Original subtitles

K zadnímu vchodu.

Pak pro mě přijeď.

Haló? Kdo je tam?

Kdo to je?

Ahmede!

Nedotknutelní

Kulturní atašé. Oficiální kulturní vrah.

- Nemáme nejmenší důkaz. - Musel to být Rahad, Sire Johne.

Je to jeho styl. A víme, že opouštěl vyslanectví přibližně ve stejnou dobu.

Znám zprávu, Cowley. Souhlasím s vámi.

Byl to bez pochyby on, ale nemáme důkaz.

- Musíte mít důkaz, abyste ho vyhostili? - Aspoň něco.

Oficiální hledisko říká, že nechceme narušit současný vztah

- mezi našimi zeměmi. - Bude zabíjet dál.

Vraždit takzvané nepřátele státu.

Zvláštní oddělení ho sleduje. Předpokládám…

- Ano? - Promiňte, Sire Johne,

je tady pan Rahad. Vím, že s vámi nemá schůzku,

ale trvá na tom, že vás musí vidět. Prý to velmi spěchá.

Ať vejde.

- Že by se přišel udat sám? - Kdo ví?

Pan Rahad, Sire.

Sire Johne, omlouvám se, že jsem trval na přijetí,

ale tato záležitost nesnese odkladu,

Jistě. To je pan Cowley.

- Pane Rahade. - Pane Cowley.

Slyšel jsem o vás. Jste mnohem menší, než jsem myslel.

To Jindřich Osmý také. Raději vás opustím.

Ne, kdepak, zůstaňte, pane Cowley.

Tohle se vás týká. Musím vyslovit nejostřejší protest.

- Proti čemu? - Proti faktu, že jsem sledován.

- To snad ne. - Ne, nezkoušejte to popírat, Sire Johne.

- Tohle dobře znám. - Jako kulturní atašé?

Mnohem míň, než myslíte. Jistě podniknete veškeré kroky

k nápravě této situace.

Považujte to pouze za neformální stížnost.

Doufám jen, že nebude potřeba podávat protest oficiálně.

Děkuji za přijetí, Sire Johne.

Pane Cowley.

- Nestydatý chlap. - Ale má i své přednosti.

Konečně vás vyvedl z míry.

Musíme něco udělat. Vy to musíte udělat.

Už na to myslím.

Ale možná si vypůjčím vaši dceru.

- Musí to vypadat dobře, víte? - Víte, že jsem neoficiálně zasnoubená?

- Hrajte to jako roli, víc od vás nechci. - Nejsem herečka.

Já jsem se vlastně taky oženil.

S CI5.

Pane Hollisi. Dobrý večer.

Hledáš pana Hollise?

Jo.

Řekl mi, abych dával pozor na nový tváře.

- Co jsi objevil? - Ještě nevím.

Jsem tu už třetí noc po sobě. Lidé procházejí.

Dost mluví.

Pamatuj si, že s věkem přijde zkušenost.

- To je on. - Tomu se vyplatí věnovat.

Dobře, přeber ho, Nero. Až bude zralej…

- Stýskalo se vám? - Dnes budu mít štěstí.

Hoši už čekají vzadu.

- Konstábl Fisk, Ray Doyle. - Ahoj.

- Zdravím. - A to je Harry Taylor.

- Sbalíme ho? - Jo.

A za co? Za okounění? Za maření výkonu služby?

Za tohle.

- Někdy vyhrávám. - Jo, a teď jste prohrál.

- Vrátím se. - Kdykoli.

- Řekněte, a můžete hrát, kdykoli. - Jo.

Díky.

Ještě že nemusím domů pěšky.

Měl jste úspěch? Máte, co jste chtěl?

Tam jo. Vy jste se převlékla?

Polila jsem se vínem.

Jeď delší cestou, Jamesi.

Co v tom máte? Vercajk?

- To není moje. - No jo.

- Já tu tašku našel. - Otoč se, a ruce na zeď.

- Otočte se. - Vždyť jsem o to skoro zakopl.

Teď se otoč! Rychle pryč!

Utíkej!

- Jsem dlužník. - Člověk tu narazí jen na darebáky.

A pak… vercajk je můj.

Můj stan.

Pro lidi, jako jseš ty, terapeut. Chceš?

- Jo. - Praštit poldu je radost.

Zvlášť, když to k něčemu je.

Myslím to vážně, chlapa, jako ty, tu potřebujeme.

- Popřemýšlím o tom. - Za pětku ročně tě hned můžu zapsat.

Dej mi vědět, kdybys věděl, kde jsou prachy.

Uvidíme se ještě? Dost možná.

Zavolám ti.

Ahoj, broučku, chceš si užít?

Blondýnky, štíhlé, s dlouhýma nohama. To je jeho vkus.

Aspoň se zdá.

Má dvě, tři týdně v každém počasí.

A chodí za ním jako ovečky.

- A nedozví se to? Ona mu nic… - Ne, pochopila to.

Dobře.

Kdykoli budeš chtít odvetu, stačí říct.

Velkou whisky.

Říkal jsem, měl jsi raději zůstat doma.

- Dáš si? - Tonic.

- Já chci hrát o víc, Nero. Rychle. - Jakmile budeš mít na vyšší sázku.

- Prachy seženu. - Jo?

Ve městě se hraje. O balík… a často.

Ale dostat se mezi ně, to bys musel bejt Rothschild.

- Bez omezení? - Bez omezení.

- Tak jo. - Počkej, jen jsem o tom slyšel.

- Netvrdím, že tě tam můžu dostat. - Jiná úroveň?

Ne úplně. Kontakty mám.

- Tak to domluv. - Hele, aby tě pustili do hry,

musíš složit dva tácy předem.

- Maličkost. - Jo?

- Já je seženu. - To už jsem slyšel snad stokrát.

- Klid, já je seženu. - Slyšel jsi o Siru Johnu Terringhamovi?

Jo, to je moc velký zvíře, a co má být?

- Jeho dcera si mě chce vzít. - Ta s tím Rollsem,

- co tě sem včera přivezla? - Jo, tobě nic neujde.

Tak vidíš, že mám ty kontakty. Jen jestli je máš ty.

Kde tě najdu?

Taková věc se nedá domluvit jen tak.

Musím se poptat, a pak ti zavolám.

Ale ne.

Prosím tě, bacha. Mám tu vypadlou plombu, jo?

Nic se neděje. Dám ti levej hák.

Nic neucítíš.

- Myslíš, že prachy sežene? - To nevím, pane.

Je trochu záhadnej, ale pohybuje se ve správnejch kruzích.

Chodí s mladou Terringhamovou. Klárou Terringhamovou.

Dobrej kontakt. Její otec má vliv na ministerstvu.

- Je to bohatej člověk. - Vyplatilo by se mu vybrat barák.

A tenhle Bodie by nám mohl dát potřebné informace.

- Proklepněte ho. - Co?

Pane Hollisi, vždyť to Nero říká.

Chodí přece s jeho dcerou.

Harte, kolikrát už jsi seděl?

- Pětkrát. - A víš, kolikrát já?

Protože jsem moc opatrnej a do ničeho se moc neženu.

A vy si teď proklepnete Bodieho.

- Budu si na to asi muset zvyknout. - On ti vadí?

Není zlej, ale má mě jako záminku.

- Radši se trhnu, uvidíme se u Terringhamů. - Dobře.

- Prosím. - Je doma slečna Terringhamová?

- Ne, pane, lituji. - Díky.

- Není to tvůj typ. Jiná třída. - No jo.

Ty ses z ní snad úplně zbláznil!

Prohraješ všechny prachy. Dělá z tebe blbce.

Víš, co? Starej se radši o sebe, jasný?

Jsme přece kama…

Neměl jsi mě nabrat levou.

Jo?

- No tak, kde je? - A kdo?

Váš kámoš Bodie.

- Co chcete od Bodieho? - Dluží mi.

- Spoustu peněz. - Bože, už zase?

Pojďte.

Rovně.

- Tak proč jste tu? - Vy jste přátelé.

Přátelé? Ne, jen s ním dělám. Nic víc.

- Tak je to? - Jo.

- A není tady? - Ne.

- Spoustu peněz? - Včera je potřeboval do hry.

- Má rozum jako mimino. - Slíbil, že zaplatí.

Pochopte mě, prachy si netisknu.

- Podrazil mě. - Podrazil vás?

Počkejte moment.

- Chcete čaj? - Ne, díky.

- Tak vy děláte spolu? Vy a Bodie? - Jo.

- Ve stejný firmě? - Jo.

Víte, dejte mu pár dní, jo? Založím ho.

- Dostanete peníze zpět. - Dobře.

- Fajn. - Věřím vám.

- Dobře. - Vyřiďte mu, že ještě pár dní počkám.

Sbohem.

Je v tom až po krk. Dává věci do frcu.

Ale zbývá mu jen jedna cesta. Cesta dolů.

- Jeho plat už na to nestačí. - A?

Jen přesně nevím, kolik dnes platí lidem v CI5.

- Co? - Ano, pane Hollisi.

Narazil jste na chlapa přímo z CI5.

Ahoj Georgi, dlouho jsem tě neviděl. Vlez dovnitř.

- Ne, prosím tě, dnes ne. - Do auta.

Sakra.

Ty mi nic neříkej. Nezatýkej mě dneska.

- Mám skvělýho zákazníka. - A má rád nedotčený panny.

- Koukni se… - Buď ticho!

Mám návrh. Sbal mě až zítra. Zítra přijdu sám a budu hodnej, jo?

Cokoli chceš, ale dneska ne.

- Nepřišel jsem tě sbalit, Georgi. - Ne?

- Chci jen holku, nic víc. - Cože?

- Holku na úrovni. - A co já?

Říkal: „Na úrovni!“

Takový já nemám. Potřebuješ Lady.

Ta má nejlepší zboží v celým městě. Vzkážu jí, aby ti je poslala.

Na jakou adresu?

- Dobře, a v kolik? - V osm večer.

A musí být štíhlá blondýna, a pěkně rostlá.

Jo, platí.

Mluvil jsem s těmi muži, souhlasí.

- Velká hra? - Jo.

- Když zaplatíš vklad. - Jasně. Kdy a kde?

Dám ti vědět.

- No, jde to dost rychle. - Standardní procedura.

Chtějí tě obrat dřív, než to udělá někdo jiný.

Já teď půjdu. Mám schůzku kvůli té holce.

- Pan Doyle? - Nejste vy…

No, už nepostáváme pod lucernou s peněženkou v ruce.

Mohu jít dál, nebo se mnou máte nějaké úmysly na chodbě?

Promiňte, pojďte.

Posílá mě Lady. Říkejte mi…

- Anna? - Ano, když chcete.

Prý jste chtěl někoho na úrovni. Kdybych vám nevyhovovala,

v některé z našich dívčích škol by se jistě někdo našel.

Jste šokován? Pokud vím, nemáte právě snadné povolání.

A vy jste v šoku. To mě moc těší.

- Nebo jste snad zklamaný? - Ne.

Ne, to ne.

- Dáte si? - Velmi ráda.

Prosím Bloody Mary, a nešetřete.

- Rajtujete? - Velmi dobře, řekla bych.

- Myslel jste koně? - Jo, myslel jsem koně.

- Myslíte… - Jo, myslím jazyk.

To je fantazie. Uspěla byste ve společnosti.

Jo, to už jsem zkusila. Je to otázka úrovně.

Dřív jsem to dělala za večeři a disco.

Mohla jsem mít i hraběcí titul. Dnes to dělám pro peníze.

- Na zdraví. - Na zdraví.

Chcete tu takhle sedět a povídat si, nebo si odneseme pití do ložnice?

Rád bych vám řekl, o co jde.

Nechci žádné výstřednosti.

Tohle je dost zvláštní práce, ale za dobrou odměnu.

- Co máte na mysli? - Chci, abyste udělala něco pro mého

dobrého přítele.

- Dobré ráno. - Dobré ráno.

Klid, starý brachu, no tak.

Asi se mě polekal.

Asi nemá moc dobrý výcvik.

- Je dnes nádherný den. - Ano, nádherný.

Mohl bych vás pozvat na skleničku, až se vrátíme?

To je od vás milé.

Víte, my Arabové věříme v osud.

Je to pevná součást naší víry.

To, že jsme se spolu setkali,

bylo dáno.

- Vyšší mocí. - Myslím, že máte pravdu.

Dáte mi štěstí, určitě.

Ano, myslím, že budu

dnes v noci šťastný.

Měl jsi pravdu, Nero, tohle je jiná třída.

Víc, než si myslíš. Dál jít s tebou nemůžu.

Neboj, Nero, budeš můj maskot.

- Barevný sem nepouštějí. - Ale to je proti zákonu.

Mají svoje zákony.

Udělali si je pro sebe, chápeš?

- Dobrý večer, pánové. - Dobrý.

Tak se tam drž, ať vidí.

Jen se neboj.

- Tudy, pane Bodie. - Díky.

Pane Bodie, věřím, že se tu s námi nebudete nudit.

- Doufám. - Skleničku?

- Whiskey, prosím. - S ledem?

Ne, díky.

To jsou pánové, s kterými budete hrát, dokud vám bude přát štěstí.

- Náš americký přítel… - Al. Jsem rád, že vás poznávám.

- Moc mě těší. - To mě taky.

Pan Gregory.

- Těší mě. - Mě taky.

Vaše pití, pane Bodie.

Díky.

Tina tu podává jen pití.

Dobře. Kdy začneme?

Až budeme všichni.

Pánové, pan Rahad.

- Al. - Dobrý večer.

Pan Gregory. Pan Bodie.

Má drahá.

Tak se na to vrhneme.

- Jsem stejného názoru. - Mrzí mě, jestli jsem vás zdržel.

- Omluvte mě. - Jistě.

Vy dva jste tu noví.

Chtěl bych vám jen říct, že pan Lucho tu bude dohlížet na čistotu hry.

Pravidla jsou velmi prostá. Když vznikne spor,

má poslední slovo.

Beru 10%%% z každé sázky. Hodně štěstí.

- Nečekal jsem vás tady. - My jsme se už setkali?

Ne, jen někdo říkal, že barevní sem nesmějí.

Máme naftu, pane Brodie, ta z nás dělá bílé.

Bodie. Jsem Bodie.

- Zapamatuji si to. - Víte, že jsem netušil, že Arabové

- hrají poker? - Je to tak, pane Bodie.

A nepijeme alkohol.

Prosím.

Byl jste udiven, že hrajeme poker, pane Bodie.

Překvapil jsem vás, že to umím taky.

Řekni Gregorymu, ať začne.

Ať ho naláká, a pak osolí.

- Vsázím 500. - No tak, Gregory, dej mu to.

Jdu na to a přidám 10.

Dohazuji.

Na mě je to moc.

Pane Gregory, ještě zůstanu. Ještě 400.

Tak půjdu ještě výš.

- 1500. - To stačí.

- Pane Bodie? - Zatím jste zvyšoval jen vy,

pane Gregory, a to nebylo moc demokratické, že?

Já zůstanu a zvýším o dva tisíce.

Beru to.

A zvýším na 3.

- Vezmete směnku? - Na kolik?

- Na hru a zvýšení. - Vypadá to

- na velkou hru. - Máte tolik peněz, pane Bodie?

Jo, to mám.

Tak dobře, beru vaši směnku.

- Jste založený. - Jo?

- Až uvidíte mé karty, zaplatíte. - Nechci vidět vaše karty, pane Bodie.

Ještě ne.

Zůstávám, a zvyšuji o dva tisíce.

Dobře.

- Tak, teď mi ukažte vaše. - Výborně.

Dva páry a navíc…

eso.

- Rozdal jste mu to. - Pane Bodie.

Pan Hollis chce s vámi mluvit.

Kvůli zaplacení vaší směnky.

- To vám vyšla pěkná karta. - Jistě.

- Rozdáváte. - Pánové.

- Vy mi dlužíte moc peněz. - Ať jsem přijde taky Gregory.

- Pročpak? - Je to na mě podraz.

Úplně klasickej. Gregory je figura.

Naznačujete, že provozujeme podvodnou hru?

Jo.

To by byla přece hloupost.

Tohle budete splácet moc dlouho, pane Bodie.

A k tomu ještě 25% úroků.

Dlouho, možná pořád.

Ale líbíte se mi. Doopravdy.

- Dám vám možnost to zaplatit. - Jak?

- Informace. - Co bych vám já mohl říct?

Určitě se k vám něco dostane.

V CI5.

Ano.

Musím s vámi hned mluvit.

Jen diplomatická otrava,

ale je to přísně důvěrné.

Počkala bys na mě v ložnici?

Tudy.

- Nezlob se. - Nenech mě čekat dlouho.

Co je?

- Dobrý den. - Zdravím.

Propustil mě v půl šestý ráno.

Musel někam jet.

- Chcete kávu? - Velmi ráda.

- Sladíte? - Vím, že mě za tohle neplatíte,

ale z toho, co jste mi o něm řekl, je to sprosťák.

Měl dnes v noci návštěvu. Nějaký plukovník.

- Kaffee? - Kaffir.

Ano, Kaffir. Poslouchala jsem je z ložnice.

Mluvili arabsky. Trochu jsem jim rozuměla.

Člověk se to v mé profesi naučí. Zvlášť dneska.

Dřív to bývala japonština.

- Co říkali? - Něco o dnešku ráno.

A to člověk brzy pochytí. Ráno. Večer.

- Ložnice. - Jo, co dál.

Jméno Faisid.

- Faisid. - Faisid? Bývalý ministr v exilu.

- Myslíte, že jde po něm? - No, není to moc významný cíl.

Ale u Rahada a jeho lidí člověk neví.

Vidíte tamhle toho chlapa? Vsadím se, že má zbraň.

Když se na to podíváme, ostatní utečou.

O to vám přece nejde.

No tak, vy chcete, aby na něj zaútočili?

Bylo by určitě snazší, kdybychom chytili Rahada při činu.

No, Traska a jeho lidi už budou na střeše.

- Nebude střílet z dálky. - To není Rahadův styl.

Má rád těsné ulice. Jistý výstřel zblízka.

A díky bohu, jsme tu tentokrát včas.

Hunt a jeho oddíl zajistí okolí, včetně parku.

Nemůže nám uniknout.

Pojedeme mu naproti.

Bylo by to moc pěkný, kdyby se tu objevil.

Hunt ho sem nažene, ušetřilo by nám to starosti.

Kolik nás už tenhle parchant stál času, že jo?

Ale ztráta to není v žádném případě. Jeho další existence

by stála životy. Nemáme štěstí.

- Falešný poplach. - Jo, promiňte.

- To nic, to se někdy stane. - Jo.

- A co uvnitř domu? - Čisto.

Jsou tam dva muži v záloze.

Budeme ho teď 24 hodin sledovat.

Noviny!

Stůj!

Bože.

- To nic, nic neschází. - Ale to je zvláštní.

To nic. Dnes se auta kradou všude.

Ne, určitě toho chlapa znám.

Ano, chodil k matce na večírky. Ano, byl to on.

- Kdo je to? - Nepamatuju si jeho jméno,

ale vím, kde dělal. Je z CI5.

Víte, o co mi jde, pane Hollisi? Naše protišpionáž monitoruje Ml5

a zvláštní služby, ale CI5,

to by byl trochu moc tvrdý oříšek.

Pane Rahad, dobře, že jste za mnou přišel, hned se do toho dám.

Bude to stát čas, peníze a námahu.

- Obrátil jste se na správného člověka. - Dokážete sehnat tu informaci?

Musím vědět, co CI5 chystá.

Nejen to, mám víc. Mám směnku, která patří agentovi z CI5.

Chápete, pane Rahade? Mám svého muže

uvnitř CI5.

- To už by stálo za 40 tisíc, že? - 40 tisíc?

No tak, vím, jak to u vás chodí.

Určitě máte tajný fondy.

A nikdo vám jistě nebude klást nepříjemný otázky,

když se dokážete napojit přímo na CI5.

Může z vás být generál.

- Co říkáte? - Tak dobře.

Věděl jsem, že se dohodneme.

Už jde.

To je ten muž.

- Vy? - Jo.

- O co jde? - Vy jste mé aktivum, pane Bodie.

A já vás právě prodal. Teď patříte panu Rahadovi.

Používej vchod pro otroky.

- Nepoškoď koberec řetězy. - Vtipný.

Máš to tu pěkný.

- To já jsem přišel zkrátka. - Jak je?

- Jak se daří nejstarší profesi? - Dobře.

- Kdo tohle vlastně vymyslel? - Ty.

- Já ne, to ty. - Ty.

Ty!

- Tak možná Cowley. - Tak to vyjde.

- Omluv nás, drahá. - Jo.

Tady? A co lidi?

- Můžou nás tu vidět. - Vaše úmysly jsou jako padlý sníh.

To si myslíte jen vy.

- Hned budu u tebe, drahá. - Jistě.

Vaše sledování bylo zastaveno, aby předešli diplomatickému konfliktu.

- To je dobře. - Teď to horší.

Existují záznamy, že jste zneužil jistou bezúhonnou muslimku.

A současně zbouchnul jinou ženu.

- Ano. - Když už je o tom řeč.

A kde? V Římě? Nebo v Londýně? Děláme to všichni.

A domů se nic nedostane, náš tisk to zařídí.

Naše okrajové indiskrece se přepokládají, tolerují.

Jsou nutné a zůstávají v anonymitě.

V anonymitě? Klíčové slovo, ještě jste mi nepředstavil svou přítelkyni.

- Anna Jonesová, proč? - Řekla vám už, co je zač?

Anna Jonesová, dcera paní Sáry Jonesové.

Za našich časů představitelky hnutí Svobodu pro muslimské ženy.

A vy žijete s její dcerou. Ani svobodný tisk nedokáže zabránit skandálu,

- až to vyplave. - Co mi to říkáte?

Zjišťujeme to. CI5 to zjišťuje.

- A jistě to využije. - Kdy?

- Nevím. - Víte jak?

Ne, ale zjistím to výměnou za směnku.

Za půl směnky.

- Dobře. - Proč jsi sem přišel?

No tak. Nezkoušej lhát.

- Máš důvod. - Jo, mám.

Účel světí prostředky. To je vaše heslo, že jo?

- Co tím myslíš? - Prachy.

Ty přece potřebuješ, ne?

A kdyby se použily ke správnýmu účelu, tak bys pro ně udělal všechno, co?

- Možná. - Můžu to zařídit.

- Co bych měl dělat? - Zatím bez podrobností.

Jen zjišťuju tvůj vážný zájem.

- Já mám zájem. - Jo, tušil jsem to.

Ozvu se.

Je to zlý. Vymysleli to pěkně.

- A mazaně. - Jak?

Už pozítří bude před velvyslanectvím demonstrace.

Anna Jonesová tam bude. A několik přítelkyň její matky.

Klidná demonstrace bez násilí.

Policie zasáhne a hned večer bude televize vysílat rozhovor

v nejsledovanější dobu. A Anna přijde s tou dobrou zprávou.

- Myslíte, že by… - Jo.

… to řekla? Přiznala, že ona a já…

Jistě.

- Vždyť se tím zničí. - Zřejmě vás nenávidí, Rahade.

Nebo to, co jste.

- Ona nesmí promluvit, učiním opatření. - A spadnete jim přímo do pasti.

Už mají prohlášení, svědectví, důkazy…

A když zmizí, když bude zavražděna, můžete rovnou podepsat doznání, příteli.

Mohl byste mít štěstí, kdyby se demonstrace neudržela v mezích,

ale s policií to nejde.

Ne, to by přece šlo.

- Vždyť demonstrace se někdy zvrhne. - Ale ne u ambasády, jak víte.

Zvláště ne u vaší. Jen zdvihnete prst, a je konec,

- policie vás okamžitě sebere. - Ale mohlo by se stát, že

ta demonstrace bude v televizi.

To je možné, milují tuhle propagandu.

Jo, to je odpověď.

A co domluvený útok Evropanů z celého západu?

Rozumíte? Policie mezi ně vnikne, aby jim v tom zabránila,

ale bohužel slečna Anna Jonesová bude nešťastnou náhodou…

- udupána běžícím davem. - Ale no tak.

A nikdo už na mě nebude moct ukázat prstem.

To by šlo, ale je to složitá příprava.

Budete muset sehnat nejmíň deset zabijáků,

co to udělají. Kde je vezmete?

Vy je najdete. Musíte přece ty lidi v Londýně znát.

To je vražda. Ať už se na to díváte jakkoli,

pořád je to vražda.

Ovšem, uhradím všechny nezbytné náklady.

Taky mám vaši směnku.

Tím všechno smažete? Úplně?

Ano.

A oba se zbavíme starostí, pane Bodie.

- Je to hodně. - Řekl jsem přece, že pomůžu.

- Tolik peněz za demonstraci? - Tahle bude zvláštní.

Jo, přehlídka síly.

To asi ano. Co říkáte? Dokážete sehnat dost lidí?

To víš, že jo. A pořádný chlapy, co se nebojí rány, viď?

S tím bych si nedělal starosti. Je to kámoš, já ti za něj ručím.

Jo, seženu je.

- Tak v sobotu? - A před ambasádou.

- Tolik peněz. Hotově? - Ovšem, že hotově.

- A den předem. - To je nezvyklý.

V nezvyklý situaci.

- Dobře, platí. - Zaplatíme vám ve švýcarských francích.

V korupční měně? To nevím…

- Buď švýcarský franky, nebo nic. - Dobře.

- Švýcarské franky? - Jo, korupční měna.

- Já mám jen… - Já vím, co máte.

Švýcarské franky, nebo nic.

- Proč? - To nevím, nějaký důvod asi mají.

Musíte to vzít a vyměnit.

Je pozdě odpoledne, banky mají zavřeno. Neotevřou mi, to leda vám.

Tak dobře. Ale proplacení provedete vy.

- Rozumíte? - Dobře.

- Víte, kde jsem. - Jsem rád, že jste s námi.

Všechno to dává smysl, i když podivný.

- A vyjde to? - To musí.

Doyle, Bodie, všichni jsme se tomu věnovali.

- Nemluvě o vaší dceři. - Ano. Položila mi pár otázek

kvůli tomu divochovi.

Bodie, ne? Jestli mu prý nedáváte syrové maso.

Na šakala neposíláme vegetariány, Sire Johne.

Omyl, Cowley, tentokrát lovíme krysu.

Bodie!

Bodie!

Bodie.

Pročpak máš strach?

- Bodie, jsi celej? - Jo, asi jo.

- Už jsem si začal říkat, že bude po mně. - Proč?

Co kdybys zapomněl na slepý náboje?

No tak. Já tam nemám slepý.

- Klid. - Vyrazil odtud jako raketa.

- Dal jsi mu správnou adresu? - Jo.

Řekl jsem mu dvakrát, kde to je. Ví to dobře.

Doveze to tam. Musí.

Bodie nemohl přijet.

- Proč platíte za tu operaci? - To je osobní, jasný?

Jasný.

Je to od vás velmi milé, pane Hollisi.

Nechci být v tomto okamžiku v blízkosti velvyslanectví.

Dojde tam k menším potížím.

- Potížím? - Ne pro mne.

Ne, to určitě ne.

- Jako obvykle, pane Rahade? - Děkuji pěkně.

Prosím.

- Nevadilo by vám? - Ne, poslužte si.

Chcete vidět dostihy? Máte tutovku?

Tutovku? Ach tak…

Dá se to tak říct.

A neodradil je ani chlad, ani blížící se soumrak.

Lidé jsou v dobré náladě a usmívají se.

Nicméně v okolních ulicích jsou již soustředěny policejní jednotky.

Pane. Přišel jste v nejlepším.

To nejlepší nás teprve čeká, Bodie.

- Velvyslanectví bude předána petice… - Tohle si přece nenecháš ujít.

- Pojďme. - Na konci davu dochází zřejmě

k nějakým nepokojům.

Je čas vyrazit. Pusťte mě!

Vůle davu. Ano, to je to slovo popisující přesně, co se děje.

Neboť z masy lidí se rychle stane dav.

Stejná práva pro ženy!

Nestřílet.

Je to protiarabská liga. Postupuje vpřed, ovládá scénu

a probíjí se davem.

Stejná práva pro ženy!

A pozor, co se to děje?

Dal bych milion, abych ho teď mohl vidět.

Ženám stejná práva!

Ten byl můj.

Ten byl tvůj.

- Chci svému právníka! Říkám, že… - Ještě slovo, a budete potřebovat zubaře.

Bodie, pan Rahad má diplomatickou imunitu.

- Je to tak, pane Rahade? - Ano, je to přesné, pane Cowley.

- A proč jste sem vpadli? - Vpadli?

Pan Hollis nás sem pozval.

- Je to tak, pane Hollisi? - Když to říkáte…

Respektuji váš diplomatický status, pane Rahade.

Nicméně vztahy mezi naší zemí a vaším milovaným vůdcem jsou takové,

že jsme nuceni ukázat tohle.

Tak tento muž je… Ale vždyť vy ho znáte, pane Rahade.

Je to hybná síla politické skupiny Anny Jonesové.

Skupiny, která by chtěla svrhnout vašeho prezidenta.

Tady jste s ním, pane Rahade, v dobré shodě při předání peněz.

Fotka se dá zfalšovat, jistě. Ale skutečnost, že jste musel narychlo

vyměnit větší obnos liber na švýcarské franky,

je zaznamenána dobře.

Dokonce jste v bance požádal o výjimku mimo pracovní dobu.

- Ta dívka Anna byla… - Velice drahá.

Podvedli jste mě.

- Podraz! - Možná ano,

ale to bude muset rozhodnout váš prezident, víte?

A jak na tom vaše zřízení teď je, pochyby a podezření se zvýší.

Víte, co myslím? Že váš pan prezident

bude považovat předání této fotky za akt přátelské vůle

a výraz obavy o jeho bezpečnost.

A to jen posílí dobré vztahy mezi našimi zeměmi.

Asi vás odvolají, a my se vás zbavíme.

Takhle mě zabijete.

My, pane Rahade? Ne, zabíjet budou jen vaši krajané.

Sbohem, pane Rahade.

- Dobrý večer. - Dobrý, Bodie.

Kdepak máme Doyla?

- Dobrý večer. - Doyle.

Právě jsem mluvil s Annou o starých časech.

Vyšlo najevo, že jsem se dobře znal s jejím otcem.

- Ale… - Otec dělal ve vládě.

- Na co se napijeme? - Na Rahada.

To ne, to by mi úplně zhořklo v ústech.

Víte co? Napijeme se na jednu zvláštní dámu.

- S tím souhlasím. - Já taky.

Dámu? To jsem, jinak bych přišla o práci.

Tak na zvláštní dámu!

www.Titulky.com