Original subtitles

Bože, to je bordel!

Co jim sakra tak dlouho trvá?

Tlačte!

Musíme se protlačit!

- Opatrně. - Pozor!

Co tak vyvádějí? Mají to vyřešit a sejít dolů.

Spadl muž? Co se stalo?

Pracovníci se snažili potlačit protestující, asi se to vymklo kontrole.

Může to zničit náš obchod.

Rychle to vyřešme.

Pane, nejlepší bude, když ho navštívíte osobně.

Tati.

Tati.

Tati!

Tati.

Tati.

Tati.

Tati!

Co se stalo, tati?

Tati. Tati!

Neboj se.

Jsem v pohodě.

Jsi v pohodě? Opravdu, tati?

Jsem v pohodě.

Tati, tati.

Ano, jistě.

Přišel jsem, protože jsem slyšel o otci Seungcheona, a pak jsem

zahlédnul právníka Go.

Byl jsem překvapený, bál jsem se, že ses zranil taky.

Vážně?

Byl jsem tak ve stresu, že jsem říkal "tati."

Omlouvám se, otče.

To je pochopitelné.

Lee Seungcheon a jeho otec.

Jaká smutná náhoda.

Půjdu zpátky do kanceláře. Ty půjdeš domů, co?

Ne, zůstanu tady.

Tady? Proč?

No,

je tu hodně reportérů a lidí.

Pokud zůstanu, pomůže to reputaci společnosti.

Taeyong je vážně ohleduplný.

Dokonce se stará o image společnosti. Změnil se.

- Taky se ti zdá jiný? - Prosím?

Tolik se změnil.

Říkal jsi, že kreslíš naučné knihy,

proč ses takhle zranil?

Nech toho!

- Táta nic neprovedl. - Co? Nežádali jsme od něj peníze.

Měl zůstat sedět a nezpůsobovat takové problémy!

A co ty jsi udělala tak skvělého? Mluv!

Děti, můžete být potichu?

Nedělejte to ještě horší.

Hwang Taeyong?

Hwang Taeyongu, proč jsi pořád tady?

Co je? Potřebujete něco?

Co s ním je? Hej, co tady dělá ten zmetek?

Můžete mi to říct, co byste chtěl?

Zlato.

Ano, tati. Co je?

Seungcheone.

Mrzí mě to.

Zlato.

Zlato.

- Tady, doktore. - Prosím!

Tati.

- Prosím, pomozte. - Tady!

Omlouvám se, připravte ho na intubaci.

Co se děje?

- Zlato. - Tati.

Zlato, nesmíš umřít.

Vydrž to.

- Co budeme dělat? - Mami.

Co bude s tátou?

Tohle je trest.

Co?

Je to trest.

Taeyongu!

Nebesa mě musí trestat.

Za to, že jsem opustil rodinu pro peníze.

Prosím, zachraňte ho. Můžu za to já, mrzí mě to.

Už tu zlatou lžičku nechci.

Půjdu zpátky ke své rodině.

Tak prosím…

Prosím, zachraňte tátu.

Ten kluk Lee Seungcheon, se opozdil.

Musí tu být, před západem slunce.

Co to děláš?

- Co děláš v mém pokoji? - Čekám na tebe.

Nevidíš?

Ty utíkáš z domova?

To je krev? Popral ses?

Co to je?

Není tohle příliš staromódní?

Dej mi to.

Co s tím uděláš? Prodáš to a pronajmeš si pokoj?

Sakra!

Starej se o sebe.

Jak se opovažuješ.

Musím jít.

Uhni!

Co to do něj vjelo?

Kam to jde?

Hej, Hwang Taeyongu. Jak je tátovi?

"Hwang Taeyong?" Vím, kdo jsi.

Díky za starost, ale do toho ti nic není.

Směšný.

Tohle je trest.

Co?

Je to trest.

Je divný.

Určitě cítí zodpovědnost, protože jde o Dosin,

ale asi to přehání.

Tak je to?

Tati.

Operace proběhla dobře, ale uvidíme, až se probere.

Děkuju.

Babičko!

Babičko!

Babičko!

Babičko!

Babičko!

Seungcheone, já nevěděla, že umíš takhle brečet.

Já ne...

Mami.

Táta bude v pořádku, že?

- Nic se nestane? - Samozřejmě, že ne.

Seungcheone, zůstanu s ním, můžeš se vrátit.

Ne, taky zůstanu.

Musíš jít zítra do školy.

Sungah taky zůstane, jen běž.

Ale jsem v pořádku.

No tak.

Dobře.

Bože. Tak moc jsem spěchala...

Mami.

Nosit každou jinou, je nový trend.

Vypadá to hezky.

- Tak já jdu. - Dobře.

Jo, mami.

Nejsme děti.

Udělám večeři pro Seungcheona, neboj se.

Dobře, co mám pak přinést?

Sakra, zase to nesvítí.

Co?

Kdo jsi?

Co… Hwang Taeyong?

Co to...

Seungcheone.

Chtěla jsem ti udělat večeři, ale ty jíš sám?

Bože.

Hej.

Ty brečíš?

- Sungah. - Co?

Jsem Seungcheon, že?

Jsem tvůj bratr

Lee Seungcheon, že jo?

Co je s tebou?

Hej, vzpamatuj se.

Proč brečíš?

- Nebreč, co je? - Sungah.

No tak.

Nebreč.

Seungcheone, bože.

Chci vodu.

- Chceš vodu? - Jo.

Bože.

Hej, kluku. Tak vezmeš si je?

Co?

Co to je?

Co tady

dělám?

Seungcheone.

Řekla jsem, abys zůstal doma, co tady děláš?

Mami.

Seungcheone, co máš s tváří?

Mami.

Mami.

Mami. Mami.

Mami,

chyběla jsi mi.

Ty a táta, jste mi chyběli.

Proto jsem se vrátil.

Seungcheone.

Seungcheone.

Tati. Tati.

Tati, poznáváš mě?

- Jo. - Zlato.

Zlato!

Jsi v pořádku? Zlato.

Jsem v pořádku.

Bože.

Co je? Co se děje?

Tati.

Mami.

- Zlato. - Tati, mrzí mě to.

Tati, mrzí mě to.

Mami.

Babičko!

Babičko.

Babičko!

Babičko!

Hej, ty.

Neměl bys křičet, když jdeš tak pozdě.

Babičko.

Tak jaké to bylo, žít takhle, jeden měsíc?

Chci se vrátit.

Vážně?

Tak ti s tím pomůžu.

Tohle si vezmi. Běž do půlnoci do svého domu,

a dej si jedno jídlo.

Jedno? Ne tři?

Jo, jenom jedno.

Pak se všechno vrátí, tak jak to bylo.

A co Taeyong?

Zapomene na to, že byl Lee Seungcheon

a bude stejný, jako dřív.

Ale co se stalo, se samozřejmě neodstane.

Je to možné?

Proč by nebylo? Máš ještě nějaké otázky?

Pokud ne, uvidíme se za rok.

Až se setkáme,

dostaneš další šanci, vybrat si rodiče.

Ne, už se znova neuvidíme.

Nebudeš to litovat?

Nebudu.

Mladý pane. Mladý pane.

Mladý pane?

Bál jsem se o vás.

Proč se neproberete?

A co máma?

- Cože? - Máma šla ven?

Nechápu.

Co je k snídani?

Chtěl jsem kimchi guláš.

Mladý pane, co je?

Vaše matka je mrtvá.

Rychle se připravte, váš otec čeká.

Mami?

Ano, jsem to já.

To nic, synku.

Mami.

Jsem si jistý,

že jsem měl mámu.

Taeyongu.

Prý jsi byl až do noci, u otce Lee Seungcheona.

Měl by ses učit, místo dělání takových věcí.

Už to nedělej, dobře?

Dobře.

Prý jsi koupil byt.

Dokonalý, pro rodinu o čtyř členech.

Já koupil byt?

Mladý pane?

Beru to.

Správně, udělal jsem to.

Zlato, proč o tom mluvíme?

Proč jsi ho koupil?

Abys pomohl Lee Seungcheonovi?

Proč?

Jen tak, chtěl jsem pomoct.

Cítil jsem, že musím.

Počkat... zase ti vyhrožoval?

Lee Seungcheon a jeho rodiče, ti vyhrožovali?

Vyhrožovali?

Takoví lidi, jsou tu vždycky.

Možná se na tobě chtěli přiživit, Taeyongu.

Nejsou takoví. Znáte vůbec rodiče Seungcheona?

Ne, neznáte.

Tak je nepomlouvejte, když nic neprovedli.

Chudoba není hřích!

Omlouvám se.

Správně, chudoba není hřích.

Je to nemoc.

Je to nemoc, která se dědí z otce na syna.

To je chudoba.

Asi jsem tě přecenil.

O byt jsem se postaral,

takže to je vyřízené.

Odešel jsi, jakobys chtěl utéct z domu.

Tak proč jsi zpátky?

- Strýčku. - Proč nic neděláš?

Braň se, jako včera.

- Tak dělej, parchante. - Strýčku.

Mladý pane.

Je čas, jít do školy.

Už je tolik?

Bav se, Taeyongu.

Uč se pořádně.

Bývalý agent speciálních jednotek, se nezapře.

Jste v pořádku?

Jsem.

Ten byt mě mrzí.

Registrace šla přes právníka Go.

- Protože jste nezletilý. - Munki.

Proč jsem ho koupil?

Co to je?

Proč je mám v kapse?

Bože, moje záda.

Kdo to koupil?

Tohle jsem koupila za první výplatu,

a dávám ti i to, co jsem chtěla.

Seungcheone, když budeš mít starosti, tak si vezmi tu knihu.

Možná ti nedá odpovědi,

ale utěší a povzbudí tě.

P.S.

Hádej, co jsem si pomyslela, když jsem ji otevřela.

"Štěstí, že máš při sobě dobrého člověka."

Juhee!

Juhee.

Nidky nebudeš vědět,

jakou mám radost.

Seungcheone?

Na to je příliš brzo, děcka.

Co je to se světem?

Mějte se hezky.

Omlouvám se, neovládl jsem se.

Chápu.

- Půjdeš do školy? - Přijdu pak.

Běž, přijdeš pozdě.

Tak se uvidíme.

IKDYŽ ZTRATÍŠ VŠECHNO, ZÍSKÁŠ JEDNOHO DOBRÉHO ČLOVĚKA

Lee Seungcheone,

mám radost, že tě znám.

Já taky.

Je to sladké.

Měl bys vědět, že jsi měl štěstí.

Doktor říkal, že nebesa ti pomohla přežít.

Dobře, a kdo tohle koupil?

Ta holka ze včerejška?

Přišla i na tvoje narozeniny, k nám domů.

Na Juhee!

Omlouvám se.

Hele, upřímně.

Co je mezi vámi dvěma?

Nic.

Jasně, poznám to.

- Zlato, Seungcheon má holku? - Ne, tati.

Omlouvám se, dobrý?

Říkám, že nic.

- Tohle je ten pokoj? - Ano, pane.

Pane.

Hej, Lee.

Hezky si tu ležíš po tom, cos mi zničil auto?

Co uděláme s opravou?

- Kolik to bude stát? - Kolik?

100 milionů wonů.

- Cože? - 100 milionů wonů.

Už je to měsíc.

Určitě šel včera za starou paní.

Je to Lee Seungcheon nebo Hwang Taeyong?

Lee Seungcheone!

Lee Seungcheone.

Tys mi řekla Lee Seungcheone?

Proč bych měl být on?

Zezadu jsi vypadal jako on, Hwang Taeyongu.

Moje chyba.

Oh Yeojin.

Asi chceš za každou cenu, mou pozornost.

Ale škoda, ten přístup je dost laciný.

Lee Seungcheon se vrátil k rodičům?

Řekl, že přijde.

A mám rozbité hodinky.

Vcházíme.

Dobré ráno. Ahoj.

Zdravíme vás.

Seungcheone, jak to šlo?

100 milionů wonů?

Jaké auto, potřebuje tak drahou opravu?

To je dost, na nové auto.

Možná je to chyba.

Sakra, prokázat milost? Vážně?

Kvůli vašemu muži, jsme museli zrušit smlouvu.

Prakticky jsme na ulici.

A ještě já, musím prokázat milost?

Pane, naše situace...

Do vaší situace, mi nic není.

Prosím, jednou se smilujte.

My vážně nemáme peníze!

Tak je vydělejte.

Co říkáš? Najdu ti pěkné místo, kde je vyděláš.

Co jí to říkáte?

Tak mi přineste prachy.

Za každý den,

vám přidám 2 miliony, za pronajaté auto.

Proč se mám sakra starat o vaše problémy?

Když mě někdo bude hledat, řekni, že jsem u klienta.

Mějte se dobře, šéfe.

Dva miliony wonů...

Mami, jedna spolužačka dělá v karaoke Cheongdam.

Vlastně mi dala vizitku.

Za den, dostanu milion wonů.

Mám to zkusit?

Zbláznila ses? Ty ses pomátla?

Jak mi tohle můžeš říct?

- Ty jedna... - Tak co uděláme?

- Tak proč jsme tak zadlužení. - Myslíš, že jsem chtěla?

Zkus si žít sama, život není tak snadný.

Tak proč sis vzala muže, jako je táta.

Proč jste si nás pořídili?

Pokud jste měli takhle zápolit,

proč jste to museli udělat i nám?

Mami.

Sungah.

Omlouvám se.

Já ne...

Mami, já...

Nejdeš pozdě? Měla bys jít do práce.

Já taky půjdu.

Sakra.

LEDVINA, JÁTRA PO CELÉ ZEMI, DISKRÉTNĚ

LEDVINA, JÁTRA

Ano.

Škola není problém, Sungah.

Takže chce celou částku?

Fajn.

Co mám dělat?

- Hej, vypadni. - Pane.

- Vypadni. - Podívejte se znova.

Prostě vypadni.

Běž. Běž pryč.

No tak, to není cetka. Jsou pravé.

Pravé stojí 250 milionů wonů.

Jak by si je mohl dovolit školák? Máš bohatého tatíka?

A co když jo? Co když to byl dárek?

Podívejme se na něj.

Co to děláte?

Chtěl jsem to nechat být, protože mám taky syna.

Ale to nepůjde.

Prosím? Policie?

Pane, prosím vás. Jde o tátu.

Je vážně nemocný, potřebuju peníze.

Prosím, pro jednou to nechte být.

Ten zmetek.

Má tolik drahých hodinek,

a přitom o módě neví nic.

Nebudeš to litovat?

Nebudu. Nikdy.

Šla jste na rentgen, že ano?

- Ano. - Zavoláme, až budem mít datum.

Starejte se o své zdraví.

Bude pryč na týden?

Zná pár lidí v Suncheonu.

Půjčí si od nich peníze.

A to potrvá týden?

Nemůže je požádat hned.

Možná bude muset zamést, uklidit,

a tvrdě pracovat.

Mami.

Tohle je něco jiného, než jste slíbili.

Řekl jste, že půlku mi dáte předem.

Nemůžete říct, že zaplatíte 30 milionů.

Viděl jste výsledky testů.

Moje ledviny i játra, jsou zdravé.

Musíte mi zaplatit 50 milionů.

Seungcheone.

No, zdá se, že máte ledvinový kámen.

- Počkej… - Pro 50, musíte být čistá.

Zaplatím vám 30, zbytek dostanete po operaci.

- Počkej. - Kdo jste?

Co to říkáte mé mámě?

Co je to za kreténa?

Co se snažíte mámě udělat?

Mluvte, kde jste?

Řekněte mi to!

Halo? Halo?

Mami.

Kdo je to?

No, Seungcheone.

Co ses snažila udělat?

Prodat orgány?

Vážně jsi to chtěla udělat?

Mami!

Nebyla jistá cesta.

Neviděla jsem jiný způsob,

jak získat peníze...

I tak, jak jsi to mohla udělat?

Nic nedělej a počkej.

- Já se o to postarám. - Co?

Seungcheone, kam jdeš?

Seungcheone!

Seungcheone!

Mrzí mě to.

Jak vám můžu pomoct?

Jdu za prezidentem, Hwang Hyeondo.

Bez schůzky, dovnitř nemůžete.

Říkám, že jdu za prezidentem Hwangem!

- Nemůžete jít dovnitř. - Stačí chvilka!

Zastavte ho.

Lee Seungcheon?

Tati.

Jsi zpátky.

Tati.

- Jo? - Nejsi unavený?

Musíš být unavený, když máš tolik práce.

Co je ti? Dnes se chováš divně.

No, myslela jsem, že bych měla být milejší.

Takže to víš, to je hezký pocit.

Chceš mi něco říct?

Jo.

- Co je? - Tati.

Chci 100 milionů wonů.

100 milionů wonů?

Chceš 100 miilonů wonů?

Najednou jsi přišel a žádáš takovou sumu?

Jsem docela zmatený.

Já je po vás nechci, chci půjčku.

Pak vám je jistě splatím.

Víš,

peníze nejsou něco, co můžeš jen tak půjčit, ikdyž jich máš dost.

Co je na tom těžkého? Nebude to zadarmo.

Máte spoustu peněz.

A můj táta se zranil, když pracoval pro vás.

Neměl byste převzít zodpovědnost?

Mýlíš se.

Dosin měl smlouvu s firmou, která provede demolici,

a tvůj otec pracoval pro ně.

Ale zaplatil jsem za jeho léčbu.

Myslím, že jsem udělal dost.

Co ještě chceš?

Takhle asi velké korporáty mají své zisky.

Ohrozí bezpečí lidí, a pak za jejich život ani nezaplatí.

V poslední době, se spíš používá výraz "partnerská společnost."

"Partnerská?"

Takže vy mi je nepůjčíte?

Pak jsem ztrácel čas.

Půjčím ti je.

Půjčím ti 100 milionů wonů.

Ale řekni mi.

Co mi nabídneš, výměnou za to?

Sebe.

Dám v sázku sebe

a svůj život.

Půjčte mi

ty peníze.

Kéž bys byl můj syn.

Máš kuráž, to uznávám.

Ale je to škoda.

Co můžeš nabídnout ze sebe, nebo ze své rodiny,

je jen chudoba.

A nikdo by neinvestoval své peníze

do chudoby.

Snažíš se pomoct tomu klukovi s piánem, že jo?

Mě neoklameš.

Ty peníze ti nikdy nedám.

Omlouvám se, tati.

Budu to brát tak, že jsi mi ty peníze dal.

Slečno, je čas na jídlo.

Co to děláte?

Všechny je prodám.

Slečno Juhee.

Neříkejte to tátovi, ano?

Co můžeš nabídnout ze sebe, nebo ze své rodiny,

je jen chudoba.

Jsem ráda, že takhle můžu pomoct Seungcheonovi.

Seungcheone…

Tady je 100 milionů wonů, snad ti to přijde vhod.

Oh Yeojin, proč...

Na důvodu nezáleží, vy to potřebujete.

Táta ti je půjčuje, tak ber.

To je dobrý, ber.

Yeojin. Díky. Určitě ti to splatím.

Slibuju ti to.

Hlavu vzhůru, Seungcheone. Jsme přátelé.

Díky, Yeojin.

O ROK POZDĚJI

Tak osvěžující.

- Taeyongu. - Díky.

A pro tebe, Yeojin.

Podívejme se. Už je to doba, Na Juhee.

Já nemyslel, že přijdeš.

Semestr skončil, slyšela jsem, že jste tady.

Aha.

Dongkyungu, nepřijde dnes Seungcheon?

Znovu dělá zkoušky na vysokou, takže dnes nepřijde.

SNU, SNU, SNU.

SKY, SKY, a univerzita v Seoulu.

Byl by zastrašený, kdyby přišel.

Hej.

Nejde o to, že by se styděl, nemá čas.

Zápolí s tím, studuje a zároveň pracuje.

- No já... - Beznadějný.

Takže pořád tolik pracuje.

Nebyli jste si blízcí? Už se nestýkáte?

Co? No, ne.

Lidi, co je to za náladu?

- No tak, vstávejte. - Do toho.

Vstávejte. Víte, co máte říct.

Jasně.

Taeyongu!

Děkujem za pití!

Honem.

Hej, vzpamatuj se. Co děláš?

Máme hodně práce.

Omlouvám se.

Lee Seungcheone, vyzvedni mě v 9.

Lidi, jdeme na karaoke.

- Půjdem na karaoke. - Ještě jedno kolo.

To už stačí.

Seungcheone.

Co?

Já nemyslela, že se ukážeš. Přišel jsi?

Juhee.

Jak se máš?

Co to má být?

- Jsi tady. - Co?

Zavolala jsem ho, aby jsme šli spolu.

Proč byste šli spolu?

- No, žijeme ve stejném... - Ve stejném sousedství.

Minulý rok, jsme začali žít blízko jejího domu.

Vážně?

Proč jsi nám to neřekl?

- Jasně, proč? - Měl jsi nám to říct.

Požádala jsem ho aby přišel, jestli už má po práci.

Brzo se zase takhle sejdeme. Hlavně s tebou, Na Juhee.

Jdeme, Seungcheone.

Bože, cítím opilost.

Zdají se podezřelí.

- Proč? - Možná spolu chodí.

To ne.

Určitě mezi nima něco je.

Tak já půjdu, uvidíme se.

- Co to karaoke? - Kam jdeš?

Přidej se k nám.

Hej, Janggune.

Bože, Taeyongu.

Alespoň jsem ho viděla.

Jen na tom záleží.

- Taeyongu? - Dnes má pršet.

Ne, nemá.

Lidi se dívají, schovej ten deštník.

Dívají se, protože jsi hezká. Nevšímej si jich.

A,

na všechno zapomeň.

Na všechno, kromě mě.

Nech to za sebou.

Na konci roku,

budeme oficiálně zasnoubení.

Neřekl jsi o tom kamarádům?

Zdálo se, že nic neví.

Dongkyung, Jaedon, a taky Juhee.

To je pochopitelné.

Taky už budu opatrnější.

Skoro jsem jim to řekla.

Já tam dojdu.

Sungah? Asi jsi v práci skončila brzo.

Kvůli čemu?

Vítej zpátky.

Jasně, barvila jsem vlasy.

Jsem zpátky, pane.

Ahoj, synku.

- Lee! - Ano, pane.

Ujisti se, že ty pytle budou plné.

- I pytle na odpad, jsou drahé. - Ano, pane.

Vážně je nemotorný.

To je škoda, slečno Jin.

Vy máte na víc.

Hej, opatrně. Transplantace vlasů, stála majlant.

Omlouvám se.

Vítej doma, zlatíčko.

- Slečno Jin. - Ano?

Na co čekáte? Běžte dceři, taky nalít pití.

Jistě.

To nic, není třeba.

Tati, promluvme si.

No...

Co jí zase je?

- Co nejvíc. - Ano, pane.

Sakra, to je otrava.

Jak dlouho ještě?

Nemůže nám rozkazovat, protože mu dlužíme.

Nejsme jeho otroci.

Neuvěřitelné.

Teda, půjčil jsem jim peníze a nechal jsem je tu.

Nemůžu po nich nic chtít?

Tak to dělej, když to neuvidí Seungcheon!

Proč mám při něm chodit po špičkách?

Nechal jsem je tady, protože jsi slíbila, že si vezmeš Hwang Taeyonga.

Ale postupuje to mezi vámi dvěma? Ne.

Tati!

Řeknu ti to znova.

Buď hodný na Lee Seungcheona, jestli chceš Hwang Taeyonga za svého zetě.

I na jeho rodinu.

Proč proboha...

Fajn,

kvůli ní to nechám být.

Už jsem si zaplatil online hodiny.

Hodiny na přípravu na vysokou, asi musím nechat být.

Jak se máš?

Taeyong čeká dole.

Aha.

Jak je na tom Taeyong poslední dobou, doktore?

Je na tom mnohem líp.

Dramaticky líp, než minulý rok.

Vážně? To je skvělé.

Co tvoje bolesti hlavy?

V pořádku, je to mnohem lepší.

Pořád máš problémy s pamětí?

Někdy je to zamlžené.

Ale tak to mají všichni, ne?

Co ten incident před 5...

ne... před 6 lety?

Pořád si to nepamatuješ?

Prosím…

nezabíjej mě.

Nezabíjej mě…

Prosím, nezabíjej mě.

Ne.

Pamatuju si jen, jak jsem prosil o milost.

Ale musím si

ten incident pamatovat?

Ne.

Ale bylo by dobré, kdyby sis vzpomněl a čelil tomu.

A co léky?

Co kdybysme zkusili, vysadit prášky?

Jistě, udělejme to.

Když zhluboka dýchám, je to lepší.

- Vážně? - Ano.

Ah, někdo mi řekl něco podobného, jako vy.

Že když jsem úzkostlivý a nemůžu dýchat,

měl bych zavřít oči,

a pomalu se nadechnout.

Jako louka, po bouřce.

Jako klidné moře.

I já, budu v klidu.

Kdo to byl?

Někdo mi to řekl,

ale nepamatuju si, kdo.

Gratuluju k vašemu novému albu.

Můj táta se omlouvá, že vám negratuluje osobně.

Vím, že má práci.

Ale když vidím, že jsi přišla sama,

asi mi chceš něco říct.

Slyšela jsem o zásnubách.

- Já... - Neboj se, Juhee.

Jsem na tvé straně.

V dnešní době, zasnoubit se a brát se kvůli přání rodičů...

To vážně nedává smysl.

Dělej si co chceš.

Myslím, že to správné.

Madam.

- Madam, máte hosta. - Dobře.

Tu malbu vydražili za 30 bilionů wonů v New Yorku, roku 1982.

Jakou má asi hodnotu, dnes.

Padesát bilionů? Víc?

Nevím, nezajímá mě to.

Ne? Mě to pokaždé fascinuje.

Musí být skvělé, žít jako Hwang Taeyong.

Kdyby jsi mohl tohle všechno vlastnit,

co bys udělal?

Chopil by ses šance, nebo ne?

Proč se ptáš na tak zbytečné otázky?

Jen tak.

Zajímalo mě, co si myslíš o takových domech.

Yeojin, co tě sem přivádí?

Prý jste vydala nové album, přišla jsem vám pogratulovat.

Ahoj, Juhee. Vídáme se často.

To jo.

Dobře, tak si společně dejme čaj.

Ale...

V pohodě. Yeojin, půjdu napřed.

Lee Seungcheon?

Je skvělé, takhle vás vidět.

Ale Yeojin, přišla jsi s kamarádem, který k tobě nepasuje.

Je spíš pomocník, než kamarád.

Aha, pomocník.

Dobře, měla bys zůstat na jídlo, už je to doba.

Připravím to.

Yeojin.

Prosím, neříkej o něm takové věci, před druhými lidmi.

Jsme všichni kamarádi.

Proč? Protože jsem řekla, že je můj pomocník?

Proč tě to zajímá?

Je to protože jsi mu půjčila 100 milionů wonů?

Yeojin, nechovej se tak.

Když jsme byly mladší, respektovala jsi druhé.

Pořád si pamatuju, jak milá, jsi byla na Naru.

Co ty víš?

Řeknu ti něco, co nevíš.

Lee Seungcheon a já nežijeme v jednom sousedství, to je lež.

Žije u mě. Stejně tak, jako Jeong Nara.

Co?

Neřekl ti to, co?

Asi ti ani neřekl, že si ode mě půjčil peníze.

Prober se, Na Juhee.

Udělal by pro peníze cokoliv.

Nemá hanbu ani hrdost, když jde o prachy.

Jo, má pravdu.

Opravdu jsem lhal,

a bydlím v domě Oh Yeojin.

Nemám hanbu ani hrdost.

Seungcheone.

Styděl jsem se, říct ti to.

Nechtěl jsem, abys viděla mou ubohost.

Tak jsem lhal.

Protože tě mám rád.

Omlouvám se, Juhee.

Seungcheone.

Seungcheone.

Seungcheone! Seungcheone!

Oh Yeojin, tvoje žárlivost způsobila velký problém.

Pamatuj si. Dnes jsi dala Juhee a Lee Seungcheona zase dohromady.

To ti nikdy neodpustím.

Seungcheone! Seungcheone!

Takhle nemůžeš odejít.

Co je na tom?

Juhee.

Proto jsi mě ignoroval?

Nebral jsi mi telefon a sám jsi taky nezavolal.

Omlouvám se, Juhee.

Omluva nestačí.

Netušíš jak mě to štvalo, ty blázne.

Juhee, já…

Hrozně jsi mi chyběla.

Tak moc, jsem chtěl

slyšet tvůj hlas...

Mám tě ráda.

Mám tě ráda, Seungcheone.

Už od první chvíle, kdy jsme se poznali,

tě mám ráda.

Moc jsem ti to chtěla říct.

Oh, dobrá rána.

Dobrá rána.

Dokonce máš titul, kdy si najdeš práci?

To znamená,

že mu dáš místo ve společnosti?

To nic, Youngshin.

Nechci být parazit,

který využije konexe.

Dobrá rána.

Není to tak, Hyeondo?

Zastav se, zmetku!

Dnes tě určitě zabiju.

Tati, prosím tě.

Tak už neutíkej. Zabiju tě!

- Rychle toho spratka doběhněte. - Prosím.

Radši hned pojď sem!

Slyšeli jste to?

Syn prezidenta Na, způsobil problém.

Jasně, ví to.

Co uděláš s jeho investicí?

Bože.

Pořád přemýšlím.

Bože, Juhee. Tak jsi vyrostla, málem jsem tě nepoznal.

Yeojin se brzo vrátí, můžeš počkat v jejím pokoji.

Dobře.

Je divné, že přišla sem.

Jsi tady, zlatíčko?

Jak se ti to líbí? Tady vidíš na sousedy nejlíp.

Vím, že jsi mě nezavolala kvůli výhledu.

- O co jde? - Já myslela, že budeš zvědavý.

Kvůli čemu?

Však víš, už jsi zapomněl?

Zlatá lžička, která z tebe udělala boháče.

Yeojin?

Hwang Taeyongu, co tady děláš?

Šel jsem za Lee Seungcheonem, a prý jsi tady.

Proč jsi za ním přišel?

To nemusíš vědět.

No jasně.

Podívej se na její vkus.

Přesně

jako Oh Yeojin.

Nesahej na cizí věci.

Hej, nech to.

Co to

je?

Já to věděl, taky jsi použila zlatou lžičku.

Byla jsi Jeong Nara, že jo?

Ty jsi poslala video policii.

Ty jsi mi napsala.

Vážně jsi to udělala?

Jo, byla jsem to já.

Poslala jsem to z tátova předplaceného mobilu.

Abych tě poznala, Lee Seungcheone.

- Co? - A zjistila jsem,

jak moc chceš žít jako Hwang Taeyong.

Ale nečekala jsem, že se vrátíš k rodině.

No, budeš mít další šanci.

Zase budeš chtít žít jako Hwang Taeyong, že?

Ne, nebudu.

S mámou, tátou, ségrou a Juhee,

budu žít jako Lee Seungcheon.

To je mé jméno, má rodina,

a ta, kterou miluju.

Nikdo ti nebrání.

O tom rozhodneš sám.

Takže,

už asi zlatou lžičku nepotřebuješ.

Ne!

Co jsi to udělala?

překlad: moonchild