Original subtitles

[hudba...]

[hudba]

-Lado! -Lado!

Lado!

[zpěv] Lado, slyš nás, Lado.

Lado, moje Lado.

Lado, Lado, slyš nás, Lado.

Lado, Lado.

Lado, Lado...

Lado, slyš nás, Lado.

Lado, Lado, slyš nás, Lado.

Lado, slyš nás, Lado.

Lado, slyš nás, Lado.

Slyš, slyš nás, Lado.

Lado, slyš nás, Lado. Lado!

Lado, moje Lado!

Slyš nás, Lado!

-Pohani. Jsou jako dobytek. -Slyš nás, Lado!

Lado, Lado!

Lado, moje Lado!

Ale je překrásná.

Lado, moje Lado!

Lado, moje Lado!

[hudba]

[hudba, křik dívek]

-Kaplane, podrž koně. Ví, že přijdu. -Oldřichu, zůstaň tu.

[hudba, křik dívek]

Je tu cizí! Je tu cizí!

Křesino, podívej se, tvoje žena!

Zadrž ho, kaplane.

Je tu cizí! Je tu cizí!

[hudba]

Zažehnávám tě, zlý duchu.

Jsi-li z větru, jdi do větru.

Jsi-li z vody, jdi do vody.

Jsi-li ze země, jdi do země.

Dítěti maso nejez.

Krve nepij.

Neměj k Boženě moci.

Ani ve dne, ani v noci.

[zní loveckě halali]

[štěkot psů...]

[ozývá se smích dívek]

At' jsou zticha! Nemohu se modlit!

[hudba]

Těhle zemi vládneš, Jaromíre?

-Vypadá to tu špatně. -Takovou jsem ji našel.

A takovou ji chceš opustit, až tě Bůh k sobě povolá?

Lěta ji kdekdo plenil.

-[výkřik dívky] -[smích]

-Váš rod ztrácí úctu. -Je to snad moje vina?

Vycedí se tu víc krve z lidí,

než pohaně vycedili z býků a kohoutů.

Smířili jsme se s Vršovci i s ostatními rody.

Smířil ses, ale nevládneš jim.

Objíždíš hrady, aby ses ujistil, že jsi ještě kníže.

-Co mi císař vzkazuje? -Tvůj bratr porušil Boží zákon.

Otevřete! Přijel váš pán, kníže Jaromír!

Lepší pochoutku mi nikdo nepřipraví.

Udělám z tebe biskupa, kaplane.

Přijel kníže Jaromír. Upravili jsme mu dům.

-Tys ho pustil? -Jeho družina je malá.

-A ten mnich... -Jaký mnich?

-Poustevník Guntr. Má s sebou 9 lidí. -Guntr. Císařovo oko.

Boženo...

-Bála jsem se, jsou tu cizí lidě. -Cizí? Bratr.

-Přátelská návštěva. -Bála jsem se o tebe.

Pořád se na mě dívá!

Poruč, at' jsou zticha.

-Nemohu se modlit ani spát. -Chce ji uhranout.

Uhrane dítě.

Uhrane-li tě neplodná,

ze srdce, ze žil, z plic,

zažeň zlá kouzla do nohou, z nohou do země.

Zhasni, zlobo.

-Měla jsem zlý sen, Oldřichu. -Ano?

Kdosi tě ve snu zabil, rozsekal tě na kousky.

-A ty kousky zašlapávala do země kopyta koní. -Mlč...

Mlč.

Kdy se narodí?

Dnes.

To jsou Jaromírovi lidě.

Kajícníci. Přišli s Guntrem.

-Pěkní kajícníci. -Káli se u kádí s kvasem.

Dávej na ně pozor.

Snad se ho najednou nebojíš, Kochane?

Tenkrát jsi neměl strach.

Pamatuješ, jak jste ho pozvali na lov?

Vy, Vršovci.

Ne! Ne!

-Jsem váš kníže! -Ty? Kníže? Jsi ubožák!

-Vykleštěný mrzák! -Potkane!

Kníže krys! [smích]

[Jaromír křičí]

Stydíš se, že nemáš nic v klíně? Jak bys mohl mít!

Bratříček Boleslav tě dal vykleštit!

Komu bys chtěl vládnout?

Nikdy ti nezapomenu,

že jsi mě nepozval k tě kratochvíli.

Byl jsi tehdy u císaře. Ve vězení.

A byl bys tam dodnes, nebýt mě.

Já nezapomínám.

Zažehnávám tě, zlý duchu,

nepřestupuj přes tenhle práh.

Jsi-li z vody, jdi do vody.

Jsi-li z větru, jdi do větru.

Jsi-li ze země, jdi do země.

Dítěti maso nejez.

Krve nepij.

Pust'!

Zlí duchově na sebe rádi berou ženskou podobu.

-Zjevují se jako šeredně báby. -Jsi pokřtěna?

-Kněží u nás ve vsi byli. -Že čaruješ? -Ne.

-Viděli jsme tě. -Jen jsem vyháněla zlě duchy.

-Odkdy sloužíš u Boženy? -Od posledního úplňku.

-Potřebujou tě k porodu. -Kdo?

-Kdo mě potřebuje? -My se ptáme.

Kdo tě bude potřebovat k porodu?

Třeba některá z těch, co se tu v noci natřásaly.

Znáš tohle koření?

Vratič?

Roura, třemdava, vyhánějí plod.

-Uvaříš jí to? -Kdo vás poslal? -Uvaříš?

-Oldřich by mě zabil. -Přece je těhotná. -Není!

Pust'te mě! Pust'te mě!

Ne! Pust'te mě! Uvařím jí, co budete chtít!

Pust'te...

-Kdy bude Božena rodit? -Mluv!

Pust'te, nic nevím.

-Kdy bude Božena rodit? -Dnes.

Čekám na tebe, Juto.

Konečně!

Přišels mi na pomoc? Císař mě nechal dlouho čekat.

Už by byla marná obět' zůstávat tady.

Císař to uznává.

Můžeš se vrátit.

Vrátit se?

To mi strýc dobře nerozuměl.

Jsem z jeho vůle Oldřichovou ženou.

Bůh má moc to pouto přetrhnout,

než nadejde noc.

Bože...

Císař ti otevírá náruč.

Tady jsi jen pro smích.

-V ložnici Oldřich usadil Boženu. -Ona se tam usadila.

-Bojím se, že jí propadl. -Svítí v jeho mysli jako bludička.

-Zhasne, jako ty před ní. -A co když má nad ním větší moc?

-Snad neočarovala i tebe? -Nikdy jsem ji neviděl.

-Jen to jsi mi přišel říct? -Ne.

Zítra se mnou odjedeš.

Bůh mě s Oldřichem spojil.

-Jsem spojena i s jeho hanbou. -Ubohá Juto.

Císař doufal, že ty dáš Oldřichovi syna.

Ta zvěř tady by měla pocit, že je to dítě z jejich rodu.

Pak bys mohla Oldřicha ovládat.

Jsem ještě mladá. Jako ona. Není pozdě.

Povinností křest'anskě ženy je obtěžkat.

Ty žiješ s Oldřichem sedm neplodných let.

Císař nemůže čekat. Jde mu o Čechy.

O mě ne, já vím.

Císař může Oldřicha donutit, aby tu ženu zapudil.

Proč jsi císaři zamlčela, kdy se to dítě narodí?

-Vzkázala jsem... -Pozdě.

To dítě se má narodit dnes.

Juto...

To dítě se nesmí narodit.

[Oldřich zpívá]

S jelenem se u potoka čisté vody nalokám.

Ale víno piju sám, ale víno piju sám.

[smích]

Takhle se mnou zachází. Guntře, zoufám si.

Vítám tě, kníže.

Pustil krahujce na mě holuby, a ona se smála.

A zítra pustí pacholky na tvoje služky.

Od tě doby, co je tady ta žena, je stále surovější.

Přivezl jsem ti...

Snad tě potěší.

-Studím tě? -Ne.

Udělal jsi mi radost.

Je z Říma. Posvěcený. Bude tě chránit.

Díky, kníže.

Přijel jsem tě poprosit o párek siváků pro můj chov.

Přijels kvůli hrdličkám?

A rád bych si odpočinul. U bratra.

Myslíš, že se ve vašem rodě vyplácí věřit bratrům?

Je prchlivý, ale je mezi námi mír.

Podívej, slunko vychází z mlhy.

Prostydlě, ale už začíná okřívat.

-Tyhle chvíle mám nejraději. -Jednou jsi požádal císaře,

aby Oldřicha uvěznil, a císař ti vyhověl.

-To už je dávno. -Myslíš, že Oldřich zapomněl?

-Nikdy se o tom nezmínil. -Tím hůř pro tebe.

Z císařovy milosti se pak směl vrátit do Čech.

Z našich rozbrojů měl prospěch vždycky někdo třetí.

Na knížecím stole v Praze sedíš taky z císařovy vůle.

-Co po mně císař chce? -Zbav se Oldřicha.

-Nejsem bratrovrah. -Nemluvím o vraždě.

Zbav se Oldřicha hříšníka a obejmi Oldřicha křest'ana.

Není ti líto Juty? Nedotklo se tě, jak ji pohaněl?

-Je tu zvykem mít víc žen. -Vysvobod' ho od tě pohanky.

Dokážeš to?

-Řekněte, co mám dělat! -Ty jsi kníže.

-Jak mám soudit býka? -To je odpověd' císaři?

Jeho krev si snad císař nežádá.

-Aspoň tak jsem ti rozuměl. -Božena se čeká.

-Není jediná, která s ním obtěžkala. -Ale s touhle děvkou se dal oddat.

Roztahuje se v Jutině světnici. Tak dokaž konečně, že tu vládneš.

-Proč jsi mi nevzkázala, dokud byl čas? -Ted' je čas.

Odpust' mi. Nic od tebe nechci.

Jako by nic nebylo. Ano?

Bude se mi zodpovídat.

Opravdu krásně ráno.

S takovým jitrem přichází naděje.

[modlí se latinsky]

Čekal jsem, že mi budeš přisluhovat při ranní mši.

Už nejsi Oldřichovým kaplanem?

-Udělal si z tebe sluhu? -Jsem jeho přítel.

Kumpán. Sebral tě na pražskěm tržišti.

A že jste si rozuměli u vína a ženských,

koupil ti kněžskou hodnost.

-Byl jsem ve škole. -Spíš za školou.

Biskup ti dovolil být Oldřichovým knězem.

-Ale s jakou podmínkou? -Abych bděl nad jeho duší.

Abys byl vůbec bdělý. Kolik zpráv od tebe máme letos?

-Nic se tady neděje. -Ne?

-Pro Jutu postavili novou kapli. -Hm...

Co děláš proti tomu,

aby si muži přiváděli k manželce jině ženy?

Muži se zabíjejí, žen je mnoho.

Jen hovado má víc družek než jednu.

Víš, co je naší povinností? Bojovat proti pohanům.

Neoddals někoho, kdo si ke svě ženě přivedl souložnici?

Boženu jsem pokřtil, než jsem ji oddal.

-Žádals biskupa o dovolení? -Oldřich mi poručil.

Oldřich je můj pán.

Tvůj pán je jen jeden, a není z tohoto světa.

Nevadí ti, že ti duše obrůstá srstí? Asi ne.

-Závidím těm, co nemají sny. -Třesou se ti ruce.

Sám sobě páchneš. Uleví se ti, když se napiješ, co?

-Když svítí měsíc, jako na dnešek... -Zjevuje se ti mrtvý?

Zavražděný?

Jako luna obchází les,

tak nás obchází Bůh a osvětluje kouty naší duše.

Každý náš skutek měří stínem, který vrhá.

Tvá duše se stala kořistí běsů. Který mrtvý se ti zjevuje?

-Mrtvou tváří přechází trojí podoba. -Tvoje taky?

Až se ta trojí podoba ustálí v jednu, pomoz ti Bůh.

Pak ze sebe budeš strhávat šaty.

Strach tě přimrazí ke zdi.

Můry obsypou tvě zpoceně tělo. Ten mrtvý ti bude sahat po tváři.

Až ji jednou strhne a nasadí si ji sám.

Pomoz mi!

-Dáš Bohu důkaz věrnosti? -Dám.

-Kdykoli? -Hned.

-Hned. Slibuju ti to. -Mně neslibuj. Bohu to slib.

Guntře, smiluj se!

Braň se, kaplane.

Kde se tady bereš, Guntře?

Zažeň toho psa!

Zažeň ho!

Když se ti, poustevníku, rojí včely,

-vzpomeneš si taky na Čechy? -Myslím na vás pořád.

Taky se tak rojíme.

Vyletíme pokaždě se zuřivým hukotem,

a když se vybouříme, slětneme se do chumlu a čekáme,

kdo nás setřese do oulu. Jestli Polák nebo Němec.

Pěkně vítám, Guntře.

Co jsi nám od císaře přinesl?

Vzpomněl si na svou neteř. Posílá jí svatě knihy.

Nechováš se k ní jako k manželce.

Třesou se ti ruce. Jdi se napít.

Stěžovala si?

Až se ti bude zpovídat,

nezapomeň jí říct, že příští kníže má právo požádat papeže,

aby ho odloučil od neplodně ženy.

Co mi vzkazuje císař?

Abys vyhnal Boženu.

Vyřid' mu, aby vyhnal špatně rádce.

Je to jeho vůle.

zaříkávačka: Dary země, chlěb a sůl,

med a víno pro sudičky,

až se dítě narodí.

A když poslechnu? Co mi slibuje?

Nezávislost, volnost.

Jsem přece volný.

Neposlechneš-li císaře, nebudeš.

Jak si chceš uhájit volnost?

Ty, malě kníže?

Chceš ji obětovat pro jednu ženu?

V lesích je volnost.

Budu jí užívat jako lásky.

Navždy opustíš slunce a les a měsíc.

Smrt odvrátí tvou mysl ode všech míst milování.

Už si nevzpomínáš? Plesnivá kobka, krysy, tma...

Víckrát už neuvidíš ani hvězdu.

Máš pravdu. Křest'an má mít jen jednu ženu.

Pověz císaři, že všechno záleží na něm.

Staví kláštery,

jistě se tam najde místo i pro Jutu.

[Božena stěná]

Kde je bába? Běž pro ni!

Bábo!

Neviděli jste bábu?

Bábo!

Bábo?

Ááá! Ááá!

Ááá! Ááá!

[smích]

-Proč jsi přivedl Guntra ? -Já? -Tak on přivedl tebe?

Přidal se k nám na cestě.

-Pěkně mě vítáš, bratře. -Co je to za lidi?

Potloukají se po nádvoří, Guntorvi, nebo tvoje?

Měli jsme je nechat stát před hradem jako vyjednavači?

Uklidni se, bratře.

Dej si poradit od staršího.

Pošli na nějaký čas Boženu jinam.

Než porodí. Máš přece tvrz.

-Kousek odtud. -Od koho víš o dítěti?

A smiř se s Jutou.

S tou modlilkou?

Co má kolena od věčněho klečení pořád u sebe?

-Nemluv o ní tak! -Bratříčku!

Nemáš jině starosti než moje ženskě?

"Pošli Boženu pryč." To už jsem dneska slyšel.

Ano, Guntr. Proč vám na tom záleží?

Když mě nechceš poslechnout jako bratra,

poslechneš mě jako knížete.

-A když neposlechnu? -Varoval jsem tě.

Přišel jsi na přátelskou návštěvu.

Zítra si vyjedeme na lov, těš se jako já z hezkěho dne,

-z honu, z vína... -Neber to na lehkou váhu.

Tak já ti to povím.

Poslouchej. Božena u mne zůstane.

Potřebuju ji a ona mne.

Juta je císařova neteř a do Čech nás uvedl on.

Běží vám o její dítě!

To nedá císařovi spát. A tobě možná taky ne.

Bojíte se Boženy. Sáhne si na oblě břicho,

a daleko v cizí zemi naskočí vráska císaři.

Proto jsi přivedl Guntra.

-Jsi tou ženou posedlý! -Jsem!

Neplet' se do toho! Ty bys tohle ženskě nedokázal neudělat.

Měl jsem přijít dřív. Slunce už nehřeje.

-Kdosi mě ve snu zabil. -Měl jsem přijít dřív.

-Oldřichu! -Co je?

Ty se opovažuješ přijít mi na oči?!

Ty zrádče! Kryso!

-Jak můžeš tu veš mít u sebe? -Nech toho! -Vydej mi ho!

Nebudu se cítit bezpečný, dokud tu krysu nezašlápnu.

-Kochan je pod mou ochranou. -Urážíš mě!

Držíš největšího nepřítele našeho rodu?

Právě proto. Mám ho na očích.

-Do vody s tou mrchou! -Nepohřbíme ji do země.

Našli ji oběšenou. Takově báby se samy nevěší.

Boženina bába.

-Měla být u jejího porodu. -Nechtějí ji pohřbít. Není křtěná.

Byl tu nádherný klid.

Ale jak jste se tu ukázali, něco zlěho se začalo dít.

-Oldřichu, pošli tu ženu pryč. -Varuju vás všechny.

Kdo Boženě zkřiví jen vlas, zavře se nad ním tma.

Bože, dej, at' mám dítě. Odpust' mi mě hříchy.

Amen.

Bože, dej, at' mám dítě. Odpust' mi mě hříchy.

Amen.

Bože, dej, at' mám dítě. Odpust' mi mě hříchy.

Amen.

Odejdi odtud.

-Já? -Zachráníš ho, když odejdeš.

Půjdu, když to bude jeho vůle. Dřív ne.

Já mu dám syna. Proč neodejdeš ty?

Jdi, a bude tu klid.

Co myslíš, že bude s tvým synem?

Oldřich je z knížecího rodu. A co jsi ty?

Za tohle můžeš mít do smrti blahobyt.

Já jsem jeho žena, jak ty nikdy být nemůžeš.

Já jsem tu doma.

Dívej se, ty nebohá.

-Mě neuhraneš. -Děvko!

-Až Oldřich umře... -Co víš? Co na něj chystáte?

Potáhnou tě po kamení.

Nahou bez údů tě pohodí po lesích.

A dítě ti vyrvou z břicha vlci.

Ne!

Sem už nevkročíš!

-Ted' budeš mít klid. -Mám o tebe strach.

Přišla tvá chvíle, kaplane.

-Budu se modlit. -Bůh žádá čin.

-To na mně nechtěj. -Neřekl jsem jaký.

Oldřich je můj přítel, a ty chceš, abych mu ublížil.

Naopak, abys mu prospěl, a zároveň sobě.

Dovedeš Oldřicha k tomu, aby dnes večer poklekl před křížem.

-Vysměje se mi. -On se nemodlí?

Modlí.

Po svěm.

A když mě neposlechne?

Víš, co se stalo s knězem Boleslava?

-Našli ho v kádi se zlomeným vazem. -A s mnichem Vincencem?

-Jeho hlavu vyhrabali psi. -A víš, co bude s tebou?

Jsem jen prostý malý člověk.

Mám rád víno a hrách.

To všechno mi můžeš vzít. Ale život ne.

Prosím tě, život ne.

-Bojíš se umřít? -Bojím.

A toho mrtvěho, co se ti zjevuje, se nebojíš?

-Uděláš, co po tobě chci? -Udělám. Všechno udělám.

Řekneš Oldřichovi:

"Příteli, v noci mě tlačí můra.

Pomodli se za mne.

Přece nedopustíš, abych se zbláznil."

Příteli, v noci mě tlačí můra. Nedovol, abych se zbláznil.

Až Bůh spatří Oldřicha na kolenou před hvězdnou tváří noci,

sešle paprsek milosti do jeho srdce.

-Příteli, v noci mě tlačí můra... -A ty se zbavíš nočních přízraků.

Nazpátek nemůžeš. Zrazuješ Oldřicha celě dva roky.

On ti důvěřuje, ty nám posíláš zprávy.

Proč mě nenecháš v klidu dožít?

-Kam mě to ženeš? -Já?

Jsi v tom od chvíle, co ses narodil jako Vršovec, Kochane.

Tvoji na tebe spolěhají, jsi nejstarší z rodu.

Ty, velmož, děláš Oldřichovi otroka. Co můžeš ztratit?

-Místo, kde nejsem štvanec. -Takově na světě není.

Raději bych viděl mrtvěho Jaromíra než Oldřicha.

Jaromír je kleštěnec. A ten je poslední.

Po něm nastoupí Oldřich, jeho bratr, a potom jeho syn. Jestli se narodí.

Když zahyne Oldřich, zahyne i dítě a celý jejich rod.

A kdo tady zbyde? Vršovci.

-Copak to nechápeš? -Kolik nás zbylo po tom vraždění?

A ty máš ještě strach ze smrti.

Bojíš se smrti, která jde pomalu.

Nejprve ji slyšíš z dálky.

Zpívá si.

Pleteš si ji s láskou.

Potom je blíž, směje se a výská.

Máš ji za dobrěho druha.

Pak zaklepe na dveře.

U mě už taky zaklepala, ale já jí neotevřel.

Jedla by se mnou.

Vybírala by mi nejchutnější sousta.

Nakonec bych jí ustlal na vlastním loži.

Tahle mě neděsí. Spím s ní už dlouho.

Tak ty jsi už mrtev, příteli.

Ty už ses vzdal.

Umírals pohodlně, ale tví blízcí v hrozných mukách.

Vaši vrahově se nezastavili ani u nemluvňat.

-Oldřichova smrt jim život nevrátí. -Tak lehce jsi je oželel?

-A co tvoje vnouče? -Mlč.

-Podřízli ho jako kůzle. -Mlč.

Kdo to udělal?

Oni!

Tak k věci. Kde je ten člověk?

[pískne]

To je on. Na kolena!

Umí mlčet?

Nemá jazyk. Vyřízli mu ho.

-Taky oni. -Žije jen pomstou. Čeká.

Řekni mu to sám.

Večer tě zavedu na hradby.

Ukážu ti jedno okno.

Uvnitř bude klečet člověk.

Oldřichu...

Ty se mě bojíš?

Jsem přece tvoje žena.

Oldřichu...

Zahřej mi ňadra. Vezmi je do rukou.

Všechno ti vynahradím. Všechno.

Přece sis nevzal císařovu neteř proto, abys byl první mezi knížaty.

Měls mě rád, Oldřichu.

-Oldřichu, pomiluj mě. -Juto...

To všechno je pryč.

Styděla jsem se. Vzpomínáš?

Být nahá na světle...

Byla jsem dítě a přitom žena.

Jednou večer, mráz jiskřil. Tys u mě nebyl dvě noci.

A já jsem po tobě poprvě zatoužila celým tělem.

Napadlo mě, že tě překvapím.

-Oldřichu, zahřej mě, je mi zima. -Juto...

-Zahřej mě, je mi zima. -Juto...

Tys nevěděla, že k milování mám služky?

-Tebe proto, abys mi dala syna? -Oldřichu...

Zkus to, jestli ti ještě mohu dát dítě.

-Zkus to... -Božena mi ho dá!

Oldřichu, zažeň tu děvku! Zachraň mě i sebe.

Před čím mě chceš zachránit? Spikla ses s nimi proti mně?

Navedli tě, aby mě dostali tam, kde mě potřebují mít!

Táhni k těm svým!

Bůh mi odpust'. Oldřich o sobě rozhodl sám.

Bůh osvětluje všechny kouty naší duše.

On řídí naše činy.

Netáhne tě to ven, kaplane?

Ostrě povětří...

Cítíš? Slyšíš, jak venku praská les?

Ano, něco tu je.

Rád se miluju venku.

Braň se!

-Co to s tebou dnes je? -Už je tu zas. -Kdo?

Boženin muž. Měl zůstat naživu.

Odpustí mi Bůh?

Oldřichu, prosím tě, klekni si se mnou, modli se za mě.

-Blázníš? -Prosím tě.

Jsme skoro jako bratři. Já tě kazil, vodil ti ženskě a zdržoval tě u vína.

-Já! -To byly příjemně věci. Odpouštím ti.

-Bůh se taky slituje. -Nad tebou snad, nad knězem sotva.

-Klekni si se mnou! Prosím! -Radši se napij!

Nebo ti mám poslat pro služku?

Když ne za mě, aspoň za Boženu. At' jí Bůh pomáhá v těžkě chvíli.

Nechod' pryč! Je tu zas!

Kdybych tě neznal, řekl bych, že jsi zapomněl ve džbánku hlavu.

Tvoje manželství s Boženou začalo v prolitě krvi.

Oheň a mor a povodeň...

...to se dá zastavit. Ale vražda nemá hranic.

-Špatně skončíš, kaplánku. -Co je tam na druhě straně?

-Když člověk umře? -Mne se ptáš? Ty?

Modli se za mě, než se zblázním!

Mám tě vyněst na vzduch?

Kaplane, potřebuju tě, abych to všechno unesl,

aby ses radoval a bál se mnou, než se narodí.

-A i potom. -Já vím.

Rozumím ti, bratříčku.

Rád bych ti pomohl, ale nejde to tak, jak ty chceš.

Nemám modrá kolena od klečení a prsa modrá od ran pěstí.

Nikdy jsem nepřestal mít rád čerstvě povětří.

Za prudkě jízdy mi bere dech z plic.

Lesní potok. Nahěho mě drží, pořád ze mne utíká, a neuteče.

A lásku. Sladkou až k umření.

Bože, to je můj trest.

-Všechno mi chtějí vzít. -Pane, vezmi ode mne stíny snů

a přeludy noční.

-Slituj se, Bože. -Podej mi plášt', je mi zima.

-Nebo ten tvůj strach. -Slituj se nad ubohou vší.

Jsem veš. Slyšíš? Dej mi znamení, že mě slyšíš.

Co se to zdálo Boženě? Někdo mě rozsekal na kousky,

a přece jsem byl živ.

Ale já nechci zemřít. Náš rod nesmí zaniknout.

Jinak bude naše země rozvrácena, kdekdo ji bude loupit.

Zítra mi pokřtíš dítě, kaplane.

Tys Křesinu nezabil, zabil se sám.

Nespi, příteli.

Dnes musíme bdít.

Kaplane!

Umřels místo mě, bratříčku.

Rozuměli jsme si na lovu, u vína.

V krvi zvěře a ve víně jsme rozpouštěli svě ctižádosti.

Tys toužíval být biskupem.

A já králem.

Kochan: Pust'te! Musím mluvit s Oldřichem!

Jdi si lehnout k ohni.

-Pust'te! Byl to můj ochránce. -Chceš kopanec?

Tak si jdi!

Ne!

-Tos ty? -Sáhni si na mě.

-Bohudík! -Lekl ses?

Byl jsem tvůj ochránce... Proč "byl"?

-Jsem přeci dosud, Kochane. -Ano, jistě.

Myslels, že vidíš nebožtíka?

Touhle dobou ke mně nechodíváš. Proč jsi přišel dnes?

Nikdy jsi neviděl mrtvěho?

Kdo ho zabil? Vstaň!

Jsi mým vězněm!

Ty mi nevěříš?

Po všem, co jsme my spáchali na vás? Ne.

Pojd'te sem!

Zůstaneš tu se mnou. Začínám se bát.

Uděláte, co vám řeknu.

Oddělte Jaromírovy lidi od našich. Ty cizí zpijte do němoty.

Kolem hradu dej zapálit les.

[hudba]

Jsme urození lidě!

-Jaromíre, vraždíte lidi! -Zavři mu zobák!

Kníže vyvrátí hrad! Všichni uhoříte!

Lotři! Jste jako zvěř!

-Mutina! -Vršovec!

-Hoří! Hoří nám les! -Hoří!

Neboj se. Bude to krásně dítě.

Narodí se do ohně.

Co se tam venku děje?

-Za dveřmi je ticho. -Bud'me trpěliví.

Bůh nám zjeví svou vůli.

Musím ke svým lidem. Pust'! Pust'!

Všichni mi ukládají o život! Všechno tu na mě padá!

-Chci vidět Oldřicha. -Modli se za jeho duši.

-Je mrtev? -Všichni jsme smrtelní.

-Mluv! Ty něco víš! -Záleží na vůli Boží,

-kdy budeme povoláni z tohoto světa. -Vražda.

Cestou sem se mi třikrát vzepjal kůň a otočil se.

Měl jsem poslechnout to znamení.

Oldřich tě nevraždil den po dni? Pros Boha za odpuštění.

Vědělas, že nemůžeš mít dítě, a bylas po vůli jeho chlípnosti.

Co ji trápíš? Zrovna ted'!

Bože, odpust' mi. Byla jsem št'astná, když mě objímal.

Juto, neponižuj se přede mnou.

Co ty o tom víš?

-Ty? -Mluvíš jako ty druhě.

Jako děvka!

Proč mě trestáš, Bože?

Když se přiblížím k ženám, plivají před sebe,

jako bych je chtěl uřknout!

Juto, odpust' mi.

-Ty mi odpust'. -Vzpamatuj se, kníže.

Už konečně jednej.

To hnízdo běsů musí být vyvráceno.

A v jeho troskách najde smrt ta pohanka i její dítě.

Nemůžeme odtud.

Tušila jsem, že to špatně skončí.

A po bratrovi zavraždí mě!

Ty jsi vinen! Přijels, abys zlomil naši moc!

Ukaž mi tu svou moc! Vyved' nás, než se udusíme kouřem.

Tys přinesl vraždu. Nebojíš se?

On at' se bojí.

Vraždil Oldřicha v duchu pokaždě, když se podíval v lázni na svůj klín.

Vraždils ho ne jako bratra, ale jako muže.

-Ty viníš mě? -Oni tě obviní.

Modleme se, aby nám Bůh dal dožít se jitra.

-Tu vraždu jsi přinesl ty! -A komu by prospěla? Tobě!

Mně? Musím se spolěhat na vrahy, abych mohl vládnout?

-Já nenávidím krev! -Ty? Tse!

Tvůj rod se probíjí k moci kupami mrtvol.

Všichni se tlačíte k vládě a jeden hubíte druhěho.

Prabábě Ludmile jste kolem krku utáhli provaz!

Svatěho knížete jste ubodali!

Copak by tyhle ruce mohly sáhnout někomu na život?

Těma rukama jsi uvázal oprátku. Měls v ní hlavu, nebo ne?

-Juto, neposlouchej ho! -Chtěl ses zabít,

když tě kat bratra Boleslava zbavil mužství.

-Ale i na to jsi byl zbabělý. -Mlč! Nebo se zapomenu!

Prosím, abyste se zúčastnili smuteční hostiny.

Co jste s ním udělali?

Křič, to ti uleví.

Kde jste byli?

Připravte všechno k odjezdu. Tady nezůstanu ani chvíli.

Je mrtev?

Řekli nám, že se tu bude jíst a pít.

Kde máte meče? To jsou tvoji muži?

Nemáš moc ani nad takovými slabochy?

Chceš ještě něco říct?

-Tak mluv! Rychle. -Jaromíre, nedopust'!

Ty mlč, cizinko!

Mrchy! Jste opilí!

Zabavím vaše zboží!

Dám vás pověsit!

Ty? Ty nemůžeš vůbec nic.

vladyka: Vem tohle.

Ááá!

Oldřichu!

Připíjíme na počest mrtvěho.

Doušek tě vzpamatuje.

Nech ji. Takový tu bývá zvyk.

Mrtvý tam nesměl odejít sám.

Radosti života ho provázely. Na tu pout' s sebou bral družku.

-Půjdu s tebou, Oldřichu. -Tak jdi.

Pust' mě! Půjdu s ním!

Nejdřív musíš dodržet zvyk! Pijte na jeho počest!

Musíš zastoupit bratra, než ona půjde za ním.

Ted' ukaž svou zmužilost, kníže!

[smích]

Nechci být svědkem vašich ohavných obřadů.

Kaplan?

Oldřichu!

-Oldřichu... -Bratře, tys živ!

Kdo nastrojil ten strašný žert?

Odpust', kaplane.

Jsme na lovu.

Ty na posledním.

Divočák tě nabral na tesák,

ale v očích mu zůstal strach.

A podle toho se pozná.

Byla prolita krev. Staly se vraždy.

Budu přísně soudit. Vrahy i ty, co mne hanobili.

Šlo o můj život.

Někomu stojím v cestě.

Přišel jsem z dlouhě pouti.

Obešel jsem svou smrt.

Taková cesta se nedá opakovat dvakrát.

-Kdo tě najal? -Jeho lidě utekli. Tenhle nestačil.

-Jeho kůň se lekl požáru. -Tak kdo?

Ukaž! Tenhle?

Já ne! Ne!

Proboha, bratře, nech tě hry!

Juto! Pro naše přátelství, zastaň se mě!

-Ty víš, kdo mluvil o vraždě. -O ničem jiněm tu není slyšet.

Je u vás vražda něco zvláštního?

Nad vínem se líbáte a opilí se dobíjíte noži.

Je to tvůj člověk? Mluv!

Zrazoval jsem tě až do dnešního dne.

Kdybych řekl všechno, byla by má zrada zbytečná.

Takhle se mi mstíš?

Mám zůstat v nejistotě?

Vinni jste všichni.

-Ale na tebe ukázal. -Oldřichu, neodvažuj se.

-Jsem kníže. -[smích]

-Jsem tvůj pán. -Tak ukaž, co zmůžeš.

-Tady jsem pánem já. -Varuju tě.

-Nezapomeň, kdo za mnou stojí. -To vím moc dobře.

Na tvou žádost mě císař dal zbavit povětří.

Spustili mě do hlubokě věže.

Kde mám záruku, že to neuděláš podruhě?

V těto zemi nebudu mít jistotu, dokud mi tvoje oči budou závidět.

Přived' ty tři, co už dlouho neměli práci.

Bratře, co chceš dělat? Vraždami ničíme celou zemi!

Copak ti chci brát život?

Bude půlnoc. Nechci, abys uviděl zítřejší den.

Bratře, proboha tě prosím!

Nemuč nevinněho!

Ty mlč. Tys byla s nimi.

Oslepíš knížete.

Ne...

Dělej, Kochane!

-Máš příležitost se pomstít. -Uvězni mě, ale oči mi nech!

Jaký jste to rod?

Musíte vypalovat cizí oči,

musíte vyklešt'ovat, abyste sami mohli rodit děti.

-Ne, já nejsem kat. -Dělej!

Bratře, smiluj se!

Tvoji mrtví se na tebe dívají.

Vnukově, syn, matka!

Vzpomínáš na jejich strašlivou smrt?

Ne, bratře... Ne! Ne!

Ááááá!

Plivni na mě!

Dávám je vám. Jsou vaši!

Připravte se.

Pojedeme na pražský hrad a oznámíme se tam knížetem.

Ty patříš Bohu, Juto.

Jak ráda jsem šla sem, stejně tak ráda odcházím.

Co se tu může zrodit z takově hrůzy?

Máš, cos chtěl.

Vykročil jsi z lesů,

kde ti stačily hbitě nohy a rychlý nůž.

Odedneška budeš žít pod tíhou moci.

Čekají tě starosti. Nebude ti stačit jedna hlava.

-Kdybys potřeboval... -Ne, díky.

Moje mi stačí. Ale neboj se, s prázdnou neodejdeš.

Počkám, příteli.

Pojd'.

Půjdeš k císaři a řekneš mu:

"Dítě se narodilo, je to syn."