš? -Svobodná.

Žádné děti. Oba rodiče po smrti. Žádní sourozenci.

-A co její přátelé z oslavy? -Všech pět zůstalo, odešla jen ona.

Proč si sakra nezavolala taxi, jak to obvykle dělávala?

-Možná měla s někým schůzku? -Aby šli o půlnoci na procházku?

-Byla s někým, kdo měl motiv ji zabít. -Přesně tak.

Neobjevil jsi někoho, kdo by měl motiv?

Ne, neměla žádnou rodinu. Ale měla pečovatele, který jí pomáhal.

Jmenuje se Karim Harrouni.

-Dnes s ním mám schůzku. -Chceš, abych šla s tebou?

Ano.

-Kde máš rodinu? -Pronajal jsem dům v Mallingu.

Ale rád bych se přestěhoval blíž k městu a Karlově škole.

-Proč ses přestěhoval zrovna sem? -Anna tady dostala novou práci.

Před dvěma lety jsme se rozvedli.

To se stává.

Když se přestěhovala za prací, přestěhoval jsem se i já.

Aby Karl nemusel cestovat sem a tam.

Každý týden máme střídavou péči.

Paradoxně se s ním teď vídám častěji, než před rozvodem.

-Dobrý den, Karime. -Dobrý den.

Louise Bergsteinová. Na případu pracuje jako konzultantka.

-Už je to případ? -Ano. -Pojďte dál. Udělal jsem kávu.

Děkujeme.

-Dagmar Eriksenová žila sama? -Ano. Ale pečovali jsme o ni.

Pomáhali jí s úklidem, se sprchováním, s nákupem potravin.

-Byla mentálně zaostalá? -Ano, ale s naší pomocí to zvládala.

-Jaká byla? -Byla důvěřivá a toužila po společnosti.

Bohužel, někdy se dostala do kontaktu s pochybnými lidmi.

-Se šmejdy? -I s narkomany a tak.

-Neměla s nimi nějaké problémy? -Ne, dokud za ně utrácela svoje peníze.

Kupovala jim alkohol, aby mezi ně zapadla.

-Měla hodně peněz? -Ne, ale...

Dva měsíce před smrtí zdědila peníze po své tetě.

Asi 140 000 korun.

-To je docela hodně. -Ano.

-Měla přístup k penězům? -Ano, s financemi nakládala sama.

To byla chyba.

Protože těsně před její smrtí už jí zbylo jen pár tisíc.

Za těch pár týdnů rozfofrovala všechnu hotovost.

A pokud se mě ptáte,

platila za partu, která se scházela u Christy Hansenové.

-U majitelky té chaty? -Ano. U ní.

Je to letitá alkoholička.

Nepřekvapilo by mě, kdyby Christa Hansenová pomáhala Dagmaře

utrácet její dědictví.

140,000! To mi připadá jako motiv.

Měli bychom si zítra promluvit s Christou Hansenovou?

-Zítra je sobota. -Ano, a co?

Nejsi v kontaktu s Marií Jepsenovou?

-Ne, nejsem. A ty? -Ne.

Po Bjørnově smrti jsem jí volala, ale nechtěla mě vidět.

-Často na ni myslím. -Proč?

Cítím se za ni zodpovědná.

-Proč tě nechtěla vidět? -Asi kvůli Sebastianovi.

Slíbila jsem jí, že ho najdeme.

Ale nenašli jsme ho.

Konečně jsi tady.

-Dnes je mrzutý. Uvidíš sama. -Co se stalo?

Byl tady doktor. Předepsal mu zase antibiotika.

Hodně štěstí.

Prý jsi dneska mrzutý?

Taky bych byla, kdybych s tou mrchou musela být osm hodin.

Frederiku?

Výborně, ještě jsi tady. Seznam se s Bertramem.

-Bude u nás příští tři měsíce. -Ahoj, Bertrame.

Promiň, dostal jsem na starost stážistu?

Ne, akademii jsem dokončil před dvěma lety.

Vím, že raději pracuješ sám, ale my jsme tým, chápeš že?

Bertram bude sedět s tebou v kanceláři a pomůže ti s tvým vyšetřování.

Nebyl tenhle případ uzavřen jako nehoda?

Ano, ale myslím si, že byl uzavřen příliš brzy.

-Proč? -Dagmar Eriksenová zdědila 140 000.

Všechny ty peníze utratila krátce před smrtí.

-Možná ji někdo podvedl. -A co tvoje ostatní případy?

-Tohle si nechám na víkend. -Dobře.

-Přeji vám hezký víkend. -I tobě.

Kodaňský policista by se neměl šťourat v jejich uzavřeném případu, co?

-Zítra ti klidně pomůžu. Mám volno. -Nemusíš, zvládnu to sám.

-Uvidíme se v pondělí. -Jo, uvidíme se.

Ty ses na ty dva díly díval beze mě?

Dohodli jsme se, že se povídáme společně, ne?

Večer to budu muset dohnat.

Chceš si koupit další?

Kterou?

Tuhle?

Myslím, že máš horečku.

Nechceš do postele?

Dobře.

Co kdybychom letos v létě

vyrazili na dovolenou.

Co třeba Španělsko?

Zaplaveme si ve Středozemním moři.

38,2.

Jestli do zítřka neklesne, musíme zavolat doktorovi.

Já vím, že nechceš do nemocnice.

Ale jestli máš zápal plic, budeš muset, ne?

Nebo bychom mohli letět do Itálie. Nikdy jsem tam nebyla.

Slyšela jsem, že je to nádhera. Vyrazíme tam společně.

Ještě trochu, Victore.

Výborně.

Ještě trochu. To je ono.

Včera jsem si vygooglovala Marii.

Občas to dělám. Ale nikdy nic nenajdu.

Jako by se vypařila.

Občas zavolám na policii,

ale o Sebastianovi mi nikdy nic nového neřeknou.

-Možná ten případ dávno uzavřeli? -Takové případy se jen tak neuzavírají.

Jen když nenastane žádný vývoj.

Maria Jepsenová si změnila příjmení.

-Jak se teď jmenuje? -Víš, že ti to nemůžu říct.

Chci jen vědět, jak se má.

Slibuji ti, že tě vynechám.

Nemůžu, Louise.

Dobrá. Nevadí.

Christa Hansenová?

Jsem Frederik Havgaard, policie. Tohle je Louise Bergsteinová.

Máte chvilku čas promluvit si o Dagmar Eriksenové?

Ne tak docela. Chystám se ven.

Takže...

Pak musíte hned v pondělí v 8:00 dorazit na služebnu.

Zabere vám to několik hodin, ale nechám to na vás.

Dobře.

Dobře.

Tu noc, kdy Dagmar zemřela, jste pořádali večírek?

Pilo se hodně alkoholu?

Já už nepiju.

Jsem osm měsíců střízlivá.

Ti lidé už ke mně nechodí.

-Jak často sem Dagmar chodila? -Tak jednou za měsíc nebo tak nějak.

Pokaždé, když dostala sociální dávky?

Jak odtud Dagmar obvykle jezdila domů?

Zavolala si taxíka a ten ji vyzvednul na silnici.

Nebylo vám divné, že ten večer šla domů pěšky?

Asi jo.

-Proč jste to neřekla policii? -Protože se na to neptali.

Christo, věděla jste, že Dagmar zdědila nějaké peníze?

Možná. Jo.

-Tvrdila, že si koupila auto. -Auto?

Ano. Chtěla jet s kamarádkou na výlet.

Prý zajde do autobazaru, aby si koupila auto.

-Pěkná blbost. -Pročpak?

-Vy jste jí nevěřila? -Ne.

Vymyslela si to, aby byla zajímavá.

Neměla ani řidičský průkaz.

A rozhodně neměla kamarádku, se kterou by mohla cestovat.

V loni, v pátek 2. jsem prodal Dagmar Eriksenové ojeté Audi A5.

-Za 122 000. Zaplatila v hotovosti. -Jste si jistý tým datem?

Ano, je to ve smlouvě. Dva dny předtím si ho přišly prohlédnout.

-Přišly? -Byla s ní nějaká žena.

-Kdo to byl? -Myslím, že někdo z rodiny. Všechno bylo v pořádku.

Všimnul jsem si, že Dagmar je tak trochu...

Ano, byla mentálně postižená a neměla řidičský průkaz. Nevadilo vám to?

Koupit si auto bez řidičského průkazu je legální.

Udělejte mi kopii prodejní smlouvy.

-Jak vypadala ta druhá žena? -Byla to blondýna.

-Kolem dvaceti let. -Můžete být konkrétnější?

Za pár dní později mi zavolala, protože Dagmar auto prodala.

-Vůz se musel převézt na nového majitele. -Na koho?

Nepamatuji si to. Najděte si ho podle SPZ vozidla.

Kdo Dagmar přemluvil, aby jela na výlet? Kamarádka, co ráda pije?

-To si nemyslím. -Christu Hansenovou můžeme vyloučit.

V týdnu k ní docházely ošetřovatelky. Možná to byla jedna z nich?

Jo, dobrý nápad.

-Vracíš se do kanceláře? -Ne, nechám to na zítra.

Nedáme si spolu večeři?

Jo, to by bylo fajn. Co si dáme?

Zajeď do pizzerie a něco přivez. Číslo 17 je výborná.

Ahoj!

Jak ti je? Susan říkala, že jsi spal.

Nemáš ještě horečku? Nemáš hlad?

Už přišla? Mohu to otevřít?

Susan se zlobila, když jsi jí nedovolil otevřít balíček, že?

Je moc krásná, Victore.

Máš radost?

Budu ti muset změřit teplotu.

Nelíbí se mi to. Měli bychom zavolat doktorovi.

Možná bys měl jet do nemocnice?

Dobrá.

Nezavolám doktorovi.

-Na zdraví. -Na zdraví.

-Moc dobré. Vyznáš se ve vínech? -Ne, vůbec ne.

Je to...

Bylo v tátově bytě, když zemřel.

-Kdy zemřel? -Už to byl rok.

To je mi líto.

Nevím, jestli je to normální.

Tu noc, kdy Bjørn zemřel...

Co když Bjørn unesl Sebastiana

a Sebastian nezemřel proto, že by mu Bjørn ublížil, ale kvůli podchlazení.

Co když za tebou Bjørn přišel,

aby se přiznal, protože cítil vinu.

Já si nemyslím, že Bjørn unesl Sebastiana.

Ne?

Proč za tebou tedy přišel?

Děkuji, že mi pomáháte, přestože je neděle.

Potřebuji seznam všech pečovatelek, které navštěvovaly Dagmar Eriksenovou?

Výborně. Moc vám děkuji.

Ahoj.

Co to je?

Počítačová židle.

To vidím. Co tady dělá?

Na práci je pohodlná. Tyhle nemám rád.

Audi A5. Registrováno na Tue Sommera.

-To je případ Dagmar Eriksenové? -Ano.

-Nepotřebuješ pomoc? -Ne.

Ne.

Zajímalo by mě...

-Případ Bjørna Jepsena. -Co je s ním?

Muselo to být těžké. Skončilo to smutně.

Ano, skončilo.

A?

Neřekl bys mi o případu víc? Rád bych se něco přiučil.

Hledám mladou ženu, která pomáhala Dagmaře koupit auto.

Možná některá z jejich ošetřovatelek.

-Všem je přes 40 let. Kromě... -Alberty Hvilstedové?

Přesně tak. Je jí 27 let. Musíme sehnat její fotku.

-Udělám to. -Skvělé. Promluvíme si později.

Ahoj, Bertrame. Co se děje?

Mám fotografii Alberty Hvilstedové.

-Dobrá práce. -Chceš ji poslat?

-Jo, pošli mi ji. -Dobře, máš ji tam.

Tue? Sommer?

Ano? Kdo se ptá?

Frederik Havgaard, policie. Chci se vás zeptat na vaše auto.

-Pročpak? -Kdy jste ho koupil?

-Loni. -Můžete být konkrétnější?

-6. nebo 7. března. Proč? -Kde jste ho koupil?

Našel jsem inzerát na facebooku.

-Kupujete často auta na facebooku? -Ne, nekupuji. Ale...

Chtěla ho rychle prodat. Nabízela dobrou cenu.

Je kradené? To jsem opravdu nevěděl.

-Doklady vypadaly jako pravé. -Platil jste hotově?

-Chci jen znát prodejce. -Nepamatuji si její jméno.

Kolik stálo?

80.

-Dal jste jí 80 000 v hotovosti? -Ano.

Nebyla to ona?

Ano, to je ona.

-Máš nové hodinky? -Ano.

-Odkud znáš s Hannah? -Chodili jsme spolu na vysokou školu.

Teď je to moje šéfka.

Uvařím další.

-Frederiku? -Měla jsi pravdu.

Byla to jedna z jejich ošetřovatelek. Alberta Hvilstedová.

-Děkuji. -V pohodě.

Zjistil bys to i sám.

Frederiku?

Pošlu ti adresu. Bydlí v Kodani.

Marie. Teď se jmenuje Bechová.

Děkuji.

V pohodě.

-Uvidíme se. -Ano. Měj se.

-Jak to jde v práci? -Skvělé! Máme motiv a podezřelého.

Dva dny před smrtí si Dagmar za dědictví koupila auto.

Pomáhala jí Alberta Hvilstedová, která byla jednou z jejích pečovatelek.

Podle svědka si Dagmar myslela, že s ní chce vyrazit na výlet.

Tři dny po Dagmařině smrti prodala Alberta vůz za 80 000.

-Prodala ho na facebooku. -Pořád pracuje jako pečovatelka?

Ne, krátce nato skončila a přestěhovala se do Herningu.

-Máme ji v systému? -Ne, ale má silný motiv.

Aby mohla auto prodat, musela se zbavit Dagmary.

Ale můžete jen dokázat, že auto prodala až po Dagmařině smrti.

Zajedu do Herningu a vyslechnu ji. Třeba pod tlakem promluví.

Dobře. V každém případě

ji vyslechni pouze v souvislosti s prodejem auta.

Skvělá práce. Oba dva. Super židle!

Chceš jet se mnou?

Ahoj.

Ahoj.

Jak jsi mě našla?

Pomohl mi Frederik.

-Doufám, že ti to nevadí. -Ne, v pořádku.

Co chceš, Louise?

Jen mě zajímalo, jak se ti daří. Jestli jsi šťastná.

Daří se mi dobře. Studuji práva.

-Přesně to jsi chtěla. -Ano. Mám brigádu v právnické firmě.

Doufám, že tam po dokončení studia nastoupím.

A mám přítele. Jmenuje se Ulrik.

-Potkala jsem ho v práci. -Bydlíte spolu?

Ne, chodíme spolu teprve šest měsíců.

-A co ty? -Mám se dobře. Teď bydlím v Aarhusu.

Co tvůj otec? Vyřešili jste to?

Ne. Je to...

On loni zemřel.

Jednoho dne doma zkolaboval. Dozvěděla jsem se to až o pár dní později.

Nějakou dobu jsme se neviděli.

Vlastně ode dne, kdy zemřel Bjørn.

Jak to zvládáš?

-Myslíš často na Bjørna? -Ano, samozřejmě.

-Chybí mi. -Ano.

A co Sebastian?

Já nevím.

Byl se mnou jen pár dní. Takže...

Moc jsem ho nepoznala.

Už na něj moc nemyslím.

Dobrý den. Frederik Havgaard. Policie, východní Judsko.

-Tohle je Bertram. -Dobrý den.

-Máš příjmení? -Beier. Bertram Beier.

-Bydlí tady Alberta Hvilstedová? -Ne, odstěhovala se. -Kdy?

No, to je... ... před třemi hodinami.

-Můžeme dovnitř? -Bydlela tady čtyři měsíce.

Neměla moc věcí, tak používala můj nábytek.

-Nevíte, kam se přestěhovala? -Ne.

Dnes ráno mi předala klíče a řekla, že se dnes odstěhuje.

-Takže to nebylo plánované? -Vůbec ne.

Myslím, že se rozhodla až včera večer.

-Byla velmi nešťastná. -Proč?

Protože zemřel. Nejste tu snad kvůli tomu?

Ten postižený muž, o kterého se starala, včera v noci zemřel.

www.titulky.com