Original subtitles

ŽIDOVSKÝ REPORTÉR

Dobré ráno, paní Silbermannová.

Nevím, co by na tomhle ránu mělo být dobré.

Minulý týden přišla o život spousta nevinných Židů – vinou vašich krajanů.

Všichni jste zločinci.

GALERIE SILBERMANN

- Děkuju. - Jak se říká?

Děkuju, paní ředitelko.

Tak to je pro dnešek všechno.

- Jsi pitomec? Hraj pořádně. - Ale ty jsi o ten míč přišel!

Ty jsi namachrovaný, co?

Hej, hej, Kemale. Nech toho!

- Ten buzík nám prohrál zápas. - Já nejsem gay.

To stačilo!

(arabsky:) Na čí straně jsi, bratránku Chálíde? - Kemale!?

Kemale!

ZÁVAZKY K RODINĚ

- Můžeš mi vysvětlit tohle? - Mami, co tady děláš?

Proč na stěně visí ten arabský krám? V mém domě! To je nehoráznost.

Jo tohle. To dostal Chálíd od otce při narození.

Jmenuje se to „Oko Fátimy“.

Zbláznilas se?

Víš, jak bolí matčino srdce?

Nikdy nebudu v náruči držet vnuka.

Můj jediný syn „feigele“ (= teplouš) a ještě ke všemu s Arabem!

(v jidiš:) Čím jsem si to zasloužila?

I kdybys se na hlavu stavěla, Chálíd je můj nejlepší přítel, miluju ho a ty to nezměníš.

A mohla bys přestat s tím hloupým jidiš?

Jazyk našich předků není hloupý. Budu ho ctít. Chodím dokonce na kurz.

Na večerní univerzitě.

- Mohla bys tady nechat klíče? - Košile máš ve skříni.

To se muselo stát zrovna na vaší zkušební hodině, pane Aledrissi.

Paní Löfflerová.

To byl takový malý příklad homofobie. To musíte rozebrat.

Chci, abyste tu zkoušku udělal.

Máte něco proti gayům? - Já? Ne!

Uf. Je tady horko.

Tam venku je džungle. Musíte být šelma, abyste přežil.

Tygr.

Budete tygr?

O tom jsem přesvědčen, paní Löfflerová.

Musím jít vyučovat.

Nilsi.

Nilsi!

No? Celou noc jsi se trápil u prázdného plátna?

Vypadni!

To neuděláš.

- Tak jak to šlo? - Hodil po mně lahev.

- Jak dlouho si to ještě necháš líbit? - Co jiného mám dělat?

- Je to náš nejlepší kůň ve stáji. - Ehm, jediný.

Tyhle abstraktní koláže se moc dobře neprodávají.

Škoda, mně se líbí.

Jo, volal zase ten Meier, chce se určitě zastavit.

V žádném případě. Nils ještě nenamaloval ani čárku.

Co to je?

- Ještě dva týdny. - Cože?

Je to jen atrapa. Dělám konkurz.

To je moje příprava. - Vážně?

To by bylo bezva, kdyby to klaplo. Už věky jsi nic nenatočila.

Už jsem dlouho nedostala plat.

Víš, jak se teď věci mají.

Á, ta káva!

Na co potřebujeme 60 kilo kávy... za 3 000 euro?

Šedesát kilo po čtyřiceti.

Aby udělala atmosféru pro naše klienty. To nikdy nepochopíš.

Účty, nic než účty.

Ach, Hajat.

Všechno musím dělat sám.

Restauraci, děti...

Co je tohle?

Ahoj, tati.

Děje se něco?

Naši pronajímatelé jsou mrtví. - Co?

To je strašné. - Dům teď patří Židovské obci

A ta vypověděla nájemní smlouvu. Dívej: podepsána Lea Silbermann.

Lea Silbermann. To je matka Chálídova...

spolubydlícího.

Zlato...

- Ty jsi nezapomněl! - Nemůžu zapomenout naše druhé výročí.

Já jsem tak šťastný, že jsme se potkali. - Já to cítím přesně tak.

Jsi ten nejbáječnější muž na celém světě.

Ty jsou nádherné.

Poslyš, tys si zase koupil nový oblek?

Nejen sobě.

Vše nejlepší k výročí.

To je nehoráznost. Za ty roky jsem tam všechno spravil.

Trubky, elektřinu, stěny...

A teď výpověď! - Já vím. Bez tebe by z domu byla ruina.

Tak ale řekni, proč jsi neprodloužil nájem. - Nešťourej pořád v detailech!

Musím mluvit s Chálídem.

Platím mu studium, tak teď musí vyřešit můj problém.

Je to dobrý nápad bez ohlášení se takhle objevit u Chálída?

Bože, bože, co jsem udělal?

Proč je má vlastní dcera proti mně?

Vypadáš nádherně, zlato.

Myslíš?

Není trochu těsné?

Ne, sedí dokonale.

Muselo stát jmění.

Pro tebe není nic drahé.

Protože...

Pamatuješ?

Jak bych mohl tu noc zapomenout?

(zpívají píseň Hanny Sylvester „You make me feel“)

- Příšerná píseň. - Příšerná píseň.

Davide.

Chálíde Abdule Kasabo Aledrissi.

Poslední dva roky byly nejhezčí v mém životě.

Takže se tě chci zeptat:

vezmeš si mě?

- Chálíde. - Tati!

Co ty tady? - Musím s tebou nutně mluvit.

O co jde?

Co je to za legrační oblek?

Hledal jsem něco ke svému uvedení.

A myslel jsem, že si půjčím oblek od Davida.

Nevypadá pěkně.

Vypadá teple. - Mně se teda líbí.

Máš pravdu, tati.

Díky, Davide, ale podívám se po něčem prostším.

To ale byla výborná příležitost přiznat barvu.

Chálíde,

musíš se podívat na tenhle dopis.

Ano, tati.

Promiň.

„Doufám, že pochopíte. Se srdečným pozdravem, Lea Silbermann.“

To je Davidova matka. Promluvím s ní.

- Půjdu s tebou. - Ne, ne, já to udělám.

Běž domů a já se ti potom ozvu.

Paní Silbermannová, to bylo to výborné, zejména zákusek.

Blaho naší pospolitosti mi velmi leží u srdce.

Paní Silbermannová,

vy jste napsala tenhle dopis? - Vy jste vůbec kdo?

Paní Silbermannová, to je můj otec. Jde o dopis adresovaný jemu.

Nemůžete jen tak ukončit můj nájem.

To tedy můžu. Ten nájem měl lhůtu.

A ta lhůta vypršela. - To jsou lži.

„To jsou lži.“ Světové spiknutí, že?

Za všechno vždycky můžou Židi. - Leo, prosím, zůstaňme věcní.

Jsem prostý muž, který si poctivě vydělává na živobytí. - Ano.

A penězi podporujete Hamás,

který pak posílá sebevražedné atentátníky na Jeruzalém,

aby zabíjeli naše lidi. - To je nesmysl. Já jsem pacifista.

S militanty nechci mít nic společného.

- Tati. - A proč musí vaše žena nosit šátek?

Je to ještě napůl dítě.

Hej, to je můj otec! A co mám na hlavě,

do toho vám nic není. Pojď, tati, jdeme. - Ano, jdeme.

Ale ještě jste neslyšela poslední slovo, paní Silbermannová.

Jaké věci musí člověk snášet před vlastním domem.

To je k nevíře. Jdeme, Šlomo.

Promiň zlato, nebyl na to ten správný okamžik.

Já myslím, že to byla výborná příležitost.

Musím mu to říct jemně.

A tvoje matka to taky pokazila.

Moje matka? Co s tím má co dělat moje matka?

Pronajímatelé mého otce zemřeli a přenechali dům Židovské obci.

Zastoupené tvou matkou.

Ona ho chce vyhodit.

Aha. Co to má společného s tvým comming outem?

Ach, Davide.

Víš, co je v sázce. Nechci přijít o rodinu. - Rodinu, rodinu.

Už to nemůžu dál poslouchat!

A co jsem já? - Ty?

Jo.

Ty, Davide,

jsi má životní láska.

Chálíde,

já už dál nemůžu.

Dva roky skrývání. Nemůžeme se políbit na ulici, přitulit v kině...

Co mám teda dělat?

Vyoutovat se, Chálíde.

Už jsem ti tu jednoduchou otázku položil: ano nebo ne?

- Ahoj, Davide. - My se známe?

Potkali jsme se minulý podzim na vernisáži v Židovském muzeu v Berlíně.

„Zdrhni.“

- Jak prosím?

To byl název výstavy.

Ach ano, už si vzpomínám. Hana, že?

- Sára. - Jistě, Sára.

Nadějná malířka? - Jo.

Promiň, pojď dál. Jsem teď trochu zmatený.

To je Chálíd.

Sára. Známe se z Berlína.

- Ahoj, Sáro. - Ahoj.

Počkej, pomůžu ti s batohem.

Kdy se má narodit? - Za dva týdny.

Rozkošné. Co to bude? - Chlapeček.

Krásné fotky. - Jo, to byly časy.

Kdy se všechno zdálo možné.

- Chceš něco k pití? - Vodu, díky.

Kdo je ten šťastný?

Ještě neví, že je otec.

Tak to má nejvyšší čas, co?

Proto jsem tady.

On žije v Hannoveru?

Nechceš jít přímo k němu. Rozumím.

Neodvažovala jsem se zavolat.

Chci dát dítě k adopci, ale k tomu potřebuju podpis otce.

Aj aj aj!

Ty jsi otec, Davide.

(dvouhlasně:) Co?

Chálíde, ona lže. Jsem stopro gay. Se ženami já nic nemám.

Dík.

Výpadek paměti, co?

Moc se omlouvám, že jsem sem tak vpadla. Musí to pro vás oba být hrozný šok.

Jaký výpadek paměti? Já jsem neměl žádný výpadek paměti.

Byli jsme na té výstavě a pak jsme šli do baru a pak...

No?

Výpadek paměti. Takže: co se stalo?

Šli jsme na párty.

A někdo nám dal extázi.

A pak jsme šli do fetiš klubu.

- Ty jsi s ní šel do fetiš klubu? - No a? Nic se nestalo.

No...

Chtěla jsem ti rozhodně dokázat, že nejsi jen gay, ale trochu i bi.

Nebyl to moc dobrý nápad.

Šla jsem na úřad kvůli adopci a oni se ptali, kdo je otec.

Přesvědčili mě, abych se zeptala, jestli chceš dítě nebo ne.

- Stoprocentně ne. - Takže musíš podepsat souhlas s adopcí.

To stačilo. Zavolám ti taxi. Chci nejprve test otcovství.

To teda ne. To děvče zůstane tady.

- Mami, co tady děláš? - Davide, takhle jsem tě nevychovala.

Já jsem Lea Silbermannová. - Sára. Sára Finkelsteinová.

- Finkelsteinová. No to je osud! - To snad nemyslíš vážně, mami!

Přestaň se plést do mých věcí!

Nesmysl. Uklidni se. Přinesla jsem ti jen prádlo.

- Ona nám pere spodky? - Jo, nedokážu je udělat tak hebké.

Neboj, dítě, všechno dáme dohromady.

Ví to tvoji rodiče? - Moji rodiče jsou mrtví.

- Ach, to je mi líto. Tak zůstaneš tady. - A kde budeme spát my?

Ale Davide, udělej matce radost a spi se Sárou. Už to přece jednou vyšlo.

A kdo ví, možná vůbec nejsi gay. - Chálíde!

Blbče!

Mami, takhle to nejde dál.

Nemůžeš se sem vždycky tak tajně vplížit. Vrať mi, prosím, okamžitě klíče.

Nechám vás dva teď samotné. Jsem si jistá, že si máte spoustu co povídat.

(Cedulka na dveřích:) Dnes uzavřená společnost.

Albo, musí to být?

Víš přece, jak jsou Němci přísní ohledně protikuřáckého zákona.

Zákony nevěřících mě nezajímají.

Chálíde, byla jsem proti tomu, abys žil s tím Židem. Podívej, co nám teď dělají.

Teď ne, Albo. Dnes máme oslavu.

Ty jsi na něho moc shovívavý.

Kdy ty představíš svému otci ženu?

Ano, Chálíde, máš nejvyšší čas. Mohamed je mnohem mladší než ty.

Nemám čas. Musím brzo složit učitelskou zkoušku.

Zkoušku?

Na to, abys se oženil a měl děti, nepotřebuješ žádnou zkoušku, chlapče.

Tvoje matka by se obracela v hrobě.

Slyšel jsi o třetím synovi Abú Hámida?

Ten kluk je „luti“ (= teplouš).

Přistihli ho s německým mužem. - Luti?

Chudák Abú. To je pro otce velmi těžké.

(Chálíd vybafne.)

Jsi normální, pako? To není legrace.

- Od kdy nosíš šátek? - Starej se o sebe.

Nech toho! - Co máš s vlasy?

- Nic. - Nic?

Nechej!

Byla jsem u holiče.

Dobře...

Zajímavé. Odvážné. - Odvážné?

Líbí se mi.

S šátkem vypadáš jako máma.

Táta taky říkal.

Pořád mě otravuje, abych se oženil.

Kdyby tak věděl.

Je na tebe David naštvaný? - Ne, ale já na něho.

Podvedl mě.

- Co? - S devatenáctiletou holkou.

- Takže není gay? - Je gay.

Zjevně byl pod vlivem.

Takže gayové na drogách si to rozdávají se ženami?

Ne. Je to trochu složitější.

Ta holka je těhotná. S Davidem.

- Neke! - Jo.

Ale Chálíde, není to tak špatné. Vždycky jsi chtěl dítě.

- Ale ne takhle. - Jak teda?

Pravděpodobnost, že bys otěhotněl, je docela dost malá.

- Mami, co tady zase děláš? - Sára a já máme schůzku u doktora Goldsteina.

Ohledně toho testu otcovství. - Je to legální?

- Chceš vědět, jestli jsi otec? - Jistěže.

No tak.

Haló, maestro!

(zvrchu se ozývají vzdechy)

Už tvrdě pracuješ?

Vypadni! Šoustám!

Namaluješ ještě dneska něco, že jo?

Jo!

- Dobré ráno. - Dobré ráno.

Chálíde...

Já vážně nevím, jak se to se Sárou stalo.

Ale jestli je to pravda, přál bych si to vrátit. Vážně je mi to líto.

I kdybych byl otec, pro nás se kvůli tomu nic nemusí změnit.

To dítě půjde tak jako tak k adopci.

Nevím, co mně vadí víc: že jsi s ní spal, opilý a bez kondomu,

nebo že se chceš zříct vlastního dítěte.

To dítě nemá žádnou vinu. - Ale já nechci dítě.

A jak by to mělo být? Kdo by se o něho staral?

My oba!

Já můžu změnit smlouvu na částečný úvazek, abych byl dva dny v týdnu tady.

A tvůj rozvrh je volný.

To nemyslíš vážně. My a rodiče? Táta a táta?

Jo, táta a táta. Proč ne? Je to skvělá příležitost.

Vždyť jaká je šance, že kdy budeme moct adoptovat dítě?

Budeš se muset vyoutovat.

- Jo, to asi budu. - A to se nestane.

Bohužel vám teď nemůžu dát žádnou informaci.

Á, tady jde pan Silbermann.

Hned vás předám, doktore Herforde.

Vydržte. - Teď ne. Zavolám mu zpátky.

Davide, banka ti chce zmrazit účet. Musíš to hned dát do pořádku.

Haló, pane Herforde. O co jde?

Ten termín dohody o dluhu byl včera? Omlouvám se, v diáři ho mám na příští týden.

Jaké dopisy? Žádné jsem nedostal.

Okamžik, musím si promluvit se svou účetní...

Zmražení?

To je trochu přehnané, pane Herforde?

Během několika dnů můžu celou částku naráz...

Hansi Joachime, ahoj. Tady Lea.

Díky, dobře. A tobě?

Jak se má Roswitha?

Výborně.

Co zase ten kluk vyvedl? Přečerpal Malého spořílka?

O jaké částce teď mluvíme? Myslím jako celkově.

Padesát tisíc. Já to zařídím.

Jenom si rychle pohovořím s Davidem a on ti hned zavolá zpátky.

Díky. Ty taky. Měj se.

Mami, řekl jsem, že to za pár dnů vyrovnám.

Mohla bych si na chvíli soukromě pohovořit se svým synem?

Doktor Goldstein říká, že výsledek je jednoznačný. Otec jsi ty.

To je strašná nehoda. Celé se to podělalo.

Buď zticha, Davide! Je to znamení od Boha.

Dovedl tvého šmoka (=ptáka), kam patří.

Sára je Židovka. To je osud.

Ne, to je prostě smůla.

Nikdy jsem nechtěl dítě. A v žádném případě takhle.

Ale nemusíš to dělat sám. Uděláme to spolu.

To teda rozhodně ne! Nic nebudeme dělat spolu.

Navíc se musím starat o galerii.

Davide, ty teď musíš konečně dospět.

Ta galerie je ztráta času. Je to hrobař peněz.

Ty nemáš ani potuchy. Ještě chvíli a prorazím.

Já jsem objevil Nilse a zařídil jsem mu výstavu v New Yorku.

Nils je, abych tě citoval, „zlatý důl“.

Ten pobuda, co se věčně povaluje v podkroví?

On tě využívá. Probuď se, Davide. - To je absurdní.

Počkej, nechoď.

Víš, že pro tebe udělám všechno. Cokoli budu moct.

Ale nemůžu to udělat, pokud se prostě jen tak vzdáš naší vlastní krve.

Davide, jsem si jistá, že budeš dobrý otec.

Ale proto musí obchody dobře běžet.

Proto ti ráda vypomůžu.

Chceš říct, že mě budeš vydírat.

Buď zbankrotuješ

nebo si vezmeš to dítě.

Tady není o čem přemýšlet.

Dobře, beru peníze.

Ale jakmile prodám obrazy, vrátím ti to. - Jistě, synu.

Ach, Hajat...

Život je tak nespravedlivý.

Pane Aledrissi...

Jmenuji se Peer Oswald. Jsem přítel Chálída a Davida.

Á, ten advokát! Chálíd mi o vás říkal.

Fajsál Aledrissi. Prosím, posaďte se.

Díky, že jste přišel.

Čaj? - Ano, rád.

Albo! Přines nám čaj!

Dones si ho sám! Kdo myslíš, že jsi?

Jeden čaj - hned bude tady.

Takže, viděl jsem ted dopis od kolegyně Silbermannové.

Obávám se, že situce je zcela jasná, pane Aledrissi.

Vy jste neprodloužil nájemní smlouvu a druhá strana oprávněně podala výpověď.

Ale Rosenthalovi vždy říkali:

„Pane Aledrissi, vy máte nájemní právo do smrti.“

Ano, ale potřebuje něco písemného.

Mám od Rosenthalových spoustu pohlednic a dopisů.

Doporučuju, abyste si je v klidu prošel

a až něco najdete, abyste se mi ihned ozval.

- Jo, dík. - Sextujete? (= SMS o sexu)

Ne tak docela. Novinky.

David je opravdu otec. - Sakra.

Co bude teď?

Je to vážné. Jestli se nevyoutuju, David dá dítě pryč.

Tak prostě spoj špatnou a dobrou zprávu.

„Tati, budu otec, ale jsem máma.“ - Velmi vtipné.

Víš, jaký táta je. Zlomí mu to srdce.

Pak se budeme moct scházet jen potají. - Jo, to je otrava.

Ale mě se nezbavíš.

Á, ty jsi blbý!

Nilsi!

Á, ahoj. Co tady děláš?

Hlásím se na uměleckou školu. Chtěla jsem tedy dát dohromady své obrazy.

Nils říkal, že to nevadí. - Jo jasně, Kde je vlastně Nils?

Právě odešel. Má nějakou schůzku.

- Je všechno v pořádku? - Všechno v nejlepším pořádku.

Poslyš. Ty papíry k adopci, co mám podepsat... Máš je tady?

- Jsi si jistý, že to dítě nechceš? - Na stopro.

Ty a Chálíd byste byli skvělí rodiče.

- A ty výborná matka. - Já jsem ještě moc mladá.

A já jsem moc gay.

Sáro, věř mi, pro dítě je to to nejlepší.

Když myslíš.

Zůstane to mezi tebou a mnou?

- Ty, mám otázku. - Jakou?

Dnes jsem se přihlásila do předporodního kurzu. Musím tam přijít s partnerem.

A nemá smysl žádat Davida. - Taky myslím.

Půjdeš se mnou ty?

Já?

- Zapomeň na to. Promiň. - Ne, ne, počkej.

Chápu.

Nikdo z toho dítěte není nadšený, kromě Davidovy matky.

A mě.

Jistěže půjdu. Dokonce rád.

Proč to dítě vlastně nechceš? - Sama jsem ještě dítě.

A kromě toho se hlásím na školu v New Yorku.

Nemůžu tam přijít s dítětem.

Hajat, Rosenthalovi byli dobří lidé.

Ne jako ta zmije Silbermannová.

Jak krásný rukopis měla paní Silbermannová.

Jako obrázek.

Ven!

A teď k tobě, příteli.

Jestli hned něco nenamaluješ, jsme všichni nahraní.

Já... mám blok. Nemůžu...

Potřebuju víc času. - Tvoje lhůta vypršela. Dělej, vstávej.

No, pusť se do toho. Hned.

Nefňukej tady.

Nilsi.

Vždycky jsem ti věřil a věřím ti i teď.

Maier chce tři stejné obrazy jako ty, které už má. To zvládneš.

To se ti snadno řekne.

Ale když stojím před plátnem...

Ty nevíš, jaké to je.

Tvůj problém je, že moc myslíš.

Na.

Namaluj první, co tě napadne.

Tak jo. Nemyslím, že to bude fungovat, ale dobře. - Jo.

A pamatuj: ať uděláš cokoli, všichni to budou zbožňovat.

Ty jsi Nils Nürtinger. - Vím, jak se jmenuju.

Jsi nejlepší.

Zelená, bezva.

To zvládneš.

(v dopise:) ... nájemci panu Fajsalovi ... ... právo na doživotí. Ester Rosenthalová.

Nezlob se, moje nedražší medové sluníčko.

To je sebeobrana.

Jo. To je úžasné. Bomba!

Říkal jsem ti to.

- Taková primitivní sračka. - Ne, ne, je to... perfektní.

Přesně to Maier chce.

Ne. Ne!

To je přesně to, co Maier chce!

Úžasné! A ty barvy. Davide!

Překonal jsi se. Jak úžasné!

Ty narcistický zmetku.

Beze mě bys ještě čmáral ptáky na pivní tácky. Já jsem tě objevil.

Já jsem ti dal velikost. A ty to teď nezničíš.

Zůstaneš tady, dokud nebudou obrazy hotové.

Davide. Počkej!

Otevři ty dveře!

Ty pitomý parchante! Já jsem Nils Nürtinger!

Já vím, jak se jmenuješ.

Jo, už v devátém měsíci.

Blbost, táta se to nesmí dozvědět.

Úplně těhotná. To je vážně rána, co?

Kdo je těhotný?

Ty? - Ne! Nikdo. Tajně posloucháš nebo co?

- Kdo to byl? - To není tvoje věc.

- Selma? - Ne.

- Mám zavolat jejímu otci a zeptat se, jestli je těhotná? - Ne, to je trapné.

- Tak mi dej ten telefon. - Ne.

Ažno, dej mi ten telefon.

Ažno!

Tati, vrať mi můj telefon!

Haló, Selmo, tady Ažnin otec.

A teď mi řekni, kdo je těhotný.

(z telefonu:) Nějaká Sára. Chálídova...

Sára, Chálídova přítelkyně.

Můj syn bude otec!

To chce oslavu. - Tati, počkej. Ty's to nepochopil!

... ale ty zvuky. Ten muž křičel hlasitěji než ta žena.

Pěkně rušivé. - A to dýchání „fu, fu, fu, fu“.

A co s tím nosem? To všechno jde ven.

- Ahoj. - Ahoj.

Kde jsi byl? Pokoušel jsem se ti dovolat.

Promiň.

Vybitá baterie. Byl jsem se Sárou na předporodním kurzu.

Úžasné.

Myslím, že půjdu na chvíli do ateliéru.

Ty si teď hraješ na tátu od rodiny?

Je to tvůj syn. Jestli za něj nechceš převzít zodpovědnost, tak to udělám já.

To dítě je pro nás jedinečná příležitost.

Chci s tebou rodinu.

Jak, když nikdo neví, že jsi gay?

Budu se schovávat s dítětem, když tvůj otec zajde na návštěvu?

Co?

Máš pravdu.

Vyoutuju se. Hned teď.

(záznamník:) Ahoj, tady Chálíd.

Momentálně nejsem k zastižení. Prosím, po pípnutí zanechte vzkaz.

Chálíde, tady Ažna. Okamžitě mi zavolej zpátky!

A v žádném případě nechoď do restaurace.

Chálíde, můj prvorozený.

Pojď sem. Jak rád tě vidím.

Taky mám radost.

Tati, musím si s tebou mezi čtyřma očima promluvit. - Jistě, synu.

Promluvíme si.

Tati.

Bude to pro tebe velmi těžké, ale musím ti to říct.

Mám pro tebe dobrou zprávu a špatnou zprávu.

Musíš si to, co ti teď řeknu, rozvážit,

pořádně rozvážit, ale není vlastně co rozvažovat.

Chálíde! Ty jsi tady. To je dobře.

Můžeš jít se mnou a pomoct mi s úkolem z matiky?

Ažno, jdi pryč.

Běž si dělat úkoly.

My si musíme chlapsky promluvit.

Slyšela jsi: má pro mě dobrou zprávu.

Já to zvládnu.

Tati.

Ty a máma jste se tolik milovali, že jste překonali všechny překážky.

Vyšlapals si svou vlastní cestu. Následoval jsi vlastní srdce.

Ano, tak to bylo.

I když nám to naše rodiny zakazovaly.

Sunit miluje šíitku.

A to ty dubové hlavy nepochopily. - Jo.

Za to jsem vás oba obdivoval.

A teď já.

U mě je láska trochu odlišná.

Je to trochu složitější.

Tady nejde o šíity a sunity. Jde o...

Vím, co mi chceš říct, chlapče.

Vážně?

A nemám s tím problém.

Všichni poslouchejte.

Ne, ne, ne!

Pozorně poslouchejte.

Můj syn bude otec.

Budu mít vnuka!

Ne. To je nedorozumění. Já...

To je nedorozumění. Já nemám...

Konečně konec toho neřestného života.

Budeš se ženit.

Ty darebáku, proč jsi mi neřekl o své přítelkyni?

Žádnou přítelkyni nemám.

Co to znamená, Fajsále?

Chálíde.

Já tomu nerozumím. Co je za problém?

Problém?

Ona je Židovka.

Židovka? Bůh nás ochraňuj!

To je z toho, že jsi na své děti moc mírný. Teď máš židovského vnuka.

To je jedno. Židi a Arabové žili staletí v míru vedle sebe.

Přijď dnes večer se svou Sárou sem. Ať pozná naši rodinu.

Hurá!

Můj syn bude otec.

No? Jak to šlo?

Vykládej, zlato: co říkal?

Nic moc.

Potřebuje čas, aby to strávil.

Ty můj Chálíde.

Jsem na tebe tak pyšný.

Musím přiznat, že jsem pochyboval, že to uděláš.

To je vynikající.

Fantastické!

Víš co? To musíme oslavit.

- Ne, já... - Ale ano, ano.

Trvám na tom! Napustím ti vanu.

Až budeš připravený, připijeme si na naši novou svobodu se všemi svými přáteli.

Ach, Chálíde, můj Chálíde, ty jsi báječný. - Uškrtíš mě...

- Gratuluju ke comming outu. Konečně. - Jo.

Díky.

- Nevypadáš zrovna šťastně. - Já jsem. Je toho jen trochu moc.

Díky, že jsi se stavil za otcem. - Rád. Je roztomilý.

- To mluvíte o mně? - Ne, o Chálídovu otci.

Ale o tom se tebou nemůžu mluvit. Jsi příliš spojený s druhou stranou.

Dělej, co musíš.

Máma je někdy trochu moc důležitá. - Promiňte.

To je otec.

Řekni, aby přišel.

To by první večer na něj bylo trochu moc.

Mám pro tebe báječné červené víno. Musíš ochutnat.

- Ahoj, tati. - Chálíde, kde jsi?

Čekáme na tebe a tvou nevěstu. - No, tati, dnes to nejde.

Proč ne?

Ještě jsme...

... v nemocnici.

Jak to? Je něco s dítětem? - Ne, ne, tati, nic se neděje.

Jenom obvyklé vyšetření. Kontrola stahů.

Tati, zavolám ti zítra, dobře?

Měj se.

Chálíde.

No?

Je všechno v pořádku? - Jo, za daných okolností.

Ach, Chálíde, jsem na tebe tak hrdý.

Na tebe a tvou odvahu.

Ne, na nás.

- Ano? - Dobré ráno, pane Silbermanne.

Posunuly se mi schůzky. Jedu k vám. Budu tam za deset minut.

Cože? Ne, to nejde.

Promiňte, špatně vás slyším. Promluvíme si o tom osobně.

Pane Maiere, haló. Ne.

Davide!

Můj spasiteli! Můj zachránče!

Ty jsi uvolnil moje bloky.

- Ne! Maloval jsi? - Ano.

Potřeboval jsem přitlačit a ty jsi to vycítil.

Našel jsem úplně nový přístup. To...

je úplné vyjádření mého bytí.

To je totální umění!

Jsem vyčerpaný. Musím si dát sprchu. Sejdeme se v Dokumentech.

Pane Silbermanne, jste tady? - Moment, hned budu dole.

Ne, ne, já jdu nahoru.

Je to přesně, jak jsem si představoval.

Klidné.

- Pane Maiere. - Konečně!

- Nepůjdeme nejprve... - Nemůžu se dočkat, až to uvidím.

Co je to?

Ale to je...

Fantastické!

Tak mystické a provokativní.

Ten topos Madony s dítětem.

V homoerotickém kontextu.

Zjevná pocta Soudci.

Skoro jako by to maloval jiný umělec.

- No, vlastně... - Ne, ne, ne.

Aby nevzniklo nějaké nedorozumění. Je to vynikající.

Maier.

Ale to nemůže být pravda.

Ano, už jsem na cestě.

Omlouvám se, pane Silbermanne. Musím jít.

Vyzvednu si malby tento večer, platí?

Finanční stránku věci vyrovnáme pak.

Dobře.

Proč s sebou bereš ty květiny? Nejedeme snad na trh?

Jedeme.

Ale zastavíme se na chvíli u Chálída. Musím vědět, jestli je dítě zdravé.

Je to dobrý nápad? Myslím jako, že bychom ho mohli rušit.

Rušit?

Jsme rodina.

Ažno?

Dobře, tati. Na tvé straně volno?

Jo, už jsem ti to říkal třikrát.

Jo, jo. To proto, že spěcháš k Chálídovi, abys se setkal se Sárou.

Proč tak křičíš?

Pane Aledrissi.

My dva se musíme připravit na praktickou stránku vaší zkoušky.

Paní Löfflerová, musím bohužel jít.

Naléhavá rodinná záležitost. Uvidíme se později.

Rodina je důležitá.

Řekni mi, co se s tebou děje?

Proč jsi tak nesoustředěná? - Promiň tati, jsem prostě začátečnice.

Á, tady je Chálíd.

To je překvapení!

Co tady děláš? To jsou květiny pro Sáru?

Děkuju. To je od tebe hezké. Ale není třeba.

Ano, pane Maiere. Rovněž je mi potěšením.

Jak se má Sára? Je všechno v pořádku s dítětem?

Sára si právě šla lehnout.

Cítí se trochu slabá.

Co po mně chce tvůj spolubydlící?

Máme jít dovnitř?

Ne... Jen zamávej.

Po tom, co nám udělala jeho matka? Nikdy.

To není jeho vina. Zamávej, tati.

Tati, musíme jít.

Podíváme se, jestli je ještě Sára vzhůru.

Chtěl bych jí ty květiny předat osobně.

Víš, že těhotné potřebují odpočinek.

Já jí dám ty květiny... potom. Žádný problém.

Tati, pojď. Prodavač ryb bude zavírat. - Ale no jo.

Tak přijďte oba dnes odpoledne na čaj.

Slibuješ?

Jasně.

Ano, takže se dohodneme tak.

Na shledanou, pane Maiere.

Zlato, pro tebe. Pro nás.

Od táty.

Ale to je roztomilé. To mu musím oplatit.

- Ne, to nebude třeba. - Ale ano. A mám nápad.

Proč nešel dovnitř? - Má důležitou schůzku.

S advokátem. Kvůli tvé matce.

Možná to bude lepší, že to tak vyšlo, než budeme velké šťastné rodiny.

Ten bezbožník.

Najednou si přijde s ručně psaným dodatkem k nájemní smlouvě.

To je silně podezřelé.

- Myslíš, že je to podvod? - Co jiného?

Donesu to na zkoušku ke grafologovi. - Proč?

Abychom se mohli zbavit toho Araba.

Miluju, když se zlobíš.

Nemám z toho dobrý pocit. Není to fér k Davidovi.

Já mu to vysvětlím. Jen potřebuju čas. Takže víš, co máš dělat?

Měli jsme románek na jednu noc. Objevila jsem se u tebe doma.

Až se to narodí, vypařím se a nechám ti dítě.

A?

Ať řekne cokoli, budeme se brát... Nebudeme se brát!

A jsi Židovka a jmenuješ se Sára.

Není problém. Hrála jsem Jessiku v Kupci benátském.

Petro.

Nepřeháněj to.

DNES SOUKROMÁ SPOLEČNOST

Rodiče mé matky uprchli z bulharského koncentračního tábora

a v podstatě se dostali zpátky do Německa s Rudou armádou.

A odtamtud s Američany do USA.

Och, někdy docela pěkně kope.

V šedesátých letech se mí prarodiče vystěhovali do Izraele.

- Takže jsi se narodila v Izraeli. - V kibucu.

(ptá se hebrejsky:) Jak se máš?

(hebrejsky:) Dobře.

„Dobře.“

To je všechno, co znám. Vyrostla jsem v Švýcarsku.

U své tety.

(arabsky:) Tak to je ta tvá židovská běhna.

- Albo! - Vy musíte být teta Alba.

Chálíd mi o vás tolik vyprávěl.

Moje sestra Alba

si velmi zakládá na hygieně, když pracuje v kuchyni.

Potřesení rukou nepřipadá v úvahu.

Promiňte.

Kdy to má přijít?

Dítě.

Za dva týdny.

Tak to si musíme pospíšit se svatbou.

Neplánujeme se vzít.

Cože?

Chálíde?

Co je to za divné nápady?

A kdo ti to pořád volá?

Promiň. To je ze školy. Musím to vzít.

Jo, škola.

Albo, dávej pozor!

Tam uvnitř je můj vnuk.

Tak pardon.

- Velmi se omlouvám. - Ne, to je...

- Nepopálilas se? - Ne, to je tlustá látka.

Já to udělám.

Sáro.

Mohl bych...?

Tati, já nemyslím.

Sáro, prosím, smím?

Proč neodpovídáš? No, jsme na cestě za tvým otcem.

Koupil jsem mu bonboniéru. Chci, aby to klaplo.

Do prčic! Do prčic!

Já nic neslyším. Vůbec nic.

Zrovna teď je úplně v klidu.

- Máš úplně studené břicho. - Mám nízký krevní tlak.

Velmi studené ruce. - Ach ano.

Salám alejkum.

- Co tady děláš? - Měla jsem zájem o... Arábii.

Sáro, jak to, že znáš Chálídova spolubydlícího?

Sáro?

Davide, to je dobře, že jsi přijel tak rychle. Tati, volali z nemocnice.

Sára potřebuje další kontrolu stahů a David byl tak laskav...

- Děje se něco? - Ne, to je běžný postup. Děkuju, pane Aledrissi.

Nashledanou.

Děkuju, pane Aledrissi. Nashledanou.

Ahoj, tati.

Musím dělat domácí úkoly.

- Davide, počkej! - Ty lháři, ty jsi mu to neřekl.

To je celé nedorozumění. Vážně. Je to trochu...

Lži, lži, nic než lži!

A ty jsi do toho taky zapletená?

Máš vyhazov.

Tohle si vezmi. Už to nepotřebuju.

Davide, počkej.

Davide, promluvíme si. Můžu to vysvětlit. Vážně.

Neodjížděj. Davide!

Chálíde!

Počkej!

Davide!

Počkej!

Pane Silbermanne, to je ale náhoda. Jsem tu trochu brzo.

Všechno v pořádku? - To je jen senná rýma.

Moje schůzka netrvala dlouho. Už jsem všechno připravil.

Já jsem taky všechno připravil.

Díky.

Zdravíčko!

Nilsi, ty jsi génius.

Líbí se mi tvé nové obrazy.

Jo, já vím.

Topos Madony a dítěte, ale s mužem.

Opravdu originální nápad.

Říkáte Madona s dítětem?

To není můj obraz.

- Leo, to není třeba. - Můj vnuk potřebuje slušnou postýlku.

Uděláme si pěkný dívčí večer.

Co to děláš? Kde jsou moje obrazy?

Do děláte s mým obrazem?

To je Sářin obraz?

Ale podepsaný Nilsem. Co se tady děje, pane Silbermanne?

Promiňte, musím to udělat.

Potřebujeme peníze. - Davide!

Ty potřebuješ peníze? Dala jsem ti přece peníze na dítě.

Ty peníze nejsou na dítě. Jsou pro galerii.

Já žádné dítě nechci.

A mně říkáš, že jsem lhář!

Chálíde.

Všechny jsi nás podvedl.

To je teda vrchol!

Kdybys neměl svou krizi identity, nebyl by žádný problém.

Ale ne. Jen žebrat, žebrat, žebrat!

Šoustání, Davide. O to šlo.

Když dovolíte.

Ach, Davídku.

To bude v pořádku.

Bude tí líp bez toho Araba.

Mohla bys laskavě sklapnout?

K PRONÁJMU

Ach, Haját...

Bojím se o svého vnuka.

Do prčic! Zkouška!

Ha!

Já jsem to věděla.

Ten Arab si myslí, že si ze mě bude střílet.

Všichni připravit, na značky, teď!

Je tak přirozený.

A navíc přistěhovaleckého původu. Máme jich tak málo.

Jak jsem řekla, můj nejlepší.

Jo!

Co chceš? - Svůj plat.

Velmi vtipné.

Vážně se omlouvám.

Nějak se mi to vymklo z rukou. - Teď už je příliš pozdě.

Rien ne va plus (= nic už se nedaří). - To si nesmíš myslet. Potřebujeme tě.

Já.

A Chálíd.

- Byl jsem jen vaše loutka. - Děláš si legraci. Ty jsi všechno držel pohromadě.

Bez tebe by se Chálíd neodstěhoval od otce.

A kdyby? Chálíd mi nikdy neodpustí kvůli tomu dítěti.

Jistěže odpustí. Jen mu ukaž, že se nedržíš máminy sukně.

Promiň.

Proč bych se měl pokořovat? Chálíd je stejně tak lhář jako já.

Sáro.

Bůh mi pomoz.

Co se stalo s dítětem?

Vy se tady opovažujete objevit?

Myslíte, že tenhle ubohý pugét vás zachrání před vězením?

Vězením?

Jste podvodník. Zfalšoval jste dodatek k nájemní smlouvě.

To je trestné.

Tenhle grafologický rozbor to dokazuje.

Nevím, o čem to mluvíte.

Sáro, prosím, co se stalo s mým vnukem?

No...

Sára? Váš vnuk?

- Klid, mami. - Ne, to stačí. Je to Chálídova vina.

Jen protože Arabové mají problém s gayi, trpíš jako pes.

- Co to zase má znamenat? (Sára:) - Ahoj.

Neruším? - Vidíte?

Sára je těhotná s mým Davídkem, ne vaším synem.

Váš syn je tak gay, že asi ani neví, jak se děti dělají.

Paní Silbermannová, přestaňte mě urážet, můj syn není gay.

Ale.. proč už nejsi těhotná, Sáro?

No, jmenuju se Petra. A nikdy jsem nebyla těhotná.

To je Sára. Ona je...

těhotná, ale s Davidem.

A Chálíd?

Je mi líto, že jste se to musel dozvědět takhle.

Bůh mi pomoz.

Ať je mi Bůh milostivý.

Výborně. Jsi teď šťastná?

Taxi!

Dobře, bylo to bezvadné. Teď naše poslední hra. Rozdělím vás do družstev.

Kemal.

A...

Tom.

Ne, ten zadní nakladač ne.

Promiňte, co to znamená „zadní nakladač“?

- Zadní nakladač? - To stačí, Kemale.

- To je někdo, kdo nakládá zezadu. - To není pravda.

- Myslíš homosexuála? - Ne, buzíka.

Já nejsem gay.

Je to pravda, Chálíde?

To dítě není tvoje a Sářino?

Že je to jeho dítě?

Tati, mám právě učitelskou zkoušku.

To je mně úplně jedno.

Chci vědět, proč jsi ze mě před všemi

udělal hlupáka.

(Arabsky:) Nevěděl jsem, jak ti to mám říct.

(Arabsky:) Co? Že jsi gay?

(Německy:) Páni. Takže Aledrissi je taky zadní nakladač.

- Myslel jsem, že jde o toho chlapce. - Toho taky.

- Blbost. - Sklapni, ty buzno. - Co chceš?

Hej!

Kemale! Nech Toma napokoji.

On není gay.

Já jsem gay.

Rozuměli jste všichni?

Já jsem gay.

- Chálíde. - Nech mě být.

Dobře, pro dnešek stačilo.

Seberte ty hadry nebo jak se tomu teď říká.

Jestli zase budeš držkovat, slibuju, že ti ze zadku udělám řešeto.

- Počkej, Chálíde. - Jsi teď spokojený?

Promiň. Byla to hloupá náhoda. Máma to rozhlásila. Nemohl jsem ji zastavit.

„Máma, máma, máma...“ Už toho mám po krk. Buď jednou sám zodpovědný. Jednou.

Co? Ty nejsi lepší. Ty jsi lhal pořád dál.

Máš pravdu.

Jako pár jsme to zkazili. Jsem rád, že je konec.

Jasně. Odejdi si, ty zbabělý parchante.

Ale já nejsem rád, já jsem v prdeli.

To teda právě byl odchod.

Jak já říkám, všichni pěkní muži jsou buď zmetci nebo gayové.

Nebo obojí.

Pane Aledrissi, proč jste to neřekl? - Vy s tím nemáte problém?

Já?

Ne že bych právě neměla zkušenost se stejným pohlavím...

Mohla bych vyprávět. - Prosím, ne.

Je mi líto, že jsem zmrvil zkoušku.

Nesmysl. Gierling se mohl počurat radostí.

Gay přistěhovalec. To vysílá pozitivní signál, pane kolego.

S Gierlingem si nedělejte starosti.

Vítejte do džungle.

Tigře.

Je to doba, co jsem neměla trojku. Znám pár triků.

Vám a vašemu příteli by se mohly líbit.

Jak se to říká? „Trocha bi nikdy nezaškodí.“

- Paní Löfflerová. - Ano.

Promiňte, ale jsem na sto procent gay. Ženy se mnou vůbec nic nedělají.

Uvidíme.

Můžu dál?

Sáro, chtěl jsem se ti omluvit.

Nikdy jsem to neměl udělat.

Někdy nerozumím sám sobě.

Vzít moje obrazy byla kravina.

Já vím.

Vážně se omlouvám.

Maier byl mimochodem z tvých obrazů nadšený.

Můžeš mi odpustit?

Máš štěstí.

Dneska se na nikoho nedokážu zlobit.

Podívej.

„School of Arts“ v New Yorku.

To je úžasné! - Pořád tomu nemůžu uvěřit.

Tak to gratuluju!

Bože, proč nás tak trestáš?

Můj synovec luti!

Zatracený teplouš.

Taková hanba.

Kdyby se to rozkřiklo, jsme na mizině.

Slyšel jsem, že v Libanonu je jeskyně. V horách.

„Mahr el-Muharet.“

Tam žije svatý muž.

Přivedeš tam litiho a on ho vyléčí.

Po sedmi nocích v jeskyni se z něj stane opravdový muž.

Plodný otec rodiny.

Proč jsi tady?

Už jsi nám nepřivodil dost hanby?

Albo, prosím, to je mezi mnou a tátou.

Do toho ti nic není.

Nech mě být.

Vypadni, ty teplouši!

Zatracený buzíku!

Albo, co to děláš?

Nech toho hocha být. - Zatracený buzík!

On za to nemůže.

Je nemocný. - Já nejsem nemocný.

Já jsem ti tehdy říkala, že si nemáš brát Hajat.

Ta šíitka nám přinesla neštěstí. - Drž klapačku.

Jsme teď pro smích.

Musíš se rozhodnout, bratře. Buď ten teplouš nebo tvoje rodina.

Vypadni. Jdi!

Už mi nebudeš ze života dělat peklo.

Myslím to vážně.

Vypadni!

Měj se.

- Chálíde, dítě je na cestě! - To tak bolí. Do prdele!

Jo, Sára tě potřebuje.

Jo, sanitka je na cestě.

Všechno bude v pořádku, holčičko.

Nic nebude v pořádku. Potřebuju Chálída!

Dítě je na cestě.

Musím do nemocnice.

Zavezeš mě?

- Proč já? - V podstatě jsi dědeček.

- Nejsem. - Jsi.

Pro mě ano.

David je můj muž. Miluju ho jako ty jsi miloval mámu.

Jestli nepojedeš, tak mi aspoň dej klíče od auta.

Neboj se, to stihneme.

Byl jsem taxikářem v Ramalláhu.

PÍSNĚ VELRYB PRO PORODY.

- Pomoc! - Ona potřebuje pomoc!

Zhluboka dýchejte.

Děláš to bezvadně.

Podíváme se, co se děje.

(Paní Silbermannová předčítá hebrejské modlitby.)

Co po mně všichni chcete? Dítě přijde do jiné rodiny.

Je to Davidovo dítě a já jsem jeho babička.

David už dávno podepsal svolení k adopci.

- Co? - Tlačte.

Davide!

- Necítím se na to. - Jak myslíš, že se cítím já?

Vyveďte odsud ven ty muže. Tohle je židovský porod.

- Ven! - Slyšela jste.

- Ne, chci abys ty odešla. Potřebuju klid. - Mohl byste?

- Mami, nech ji být. - Ale já jen chci...

Běž si dát kávu.

- Nech mě... Potřebuješ mě. - Nech už toho!

Počkej venku. - Nemůžeš...

Nemůžeš mě nechat venku. - Můžu.

Už jde hlavička. Cítím to.

A tlačte.

A tlačte! To zvládnete.

Můj vnuk.

Už je to dobré?

Teď chápu, proč židovští muži nesmějí být u porodu.

Nechám vás být.

Tatínek.

Co, já? Nemůžu. Jak ho mám držet? - Podlož mu hlavu.

Můj syn.

Tvůj syn.

Ale podepsal jsi svolení k adopci.

- To byla chyba. - Jo?

To bylo předtím, než jsme se potkali, že?

Chálíde...

Prosím, nech mě, abych to vyřídil.

Můj vnuk.

Ne, mami, není to tvůj vnuk. Půjde do milující adoptivní rodiny.

To přece nemůžeš udělat.

Tak to u nás chodí. To nemůžu tomu dítěti udělat.

- Co tím chceš říct? - Pořád se mi pleteš do života.

Neposloucháš mě.

A nejhorší je, že jsi nepřijala Chálída

a z jeho otce udělala bezdomovce. - Dej mi ho.

Vidíš? Vůbec mě neposloucháš.

Urovnej to s panem Aledrissim nebo jsme skončili.

- To je vydírání. - To jsem se naučil od tebe.

Čaj nebyl.

Děkuju.

Co tady dělám?

Ani nejsem dědeček dítěte.

Jen syn nemocného syna.

Co jsme udělali špatně?

Poslyšte...

Já zastavím výpověď vašeho nájmu

a vy přijmete mého syna za svého zetě.

Všichni z toho budeme mít prospěch.

Jsme teď vyrovnaní?

Ne docela.

Ach bože!

Už zase.

Davide Zachariáši Eliáši Silbermanne,

budeš mi vždy věrný tak, jak já vždy budu věrný tobě?

Ano.

Dáš konečně na dveře nový zámek? - No moment...

Ano. Rozhodně.

A budeš můj oficiální společník na mém dalším rodinném setkání?

Ať nám Bůh pomůže.

Ano.

Vezmeš si mě?

Ano.

Ale ty nejsi gay, že? - Jsem.

- Tady prosím. - Děkuju.

To je výborné, že jste koupil Sářiny obrazy. - Sářiny obrazy jsou senzace.

Sára má mimořádný talent.

Samozřejmě jsem byl naštvaný na Davida. Ale pak jsem si pomyslel,

že to není vina té divky.

Až dokončí studia, pronikneme na umělecký trh.

Jo, na to má David nos.

- Jaký byl váš konkurz? - Dostala jsem se do posledního kola.

- Dobře. - Ale tu roli zase dostala Paltrowová.

Na zdraví.

Tak to je naše „mišpoka“ (= široká rodina).

Ať Bůh ochraňuje naši rodinu a nás.

Můj maličký. Tady babička.

(zpívá)

Můj maličký? Co je s tebou?

- Nechte mě to zkusit. - To bych chtěla vidět.

Podívejte,

sám jsem vychoval dvě děti.

(zpívá)

Náhoda!

České titulky: gaytitulky.info, 2016