Original subtitles

Jak se cítíte?

Proč jste ho zabil?

Proč jste se udal?

Nějaká slova, rodině oběti?

Seo Juntae tvrdí,

že se udal, kvůli pocitu viny

a tlaku, který vyvolalo možné nové vyšetřování.

Rychlá zpráva o Seo Juntae.

Super.

Víte, že jsme měli nejvyšší sledovanost, že jo?

Nemůžu uvěřit, že to DSTV odvysílali.

V Dosin, ho už odstřihli.

A hájení vraha, by jim jen uškodilo.

Bylo by to ještě lepší, kdyby zpovídali slečnu Na.

Je tak těžké promluvit o svém otci

před kamerou?

Ona nechápe televizi.

A vy vůbec nechápete lidi.

Tati.

Dlouho jsi čekal.

Omlouvám se.

Už je konec.

Takže,

můžeš odpočívat v pokoji.

Určitě si vede dobře, co?

Taeyongu.

Minule se mi po dlouhé době, zdálo o tátovi.

Vždy když se objevil,

jsem ve snu brečela.

Možná to nechtěl vidět.

Viděla jsem ho poprvé, po dlouhém čase.

A nebrečela jsem.

Usmála jsem se.

Díky.

Díky za všechno.

Mrzí mě, že jsem tě podezírala.

Záleží na tom, že znáš pravdu.

To znamená, že to bude tak, jako dřív?

Samozřejmě.

Znova se setkáváme, příteli z dětství.

Vážně to bylo

dlouho, Na Juhee.

Všechno jsem řekl prezidentovi.

Myslel jsem, že budete potřebovat jeho pomoc.

Já to věděl.

Nedivím se, že Seo Juntae se udal.

Máš pravdu.

Já bych to nezvládnul sám.

Ale proč se ke mně chováš tak mile?

Řekl jsem vám.

Vaše zesnulá matka, byla jako má rodina.

V tom případě,

jsem asi tvoje jediná rodina.

Ale jaký starší bratr, bratrovi vyká?

Prostě mluv neformálně.

Můžu, Taeyongu?

- Tak je to jednodušší. - Ano.

Mimochodem, proč vypadáš tak plný starostí?

Všechno vyšlo.

Jde o to, že se to všechno vyřešilo moc snadno.

A…

Znáš babičku se zlatou lžičkou, že jo?

Napij se.

Na základě toho, že mě vidíš,

musíš být hodně zoufalý.

Tohle...

Babičko, Hwang Taeyong si jednu koupil, že?

Tak je z něj Hwang Taeyong, ikdyž je Lee Seungcheon.

Hwang Taeyong? Lee Seungcheon? Kdo to je?

Bože, vůbec je neznám.

Tak koupíš si ji?

Vážně může vyměnit mé rodiče?

Nech to, jestli mi nevěříš.

Volba je na tobě.

Já ti nabízím příležitost.

Co ty na to?

Rád by ses chopil příležitosti?

Je to tak, jako v zápisníku.

Ta stará paní,

vážně existuje.

To znamená,

že jsem Hwang Taeyong.

Od téhle chvíle, si budeme od vás objednávat jídlo.

Díky.

Dovolte mi...

Jistě.

Zbylo vám nějaké jídlo? Ještě jsem nesnídal.

Pane Hwangu, proč chcete dceřinou společnost?

Cítíte se snad ohrožen FSC?

Myslím, že chce aby ho lidi měli rádi.

Nemusíte se bát drobných akcionářů.

Ochrana práv drobných akcionářů.

Jistě, je to významné.

Vedení je v dnešní době tak zásadní,

že je důležité, brát v potaz ESG a ujistit i malé akcionáře.

Ale ještě důležitější,

jsou peníze.

Další důvod pro divizi, ne snad?

Jak získáš fond R&D?

Dědictví? Korporátní pouto?

To může ohrozit naši společnost.

Co když ten risk, změníme v příležitost?

Divize je výhodná, když jde o rizikové zajištění.

Ale na druhou stranu, se musíme dělit o svá práva.

Jestli si s naší novou technologií věříme,

neměli bysme mít potřebu, to dělat.

Protože tím získáme víc peněz.

Navíc,

sedm procent podílů Dosin Hightech,

vlastní Investice Zlaté peníze.

A jejich CEO, Alex Boo

má taky podíly u našeho rivala, TQ Electronics.

Protože díky divizi, by musel

investovat víc do naší společnosti,

bylo by to příliš?

Správně.

Když uvážíme všechno,

měli bysme počkat na dceřinou společnost.

Tak to vidím já.

Už nech těch řečiček.

Řekni mi

svůj skutečný plán.

Chci převzít podíly strýce Juntae.

Je pravda, že momentálně nic nezmůže,

ale pořád má mou matku.

Ikdyž je nový byznys dostupný k prodeji,

chci ty podíly osobně odkoupit.

Zjednodušeně, chceš abych utratil peníze

za tvůj úspěch?

Nakonec se ti to vyplatí.

Jsem přece tvůj syn.

Promyslím si to. Jdi.

Kvůli tobě, se Seo Juntae udal, že jo?

Díky.

Měl jsi mi hned, všechno říct.

Bál jsem se,

že mi neuvěříš.

To je směšné.

Věděl jsem,

že jsi nikoho nezabil.

Můj syn, syn Hwang Hyeondo,

by nic takového neudělal.

Věděl, že Taeyong nikoho nezabil?

Spíš myslel, že tomu chce věřit, ne?

To znamená, že to bude tak, jako dřív?

Takže přátelé?

Juhee.

Nahromadila se mi práce, tak jsem nejedla.

Jsi nejlepší.

Proč nejíš?

Už jsem jedl u kamaráda.

Aha.

Vlastně jsem ti chtěla volat.

Proč? Chceš mi poděkovat?

Protože všechno vyšlo, kvůli mně?

Jak to víš?

Tvoje odhodlání v posledních 10 letech, to umožnilo.

Jsem na tebe hrdý.

Jsem docela super, že?

A jo. Kdy vyjde rozhovor s Taeyongem?

Podívám se.

V den vašich narozenin.

Fakt?

Seungcheone, co chceš za dárek?

Dárek?

Můžeš na vše zapomenout?

Všechno, co jsem ti řekl.

To, jak jsem se ti vyznal.

Asi jsem tě tím zatížil.

Rozmyslel jsem se.

Prostě zůstaneme kamarádi.

Zapomeň na Lee Seungcheona.

Jez.

Juhee.

Budu to zase já.

Znova ze mě bude Hwang Taeyong,

a vyznám ti lásku.

Na zdraví.

To je dobrý.

Co se týče alkoholu, nic nepřebije makgeolli.

Proč tolik piješ, když všechno tak dobře vyšlo?

Jde o Seungcheona?

Část mě cítí úlevu, že chce být jen kamarád.

Ale taky se nesnáším, že neopětuju jeho city.

Dřív, jsem ho měla fakt ráda.

Lásku si nemůžeš vynutit.

Jste jen první láska toho druhého, nic víc.

Jasně, dnes jsem zase byla v té restauraci.

A údajně, ta paní s kufrem se už neukázala.

Asi se ti vyhýbá.

Říkala jsi, 500 milionů wonů? Za co to mohla utratit?

Víš co? Asi jsem fakt materialistka.

Peníze nejsou to hlavní.

Snažím se sama sobě říkat, že vlastně nebyly moje.

Ale občas se mi to vynoří v hlavě.

"Bylo by to jiné, kdybych ty peníze měla?"

To teda bylo.

Kdybys měla ty prachy,

měla bys byt v Seoulu, auto...

Ale k čemu to je? Pijme.

Paní, jednu láhev makgeolli!

Co je?

Co?

To je jedno, spletla jsem se.

Nikdy by mě nenapadlo, že Juntae něco takového udělal.

Ty nejsi v šoku?

Co děláš?

Nevidíš?

Chlapy taky zajímá jejich vzhled.

Můžu si to vzít?

- Klidně. - Tak jo.

Janggune.

Které je lepší?

Nevypadá tohle líp?

Jedno si vyber, není v nich rozdíl.

Tak tohle.

Jasně. Co bych měla přichystat jako děkovný dar?

Proč se ptáš mě?

Prober to s ženichem, je to jeho svatba.

Taeyong nemá čas, měla bych to chápat.

Yeojin, co se ti stalo?

Yeojin, ty bys měla být jako královna.

Měla by jsi mít navrch.

Tak co je tohle?

Proč ho necháš, šlapat po tobě?

Park Janggune, to stačí.

Ne, vůbec ne.

To já doprovodil tvého otce, na stanovení datumu.

Víš v jakém šoku byl, z té šamanky. Ne?

Co?

Nemáš tušení, co?

Byl extrémně šokovaný, že

jsi prý zemřela, před víc než 10 lety.

Proč ho mám utěšovat já, když nejsem tvůj muž?

Počkej.

O čem to mluvíš?

Deset milionů za tohle?

Ne, tohle pomůže Yeojin, k dlouhému životu.

Peníze nejsou problém.

To je ten chlap, který u nás bydlel.

Proč to tu má?

Co to děláš?

Zlatíčko, jsi doma.

Víš,

mám pro tebe talisman.

Měj ho u sebe, a budeš žít dlouho.

Janggun mi to řekl.

Musel jsi být v šoku, že jsem prý mrtvá.

Připomnělo mi to dobu, kdy jsi byla nemocná.

Neboj se, už jsem zdravá.

Budu vdaná za Taeyonga

a budu mít krásné děti.

Takže ty musíš žít dlouhý, zdravý život.

Vážně.

Dobře, Yeojin.

Lee Seungcheon?

Bál jsem se, že jsi už pryč. To je úleva.

Co tady děláš, v tuhle dobu?

No...

hodně jsem o tom přemýšlel, a asi ti dlužím omluvu.

O té zlaté lžičce, jsem vykládal hlouposti.

Mrzí mě to.

Jak řekla Oh Yeojin, muselo to být

ze závisti.

Jasně. Když se zamyslím,

tenhle příběh, jsem musel vymyslet během střední.

Chtěl jsem být umělec, jako táta.

Jasně.

Byl by to dobrý příběh, pro webtoon.

Že jo? Tak do toho půjdu.

Ukaž mi ho, až budeš hotový.

Budu rád, když si to přečteš.

Tak já půjdu.

Lee Seungcheon.

Ty jsi

Lee Seungcheon.

A já jsem Hwang Taeyong.

To je ten příběh.

Až to bude hotové, ukážu ti ho.

Bastarde. Jak jsi mi mohl ukrást život?

- Kolik je? - Devět hodin, pane.

Hwang Hyeondo.

On je můj otec?

Možná proto,

se tady cítím v míru.

Juhee.

Budu tu, taky cítit mír?

Proč je v kostele duch?

Omlouvám se, prosím.

Budu chodit častěji.

- Ah. - Na Juhee?

Hwang Taeyongu.

Hej, Juhee.

Co tady děláš?

Juhee, vstávej.

Znova se setkáváme.

Hej, kolik jsi toho vypila?

Jenom trochu makgeolli.

Ty jsi teda.

Hej.

- Kotě. - Co?

Kotě!

Ty jsi tak hodná kočička.

Chceš svačinu?

Tohle nedávám jenom tak někomu, dej si.

Tady.

Já...

A ty.

Tady.

Otevři. Nechceš?

Musí být plná.

No tak, jsem Hwang Taeyong.

Otevři.

Je to dobré, tak jdeme.

Nech mě.

Ne.

Jasně, musím jít domů.

- Domů. - Jdeme.

To taky.

- Tohle? - Jo.

- Jdeme. - Fajn.

Ahoj, kočičko.

- Ahoj, kočičko. - Ahoj.

Už je ti líp?

Jo.

- Chceš ještě vodu? - Jo.

Proč jsi tolik pila?

Chyběl mi táta,

peníze,

a Seungcheon.

Nemáš tušení, jak moc jsem ho měla ráda.

V den kdy jsem ho poznala v tom obchodě,

moje srdce, mi poskočilo.

Kdy se otočí?

Kdy se mnou promluví?

Kdy se na mě usměje?

Měla bys s ním chodit, když ho máš tak ráda.

Zdá se, že tě má rád.

Tenhle Seungcheon,

je jiný než ten, do kterého jsem se zamilovala.

Lee Seungcheon se změnil.

Samozřejmě, pořád je skvělý,

ale není to stejný kluk,

kterého jsem měla ráda.

Vlastně,

jsem se asi změnila já.

Zdravím.

Na co jsou ti psi?

Jsou darem pro policejního komisaře, který má na starosti Seo Juntae.

A proč jsou to dárky?

Má rád lov.

Prezident Hwang nikdy neposílá stejné dary.

Umění, šperky,

ženy.

Vždy posílá dávky, které chtějí dostat.

Dárky, které naplní jejich touhy?

Ale jak to ví?

To stačí, jsme jen posluhovači.

Naší povinností, je plnit rozkazy.

Nesnaž se to chápat.

Jdeme.

Jejich touhy jenom zakrývají to, čeho nemají dost.

Stejně tak, jak mají lidi různý vzhled,

mají i různé způsoby, jak ten nedostatek ukázat.

- Jsou fešáci. - Líbí se vám?

- Lovečtí psi. - Ano.

Umění.

Šperky.

Ale nakonec, je uspokojí pouze peníze.

Tohle vlastně nechceš.

Chceš oživit svůj sen, kterého ses vzdal, kvůli penězům.

To kvůli té tužce.

Je moc nekvalitní.

Zlato, je jídlo.

Dobře, už jdu.

Seungcheone, obědváš doma, že ano?

Udělám kimchi guláš.

V pohodě.

Budu jíst u kamaráda.

Vážně? U koho?

Neznáš ho, tak se nemusíš ptát.

Jenom jsem zvědavá.

Dej si i maso.

- Tohle poslal Taeyong? - Ano.

Je to výborné.

Seungcheone, víš to?

Díky Taeyongovi, máme dvakrát větší prodej.

- Vážně? - Jo.

Tak se k němu chovej dobře.

Měli jsme se s ním spřátelit dávno.

Dej si.

I s rýží.

Proč mi to pořád dáváš? Umím jíst sám.

Nejsem dítě.

Sakra, mám dost.

Zmetek jeden.

Mami, nech ho hladovět.

Ten spratek si to zaslouží, nemám pravdu?

Ignorujme ho a jezme.

- Jen jez. - Dobře.

Neservírovat jídlo?

Ano, ani sklenku vody.

A nikdo sem nesmí vstoupit, bez mého dovolení.

Ani hosté, ani přátelé.

Hlavně Lee Seungcheon. Nesmí sem ani vkročit.

Chápete?

Ano, mladý pane.

To minule není problém, že ne?

Zabil jsi ho? To je blbost.

Nezabil jsi ho.

Je to pravda, zabil jsem ho.

Juntae, co je s tebou?

Myslíš, že ti uvěřím?

Nepamatuješ si to jeho sako?

Taeyong ho zabil, tak proč to bereš na sebe?

Znám tě, nikoho bys nezabil.

Pořád ve mně vidíš to dobré.

Ale to mě vždy frustrovalo.

Hodně.

- Juntae. - Zabil jsem ho.

Tak už toho nech.

Ne.

To nemohl.

Madam, musím vám něco říct.

Já myslela, že jsem to ztratila. Díky.

Neměla bys tolik pít.

Vždy se usmíváš, když to máš těžké.

Já? Kdy?

A nemám to těžké.

To je fuk.

Proč jsi byl včera v kostele?

- Co? - Nežiješ blízko.

A nejsi věřící.

Šel jsem tě vyzvednout, volala jsi mi.

Vážně?

Sakra, musela jsem být blázen. Už nesmím pít.

Nepamatuješ si?

Tak si pamatuješ, na Lee Seungcheona?

I v tvém věku, jsi tak naivní.

Pořád jsi tak hotová, z představy o první lásce.

Jenom řeknu tohle.

Lee Seungcheon, kterého jsi měla ráda,

byl hajzl.

Hajzl, kterého zajímají jen peníze. To je pravý Lee Seungcheon.

Díky za kávu, ale už půjdu.

Nebo se naštvu.

Hwang Taeyongu, ty zmetku.

To tebe zajímají jen peníze, ne jeho.

Vím, že jsi v televizi kvůli dceřiné společnosti Dosin Hightech.

Vím, že chceš víc podílů, pro svůj úspěch.

Vidím skrz tebe, tak koho nazýváš hajzlem?

Urovnej si to v hlavě.

Je tak směšný.

Neměla bych ho vídat.

Co? Co chceš?

Starej se líp o své věci, jestli mě nechceš vídat.

- A Juhee. - Co zase?

Nesnaž se usmívat, když se ti nechce.

Jen tě to vyčerpá.

Seungcheon

mi tohle řekl.

- Ano? - Taeyongu.

Předtím jsem tě nepozdravila.

Přijdeš domů pozdě?

Co večeře?

Najím se venku.

Aha.

Měj se.

Co jí je?

Prý jsi i minule, jedl u nás.

Věděl jsi to?

Taeyong jim řekl, aby ti nedávali jídlo.

Není to divné? Proč by o to žádal?

Jste přece kamarádi.

Zeptejte se ho sama.

Když jsi tak hrubý, musíte být kamarádi.

Jez.

Co? Zase máš tu zlatou lžičku?

Před lety, jsi ji měl taky.

Jak se má otec?

Bože, proč už jsi doma?

Něco jsem zapomněl.

Zdravím, pane. Zastavil jsem se tu.

Aha, tak si jen vychutnej jídlo.

Taeyong nám řekl, abysme mu nedávali najíst.

A ten kluk, trvá na tom, že se tu nají.

Nejsou směšní?

Jako děti.

Nesnáším ho.

Lee Seungcheon, jeho rodina, jejich jídlo, všechno se mi hnusí. Proč?

Protože vím, o co ti jde.

Vybral sis ho, místo Juntae.

Myslíš, že ten kluk se může vyrovnat mému Juntae?

Vidím, že toho máš hodně na mysli.

Ale,

já věřím,

že jsem ti vysvětlil, co máš dělat

jako matka Juntae.

Bože, udělala jsem chybu.

Přece jen, osud Juntae je v mých rukou.

Takže tě samozřejmě poslechnu.

Bylo mi řečeno,

že Lee Seungcheon, u nás dvakrát jedl.

Proč k nám chodí, když tam nejsi?

Já to věděl.

Životopis, je pro ně nejdůležitější.

Jasně.

Jsou chvíle, kdy jsi zbytečně oprsklý.

Toho se zbav, musíš být pořád skromný.

Dongkyungu, omlouvám se, ale na ten pohovor nepůjdu.

Aha, tak co uděláš?

Budeš dělat online vysílání?

Stanu se bohatým.

Bohatším, než tušíš.

Nemusíš hledat práci, zařídím ti místo.

- Místo? - Jo.

Bože.

Taková kravina.

Z toho že jsi bez práce, ti přeskočilo?

Je to vtipné?

Hwang Taeyongu.

Takže takhle to bude?

Zdravím, madam. Tady Taeyong.

Taeyongu.

Omlouvám se, že jdu tak náhle.

Seungcheon to nebral.

Aha, bude to něco důležitého.

Můžeš jít dál.

Právě odešel doprovodit Dongkyunga.

Brzo se vrátí, no tak.

Dobře.

Bože.

Je tu bordel, co?

Pochop to.

V pořádku.

Dělala jsem večeři.

- Sedni si. - Ano.

Taeyongu, najez se.

To jste nemusela.

Voní to úžasně.

Sedni si.

Knedlíčková polévka.

Díky za jídlo.

Je to horké.

Mami, tvoje knedlíčková polévka je nejlepší.

Jak může být tak dobrá?

Co je? Nemáš ji rád?

O to nejde.

Mám,

ji moc rád.

To je dobře.

Seungcheon měl dřív nejradši knedlíčkovou polévku.

Ale pak začal mít nejradši kimchi guláš.

Udělala jsem mu to, protože mi připadal smutný.

Jsem ráda, že ti chutná.

- Jen se najez. - Dobře.

Díky za jídlo.

- To nic. - Mami, máme tu hosta?

Jo, Seungcheone. Je tu Taeyong.

Přišel jsem, protože jsi nebral telefon.

Mami, otevřeli nový obchod s lívanci.

Vím, že je máš ráda.

Bože, jsi nejlepší.

Nedávej je tátovi, ani Sungah. Sněz je sama.

Díky moc, synku. Děkuju.

Bože.

Taeyongu. Odcházíš?

Něco jsem zapomněl udělat.

Omlouvám se, nemůžu to sníst.

Ale ne.

Jasně, prý jsi u nás taky jedl.

Měl jsi mi to říct.

Pak bych připravil moc dobré jídlo.

Asi mě to nenapadlo.

Zítra mám čas. Chceš se zastavit na oběd?

Jasně.

Tak já půjdu.

Dobře.

Co s tím mám dělat?

To je divné.

Včera jsem mu vůbec nevolala.

Ano, Soomin.

Vážně?

Bože.

Tady!

Bože, nechte toho.

Tady.

Je to tam?

Ne?

Kde jste vzala ten kufr?

Kde jsou ty peníze? Utratila jste je?

Samozřejmě.

Bylo to jenom 500 milionů wonů.

Jsem Geum Sukja, radní města Gangnam!

Nezasloužím si ponížení,

jen kvůli 500 milionům wonů.

Už nelžete.

Budete zatčená, jestli se to dozví pravá paní Geum.

Kolikrát to mám opakovat?

Já jsem pravá Geum Sukja!

Ta, která předstírá, že je já,

byla moje služka!

Sakra, kdybych tak měla svou zlatou lžičku.

Zlatou lžičku?

Jak tohle myslíte?

Myslíte zlatou lžičku, která vám přinese bohatství?

Ty to víš?

Potkala jsi babičku se zlatou lžičkou?

Jsi tady.

Přinesl sis svou zlatou lžičku?

Jasně.

Tak mi ji ukaž, jsem zvědavý.

Musíš zoufale chtít, stát se bohatým.

Pokud říkáš pravdu, tak pomocí té lžičky,

opustíš své rodiče. To ti nevadí?

Ty jsi opustil svoje rodiče. Já se vrátím na své místo.

Aha.

Vážně?

Tak jez.

Ale pokud z tebe nebude Hwang Taeyong až tohle sníš,

tak se připrav.

Lee Seungcheone.

Vážně se snažíš.

Vím, že uvnitř tě to zabíjí,

pomyšlení, že to vážně udělám.

Vůbec ne, jen se bojím o tvé rodiče.

Věří ti a

jsou na tebe tak hrdí.

- Není ti jich líto? - Sklapni.

Nemáš právo, o nich mluvit.

Jez.

Uvidíme, jestli máš pravdu.

Do toho.

Co je? Proč nejíš?

Proč odcházíš?

Nech mě, ty hajzle.

Běž zpátky a jez!

Proč nejíš? Když to uděláš, budeš Hwang Taeyong!

Tak jez.

Ne, nechci!

Tak proč jsi tady?

Jez.

Nemůžeš prostě odejít!

Ty jeden...

Lee Seungcheone!

Nenech se mýlit.

Víš, proč odmítám jíst?

Protože nechci ztratit

mámu a tátu,

ty nejlepší rodiče.

Máš radost, že jsi je opustil kvůli penězům?

V tom případě,

můžeš být Hwang Taeyong.

Já budu žít jako Lee Seungcheon.

Mami.

Ano, jsem to já.

Seungcheone. Moc děkuju, že žiješ.

Seungcheone, to nic.

Podívej se na mě.

Poslouchej.

Nádech.

Výdech.

Nádech.

Výdech.

- Salut! - Salut!

Prohlašuji, že seržant Lee Seungcheon,

byl propuštěn z armády, 6. července 2016.

Tohle je mé hlášení. Věrnost.

Věrnost.

- Mami. - Můj synku!

- Pracoval jsi těžce. - Konečně jsem venku!

Ahoj, mami.

Seungcheone, co je ti?

Nemáš rýmu?

Ne, to nic.

Co je?

No, jenom se chci zeptat, co by sis dal k večeři.

Mami, chtěl bych

kimchi guláš.

Chci kimchi guláš, a hodně vepřového.

Jenom to, mami.

Taeyongu, co je?

Taeyongu.

Yeojin.

Prohrál jsem.

Nemůžu se rovnat,

Hwang Taeyongovi.

Stalo se něco?

Neříkej mi, že taky potkal starou paní.

Má zlatou lžičku.

Ale Yeojin.

Víš, co jsem mu dnes udělal?

Ukradl jsem jeho zlatou lžičku,

a vyměnil jsem ji za falešnou.

Nechtěl jsem, aby z něj byl Hwang Taeyong.

Já jsem,

nechtěl být znova Lee Seungcheon.

Ale ten zmetek,

si vybral

moje rodiče.

Já myslel, že tu lžičku použije.

Myslel jsem, že si vybere peníze, ne rodiče.

Jsem lidský odpad.

Řekněme, že jsi. A co?

Nemohli jsme za to, že jsme měli chudou rodinu.

Neměli jsme peníze, tak jsme chtěli bohatství.

Chopili jsme se příležitosti.

Kdokoliv by udělal to samé, kdyby mohl.

Ale...

Hwang Taeyong to neudělal.

Nesmíš trpět.

Zabíjí mě to.

Nebyla jsem sama,

protože jsem měla tebe, někoho jako já.

Je mi jedno, jestli mě svět kritizuje.

Potřebuju jen tebe.

Můžeš udělat to samé?

Nikoho jiného nemáme.

Ne.

Yeojin.

To není správné, omlouvám se.

Seungcheone.

Zlatá lžička, ti vymění rodiče.

Neslyšel jsi příběh o zlaté lžičce,

která ti vymění rodiče?

Je to stejný příběh, o jakém mluvil Seungcheon.

Zvedl jsem ji. Ještě na střední.

Pořád máš můj dárek.

Nemusíš se usmívat, když nechceš.

Jen tě to vyčerpá.

Může být Taeyong, vlastně Seungcheon?

To je blbost.

Hwang Taeyongu.

- Taeyongu. - Chyběla jsi mi.

Moc jsi mi chyběla, Juhee.

Ty jsi…

Seungcheon?

Jsi, že ano?

Ne.

Jsem Hwang Taeyong.

"Jeong Euinam. Osm zločinů…"

Osm?

Krádež, krádež, krádež.

Napadení, vlámání.

"Poslán do věznice Dongbu, za napadení."

Hnusný bastard.

Tak proč mu Yeojin poslala peníze?

Takový kus hnoje.

Béžová ti sluší.

Nemůžu uvěřit, že tu jsem.

To je silné přátelství, ne snad?

Ujistím se,

že ti to splatím.

Takže jak nám můžeš pomoct vydělat, z basy?

Dosin Hightech.

Budou prodávat levně.

Já to věděl, pořád jen lže.

Jejich ceny stoupají, kvůli dceřiné společnosti.

- To je nemožné. - Dojde k divizi.

- Co? - Fakt?

Taeyong svého otce, dost nezná.

Ale já jo.

Hwang Hyeondo…

si zvolí, podle sebe.

Dejte dárky mladého pána, na stůl.

Ceny akcií klesají, kvůli zprávě o divizi.

Zkontroloval jsi obrat?

Většina prodává levně, co se stane?

- Kde je otec? - Ve své pracovně...

Připrav auto. Nejdřív promluvím s otcem.

Ano.

Lee Seungcheone.

Proč jsi tady?

Kvůli dodávce jídla.

Dodávka jídla?

Od téhle chvíle, budu rozvážet já.

Nechci aby tě rodiče,

potkávali.

Když potkáš své rodiče o narozeninách,

budeš zase tím, kým jsi byl dřív.

Hej, neměl bys tady být. Rychle, jdi.

Co je ti? Musím to doručit.

Prostě je polož a běž.

Co je ti?

Taeyongu.

Máme hosta?

Otče.

Lee Seungcheon?

Jsi to ty.

Lee Seungcheon.

Nevyměnili jsme se. Co se děje?

Až domluvíme, zajdi za mnou, Taeyongu.

Ano.

Co se pokazilo?

Měli jsme se vyměnit.

Neříkej mi, že ta babička lhala.

Seungcheone.

Bože, proč...

Zdravím, prezidente Hwangu.

Moje žena, udělala Taeyongovi knedlíčkovou polévku, k narozeninám. Co nadělám?

Tady, Seungcheone.

moonchildkdramas.blogspot.com