Original subtitles

- Haló? - Jsem potěšen, že jste s námi.

- Měl tady bejt vzkaz. - To je další kontaktní bod.

- Teď jsem běžel přes půl Londýna. - Pokud nechcete pokračovat, přestaňte.

- Dobře, mluvte. - River Street, znáte to?

- Jo, znám. - Za 5 minut.

5 minut? Vždyť je to míle!

Idiot.

20 vteřin zpoždění, jste z formy.

- To stačí, mám toho dost. - Vcelku s vámi souhlasím.

Vůz po vaší pravé straně.

Nechceš na olympiádu? Byl bys dobrej na 10 km.

Nastup. Ten muž tě chce vidět.

- Jakej muž? - Bez blbejch otázek.

Nastup.

Chceš jít kamkoliv a dělat cokoliv, jo?

- Za slušný peníze. - O to nejde, mladej.

Ne.

- Kam bys až zašel? - Co myslíte?

Dokážeš zlomit pár nosů?

- Zkuste mě. - Zabil bys?

- Co? - Tak zabil bys?

- Koho? - Lidi.

- A jaký? - No lidi. Neznámé.

Neznal bys jejich jména.

Když na to nemáš, tak vystup.

No?

Vymýcení. O to jde.

Zabíjet na zakázku.

Válka agentů

- Jseš dobrej. - Neřekl jste mi, že zanáší.

- Jdeme. - A kam?

Říkal jsem, že ten muž tě chce vidět.

Zbankrotovali. Koupili to levně.

Vlevo!

Doktore, vedu dalšího!

Co je?

Jen tě trochu prohlídnu.

- Jestli jsi fit. - Prohlídka.

Nohy má dobrý. Běhaj.

Fajn.

Tak pojď.

No, no, no…

Tohle už tak dobrý není, že jo?

- Problém? - Jo.

Mám pocit, že náš přítel má vadu.

My doktoři tomu říkáme málo odvahy.

To není moc dobrý, že ne?

Moc v kondici nejsme, co?

Dobře.

Tak pojď. No tak pojď!

Pojď, mladej.

No tak!

Mladej!

To stačí!

To stačí, prošel jsi!

Vyplatit a odvézt.

Ozveme se, jdeme.

Není zlej. Vlastně bych řekl, že je dobrej.

Je dobrej, ale můžu se mýlit.

Jste mistr v uhýbání, Ferisi, a to mě unavuje.

- Uhýbání? - Co si o tom muži myslíte?

Myslím, že se hodí.

Naštěstí se nemusím spoléhat jen na váš názor.

Podle mě by to mohl být agent.

Sledovat, prověřit a když je to tak,

- víte, co dělat. - To jo.

Teď odcházím, dejte mi pět minut.

5 minut.

- Uděláme, co řekne, ne? - Jo, ale kdo to asi je?

Jak to mám vědět?

Dává nám prachy. Víc mě nezajímá.

Řekněte, Nigele, dokázal byste řídit MI6 nastálo?

Myslím, že byste se na to měl raději zeptat sira Charlese.

Pane ministře, Dawsone.

Čaj bez cukru. Můžu se tu za hodinu sejít s Cowleym?

Fuj!

Z čeho to děláš? Z chaluh?

Škrty v rozpočtu jsou závazné.

- Myslel jsem, že je to jen návrh. - Musíte chtít

porozumět vládnímu žargonu.

Očekávám, že mi do týdne podáte zprávu, jak ty škrty zajistíte.

- Ano, pane. - Cowley.

- Zkusím to. - Tak.

A bod dvě. Bezpečnost.

Po několika nedávných nešťastných událostech

si myslím, že je teď situace uspokojivá.

- Řekl bych, že ne. - Vážně?

Jsme nepoučitelní. Pokaždé se po pár měsících objeví nový koupený špion

a nový skandál. Jsou toho plné noviny,

a potom vše utichne.

- Tak jen dál. - Pak se tváříme netečně,

jsme sami se sebou spokojeni, jako to slyším tady.

Je mi líto, pane ministře, ale myslím si, že současná situace

není ani z daleka uspokojivá.

A co s tím máme podle vás dělat?

Proč jednou provždy neuděláme čistku ve všech našich tajných službách?

Doporučujete projímadlo pro nás všechny, Georgi?

Není to žert, Dawsone, myslím to vážně.

Tak to tak tedy budu brát.

Ano? To je pro vás, Cowley.

Cowley.

Dobře, hned tam jedu.

Podivné, nedal si nic k pití.

- Má zřejmě moc práce. - Tak jako my.

Upřímný názor, Nigele. Mezi námi.

- Na co, pane? - George Cowley.

Je pracovitý, tvrdohlavý, je příliš nezávislý.

Moc silný. A nezodpovídá se těm správným lidem.

Jenže lidé si ho váží.

Ano, třeba ministerský předseda má Cowleyho rád.

- Mohl by být nebezpečný. - Pro vás?

Pro nás oba.

Kdybych měl bojovat s Cowleym, z jakéhokoliv důvodu…

- Myslíte, že k tomu může dojít? - Mohlo by.

Při takovém střetu, na čí straně byste stál, Nigele?

Můžete se spolehnout na moji podporu, pane.

Čaj. Ne, dej mi kafe.

Odešel jsem kvůli tobě z důležité schůzky, Doyle, tak cos chtěl?

Sledovali mě.

- Sledují tě pořád? - Ne, vzdali to.

- Strašný kafe. - Tak co víš?

Nabírají lidi, co zabíjejí pro prachy.

- Koho zabíjejí? - Prý jen neznámé lidi.

Proč by zabíjeli nedůležité lidi? Tušíš, kdo za tím je?

Jejich šéf tam byl, ale byl mimo dohled.

- Jdeme na to? - Ne, teď ne.

Zítra dám hlášení.

- Tady Cowley, kde je Bodie? - Je na schůzce, pane.

Fajn, držte se ho.

Haló?

Haló.

- Kdo jsi? - Na to jsem se tě chtěl taky zeptat.

-To nechápu. - Řekli ti, ať tu čekáš, až někdo zavolá.

Mně řekli, ať zavolám.

- Já nevím, o čem tu mluvíš. - Vážně?

Byl jsi na prohlídce?

Jen klid, měli jsme se sejít.

Když jsem se o to začal zajímat, myslel jsem, že najímají žoldáky.

Do Afriky nebo tak.

- Kdybych věděl… - Jo, ale potřebuješ prachy.

Jo.

- Kdo to je? - Kdo?

Tak holka, na kterou chceš ty prachy.

Nech toho.

Je to jako vsázení. Nedokážu přestat.

- Řekli ti podrobnosti? - Neřekli nic.

Dali mi lístek.

Mně řekli, kde to vyzvednu.

Proč to trvá tak dlouho?

Dík.

Tady ne.

Jdeme.

6, 7, 8, 9… 10 tisíc.

- Kdo je to? - To je náš cíl.

Ženská, za kterou nám zaplatili, abychom ji zabili.

Jdeme.

Koukni se do schránky.

Jo.

- Tak… - Sebereme prachy, a pryč.

Těm nezdrhneme.

Já to nedokážu.

Počkej tu.

To bylo od něj hezké, že mi ji podepsal, že?

Čekáme na vás.

- My? - Ano, Bodie.

My. Slečna Waalsová.

- Elizabeth Waalsová. - Slečno.

- Něco k pití, pane Bodie? - Ne, díky.

- Georgi? - Prosím.

- Co tvůj komplic? - Čeká v autě.

Mladíku, vy mi asi nic neřeknete.

- A co, slečno? - Třeba to, o co tu jde.

V pořádku. Elizabeth má přístup k tajným informacím.

A kromě jiného bývala podtajemnicí Rady ministrů.

- Zajímavá práce. - Ano, byla.

Díky.

CI5 infiltrovala jistou skupinu,

které nabírá lidi, kteří jsou pro peníze ochotni zabíjet.

Ty jsi jeden z cílů, Elizabeth.

Bodieho poslali, aby tě zabil.

Tvůj přítel začne být v autě nervózní, tak s tím pohni, Bodie.

- Walter PPK. - Vyznáte se ve zbraních, slečno?

Střílejte do trávy, nechci mít v omítce ošklivé díry.

- Mizíme. - Je mrtvá?

Co jsi myslel?

Není to moc příjemný pocit, když vím, že mě chce někdo zabít.

- To je ten problém. - Problém?

- Proč to chce někdo udělat. - To mě také napadlo.

Kdy mi to řekneš?

- Řeknu… co? - Důvod, proč tu ještě sedíš na židli.

Místo abys někam spěchal a napravoval svět.

Je to těžké, Elizabeth. A já mám pocit,

že do sebe vůbec nic nezapadá.

Vůbec nic. Pomůžeš mi?

- Už jsem v penzi. - Neznám chytřejší ženu.

Tak to jich asi znáš velice málo.

- Pomůžeš mi? - No uvidíme.

- Tak co Malta? - Dobrý.

Prej ten váš muž spadnul z útesu.

Jo, stál moc blízko u kraje, víte?

- Byl jste dobrej. - Dík.

Zabijou pro nás, a my pak je.

Jo, těžkej život.

Tejdně jeden idiot.

Elizabeth, jsem rád, že jsi sem přišla.

- Vylíčil jsi to velmi zajímavě. - Ukaž, pomohu ti.

Pojď dál. Tvou nedávnou demisi probrali v novinách.

Ano, to mě povzbudilo.

- Znala jsi ho? - Ano.

Harris. Šel do důchodu před osmi lety.

- A žil na Maltě. - Je bohužel mrtvý.

- Mrtvý? - Zabil se.

- Nehoda? - Možná.

A co tvoje nehoda?

Chceš, abych to složila dohromady.

A kdo jiný? Tady.

Má ta žena přístup k tajným informacím?

Ta žena byla sekretářkou Churchila, když vám ještě teklo mléko po bradě.

Dejte jí, co chce.

Moment! Vstupte.

Zavřete dveře.

- Tak? - Žena je mrtvá.

- A co Nilson? - Dostal plat.

- Kde? - Spadnul do řeky.

- Objevil jsi něco zábavného? - Ne.

- Pardon, šéfe. - Já nejsem váš šéf.

Jsem muž, který vám platí za to, že plníte úkoly.

Jo.

Co ten muž, kterého jste viděl včera?

- Ten, co zmlátil Twiga? - Ano.

- Sledoval jsem ho skoro pořád. - Vždyť vy ani neumíte lhát.

- Vy jste ho ztratil. - Jo.

Pardon. Ale je v pořádku.

- Podle mě je v pohodě. - Myslíte?

Naštěstí mám jiný, spolehlivější zdroj informací.

Je to infiltrátor. Agent!

Agent? Kdepak.

Okamžitě se ho zbavte a zítra se tu hlaste.

Jo, zítra.

- Kde se máme sejít? - V hospodě.

- Ty jseš blbec. - A proč ne v hospodě?

Řekl jsem: klidný místo!

Je to udavač, cvoku.

A co se stává udavačům?

Jsme tu.

Tamhle je. Jdi pro něj.

Hej!

- Kam spěcháš? - Vy jste nezapomněli?

Jak bych mohl zapomenout. Svezeš se?

- Kde je zbraň? - Je v řece.

- Tak zněl pokyn, pane. - Fajn.

To je zbytek.

A mám další práci.

Jdeme.

- Jakou práci? - Je to snadnej kšeft.

- Kdy? - Hned teď.

Tak, Twigu, dej jim to.

Kdo ho chce?

Já to udělám.

Že ty jsi zabil tu starou dámu?

Ukaž, jak střílíš ty.

A to mám udělat tady?

Tady a teď.

Tak na co čekáš?

Nedělej to.

Ne s kamerou nad hlavou.

Jsi opatrnej. Dobře.

Tak jo, jinde.

Ale pistoli si nech, zastřelíš ho.

- No tak tady. - Nech mě.

Díky, bylo to na poslední chvíli, že jo?

- Nestřelil by. - Věděl jsi to jistě, že?

- Jo, není zabiják. - Co se tu děje a kdo jste?

- Tak mluv. - Mluv ty.

- Jsme z CI5. - Co průkazy?

Myslíš, že je máme u sebe, co?

- Jsme agenti. - Agenti?

A co ty?

- Jsem Williams z MI6. - A můžeš mi to nějak dokázat?

Pane?

Takže, Dawsone, chci odpověď, a chci ji hned.

V pořádku, slečno. Zavřete, prosím.

Předpokládám, že mi vysvětlíte, Cowley,

proč jste sem vtrhnul jako rozzuřený býk.

Proč jste mi neřekl o Williamsovi?

- Williams? - Tak tohle na mě nezkoušejte!

Williams… ano.

Ten zde pracuje skrytě. Tajný agent.

- Proč jste to neřekl? - A proč jsem nevěděl já

- o Bodiem a Doylovi? - Nejsem povinen vás informovat.

Já také ne.

Týdny práce a váš zásah mohl ohrozit tuto velmi citlivou operaci.

- To platí na obě strany. - Nechte toho, Dawsone.

Nechte toho vy. Radši byste měl odejít.

Než někdo řekne něco, čeho budeme oba litovat.

- To si povíme. - To nepochybuji.

Informuji o tom ministra.

Proč musí být tak arogantní, nafoukaný a ješitný?

Georgi, nemám si zacpat uši?

- Omluv mě. - Někdo narušil tvůj obvyklý ledový klid?

Ano, ten někdo je Dawson.

Nigel Dawson? Znám ho jako hubeňoura s akné.

Teď je zástupce šéfa MI6.

- To je skok. - Tak co máš?

Dva další, bohužel.

- White a Malony. - Zabiti?

- V posledních týdnech. - A proč je tedy klid?

Oba byli v penzi už dlouho, proč by se to s něčím spojovalo?

- Co dělali? - White dělal jako šifrant.

A Malony byl v centrálním archivu.

To nedává smysl, byli už dlouho pryč. Proč je zabíjejí?

Důvod bude jistě i klíčem.

- Dělej na tom dál, Elizabeth. - Potřebuju víc kousků.

Pokusím se. Musím jít.

CI5 operuje a neplete se jiným do práce.

- Ano, správně. - Je to přece zavedený postup.

A kde to máte napsané? To nemůžete doložit.

Ti, jichž se to týkalo, to tak chápali.

- Já ale ne. - Tak to tak konečně berte!

Pánové, prosím.

Všichni jsme teoreticky na stejné straně.

Četl jsem zprávy. Oba jste nezávisle infiltrovali stejnou skupinu.

Zdá se však poněkud irelevantní, kdo by měl informovat koho.

- Nigele? - Souhlasím.

Hlavní je, že tam máme stále dva muže.

- Cowley? - Dobře.

Ale vyšetřování povede CI5. Výlučně CI5.

- To je vyloučeno, já… - Já jinak pracovat nemohu!

Vidím, že rozhodnout musím já.

Budete na tom projektu dělat spolu.

Opravdu.

- O co tady jde? - Nevím, ale vsadil jsem na to libru.

Doufám, že ví, co dělá.

To nevím, ale ta ženská má mozek jako počítač.

Bodie, děláš s Williamsem, ale hlášení dáváte jen mně.

- Nic se nesmí dostat k MI6, rozumíš? - Jo.

Chci toho, kdo za tím je. A chci ho brzy.

- Je to riskantní. - To není vaše věc.

- Nač ten spěch, chci říct… - Chcete říct, že to nedokážete?

Ne, jde jen o čas.

Pokud je málo času, tak byste měl jít a dát se do práce.

Jo.

- Nezapomněl jste na něco? - No jo.

- Peníze. - Klíč je na zemi.

Pokoj 46.

Paráda.

Můj bože. Říkal, že bude změna plánu.

- A o co půjde? - Všechno bude dřív

a zítra uděláme všechno.

- Co? Všechno? - Tak to chce on.

- Nemáme dost mužů. - Mlč už.

- A kdo to zajistí zezadu? - Zmlkni, musím přemejšlet.

Všechny zabijeme zítra.

- Sebereme ho? - Ne, ještě ne.

Víš, co je v tý tašce? Fotka, adresa a rozsudek smrti.

- Zavolám ti. - Ne, jdeme.

Ještě poslední.

Je tvůj, Twigu, je tvůj.

Pan opatrný a pan nervózní. Kdepak jste?

- Je čas. - Žertuji. Líbíte se mi.

A oba. Tak pro vás mám něco zvláštního.

Každej dostane 25 tisíc. Hned.

- Za co? - Zatím budete v pokoji.

Tady je klíč. Adresa je u něj.

- O co tady jde? - Blbá otázka.

První patro, G.

- Haló? - Máte pohodlí?

- Jako v Dorchestru to není. - Dobře, tak pozor.

Budete jistit celou akci.

- A jistit co? - Podívej se ven.

Jestli už přijel mlíkař.

- Co je to? - Moc adres a jmen.

Můj bože, seznam smrti.

A vy máte zaskočit, když někdo selže.

- Kolik? - 14.

Chci, aby se do toho zapojil každý volný muž, a hned mi udělejte kopii.

To nemůžete zvládnout, zavolám MI6.

Ne, CI5 to zvládne.

Zavolám Dawsona.

- Odveď ho. - To děláte chybu, Cowley.

Červená je pro všechna data. Modrá pro osobní kontakty.

- Zelená pro… - Zelená pro dopisy a telefonáty.

Ach tak, zapomněl jsem.

Dobře, že to děláš ty.

- Zvládne to CI5? - V to doufám.

Ještě krok, a přijdeš o hlavu.

Na to hned zapomeň.

3-7, mám ho. Čtyřka je v bezpečí.

Snad nechceš, abych tě střelil odtud.

To by úplně změnilo tvůj život.

Slez dolů.

- Willson v bezpečí. - Dobře.

Willson, číslo 8.

Zbývá jen jeden.

3 palce?

4.

Už máme oba pasažéry.

- Jo, pohlídej je, já se poptám v domě. - Dobře.

- Pan Mitchell je doma? - Ne, je v loděnici.

- Kde to je? - V Fuller’s Yard.

A čekat!

- Hledám pana Mitchella. - To jsem já.

- Pan H. R. Mitchell? - Jistě.

Něco tady pro vás mám.

- Bodie! - Co?

Je tu!

Nedávej si to za vinu. Ostatní jsou v bezpečí.

- A kdo za to tedy může? - Něco se začíná vyvařovat.

- I když nejasně. - A dál?

15 mužů a 3 ženy ve stejné době dělali pro tajnou službu.

A byli to jen šifranti nebo kurýři,

úředníci. Malé ryby.

Tak proč je tedy někdo chce zabít?

Protože zřejmě něco vědí.

- Informace? - To bude ono.

A co to je?

Nikdy neznali největší tajemství.

Vlastně neznali nic důležitého.

Individuálně nikdo neví nic podstatného, ale…

Předpokládejme, že každý z nich je dílkem naší skládačky.

A teprve společně tvoří úplný obraz.

- Obraz muže, který je chce zabít. - A kde jsou teď?

Jsou pod naší ochranou. V bezpečí.

Neměli bychom si s nimi promluvit?

Jen tu maříme čas.

- Jen cvok by se vrátil. - Blázen.

I když on určitě zrovna nebyl velkej chytrák, co?

- Je natvrdlej. - Co?

Baští jen sladký.

A právě dorazil.

No jo, je idiot.

- Je konec, tlusťochu, - Držím sirku, a všude je tu benzín.

No a co? Škrtneš si… a shoříš.

- Díky za spolupráci. - Prosím.

- Poproste pana Flina, aby šel dál. - Ano, jistě.

- Kolik jich zbývá? - Po Flinovi dva.

- Ty jsi s Flinem dělala, že ano? - Pár měsíců.

Je to rovný chlap.

Slečno Waalsová, jak je to dávno?

12 let. To je George Cowley, šéf CI5.

- Těší mě. - Vítám vás, posaďte se.

Řekněte, napadá vás něco, proč by vás chtěl někdo zabít?

Možná ano. Dešifroval jsem 8 let.

- V Orly. - Dekódovací centrum?

Ano, byl jsem vrchním britským šifrantem.

- Dělal pro armádu. - Správně.

- Oficiálně jsem byl v MI5. - A vaše povinnosti?

Dělali jsme s tajnými depešemi. S dokumenty,

s příkazy NATO. To bylo na denním pořádku.

- A dál? - Jednou zmizel balík kódovaných dopisů.

- Důležitých? - Velmi.

- Byl skandál, ale našli je. - Ano.

Chytli ruského kurýra, když je vezl na východ. Vzpomínám na ten zmatek.

Jde o to, že s opatřeními v Orly, to mohl udělat jen zaměstnanec.

- A to někdo nahoře. - Kdo tam velel?

Jistý armádní major. Od té doby dost postoupil.

Je to váš šéf, pane Cowley. Váš ministr.

Dejte nám pár minut, Fline.

Jistě.

- Tak není to rovný chlap? - Kolik je na tom pravdy?

V podstatě všechno. Vyšetřovali to.

- Ministr je čistý. - A?

Ale neuzavřeli to.

Čí to byl nápad, Ferisi?

- Neřeknu vám nic. - Stát.

- Kdo vám dával peníze? - To nevím.

Kam mě vedete?

Ptám se, kam mě vedete?!

Je tam ticho.

- Jak myslel to ticho? - Že tu nikdo neuslyší výkřiky.

Nechytím se. Neřeknu nic.

To už jsem slyšel, proto jsi to.

- Tak začneme. - Pane.

- Co to dělá? - Napouští vanu.

Ale stačí jen půlka. Nechceme tu nadělat.

Haló? 4-5. Pošlete sem elektrikáře, ano?

Díky.

- Co chcete dělat? - Dáme ti pár šoků.

Osvěží to paměť.

- Já nic nevím. - Ta voda stačí.

Neznám jeho jméno, ani nevím, jak vypadá.

Prosím.

Dostanete poslední šanci.

Nezkoušejte žádný podraz, všechno uslyšíme.

Moment. Vstupte.

- Proč jste mě žádal o schůzku? - Chci vypadnout ven.

Na to máte prachy, dostal jste dost peněz.

- Jdeme pro něj. - Potřebuju pas.

- Doklady. - A proč bych vám měl shánět doklady?

Můžu se vám hodit. Můžu pro vás dělat někde jinde.

- Blázne. - Vy jste blázen.

Opravdu myslíte, že bych vám vlezl do pasti?

Černá limuzína. Zastavte ji.

- Mandle. - Jo, kyanid.

- Znáte ho? - Ano, znám ho.

Je to Kovac, KGB.

- Už to máš? - Ano.

Když jste našli Kovaca, bylo to už snadné.

KGB přece posílá své majory jen na důležité věci.

- Někoho chránili? - Ano.

Zrádce.

Koupeného agenta. Bez podezření.

- Tajného. - Kromě něčeho v jeho minulosti.

Něčeho, co by těch 18 lidí mohlo dát dohromady.

Riziko. A KGB neriskuje.

Proto se dohodli, že vše zlikvidují.

- A to jméno? - Jména.

Jsou tu dvě.

První je Cowley. George.

Skládačku tvoří jednak fakta, pak logika

a intuice.

- První jméno jsem škrtla. - Tvá intuice?

- Moje logika. - A druhé jméno?

Dawson, Nigel. Dřív poďobaný hoch,

později ruský špion.

- Určitě? - Určitě.

Ale nemám žádný důkaz, to musíš dokázat ty.

- To není snadné. - Bylo by to mnohem lepší,

kdyby Kovac žil, ale Dawson ještě přece neví, že je mrtvý.

Jsi úžasná žena, Liz.

Byla jsem. Kdysi.

Dobrá rána. Končíme.

Nashle.

- Zdravím, Dawsone. - Cowley.

- Co tu děláte? - Jdu vás informovat.

- Náš projekt, víte? - Myslel jsem, že už je po všem.

Chytli jsme Rusa. Z KGB.

- Ano? Jak se jmenuje? - Kovac.

- Kde ho máte? - V našem centru.

- Už řekl něco zajímavého? - Ještě ne.

Ale zlomíme ho. Řekne nám všechno, co ví.

No, dejte mi pak vědět.

Ještě něco… Můj agent Williams

je nezvěstný. Vraťte mi ho někdy zpátky.

No?

Kancelář, domov, kancelář, klub, domov, celých 24 hodin, nic.

Jestli se měl leknout a utéct, tak nezabral.

- Třeba ví, že je Kovac mrtvej. - A co Williams?

- Už ho nemůžeme držet. - A kde je?

- Ve vyšetřovacím centu. - Půjdeme tam.

A vezměte ty pásky z motelu.

- Proč bych vám měl shánět doklady? - Zastavte.

… pryč, shánět doklady.

- … proč bych vám měl… - Dobře.

Jděte za Cowleym, a pak jste volnej.

- Jak tam bylo? - Nádhera.

Zřejmě mluví s tím Rusem.

- Copak je, Doyle? - Williams, pane.

Vy si opravdu myslíte, že bych vám vlezl do pasti?

Kde je nám neřeknete?

Tak chce se mnou mluvit, nebo ne?

Williams. Chtěl jsem se vám omluvit za potíže, které jsme vám asi způsobili.

Jste hodnej.

- Určitě to byl ten Rus? Ten… - Ten Kovac, pane.

- A Cowley ho vyslýchal? - Mluvil s ním.

Až ho ale dají odborníkům, tak promluví.

To asi ano. Dobře.

Díky, Williamsi.

Pane.

Už jde.

- Kam jede? - Zdá se, že jede k řece.

Neztratit.

Došly.

- Máš další? - Jo, v autě.

Chce nás přejet.

- Co teď? - Vezmu světlici.

Máš jedinou ránu.

Jdu na to.

Teď.

- Co se stalo? - Asi jsme píchli.

Chtěl jsem to dnes nechat zveřejnit.

Oddaný služebník. Ale vždyť tenhle chlap byl přece špion.

- Ruský agent. - Není třeba prát špinavé prádlo

na veřejnosti, Cowley.

Dejte tisku, co chcete.

Mě jen zajímá, kolik tu máme dalších Dawsonů.

www.Titulky.com