Original subtitles

Hej vy tam! Vás tohle baví?

Suzan…

Suzan…

- Co je? - To nic, slečno Philipová, vážně.

- Slečno, co se děje? - Nic, díky, Pate. Vážně.

- Dobrou. - To je Jordan?

Co se děje?

Prosím policii.

Tajemný hlas

Tak vy říkáte, že měl masku.

- Lyžařskou kuklu. - A už se vám to někdy stalo?

Když jsem poslední týden šla domů, tak jsem pokaždé slyšela kroky.

- Jen kroky? - Až do dneška.

Dnes volali i mé jméno. A pak byl u výtahu ten v masce.

Oznámila jste to už dřív?

- Ne. - Proč ne?

- Jak oznámit, že slyšíte kroky? - Byla jste vyděšená?

- Někdo vás sledoval a… - Na rozdíl od toho, co si myslíte,

- nejsem příliš bojácná. - Nic si nemyslím, slečno Grantová.

Ale ano. Myslíte, že jsem hysterka, která hledá pozornost

a přehání to.

Ty pozdní příchody jsou časté?

- Nic neobvyklého. - A dnes?

- Kde jste byla? - Šla jsem na večeři.

- Jen sama? - Ne. S přítelkyní.

- Děláme spolu. - Stýkáte se i s muži?

- Ano. - A máte přítele?

Teď ne.

No, já o tom podám hlášení, ale…

Ale když jsem nebyla obtěžována, přepadena nebo zabita,

tak nemůžete nic dělat, že?

Myslíte, že je to planý poplach?

Zdálo se vám, že je nervózní?

Ne, pane, to jistě ne. Ale nikdo nic podobného nehlásil.

Nikdo z obyvatel domu nic neviděl,

nic podobného.

No, nechte to tu.

Díky, seržante. Pane.

Majore Cowley, musím říct, že mě váš zájem překvapuje.

Jistě si myslíte, že je zhýčkána bohatou a vlivnou rodinou.

Ale já mám pocit, že si nevymýšlí.

- W. - Jo, to je odpověď,

ale musíš přemýšlet, co předchází odpovědi s W.

No, tak mě omrač.

Promiňte, pane Wagnere, je vaše jméno s jednoduchým V?

Neviděl jste, že couvám?

- Couvala jsem podle předpisů. - Promiňte. Můžu za to, ano?

- Co prosím? - Jo, co mám dělat?

Tohle bych asi dokázal spravit.

- Ano? - Místo je vaše.

Díky.

Jo, další způsob, jak se spřátelit.

- Na neurotičku vypadá docela sebejistě. - Můj šarm ji udolal.

Dar nám můžete poskytnout, jakou formou chcete, pane.

Preferujeme šeky a bankovní převody, ale můžete přinést i hotovost.

Děkuji.

Charita, Suzan Grantová. Haló?

Haló?

Suzan.

Suzan!

- To jsem já. - Ahoj, Henry.

- Kávu? - Ano, černou.

Je ti něco? Vypadáš unaveně.

Ne, to nic.

- Na. - Díky.

Sakra.

Společnost za svobodu. Henry Laflin.

To potřebuje čas.

- Nashle, Suzan. - Nashle.

To je místo omluvy.

A opravil jsem to světlo.

- Co mám říct? - Co zajít na skleničku?

- To nelze odmítnout. - Jdeme.

Nějak se nám to protáhlo, a vy jste mi o sobě ještě nic neřekl.

Ale ano. Mám rád dobrou společnost, dobré jídlo,

žhavé slunce a pivo.

- To ''dělám pro vládu'' znamená co? - Jak říkám, jsem státní zaměstnanec.

- To jsou třeba i dopravní policisté. - Dělám pro tajnou službu.

Teď bych vám asi měla říct: „To je úžasné, vy jste špion!“

a vy byste odpověděl: „Ne, to je vlastně jen papírování.“

No, vlastně je to jen papírování, stačí to?

- Bylo to hezké? - Ano?

Prima, vy jste mi ale neodpověděla. Musíme se sejít.

- Ano. - Vyjdete si někdy?

Jak kdy. Není tam někdo ve vašem voze?

Bodie!

Suzan…

Bodie!

Dobrý?

Copak je? Chvějete se.

Bála jsem se o vás.

- Co váš vůz? - Nic to není.

- Pojďte, svezu vás. - Ano.

Díky.

- Jste zamlklá. - To nic.

Byl to pěkný večer. Díky.

To moje zadní světlo vás muselo dost stát.

To nic, dělám to často.

A co když se z řidiče vyklube stará bába?

Záleží na štěstí.

- Pozvala bych vás dál, ale už je pozdě. - Jo.

To jistě.

- Zavolám vám. - Dobře.

- Dobrou. - Dobrou.

Haló. Haló?

Jdi do háje!

Suzan, jsi to ty?

- Mami, to jsi ty? - Ano, stalo se něco?

Promiň, upadl mi telefon. Jak se máš?

- Máš divný hlas. - Jsem unavená…

- Ale to vyřeší spánek. - Volala jsem ti celý večer.

- Byla jsem pryč. - Samozřejmě.

- Stavíš se tento víkend? - To nevím.

Ale no tak. Kuchař tě chce vykrmit.

- Myslíme, že… - No tak, mami.

Právě mám za sebou večeři s báječným mužem.

Doufám, že ses nezapletla s dalším z těch podivných snobských mladíků.

To ne, k těm mám daleko. Ale víc ti o něm neřeknu.

Dobře, jdi si lehnout. A dobrou noc, zlato.

Dobrou noc.

Večeře s báječným mužem. Je to někdo od tebe?

Takový popis nesedí na nikoho z nich,

- ale ano, myslím, že ano. - Dobře.

Vím, že se něco děje. I když byla malá,

tak nikdy nepřipustila, že se bojí.

Všechno v sobě skrývala.

- Zajímalo by mě, po kom to má. - Nezdržuji tě příliš, Georgi?

To bych neřekl. Ne, já si nestěžuji.

Sedím tady, piju nejlepší sladovou whiskey v tomto překrásném domě

a vzpomínám.

Anthony byl ve tvé společnosti daleko raději než s kýmkoliv jiným.

- Byl to skvělý muž. - Když ještě žil,

tak jsi k nám moc často nezašel.

- Čekal jsem pouze na pozvání. - Postarej se o Suzan.

Je můj největší poklad.

Tumáš.

- Ten sendvič je s játrovkou. - Jo.

- Já ji nesnáším, a ty to víš! - Já ji taky nesnáším.

- Tak proč jsi to koupil? - Byl tak sám.

A vůbec nikoho nezajímal.

Nějaký starý prase dostalo sekerkou, a teď tohle…

Ještě ji nikdo nevyhodil z okna, co?

- Ty jí nevěříš, co? - Bohatý dítě.

Který ubíjí čas tím, že sbírá peníze pro charitu.

Čas se vleče. Možná chce jen přitáhnout pozornost.

- Je hezká, tohle nepotřebuje. - Proč se do toho pustil Cowley?

- A co tu děláme my? - Neslyšel jsi, co říkal?

Nalepte se na ni a dejte mi vědět, zda ji někdo obtěžuje.

- Řekl jen tohle. - Jo, to znamená tajně a nás.

Mohlo by to být horší, mohla by mít 120 kg a knírek.

- Co víš o tý jejich charitě? - Zdá se v pořádku.

Sbírají peníze pro domov důchodců, pro sirotčince a tak podobně.

Jediným červem v jablku se zdá být takzvaná Společnost za svobodu.

To zní podezřele.

Hlavně to není žádná charita.

A po tom jedou kampaně všech politickejch vězňů.

Vede to nějakej Henry Laflin.

Ty nejíš ten tvůj sendvič.

- Nechceš ho sníst ty? - Nemůžu tu prokecat celý den.

- To byl den. - To jo.

- Nashle. - Pa.

Tak co je?

3-7 pro ústředí. Udělejte počítačovou kontrolu

modrýho Vauxhalu značky FYH407V, konec.

Jistě, 3-7.

Ústředí pro 3-7. Na daný vůz tu nic není.

Jo, díky.

2 libry, 49, prosím.

Sakra!

Blbej vtip. Kdo by to mohl udělat?

- To nevím. - Váš bejvalej?

Někdo, kdo se nedokáže vyrovnat s odmítnutím?

- Nevím o nikom. - Nevšimla jste si někoho v samoobsluze?

- Někoho známého? - Ne, nikoho.

- Kdo si všímá lidí v samoobsluze? - Jo, všichni se dívají na ceny.

- Baf. - Henry.

Promiň, šel jsem kolem, ale ty máš návštěvu.

- Pojď dál. - Ne, díky.

Snad jindy. Takže zítra v práci.

- Dobře, nechceš zajít na skleničku? - Ne, vážně ne.

Měl jsem zavolat. Takže zítra.

- Dobrou noc. - Dobrou.

Ten chlap nás poslouchal za dveřma.

Ne, to těžko. To jistě ne.

- Kdo je to? - Dělá pro nás. Henry Laflin.

- Bydlí naproti. - Fešák.

- Váš obdivovatel, Suzan? - No tak.

- Je starý. - Tihle nestárnou.

Když jsem vás volala, dovolala jsem se na ústřednu.

- S kým jsem to mluvila? - Se spojovatelkou.

- Sehnali vás rychle. - Zrovna jsem tam volal.

- Mám odnést toho pavouka? - Kdybyste mohl.

Jsem ve službě. Poslyšte, až teď odejdu,

zamkněte, ano?

- Teď mluvíte opravdu jako špion. - Fajn.

Dobrou. Jdeme.

Díky.

Laflin pobyl 4 roky v Ljubljance, ale na Sibiř se nedostal.

- To měl teda štěstí. - To jo, jinak by tu nebyl.

- Byl při povstání v Maďarsku. - To už je dávno.

V šedesátých letech založil Společnost za svobodu,

která bojuje za politický vězně.

- Náročný. - Jo, a nemá moc rád tajný.

Mrzí tě to? Napsal haldy knih o zlejch tajnejch organizací.

1959 Cesty zla, 1963 Tajný spolek,

1968 Nepřítel mezi námi.

- Pěknej blázen. - Jo.

Ale nebude už takovej blázen. Pozor, už jde.

Zkus ji tentokrát neztratit, jo?

3-7 pro ústředí.

Ano, jsem si vědom, že na vás činí nátlak, excelence.

A právě to řeším.

Ano, nashle.

Ten její novej přítel začíná být na obtíž.

- Laflin je nervózní. - Odstraňte ho.

A až to uděláte, možná, že ta dívka bude mít smůlu

- a bude u toho taky. - Dobře, pane.

Haló? Ano, Bodie, jsem v pořádku.

Ano, zamknula jsem i na řetízek.

Přejeďte to zkontrolovat.

Jak to, že mi nevěříte? Ano, vše v pořádku.

Díky za starost. Pa.

Haló?

- Haló? - Jste v pořádku?

- Ano, Bodie, v pořádku. - A zamknula jste úplně všechno?

Ano, zamknula jsem i na řetízek.

Suzan…

Suzan…

Tady.

Mrňavý, co? Magie.

A co ten hlas? Ten, co volal mé jméno.

Jedno po druhém.

Už to dlouho nevydržím.

Proč? Proč zrovna já? Co jsem udělala?

Jen klid, dáme si skleničku.

Díky.

Vy máte bratra, že? Je blonďák?

Nevil? Jak o něm víte?

Poptal jsem se. Co ho trápí?

- Dluží peníze. - Moc?

Nepříjemným lidem.

- A chce od vás pomoc. - Ano.

- Jak to víte? - A uděláte to?

Už nikdy. Musíme si povídat o tom…

- Bože, světlo. - Jen klid.

Jen žádnou paniku.

Bodie, že jsou to ti…

- Kde jsou pojistky? - V předsíni, skříňka na pravé straně.

Malý zázrak techniky.

A teď se snažte spát.

Suzan.

- Copak je? - Kdo bydlí vedle?

Nikdo, byť je prázdný.

- Kam chcete jít? - Buďte tu.

Suzan.

Suzan…

- Kdo je to? - Já, Bodie.

- Ověřte to. - Slyším, zatím konec.

Nevidím nic zvláštního, počkám na doktora.

- Takže si nic nevymýšlela. - Zřejmě ne.

Nechali nás odejít… jen tak? Jednoho jste znal, že?

- Chtěla jste, aby mě zatknuli nebo co? - A zbraň?

- Ani je nezajímala vaše zbraň. - Prostě jen zapomněli, stačí?

Tenkrát jste do mě naboural úmyslně.

Už rozumím. Dostal jste za úkol mě chránit.

- Stojíte za to. - Co víte o tom mrtvém?

- Kdo to je? - To zjistí oni.

- Teď si nasedněte. - Už si vzpomínám.

- Ten váš hezký známý, ten pan Doyle. - Hezkej, jo?

- Seděl s vámi v autě. Vím to určitě. - Nastupte si. To vás tam mám zapáčit?

Nemůžete mě zapáčit. Můžete jen něco páčit

nebo vypáčit, ale zapáčit nelze…

- Tak hezký. - Nahoře na pravém stehně

mateřské znaménko. Očkován byl na pravé noze.

A není z Jižní nebo Střední Ameriky?

- Mohl by, ne? - Mohl.

Ale krevní skupina, zabarvení kůže, všechno ukazuje na britské rodiče.

- Lituji. - A co Eskymák?

- Počkám na otisky prstů. - Poslední šance.

- Díky, doktore. - Prosím.

Říkala jsi, že přijdete na večeři, ale na snídani? To je vážně milé.

- Říkáš, že za tebou málo jezdím. - A že máš brát přátele.

Třeba se vaše dcera změnila, paní Grantová.

Oživili jste můj víkend. Řekněte, pane Bodie,

- kde děláte? - Dělám pro tajnou službu.

- Zajímavé… a koho chráníte? - I tebe.

- Mě? - Ano, dělám pro vládu.

Nemohu říct, že by se o mě vláda nějak starala.

Když zemřel otec Suzan, zanechal hodně peněz.

A co mi vláda zajistila po pohřbu? Jen samé daně, daně ze všeho.

Teď sotva nakrmím kočku.

Mami, jsi bezostyšná, vždyť máš balík.

- Hledáte tu zlatý důl, pane Bodie? - Jak jinak, paní Grantová.

Líbí se mi, Suzan.

To je něco.

Edward James Smith.

Kdysi zatčen a propuštěn. Pro nedostatek důkazů.

Ultrapravičák, člen mnoha stran jak v Evropě, tak v Jižní Americe.

Patrně vrah.

- Škoda, že zemřel tak brzy, že? - Bodie by ho nezastřelil,

- kdyby měl jinou možnost. - Jo, už vědí, že je z CI5.

Nebo se teď stal obtížným svědkem.

Ten ale dokáže lidi naštvat, že jo?

- Ano? - Zásilka pro pana Laflina.

- Byť 17, třetí patro. - Díky.

- A stála… jakoby nic. - Jak se jmenuje?

Velká teta Matylda.

- Na matku jste udělal dojem. - No, chceš dceru, získej matku.

- Chcete získat dceru? - Ne, to je snadný.

- Takže dík. - Podle vaší matky nemám konkurenci.

- Žádnýho pořádnýho chlapa, že jo? - Všechny je nezná.

Bože…

- Ahoj, Nevile. - Kdo je to?

- Já jsem Bodie. - Matka je doma?

Ano.

Můj bratr Nevil. Lesk starého světa.

Jak jistě vidíte…

Proč? A proč ne?

- Jen pár tisíc pro tebe nic není. - Vždyť to víš, Nevile,

už mě nebaví ti říkat, proč.

Tentokrát je to jiné, přísahám.

Kolikrát jsem to už slyšela? Kolikrát jsem už zaplatila tvoje dluhy,

abych potom viděla tvé další hloupé chyby.

- Suzan ti zase dělala kázání? - Ne, nedělala nic.

Nevile, je ti 27 a už jsi zbankrotoval dvakrát.

Jsi spásou každého podvodníka, který ti přejde přes cestu.

Dát ti peníze je jako dát malému dítěti zbraň.

Tak jo. Tak mi teda pomůže někdo jiný.

Doufám, že jsem příliš neobtěžoval.

- 3869. - Pana Masona, prosím.

- Právě tady není. - Můžete mu vyřídit, aby zavolal

Henryho Laflina? Naléhavě.

- No, co jste zjistil? - Ta holka odjela k matce.

S přítelem.

Dostaneme ji. Už to mělo být.

- Tohle jste vy? - Byly to krásné časy.

Stýská se mi po manželovi.

To už stačilo. Příště mohu vytáhnout promítačku,

- já u bazénu na mysu D’Antibes. - A proč ne.

- Mám rád filmy. - Nevil… můžu za to.

Celou dobu jsem za něj platila jeho dluhy,

- a vždycky se to ještě zhoršilo. - Ale kdepak.

Je přece dospělý, tak ať si to zařídí.

Zapnula jsem vám elektrickou deku.

- Jste nerad? - Vypnu ji, až půjdu kolem.

- Dobrou noc, pane Bodie. - Dobrou noc.

- Dobrou, Suzan. - Dobrou.

- Nemáte radost? - Díky, že jste přijel.

- To je součást mé služby. - Proto to děláte?

- A co? - Riskujete život.

Vždyť je můj. Já nevěděl, že paní Grantová není vaše matka.

- Rodiče zahynuli při havárii. - Já vím.

Říkala to.

- To hodně vysvětluje. - Co?

- Že jste samotářka. - Jako vy?

Kdo ví.

- Mrzí mě ta deka. - To nic není.

- Váš pokoj je tam. - Tamhle?

- Dobrou noc. - Dobrou.

Šel jste po stříbru a chtěl jste ho uspat chloroformem?

Jasně.

Co ten váš přítel, kterýho zabili?

Ten šel taky po stříbru?

- Nevím o tom, že je někdo mrtvej. - Ani o tom, že někdo vystrašil mladou

- ženu k smrti? - Nevím.

- Haló? - Laflin? Tady Mason.

- Nemohl jsem se včera dovolat. - Jo, poslyšte.

Možná je pozdě, hoďte sebou.

Zadržujete pana Raymonda Mullera?

- Jste jeho právník? - Ano.

Dobrý den, pane Mullere.

A hlavně klid. Do večera budete venku.

- Chci mluvit s panem Masonem, prosím. - Obávám se, že to právě není možné.

Kde sedí? Tady?

- Pane! - Pan Mason?

- Tak moment. Kdo jste? - Doyle.

- Promiňte, pane, ale… - To nic, slečno.

- Znáte se s panem Laflinem? - Zastupuji ho v jistých záležitostech.

- Před hodinou jste spolu telefonovali. - Odposlech.

- Tak to moment, pane… - Doyle.

Žádný zákon jsme neporušili. Zdá se, že váš klient spáchal vážný trestný čin.

Vstávej, Mullere.

A pak odešel? Víc jste ho neviděl, jo?

Dobře, díky.

Vstříkli mu zezadu do krku kyanid.

- Čistej? - Jo, čistej kyanid.

- Ta dívka je v práci? - Jo, je tam Bodie.

Myslím, že se nám zamiloval.

Doufám, že se z něj nestane snílek.

Po celý život jsem bojoval proti neviditelným vládám

a bezejmenným uzurpátorům moci. A vy je teď pošlete na mě!

Nic takového jsem neudělala. George Cowley byl přítel mého muže.

A když byla Suzan v nebezpečí, chtěla jsem, aby na ni dohlédl.

Je to Velký bratr. Duch v šedém obleku.

Který se zodpovídá, bůh ví komu.

Ochraňuje Suzan, a to je má jediná starost.

Když se nestaráte vy…

Vím, proč ji obtěžují.

Už jsem s tím skončil.

Bůh mi pomoz.

- Bauer? - Ano?

Jsem Mason, jsem právník. Zastupuji pana Laflina.

- Já vím. - Řekl mi, abych vám předal tuto věc.

Jo, díky.

Bauere!

- 4-5 pro 3-7. - 3-7.

Ztratil jsem Bauera, ale ty pásky mám. Vyhlásil jsem poplach.

Jo, rozumím.

Haló? Slyším.

Tak to není, splnil jsem úplně všechno.

Ne, moment, poslouchejte.

- Pa, Suzan. - Pa, Jane, měj se.

- Ahoj. - Ahoj.

Suzan Grantová, charita. Ano, jsem.

Chcete nám dát peníze?

A kolik nám chcete dát?

- To je velkorysé. - Řekněme, že je to otázka svědomí.

Ale třeba byste mi mohla poradit, jak bych mohl své peníze utratit.

Jistě. Naším cílem je shánění peněz na jídlo a další zboží

pro hladovějící z celého světa. A všechno si zajišťujeme sami.

Nic není náhodné. Všude máme lidi, kteří pro nás dělají.

Dohlížejí na rozdělování peněz a distribuci jídla

a ostatního zboží. Máte ještě nějaké otázky, pane?

Haló?

Jste tam ještě?

Haló?

Stůjte!

Stůj, nebo ji shodím!

Zahoď tu zbraň! Slyšíš?

Tak, a teď přijeď s autem pod schody.

3-7…

Mám tu problém. Dejte mi Alfu a 4-5, ale řekněte jim,

ať nemluví do vysílačky. Nemluvit do vysílačky!

Konec.

- Tak kam jedeme? - Tak jeď!

- Jo, ale mám jet doleva, doprava? - Doleva, a pak na jih přes most.

- Na jih, a přes most, vy jste šéf. - Jasně.

Na křižovatce doprava.

- Máš to, 4-5. - Jo, A 24.

Teď 5km rovně.

- A kam z Woodlay? - Já ti řeknu, prostě jeď.

Paráda, prostě jeď…

- Co s ní uděláte? - Zmlkni!

Nejdřív ji chcete vyděsit a teď chcete…

Moc chytrý.

Tak chytrý, že bych tě mohl za to zabít.

Dobrý pokus, ale moc mluvil.

Kam to jedou?

Tady doprava… a hned doleva.

Pane, zachytil jsem jeho signál.

- Může to být letiště v Padley. - Možná.

- Spíš určitě. - Jeď tam.

Policie už uvědomila všechny své vozy.

Bauer je zřejmě ozbrojen a má tu dívku.

- Teď vlevo, a hned vpravo. - To je tajemná cesta, co?

Pro tebe možná.

Tak, dej mi klíče.

A vypadni!

Fajn, jdi po dráze s rukama nahoře.

Něco zkus, a je mrtvá!

Jdeme!

Dovnitř!

Rychle za auto!

- Co děláš? - Nech mě.

Hledám klíče od auta.

Henry Laflin je idealista a odvážný muž.

Jeho oddanost svobodě politického myšlení

je absolutní. Když za to bojoval sám,

byl neotřesitelný.

A teď, když se rozhodl, že zveřejní tyto důkazy

o mučení politických vězňů ve Střední Americe,

chtěla mu v tom vláda té země zabránit.

A našla způsob. Ohrožovala život jeho dcery.

Vás, Suzan.

Není můj otec. Rodiče jsou mrtví.

Jen matka je mrtvá. Když jste byla malá,

vašeho otce zavřeli do vězení.

V té době byla dohodnuta vaše adopce.

Když vašeho otce propustili, viděl, že vaše štěstí je zajištěno,

a nechtěl ho narušit.

Chcete mu to zase vrátit?

Tento mladík mi radil, co mám dělat s růžemi, Georgi.

- Ano? - Nevíte, že jsem zahrádkář?

A růžemi je pořád spousta práce.

Je to tu jako v zámku Šípkové Růženky.

www.Titulky.com