Original subtitles

Ses převlíkla.

Co je? Co je?

Hele...

No?

Já s tebou nemůžu spát.

Aha.

Vím, že to zní jako klišé,

ale prostě jak jsi mě ty poslední dva měsíce napínala...

-...tak jsem nevěděl, na čem jsem... - Já vím.

Někoho jsem potkal...

Počkej...

Víš, ty seš úžasná, krásná,

tohle prádlo je neuvěřitelný,

ale já s tebou teď tady nemůžu spát.

Mhm. No a co tady teda děláme?

Tak Paříž je přece úžasný město, ne?

Prostě jsem si říkal, že bychom tady jako na rozloučenou mohli prožít

perfektní dva dny jako kamarád s kamarádkou.

Dovedeš si to představit? "Jako kamarád s kamarádkou."

Prosím tě, přece tě nerozhází takovej impotent.

Člověk sníží svůj standard na minimum, řekne si, že sex bez lásky je taky sex,

a nakonec ani na ten nedojde?

Měla jsem chut' ho tím ovulačním testem umlátit.

Takže další měsíc, teda jako lunární měsíc, v prčicích.

- To už existuje ovulační test? - Jo. -Můžu poprosit?

Bude to takový razantnější řez asi.

Ukažte.

To bude změna "před" a "p0"!

- To je úplně nová paní Vlaďka. - Tys ji poznal! Tos mě dost zklamal.

Stačí šampón, kondicionér občas...

Tak já nevím, když to bereš takhle technicky,

tak si můžeš nechat přece udělat to umělý oplodnění.

To můžu, ale...

Připadá mi to nějak blbý.

Já nevím, jestli je to hrdost nebo estetika. Nevím.

Tak se vrat' k Viktorovi. Přece nejste rozvedený, ne?

To sice nejsme, ale takhle rozvedený už nejsme deset let,

protože tvůj úžasnej bratr někam zašantročil oddací list.

No protože byl do tebe vždycky pořád úplnej blázen. A teda je pořád.

- No jasně. -Ano. - Ovšem on je blázen i beze mě, víš.

- Tak, a jdeme. - No moment!

Normálně pěna.

Tak povídej ty.

- Kdo to byl? - Kdo?

No ten mlaďoch, s kterým jsem tě viděla.

Čekám celou dobu, kdy to tady na mě vybalíš. No?

Ježíši...

- Jsem si tě teda vůbec ani nevšimla. - No, to jsem si všimla.

Hele, Eriko, prosím tě, pojď si to říct někde v klidu.

Jako ono je to totiž dost komplikovaný.

Tak tyhle věci jsou vždycky poměrně dost komplikovaný, že jo?

Kolik mu vůbec je?

Prosím tě, hele... Vůbec se s tím netrap.

Ono je to totiž celý úplně jinak.

Tak podívej, já jsem s Pepou 22 let, máme prostě dvě pěkný děti...

Co to tam...?

Sťastné a veselé narozeniny.

Šéfová má narozeniny. Jsme zapomněli.

Vy jste se zbláznil nebo co, ne?

Jestli jenom sáhnete na ten suchej zip na těch vašich bombarďácích,

tak vás poleju odlakovačem a zapálím.

Pardon.

Vem si ten svůj sputnik a běž.

- Hezký narozeniny... - Děkuju.

Tak prosím tě, tady to je ode mě a od Pepy

-a tady to je od našich holek. - Ježiš, ty máš úžasný děti.

Tak díky moc.

A tu svou nečekanou komplikovanost si hezky užij, ano?

- Ale to nebyl můj zajda. - Já vím.

Eriko, to je můj syn!

Co?

Když se narodil, tak mi nebylo ani 17. Pamatuješ si na Roberta?

- Počkej... Roberta Schwarze? - N0.

Prostě nejdřív jsem se to bála říct, potom už bylo pozdě,

tak mě máma poslala na nějakou dobu za tetou na Moravu.

Aha... a Viktor to věděl?

Eriko, nikdo o tom nevěděl. Ano? Jenom teda máma a teta.

- Jo... - A teď o tom taky nikdo neví. Prosím!

- Dámy, já bych o tom taky nemusel vědět. - J0, my se omlouváme. Já už jedu.

Ahoj. - Cau.

- Dobrý den. - Dobrej.

A my máme přání jed/n ý, štěstí, zdraví...

Hlavně to zdraví!

Ježišmarjá, mami?

- Jsem se málem podělala strachy. - Prosím tě, jak to se mnou mluvíš?

Já jsem ti říkala, at' mi sem nechodíš uklízet, jo? Já už uklízečku mám.

Posune, slízne, rozmázne, já ti to udělám líp, a za polovinu.

Proboha, proč tu sedíš potmě? Víš, jak jsi mě strašně vyděsila?

Jen jsem si tu na pět minut sedla, že počkám, až mi uschne podlaha.

Nechci, aby tady moje vlastní matka dřela jako nějaká uklízečka. Pojď.

No. Když jsem dřela jako kůň, abych ti zaplatila hodiny baletu, to ti nevadilo.

Ježišmarjá, to mi bylo, proboha, osm.

A co bylo dneska v práci? Něco zajímavého?

Nádherné. Just“ a perfect day.

- Tohle je všechno, co jsi dostala? - Jo, mami. Už mě skoro nikdo nemiluje.

A Viktor něco poslal?

Prosím tě, copak ten mi za těch 20 let někdy něco poslal? Zavolal.

- A co říkal? - Jak co říkal?

Všechno nejlepší k narozeninám. Co by tak asi říkal?

Ale to je přece hezké, ne?

Ve skutečnosti říkal, že mi zase zapomněl poslat přání

a že si mám na Frekvencí 1 pustit pořad 0 půlnoci, že mi tam nechal vzkaz.

- Pak zřejmě vjel do tunelu. - Ty jsi tomu chlapci zlomila srdce.

- Já, jo? -Ano, ty! Podívej se na něj, jak dopadnul.

Chudák, někde sám v tom svém krámečku se starým haraburdím celý nešťastný.

Ty máš kariéru, vlastní salón,

vlastní pořad v televizi, vlastní život, vlastní byt.

Ty jsi sice též sama, ale šťastná.

- Nejsem. -Ale jsi. - Nejsem. -Ale jsi.

Tak jo. Tak jsem. Mám se výborně.

Do prčic! Kdybych aspoň neměla ty debilní narozeniny.

Prostě nechápu, že za rok mi bude pětačtyřicet

a já pořád nevím, čím chci bejt, až vyrostu.

Mami?

Všechno nejlepší k narozeninám, Erinko!

- Jé, díky. - Abys byla zdravá.

Asi se ti nebude líbit...

Co to je?

No?

- Nelíbí se ti. -Ale líbí. - Vždyť vidím, že se ti nelíbí.

- Ne, moc se mi líbí. - Tak si ho zkus.

Teď ne, když tak potom. Určitě mi bude. Podívej, je takovej natahovací.

Tak se mi v něm ukaž.

No.

Já jsem Jaruš odvedle říkala, že se ti asi líbit nebude,

ale muži se na tyhle věci dívají úplně jinak. To není jen o nějaké eleganci.

Prostě chlapa musíš umět překvapit.

Čili...

Hned je to veselejší, když máš ty narozeniny.

A co jsi měla dnes v plánu? Trucovat tu sama doma?

Původně jsem měla v plánu si zajít zatrucovat do La Fabriky na premiéru,

kam mě pozval jeden kamarád, ale když jsi dorazila, tak...

Ale to je přece výborný nápad. A to je nějaký nový kamarád?

- Spíš takovej starej kamarád. - To taky nemusí vadit.

- Který to je? - Z těchhle žádnej.

Moc vás není, narážet kvůli vám nebudu, jo? Ale mám tady speciálně...

- Ale to musíme potom někde zaplatit, ne? - Mám tady to lahvový pivo, jo?

Nemáme to radši poslat dál?

- Ten v tom zlatém? - Ne, ten s těma blonďatejma vlasama.

Ale tak skákat umí pěkně.

Bylo to moc zajímavé. A ta myšlenka s tím pivem...

A to skákání... A jak to, že se vůbec nebojíte, že se netrefíte?

Myslím, že se spíš jako hrozně bojíme.

Myslím, že ta hudba je tam jenom proto, že u toho hrozně ječím, paní Leščiaková.

Pardon. Já... Můžeme se vidět potom?

- Co ten tady? - Já nevím.

Myslím, že mi přišel moje zlomený srdce ještě víc rozdranžírovat.

0/7, N/cky, N/cky, so beautiful fo see you.

Já dám tady do šatny kytku, jo?

Nevím, že ty, když už si najdeš kamaráda, tak to musí být takovýhle kamarád.

Ale je pravda, že ty vztahy s herci stejně nikdy moc nefungují.

Zrovna dnes jsem četla,

že dokonce chudák Angelina Jolie má s tím svým Bradem Pittem problémy.

A to vypadali takoví šťastní,

když tam v té Indii stavěli ty baráky pro chudé. A kolik mají těch dětí!

A taky tam psali o tobě, Erinko.

V horoskopech hvězd. Tak jsem ti to vystřihla.

Píšou tam, že máš před sebou velké možnosti

a že tvůj život by mohl nabrat úplně nový směr.

Ani jsi mi neřekla, jak se ti líbil ten zubař, co jsem tě k němu poslala.

Je pravda, že je už trošku postarší, ale je to moc milý chlapík.

A viděla jsi, jaké má zuby?

Třeba ten tvůj pitomej horoskop má pravdu.

Všechno může být úplně jinak.

Můžu potkat báječnýho postaršího chlapíka nebo báječnýho pomladšího chlapíka

nebo můžu odjet do Indie plácat hliněný baráky s Bradem Pittem...

Neb0„ Prostě můžu něco udělat.

Můžu se rozhodnout mít dítě klidně sama.

- Prosím tě! - Prostě můžu něco udělat.

Můžu být šťastná, nebo taky pekelně nešťastná.

Odmítám předstírat, že jsem šťastná, aby tys byla šťastná, že já jsem šťastná.

- Jasný? - Nebuď blbá.

Podívej se na mě! Už ve třiceti jsem byla vdova.

- A já vím, jak těžké to je, vychovávat dítě sama. -Ale zvládla jsi to, ne?

Snad jsi nedopadla tak špatně. Nebo snad jo?

Mami! Mami, počkej!

Já mám pocit, že se ti ten svetr nelíbí.

Hele, jestli se ti nelíbí, tak mi ho vrat' a já si ho budu nosit doma na doma.

- Ježišmarjá, líbí, hrozně se mi líbí. - No určitě. To já poznám.

Ježišmarjá, tady je kus louky nebo co...

- Nech toho. Sundej to. -Ne, je to pěkný. - Dej to dolů! -Ne, je to krásný. -Hned!

Říkám.

Ani jsi mi neřekla, jak se ti líbil ten dárkový striptýz.

Počkej, ten dárkovej striptýz, ten byl od tebe?

Musíš se trochu rozveselit, sakra. Být trochu uvolněnější.

Ježíš, ty jsi šílená.

Mimo jiné, ten klučina, to je vnuk Jarky odvedle.

A dělá to jen jako brigádu.

Moc šikovný kluk. Moudrý. Píše román.

A náhodou, dal nám to za poloviční cenu.

A per to jako vlnu, at' ti nezchlupatí.

Výkyvy nálad.

L když neexistuje žádná jasná hranice mezi prostou depresí a depresí v menopauze,

mnoho žen ve středním věku prožívá v tomto období smutek,

úzkost, podrážděnost...

No. Díky. Ještě další kompliment?

- Všechno nejlepší. - Ne, do toho nejdu.

- Ne, jen si to vem. Tohle už je vážně... - Lepší, jo? -Hmm.

Jé! Děkuju.

L když pro mě je to skoro škoda. Moje nahá krása není v poslední době moc v kurzu.

A kdo se dneska vysral do kabelky tobě, co?

Já jsem tady přece dneska pan Ošklivej.

Já tady mám zlomený srdce a dole v baru zavilýho ex-milence.

A mně tady bude 44 a nikdo nechce vidět mou nahou krásu.

Někdy mě napadá, že už třeba nikdy s nikým spát nebudu.

No.

Ještě tam pořád je. Teda oba dva.

- Do prdele. Dobrý. - Pojď sem.

Takže dolů jít nemůžu, domů jít nemůžu...

- Já umřu tady. -Mhm. - Tady v tý malý přetopený šatně.

Ve společnosti zapšklý starý panny...

...a tady tý její rŮŽ0VÝ---

...chemlonový...

Kristepane!

...p0lyester0vý...

Odkud' tohle to ale máš?

Nevysmívej se mýmu narozeninovýmu dárku. To je od mý mámy.

Eriko,

tvoje máma má fantastickej vkus.

Má. Má.

Konečně vypadáš jako stoprocentní čtyřprocentní klišé.

Počkej!

- Naval mi můj svetříček, je mi zima. - Tobě je houby, ne zima.

Aspoň ti budou líp vidět bradavky. Nevíš, kde je ta moje stará radost?

Támhle vzadu.

- Jo, tak to je super. - V tom tady budu vystupovat.

Tak, beruška si sedne sem, něco si objedná. Teta si něco vyřídí.

- Pink becomes you. -Very wonderful. -lťs typical Czech sweater.

- Jakej jsem byl? -Teplej. - Výborně. -Ne! Vařící.

Tohle přesně nemá rád.

Nemá tvoje máma v zásobě ještě další takovouhle nějakou bombu?

Ne... nech toho. Dej to dolů.

Z těch závistivejch pohledů jsem se úplně opotil.

Pojď na mě...

Ale ty jsi úplně na hadry, beruško.

- Lhala jsem matce. - Prosím tě, 0 čem?

Protože já to vím.

Vím, teď když jsem vyrostla, čím chci bejt.

Chci bejt máma.

- A proč se u toho díváš ale na mě? - Na koho bych se měla jako dívat?

Asi budu blinkat.

Počkej... tak ne tady... ne, pojď...

A do svetru taky ne, bylo by ti to líto. Pojď...

Počkej... Dobrý? No...

Hele, jestli tomu rozumím správně,

tak tady mluvíš 0 nějakým sperminátorovi.

To přece není tak složitý, ne? Chlapi tě zbožňujou, stačí akorát někoho poprosit.

Richarde...

---J'á prosím.

Aha.

Ne! Prosím tě, nepředstavuj si, že bych nutně musela...

Teda, že bych nutně chtěla mít dítě tím staromódním způsobem.

Jako že při početí musí být otec. To ne. Ale...

Já jsem ti jenom chtěla říct, že jediný, co nutně potřebuju,

je dobře načasovaná dávka spermatu.

Prostě vem to tak, že to je v podstatě něco jako...

Jako darovat krev.

- Eri, to není jako darovat krev. - Ty jsi...

- Pardon. - Ne, jen dál, já tady jenom hostuj...

Počkej...

Hele, ještě než to úplně zavrhneš, zamysli se nad tím. Prosím.

Já se nad tím zamyslím. Ale asi ne moc vážně.

- Pojď. - To se mi zdá?

- Co se děje? - Počkej, počkej.

Támhle je můj druhej narozeninovej dárek od maminky.

- Pán Lesklá tanga. - Támhleten?

- Jsi říkala, že je slizkej, ne? - No vždyť.

No vždyť teda ne, to jsi zase lhala. To mně dát moje máma takovýhle dárek...

Ne,ne,ne. Tohle je můj narozeninovej dárek.

Počkej. Chceš ho rozbalit? No...

Ne, nech toho. Nech toho!

Nech toho.

- Ne, počkejte, nikam nechoďte. Pojď! - Ne, já tam nejdu! Neblbni, to je trapný.

Vy nikam nechoďte, jo? Já vás tady jdu seznámit.

To je můj kamarád Richard a tohle je...

...robot.

- Jájsem Lumír. -Jak? - Lumír. -Jo, Lumír. Lumír.

- Těší mě. - Mě taky. Ahoj. Nebo dobrý den.

- Já jsem... -Ahoj. -Ahoj. - Skončili jste? Já jsem Erika.

Těší mě taky.

Čau.

Tak... můžu vám něco přinýst?

Já třeba malý pivo.

- To je ňákej kód, to malý pivo? - Hele, a nevadí ti to?

Ne. Já budu celej večer závistivě pozorovat

a pak usnu někde pod stolem se sukní vyhrnutou za ušima.

Ty máš kalhoty, broučku, jo?

Aha. Ježíš, to je pravda. Ty vyhrnout teda nepůjdou.

V tom případě mi zavolej taxíka.

Tady Frekvence 7, Jirka Pomeje, vás" parťák po půlnoci.

A mám tady vzkaz od Viktora pro Eriku. Eriko, dobře posłouchej.

Tenkrátjsme byli mladí a jeden druhého jsme milovali.

Od té doby už uběhlo hodně času, ale ty si, Eriko, pamatuj,

že v celém mém životě budeš vždycky jenom ty.

Takže teď hrajeme jenom pro Eriku na Frekvencí 1.

Jste v pohodě?

Vánoce, Vánoce, aukro v/'a ovoce.

Kapr, salát, stromeček, pod stromečkem dáreček.

Vánoce, Vánoce, cukroví a ovoce...

- Prosím tě, tak kterou? - Obě.

- Hele, ty mě neposloucháš. - Ale jo. -No ne.

Ale to si támhlety volánky musíš představit pěkně poblinkaný.

Ty seš hrozná, Alice. Půl hodiny mi tady vyprávíš 0 svým znovunalezeným synovi,

celá si záříš štěstím, moříš mě kravatama, a mně mateřský pudy nedopřeješ.

Mně se zdá, že máš o mateřství romantickou představu.

Rozumíš, to je těžká práce, starosti, nevyspíš se.

Potom protivný učitelky ve škole. A příšerná puberta.

- Ježíš, já vím, že je to těžká práce. - Ty nevíš nic.

- Hlavně to nikomu neříkej. Speciálně Viktorovi ne. -No jo.

- Jestli se ti to ale povede, za rok tady na to zapomeň. -Proč?

Protože si koupíš bavlněný padáky a budeš celá šťastná, když se do nich vejdeš.

Prosím tě...

Promiň. Čekám.

Ano? Viktore? Seš tu brzo, ne?

Ježišmarjá...

Jo...

- No čau. Ahoj, pojď dál. - Ahoj.

- Seš tady nějak brzo, ne? - Zase tak brzo ne, to je v pohodě.

- Ale jak to? Vždycky přece chodíš pozdě. - Vždycky ne.

A jak se ti vede? Seš nějaká bledá.

Ježíš, no jo. Tak vidíš, že seš tady brzo. Má to tam být ještě dvacet minut.

- Ne, to je dobrý. Nech si to. - Jo? -Vypadáš jako... -C0?

---J'3k0 gejša.

Všechnovnejlepší k narozeninám. Sťastný a veselý.

Ježíši... Děkuju.

Můžu? Já ji pustím.

Jo.

- Dáš si něco k pití? - Minerálku.

- Ty nepiješ? - Ne, nepiju. A taky jsem na motorce.

A je něco, co bych ještě měla vědět?

Jako jednu novinku mám. Kdy jsme spolu mluvili naposled?

- Na moje narozeniny? - A líbil se ti ten můj tajnej vzkaz?

Ta příšernost? Chlapec a dívka se milují, bla, bla?

Já myslel, že tě to potěší nebo aspoň pobaví.

"A pamatuj, že v celým mým životě budeš vždycky jenom ty."

Náhodou mě to rozbrečelo, ty pitomče. Fakt.

Mě to úplně dostalo. Na svý 44. narozeniny jsem seděla v taxíku

a brečela jsem jako kráva. No.

A hráli tam tuhle písničku, co jsi nechal pustit.

Aha.

Takže ty se mi tu teď chystáš říct, že jsi našel tu pravou?

Našel. A budu táta.

Aha.

- Tak to gratuluju. - Já jsem věděl, že budeš mít radost.

No tak samozřejmě.

- A jak se jmenuje ta šťastná dívka? - Nik0l.

Nikol, aha. A kolik jí je? Třiadvacet?

- Ne, dvacet dva. - Ještě lepší.

- Ale ty jsi přece děti nikdy nechtěl. - Vždyť ty taky ne.

No tak! Gratuluju. Co ti mám na to říct, že jo?

- Tak třeba se mi to taky poštěstí jednou. - No jasně. Jestli si to opravdu přeješ.

Ty můžeš mít kterýhokoliv chlapa, na kterýho se jenom podíváš.

Tak nevím, jestli to, co zrovna chci, je chlap teda.

- Snad mi nechceš naznačit, že... - Ne, prosím tě, nechci.

Ve skutečnosti jsem tě měla v plánu opít, přejíst a svést.

A navrhnout ti, že bychom to mohli zkusit znova.

Kecáš.

Jasně. Kecám.

- Eriko, proboha, co to vyvádíš? - Tak byl čas si sundat masku.

Já jsem nechtěl... Doufal jsem, že tě vytáhnu ven

něco zakousnout, seznámit tě s Nikol... Strašně ráda by se s tebou seznámila.

Tak to já s ní taky. Nevím, třeba po Novým roce?

V Víš, já jsem myslel... Ceká dole v tom sushi baru Samuraj.

A když jsou ty Vánoce, tak...

Tak jo. Tak... mi dej půl hodiny, at' si najdu obličej, jo?

Takže vy studujete abstraktní malbu?

- Konceptuální instalace. - Aha.

A chcete mal... teda instalovat i při miminku?

Kdy se to má vlastně narodit?

- Vlastně jsi skoro první, kdo to ví. - Aha. -Jsme teprve na konci 2. měsíce.

Ale moc se na to těšíme, viď?

Mimochodem, když už mluvíme o tom rodičovství,

-prý jsi mojí sestře dělala hlavu. -N0. - Já jenom, že už to taky vím.

No, 0 tom dítěti.

- Ona ti to řekla? - Tak jsme přece rodina, ne?

A co tomu... Co tomu říkáš? Vím, že to je poněkud nestandardní.

- Nestandardní? To je normální úlet. - Aha. A proč to říkáš zrovna ty?

Představ si, řekla to Josefovi a holkám. A dokonce ho prý pozvala domů na Vánoce.

- Víš, jak se teď ty holky musí cítit? - To nevím. Ptal ses jich?

- Ne. Ale Alice tvrdí, že se těší. - No, tak vidíš.

A to jsi mi neřekl, že tam bude na Vánoce.

- A řekla ti, čí ten parchant je? - No, řekla. Děkuju.

Nejhorší ničema z celý party, Robert.

- Panebože, proč zrovna s ním musela? - Náhodou byl docela hezkej a inteligentní.

Na to, abys mohl být dobrej ničema, musíš mít docela dobrej mozek.

- A díky tomu byl poměrně dost okouzlující. - Taky skončil pěkně špatně, hajzl jeden.

Brouku, myslím, že ten palmovej list se nejí.

Jo?

Třeba tobě bude chutnat.

A jak jste se dohodli?

No... dobrý.

- Na čem jsme se měli dohodnout? - Ty jsi s ní 0 tom nemluvil?

Super. Super.

Jsme to chtěli vyhlásit 0 Vánocích, viď? Tak asi nic, že jo.

A tak samozřejmě, že 0 tom se mnou mluvil.

Kvůli tomu jsi taky přišel, ne, Viktore?

Prostě jenom musíme najít někde oddací list a pak se rozvedeme.

Na Vánoce to klidně vyhlašte. Tohle určitě nebude problém.

Myslím, že teď se ten oddací list najde dost rychle, že jo, Viki?

A pak můžeme oslavit šťastné a veselé Vánoce, co?

A kde ty letos plánuješ Vánoce?

Já? Jako obvykle. V Karibiku.

Richarde...

- Čau! - Ahoj.

- Šťastný a veselý! Hup. - Počkej, to není fér.

- C0? - Ne, nemám ten svůj ještě zabalenej.

Tak dobře. No tak, co letos podnikneme na Vánoce? Jako loni?

- Hezky... - Hele, já nevím.

Jsem přemýšlel, že možná zůstanu jenom tak doma... s Lumírem.

Aha. Tak to je výborný.

- To je teda vážný, viď? - Je to vážný.

Počkej, ty strávíš Vánoce s mým narozeninovým striptérem?

- No. Lumír se ke mně stěhuje. - Ne?!

No. A striptýz už bude dělat jenom mně, a zadarmo.

Kdybys ale chtěla přijít na štědrovečerní večeři, tak klidně můžeš...

Ne, v žádným případě. Mám odvážnější plány

než strávit Štědrý večer s dvěma nafintěnýma buzíkama.

- Užijte si to a všechno dobrý. - Jo. -Pa pa, čau.

- Ale kdybys opravdu chtěla... - Ne, ne. V pohodě. Ahoj!

Co sranduješ? To je náhodou báječná věc.

: Tak, vážení přátelé, v pořadu 'Před a po " už jste viděli...

- Nemůžeme to vypnout? Nebo přepnout? - Ne. Tenhle díl jsem ještě neviděla.

- Tak jo. - Tak jak, pane Adama?

- Úžasné. - Líbím se ti?

U tebe je těžké trefit se s mód0u.Tak jsem si řekla, že najdu něco praktického.

Hlaďounký.

- Nenípej to, roztrhni to. - Počkej, to by byla škoda. -Trhej.

No... A pod tím je papírek. Tak...

Hups.

A to je pozvánka k doktorovi Ekrtovi.

Kde máš ode mě zaplaceno, že ti udělá celý nový zuby.

No, mami, nezlob se, ale to potřebuješ.

Víš, jak mi dlouho trvalo, než jsem konečně vymyslela dárek,

-kterej neuvidím za chvíli na Jaruš? - Prosím tě!

Náhodou Jaruš ty tvoje oblíbené mdlé barvy sluší

a já si aspoň od ní můžu nechat něco uplést.

Promiň.

Ano?

Ahoj. Moment. Cože?

Máme fu odvážného syna Tomáše, který k nám přivedl svojí mam/nku Jarku...

- ... protože Tomáš je velký fanoušek... - Samozřejmě. Prosím tě klid.

- Klid, já tam dorazím, ano? - Dobrý večer.

Jo. Prostě se uklidni, za chvilku tam budu, jo?

Prý si mám nechat udělat nový zuby.

Pardon. Šťastný a veselý.

Dobrý večer, paní Kárová. Sťastný a veselý.

Pěkný sako. To bude asi MaxMara, ne?

Ježíš, ani jsem vám nepoděkovala za ten narozeninovej dárek,

co jste mi s mámou připravily. Děkuju.

- On je Lumírek strašně šikovnej, už jako děcko chodil do rytmiky. -Jo.

Hele, volala Alice, asi... Asi bych tam měla zajet.

- Děje se něco? - Vánoce, znáš to. Nebude ti to vadit?

- Ale ne, nebude. Jen běž. - Zavoláme si. Na shledanou. -Pa.

Poodha/í/n kousek svého soukromí trochu nečekaně.

- Ale je hezká, co? -Je. - Takže, m//í diváci, Vánoce budu trávit...

-...s rod/nou, s přáteli... - Ta se ti fakt povedla.

Bacha, tady to klouže.

No a co ti přesně řekl?

Prostě mi řekl, že nemůže přijít...

...protože si myslí, že k mojí rodině nemůže cítit to, co se od něj asi očekává.

Nekoukej se tam!

Hele, to bude těma Vánocema. To je stejně takovej divnej čas.

Třeba chtěl jet domů za svýma... blízkýma... těma... ostatníma.

Nikam nejel.

Schválně si vyměnil práci. Já bych ho asi stejně nepřemlouvala.

Rozumíš, já jsem tak strašná matka, já jsem tak hrozná matka.

Teď tady kazím Vánoce i vlastním dětem. Vlastním!

Tady to někde musí být... Jsem to sem určitě dávala.

Přitom ten Josef je takovej statečnej, prostě rytíř.

- Počkej, můžu ti nějak pomoct? - Eutanázií!

Prosím tě, do prdele, nerozsvěcej, bude sem vidět.

- Čau, Josefe. - Ahoj, Eriko.

- Šťastný a veselý. - Tobě taky.

Si myslím, že jsem to asi dávala teda někam sem, jo, ale nevím...

Miláčku, prosím tě, přestaň už hrabat. Pojď sem...

Pojď sem, prosím tě.

Myslím, že se letos bez těch tvých drátěných sobíků klidně obejdeme.

Já vás tady nechám, sobíci. Jo?

- Čau. - Ahoj.

Prosím tě, promiň, já jsem ti opravdu nechtěla zkazit Vánoce.

Seš blbá, viď? Já mám totiž dneska večer ještě velký plány.

- vTak čau. - Ahoj. -Cau. Ahoj.

Taxi?

Ještě jednou?

No... Nevím.

Tak kdyby náhodou.

- Až takhle pevná vůle? - Tohle? To ani náhodou.

T0 je spíš senilita. Jsem zapomněla.

- To takhle trávíte každý Vánoce? - Já? Léta.

A proč vy dneska pracujete a nejste doma s nějakou 22-letou dívkou?

To se asi budete muset zeptat těch 22-letejch dívek.

Myslíte si, že je tady v tomhle baru nějaké dívce víc než 22?

- Tak třeba vám. - Dík. Další kompliment?

Žádná z těch dvaadvacítek nebude za pět let vypadat ani zdaleka tak dobře,

-jako budete za pět let vypadat vy. - Hmm, jste si polepšil.

Takže když 22-leté dívky došly,

tak dal byste si se starou zachovalou ženou panáka?

Teda pokud se to smí.

Nesmí.

'Tyj0„_ 'C0?

To je super bYÍ-

- Něco k pití? -No. - Posaď se.

Co si dáš?

Pivo?

Jo. Mám.

To je fakt krásnej byt.

Nějakou tu... sklenici?

Ne, to je v pohodě. Děkuju.

To je dobrej výhled tady na tu...

-...magistrálu. - No.

Není tam trošku jako hluk slyšet?

Ne... Já slyším teda...

Počkej.

Promiň. Promiň, já myslím, žes to asi špatně pochopil.

Počkej, ty promiň, já...

Já jsem myslel, že když jsi mě pozvala sem nahoru jako na panáka, tak...

No právě, na panáka, ne na...

Ne na kafe.

- Ne na kafe. - Já se omlouvám.

- Ne, v pohodě. -Já jsem myslel... - Ne, v pohodě, prosím tě... zůstaň tady.

Sedni si, napij se, já jenom chtěla...

Tam pustím nějakou hudbu?

- Jasně. - Jo? Jo. Tak jo.

Taková blbá stanice. Počkej...

Fakt je to fantastickej prostor.

Takhle v centru, všechny kluby blízko.

No vždyť, proto jsem tady.

Když to na mě v noci vlítne, tak si můžu rovnou jít zatrsat, že jo?

Počkej.

Počkej.

Seš tady... Seš tady už dlouho?

- No, to... V Praze jako. - Jako v Praze? Jo. -Dlouho už.

Teda vlastně ne, já jsem...

Já jsem sem přijel z Budějic s tím, že budu studovat muziku,

ale jeden kámoš mi říkal, at' u něj

hraju v kapele na bicí, to jsem...

Ale byl to takovej průšvih docela...

Tak jsem odešel, ale přitom jsem... zůstal.

Víš, Adame, si teď uvědomuju,

že dneska večer v tom baru to vypadalo, že tě asi... balím, že jo?

Což jsi teda, jak říkáš, nedělala?

Takže asi ani nechceš, abych fotil ňáký ty obrázky

-pro ten tvůj slavnej kadeřnickej pořad? - To jo... -Fakt, že mi to bylo divný.

Hele, to já budu šťastná, když tě to bude bavit,

protože z toho budou aspoň nějaký peníze.

Což by mi teda vůbec nevadilo, protože...

...momentálně šetřím jako blázen. Chci vypadnout někam pryč odsud.

Tak to je úžasný, ne? Cestování.

- To je. - Já...

Máš pravdu. Celej večer dneska to byla taková záminka,

když jsem tě pozvala sem k sobě večer na panáka, abych ti ně...

Prostě měla jsem na srdci něco osobního.

Hele, tak to vybal. Ne?

Tak jo.

Já znám tvoji matku.

Počkej, ty znáš...?

- Jo, jako že znáš Alici. - No, Alici.

NO a?

Ona mi říkala, že chceš nějak jako ochladit vaše vztahy.

- Co to má co jako dělat s tebou? - Ježišmarjá, nic.

Vím, že to není moje věc, ale Alice je moje kamarádka

a ty možná vůbec netušíš, jak strašně jsi ji ranil.

Co ty s tím?

Kdo si kurva myslíš, že seš?

Tak... je to moje švagrová.

Ale ona vůbec nemá tušení, že tady teď s tebou takhle mluvím.

Opovaž se jí říct, že jsem tě sem pozvala. Chápeš to, jaks ji vůbec zranil?

Hele, nejseš ty tak trošku stará vlezlá kráva?

No, to jsem. To asi jsem.

Před pár týdny ještě nikdo neměl ani tušení, že existuješ. Chápeš to? Nikdo!

Celý ty roky nikomu nic neřekla, ale kdybys viděl, jak byla šťastná, když ses objevil.

A dneska večer se mi tady v kůlně na zahradě zhroutí.

Já jsem od ní věděla, kde pracuješ. Tak jsem si řekla, že za tebou zajdu a...

Eriko, prosím tě, dobrý vánoční skutky si konej na někom jiným, jo?

Počkej...! Nikam nechoď.

Hele, já jsem tě chtěla jenom poprosit, aby ses zkusil na to podívat taky...

...taky z její strany. Hele, nebylo jí ani sedmnáct.

Já mám tátu. Já mám mámu.

Já jsem jim nikdy neřekl, že chci hledat svoje biologický rodiče.

A tím, že mýho tátu zabili při rvačce ve vězení,

jsem se taky dvakrát třikrát nechtěl chlubit.

A to, že jsem hledal Alici, to byla prostě zvědavost a zvědavost byla ukojena.

A mám ji rád, to...

Akorát toho prostě na mě bylo trošku moc...

...a celý to seznamování s tou rodinou a vánoční bujarost, všechno,

tak jsem si řek: Co, tak stejně odjedeš a...

No tak proč to chceš takhle odstřihnout, když stejně odjedeš?

- Přece Alice po tobě vůbec nic nechce. - Ne? -No ne.

Chce, abych byl její syn. Chápeš to?

Pro Alici jsem její syn, ale ona pro mě není moje matka.

Hele, já mám takovej návrh.

Co kdybych do toho tvýho cestovního fondu dala nějaký peníze

a ty bys to Alici prostě neudělal.

Adame, počkej. Adame!

Adame! Adame, počkej!

- Šťastný a veselý! - Jo. No, to rozhodně.

Adame!

Proč musím mít já králíka?

Protože mně nejvíc sluší kocour a ledního medvěda chtěl Lumír.

Ovšem pod tradiční zvířátkovej vánoční stromeček

se tohle hodí úplně nejlíp, tak to neřeš.

A nepleteš si to s Velikonocema?

Já jsem nikdy o žádný takovýhle vánoční tradici neslyšela.

Ty toho víš obecně o životě dost málo, děvenko.

Například to, že když někdo zůstane na Vánoce, at' už svojí nebo cizí vinou, sám,

tak mi má zavolat, že?

Aspoň tohle, ne? At' to není takový pravdařsky-folklórní.

- Hele, to je docela poživatelný. - Můžeš to nežrat těm zvířátkům?

A zdob si to ze svojí strany, tahle je moje.

Já jsem ti hlavně chtěl říct, že jsme 0 tom s Lumírem mluvili-

protože to je můj partner, že jo -,

a jeho ovlivní, jestli se rozhodnu ujmout rodičovský úlohy.

A...

Vím, že jsem dlouho mlčel, ale samozřejmě jsem o tom přemýšlel, vlastně pořád.

A když se to tak vezme...

Prosím tě, Eriko, hlavně si jako nemyslí, že jsem nějaká taková ta teta,

která se utápí v životní prázdnotě, má v sobě nezvladatelný rodičovský instinkty

a štká nad svým těžko skrývaným smutkem.

T0 si teda myslím opravdu, že nejsem.

Ale prostě jsem chtěl říct...

Ano, já chci mít dítě.

Teda jako chtěl bych mít dítě s Erikou.

Samozřejmě teda pokud by moje existence v životě toho dítěte

nějakým způsobem pokračovala...

Prosím tě, nebreč, zajdo, jo?

Tady pod tradičním zvířátkovým stromkem najdeš dva novoroční dárky.

No, víš, co to je?

To je inseminační pipeta.

A to, to druhý, to jsou výsledky testů na AIDS.

Moje a Lumírovy.

Negativní samozřejmě.

Ty Zvíře!

Pět! Čtyři! Tři! Dva! Jedna!

- Tak šťastnej novej rok! - Tobě taky.

- My budeme mít dítě! - Miminko! Miminko! Takovýhle miminko!

Haló! Mami, všechno nejlepší do novýho roku!

Letos bude krásnej rok, uvidíš.

Tak co?

- Kolik to je? -Dvě minuty... teď. - Kolik? -Dvě minuty.

Už jsi tam dvě minuty, což je maximum povolený kadeřnickýma odborama pro čůrání.

Shání tě Matěj. Je tam Erika?

Nahoře tě hledá nějakej pošuk. A ta špatná trvalá už je hotová.

Co? Je tady ještě?

- Myslím, že tady máš... - Ježišmarjá... Aj...

- Tebe vzrušuje špehoyání dívek na záchodech? -Síleně.

To je dobře, protože vzrušení je to, co dnes večer budeš potřebovat.

Tam-ta-da-dá!

Začínáme od mých kostýmů. Vždycky jsme si to říkali.

Dobrý den. To je krásně mastný.

Tady ještě, ještě víc to připlácni, at' to vypadá jako víc nechutně, jo?

Podívej se! Řekni mi: Jsem vidět?

- Dobrý den. Tohle je krásný. Kdo dělal tu špatnou trvalou? -Michal.

- Jo. - Eriko.

Ty hele, asi až budeš hotová, tak já si tady dám...

- Chvilku, jo? - Přijdu později.

Vy asi nejste objednanej, ne?

K tobě se člověk s kytkou musí objednávat?

L když teda je fakt, že ostříhat už bych možná potřeboval.

Tak se objednejte na recepci. My starý vlezlý krávy totiž máme práci.

- Eriko! - Jo, hned. Richarde!

Hele, tyhle ty dvě, ty jsou před nebo... už po?

Díky.

Že bych měl konkurenci?

Leda tak v piškvorkách. To je syn Alice.

Jo? Takže je volnej, jo?

Jo, ale ne pro tebe. Na shledanou.

My dneska večer máme lepší misi, ne?

- V sedm? - V sedm.

- Tak tady zatím moc nedivoč, mamino. - Vzmuž se. Pa.

Trapný VÍÍPY-

No, tak jak chceš.

- Já bych to dala asi takhle. - To je dobrej nápad.

- Takže co od té změny očekáváte? - Budu vypadat třeba jinak trochu, že jo...

A to akné, jo, ještě tady a na čelo. Víc, jako víc.

- Jak na vás působí paše hvězda Erika? - Taková v pohodě. Zenská, jak má bejt.

Přidej tam hodně lupů a něco z nosu, at' mu trčí.

- No a ještě teda do uší mám chlupy. - Tak to taky. Jo?

Pročpak jste se rozhodl jít za námi do tohoto pořadu?

Mě sem přihlásili kamarádi z šachovýho kroužku. Ahoj, kluci, čau.

V tom šachovém kroužku, jaká se tam prosazuje nejčastěji móda?

Tak hodně se nosej kostičky, jako podobný tý šachovnici.

Jinak roláky a takovýhle věci, jako vestičky občas...

Ještě mi řekněte, jak na vás působí hvězda našeho pořadu Erika Oskarova?

Tak Erika Oskarová je hrozně fajnová ženská

a doufám, že se třeba nějak sblížíme během toho stříhání.

A to znamená... už jste diskutovali váš look?

Ne, to jsme nediskutovali ještě.

Ještě uvidíme prostě, no, ona bude asi improvizovat a něco ze mě vykutálí.

Špatná trvalá. Kdo z nás někdy nepotkal na své hlavě špatnou trvalou, že?

- Výborný, já jsem spokojená úplně. - Já jsem maximálně nadšená.

Já myslím, Arnošte, že vás v šachovém kroužku kolegové ani nepoznaj, co?

Musím říct, paní Eriko, že vy jste hotovej Kasparov s těma nůžkama.

- To byl šachmat ve třetím tahu. - Děkuju.

Pojď, ty šachisto. Já tě zcivilizuj...

Včera jsem byl s Alicí na panáku.

Aha.

- Jsem si říkal, že bys to možná chtěla vědět. -Jo? -Hm.

- Aha. -Víš, posledně... Já jsem byl prostě naštvanej.

Potom mi došlo, znáš to, vždycky je to až potom,

že to, co jsi říkala, žes měla pravdu,

že Alice pro mě není jen tak nic.

Tak to jsem ráda,

protože já si opravdu připadala jako stará vlezlá kráva.

- Tak třeba někdy zajdçm na to kafe, ne? - Cau. -Cau.

- Tak někdy tvřeba ahoj. - Tak ahoj. -Cau. -Cau.

Tak co? Jak to jde?

Hm.

- No? - Pro inspiraci.

Eriko, dobře, byla to Němka, byla tvrdá,

byla talentovaná skoro jako chlap, ale pořád to byla ženská.

Jsou tam moc hezký fotky z olympiády, ano?

A na konci jako bonus nahatý Afričani. Nic jinýho tam nemám.

- Nestůj tady. - No vždyť jo, vždyť jdu...

Jé! Jó!

Víš, kolik měla kamer, když natáčela "Triumf vůle"?

Dej to sem.

Jdu se do kuchyně zabít. Za deset minut se vrátím, ano?

A jestli ty už konečně neprokážeš trochu dobrý vůle a nebudeš triumfovat,

tak to vezmu do rukou sama!

Doslova!

Něco tady pro vás máme, pan“!

Hele, a jak dlouho musíš mít ty nohy takhle nahoru?

No určitě dýl, než zaschne ten tvůj lak.

- A jak se Cejtíš? - Hmm... těhotné.

- Fakt, jo? - Ježíš, ty seš blbej.

Mimochodem, tenhleten lak chce teda nejmíň tři vrstvy.

Ty hele,

v tuhle chvíli, pokud jsme to teda provedli dobře, jo,

asi 200 miliónů spermií putuje za tím jedním jediným mým vajíčkem.

Ty jo. Počkej, ale to není fér. Jak můžeme tvrdit, že ženy a muži jsou si rovni?

Ale já to netvrdím, pusinko.

Chápeš to, ty zmetku jeden, že ty tady budeš sedět třeba do 90 let na svým zadku,

budeš pořád vyrábět další spermie, který nahraděj těch 200 miliónů,

-který jsi před chvilkou vypustil do světa? - Hele, tys zase četla, viď? Ti něco řeknu.

To vůbec nebylo jednoduchý, tak narychlo těch 200 miliónů z mýho chudáka dostat.

Jak to?

To je opravdu otázka. Tak zaprvý se hodně stydím a...

Myslíš, že kdyby to nevyšlo a museli jsme to příští měsíc opakovat,

nemohl bych si to nějak připravit doma a potom sem s tím přeběhnout?

Hele, mně je to úplně jedno, jo? Klidně řekni Lumírovi, at” ti s tím pomůže.

Pro mě je důležitý, abys přišel včas a s kvalitním zbožím.

Hele, myslím, že dole je ještě otevřená cukrárna. Nechceš skočit pro zmrzlinu?

Tak přece nechceš, abychom vstávali my.

- Já si dám tu vanilkovou, jo? -Jo. - A klíče jsou v předsíni. -No jo.

Ty jsi něco zapomněl?

Evu.!

Co tu vyleháv Proboha, ruplo ti?

- Ne... -No tak vstávej, ty mátoho, vytaháš si svetr na zádech.

Co tady děláš?

Aha. Milé, ne? Měli to ve výprodeji.

Tak jsem si řekla, že s tím hned skočím...

No tak to seš hrozně milá. To mám radost. A Richard bude mít taky radost.

Ten šel teď do cukrárny pro zmrzku. Dáš si s náma?

- Jo! T0 je ten s těmi pěknýma nohama? - Jo, jo, jo. -Hned, jen si odskočím.

Tak, tady to máme.

A co tady sakra děláte ve stoje, paninko? Budete nám kapat, ne?

Honím si ho tady jako magor, šílím z toho, abych vyprodukoval co nejlepší spermivo...

- A kdo je, do prdele, tohle? - To je dárek od maminky.

Dobrý den...

-...Richarde. - Dobrý den, paní Leščiaková.

- Mami, tak pojď dál, posad' se. - Možná bude lepší, když vyrazím.

Ne, ne, posad' se.

Ježíš!

Hele, Richard a já jsme teď tady dělali miminko.

Tak já si myslím, že asi zmizím...

Ne, a doufáme oba dva, že co nejdřív otěhotním, že jo? No tak, Richarde.

Já myslím, že byste si měly s maminkou asi nejdřív...

Tohle všechno děláš proto, abys mě rozčílila, ano?

Ne, kvůli tobě jsem sice ochotná zajít hodně daleko,

ale tohle kupodivu dělám kvůli sobě. Abych byla já šťastná.

A co to děcko? Ty si myslíš, že děti mají něco společného se štěstím?

- No dovol. -Ty si umíš představit, co to je, zůstat sama s děckem?

- To si ty neumíš představit. - Počkej, to nemyslíš vážně, ne?

Taková zvrhlost!

Vždyť vy jste s prominutím homosexuál, ne?

- Vy přece nemůžete... - To není dědičný a my jsme ani neto...

- Do toho jí nic není, ty... - Nic proti vám, Richarde,

ale pro mě to nikdy není, nebylo, ani nebude přirozené.

- Tak teďjá už půjdu taky. -Ne, já jdu. - Ne, ne! -Při tomhle já být nemusím!

Mami, ne... počkej! Prosím tě, podrž to. Mami, počkej! Slyšíš, mami?

Prosím tě, jenom zabouchni. Pa pa. Mami! Mami!

Asi si myslíš, jak jsi úžasně chytrá, přitom ničemu nerozumíš.

Jsi sobec, skrz naskrz sobec.

V Když ti bylo třicet, měla jsi muže. Ríkala jsem ti: Pořiď si děcko. Ne, ty ne.

T0 byla samá kariéra, nevím co. Teď se na stará kolena zblázníš...

Ale jedno ti řeknu. Nebudu se ti 0 to děcko starat,

nebudu dohlížet tady na to všecko, jak jsem to vždycky dělala.

- Počkej... -Jednou se ti to omrzí a budeš chtít nazpět svůj život a svou svobodu.

- Počkej... -Ale nemysli si, já ti o to pečovat nebudu,

nebudu to milovat, nebudu ti pomáhat, protože prostě nebudu!

Ježišmarjá, bude mi pětačtyřicet. Mami, je to můj život.

Mami, neodjížděj takhle naštvaná! Slyšíš? Mami!

Jé,čau.

Já jsem tě jenom přišel vytáhnout někam na toho panáka,

ale koukám, že jdu nevhod, viď?

- D0 prčic! - Muzu? Ukaž, jo?

Vzhledem k tomu, že mě moje matka právě zřejmě vydědila,

tak bych na toho panáka i šla.

- Hele, kterej to je? - Co? -Kterej klíč.

Zelenej.

- Bacha, je to horký. - Jo, děkuju. -Nenízač.

Počkej, počkej, počkej. A co bude s tím panákem?

Myslím, že tam určitě něco bude.

S tím panákem je to tak,

že jsem tě na něj chtěl vytáhnout, abych zjistil...

...jestli bys mě třeba pak nepozvala na to kafe.

Na kafe?

Na kafe.

No ale takový kafe může bejt...

...dost o strach.

Já vím.

Tamhle za rohem, jo?

- Paní Oskarová? - Ano. -Pro vás.

- Tady není lístek. - Můžeš si představovat, že je to od toho,

-od kterýho bys je dostala nejradši. - To by muselo bejt od mámy.

Ještě mi pořád nebere telefony. Tady něco máme... Od Richarda.

Hele, ty Belmondo, já vím, že jsou od tebe. Ne, ale i tak moc děkuj...

Seš moc hodnej, ale já už něco mám domluvenýho. Moment.

- Volá ti zase Alice. - Teď ne.

No...

Hele, já ted' tady mám ještě jinej hovor, tak já ti potom brnknu, jo?

- Ahoj ,vVikt0re. - Ahoj. -Cau. -Ahoj.

Stalo se něco? Prej mě sháněla Alice, ale já jsem...

Ne, nic se nestalo. Nic se nestalo. Já jenom, jestli bys nešla na kafe.

- Na kafe? - Mhm.

Dobře, tak šla. Ne, ne, ne, nepojedem.

Tak, št'astnýh0 a veselýho Valentýna. Nebo ne?

Nikol byla na interrupci.

Cože?

A... ono bylo něco v nepořádku? S miminkem?

Ne, jenom se prostě rozhodla, že poslechne matku a otce

a ty jejich řeči, jak má celej život před sebou.

Mě se nikdo neptal, oznámili mi to jako hotovou věc.

- Ty, Eriko... - No?

O těch Vánocích, víš, jak jsi říkala, žes mě Chtěla opít, přecpat a...

- Tys to myslela vážně? - Ježíš...

Jo. V tu chvíli jo, ale ta chvíle je naštěstí pryč.

Ne, ne, ono je to lepší pro nás pro oba, opravdu.

No ne, my se jako s Nikol nerozcházíme nebo něco, to ne.

- Jak říká Nikol, my dva máme celej život před sebou. -Ty seš blbej.

Jenom jestli to vydržím.

Co?

Ten celej život.

Já myslím, že jo. Že seš držák.

"Richardovi Jean Marais".

A "od Eriky mámě".

- Počkej, ale to je opravdová nádhera. - Tak on je génius. -Minimálně.

A díky němu jsme se vlastně poznali.

Počkej, hoď sebou, at' nepřijdeš pozdě do práce.

Co kdybych tam nešel vůbec? Vždyť je svatýho Valentýna.

To všichni rozumný lidi zůstávaj doma stejně jako my.

- Ostatně jako to my děláme pořád. - Počkej, počkej, nezačínej zas.

Já nevím, co je na tom špatnýho, že tě chci taky někdy vzít ven.

Vždyť mí spolubydlící mi pomalu ani nevěřej, že existuješ vůbec.

Navíc se blížej Terezčiny narozeniny, ze kterých je Alice úplně říčná

a na který jsme oba pozvaný a já bych chtěl, abysme...

Dáš si Sendvič, než vyrazíš? Co?

T0 je další věc, ve který mám na tebe dobrej vliv.

Než jsme se poznali, tak jsi v tý lednici měla akorát make-up.

A teď je tam skutečný jídlo! Rozumíš.

Hele, broučku...

...víš, že jsme se v tomhle bytě milovali už asi úplně všude?

V ložnici, o tý ani nemluvím.

Ve vaně...

- Ale tady... - Takže?

Takže...

Takže si myslím, že uděláme nejlíp, když trošku...

...ohulíme našeho úžasnýho dýdžeje a v týhletý krutý, nelítostný zimě...

...si dopřejeme trochu toho pomalýho, květinovýho léta.

Na...

Já si musím odskočit.

- Eriko! - Jó! Jó!

- Čau, jsem tě neviděla... - Ahoj.

- Ježišimarjá, proč ta muzika tak řve? - Promiň. -Jo, jo, jo.

Hele, jsi tu sama?

No jasně. Jsem si teď holila toto... Nohy.

Jo.

Že jsi už třikrát po sobě nebyla na aerobiku?

Já mám teď děsně práce.

Tys tady kouřila trávu.

- Trávu?

Ne, prosím tě, já jsem trávu kouřila naposledy někdy...

Ještě když jsme byli s Viktorem. Já mám teď jenom hroznej fofr.

Jako ne teď. Teď v noci ne. Teď ne. Ne tady, že jo, v noci.

- Jo, jo. - No, tak...

- Počkej, jak ses sem dostala? - No, tys mi otevřela dveře.

- Já, jo? Ne, myslím jako do baráku. - Dole bylo otevřeno, tak jsem šla dovnitř.

- Jsem se bála, že mi vůbec neotevřeš. - Tobě? Prosím tě, proč bych ti neotvírala?

Podívej se, já jsem mluvila s Richardem a ten má z tebe úplně stejnej dojem.

- Nikam nezajdeš... - C0?

Eriko? Prosím, je všechno v pořádku?

Ano, je všechno v pořádku.

Tak počkej, a je to tady: "Moje srdce pře..."

- Ne, ne, počkej, tohle ne... - Popros, popros.

- Žádný popros. - Ne, počkej, řekni mi, ne... Pojď sem.

- C0? -Od koho to je? - Ale... -Prosím.

To je blbost taková nějaká, prosím tě. Nějakej fanoušek úplně bláznivej

mi tady poslal ňákej vzkaz. To je blbost. Já si jen odskočím, jo?

Zůstaň tu. At' tě to ani nepadne. Na! Jsi blázen nebo co? Zůstaň tam!

- Tak... - Hele!

- Ale! -Od Terezky pro tetu Eriku. - To je hezký. -Tak co?

- Povedla se? Podívej. Tak co? - Mhm.

T0 víš, osmnáctiny, to jsou osmnáctiny.

Hele...

- Hele, mám tady fotky, podíváš se? - Jo, jo. -Jo?

Vidíš? Z minulýho týdne, to byl u nás Adam na obědě. Pěkně celá rodina.

- Co tak, co mu říkáš? - Jemu?

- No, jemu. Co mu říkáš? - Je takovej... milej, ne? Milej kluk.

- No. - Moc milej.

Ježišmarjá, já se pořád ještě potím. Musím se trošičku ošplouchnout.

V Ježíši, ne...! Počkej, ne... Splouchnout ne, počkej, to ne.

Já tam mám strašně tu... zničenou baterii.

Když tak tady se ocákni.

- Jo. - No.

- Hele, tak já to nechám na doma, jo? - Dobře.

- Jo, prosím tě... -No? - Víš, proč jsem jako teda přišla, jo?

- Hele... -No že jsem nebyla na aerobiku. - Ne! Volala jsi mámě? -Né...

- Prosím! -Já o tom nechci mluvit. Naštvala se na mě, ne já na ni.

At' už se ke mně konečně začne chovat jako k lidský bytosti a ne k dceři.

- Ale ty seš její dcera. Zavolej jí. - Je hrozná. Není!

- Chci ji pozvat na ty narozeniny, prosím... -Tak jo.

J 330? - O'?

Chápu, že tě mrzí, co řekla o Richardovi, když vás tady našla, ale znáš ji.

- Já jsem věděla, ty tam někoho máš. - Ne... -Jo. Kdo to je? -Co?

No kdo to je? Kdo to tam je?

- Zase Richard? - No.

- Ježišmarjá, co tam dělá? - No co asi. -No nevím.

Ježišmarjá! Ježišmarjá! To je trapný. Já se strašně stydím.

Dobrý, dobrý, dobrý, dobrý. Klid, klid, prosím tě, klid.

--Jé! - Co je? -Já už musím jít!

- Úplně mi to uběhlo, to je hodin! - Prosím tě, zavolej mámě...

- Já jí zavolám. -To je trapný. - Ale není. -Já se úplně stydím. -Běž už.

- Oprav si tu batervii! -Dobře. - Pa pa, ahoj. -Cau, čau.

V -Nic neříkej. - Ríkám něco? -Ne-e.

- Kdo si jako myslela, že tam je, v tý koupelně? -Tam? Nikdo.

Já jí to řeknu, až přijde ta pravá chvíle.

Jo. Takže přání máš od fanouška, já jsem takovej milej kluk...

Dneska večer, teda v noci... můžeš mě přijít překvapit.

Tak já tě teda překvapím a projednou odprejsknu domů, do svý postele.

Ale počkej, Adame, prosím tě...

- Já to věděla! - Tak právě teď v tuto chvíli je to tady!

- Wau! - Cau.

- Že tys zapomněla, co je dneska za den? - Ne, ne, nezapomněla.

- Ježišynarjá, já jsem úplně zapomněla. - Sťastnej a vesele] Valentýn.

- Ty ąeš neuvěřitelnej. - Sup, šup, šup.

Mami? Mami, vem to.

Tak dobře. Tak já jenom, že...

...že ty narozeniny dneska budou ve tři hodiny a že tam budu, jo?

A že by nám bylo všem líto, kdybys tam nebyla.

Adame, ahoj, tady je Erika. Prosím tě, zavolej mi.

Potřebuju s tebou mluvit, ještě než dorazím na tu oslavu.

Eriko! Čau!

- Nazdar! v - Ježíš! Já jsem se lekla. Cau.

Eriko. Prosím tě, pojď, já tě musím s někým seznámit. Pojď.

- Počkej, já bych si dala chlebíček. Tenhle vypadá krásně. -Hele, podívej.

- Počkej. -Támhle to je Terezína kamarádka z tanečního kroužku.

Já jsem je hned na začátku spolu seznámila, jako že by si mohli rozumět.

Adame. Adame!

- To je naše slavná teta Erika. Adam. - Aha.

- Rád vás poznávám, slavná teto Eriko. - Mě taky těší, Adame.

Musíme si někdy v klidu popovídat.

Jak se ti líbí v tom... v Praze?

Teda vám. Tady.

- Ale jo. -Jo? - N0. -Tak jo.

- A tady je ještě Linda. Erika - Linda. - Strašně ráda vás poznávám.

- Od malička sleduju tu vaši "Před a po". - To bude asi dva roky, že jo?

- Jo, no, to... - Dáme si ještě další chlebíček?

- Nebudeme vás rušit. - Jsou hrozně dobrý. -Tak pojď.

- Něco jsem řekla? - Ne. Ty slavný lidi jsou takový namyšlený.

- On je Adam úplně celej nesvůj. - A proč?

Protože prostě jsme tady celá rodina, potom tady ty kamarádky od Terezy...

Vždyť ty na něm úplně visej.

Prosím tě, poslouchej mě. Zavolala jsi tý mámě?

Ne, já jsem poslala pozvánku, ona se vůbec neozvala.

Já myslela, že ji najdu tady. Že tu dojde k nějakýmu narozeninovýmu usmíření.

- Promiň. -Co chceš? - Prosím tě, to vepřový je kde?

- Broučku, dolů takhle půjdeme, tam na něj narazíme. -Bude prasátko.

Smím prosit? Slavná teto Eriko.

- Já jsem ti říkal, že tady to divadlo už hrát nebudu. -Adame, prosím tě.

- Víš, jak mi bylo na tom záchodě? - Hezky.

- Ahoj! - Ježišmarjá.

- Ahoj. -Ahoj. -Jsi strašně hodnej, že jsi nám tady tetu Eriku provedl,

-když se tady na nás Viktor vykašlal. - No jo, no.

Tak se tady zrovna ptám Adama na to jeho... práci.

- N0, jeho. -No. - To je zajímavý.

Eriko...

Já ti to řeknu rovnou.

Támhle nám zůstalo opravdu dost zákusků. Já ti z toho udělám vejslužku

a ty budeš tak laskavá, budeš se obtěžovat za mámou,

protože si myslím, že to je docela dobrá záminka, abyste se usmířily. Ano?

Prosím... ne, řeknu Josefovi. Hodí tě tam, aby ses s tím nemusela tahat.

Hele, jestli mi půjčíš auto, tak já tam tetu klidně hodím.

Tak já myslím, že to fakt není potřeba, protože...

Ne, ne, ne. Já myslím, že seš strašně hodnej.

Tak jo, tak děkuju. Děkuju.

No tak, teta děkuje.

V -Tak asi nemáme štěstí. Ze bysme zajeli k tobě? -Počkej...

- Paní Oskarová? - Leščiaková! -Co?

- Leš-čia-ko-vá. - Paní Leščiaková!

To je výborný.

Matko slavné tety Eriky, jste doma?

Ú-ú,ťuky,ťuky.

Enko?

Eriko.

Počkej, ne, počkej. Musíme někoho zavolat. Pust' mě!

Jako předsedkyně klubu seniorů uměla překvapit přátele a splnit skryté touhy.

A kdo z nás neochutnal její svíčkovou na smetaně

nebo báječnou třešňovou bublaninu...

Posaďte se a dejte si něco k pití.

V kuchyni jsou nějaký zákusky. Já se jdu převlíct.

Adame, Adame. Prosím tě, dej támhle do tý vázy vodu.

Děkuju. Koupelnu máš, když půjdeš...

- Viktore, prosím tě, nepij pořád. - Tak ještě jednu. -Ale aby byla poslední.

Děkuju.

Hele, poslouchej, klidně už můžeš jít. Tereza už šla, tak ji možná ještě dohoníš.

- To je dobrý, asi tady ještě zůstanu. - Jo?

- Co se tady pořád motá? - No prostě, tak mě přišel podržet.

- Eriko... - Je to od něj hezký.

A od tebe je taky strašně krásný, jak jsi to pomohl Erice zorganizovat.

Koneckonců jsem pořád její muž, ne?

Enko?

Víš, prostě nejhorší na tom je, že se nestihly vůbec smířit.

- A kvůli čemu se ty dvě vlastně pohádaly? - To nic... -Tady jsou zákusky, když tak.

On asi ale asi... hlad nikdo nemá.

Nalejte si ještě. Díky za ty kytky.

- Prosím tě, takhle přede mnou neutíkej. - Posaď se, prosím tě. -Eriko...

Teď mi umřela máma, já vůbec nevím, jak budu žít a ty tady meleš...

Tak mě nech tady s tebou zůstat...

Přestaň mi tu Eriku rozčilovat, zrovna v takovej den. O co ti jde?

Prosím tě, Viktore, zmlkni.

Eriko, řekni jim, kdo jsem.

Tak to je Adam Smetana.

Ale já mám pocit, že tě tady všichni znaj. To je Alicin syn.

Jo, tam je Richard Hron, toho ještě neznáš. Tak...

Já miluju Eriku. Je to moje milenka.

Řekni jim to, Eriko.

Já... mám tady vztah s tímhle mladým mužem.

- Alice, promiň... - Prosím tě... mlč.

Chci, abys jim řekla, že mě miluješ.

Takže ty jsi s někým šukala ve chvíli, kdy ses pokoušela mít dítě se mnou?

Ježišmarjá... Prosím vás, jděte pryč. Běžte všichni pryč a nechte mě bejt.

- Ne... -Stejně ode mě odejdeš. Hele, Japonsko, že jo, Austrálie...

- To bylo předtím, než jsme se poznali. - Prosím tě...

- Seš strašně mladej, mně bude 45. - Ježíš, Copak to je tak strašnej rozdíl?

Celou tu dobu, co se pokoušíme o dítě, tak ty to děláš s ním?

- Vždyť ty jsi dítě nikdy nechtěla. - Prosím tě, ty mlč. Ty taky ne.

Počkej, takže ty ses snažila o dítě tady s tímhletím buzíkem

a mě jsi buzerovala, abych si jako já dával pozor?

Jo, ale dávala jsem si pro jistotu pozor já, protože jsem nechtěla,

abys tady zůstal prostě nějakým způsobem vázanej. Pochop to.

Tak ono se stejně ukázalo, že jsme tak nějak marnili čas, Eriko.

Jak nám to nešlo, tak jsem začal bejt nervózní a nechal jsem si spočítat spermie

a ukázalo se - a pro mě to byl úplně stejnej šok,

jako by to byl šok pro jakýhokoliv jinýho muže -,

že mám vlastně nejnižší množství spermií, jaký kdy vůbec tam v tom ústavu změřili.

Všechny totálně nepohyblivý. Takže my nemáme šanci, Eriko.

My dva ani za milión let nebudeme rodiče.

Ale já... Já jsem těhotná.

Já jsem si myslela, že se to zpozdilo.

Když se to stalo s mámou, tak jsem si udělala testy

a tam byl modrej proužek...

- Avčí je to dítě? - Cí je to dítě?

Moje. Moje je.

Aha. Tak tím to já jsem tady hvotov. My dva jsme spolu skončili. Cau.

Jděte všichni. Všichni pryč. Nechte mě bejt!

- Já nikam nejdu. Nikam nejdu! - Stačí slovo, a já toho zmetka sejmu.

- Prosím tě, nech mě bejt, Viktore. - Zůstanu u tebe, jak dlouho budeš chtít.

- Prosím tě, drž už hubu a nech mě bejt! - To nejde... -Prosím tě, nech mě bejt.

Jak jsi to mohla udělat?

Eriko...

Eriko, já odsud neodejdu, dokud mi do očí neřekneš, že mě tady nechceš.

Já chci svoji maminku.

Adame...

Adame. Adame, prosím tě.

Prosím tě, támhle je udělanej čaj, tak nám ho tady asi všem můžeš nalít.

Tak koukám, že jsem tady za maminku já.

- Asi spíš zřejmě za babičku. - Alice, počkej, prosím tě.

Já chci, abys to slyšela.

Hele, to dítě není tvoje, fakt. Není.

- Vždyť on říkal, že... - Jsem si tím 100% jistá, že není tvoje.

Stoprocentně jistá.

- Baf! -Jé, ahoj. -Čau. - Oskarová versus Oskar.

To jsme my. Už jdeme. Všechno nejlepší k narozeninám.

Mohla byste to podržet? Já si to pak vezmu. Díky.

- Už jsem u tebe, nazdar. -Kdes byla? - Dobrý. Tady jsem. Taxík čeká venku.

Zkus rychle, jako když... Dobře, budu dýchat s tebou.

- Jdeme, teď... -To nestihnu. - Taky to neumím, protože to přijde samo.

v Už je miminko venku, krásný. Sikovná.

JO, jo! jo:.

Tak děkuju moc. Díky. Tohle už zvládnu sama.

Jo.

Čau. Ahoj, pa pa. "Ahoj".

Tak... A jsme doma. A jsme doma...

Ano? Kdo to je?

Richarde?

Nazdar, cizinče.

- Jsme se dlouho neviděli, co? - Hmm.

Prošvihl jsi moje narozeniny, ty zmetku. Moje 45. kulatý narozeniny.

No, právě. Tak jsem tady...

...přinesl dárek ke Dni matek.

Teda ono to asi úplně není pro tebe.

Tak to se bude Aničce asi líbit.

Moc se jí bude líbit.

- Jo? - Hm.

No a..- Jaká je?

Úžasná.

Je to docela zápřah, ale je úžasná.

Jako její máma, že jo?

- No a kde je? - V ložnici, vedle. Cte si.

Ale prosím tě, spí.

Jo.

Neposadíš se tady?

Tak já myslím, že... vyšetřím chvilku.

- Takže Anna, jo? - Jo.

Anna Leščiaková po mý mámě. Tak jsem jí nechala svoje rodný jméno.

Jo, a propos jsem se rozvedla. S Viktorem.

- Jo? -No. -Ajak to šlo? - V klidu, s láskou. S Nikol v patách.

No... my jsme se...

...taky rozešli s Lumírem.

- Ne? - No.

- Před pěti měsíci. - Ne,ne.

Tak ale víš, co se říká 0 teplouších, že si vztahy počítají na psí roky.

Takže v tomhle ohledu jsme skoro s Lumírem překonali sedmiletou manželskou krizi.

Tak a tolik o mém soukromém životě. Prosím.

A co bys řekl tomu, oslavit Den matek rodinným výletem s námi?

Já myslím, že bych řekl svoje mužné ano.

Máma vždycky říkala, že nás táta na tenhle kopec brával,

ale já si to teda vůbec nepamatuj...

Ale dy, dy, no, pojď sem, ty...

A jak se má vlastně ten můj soupeř tvých citů?

Adam? Myslím, že moc dobře.

Poslední pohlednici jsem dostala ze Sydney o Vánocích.

S Alicí úplně stejnou.

- Já už jsem rozluštil tu záhadu. - Jakou?

No, tady tuhle.

To tady. Tu, to...

To otcovství.

Tobě to bylo vážně jedno?

- Jo. - Bože, to je upřímnost.

Promiň, tak já jsem loni měla na starosti důležitější věci.

Těhotenství, že jo? Víš, jak psali, že v těhotenství žena rozkvete?

No. Tak úplná agónie.

No.

A pak tady Ani, viď? Ta mi úplně převrátila život.

Víš, že mám někdy pocit, že začínám rozumět svý matce?

Opravdu, jo?

Ne.

Ale hrozně se mi po ní stejská. Hrozně mi chybí.

Ona tady Anička...

...je Lumírova.

Teda aspoň pokud se týká biologickýho otcovství.

Cože?

- No, jak nám to nešlo, jak... - No,no?

...jsem vždycky připravil doma a donesl, tak prostě asi hrozně žárlil a...

Připravil svoje vlastní a ty... jako vyměnil?

Počkej, ale to je úžasný.

Takže když mi moje máma poslala k narozeninám toho dárkovýho striptéra,

tak vlastně vůbec nevěděla, jakej dáreček mi poslala.

Děkuju, mami.

- Teda děkuju, mami. - Děkujeme, paní Leščiaková.

Tak...

Ty jo!

- Víš, komu je hrozně podobná? Kolem očí? - Neříkej to. Neříkej to!

Tvojí matce.

Podívej, hele. Vidíš?

Babi letí.