Original subtitles

- Dnes jsem mluvil s panem Georgem. - Co říkal?

- Myslí, že je to málo. - Řekl jsem vše, co vím.

Všechno. Fakta, kódy, jména…

Ano, pane Kilpine, to on ví. Dostanete nízký trest.

- Půjdu do kriminálu? - Do lehčího vězení s dozorem.

- Je to vymyšlené. - Někdo mě tam zabije.

Jen jak se na mě dívají tady. A ta nehoda v kuchyni…

Pana George zajímá, jestli nevíte o skladu zbraní.

O výrobě bomb nebo tak…

- Vím o zbraních ukrytých u Kentu. - Ano?

- Ano. - Najdete je?

- Určitě. - To stačí.

Bude rozdíl mezi pěti lety a ničím.

- Co mám dělat? - O mně nemluvte.

Vy si musíte získat důvěru. Počkejte asi tak hodinu.

Pak zavolejte ředitele vězení, ten potom zavolá soudce.

- A pomůže mi to? - Určitě.

- Co říkal? - No jo!

Pryč s bohatstvím

- O nejlepší jste přišli. - Tak mluv.

No, já vesloval až do šesti na Temži.

- Kdepak. - A jak to víš?

- Viděl jsi něco? - V devatenáctce si klidně pěstujou trávu

- za oknem. - Jo, fakt?

- Nebo petúnie. - Na to, že jsme tu dva týdny,

24 hodin denně, jsme toho moc nevypátrali.

- Hoď sebou, ať stihneš nakoupit. - Kdepak, jdu na akci s Allisonem.

- O tom nic nevím. - Mám vyzvednout Jimmyho Kilpina

- z místní věznice. - Toho mladýho udavače?

- Jo, toho. - Kam pojedete? Za šéfem?

Jedeme vykopat nějaký zbraně, bomby a tak.

- Co ta stručnost? - Zbraně, bomby, a tak.

On tedy konečně žvanil, že jo?

- Jo, zazpíval z ledu. - Co v tom je?

- Džem. - Jahody?

Maliny.

- Kdo jede kromě Allisona? - Já, Allison, pár chlapů.

Dodávka. Krumpáče, lopaty, kleště a takový krámy.

Hezkej den, že jo?

- Máš přesčasy? - Jo, vtípky.

Čeká mi mrně, krmím další krk.

- Hodí se všechno. - Já mám jen jeden, a nejde mi to.

- Ale jak je velký? - Kdo to řekl?

- Ztráta času. Ví to starej George? - Ví, brácho, jdeme balit.

Stav se někdy, Rayi, June tě ráda uvidí.

To všechny…

- Měj se. - Ahoj.

Jo, měj se. Jaká je?

June? Tvůj typ ne…

- Proč ne? - No, je milá, hezká,

inteligentní osobnost…

- Máš klíče? - Otevři.

2-8, hlaste se ústředí.

- A kudy teď? - Tam vzadu.

Tak, chlapi, jdeme.

- Alane, oznam jim, že jsme tady. - Hned, pane.

- Určitě jsme tu správně? - Určitě.

K zemi!

9-6 pro ústředí! Sakra, dělej!

- Slyším, 9-6. - Přepadli nás!

Vstávej!

Ty?

- Proč? - Jdu pro tebe, Jimmy.

Ulriko!

- Vstaneš? - Pokusím se.

Fajn, pomozte mu.

- Proč mě chcete? - Hádej.

Ať mi potvrdí vrtulník. A potřebuji taky pohotovostní jednotku.

A zátarasy a psovody.

Běž…

Běž!

- 4-5. Slyšíte, 4-5? - Jo, 4-5.

Operace Ježíš začala. Je několik zraněných. S Alfou 1 se sejdete na kótě

325/663.

- Máš to? - Jasně, jedeme.

4-5, konec.

- Jeden mrtvý a dva ranění. - Kilpin?

Je pryč, ale zdá se, že jednoho dostali.

Vy jděte po jejich stopě. Tak pohyb!

- A co vy? - Byl jsem v autě na cestě.

- Brzy budeš v nemocnici, Robbie. - Dívka… s nimi… dívka…

- Vedla je dívka. - Poznal jsi ji?

- Byla… - Jen klid, šetři síly.

Hledej! Tak běž!

Běž!

Snad to stihnou.

Počkej.

Cigaretu.

Chceš něco?

Bůh s tebou.

No tak, mizíme!

- Necháš ho tady? - Musím.

Už skončil.

- Cook? - Ano.

Reynolds a Allison jsou na tom zle.

- A co Kilpin? - Je pryč.

- Podle počtu nábojů jich bylo 5 nebo 6. - Devítky.

Byla tam dívka, a zdá se, že mají zraněného.

- Holka? - Chci je rychle. Plné nasazení.

Nezůstane kámen na kameni, jasné?

Rozumím, pane.

Měl moc dobrej flek, než potkal mě.

- 26… - Zajdeš k němu domů?

Někdo musí.

Běž!

Sakra, jeď!

Pořád se mě na něco ptali. Furt a furt.

Nenechali mě spát. No, znáš to…

- Já za to nemůžu. - Měl jsi výcvik.

- Zatčení je risk. - Překroutili všechno, co jsem řekl.

Kdybys mlčel, nemohli nic překroutit.

- Co se mnou chcete dělat? - Skončíme tam, kde začal soud.

Rayi, překvapil jsi mě.

Měl jsi zavolat. Aspoň tě mám jen pro sebe.

- Cook je v práci. - Já vím.

- Co říkáš? - Krása.

Lháři. Včera večer jsem se na sebe dívala ve vaně.

Jsem jako slon. Jsem daleko tlustší, než když jsem měla Danyho.

Dáš si tu oběd? Vidíš, co dělám?

Plním ledničku tím, co má Cooky rád.

Má pořád hlad, ale neumí si sám nic udělat.

A proto mu tentokrát všechno připravím i s návodem.

Co je?

Posaď se.

No tak, co je?

- Cooky… - Průšvih?

- Je to horší. - Je raněn?

Ne… Nevěřím tomu.

- No, víš… - Ne, nechci nic slyšet.

Nic neříkej. Jdi pryč. To není pravda!

Nechci nic vědět! Jdi pryč!

To ty! Tys ho k tomu přemluvil!

Víc peněz! Větší příležitost! Ty grázle!

Grázle!

Tobě je to fuk! Ty nikoho nemáš! Tři děti a ženu…

Ty si klidně můžeš hrát až do konce svýho sobeckýho života na kovboje!

- Měl se vrátit sem? - A zítra zase k soudu.

- Smím si to tu prohlédnout? - Jen do toho.

- Znal jste ho? - Ani ne.

- Jen jsem na něj dohlížel u soudu. - Měl kamarády?

Pane Bodie, když potopíte svoje spoluviníky,

tak moc populární nejste.

Tak se zeptám jinak. Nepřátele?

- Třeba oddělení E. - Někdo mu ten vzkaz předal.

- Kdo? Jak? - A co u soudu?

Berme, že spíš ne. Máte nápad?

Šuškanda je i tady. Včera měl návštěvu.

- Advokát. Je to běžné? - Mluvil jste s ním?

Ne, on odejde a já zůstanu.

Netušíte, o čem mluvili? A jak se jmenuje?

- Hockley. - Co? Tim Hockley?

- Přesně tak. - Ochránce bezbranných.

Každopádně to Jimmyho k něčemu popohnalo.

Sbohem.

Takže vy nic nevíte. Museli ho donutit.

- Je to hrůza. - To ano.

Co kdybych nabídl odměnu? Značnou odměnu.

Z celé země vám budou volat jen chytráci a blázni.

- Jo, ale pomohlo by to? - To těžko.

Řekl bych, jestli se neurazíte, pane Cowley,

že podceňujete kupní sílu libry.

Překlad by zněl: Každý je podplatitelný.

- Věříte tomu? - Ne.

Ale otec ano.

Akcie za 15 milionů, finanční rezervy 120 milionů,

70 tisíc akcionářů, 38 tisíc zaměstnanců,

2 miliony čtverečních metrů ve skladech.

No jo. Nemohu s vámi souhlasit.

Pane Kilpine, nechápete to. Jimmy patří ke generaci,

která protestuje proti majetnictví. Proti bohatství a výsadám.

Co je k smíchu?

Jediná špína, kterou kdy viděl, bylo bahno na hřišti v Eatonu.

Není si tím úplně jistý, ale trochu tomu věří.

Ano? Jo…

Dobře. Omluvte mě, prosím.

Všechno? Ano! Ne…

- Jen plýtváte časem. - Ano?

Tři postřelení jen kvůli Jimmymu.

Když to vidíte takhle, tak ano.

- Chcete? - Ne, díky.

- Proč ho chtěli? - Sebrali nám ho pod nosem.

To je věc. Po celém světě toho budou plné noviny.

Je to další facka právu a pořádku.

Můj otec nic nepřipustí.

Neotřesitelnost libry. Chápete?

Jak se kluk, jako Jimmy, mohl zaplést s teroristy?

Narušení z hojnosti. Když táta dělá večírky,

vždy tvoří polovinu hostů sluhové práva.

Soudci, samosoudci, advokáti.

Snad usoudil, že právo je výsadou bohatých.

Nevěřím, že postřelení tří mužů na poli v neděli dopoledne

nějak pomůže jeho případu.

- Reynolds. - Kdy?

Je to dvacet minut. Při operaci.

- Co Allison? - V kritickém stavu.

- Nechtěl bys psa? - Co?

Zlatý labrador. Cookovi ho mají.

Chtějí ho utratit.

Bezva.

Jo, paráda.

Pěknej den pro piknik.

- Dotkneš se ho a… - Já vím.

A každej právník se na tobě úžasně vyřádí.

Jamesi Kilpine, jsi tu obviněn z toho,

že jsi v průběhu dubna pod pohnutkou zcela jasné odměny

svědčil proti spoluobžalovaným a udal mnoho svých přátel

a spolubojovníků. V důsledku toho obdrží tvoji bývalí přátelé

vyšší tresty, než by jinak dostali.

Co řekneš, Jamesi Kilpine? Vinen?

Či nevinen?

Jste blázni. Všichni, jak jste tady!

Odpověz! Vinen či nevinen?

Vy nejste soud!

Vážená poroto, protože tento případ přitáhl velkou pozornost veřejnosti,

rád bych vám připomněl, že musíte věnovat pozornost

jen tomuto soudu a nenechat se nijak ovlivnit.

Jsem si jist, že splníte svou povinnost.

Ty jsi cvok. Jsi naprostý cvok!

Uvězněný nebude ve svém vlastním zájmu mluvit.

Dovolte, blahorodí, ráda bych se ujala obžaloby.

- Pan Hockley? - Ano.

- Neradi obtěžujeme v neděli. - Vím, co je za den.

- Jsme důstojníci z CI5. - Upřímnou soustrast.

- Smíme dál, pane? - Na chodbě není soukromí.

Už jste slyšel zprávu o Jimmym Kilpinovi?

- V autorádiu. - Byl to váš klient, že jo?

- Obhajoval jste ho, že? - Rodinný obhájce, že jo?

Řekněte mi něco, co nevím.

Věděl jste, že dnes proběhne tahle akce?

- To je velmi vážná otázka. - Taky se nesmějeme.

Tři postřelení. Dva mrtví.

Jeden v kritickém stavu. To je směšné, jo?

- Ne. - Byl jste včera za Kilpinem?

Ano. Aha, tak vy to spojujete.

Jo. Je to logické, nemyslíte?

Viděl jste ho ve 3 a ve 4 byl u ředitele vězení.

Jackie!

Budeme mít svědka. Jen pro jistotu.

Mohla bys být tady, než pánové odejdou?

- Co jste říkal? - Ptám se,

- proč jste byl včera za Kilpinem. - Bál se, že se soudce zeptá,

jestli dostává nejlepší rady. Klasická obava.

- Uklidnil jsem ho? - Všechno?

- Vše. - Na vaši radu svědčil proti společníkům.

- Bez komentáře. - Co s ním bude?

- Nevím víc než vy. - Měli vykopat zbraně.

- Vážně? - Jo, vážně.

- Zdá se, že je někdo práskl. - Jo, kdopak asi?

Vy byste to zvládl, ne?

S jeho důvěrou a tak…

Myslím, že jste zašel daleko.

- No, zdá se, že to byl hezkej piknik. - Nádherný.

- Děláte v právnickém středisku? - Ano, stále.

A to zaplatilo Porsche a tohle…

Prohlédněte si má daňová přiznání, pokud jste to už neudělali.

- Marcuse, Lao Tze, Hegel… - Ve volném čase čtu, to snad smím.

Jistě, ano.

- To znáte? - Trochu.

Já taky. Někde tu píšou, že…

zabít genocidního policistu je vlastně svatý čin. Co vy na to?

Podle toho, co je to „svatý“.

Chtěl bych, aby ses podíval na pár fotek, Robbie.

Podívej se, jestli nepoznáš tu dívku, ano?

- Ne. - Co tahle?

Ne.

- Viděl jsi dobře? - Ne.

To je ona.

- Jistě? - Ten obličej nezapomenu.

Judy Wynansová, je z Anglie. Teď si říká Ulrika Herzlová.

Soukromá škola. Dvoujazyčná studia ve Švýcarsku.

Podle našich informací pracuje v Německu.

Možná účast při diplomatické přestřelce v Haagu.

- Nespletl ses? - Ne, určitě ne.

Ten kluk měl strach. Nechtěl s nima jít.

Nedivím se.

Jak dopadl Cook, pane?

- Reynolds? - Ten se ani neprobral.

Tak mladý. Jen o pár let mladší než já.

Členové poroty, souhlasíte s rozsudkem?

- Ano. - Tak tedy,

shledali jste, že je vězeň James Kilpin vinen či nevinen?

- Vinen, blahorodí. - Vězni, byl jsi soudem uznán vinným.

Chceš říct něco, proč by soud neměl dát průchod rozsudku podle zákona?

Vy jste blázni. Cvoci!

- Co myslíte, že děláte? - Jamesi Kilpine.

Porota složená z tvých bývalých přátel tě shledala vinným.

S tímto verdiktem se plně ztotožňuji.

Nemám však v úmyslu plýtvat tady slovy.

Co nyní musím udělat, je vynést nad tebou rozsudek.

Budeš popraven, přesně tak, jak nám to ukládá zákon.

Amen.

- Smrt? - A cos čekal?

- Vy mě chcete zabít? - Ne, zabít ne.

Popravit.

Tvé svědectví přidalo 50 let trestů našim přátelům.

Připravils je o 50 let života.

A my ti to uděláme taky.

To je fér, ne?

Příliš dlouho jsme snášeli násilí tohoto systému.

Právní systém v této zemi je jen výsměchem slovu „spravedlnost“.

Zákon ochraňuje celosvětové zločince.

Velké podniky. Nadnárodní koncerny.

Bohaté, mocné. Zákon nemá se spravedlností nic společného.

Soudy stojí a udržují se jen díky lžím.

Vláda lže. Buržoazie lže.

Noviny lžou. Rodiče lžou.

Všichni jen pořád lžou.

Odstranili jsme práskače. Vašeho ceněného Ježíše.

Byl jako nádor. Organizovaný militantní boj a organizovaný

terorismus jdou bok po boku.

To je naše taktika.

A tak dál a dál a dál…

- Přímej útok na právní systém. - Ano, Doyle.

Včetně obvyklých hrubých nadávek policii a samozřejmě taky nám.

To, co se stalo soudci Montefiorimu, nebylo náhodné.

Vůbec ne. Pak vyhrožovali porotci u případu vraha Whitemana.

Potom slavný právník záhadně odmítl obhajovat svého klienta.

Zdánlivě nervové zhroucení.

Úředník soudu ve Westminsteru spáchal sebevraždu.

- Vyjasňuje se to. - Svrhněte právní systém…

- A je tu cesta k anarchii. - Kdo řekl: „Nehas, co tě nepálí…“?

Mně se to stát nemůže.

Když jsem chodila do školy, měla jsem malého králíka.

Směli jsme brát do školy zvířátka.

Králíky, morčata, myši.

Měl jméno Lenin. Ale ředitelka

chtěla, aby to byl Winston.

Nešlo to. Měla jsem ho ráda, jen když byl Lenin.

Co se s ním stalo?

- Kolik ti bylo? - 9-10.

- Hele, otec vypsal odměnu. - Ano?

- Bylo to v rádiu. - Ano.

Proč mě držíte? Vezměte prachy.

- Nebezpečí. - Nebezpečí?

Ani drogy tak nevzrušujou.

Je to 250 tisíc liber!

Za to můžete mít zbraní a bomb, co chcete.

Mířit na člověka zbraní

je nejlepší sexuální vzrušení.

Ne, druhé nejlepší. Nejlepší je zabít.

Slyšela jsi? Mohli byste mít bomby, náboje a zbraně.

Moc toho nevíš, co? Za jídlo platíš,

ne za zbraně. Ty dostaneš zadarmo.

Chceš 12 samopalů? O co jde?

Chceš maso nebo chleba? To je jiný.

Dobře. Udělala sis čas?

Co mi zbylo?

- Děláš dva dny týdně? - Pro čisté svědomí.

Mlíko?

Tenkrát před třemi lety….

… ses nějak zamotala s drogama.

Policejní počítač ti to řekne.

Nevyzvídám, jen sleduju každou stopu, která by vedla k Jimmyho přátelům.

- K rodinám a tak. - Měla jsem přítele.

Patřil k lidem, kteří jeli v drogách.

Brala jsem je jen o víkendech. Chytli nás.

- A? - Táta zajistil dobrého právníka.

Pak umřela matka a já byla pod emocionálním tlakem.

- Zbytek si domyslíš. - Jo, podmíněnej trest.

Teď jsi čistá?

- To je co? - Někdy si dám trávu.

- Jimmy taky? - Ne.

On dělal studentské demonstrace. Profesionál.

- Řídil auta. - Šla jsi někdy s ním?

Nejsem pitomá. Ani s protitetanovkou bych s nima nešla.

- Zvláštní povahy. - Jo.

Velmi zvláštní. Fakt ho chceš dostat?

Moc.

- Znáš někoho, kdo ho odvezl? - Jo, pár jo.

Hele, byl revolucionář, nebo bohatej chudák?

Jen dítě…

- Jako ty? - Popelář.

- Po infarktu. - Popelář?

Při infarktu se třídní rozdíly smazávají.

- Jakou má Jimmy šanci? - Chceš diplomatickou odpověď, nebo pravdu?

Jo, já vím.

- Tak pojď. - Ne!

Pojď!

Ne!

Chceš zavázat oči? Máš poslední přání?

Potkáme se v pekle!

To je možné.

Obálku s fotkama, které by vás, myslím, mohly zajímat.

Nechám je tu tak jako tak.

Napřed je krmili tarantulíma vajíčkama.

Když to nefungovalo, tak je zkusili nonstop krmit populární hudbou.

- Pouštěli to krysám? - Jo.

Byl to rock, disco, punk, celá hitparáda.

- Co bylo pak? - Stali se gay.

- Klec teplejch krys. - Fakt, přísahám.

- Nevěříš mi. - Dobrej fór.

No fakt, byli homosexuální.

Popravili Kilpina. Oprátka.

Tomu se říká vzít zákon do vlastních rukou.

Chvilku to byli na vážkách, co?

Je to vždycky takové zadostiučinění, porazit Myerse.

- Rád vyhráváte. - Jistě.

Žena za volantem…

- 5 liber, že nezaparkuje. - Kdyby šlo o 5 pencí, prosím.

Ne. Když ji vidím, tak určitě ne.

Ani za tisíc let.

- Byli jsme u okna. - Co se stalo?

- Musela narazit do toho auta na ní. - A na kterou stranu jela?

- Prosím? - K vám, nebo pryč?

Já bych řekl, že ano. Bylo pryč.

- Takže stáli u sebe? - Myslím, je to důležité?

Mohlo by. Viděl jste ten druhý vůz?

Stál jsem u okna jen chvilku a před tím bylo soudní jednání.

Děkuji za pomoc. No?

- Našli Jimmyho Kilpina. - Další tvrdý úder našemu

- právnímu systému. - Jo.

Podle stop tu byla tři auta.

- Další dva mobilní nosiče bomb. - Prověřte to.

- Myslíte soudy? - Nejvyšší soud, advokátní komoru.

A všechny soudní budovy v zemi, co?

- Řekněme v okruhu padesáti mil. - Dobře, že zatím nikde nevybuchla

- další nálož. - Aspoň, že máme něco.

Porozhlédněte se tu, třeba nám to pomůže.

Jo.

Stůj.

- Co je? - Hele.

- Má tam zlatou cihlu, či co? - Pěknej kluk, co?

Jo, je jako ty.

Stejný vlasy.

Oči taky.

Zdvojnásobím odměnu za informaci vedoucí k zatčení.

Dám půl milionu.

Nejsou tak oddaní, že?

Pane Kilpine, peníze nevyřeší všechny starosti.

Vyřeší jich víc, než jich vyřešíte vy.

A právě tady vznikl váš problém.

- Co? - Kdybyste patřili do střední vrstvy,

tak se to nestalo.

Jimmy by neměl proti čemu revoltovat.

- A vy byste necítil vinu. - Cowley.

Můj otec nikdy neměl v bance ani 5 liber.

On se cítil vinen.

A byl vinen.

- Dobrý fotky, viď, Jayi. - Jo, to je.

Je fakt fotogenickej.

Dobře, to stačí. Mám být dojat?

- Záleží… jak jste chytrej. - Na čem?

- Co bylo s vaším telefonem. - Byl jsem zrovna venku.

Tak vy jste byl venku. Pusť mu to.

Řeknu to jen jednou. Jsem v telefonní budce u nejvyššího soudu.

Mám tu obálku s fotkama, které by vás, myslím, mohly zajímat.

- To mám být já? - Jo.

To může být kačer Donald i Mao Ce Tung.

- Já tam jasně slyšel vás. - Jo, já taky.

- Možná. - Jo, v laboratoři si s tím pohrajou.

Potlačí šup, vytáhnou basy, utlumí ulici.

- Bude to super. - Jinými slovy

vyrobeno ve Velké Británii. Starý dobrý podraz?

Jistě. Jimmyho taky někdo podrazil.

Bohatej chudáček se bál o tatínkovy peníze,

a teď visí na provaze.

Jo. Na vašem místě, Time,

- sednu na kolo a začnu šlapat. - Jo.

Bude lepší pro všechny, když pojedete.

- Nevím, jestli vám mám věřit. - No jo.

Ještě než zamhouříme oči, Hockley, máme otázku.

No jo, Ulrika a její hoši. Kde jsou?

- Myslíte, že to vím? - Jo.

- Netuším. - Ale…

- Neřekli mi to. - Už připustil, že je zná.

Jo, a je po úkolu, že ano?

- Patrně. - Co teď? Hurá pryč?

- Patrně. - Jak?

- Opakuji, já nevím. - Přemýšlejte.

- Zbytečné. - No?

Prodejna levných letenek. Trans Asiatic v Gerrard Street.

- Možná si tam koupí letenky. - Hodnej.

Mohl byste se podívat, zda není postrádán nebo ukraden vůz s poznávací značkou

GUL-748L? Je to typ Ford Cortina.

- Současný typ? - Je asi z poloviny sedmdesátých let.

- Z roku 1977. - Auto bylo nahlášeno

jako postrádané minulé úterý.

Nebyl to Ford ale Citroën.

Tak, Alex, pyrotechniky.

Našli druhou bombu. Na Fleet Street.

- U nejvyššího soudu? - Přesně tak.

- Zbývá jedna. - Jedeme.

- Tamhle. - Večer letí do Amsterdamu.

- Co chcete dělat? - Čas letí.

- Sebrat a začít s výslechem. - Ale kde jsou její komplicové?

Nebudou ozbrojený. Na rentgen je spoleh.

Tak je sebereme. Jestli jsou tu všichni,

- tak se nám ukážou. - Nechte to na mně.

Promiňte, slečno, letíte v 17 do Amsterdamu?

- Ano. - Máte palubenku?

- Jo. - Jaké číslo?

- 598. - Jaké zavazadlo máte?

- Hnědé. Tašku. - Lituji, ale vaše taška se otevřela,

můžete ji prohlédnout. Pojišťovna to uhradí.

- Hned? - Přece nechcete zdržet letadlo, že?

Vy také, pane, prosím.

Můžeme.

Tak co je?

Ulriko Herzlová, alias Judy Wynansová, jste zatčena.

- Přítel taky. - Půjdeme.

Už je máme. Snadno.

- Teď musíme najít třetí bombu. - Proč jste mě zatknuli?

- To se dozvíte. - Ulrika Herzlová.

Člověk každý den nepotká skutečnou hvězdu, že?

Možná jsme měli použít salonek pro hosty.

- Řeknete nám, kde jsou ty tři auta? - To řekne čas.

Tajemná. Moc tajemná.

- Chceme to vědět. - Víme o těch bombách.

- A odkud? - Zabijí moc lidí.

Děti přijdou o oči, ruce a nohy.

- To chcete? - Jo.

- Nepomůže vám to. - Nám ne, ale ostatním.

Dnes Anglie, zítra Německo. Francie, Holandsko.

Stačí rok, a v celé Evropě nebude jediný soud.

- Pane. - Jak to jde?

Nijak.

- Tvrdá? - Jo.

Bomba ve Fleet Street byla načasována na pátou hodinu.

Předpokládám, že ta poslední taky, takže máme jen hodinu a půl.

- Má výbornej výcvik. - Není tam rtěnka ani hřeben.

Jo, bez nicotností. Součást kultu odosobnění.

50, možná 100 ohrožených životů, a my nemůžeme nic dělat!

- Jsou v tý místnosti hodiny? - Ne.

- Máš nápad? - Vrátíme jí hodinky s časem

posunutým o hodinu napřed.

- A když budou čtyři… - Bude na nich pět.

Jo. A v pět hodin by měla bouchnout poslední bomba.

Mohla, říkám, mohla by se uvolnit.

Vylepšíme to, vejdu tam s tím, že vybouchla.

- Dobře. - Hodina je moc, stačí 40 minut.

- Ty si taky změň čas. - V hlášeních taky budou říkat náš čas?

To zařídím, zajdu na letištní policii.

- Řekni Bodiemu, o co jde. - Jo.

Odpočinek? Georgi, přines čaj.

- Dostanu taky? - Myslel jsem, že čaj nepijete.

A taky jsem nesehnal jed.

- Chci si zavolat. - Až později.

- Kdy. - Později.

A nechci žádný poučování o vašich právech. Tady…

Koukněte se na to.

- Mám to spočítat? - Jo, proč ne?

Při zábavě čas letí.

- To je pro mě? - Je s cukrem.

Dej mi napít.

Jeden z nich je Strom. Divný, co?

- Ale zase mluví. - Lžete.

- Dobře, neříkají mu Strom a nemluví. - Nenaletím na takový starý trik.

Tak prima, to mě těší.

- Co říkal? - Byl spojkou Tima Hockleyho.

Toho advokáta.

- To je zajímavý. - Věděla jste, že vybouchnul jen jeden

z vašich karavanů? Věděla?

- Nevěřím vám. - Jo.

- Dnes mají pyrotechnici fofr. - Letadlo společnosti Mamot

linka 00124 do Panamy odlétá v 17 hodin.

- Proč mě neobžalujete? - Ještě jsem nepotkal nikoho,

kdo by chtěl být tak rychle zavřenej.

- Dobře. - Dokdy budeme čekat?

- Ještě 5 minut. - A skočí na to?

Když ne, tak… Nechci na to pomyslet.

Letadlo společnosti British Airways, linka CY130 odlétá v 17:30

do Tenerife. Cestující, hlaste se, prosím, u vchodu číslo 502.

- Co je to? - Řetízek.

- Někoho, koho jsem znal. - Zeny?

Ne.

- Proč soudy? - Je to nejslabší článek.

Anglický právní systém je hypokritický.

Ukopeš stařenku k smrti, kluku, dostaneš na zadek.

Ale když poškodíš nějaký majetek, zapálíš Rolls-Royce,

rozbiješ pár oken…

- Kdy to bylo? - Chvíli po páté.

- Jsou ranění? - 5 mrtvých a 30 zraněných.

- To je vaše práce! - Vážně?

Jo, vážně! Která je vaše?

- Earl’s Court, Fleet Street? - Ryton Square u městského soudu.

Cowley. Je to Ryton Square někde u městského soudu.

Nevyšlo to. Tvoje hodinky jdou totiž napřed.

- A letištní hlášení? - Když jsi hodná, řeknou všechno.

Jo, fajn.

Půjdu k tomu jen s háčkem a dráty.

- Dobrý. - No jak myslíš.

Střílím!

Kleště.

Dík.

Můj bože…

www.Titulky.com