Original subtitles

- Petronelku? - Hm?

- Petroneli, vstávej! - Ještě nezvonili.

Ježišmarjá! To už je tolik? Zdrávas, Maria!

Jakpak ses vyspal, Petronelku?

Špatně. Špatně! Hlavu mám jak střep.

Včera byl u svatýho Silvestra nácvik na Silvestra.

Pšt! Já jsem za Ježíškem nešel, aby nám proměnil vodu ve víno.

- A kdo vytáh tu zelenou od svatýho Patrika? - Ty jsi taky Matěj.

Kdo vypil moje Svatomartinské víno?

To nevím.

Hm!

Petronelku, Petronelku! Abys jednou neskončil u svatýho Apolináře.

No jo, porád! Vždyť už jdu.

No? Tak kdo to zvonil?

Zde prosím. Voříšková, rozená Bodláková.

Ruce!

Čistý. Co nohy?

- Nějaká špína za ušima? - Ne.

- Tak pojď. - Jo.

Nešlo by to trochu rychleji, pane anděl?

Nešlo. Já už taky nejsem nejmladší.

Víte, čeká mě tam manžel.

300 let jsem ho už neviděla.

Kdybys nebyla hříšná, nemusela jsi skončit v očistci.

- Ale já už jsem polepšená. - Jo, to říkají všichni.

Víš ty vůbec, kolik je to schodů?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale buď je člověk dobrý

a patří do nebe, a nebo hříšný a patří do pekla.

Tyhle kompromisy, to je...

Říkali, že tu bude velká zlatá brána a v ní svatej Petr.

Ono se toho namluví.

Pepíčku, jsi tu?

Nekřičte mi tady! Zrovna je to napínavý.

- Vedu tady Voříškovou na přezkoušení. - Hm.

- Kde je svatý Petr? - Asi na výsostech.

Teď, v pracovní době? To je mi podnik!

Tady už se ani nedodržujou úřední hodiny!

- No? - Co?

- Dojdi pro něj. - Proč já? Je to tvůj nadřízenej.

Tak si střihnem.

Tak jo.

Vydržte, Voříšková, rozená Bodláková, hned to zařídím.

Tady ten támhleten tu s vámi počká.

Říkám ti, Matko Boží, ten svatý Petr je pěkně nafoukanej.

Od tý doby, co mu v Římě postavili ten velkej barák s kupolí...

- Kopulí! - No, s tou taky.

Tak on si nevidí na špičku...

Petronelku, nevidíš, kolik mám práce? Zítra slaví svatý Mikuláš.

- Už se to nese. - Jen 5 chlebů a 2 ryby. Bude to stačit?

- Můžeš to podržet? - No jistě.

Všichni si myslí, že když mají svatozář, tak nemusí makat.

Ale... Ale to, to...

Došlo víno.

Ježišikriste!

- Ano, tati? - Ne, ty Ježíšku ne.

Pane, Bože, tedy Ježíši Kriste, tedy Svatá Trojice...

- Petroneli, cos to zase provedl? - Já jsem jen hledal svatýho Petra.

Prosím tě, snad nemusí být hned zle.

Jako kdyby se tobě nic takovýho nikdy nestalo.

Já jsem snad někdy něco rozlil?

A ta potopa světa, to bylo jako co?

Nemáš být náhodou u nebeský brány? Mazej!

Mažu, mažu, mažu.

Chtíc, aby spal, tak zpívala

synáčkovi.

Matka, jež ponocovala,

miláčkovi.

- Ale já nechci! - Musíš mi trochu pomoct, Anežko.

Už jsi velká. Jinak nás Košťál vyhodí na ulici.

Horký párky! Kupujte, lidičky, aspoň 3 nožičky.

Ale vždyť nemám ani čerta a anděla.

Ale důležitej je Mikuláš.

Ptala jsem se u Sádka v prvním patře

a u Strouhala v pekárně. A potom ta paní

se třema dětma na kraji ulice. - Ale ty mají psa!

A řekneš si každýmu o 2 brambory a kousek špeku.

V sobotu to prodám na trhu.

Kdo můj párek večeří, ten se těší do peří!

Anežko, pojď! Musím se vrátit do práce.

- Vypadám jako koza. - Mikuláše nikdo nikdy neviděl.

Ale kozu jo. Proč jsme tak chudý, mami?

Co to povídáš?

Máme kde bydlet? Máme.

A co jíst taky máme.

A když trochu ušetříme, budeš zase chodit do školy.

Horký párky! Pánové, pojďte si dát párečky.

Kdo i jeden spolyká, těžko si už odvyká!

Hm, ten teda je!

Co to vyvádíš?

Kdo i jeden spolyká, těžko už si odvyká.

Chceš? Všechny je nesním.

Ale pozor! Je horkej.

Konec polední pauzy! Jdeme, jdeme! Rychle, rychle!

Jdeme, jdeme!

No pojď, pojď.

Stát! Jdeš pozdě! Krejčovina vyžaduje dochvilnost.

Máš výpověď. Jdeme, jdeme!

Ty jsi přijatá, prosím. Jdeme.

Na svatýho Mikuláše, hoďte párky do guláše.

Párky mi tu neberte... Děti už mě...

- Zkoušku? - Oni ti to neřekli?

Tak se do toho pustíme.

Na počátku všeho bylo?

- Slovo. - Slovo.

- Vlastně dvě slova. Jaká? Budiž... - Budižkničemu.

Ty jsi budižkničemu. Budiž světlo!

Zemi a život stvořil náš Pán za šest dní. Den sedmý dělal co?

Hosana.

Odpočíval. Člověka uhnětl z hlíny k obrazu svému a...

- Odfrknul si. - Vdechnul do něj život!

Z jeho žebra pak bohužel stvořil i ženu.

Eva navedla Adama, aby utrhli zakázané jablko

z rajského stromu poznání. Co s ním pak udělali?

- Kompot. - Ne.

- Mošt. - Vůbec ne.

- Ne? - Křížaly!

Křížaly.

- Žížaly. - Zblajzli ho!

To je příšerný. Příšerný.

Tak aspoň jména svatý rodiny. Ale honem.

Jéžišmarjájósef, já si teď nevzpomenu.

To bych uznal.

No dobře. Ohlásíš se u svatý Kateřiny na doučování.

Profesor Akvinský si tě pak přezkouší.

Když propadneš, budeš tisíc let klečet na šutrech z Golgoty.

- Zmiz! - Děkuji.

Pepíčku!

Kompote!

- No, takže máme naděláno. - Dej pokoj, ty zmetku pekelná!

Ani náhodou. Víš, jak to dopadlo posledně! Žádný mariášky!

Karet se ani nedotknu!

- A spodek! A svršek! A král! A eso! - Počkej!

Andělíčku, můj strážníčku, opatruj si svou dušičku!

Opatruj ji ve dne v noci, od škody a od zlé moci.

Duši, tělo opatruj, andělíčku, strážce můj.

Mami, myslíš si, že je náš táta v nebi?

To víš, že jo. A teď už spi.

A zazpíváš mi ještě?

Dřímej, to matky žádost je, holubičko.

Nádherná hudba! Symfonie pro šicí stroje.

Óda všech velkokrejčích.

A blíží se Vánoce, mé dámy. Nejkrásnější svátky v roce.

Asi nám chce zvednout plat.

A po Vánocích plesová sezóna, takže objednávky se jen hrnou.

Takže budeme muset pracovat i na Štědrý den.

Komu se to nelíbí, může klidně odejít. Já mu bránit nebudu.

Na každé vaše místo čekají desítky dalších.

Co to je?

- Já... - Pojď se mnou!

Šup, šup!

Já to přešiju, mistře Košťále.

Prosím, prosím, jen dál.

Tohle všecko všecičko patří mistru Košťálovi, moje milá.

No prosím, prosím.

Posaď se, posaď se. Ty jsi totiž úplně jiná

než ty špindíry tam dole.

Tobě to myslí. Ty víš, co je pro tebe dobré.

Letošní Vánoce strávíme spolu. Jen ty a já.

- Nechci. - Ale chceš.

Já bych chtěl s tebou prožít podzim svého života.

A tvoji dcerku dám do učení k nejlepšímu krejčímu do Verony.

Děkuju. Postarám se o ni sama.

To se uvidí, křepelko! To se ještě uvidí.

Dvanáctá odbila hodina, chvalme všichni Hospodina!

Tak a máme tu zase Mikuláše.

Taky dobře. Haranti budou tejden sekat dobrotu.

No jo.

Bacha! Jdeme!

Uličníci!

To na vás řeknu třem králům, že jim kradete křídu!

Nech je. Jsou to děti.

Tobě se to řekne, Josefe. Ty už jsi za ty roky zvyklej.

No, jo, vždyť už jdu.

Pane Bože, proč zrovna já musím lítat po schodech nahoru a dolů?

Michael si sedí na výsostech, Rafael na výsostech

a Petronel - portýr na schodech z očistce.

No konečně!

A ještě se musím dívat, jak se tady odpouští kdejakýmu mizerovi.

Čekal jsem skoro dva tisíce let.

Tak to už tě ta chvilka nezabije. Pojď!

Svatý Petře, vedu ti zákazníka.

- Kde je? - Mají schůzi. Apoštolové s šéfem.

- Už zase? - Hm.

- Co pořád řešej? - Pořád ten dluh za poslední večeři.

Na zkoušku ses učil?

- Jo? - Hm.

- Na počátku všeho bylo? - Budiž světlo!

No, no, no, no, no, no. Zemi a život stvořil náš pán za...

Za šest dní, sedmý den odpočíval.

Hlína, žebro, Eva, jablko, vyhnání z ráje, Ježíš, Marie, Josef.

No vida. Ty jsi v očistci nezahálel!

Svatá Kateřina bude mít radost.

Víš co? Dám tě na nástěnku.

- Jak se jmenuješ? - Herodes.

Hero...

- Herodes? - Žádnej strach. Já už bych to neudělal.

Tak si běž. Běž, běž, běž! Běž, běž!

Pane Bože, tak už i jemu jsi odpustil?

To sem rovnou můžeme vzít celou Sodomu a Gomoru!

Nech toho! To tvoje frfňání je slyšet po celým nebi.

- Ale vždyť já nefrfňám. - Frfňáš. - No tak jsem si trošku zafrfňal.

Všichni si sedí na výsostech a já tady dělám...

- Portýra na schodech z očistce. - No.

- A víš proč? - Co proč?

- Proč jsi skončil tady, a ne na výsostech? - Ty to víš?

- Když budu chtít, můžu to vědět. Ty taky. - Já?

- Můžeš vědět úplně všechno! - Ale prosím tě. Všechno ví jen...

- Ále! Pojď za mnou. - Nejdu.

- Pojď! - Nejdu.

- Pojď. - Uriáši, počkej! Počkej!

Jestli chceš všechno vědět, tak prosím.

- Jablko ze stromu poznání? - Hm.

- Vždyť je to zakázaný. - Nikdo si ničeho nevšimne.

- Trhej! - Ty pokušiteli pekelná!

- Eva takový drahoty nedělala. - Ty jazyku jedovatej! Jedeš!

- Uriáši, okamžitě to vrať! - A jak to tam asi mám vrátit?

To já nevím. Nějak ho tam přitento.

- Dělám to kvůli tobě. - Kvůli mně? Ne. S tím nemám nic společnýho.

Vlastně i kvůli sobě. Abych konečně zjistil, kdy mě porazíš v kartách.

Přestaň! Víš, co se stane, až se to Pán Bůh dozví?

- To budu vědět, až si kousnu. - To nesmíš!

Uriáši, pověsím tě za rohy do průvanu!

- Je konec nevědomosti. - To ti nedovolím!

- Aspoň malej kousíček. - Uriáši, vrať to!

- Musíme to dát zpátky! - Nedám!

Tak to budu muset nahlásit.

A já řeknu, že se válíš v Ježíškově posteli.

- Žalobníku! - Srabe!

Zkazíš každou čertovinu. Chytej!

Ty potvoro čertovská!

Špíno špinavá! Počkej, až tě chytím!

- Odpusť. Prsíčka. Promiň. - Moje svatomartinská husa!

Omlouvám se.

V této noční chvíli anděl Páně zpívá Gloria.

Aj, co má to býti, nad Betlémem svítí nocí tmavou hvězda zářivá.

- Zase ty? - Zase já.

- Ven! - Děkuju.

Uriáši!

Uriáši, počkej!

Dobrej.

- Máš rozum? Hned mi to vrať! - Promiň, Mikuláši!

Svatý Medarde, neviděl jsi Uriáše?

Díky.

- Náš Pán se narodil kde? V Be... - V Berouně.

Ne v Berouně. V Betlémě!

Svatý Petře, půjč mi svou rybářskou síť!

- Potřebuju chytit jednoho lotra! - Lotra po levici, nebo po pravici?

Ále! Uhni!

Počkej! Uriáši, teď tě mám.

- Chi, chi, chi. - Ale chi, chi, chi...

Petroneli, Petroneli!

Hosana! Hosana!

- No... Co to zase provádíte? - Ale nic, Pane Bože.

Jenom nám něco spadlo. Tedy to nestojí za řeč.

Tak, já už musím. Čekají na mě u nebeské brány.

No! A já už taky musím.

Petroneli, kolik dnů v očistci dáváme za jednu lež?

Sto dnů klečení na slzách svatý Cecílie?

Svatá pravda. Sto dnů. Kdo z vás ho utrhl?

- On! - On!

- Navedl mě. - To není pravda! Já za nic nemůžu, Pane Bože!

Chtěl vědět, proč nesedí na výsostech!

To by mě ani ve snu nenapadlo, Pane Bože.

- Jenom se někam zakutálelo. - Zakutálelo? Spadlo na zem.

- Cože? - Na zem?

Jestlipak víte, co se stane tomu, kdo okusí jablko ze stromu poznání?

Bude vědět všechno?

Úplně všechno?

To přece nejde, Pane Bože!

Jestli tady to jablko nebude do rána,

než kohout třikrát zakokrhá,

tak z vás obou udělám hvězdnou mlhovinu.

- Mlhovinu ne! - Mlhovinu ne!

- Pane Bože! - Co je zas?

To je tam pošleš jen tak? Vždyť zmrznou.

- No tak si je přiobleč! - Ty jim nepomůžeš?

- Ne. Oni se o sebe postarají. - Ale oni...

Maruško, já vím. Každého se zastáváš. Jsi unavená.

Měla by sis odpočinout. Co takhle někam zajet?

Třeba... Třeba do Lurd.

Mizero! Zas tyhle voplejtačky. A to je všechno kvůli tobě!

Kvůli mně? Můžu za to, že neumíš chytat?

Já že neumím chytat? Ty neumíš házet!

Koukejte zmizet, pobudové!

Jedeš!

To by se vám líbilo, vozit se zdarma! Mazej! Ať vás tady nevidím!

- Mažu! - Mazej! - Mažu!

- Kluci! - To je naše! To je naše!

Kluci, přestaňte! Kluci jsou jako utržení ze řetězu.

Bez čerta to nepůjde. Snad budeš mít jinde víc štěstí.

- Kde teď to jabko budem hledat? - To nech na mně.

Nám andělům Páně postačí dvě, tři modlitbičky a... Víš jak?

No, to jsem zvědavej. Starej pán se moc netvářil.

Taky s tím nebudu otravovat jeho, ale Ducha svatýho.

Aha. Jako že se otevře nebe a přiletí bílá holubice?

Neotravuj, když se modlím.

Přijď, Duchu svatý! Přijď nám na pomoc!

- Vidíš? - Jo, jo, vidím, vidím.

Chi, chi, chi.

Tak pojď, ty matlo.

Co? Zlatku! Za tohle? Vždyť nemáš čerta ani anděla!

Aspoň bramboru.

- Umíš nějakou básničku? - Tohle není žádnej Mikuláš.

To je Anežka od tý špinavý švadleny z prvního patra!

- Nejsem. Jsem Mikuláš. - Kvůli ní teda rozhodně hodnej nebudu.

- Já chci čerta a hned! - Miláčku, kde já mám teď čerta shánět?

Hej, pastýři! Pastýříčkové moji betlémští,

potřebujem pomoc! - Piláte, trhej!

Trhej!

- Copak to tady máme, co? - Já si jen tak chodím po ulici.

- Jen tak procházíš po ulici, jo? - No.

Ulice je hodně nebezpečný místo, holčičko.

- Bl, bl, bl, bl, bl! - Tak hodně štěstí, kolego!

Hodně štěstí!

Tohle je náš rajón, je ti to jasný? Jestli tě tady potkám ještě jednou,

tak tě to bude hodně mrzet.

- Tak děkujeme. - Račte.

- Díky. - My děkujem, paní Červášková.

Děkujeme.

- Šéfe, šéfe, stříbrná. - Ukaž!

Ty seš trotl. To je hliník.

Já mám čínskou vázu. Je pozlacená a je na ní rejže.

No vidíš. Ten je šikovnej. Dneska se zahojíme, na to mám čuch.

Vždyť ten šev je úplně nakřivo. Ty ses zbláznila?

Ty jsi ten brokát zničila! To je škoda nejmíň za 50 zlatejch!

Víš co? Odchod! Ať už tě tady nevidím.

A ten byt pěkně vystěhuješ. Do rána!

- Prosím vás, pane Košťále... - Žádný pane Košťále.

Já jsem pro tebe mistr Košťál. Mistr Košťál!

Já se od vás, ženský, zruinovat nenechám!

Vy si všechny myslíte, že vám budou lítat pečený holubi do huby.

To se mýlíte. Tohle si napracujete!

Ty to spravíš.

Nevyhazujte ji, pane mistr. Má šest dětí.

Co říkáš? Já ti nerozumím. Zopakuj to.

Víš, že pro tebe mám slabost, křepelko.

U sta jahelníků, co to je? Co to je?

Kdo to udělal? Já si tě najdu, ty neřáde!

Pak poznáš, kdo je velkokrejčí a modista Košťál!

- Stejně je to všechno tvoje vina! - Moje?

No a moje snad? Že z nás bude zítra...

Vůbec to neříkej! Nechci to slyšet.

Najdeme to zatracený jabko a hurá domů!

- A kde asi? - No, kde, kde... - Hele! No tady!

No! Vidíš.

Ráčej si přát, páni umělci?

Támhle to jablko.

Já jsem cukrář, nejsem zelinář.

Došly mi třešně. Celý dort, nebo nic.

Ten je po čertech mazanej. No tak dobře. Tak celej.

- Pán Bůh zaplať! - Ten určitě! 8 zlatek!

Počkej.

- Co je? - Já nevím. Vždycky to fungovalo.

- Jedno fouknutí deset zlatek. - Zkus druhou ruku.

Tajtrlíci!

Tajtrlíci!

Vezmi si tenhle klíč. Je od brány z očistce.

Ale já nejsem vetešník!

Jednou by se ti mohl hodit, hříšníku!

Ale... Ale vždyť to je ryzí zlato.

Dort je váš.

A vemte si i kremroli.

Jedeš, potvoro! Ty už se ho ani nedotkneš.

Pane Bože, tady je tvé jablko. Vezmi nás prosím zpátky do nebe.

U všech rohatejch!

Nic. Asi je umatlaný.

Ono to asi není úplně to správný jablko.

Dělej, Uriáši! Za ním!

Honem za ním!

- Který myslíš, že to je? - Je vševědoucí. Ať si vybere.

- Koupíme všechny. Vyndej klíč! - Kolik myslíš, že jich mám?

Náhradní má jen svatej Petr.

Panenko milosrdná, že to není pravda?

Je. A nejsem panenka milosrdná.

Horký párky! Ochutnejte z nové várky!

Uhlíř, Svěrák, nebo kočí, pozor, ať ti nezaskočí!

Horký párky, ochutnujte z nové várky!

Nikdy ho nenajdeme, Uriáši. Tak je to. Bude z nás mlha.

Sprostej opar. Samý jabka. To je konec.

Na svatýho Mikuláše, hoďte párky do guláše.

Pane anděli, dejte si štrúdl z čerstvých jablíček.

Před hodinkou pečenej.

- Ale počkej. My nemáme. - Ale no tak mi to dáte příště.

- A kde máte Mikuláše? - Mikuláš je na nebesích, matko.

- Toho neposlali. - A víte co? Tak mu vemte taky.

Myslíš, že mu bude vadit, když ho vrátíme takhle, co?

- Funguje to! Uriáši! Ono to funguje! - Cože?

- Pán nás vyslyšel! - Co to meleš? - Já vidím anděla!

- No jo. - Bratříčku. - Poslali nám posily!

Bratříčku! Bratříčku! Bratře, ani nevíš, jak rád tě vidím!

Honem všeho zanech a pojď nám pomoct.

- To vypadá, že tady máme škodnou. - Škodnou? A co to povídáš?

Hledáme jablko ze stromu poznání. Oni ti to neřekli?

- Ne. - Tohle asi nebude anděl. - Jak to, že to není anděl?

Vždyť se na něj podívej, jak je tlusťoučkej. A má křídla.

- Hele, tohle je náš revír! - A hele! Poslali i vaše.

- Co s těma drzounama budem dělat? - Vysvětlíme pánům, jak se věci mají.

- Ty nejsi Mikuláš. - Pánové, moment.

Konzumace párků je svatá věc. Hostie moderní doby.

- Asi budeme muset... - Co? - Muset utíkat!

Stůjte! Stůjte!

Stát! Stát!

- Co teď? - Já nevím. Kdyby tady byla aspoň nějaká lávka, nebo...

Co nějakej svatej? Nepomohl by?

Už to mám. Mojžíši, jenž jsi převedl svůj lid Rudým mořem

suchou nohou, nemůžeš nám tu řeku nějak přetento nebo roztento.

Viděli jste to?

Pánové, od teďka už žádná slivovice.

Copak jsem chtěl tolik, Pane?

V klidu si sedět na výsostech jako ostatní andělé! Nic víc.

- Petroneli! - Nesahej na mě! Čert a utíká před lidma!

- Podívej. Jablko! - Jedno jablko tady, deset beden jablek tuhle.

- Štrúdl. - Chce ho sníst! - Ale co to meleš?

Mikuláš!

- Uriáši, to je naše jablko. - Žádná mlha nebude!

- Musíš mu ho vzít! - Já? Proč já?

A já snad? Nepokradeš! 7.přikázání.

- Cože? - Ty už v pekle jsi.

- Ne! - Ne, ne, ne, ne!

Ne, ne, ne. Nemusíš se bát nás.

Copak to máš za jablíčko?

- Je moje. Našla jsem ho. - Je to holka. - Vidím.

A kdepak jsi to jablíčko našla?

Spadlo z nebe.

- A můžeš nám říct... - Ticho! Můžeš nám říct,

proč se dneska všichni vydávají za čerty, anděly a Mikuláše?

Ze stejnýho důvodu jako vy.

- Aha. - Aha.

- Ty jí rozumíš? - Ne.

Máma třeba myslela, že dostanu nějaký brambory

nebo kousek špeku. Ale Mikuláše bez čerta a anděla nikdo nechce.

Holčičko, my máme pro tebe takový návrh.

- Ty potřebuješ čerta a anděla. - Anděla a čerta. - Kušuj!

A my zas potřebujem to jabko. Takže my ti pomůžeme

a ty nám dáš to... - Jablíčko.

- Tak to teda ne! - Proč ne?

- Co si vyděláme, to si rozdělíme. - A jablko?

- To dostane ten, kterej ho nejvíc potřebuje. - Platí! - Platí!

- Jak ti vlastně říkají? - Anežka.

Kluci! Už tady byli s čertem, a nezmohli nic.

- Není čert jako čert, paninko. - Bez táty rostou jako dříví v lese.

Pomůže jen polepšovna. Kluci!

- Jé, už zase! - Jsou tak trapný, mami.

No. Tak to vidíte. Všechny vařečky jsem už přelámala.

- Zlobili jste? - Ne. - Jasně že ne! Co bysme zlobili?

- Oni nezlobili. - My nezlobíme.

- No, nezlobili. - Vždyť jim to kouká z očí.

Jsi anděl. Věř si. Běž! Běž!

No!

Ty, Pepíku, štípeš holky ve škole, čůráš na zeď hřbitova

a ještě k tomu kradeš mámě drobný z kapes. - Ne!

No jo. Jako dneska ráno. Pravá kapsa u vesty.

- Tak tos byl ty? - Ne, nebyl. - Ale byl.

A ty, Vašíku, jen slibuješ, a nikdy nic nesplníš.

Svoje lumpárny házíš na bráchu. A pokousal jsi pana učitele. Jo.

- To není pravda. - A navíc lžeš, jak když tiskne.

Já nelžu.

Tak mi řekni do očí, že to není pravda.

- My už to nikdy neuděláme. - To si pište, že to neuděláte,

protože si vás oba vezmu s sebou do pekla.

- Mami, nás to moc mrzí! - Tak jim to odpusťte, pacholkům.

Ne, ne, ne, ne! Žádný odpouštění nebude! To by mohl říct každej.

Pak je očistec plnej lidí a já si můžu nohy uchodit. Že jo, Uriáši?

- Jistě. - Do pekla s nima! - Tak a jdem. - Kluci na kolena!

- Ale to už je moc. - Ty nevíš, co z nich vyroste. Já jo.

- Tak a teď slibte, že už budete vždycky hodní. - Slibujeme.

Stokrát napíšete, že nebudete lhát a budete poslouchat maminku. Jasný?

Přesně, Uriáši, přesně. A marš studovat Písmo!

- No to je neuvěřitelný. - Že jo.

- Na! - Ale to je moc.

Za rákosky bych utratila víc. Hned to půjdu říct mlíkařce.

A vlásenkář má taky dva haranty a řemeny sedřený.

Jak to děláte s těma očima?

To je obchodní tajemství. Po čertech hezky voníte.

Na rozdíl od tebe. Pojď, kopyto!

Nemyje si uši, nezdraví, nafukuje žáby.

Plive v obchodě, prdí ve škole, prdí v kostele.

Suma sumárum: zralej pro peklo! Odnést!

Milost!

Tak. A teď odvoláš tu špinavou švadlenu.

- Děkuju vám mockrát. - Děkujem, nashle.

S Pánembohem.

Na shledanou.

Pojďte taky k nám. Jen račte, vstupte.

- S radostí. - Když myslíte. - To se budou děti divit.

- Omlouvám se, chlapi. - Vždyť sem chodíme každej rok.

Omlouvám se.

Děkuju.

Ty jo. To bylo fakt dobrý. Vy dva jste skoro jako opravdoví.

No, snažíme se.

Já ti dám, ty parchante, já ti dám!

- Chi, chi, chi! - Chi, chi, chi!

Jedna pro čerta, jedna pro anděla, jedna pro mě.

Už tady byli. A to jste měli vidět ten tyátr, pánové.

Třikrát se počůral a teď se tam nahoře ještě hodinu modlí.

Šéfe, můžu? Za mě to byli zase oni, jo?

Tohleto si někdo šeredně odskáče.

Tak bysme aspoň mohli vybílit hospodu, ne?

Jdeme.

Kdo si kousne klobásy, přijde v nebi do spásy.

Párek!

Je mi líto, mladá dámo. Na sekeru jenom březový polena?

Dva, prosím.

- Vy nemáte chuť? - Ne, ne. Já večeřím jen hostie.

- Tak. Dva libové párečky, prosím. - Děkuju.

Holčičko!

Chutná přesně tak, jak jsem si představovala.

- Ukaž. Dej mi taky. - Kdo jeden spolyká, těžko už si odvyká.

Anděli!

Tohle kdyby věděli v nebi, tak se božský many nikdo ani nedotkne.

Já si vezmu taky jeden. Tak mi dejte tady toho pekelníka.

Jak jinak? Ale pozor, příteli. Pálí jako čert.

My jsme naši dohodu splnili, takže teď bychom měli...

- Co nejrychleji zmizet! - Cože? - Co?

Už zase!

Jedinej kšeft, vy mizerové! Za tohle nám zaplatíte!

Sem! Honem!

- Au! - Co je? - Křídla.

- Kampak teď, mladá dámo? - No honem, honem, spěcháme.

- Ještě nám zbejvá předat poslední dárek. - Jakej?

Ten nejdůležitější.

Já musím odejít na důležité obchodní jednání.

Jestli některá z nich se bude opožďovat nebo žvanit,

hned mi ji zapíšeš. Já si to s ní pak vyřídím.

Pane, Košťále...

No prosím.

- Dneska naděluje Mikuláš. - No a?

Chtěly jsme vás poprosit, jestli byste nás nepustil dřív.

Kvůli dětem.

No jistě. Já jsem málem zapomněl.

Děkujeme vám.

Ty vaše barbarské zvyky se měly už dávno zrušit!

Já vám dávám práci v teple.

A vy si toho vůbec nevážíte!

Naděláte si děcek, pak se divíte!

Mikuláš. Pche!

Já vám dám Mikuláše, kůže líný!

- Každou sobotu chodí na mariáš. - Vážně? Tak to já se přidám.

Nikam, špindíro! Jsme tady pracovně, ne na vakacích.

- Jdeme. - Jo.

- Támhle to je moje máma. - Ta stará?

Ale ne. Moje máma je ta, co sedí tam úplně vzadu.

Jo, tahle.

Hezká.

- Co čučíš? - Já nečučím.

- Nepovídej. Vždyť vidím, jak čučíš. - Ne, ne. Nečučím.

- Čučíš. - No tak jsem se trošku začučel, no.

Protože má oči jako svatá Klára, vlasy jako Terezička.

- A tady tohle... - Jako Máří Magdaléna. - No.

Ale! A kdo říkal, že ženská je nástroj ďábla?

Sem tam se najdou i výjimky.

Náhodou moje máma je hrozně hodná.

Ale taky pěkně unavená. Pracuje i v noci.

- No, to já taky. - Že jsem si nevšim.

Kušuj!

Už se skoro vůbec nesměje. Než umřel táta, smála se pořád.

Osmá hodina vyzvání, modlete se klekání!

Tak honem, ať neztrácíme čas. Kde máš ten dárek?

- Tady. - Tak. Děkuju.

- La, la, la, lá. - Vážně chceš zpívat?

- Jistě, zpěv povznáší. - Tenhle určitě. - Nezdržuj a pojď!

- My jdeme za váma. - My jsme přišli...

- Za váma. - Váma.

- Za mnou? - No. - Nó.

- Začni. - Proč já? - Vždyť jsi s tím souhlasil.

Ty taky. Sám jsi říkal, že zpěv povznáší. Tak se ukaž.

- Klidně. - Hm.

- Vzhů... Vzhů... Vzhů... - Co bzučíš?

- Hledám tón. - Vejš. - Vzhů... Vzhů... Vzhů...

- Vzhů... Vzhů... Vzhů... - Vzhů... Vzhů... Vzhů...

Tři, čtyři!

Vzhůru, bratři milí, v této noční chvíli,

anděl Páně zpívá Gloria.

Copak to má býti, že mi oči svítí,

planou jako hvězda zářivá.

Nějak ti tuhnou křídla, aby neprohlídla,

že máš neandělský úmysly.

Mám na mysli spásu a ty už jdi k ďasu,

plácáš jenom samý nesmysly!

- Kampak se to díváš? - Dej bacha, co zpíváš.

- Ať ti starej nedá za uši! - Andělská, nebeská...

- Je po čertech hezká. - Jak je krásná, ani netuší.

- Celý peklo tleská. - Slyším hejkat mezka.

- Rád bych se jí mrknul... - Na duši!

Tak tady jsi, holčičko, skončila. Jdeme!

- Pusťte mě! Mami! - Ty žábo jedna!

- Punčochu. - Aha.

- Od Anežky? - Od Anežky.

Co je to tady za tyátr? Člověk na chvilku vytáhne paty

a už se tady nepracuje! Už mi tady personál rozkrádá majetek!

- Přišli za mnou. - A ty se takhle drze přiznáváš?

Uklidni se, chlapče.

Nepleť se do toho, ty slepice vopelichaná!

No dovol, já jsem anděl Páně!

- Už se to nestane, pane. - No to víš, že se to nestane.

Ty máš totiž výpověď! Do oběda opustíš byt,

zaplatíš činži a nastěhuje se jiná švadlenka!

- No tak dělej něco! - A co mám dělat?

- Kam jdeš? - Kam jdeš? - Vrať se!

- Ty mě odprosíš! Na kolena! - Nic jsem neudělala.

Jo, ona nic neudělala? Ty nevděčnice nevděčná!

Zmiz! Ty se vrátíš po kolenou.

- Člověče nehodný... - Ven!

Myslím, že se brzo uvidíme, Košťále.

Pan Košťál. Pro tebe vždycky pan Košťál, ty bído usmrkaná.

Padej!

Tohohle Košťála si jednou u zkoušky podám!

Já ho nechám vyjmenovat celej rodokmen

od Abraháma až po mladýho pána.

Ten se k tobě vůbec nedostane. Ten skončí rovnou u nás.

- Přesně, Uriáši, přesně. - A kde je Anežka?

- No jo. Kde je Anežka? Anežko! - Holčičko!

- Anežko! - Holčičko, kdepak jsi?

- Bude už doma! - No.

- Nechcete si ty kostýmy už sundat? - Kostýmy?

- Víte, já jsem... - Matla.

- Kušuj! Já jsem... - Promiňte. Já jsem Magdaléna.

- Já jsem Uriáš. - Já jsem Petronel.

- Ještě nikdo mi ruku nepolíbil. - No. To my tak v nebi děláme.

Prohledat!

Ne!

- Máš něco? - Nic. - To je všechno, šéfe.

Kde je zbytek peněz?

Obešli jste půlku města! Radím ti, mluv, holčičko.

- Měli jste se víc snažit. - Co si to...

Nebuď drzá! Já ji hodím do řeky, šéfe!

Počkej, počkej, počkej! Na to je času dost.

Kde jsou ti tvoji kumpáni? Kde jsou?

Jeden v pekle, druhej v nebi!

Máme na to celou noc. Pověsit.

- Pojď sem! - Ne, ne!

Můžeš.

Nechte mě! Ne!

Klidně si křič.

Na míli daleko jsou jenom skladiště a voda. Kuzmo!

- Hm? - Prohledáš všechny krčmy ve městě.

Vokoun se postará o kanály.

Já chci taky prohledávat krčmy, šéfe!

Sklapni! Vypadněte oba dva!

Já chci taky prohledávat krčmy.

Až ty dva najdeme, tak je rozšlápneme jako šváby.

Nám nikdo Mikuláše kazit nebude!

- Anežko? - Holčičko!

Kdepak jsi? To jsme my! Čert a anděl.

- Anděl a čert. - Kam jsem dala sirky?

- Nepředváděj se! - Nezáviď!

Anežko!

Anežko!

- Líbím se jí. - Cha! Nesmysl.

- Je po čertech hezká. - Ale není slepá.

Taky ne svatá, Petroneli. Tak si ji vyzkoušíme.

Chraň tě ruka Páně, ty kyblíku špíny!

Devítka! Nepožádáš manželky bližního svého.

- Je to vdova. - To je zvláštní. Nikdy se netoulala.

Jeden večer, to nic není, Magdalenko.

Mladej pán se nám takhle jednou zatoulal na 40 dní.

Půjdu se podívat do sklepa. Anežka tam někdy chodí trucovat.

- Mohu vás doprovodit? - To je od vás milé.

- Jdu taky! - To asi nebude nutné.

Ale bude. Bude, bude. Já vás totiž musím.

- Co? - Posvítit!

- Vtěrko! - Zmetku!

Anežko! Anežko!

Pardon, madam. Já vám posvítím.

Anežko!

Jsi tu?

Anežko!

Tak vám ani čaj neuvařím. Nezlobte se. Došlo nám uhlí.

No, to zas počkejte. Na uhlí tady máme odborníka.

Ten ho umí najít i po čuchu, špindíra.

Che, che, che.

Tak obejdu ulice. Třeba tu holku někde najdu.

Ne, ne, ne, ne. Vy, Magdalenko, zůstaňte doma. My Anežku najdeme.

Já jsem totiž sloužil dva roky u andělů strážných.

- To jo. Ale v kuchyni! - No tak pojď! Pojď, pojď, pojď.

- Pardon. - Pojď, pojď, pojď!

Pojď, pojď, pojď, pojď!

Šest! Nesesmilníš!

Ani se jí nedotkneš. To ti povídám, Uriáši!

- A co když se dotkne ona mě? - Cha! Na to zapomeň!

Ona je totiž svatá. To já poznám, to já cítím.

- Jo, jo, jo. - Víš, Uriáši, každej máme čuch na něco jinýho.

- Ty na uhlí a já... - Na hezký holky.

Nepovídej. Taky se ti líbí.

No, líbí. Jako líbí.

Víš co? Tak si o ni střihnem. Kámen, nůžky, papír.

- Ne, na to nehraju. - Proč ne? - Protože vždycky vyhraješ.

- Věř mi, jde po mně. Je na čerty! - Na anděly!

- Na čerty! - Na anděly!

- Vsadíme se? - Klidně.

- Jelito, kopyto, platí to! - Cha!

Chi, chi, chi!

Uriáši, musíme najít tu holku, jinak je z nás ráno mlha.

- Cože? - Že potřebujem to jabko. Posloucháš mě vůbec?

- Ale jo pořád. - Nevypadá to.

Co se tak couráte? Teplo něco stojí, ženský.

Zavři za sebou. A zítra v půl šesté. Brzy, přesně.

Bude se paličkovat!

Anežko! Anežko!

Kde jen ta holka může bejt?

Ti někdo z vašich pomůže, ne? Nějakej svatej. Si řekni.

Si řekni, ale komu? Antoníček! Ten je patronem ztracených věcí.

Věcí? Nemáte tam někoho přes lidi?

Hele, hele, nebuď drzej, jo? Svatej Dominik.

Ne, ten je proti horečce. Kryštof přes povozy.

- František! - Ten si povídá se zvířátkama.

- Můžeš mě nechat chvilku přemýšlet? - Počkej! - Co je?

- Já mám nápad. - Jakej? - Co svatej Uriáš?

- Žádnej takovej není. - Možná že není, ale teď ti pomůže.

Podívej!

Když nekápneš božskou, budu ti muset pomoct po našem.

A to bude trochu bolet.

- Uriáši, co budeme dělat? - Já mám plán. Poslouchej!

Stojí ti to za to?

- No to ne. - A proč ne?

- Já se bojím. - Ale prosím tě, co by ses bál?

- Jsi anděl. Čeho by ses bál? - Ale budeš tady. - Budu.

- Nenecháš mě v tom? - Ne. - Tak já jdu. - Běž!

Okamžitě ji pusť! Nebo se tady budou dít věci.

To bude fofr.

Ty máš ale drzost, mizero mizerná!

Sám jsi mizera mizerná, ale ještě se za tebe můžu v nebi přimluvit.

- Ó! Taková laskavost! - Ano.

- Já mám lepší nápad. - Jo? Jakej?

Pověsit tě vedle ní!

To snad ani nebude nutný. Pomoc!

Prevít!

- Čerte! - To teda byl nápad s tou punčochou.

- Když já jsem to myslela dobře. - No jo. To vždycky dopadne nejhůř.

Pojď! Jdeme za mámou.

- Prej že návnada to má nejlehčí! - Mizero! Mizero! Ty prevíte!

Au!

Uriáši!

Buď zdráv, svatý Jáne. Já si tady tak trošku...

- Myslel sis, že mi frnkneš, andílku? - Ne, nemyslel.

Tohle město znám jak svý boty.

Nebylo mi ještě ani deset, když jsem krad svůj první měšec.

No to není dobrý. Ale ještě se můžeš polepšit.

- To pochybuju. - Lituj hříchů.

- Na to mě moc neužije. - Pán Bůh odpustí skoro každýmu mizerovi.

Zajdeš do kostela, trochu se pomodlíš,

ošplouchneš svěcenou vodou. Co?

A dost!

- Vysyp kapsy! - Ale já nemám kapsy.

- Tak ti nějaký udělám. - Ale já nepotřebuju kapsy.

Hele, nech ten nožík.

Ne, ne, ne. Nech ten nožík.

Svatý Jene Nepomucký, nemůžeš toho blázna nějak...

- Co to meleš? - S tebou se nebavím, bavím se s Nepomuckým.

Udělej mu bum, bum.

Ó, děkuju ti, Svatý Jáne. Děkuju.

Stůj, stůj. Lež, lež.

Uriáši, dokázal jsem to! Kde jsi?

Ty zmetku pekelnej,

ty zrádče rohatej, ty špíno pekelná!

Hosana.

A teď vám řeknu ještě jeden, který jste ještě určitě neslyšely.

- To jsem si mohl myslet. - Anděli, kde lítáš?

Už jsme o vás měli trochu strach. Naštěstí pan Uriáš Anežku našel.

- Jo tak pan Uriáš našel? - No.

A cestou domů nám koupil k večeři párky!

- Ten je hodnej. - Ale bohužel už nezbylo.

Takovou hostinu nemáme ani na Štědrý den. Děkujeme, Uriáši.

A máma se konečně smála. Nahlas!

Nahlas? No.

Máte velmi šarmantního kolegu. Tolik vtipů jsem ještě neslyšela.

Cha, cha, cha, cha, cha!

Tak dost!

A teď mi řekni, ty zmetku...

Ne ty, ty mi řekneš: Kde je to naše jablko?

Já ho strčila do tý punčochy pro mámu.

Do jaký punčochy?

Co zůstala v krejčovský dílně.

Chtěla jsem, aby jí přineslo štěstí jako mně. Aby už nebyla tak smutná.

- Že to není pravda? - Je.

Tak to je konec.

To má to jablko pro vás takovou cenu?

Tu nejvyšší.

- Dojdeme ke Košťálovi. Vím, kde je klíč. - Sláva!

- Já jdu taky! - Ty alou do peřin!

- A ty uhni! - Co říkala máma? Do peřin!

Vy jste kočovní herci, že s tím nikdy nepřestanete?

Já jsem anděl.

- Můj anděl strážný? - No.

- Jo? - No ne. V Betlémě jsem zpíval pastýřům.

- Ve sboru. - Kušuj! A teď vodím duše z očistce.

- Tak to je zajímavá práce. - No vidíš!

- A vy? - Já?

Já dělám všechno pro to, aby zkrachovali.

Když už jste z toho nebe, můžu se na něco zeptat?

- Jistě. - Jistě. - Co se stalo s Evou?

- S tou poběhlicí zvědavou? - Skončila v pekle?

- Jo. - Ne. - Tak jo, nebo ne?

No ne, ale patří tam. On je totiž Pán Bůh hroznej dobrák.

Pojďte, svezeme se!

Ty seš ale zajímavý jablíčko.

Nechám si tě na ráno.

Sem dává klíč, když nechce ráno vstávat.

- Nepřekážej! - Co děláš, ty matlo!

- Tady je! - Sláva, sláva!

- Není. - Není!

Možná ho vzal Košťál.

- Co je? - Promiň.

Pojď sem, ty matlo!

Má ho.

Tak a teď vzhůru zpátky na nebesa!

- Ukaž! Je celý? - Ani jeden kousanec.

- Posviť mi. - Jo.

No jo, vlastně. I když... Víc!

Tady se mi snad něco nezdá.

Uriáši!

Promiň! Tohle by udělal každej čert.

Vrať to!

Sázka je sázka. Chi, chi, chi.

Prosím, madam. No prosím.

Stáhnu tě z kůže! Udělám z tebe klekátko!

Okamžitě se vrať zpátky! Uriáši!

Ruce vzhůru! A pomalu se obrať. Pomalu.

Stůj!

Nech mě!

Ty mizero! A teď tě pošlu na pravdu boží.

Kéž by.

- To od vás nebylo hezké, pane Uriáši. - Nemoc z povolání.

- Nemůže mu Košťál něco udělat? - Nebojte. On si poradí.

- Ale... - A navíc, andělé jsou přece nesmrtelní.

Takhle se bavíte často?

Pořád se o něco sázíme. Tentokrát...

O jablko.

A kdo vyhrává?

Myslím, že to víte, Magdalenko.

Máte opravdu takové čertovské oko.

Pracuju na tom už přes tisíc let.

Kdyby se tak z očí dala vyčíst budoucnost.

Chcete ji znát? Stačí si kousnout.

Někdy člověk tuší, co se stane, a nemusí k tomu jíst jablko.

Ale já nejsem člověk.

Jistě.

Jste přece čert.

Ta rozbitá výloha byla vůle boží.

Tu rozbitou výlohu mně zaplatíš!

Já s tím nemám nic společnýho. Nechte mě. Já za to nemůžu.

Zbytek života mně budeš platit desátky, ty lůzo!

Podívejte se, jak se tváří nevinně!

Boží mlýny melou pomalu, ale... Jak je to dál?

Pojď dovnitř, ať nás tady šéf nevyhmátne.

To je pořád něco. Ani ve svátek nedají člověku svátek.

Tak to kvůli tobě mě vytáhli z postele?

Ženská jedna bláznivá. No dobře. Tak zapisuj.

- Jméno? - Petronel.

- Povolání? - Anděl Páně.

- Místo trvalého bydliště? - U nebeské brány.

Za šprťouchlata před soudní stolicí dvacet ran holí.

- Tak tebe přistihli, že kradeš. - No, jak se to vezme.

Už máme soupis toho, co se ztratilo?

Tak to máme jedno jablko.

Jedno jablko.

Sežral jsi ho?

To bych si nedovolil.

Prohledat.

Au!

Au!

Pane, jemu ty křídla rostou rovnou ze zad!

Dejchni na mě!

Kolikrát jsem vám říkal, že ve službě se co?

Se nechlastá!

Tohle není soud, to je fraška!

- Zavřít na 48 hodin! - No to já nemůžu ale.

Soudní jednání se odročuje na pondělí.

Já nemám tolik času! Počkejte, počkejte!

Můj čas se krátí! Nechte mě. Mě nemůžete dát do vězení.

Já tady mám úkol od...

Ne!

Tady seď!

Svatý Petře! Svatý Petře, já vím, že jsem na tebe kolikrát nadával,

že nechodíš včas do práce, ale nemohl bys mi pomoct?

Vždyť ty ses taky dokázal dostat z vězení!

My andělé jsme ti pomohli zpřetrhat okovy. A ty mě v tom teď necháš?

Jo?

Jo.

Tak je to.

Slibuju, že už nikdy neřeknu, že jsi nafoukanej.

Děkuju.

Díky, Svatý Petře.

Děkuju!

Uriáši, tohle ti nikdy neodpustím.

Proklínám tě do posledního chlupu!

Jak já tě nenávidím! Nenávidím!

Počkej, Uriáši, tohle ti nedaruju!

Já ti ukážu, co dokážeme my andělé!

Ty to vidíš. Tohle nemůžeš dopustit.

Do takovýho ňoumy čertovskýho se přece nemůže zamilovat.

Vždyť ona je tak krásná, něžná, čistá.

Ona k sobě potřebuje někoho jinýho. Někoho, jako jsem já.

Svatý Valentine, prosím. Ať se Magdaléna zamiluje do mě.

Šmarjá, matko Boží, co zas já?

Petroneli, Petroneli. Žádné já. Já je sobectví.

- No ale já... - Pravá láska je trpělivá,

laskavá a nezávidí. Nehledá svůj prospěch,

nepočítá křivdy. Přej druhým, ne sobě.

Ale jak mu ji mám přát, matko Boží, když je to takovej zmetek pekelnej?

- Tolik mi ublížil. - Petroneli, nezapomněl jsi na něco?

Já? No rozhodně ne. Co by to jako mělo být, matko Boží?

Že jsi anděl Páně, Petronelku.

Ale matko Boží!

No, jo vlastně. Vždyť já jsem anděl.

Ale nešťastnej.

Fuj! Co tady děláš?

Čekám, až se probudíš.

Já jsem nespal.

Jak to, že jsi... A nejsi...

Zaslouží si někoho lepšího než nějakýho čerta.

Máš to zatracený jablko?

Mizero!

Tak dělej, nebo prošvihneme výtah na nebesa.

Kohout už dvakrát zakokrhal.

- Kohout zakokrhal jednou. - Dvakrát.

- Jednou. - Dvakrát!

Ležel jsem tady a celou dobu poslouchal. Jednou.

Já jsem viděl, jak jsi poslouchal. Dvakrát.

- Přece vím, jak kokrhá kohout, ne? - Jo? A jak kokrhá kohout?

- No jako kohout. - Tak ukaž, jak kokrhá kohout.

- Kykyryký. - Kykyryký? - Tak dobře, tak: Kýááááááá!

- Takhle kokrhá kohout? - A jak podle tebe kokrhá? Tak mi to ukaž.

- Jak? Ukaž. - Kykyký.

- No co? - Tak takhle asi nekokrhá kohout.

Kohout kokrhá...

Takhle kokrhá kohout.

- Vítej doma, Petroneli. - Pane Bože, já nejsem mlhovina?

Ale vždyť jsme to nestihli. Kohout třikrát zakokrhal.

Petroneli, co je pro Pána Boha den, to je pro člověka tisíc let

a obráceně. Ty by ses trápil pro pár vteřin? Prosím tě.

- Kde je Uriáš? - Ten si tu mlhu zasloužil.

- Ale vždyť... - Choval se k tobě hrozně.

To, co provedl s tou holkou, jak jí zamotal hlavu.

- No to jo. - No!

Ale bude se mi po něm stejskat.

Vždyť jsi mu říkal zmetku pekelnej, kyblíku špíny.

- No ale to já jsem tak nemyslel! - No...

Kdo se v nebi bude starat o zábavu? Bez něj tady bude hrozná nuda.

Najdeme jinýho čerta.

Je tam sám?

Pošli mě za ním, Bože všemohoucí, aby mu tam samotnýmu nebylo smutno.

Vážně?

No jak chceš.

A dohlídni mi na Magdalenu.

Pro Košťála. Spánebohem, paní bytná.

Sbohem. A hodně štěstí!

- Dám ti jednu dobrou radu do života, chceš? - Hm.

Nikdy nedávej pusu komediantům, co mají oči jako čert.

Uriáši!

Uriáši, jsi tu?

- Jo, jsem tady. - A kde jsi? Já tě nevidím.

- Ještě se na mě zlobíš? - Ále, prosím tě.

- A můžeš mi to odpustit? - No jo porád. Už se stalo.

- Au! - Co je?

O něco jsem zakopnul.

To je něco jako židle nebo co.

Tak si na ni sedni.

- Pane Bože! - Kdo umí odpustit nepříteli,

ten může usednout s Pánem Bohem na výsostech, archanděli Petroneli.

Vzhůru, bratři milí, v této noční chvíli,

anděl Páně zpívá Gloria.

Aj, co má to býti, nad Betlémem svítí

nocí tmavou hvězda zářivá.

Nechte toho! Takovej kravál. Zrovna jsem uspala Ježíška.

Máš ty vůbec rozum?

Haló, madam! Počkejte!

Madam, hledal jsem vás po celým městě.

Prý vás Košťál vyhodil.

Kdybyste se neurazila, hledám pomocníka do obchodu.

Teda jestli nemáte lepší nabídku.

Vás mi snad seslalo samo nebe.

Tak jdem.

Já budu prodávat párky!

Ty hlavně budeš chodit do školy, mladá dámo.

Kdybyste neměly kde bydlet, tak mám jeden volnej pokojík.

Vy se mi jen zdáte.

Takhle krást a tolik let! To jsou ty Boží mlýny, mládenci.

Na každýho jednou dojde.

Ta drzost! Ona s párkařem! Pracky to má vopařený!

Ten jestli se tady objeví, ani podvlíkačky mu neušiju!

Čert aby si ho vzal!

Mladý pane, nějaké přání, prosím?

Říkal jsem, že se ještě uvidíme, pane Košťále.

Celej rok jsem prodával před vaším domem, abyste si mě všimla.

Chtíc, aby spal, tak zpívala synáčkovi.

Matka, jež ponocovala, miláčkovi.

Spi, nebes dítě milostné,

Pán jsi a Bůh,

pěje ti v lásce celý ráj,

pozemský luh.

Dřímej, to žádost matky je, holubičko.

V tobě se duše raduje, ó, perličko!

Nebesa chválu pějí tvou, slávu a čest,

velebí tebe každý tvor, tisíce hvězd.

A stejně jsi matla!

A ty zmetek pekelná!

- Chi, chi, chi. - Chi, chi, chi.

Miláčku, spi a zmlkněte, andělové,

před Bohem se mnou klekněte, národové!

Sestoupil v pravdě Boží syn na naši zem,

přinesl spásu, pokoj svůj národům všem.

Ó, Bože, zpíváme ti

a naše píseň letí

k tvým bílým oblakům.

Ó, Bože, jsme tvé děti,

svůj obdiv vzdáváme ti

i všem tvým zázrakům.

Jsi tvůrcem světa,

kde všechno vzkvétá.

Dík zázraku, co slétá

na bílých křídlech

z tvých nebeských bran.

Jsi, lásko, vůle Pána,

ty tvorům všem jsi dána.

Máš křídla, slétni k nám.

Ó, slétni k nám.

Někdy to člověk dobře ví,

jak věci mají být.

Soumrak se snáší za oknem,

se sněhem padá klid.

A dál?

Aby se v kamnech topilo.

Povídej, bylo - nebylo.

V konvici máme horkej čaj,

ať pohádky se povídaj.

A dál?

O tajemství, co cestu hledá,

o duši, co se lapit nedá,

co není na prodej.

O tom nám povídej.

Jak vítr venku lampy zháší,

v ulicích bloudí Mikuláši,

čerti si v blátě máčí ocasy,

andělům sněží na vlasy.

A dál?

Když dvorek sněhem zapadne,

plamínky svíček se jen zachvějí,

jen dvoje stopy záhadné

končící v závěji.

Nesnaž se všemu rozumět

a nechtěj všechno teď a hned,

vždyť Pán Bůh nám dal velký dar,

co dává naději.

A dál?

Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2016