Original subtitles

Osada Bogoduchovka, Poltavská gubernie, rok 1878

padej odsud!

Ubožáčku!

Neztrať kalhoty!

Zbabělec!

Copak, k včelám si zalezl?

Tati! Táto!

Bratři Pojarkovové...

je jich pět a já jsem sám...

Říkají, že Poddubní,

jsou ubožáci

a říkají, ať nedolízám

nebudeme se kamarádit...

Já na ně chtěl jít, a oni si zavolali starší...

No, co dělat, vypořádáme se s tím.

Nechoť za mnou s řevem!

Nechoď! Nechoď!

Zabiju tě!

Půjdeš jeden na jednoho.

Budeš se rvát!

Jeden proti pěti,

Budeš se rvát!

Jeden proti stovce,

jedno kolik, budeš se rvát!

Jsi kozák! A tak

už nikdy nechci vidět žádný babský slzy,

jinak tě zabiju! Rozumíš tomu?

Rozumím, tati...

Synáčku, všechno přebolí.

Jak modřiny, tak zášť.

Všechno přebolí, synku.

A není třeba se stydět za slzy.

Slzy uzdravují duši.

New York, USA, rok 1925

Soudruhu Poddubný!

Ivane Maksimoviči! Buďte zdráv.

Neznáte mě, ale já znám vás.

Pane, je dobře, že jsi tady taky.

Cítíte?

I vzduch je tady jiný!

Tak voní svoboda!

Vše je za námi, nekonečné ponížení

chudoba, hulvátsví.

Promiňte mi. Vše od začátku,

nový život z nového listu,

ve svobodné zemi

mezi svobodnými lidmi.

Šťastný příjezd do Ameriky!

Pane Poddubný.

Jsem Terry Covel.

Mluvím rusky, jak jste si všiml,

i když pravděpodobně hůř, než před deseti lety.

Odešel jsem před deseti lety

a od té doby jsem nikoho z Ruska neviděl.

A to jsou moji kompaněros.

Tohle je Bruce, středně těžká váha.

O zápasech ví všechno.

A to je vlastník naší společnosti, Scott.

Prozradím vám tajemství, pod buřinkou

má místo hlavy počítací stroj.

A teď jdeme do hotelu.

Přestaň mi kouřit v autě, Terry!

Na čem jsi se dohodnul s těmi Rusy?

Jak je starý?

54.

A co s ním teď budeme dělat?

Scotte, je to šestinásobný mistr světa.

Kdy to bylo?

Před dvaceti lety?

Cirkus přijel!

Cirkus přijel!

Feodosija, Tarvičeská gubernie, rok 1896

Pro dnešek stačilo, chlapy!

Hurá za mnou!

- Slečno, a vy jste kdo? - No tak, buď zticha.

Přijďte do cirkusu, uvidíte.

Určitě půjdeme.

Budeme čekat

Mademoiselle...

Dámy a pánové,

pokračujeme v našem

vystoupení!

A teď létání pod kopulí

dech beroucí a smrtelně nebezpečné vystoupení

v podání toho nejkřehčího stvoření.

Přivítejte proto v naší manéži

vážku,

okouzlující mademoiselle

Mimi!

Voilá!

Pojď, pojď!

Mimi, pojď!

Vážené publikum,

dámy a pánové!

Jako již tradičně dnes

začínáme šampionát

belt wrestlingu!

Alle Parade!

Pravidla jsou jednoduchá!

Poražený je ten

kdo se dotkne koberce

jakoukoli část těla

kromě nohou.

V poslední den

našehо turné se uskuteční

závěrečný boj,

jehož vítěz obdrží

novou cenu

300 rublů!

Nenechte si ujít ani jeden souboj,

pánové.

Představuji vám

účastníky.

Pocházející z Paříže

Basil de la Tour!

Turecký obr,

Kara-Ahmet,

Paša!

Divoký etiopan

náchylný k záchvatům

kanibalismu!

Zmiz!

A konečně náš záhadný host

Černá maska!

Přísahám, doposud nikdo neviděl jeho tvář

protože podle podmínek smlouvy

ji sundá

pouze v případě

porážky.

A proto, přehlídko!

Return

Ej, už mě to unavuje.

Proč nemůžu být Francouz?

V nejhorším případě alespoň Němec?

Nemáš na to ksicht!

Slyšel jsem, že ti majitel chce

snížit honorář

jen na jídlo zdarma.

Dobře, dobře!

Vítězství černé masky!

Chce zde někdo

poměřit síly s vítězem?

- No? Neboj se! - Nebojte se!

Ať všichni ví.

No, najde se vyzivatel?

- Copak zeslábl jsi? - Na, drž!

No tak.

Tady!

Prosím do manéže.

Ještě v Rusku

odvážlivci nevymřeli!

Dobrý bože,

představte se publiku.

Kdo jste, odkud pocházíte?

Ivan Poddubný,

nakladač z přístavu.

Nakládač z přístavu!

Ale!

Ale!

Ukloňte se publiku,

Úklona!

Se obendou.

Pane Poddubný,

Jsem člověk upřímný,

proto začnu

okamžitě a bez preambule.

- Sedněte si. - Děkuji.

Chci vám nabídnout smlouvu.

Co budu muset dělat?

Zápasit.

Budete se účastnit

šampionátu do

jeho konce, 30 dní.

Každý večer jeden souboj

Za každé vítězství vám budu

platit, řekněme...

Pět rublů.

Pět rublů?

Mimochodem.

To je za dnešní vítězství.

Souhlasíte?

Kdo by nesouhlasil?

No, v tom případě

podepište se sem, úplně dolů.

Dobře, to je skvělé.

Vycházet budete

ne ze zákulisí, ale z hlediště,

jako dnes.

A ještě jedna podmínka.

Oblékejte se do pracovního oděvu

košile, kalhoty, jako obvykle.

Proč? Mám i slušnější oblečení.

Bude to pro diváky zajímavější.

Protože představovat

vás budu jako

přístavního dělníka

Ivana Poddubného.

Dohodnuto?

Dohodnuto.

Můžeš se usmát?

Víc.

Zuby jsou dobré.

Nic pro mě.

A to je správně.

Jo a ještě, Ivane, pamatuj,

že od nynějška

jsi už umělec

a ne člověk z publika.

A proto

až příště vstoupíš do manéže,

a vyhraješ

nebo prohraješ,

no, buď té lásky,

nepovažuj to za námahu,

ukloň se...

Diváci to milují.

Ale já neprohraju.

Prej podívej se na Mášu.

Já se na tebe podívám!

Tě zabiju ty hajzle!

Podepsal jste?

Jo.

A přečetl jste si to alespoň předtím?

Všechno mi vysvětlil ústně.

Nesmíte být tolik důvěřivý.

A u nás platí,

jednou jsi kozák, dal jsi slovo, tak ho dodržuj

No, když myslíte.

A povězte mi, Mimi...

Jakápak Mimi?

Máša.

Jsem asi taková Mimi,

jako Turek Achmet-Paša nebo Etiopiec.

Takže oni nejsou skuteční?

Bože, Ivane!

Jste naivní jako dítě!

Ještě dnes jsou takoví lidé?

Odkud jste?

Ale, z osady.

Rozhodl jsem se trošku podívat na svět.

A táta říká:

Kozák z domova může jít jen do války.

A já mám šest sester.

A šéfuje doma máma.

Ráno klavír,

odpoledne francouzsky,

a večer vyšívání.

A sedět a čekat, co kdyby nějaký ten vznešený požádal...

Když k nám přijel Trdochlebov,

šla jsem do cirkusu poprvé.

A byl se mnou ámen.

Ámen.

Speciálně po každém představení jsem běžela

za kulisy, abych se mohla alespoň toho vzduchu nadechnout.

Pak turné skončilo.

A řekla jsem si

buď to uděláš teď,

a nebo potom neplač!

Utekla jste?

Hmm, ano.

Posaďte se vedle, nebojte se.

Mohu?

Můžete.

A řekněte mi!

Máša.

Mášo!

Jaké je to tam?

Děsivé.

Někdy je to tak děsivé, že se až bojím pohnout.

Ale pak si řeknu,

Alá!

A skočím.

Tady je všechno jednoduché

Kdo se bojí,

nesmí do lesa.

Co to děláš, hajzle?

Harlem, USA, rok 1925

Běž k telefonu a obvolej nejlepší kluby v Chicagu

Detroitu a Kalifornii

zaplať novinářům a postarej se

aby jeho fotografie byla na titulních stránkách všech novin.

A nadpis

něco jako

„Železný Ivan drtí Ameriku.“

Feodosija, Tarvičeská gubernie, rok 1896

Mášo.

Dobrý den Mášo.

Co tu děláte?

Čekám na vás.

Slyšel jsem, že cirkus brzy odejde.

Ano.

Včera po představení

Tvrdochlebov oznámil, že výdělky začaly klesat,

všichni se chodí dívat jen na vás.

A zítra vás čeká poslední zápas!

Tak zlomte vaz!

Ne tak...

Ale „K sakru! Alá! Dokážu všechno! Jsem nejsilnější!“...

Budu vám fandit.

Ano. Neprohraju.

A nechcete se zítra projít po městě?

Chci.

A pozítří?

A pozítří

to už budu poskakovat ve vagóně s medvědářem Emilem

a jeho žárlivou ženou.

Ale to je můj život, sama jsem si jej vybrala.

Mášo, Marusijo, neodcházejte,

udělám pro tebe všechno ,slibuji,

vydělám, vydělám na dva, jsem přece silný, můžu dělat cokoli.

Není třeba, Váňo.

Večer?

Gratuluji, pánové!

Jsme nezaměstnaní.

Dej si pozor na jazyk, Basile.

Teď už nejsem Basil.

Teď jsem Vaska z Rjazaňské manufaktury.

Ano, a ty už nejsi dítě Afriky.

Poslouchej.

Ve Feodosii, kde právě vystupuje cirkus

podnikatele Tvrdochlebova,

objevil se silák, přirozený talent

místní přístavní dělník Poddubnyj.

S jistotou můžeme říci,

že vyhraje šampionát,

protože žádný z profesionálních zápasníků

pana Tvrdochlebova

nevydržel proti němu v aréně

dokonce ani čtvrt hodiny.

To je ‚Ruský sport‘. Jestli o tom ví v hlavním městě,

ví to celé Rusko

Takže nyní už jen po domech,

nebo bavit lidi ve městě Prdelákov.

Ano, to je ten náš Vaňka, vtipálek.

No tak, Váňo, ještě mě.

Později.

Ahoj.

Ivane, zápasníci se domluvili s Tvrdochlebovem.

Francouz dnes zvítězí.

Jakpak to?

Nevím.

Výhru si asi rozdělili, aby se nemuseli dělit s cizákem.

Toto je cirkus, má své vlastní zákony.

Ale víš, ty si můžeš žít po svém.

Jakto?

Chceš, abych s tebou zůstala?

Ano.

Tak společně utečeme.

O, Ivane,

pojď dál!

Mimochodem, podíval jsem se.

A zrovna jsem pro tebe chtěl poslat.

Sedni si.

Chlapík, Váňo!

Prostě chlapík!

Už si ani nemapatuji

že by se nováček

probojoval až do konce šampionátu.

Ale nyní, můj milý, mi budeš muset pomoci.

Dnes je tedy poslední soboj.

Položíš se pod Francouze.

Rovnou si jako lehnu?

Ne. Okamžitě ne, Váňo!

Diváci by to prokoukli.

Prostě mě budeš sledovat.

Dám ti znamení.

Pak k němu půjdeš, chytneš se ho,

a on tě hodí přes most.

Je nutné, aby šampionát skončil

pěkným hodem, ne?

A když se nepoložím?

Tedy, Ivane.

Já jsem čestný člověk.

Podle mého názoru jsem, čestně,

tobě na základě smlouvy

zaplatil za každé vítězství.

No, a ty buď tak laskav,

no, nějak to taky dodržuj, jo,

podmínky smlouvy,

když už jsi to podepsal!

Je snad napsáno ve smlouvě,

že musím prohrát?

Tady, podívej se.

Bod číslo šest:

„Výsledek zápasu určuje zaměstnavatel.“

To znamená já.

Existuje však ještě bod číslo sedm:

„Za nesplnění této smlouvy

viník, to znamená ty,

zaplatí pokutu ve výši„...

Pane Poddubný,

Zavolám policii!

Sedět!

No, otevři hubu!

Otevři držku, povídám!

No tak, žer.

Sněz si to své hovno.

Co je? Je to příliš těžké?

Na, prosím, pij.

Na. A pamatuj si,

Poddubní si nikdy pod nikoho nepoložili!

Jasný?!

A hod budeš mít pěkný.

No tak, přátelé,poslední šance!

Kdo chce vidět oživenímrtvoly.

Do blázince tam tudy.

Takový kouzla neuvidíte ani v Americe.

Maloruská vládo, přineste drobáky.

Jen račte, račte dál!

Rychle sem!

A lístky si vem!

Hej, už začínáme.Muziko hraj!

Strýčku, posuň se.

Mazej odsud!

Vyhlašuji... ehm ...

Vyhlašuji poslední zápas našeho šampionátu!

Basil de la Tour!

Přístavní dělník

Ivan Poddubny!

Hej... uklidni se...

Pořádně! Pořádně!

Pořádně!

Co to děláš?

Pokládám Francouze.

Pánové!

Vážené publikum!

Nevěřte svým očím!

Tento souboj jsem nemělvyhrát já, ale on!

A mou výhru si už s majitelem stihli rozdělit.

Abych svoje čestněNa

nikdy neviděl!

Proto já,

prostý dělník

Ivan Poddubný,

žádám, aby cena přinesli sem,

přímo do manéže!

Pane Tvrdochlebove!

Já, jako policejní šéf našeho města,

trvám na tom, abyste přinesl 300 rublů

a předal je vítězi!

Jinak vás budu nucen obvinit

z podvodu!

Co ode mě ještě chcete?

Co to je?

Propustné. Za ni.

Mimi, a vy taky?

Jak můžete,

po tolika letech společné práce?

Vždyť jsem vás z ulice zachránil,

umělkyni z vás udělal...

Taková něvdečnost.

Naval smlouvu!

Počkejte,

můžeme se přece domluvit.

Jsem připraven nabídnout vám výhodnější podmínky,

Mimi, pane Poddubný ...

Smlouvu!

- Je to ono? - Jo.

No, takže nakonec vážně odjíždíš?

Odjíždíme.

Zkusímesi najít práciv jiném cirkusu .

Kam půjdete?

Napadlo nás, že půjdeme do Oděsy,

Teď tam aktuálně vystupuje Trucii.

Ale vždyť my vozíme do Oděsy,

I kajutka by se pro vás našla.

Asi ne, všechny peníze padly na odstupné

tomu upírovi ve fraku

Pokusím se nechat se zaměstnat alespoň jako topič.

Ne, to přece nejde

taková nevěsta

se špinavým topičem.

Hej.

Panťjušine,

nevzal bys náhodou jen tak tady vážený cestující?

Pak bysme se srovnali

No, jestli vážený, co bych nevzal.

A je to.

Díky, bráškové.

No to ne!

Bez dárku tě nepustíme!

Saňko!

Přines památku!

Už pro nás nejseš Ivan-Velikán,

a pan Poddubný.

A pánové přece nemohou být bez hole.

Tady máš pudík litiny, Váňo!

Aby jsi na nás nezapomněl.

Jo ták.

Děkuju, bráškové!

Nevzpomínejte na mě ve zlém

Hej, vy tam na břehu!

Vážený náklade. Vyplouváme!

Železný Ivan.

Zpráva lékařské komise

potvrzuje, že ve svých 55ti.

Má zdraví 35letého, pane.

Říkal jsem to.

Dobře.

Měl jsi pravdu.

Ivan.

Kdo by si pomyslel, že se taková avantýra

ukáže jako nejziskovější byznys.

Jo, položíme celou Ameriku na kolena.

Pardon.

Chicago, USA, rok 1925

Kde jste takovou fotku vzali?

Ani já takovou nemám.

Vždyť to už je třicet let...

To je moje práce, Ivane.

Vše, co potřebujete pro byznys,

vyhrabu i ze země.

Celá Amerika je polepená tvými plakáty, Ivane.

No tak!

Oděsa, Chersonská gubernie, rok 1898

Táta by měl radost!

Takovou kartičku nikdy neměl!

Moment.

Dobře.

Pozor prosím.

Jeden,

dva,

tři,

čtyři,

pět,

šest,

sedm,

osm,

devět,

deset,

jedenáct,

dvanáct,

třináct,

čtrnáct,

patnáct.

Petrohrad, cirkus Činizeli, rok 1903

Dámy, pánové!

Vezeme medvěda.

Opravdu, je to medvěd,

jinak se mu ani říct nedá.

Žádná technika.

Ano, ano, ale zase

jaká síla! Kníže to je

přímo ztělesnění ruské podstaty

nový Ilja Muromec!

Nechte si své epitetony pro novináře, hrabě!

Zkontrolovat jedno kolo!

Dejte pokoj strejdo!

Vždyť ten vozík

tak tak jel.

Seber to.

Vyhodit krám.

Mám mu to vyřídit?

Vyřiď, slovo od slova.

Zdravím pánové.

Máme hosty?

Proč jsi nic neřekl Váňo?

To jsou moji bratři, Nikita a Mitrofan.

Právě včas na oběd.

Hned prostřu.

Už musíme.

Sbohem, Ivane.

Tak alespoň čaj...

Proč jsi je nezastavil?

Proč tak nelidsky?

Tak dlouho jste se neviděli.

Co se stalo Váňo?

Ivane.

Tady.

Poslal jsem tátovi kartičku, pomyslel jsem si - bude rád...

A místo toho poslal bratry,

a vzkazuje: třeba svázaného, ale přiveďte ho

a jak příjde,

přerazím o něj hůl,

aby už rodinu Poddubných nehanbil...

Aby už pro pobavení veřejnosti:„Neskákal jako klaun“...

No, uvidíme.

To znamená, že jsme

oba bezdomovci Váňo.

A to jsem ho

ještě o požehnání prosil.

A on vzkazuje: Nejen že nepožehnám,

ale ještě prokleju.

Co? Budu celý život skákat, jak on píská?

Už jsem řekl - nepřijedu, takže nepřijedu!

Řekl jsem - žením se, takže se ožením.

Takže ty se už Váňuško budeš ženit?

Myslela jsem, že se nejprve

musí požádat dívka.

Tak já se tě teď ptám, a ty řekni - ano nebo ne?!

Ne, Váňo.

Miluji tě,

ale nechci tě připravit o rodinu.

To bych si nikdy neodpustila.

Jeho výsost veliký kníže

Vladimir Alexandrovič!

Prosím, posaďte se, pánové.

Jaký je důvod této bouře?

Vaše výsosti!

Nikolaj Nikolajevič,

prosím, odpusťte si ty oficiality.

Členové politického výboru

Kníže Drubič a hrabě Korsakov

projeli několik měst.

Hledali potencionálního kandidáta

na mistrovství světa v Paříži.

Prosím...

Vaše výsosti!

Ve skutečnosti je pouze jeden kandidát.

Tady.

Zde v Petrohradě v cirkusu Činizelli

vystupuje tam nějaký,

Ivan Poddubný,

slavný v cirkusovém světě

jako ruský medvěd.

Je to člověk z úplné spodiny,

bývalý přístavní dělník.

Před pěti lety vstoupil do manéže z řad publika,

a od té doby

neprohrál ani jeden zápas...

Kontaktovali jste ho?

Nemůžeme se s hrabětem shodnout ve svých názorech.

Abych byl upřímný, jsem z toho v rozpacích.

No přece, vždyť nic neví o francouzském zápase.

Vaše výsosti!

Promiňte.

Poddubnyj je přirozený fenomén.

To je...

Ryzí talent, je to živé ztělesnění

síly ruského lidu...

Přejděte k věci, hrabě.

Vaše výsosti, ano, je to tak,

Poddubnyj neoplývá

ani atletickou postavou nebo znalostí techniky.

Ale zároveň dokáže v cirkuse

svázat opaskem

tři lidi z publika a nosit je

na natažené paži!

Jednoduchým pohybem roztrhne knihu

tlustou na tři prsty!

Ano, nemá žádnou techniku,

ale pokud mu přidělíte zkušeného trenéra,

například Evžena,

pak dávám své slovo ...

Poslat cirkusového medvěda

do Evropy reprezentovat Rusko

před celým civilizovaným světem!

Ostuda!

A co když při oceňování,

začne loupat slunečnicová semínka?

A pokud vyhraje?

Úplně s vámi souhlasím,

Dmitriji Leonidoviči,

máte naprostou pravdu, je to hanba.

Proto

pojedete vy

reprezentovat Rusko

před civilizovaným světem.

Já?

No, já jako člen carské rodiny se nemohu účastnit

podobných klání,

a ani fyzická forma mi to neumožňuje.

A mezi zbývajícími členy komise

jste to vy, kdo má nejvyšší postavení.

My ostatní můžeme jen doufat,

že jen jak soupeři uslyší váš titul,

se rozutečou z arény.

Jeho výsost žertuje.

Žert!

Kdykoliv začne válka,

chraň Bůh,

obracíme se k lidu,

a původ nebo chování je to poslední, co nás zajímá

u těch, kteří brání Rusko.

Tady jde řeč

o prestiži naší země, pánové.

Do šampionátu zbývají tři měsíce,

a my, podle ruské tradice,

se zabýváme neplodnými diskuzemi.

I medvěda, pokud chcete, lze naučit mravům.

To už je vaše starost,

Pane Korsakove.

Evžen si vezme na starost trénink.

Omluvte mě, pánové.

Pánové.

Zdravím.

- Evžen. - Ivan.

Jean.

Jean.

Dovnitř a doleva,

přeložíme doprava

utáhneme.

Stop!

Další.

Začínáme!

Jedna,

dva,

tři.

To jsi ty a já.

Čtyři,

pět.

Raz,

dva, raz, dva,

raz, dva. Ještě.

Ještě.

Raz, dva,

ještě, znovu.

Raz, dva.

Neboj se příboru.

Ber ze strany,

nůž do pravé,

vidličku do levé.

Řež.

Jeane.

Jeane.

A-a!

Proč nespíš?

Bojím se.

Čeho?

Bojím se, že si utrhnu ostudu.

Taky se bojím, že jestli prohraju,

nevezmeš mě zpět.

Nemysli na prohru

ne za mě, ne za sebebudeš bojovat,

ale za všechny.

Vuolá,

zvládnu všechno,

nikdy neprohrávám.

zvládnu všechno,

nikdy neprohrávám.

Paříž, Francie, rok 1903

Paříž, Paříž...

Proč se sem všichni ženou?

Petěrburg je přece hezčí!

Hezčí.

Pravé francouzské doutníky.

Ty koupíte jenom v Paříži.

Ivane Maksimoviči,

teď se na vás vrhnou

Francouzští novináři.

Neříkejte jim to o Paříži, prosím.

Pařížané - jsou vlastenci svého města,

a obávám se, že je hned můžete

poštvat proti sobě.

Nejsem medový perník, abych se všem líbil.

Budete překládat, hrabě.

Váš poetický dar hlazení

ostrých hran...

se bude hodit.

[mluví francouzsky]

Co říkáte na Paříž?

Krásné město, je tu co vidět.

Pan Poddubný je ohromen

krásou vašeho města.

[mluví francouzsky]

Doufáte, že vyhrajete šampionát?

Já jsem nikdy neprohrál.

Ani jedna porážka

za celou dobu své kariéry, pánové.

Vzdává však hold

všem svým oponentům -

německému zápasníku Weberovi,

Srbu Antonoviči a samozřejmě

šampionovi Francie Raoulovi de Boucherovi.

[mluví francouzsky]

Odkud pocházíte?

Ze Záporoží.

Od kozáků.

Pan Poddubný je synem rolníků z jihu Ruska.

Jak vidíte, ani zde neodloží

svůj tradiční rolnický oděv.

Jaký rolník?

Prosím Vás, Ivane.

A co říkáte na Pařížany?

No, hrabě, řekněte jí něco takového

abych neurazil.

Říká, že soudě podle vás, madam,

Pařížanky jsou úchvatné.

A ruské noviny psaly,

že jste pracoval jako nakladač v přístavu.

Je to pravda, nebo je to cirkusová legenda?

Kdy to skončí?

Buďte trpělivý, Ivane...

Pan Poddubný

opravdu pracoval jako nakladač

v přístavu až do doby,

než jej objevil ředitel cirkusu.

Neuvěřitelné!

Řekněte nám, jak jste pracoval jako nakladač?

Ano, takhle.

Jean, nespěchej,

nesnaž se ho rovnou zachytit

nejdřív ho trochu okoukni,

pochoď si kolem něj.

Je to mazaný bojovník,

ale jeho levá ruka je o hodně slabší.

Nenech ho používat pravou,

zablokuj ji...

Trošku nervozita.

A on má kamennou držku.

On se taky nervuje, ale tobě to neukáže.

Je to stejný bojovník, jako ti

s kterými jsi bojoval v Rusku.

Možná o trošku silnější.

Ale jen trošku.

Doma je publikum naše, ale tady tito.

Tady je taky naše.

Nemysli na to, počkej.

Uvidíš,

Jak zapraskají lavice,

až ho položíš.

turecký šampion,

Herkules z východu -

nepřekonatelný

Hadži Muchan!

Ruský medvěd,

Záporožský kozák -

Ivan Poddubný!

Ivan!

Hej, Muchu,

nalož ten pytel brambor

a rychle to skonči!

Co říkal?

Nalož ten pytel brambor

a rychle to skonči!

Pytel brambor, říkáš?

Já ti ukážu,

Jak jsem nakládal pytle v přístavu!

Kvůli nepopiratelné převaze,

vítězství patří Ivanovi Poddubnému.

Poddubný!

„Ruský medvěd dobyl Paříž“...

„Kdo zastaví ruského medvěda?“...

Všimněte si,

celá Paříž zbožňuje Poddubného,

a celá Paříž taky tajně očekává jeho porážku

aby si na piedestal postavila nového hrdinu

a uctívala ho...

Pche! Nedočkají se!

Ivane Maksimoviči... jsme koneckonců v Evropě,

a ne na vesnici...

Nikolaji Aleksejeviči,

jste básník a tady mi promiňte,

..ale znepokojují mě prozaické věci...

Ivan Maksimovič zvítězil

nad Turkem a Bulharem

díky jeho kozáckému výpadu.

Musíme ale změnit taktiku.

Budou od něj od první sekundy

čekat výpady,

a vy, Ivane Maksimoviči, nejděte do záchytu jako první..

Stáhněte se.

Trošku je napínejte.

Ať sami zaútočí.

Nechte je se odkrýt.

Ivane, porozuměl jste mi?

Ivane Maksimoviči...

To je salon ženského spodního prádla!

Ivane Maksimoviči, kam jdete?

Tam byste neměl chodit.

Dobrý den! [Dobré odpoledne]

Zdravím dámy.

Promiňte dámy.

Jedná se o nedorozumění.

Ivane Maksimoviči,

to se nehodí

sem chodí jen dámy.

No právě. Máša zůstala doma.

Ivane, pojďme.

V případě potřeby vyšleme pokojskou.

Páni!

V Petrohradě nic takového není.

U nás je vše takové víc... Jako na vojáka.

Můžu se podívat, prosím?

Ivane Maksimoviči.

Počkej, hrabě! Počkej!

To je krása!

Odejděte!

Jděte si po svém!

Máša bude mít radost, eh!

Jen jestli velikost.

Ach, mladá dámo!

- Můžu vás poprosit? - Ano.

Velikost.

Takovou jako máte vy...

Teď budou psát všechny noviny „Ruský medvěd v krajce“.

Proč jsme sem vůbec šli?

Takovéto obchody tu jsou na každém rohu.

Nespěchej, Ivane!

Taktika! Taktika!

Jaká ksakru taktiku?

Kope do koulí!

Jo v pohodě!

Boj je u konce!

Počkejte! Počkejte!

Zmiz!

Pomozte! Pomoc!

Nelze s ním otevřeně bojovat, Raoule. To je sebevražda.

Jaké jsou sázky, Charlesi?

Šest ku jedné, proti tobě.

Dobře. Velmi dobře. Vsaď na mě.

- Kolik? - Deset tisíc.

Jsi si tím jistý?

Amen!

Vítěz mezinárodních turnajů,

pařížský mušketýr -

Raoul de Boucher!

Ruský medvěd,

Záporožský kozák -

Ivan Poddubný!

No, klaune budeš utíkat nebo bojovat?

Pojď! Pojď!

Ivane, nenech se vyvést z míry!

Dělá to schválně!

To je máslo!

Je namazaný máslem!

Máslo!

Jako husa na pekáči!

Páni rozhodčí.

Le Boucher je potřený máslem!

Protestujeme!

Pane prezidente, Neporušili jsme pravidla!

Boj musí pokračovat!

Je to ostuda!

Skandál!

Pane prezidente,

Potvrzuji.

Je to provensálské máslo.

Porota potvrzuje že jeden z protivníků

použil provensálské máslo

což pravidla mistrovství zakazují.

Porota se usnesla, že souboj bude pokračovat za podmínky

že každých pět minut

bude pan Boucher otřen ručníkem.

Děkuji pane prezidente, děkuji!

Ostuda! Ostuda!

Počítám do tří.

Pokud ruský zápasník nebude pokračovat

v souboji, bude mu přisouzena

porážka.

U nás v Rusku za takové rozhodování dávají do zubů.

Nebudu s nimi bojovat

Nemůžeš odejít, Jean.

Co dělat,

musíš bojovat!

Řekl jsem, že nebudu, takže nebudu.

Rozuměj Ivane, o tohle jim jde!

Není to tobě reprezentuješ Rusko.

Jedna.

Nebudu si s ním špinit ruce!

Je to tvoje přirozenost, Ivane.

Byl jsi zrozen, abys bojoval a vítězil.

Dva.

Tři.

Čas vypršel.

Jsem unavený.

Nikdy v životě jsem nebyl tak unavený...

Cítí srdce mé, že soudci jsou koupeni,

ten chlap je příliš spokojený.

Boucher neukázal ani jeden výpad.

Ano.

Zato jak se bránil. To by se měl naučit

ten Rus.

Dámy a pánové,

protože žádný ze soupeřů během boje

neprovedl žádné účinné útoky.

Za úspěšné akce v obraně,

je vítězství uděleno

Raoulu le Boucherovi!

Nikdy jsem neprohrál.

Nikdy jsem neprohrál.

Já nikdy.

Zmizel jako mávnutím kouzelného proutku.

Tady je jeho pokoj.

Proč nás balamutíte, jako bychom kromě vás neměli nic důležitějšího na práci.

Odpusťte nám.

Díky.

No, vyděsil jste nás

Ivane Maksimoviči.

Bůh ví, že vyděsil.

Takhle to nejde.

Ano, je to pohroma, chápu

život tím ale nekončí.

Ivane, slyšíš mě?

Ivane.

Ivane.

Ivane.

Váňo.

Ivane.

Ivane.

Ivane Maksimoviči.

Haló.

Petrohrad, nemocnice, rok 1903

Váňečko.

Váňo.

Jedna, dva, tři...

Neprohrál jsi.

Všechno dokážu, nikdy jsem neprohrála.

Velmi těžký případ

neví, kde je

nepoznává známé tváře

reakce na fyzické stimuly je opožděná.

Nechci vás strašit pánové

ale věřte mé zkušenosti,

k návratu z tohoto stavu dochází zřídka.

Je to neuvěřitelné.

Řekněte mi, bude moci alespoň normálně

fungovat?

No, to záleží co si představujete

pod pojmem "fungovat".

Fyzický stav

je stabilní, ale budete muset

najmout zkušený zdravotnický personál.

Možná z naší kliniky.

Krmit lžící, dávat pít...

Miluju Ameriku!

Každý den sem přijíždí mnoho různých lidí

z různých zemí,

za lepším životem, ale málokdo ho najde.

Máš štěstí, Ajvane.

Amerika tě přijala.

Dnes získáš mistrovský pás

severních států

a zítra lidi z Wall streetu, Hollywoodu,

od prezidenta, všichni tě budou chtít vidět

Ivane, potřást ti rukou.

Toto je americká vycházející hvězda.

Vycházející?

Pojďme na to.

Pojď, pojď.

No, to už máme za sebou.

Ivan Poddubný.

Toto je pás šampiona Ameriky.

Jdeme do hotelu a pak - relax!

Music Hall, dívky!

Na co? Jsem v životě neviděl nahý baby?

Tisk píše:

"Proč se nikdy neobjevuješ na veřejnosti?"

Jestli se bojíš utratit své peníze

Nou! Firma vše platí!

Jsem unavený.

Celou dobu sedíš v hotelu

Já také. Je toho na mě moc drahý...

Mimochodem, tvůj šek.

Poslouchej,

už třetí měsíc mě krmíš

těmahle papírkama, ve kterých se

vůbec nevyznám.

- Kde jsou peníze? - V bance.

Přece nechceš tahat z města do města

kufr s penězi?

Chci je vidět svýma očima

dotknout se jich rukama.

Chci abys pochopil, že tě neklameme,

ne proto, že jsme všichni takoví čestní,

hodní a hloupý.

Paní, sorry

ale protože jsme zlí a chamtiví

američtí kapitalisté.

Nechceme tě obrat ani o jeden dolar

protože jinak přijdeme o stovku...

Miluji tě.

A aby ses ujistil

teď jdeme do banky.

Pojeď.

Ahoj.

Ano, jak mohu pomoci?

Tento pán by chtěl dostat informace

o stavu svého účtu.

Ano jistě.

Dej mu svůj pas.

Díky pane.

Tak tohle je pro vás.

Tedy na vašem účtu

je 465 tisíc 876 dolarů

a 30 centů, pane.

Vidíš, na vašem účtu

465 tisíc dolarů

a nějaké drobné.

Jsou to moje peníze?

Ano, pane, jsou to vaše peníze.

Dík. Nashle.

Řekni mi Tarasi

můžu si za tyhle peníze

koupit dům?

Samozřejmě že ne.

Ne?

Samozřejmě že ne,

abys utratil 400 tisíc dolarů,

musel bys postavit palác

vedle hollywoodských hvězd.

Co teda ta

Music Hall?

A cirkus tu máte?

Kdokoli

z uctivého publika

si přeje zkusit?

Chci!

Ne, já chci!

Ta závaží jsou kartonová!

Ach mami.

Pojď bojovat.

- Ahoj mami. - Ahoj, Míťo.

Co chceš, chlapče?

Jdu za strýcem Poddubným, má balíček z Petrohradu.

Ivane Maksimoviči

to je pro tebe.

Ivane Maksimoviči, balíček pro vás!

Do vlastních rukou!

Z Petrohradu!

Mně? Z Petrohradu?

- Ano! Se znaky! - No, ukaž.

Vážený Ivane Maksimoviči, zveme vás k účasti

na mistrovství v zápase která se bude konat v Paříži.

Věříme, že stále můžete být

důstojným zástupcem naší země.

Je pro nás velkou ctí nabídnout vám smlouvu

jsme připraveni přijmout vaše...

Není tam žádná čest.

Ne v Paříži,

ani v Petrohradě, ani v Moskvě.

Samí šejdíři.

Díky bráško!

Ivane Maksimoviči,

no, to je

co s tím mám dělat?

Někam to zahoď

ať se tu ten bordel neválí...

Váňo,

možná už stačilo se schovávat,

mučit se?

Odevšad tě volají

publikum na tebe čeká.

- Tady lidé také žijí. - Ano?

Dva a půl člověka v sále.

Kvůli tomu jsi šel do manéže?

Váňo, pojeďme zítra pryč

kam chceš, do Moskvy, do Oděsy,

Petrohradu, kamkoli.

Jsem unavená, Váňo.

Tleskaly jí všechna velká

města Ruské říše

má za sebou turné v těch nejslavnějších cirkusech.

A dnes vystoupí právě zde!

V manéži

seňora Tortini!

Pokryjte její cestu růžemi,

protože je královnou

vzdušné balance,

nesrovnatelná dívka-vážka

... okouzlující mademoiselle

Mi-mi!

Voila.

Máša,

tam... tam.

No, co to tu máme?

Tak seděl celou noc.

Musí jí dát do márnice.

Běž, a vem si ji.

Už jsem to zkoušel. Mám snad volat policii?

Synku...

Proč ji mučíš?

Bolí ji to.

Bolí.

No tak, dej mi ji.

Tam jí

bude lépe.

Pojď.

Ahoj tati.

Vyřídili ti bratři

že o tebe zlomím hůl,

jak tě uvidím

nebo jsi zapomněl?

Nu což, tati

bij, pravda je tvoje.

No co už teď

dříve jsem měl...

No tak, oblékni se jako člověk.

Dorazil jsi včas.

Jdeme na pole.

Váňo, co ty tam bokem sedíš?

Nepiješ s námi

nalij si něco.

Nikdy jsem nepil.

Od těch dob, co nám s bratry

dal otec lekci bičem za to,

že jsme pili ze stolu na Maslenici.

Od té doby jsem nepil.

To je u nich takový pořádek, režim!

A babu, babu mít můžeš?

Stačí, dejte mu pokoj.

Jakou babu? Babu mít nemůže

v kalhotách mu už

se silou nevyzbylo!

No, Ivane

řekni mi, byl jsi v Paříži,

co je v Paříži, co?

Co je tam zajímavého?

Ale, všechno jsem zapomněl.

Jak jsi zapomněl?

Takhle, jak jsme s tebou šli v noci

To si pamatuju.

Jak sis kozu spletl s čertem

a na všechno ostatní jsem zapomněl.

Ej.

Ale něco jsi přivezl, ne?

Jak by nepřivezl!

Všem nám dovezl šátky...

A mně francouzské doutníky!

Běž, Ivane, přines je

pobavíme lidi.

Leží v mé komodě,

kde jsou fajfky.

Oproti našemu Samosadu to je slabota.

Co má rád kozák, Francouze zabije!

Plač, Váňo...

Nemohu.

Chci, ale nemůžu.

Zřejmě mi došly slzy mami.

Las Vegas, USA, rok 1926

Tarasi,

Pamatuješ? Je taková píseň?

Jak jde kozák do války

a loučí se s dívkou.

A už ví, že se nevrátí, co?

Ivane, co se stalo? Jaká válka?

Střílí se na ulici?

Ne, nikdo nestřílí.

Pojď, začnu

a ty mě doplň, zapomněl jsem slova.

Jel Kozák do cizí země daleko,

Na věrném koni svém vraném.

Ivane

jsou čtyři hodiny ráno

chci spát.

V osm hodin odjíždíme

do New Yorku...

Jo, počkej, Tarasi, dobře

rozumíš mi, ne?

Zkusíme to znovu, ano?

Hej pane,

nemohl byste být prosím tišší

nezdá se vám, že tu všichni spí?

Omlouvám se.

Díky.

No, Tarasi,

No, vždyť jsi Rus, ne?

Jsem Američan, Ivane.

A tuhle písničku si nepamatuju.

Pokud je to pro tebe opravdu důležité

zítra půjdu do ústřední knihovny...

objednat tenhle text.

Teď pojďme spát.

Dobře?

Dobře.

Ej, Ivane...

mluvili jsme o tvém nápadu

o kozáckém folku...

Co?

Folk je národní umění...

Jako ta tvoje písnička

jak Kozák jde do války

a dívka pláče

atd.

To je velmi, velmi dobrý nápad!

Začínáš rozumět byznysu, Ivane!

Vytvoříme novou Kozáckou módu v Americe!

[mluvit anglicky]

Bude to obrovský byznys,

a dostaneš čtvrtinu!

Po New Yorku

rozjedeme novou reklamní kampaň.

V New Yorku bude poslední vystoupení.

Ne, Ivane, tohle je jen začátek!

Zahájíme nové turné po celé Americe!

V New Yorku poslední vystoupení.

Podepsali jsme smlouvu!

Chce odejít.

[mluvit anglicky]

Nikdo s podnikáním nekončí

když jdou peníze do ruk samy, Ivane.

Takže jsem jediný blázen na Zemi!

Zolotonoša, Poltavská gubernie, rok 1904

Žízeň?

Teď není hřích dát si na cestě skleničku vodky.

Pojď, matko. Pojďme.

Ej, vážený...

Váš obličej je mi povědomý...

- Nejste náhodou... - Spletl jste se, pane,

My prostí jsme pro vás jedna tvář.

Spletl jste se.

Ale ta podoba.

Bože, ta podoba...

Na zázraky se podívejte, do Ameriky nemusíte.

Pavoučí žena, žádné nohy, žádné ruce.

Pojďme.

Muž bez kostí

padouch hrající na harmoniku,

kuře sežere koně,

z očí plazit se bude had,

rolničtí blázni,

přineste nám drobné.

Pro někoho malá legrace...

pro kozáka hřích.

Můžeme hřešit, Váňo?

Když už, tak pořádně.

Pojďme se podívat!

Radši ne, tati?

Řekl jsem, jdeme.

Touché.

Mít o dvacet let méně,

já bych mu to ukázal.

Velká galérka spí.

"Chceme Černou masku."

Spí malá galérka?

"Ukaž Černou masku."

Vážené publikum,

nyní tradičně

večerní souboj zápasníků

završí Černá maska!

Najde se

mezi vámi odvážlivec,

který donutí naše tajemného

shodit ze sebe

závoj tajemství?

Je zde vyzyvatel?

Je!

To je ten, co chce.

No běž, běž!

Běž, Váňo.

Ukaž jim, jak to děláme po našem.

Pojď Váňo.

Pojďme.

Ivane Maksimoviči, jsi to ty?

Páni...

v našem cirkuse

v našem

Poddubný je v manéži!

Poddubný!

Poznal jsem ho!

Jak ho nepoznat?

Je jediný v celém Rusku!

To je Poddubný!

Poddubný!

Ivan!

Ivan, Ivan, Ivan...

Ivan, Ivan!

Paříž, Francie, rok 1905

Kupte si, kupte si, nové vydání:

Semifinále mistrovství světa zápas -

Ivan Poddubný vs.

Raoul de Boucher!

Zmiz.

Obávám se, Raoule, že číslo s máslem

tentokrát fungovat nebude.

Sázky jsou dvanáct ku jedné. Ne v náš prospěch.

Vsaď si na mě.

Kolik?

Všechno!

Vždycky jsem říkal,

že vyhrávají na koberci

ne svaly, ale hlava.

A hlavně – co jste začal přemýšlet

a přestal se bezhlavě vrhat

na protivníka, jako kozák na Bonaparteho,

ať mi Francie promine.

Máte pravdu jako vždy, hrabě,

navzdory vaší vehementnosti.

Škoda, že před vámi to už věděli

všichni naši soupeři

a novináři...

Poslyšte kníže,

přestaňte být ironický.

Čekají nás ještě dva náročné souboje.

Ale celá Paříž stále fandí tobě, Jeane.

Raul je velmi silný a velmi zákeřný.

Jean je zase velmi silný a velmi chytrý...

Dovolte mi, abych vám dal pár rad do budoucna.

Až začnete psát

ódu na francouzský wrestling,

uveďte, že se to týká sportu,

jinak vás označí

jako revolucionáře.

Chcete moji peněženku, pánové?

Můj příteli, já mám peněz dost.

Zbláznil ses, Ivane?!

Hledáš smrt?

Řekni mi proč jsi nevolal policii?

Poddubný nikdy před nikým neutíkal.

Už jsem se lekl, že ses změnil.

Co říkáte, doktore?

Váš přítel má štěstí.

Velké cévy nejsou dotčeny.

Šlachy jsou také neporušené.

Potřebujete úplný odpočinek.

Z jakéhokoli stresu

se rány mohou znovu otevřít.

Kolik hodin k úplnému uzdravení?

Vše závisí na těle. Týdny dva, tři...

Za dva dny je boj s Raulem.

Doktore,

Jste si jistý, že nemůže vstoupit do arény?

Hrajete na piáno?

Ano proč?

Zahrajte jednou rukou Beethovenovu sonátu,

a začnu věřit na zázraky.

Jsem si docela jistý, že to udělal Raul!

V tom případě jdu okamžitě k soudnímu výboru.

A co jim řeknete?

Nemáme žádné svědky, žádné důkazy.

A co navrhujete?

Odstoupit z mistrovství?

Raoul mi dluží dluh,

který mi zatím nemohl vrátit.

Vy trenéři a staří zápasníci se mezi sebou znáte.

Vypusť fámu:

Poddubný se zranil při tréninku

je nepravděpodobné, že bude bojovat

potrefená husa zakejhá а okamžitě se objeví

protože bude vědět, o čem mluví.

A já se chci podívat na Raoulovu fyziognomii,

než se s ním uvidím na koberci.

Začínáme semifinále

o titul mistra světa!

Vítěz mezinárodních turnajů,

pařížský mušketýr,

Raoul de Boucher!

Ruský medvěd,

Záporožský kozák -

Ivan Poddubný!

Vážená poroto!

Vážení diváci!

Jak můžeme vidět, pan Poddubný je zraněný.

Vzdávám hold odvaze ruského zápasníka,

ale z lidského hlediska

a starosti o jeho zdraví,

žádáme o zrušení boje!

Doktore, prosím.

Dovolte mi podávat se na vaši ruku.

On je v pořádku.

On je v pořádku.

Souboj se uskuteční!

Pokud se ale projeví zranění

pana Poddubného,

bude boj okamžitě ukončen!

Pánové.

Jak vám mohu pomoci, pane?

Dobrý den, mladá dámo.

Hned.

Tady.

Tady.

Tady.

Moje peníze jsou ve vaší bance.

Minutku, prosím.

Ano, pane, na vašem účtě

je 512 tisíc 631 dolarů

a 48 centů.

Dobře.

Chtěl bych své peníze.

omlouvám se, pane ale nemůžeš si je vzít.

- Jsou to moje peníze? - Ano.

Chci si je vzít.

Vaše peníze jsou na pojistném depozitu, pane.

To znamená, že nemůžete vybrat

prostředky dříve než ke stanovenému datu.

23. března 1928.

- Moje peníze? - Ano, ale...

Chci si vzít peníze.

ano, pane, ale nemůžete vyzvednout své peníze

do 23. března 1928.

Kdy? Odkdy?

Za dva roky, pane.

V tuto chvíli pro vás nemohu více udělat.

Mluví tu někdo rusky?

Nějaké problémy?

Tento pán má depozit

a chce si vybrat své

peníze dříve.

Jsem Ivan Poddubný.

To je dobře, pane.

Chci své peníze.

Obávám se, že to není možné.

Jsou to moje peníze?!

Ano, pane, jsou vaše.

Chci své peníze!

Vážený pane,

tady je to napsané a docela čitelné,

že si můžete vzít peníze

z vašeho účtu ne dříve než 23. března 1928.

Tedy za dva roky a něco.

Nyní máme tři možnosti

řešení problému.

Za prvé -

počkáte na datum

a dostanete své peníze.

Za druhé -

půjdete k soudu.

A konečně třetí -

pokud máte v úmyslu dělat povyk,

prosím opusťte místnost!

Děkuji a přeji hezký den.

Ivane!

Než něco řekneš

prosím poslouchej taky mě.

Jsme poctiví podnikatelé.

Neukradli jsme tvé peníze.

Ano, dali jsme je na dlouhodobý vklad,

ale jsou to tvoje peníze a jen ty si je můžeš vzít

a nikdo jiný.

[mluvit anglicky]

Udělali jsme to pro tvoje dobro.

Pokud přijedeš s penězi do Ruska,

sovětská vláda ti je sebere.

Budeme spolupracovat

dělat velký byznys

a zaplatíme ti dvakrát tolik.

A já hříšný jsem si myslel,

že jste normální poctiví zloději.

No, vzít si kousek,

to je v pořádku

na to jsem zvyklý.

A vy si mě

chcete koupit celého

se vším, s duší

s vnitřnostmi.

Mě,

Ivana Poddubného!

Ivane, ještě vteřinku, a zavolám policii.

Pak v Americe... zůstaneš určitě.

Mluvte anglicky, nerozumím.

Chci domů!

S vámi se dusím

dýchat nemůžu.

Myslíte, že se naštval?

Jeden lístek do Ruska, kolik?

-850 dolarů. - Napiš to.

Napsat?

Třetí třída.

Třetí třída.

Čtvrtý.

Je mi líto, ale na této lodi

nejsou místa bez kajut.

Třetí třída je nejlevnější.

Tito Rusové jsou

nejlakomější lidé na světě.

Boháč, a je připraven plavat za lodí...

Ach, pane Poddubný!

Železný Ivan!

Jaká čest pro nás!

Chcete tyto věci zastavit?

Pás šampiona.

Krása.

Tak

poháry, medaile.

Je to celé pozlacené.

Můžeme vám nabídnout pouze

125 dolarů.

Promiňte,

ale bereme drahocenné kovy a starožitnosti.

Sto padesát.

Lístek na loď.

Dej tomuto muži

tolik, kolik mu můžeš dát.

Pouze z mé úcty k vám

Mohu dát 135.

Dobře, dobře.

Ivane Maksimoviči!

Buďte zdráv.

- Zdravím. - Nepoznáváte?

Společně jsme vypluli z Německa.

Do země svobody.

Nepoznáváte mě?

Nepovažujte to za drzost...

Vezměte si to prosím.

Ano, jak, proč?

Bratři.

Já vám to nedokážu vrátit...

Jak vám to dám?

K čertu s tím...

Víte co, ukloňte se.

- Komu? - Nevím... Nikomu...

Běžte na břeh -

a pokloňte se za nás...

Teritoriální vody SSSR, rok 1926

Pane, připlouváme až za sedm hodin.

Vím.

Pane, promoknete a nachladnete,

dovolte mi, abych vás doprovodil do vaší kajuty.

To nic,

Čekal jsem dlouho, ještě počkám.

Pojďme Váňuško domů,

večeře.

Šampion šampionů, ruský medvěd a záporožský kozák Ivan Poddubný vystupoval dál v cirkusech a na sportovištích do svých 75 let. Za svůj život v čestném zápase ani jednou neprohrál.

Dodnes je na účtu v americké bance na jméno Ivan Poddubný uloženo půl milionu dolarů. K dnešnímu dni, včetně inflace, tato suma činí 36 miliónů dolarů.

přeložil Kratochvíl T. M.