Original subtitles

Už jedou.

- Co podle tebe hledají? - Cestu ven?

Všichni z auta! Hned!

- A ruce vzhůru! - No tak, konec hry.

Chceme s váma mluvit.

V záhrobí

Ze všech poněkud matoucích informací je jasné jedno,

exploze byla způsobena nárazem.

I když v tomto případě vládní agentury projevily v tomto ohledu

dostatek vůle přednést důkazy.

Z toho mála, co se zjistilo, nebylo dosud možné

pozitivně usuzovat žádným směrem.

Řidič vozu, Leny Latoa, studoval v této zemi už dva a půl roku.

Byl znám jako politický aktivista, ale není známo,

že by něco provedl.

Stejně tak nejsou známy žádné kontakty s teroristickou organizací.

O jeho druhovi ve voze dosud není také nic známo.

Tento muž nebyl identifikován.

Vaše vyšetřování, pane Cowley, nevedlo k odhalení dalších důkazů.

Vysvětlujících či potvrzujících úmysly těchto můžu?

Ne, pane, žádné další důkazy.

Vy také nechcete nic dodat?

Za těchto okolností mi nezbývá, než prohlásit, že příčinou smrti

- byla… - Nešťastná náhoda.

- Když si hraješ s bombou, vyletí. - Jseš cynik.

- Pragmatik. - To oceňuju.

- Jo, tak to spláchnem? - Musím jít.

- No tak, na koronera. - Mám ještě povinnosti.

- Využiju toho času, co mi zbyl. - Celý se nám to nějak nepovedlo.

Vyhodili se sami do vzduchu, místo aby klepli vrátnýho po hlavě.

Měj se.

Pane Cowley, na okamžik, prosím.

Mohl byste mi pomoci?

Dobře, stačí, Murphy.

Máte odpovídající ochranu, plukovníku. Jste hlídán 24 hodin.

Jeden muž? Strážce? V mé rodné zemi mé hodnosti

pečlivě chráněn před jakoukoliv možností útoku.

- Nejste ve své zemi, plukovníku Limfo! - Ne.

Jsem hostem ve vaší zemi. Vy jste mě pozvali.

Ne, pane, vám byl povolen vstup jako návštěvníkovi kvůli léčení.

A to už úspěšně skončilo, doufám.

Ta bomba byla pro mě, jak víte.

Pro nikoho jiného v hotelu to nemohlo být, že ano?

Pokud ovšem šlo vůbec o hotel. Ti lidé chtěli setřást mé muže,

- kteří je sledovali. - Proč?

Informace, plukovníku.

Před dvěma lety byla vláda, jíž jsem sloužil, populární.

Teď tam vládnou chuligáni.

- Nebo souhlasíte s tím, co se tam děje? - Nejsem politik, plukovníku.

Nás označili za vrahy.

Buď exil, nebo smrt.

Pocházím z linie princů a nebojím se smrti.

Ale proč zbytečná smrt? Kdybych byl ještě ministrem ve své zemi,

poskytli byste mi plnou ochranu. Ve dne, v noci.

A to chci teď! Vaše vláda by měla…

Ne, plukovníku, poslyšte! Moje vláda vám poskytla útočiště,

přestože byla varována, co všechno se může stát.

Protože my si tu nedáme nic diktovat a už vůbec ne vyděrači s bombou v rukou.

Nemáme zájem na tom, abyste si to vyřizovali na ulici.

Chcete se navzájem pobít? Dobře! Ale ne tady.

Nevím, proč vás chtějí zabít, plukovníku. Jsem si však jist,

že vy byste to udělal.

Kdyby teď oni byli ve vašich rukou.

Těla obou mladíků musela být před uložením do márnice sešita,

aby bylo vůbec možné dnes ráno provést šetření.

Už nechceme mrtvá těla. Ani vaše, ani moje, ani dalších ubožáků.

Žebráků, trampů či stařenek, které se náhodou ocitnou na ulici.

Nestojíme tady o vaši válku, plukovníku.

Jsem pověřen vám sdělit, že moje vláda je ráda,

že vaše léčení proběhlo úspěšně.

A že doufá, že podniknete přípravy k odjezdu ze země ihned poté,

jak vám to zdravotní stav dovolí.

- Kam mám jet? - Vaše vláda má spoustu přátel

v jihovýchodní Asii. Jistě vám někdo z nich poskytne potřebnou ochranu.

Do té doby s vámi zůstane jeden z mých mužů.

Nikoliv kvůli vám, plukovníku, nýbrž proto,

že chceme uchovat na našich ulicích klid.

A teď mě omluvte.

Co tu děláte?

Co tu děláte…

- Georgi, prosím tě… - Už tam jedu.

- Cowley. - U 4-5 jsou nějaké problémy.

- Proč mi nikdo nic neřekl? - U ministra jste už nebyl, pane.

- Jo, kde je Bodie? - Právě jsme se s ním spojili.

Dobře, konec.

Vy! Vy tam! Jděte odtud pryč!

Je tady zloděj, Helgo. Volej policii!

Ticho, stará škatule!

Vypotil jsi to, a teď doplňuješ tekutiny.

Jen klid.

- Bodie. - Doyle.

Hlavně zachovat klid. Podívej na mou lékařskou zprávu.

Pomalý tep, nízký metabolismus. Jsem klidnej.

Když vidím tebe, jak vibruješ…

Ten temperament… Ale jinak… pohoda!

Nahoře by měli vědět, že se nepoděláš.

Priorita A3!

Na to nemůžeš brát zřetel, mohl bys zaváhat.

Zapomeň na předpisy. Střílíš, abys zabíjel.

Jasný? Kdo to byl?

No tak, Rayi, řekni, kdo to byl!

- No? - Budou ho operovat.

- A řekli, jakou má naději? - Ne.

Stáhnu tě ze všech akcí. Máš nápad?

To nebude normální vloupání. Spíš msta…

Ne, spíš to bude náhoda. Jel jsi rovnou sem?

- Se sanitkou. - Takže jsi ještě neprohledal byť?

- Dělá to Malone, pane. - Ne, Bodie. Ty ho znáš daleko líp.

- Radši bych byl tady, pane. - Co tady? Tady mu nepomůžeš.

Pojď!

- Dostali se dovnitř kombinačkami. - Takže Doyle nezamkl druhý zámek.

Asi šel na nákup, nikoho nečekal, a tak jim ulehčil vloupání.

- Jim? - Mohlo jich být klidně víc.

Alarm sepnul, až rozbili okno.

- Sousedi? - Nic neslyšeli.

A máme tohle. Kulka ze zdi.

- Původ? - Nevím, nejsem balistik.

Tak jim to dej, jen ztrácíš čas!

Dobře, teď jsme to vyndali ze zdi, Bodie.

Tak promiň.

Zbývá tu ještě spousta práce.

Zdá se, že se ničeho nedotkli.

Jestli něco hledali, věděli, kde to je.

Ale co tu hledali? Co chtěli?

- Možná jen jeho život. - Jo, ale ten nemají.

Ne.

Nevzrušeně existovat uprostřed hluku a spěchu, Bodie.

A nezapomeň, kolik míru přináší ticho.

Neskličuj sám sebe představami.

Mnoho strachu se rodí z únavy a pocitu opuštěnosti.

Jsi dítě vesmíru, stejně jako stromy a hvězdy.

Buď v míru s bohem, ať ho už vnímáš jakkoliv.

V hlučném zmatení života buď v míru se svou duší.

Přes veškerou přetvářku, útrapy a zklamané sny,

je to stále krásné místo k žití.

Objeveno na hřbitově, Baltimore, 1692.

Žádná odveta, Bodie. Žádná msta.

Ať se mi stane cokoliv, byla to má práce,

- a patří to k ní. - Jo, stal se cílem útoku

nějakýho politickýho maniaka.

To je jen domněnka, Bodie. Já chci fakta.

Pokračuj, já jedu do nemocnice.

Retraktor, prosím.

Je tu spousta krve. Odsávání.

Tady. Průstřel na levé straně.

Dlouhé kleště, prosím.

Fibriluje.

Šoky.

Ustupte.

No tak, zaber.

Další šok.

Nabíhá sinusový rytmus. Výstup obnoven.

- On to zvládne. - Ano?

A chce to? Jakou má vůli?

- Silnou. - Nejsem si jistý.

Je idealista, jak to jen při téhle práci jde?

Balistika ukázala, že ta kulka je stejná, jako ta před šesti týdny v Amsterodamu.

- Kdo? - Italský Chargé d’Affaires.

- Jak souvisí s Doylem? - Možná to pomůže.

První kulka těsně pod srdce. Druhá zezadu.

Někdo mu chtěl zasadit ránu z milosti… a nemohl.

Kdybys chtěl někoho dobít ty, Bodie, kam bys střílel?

Přesně tak, abys to skončil.

Ten, kdo ho postřelil, už neměl žaludek na to,

aby ho dodělal.

Tak, teď sešít a konec.

Jeho systémy zatím v nečinnosti. Udržuje ho jen tak tak při životě.

Ale mozková aktivita…

Mozek je první orgán, který umírá.

Zní to romanticky, ale myslím, že při nečinnosti

systému a tak výrazné mozkové aktivitě lze říct,

- že se chce rozhodnout. - Zda žít, či umřít?

Viděl víc a prožil víc, než kdokoliv v jeho věku.

Měl by se tedy o to pokusit.

- Doufejme, že má víc důvodů pokračovat. - Snad máte pravdu.

Snad mám pravdu.

Slušná policejní kariéra. Pár nedorozumění s nadřízenými.

- Měl jsem důvod. - Dobrý důvod, jistě.

Trápíš se.

Tahle práce je velmi složitá. Spletitá.

A porozumění je první stupeň k úspěchu.

Ušlechtilé pohnutky? Nezpronevěřuju se jim.

Řada hrobů… Základem všech ušlechtilých pohnutek

- jsou ztracené životy. - Tvůj také?

Proč ne? Proč mě dostali?

- Protože ses staral. - Ne.

Nestaral jsem se dost.

- Je velmi nestabilní. - Sakra, tak něco dělejte.

Co?

Nechceš, abychom zjistili, kdo to byl?

- Možná, že jsem to chtěl. - Ty nejsi zvědavý, kdo to byl?

Třeba jde i po mně a po Bodiem. Po všech.

- Chceš, abychom zemřeli? - Ne.

Hladina adrenalinu se ustálila.

Spoléhám na vás, že to tak bude i dál.

Já jsem lékař, ne Bůh.

Nezaznamenali jsme vzestup srdeční činnosti.

- Kdyby se něco změnilo, zavolejte mi. - Ano.

Ano, to jistě.

Ano, taky doufám.

Počkáme, díky. Sbohem.

Tady je to stejné. Amsterodam, Řím, Berlín.

Mnoho uprchlých studentů, peněz mají dost, zlobí,

ale žádné násilí nepáchají.

Hodně křičí. Slibují pomstu gangsterům,

- jako je plukovník Limfo. - Jo, ale nikdo z toho nemá bolení hlavy.

- Jen my. - Tak co máme?

Dvě kulky ze zbraně z Amsterodamu, umírajícího Doyla…

a mohli jsme tomu zabránit.

- Kdybychom se nerozhodli tak pozdě. - To byly moje příkazy, Bodie.

Já ho přece chtěl dostat do oddělení snů.

Chtěl jsem, aby nás k těm nebezpečným lidem zavedl.

Byla to moje chyba, pokud to byla chyba. Ne tvoje!

- Já neviním sebe! - Vím, co jsi dělal.

A měl jsi to napsat, když jsi z toho chtěl něco mít.

Povolených 48 hodin, kdy bylo možné něco udělat,

- dávno uplynulo. - To jsem si nevšiml!

Projdeme to ještě jednou. Bomba určená pro Limfoa.

- Vy myslíte… - Nevěřím na náhody, Bodie.

Je to spojení. Ty a Doyle jste sledovali Latou.

On jediný měl nějaké politické kontakty.

Charlie? Byl s Latoou v autě.

Neidentifikovaný muž z Kavkazu, tak 28 let.

Tu bombu udělal patrně Charlie.

Celou dobu, co jsme Latou sledovali, se sešli jen jednou,

- aby ho vzal do hotelu. - Spojení?

Kulky, které zabily italského Chargé d'Affaires v Amsterodamu. Spojení.

Stejná zbraň, ale ne stejná osoba.

Ledaže to byl Charlie nebo jeho přítel.

Spojení? Někdo ze studentů byl odhodlán víc, než jen mluvit.

Spojil se s mezinárodní teroristickou lóží, která mu poskytla výcvik.

Charlieho, bombu a zbraň.

- A co s tím vším? - Pokračující revoluce.

Neklid, zhroucení sociální stability.

Kdekoliv, to oni přece chtějí.

Spojení? Doyle viděl něco, co je ohrozilo.

Nebo někoho. Latoa ne, ten je mrtvý.

Takže Chralieho. S někým mluvil.

A ten někdo by Doyla poznal. Ty jsi s ním byl pořád, viděl jsi stejné lidi.

- Tak proč on, a ne já? - Třeba jsi teď na řadě.

Ledaže jsem někoho z nich neviděl. Doyle viděl ji.

- Dál? - Je to všechno ve zprávě.

Já nejsem počítač, Bodie, moje hlava si nepamatuje vše z každé zprávy.

Dobře, jeli jsme za tou dodávkou.

Projeli jsme půlku města, byl silný provoz.

Ale pak opadl, tak jsme přidali. Jeli jsme za nimi až ke zdymadlu.

- To není na prodej. - Proč ne?

Je moje.

Pardon.

- Je to cenné? - Ne.

Úplně obyčejné.

- Kdo je to? - Vydává nějaké východoasijské noviny.

- Hádají se. - Jo. Co je to?

No, chtěl jsem tohle,

- tak jsem koupil tamto. - Ty hračičko.

O několik hodin později se zastavil Latoa pro Charlieho.

To se objevil poprvé.

Když jsme odjížděli, uviděl Doyle tu dívku.

- Hej. - Co?

- Ta holka… - Já jsem ji neviděl.

A Doyle už o ní nemluvil.

Jedou dovnitř.

- A po tom bylo po všem. - Nic víc už neřekl?

Nedával tomu velkou váhu, asi jako když už ji někde viděl.

A Charlie? Tam jste to prohlédli?

- Je to ve zprávě. - No tak, Bodie.

Vím, že jsi unavený a že máš starost o Doyla, ale chci to slyšet.

A to od tebe. Kam jste jeli potom?

Když jsme odešli od Charlieho, ještě jsme si pořádně prohlédli to místo.

Vypadá jako k pronajmutí.

Postel se snídaní. Prohlídka zepředu, zezadu,

ale v žádném případě tam nelez. 4-5, konec.

Když jsme vyřídili tu bombu, šli jsme sem.

Zaplatil týden, zůstal týden.

Neviděl jsem ho odcházet, nechal tu klíč.

Není uklizeno, uklizečka stůně.

Nevadí, nechceme to najmout.

- Kabel od pojistky. - To je překvapení.

- To je vaše? - Ne. Čí je to?

- Číňanů? - Pravděpodobně.

Víš, kdo?

- Co je s Latoou? - Neodpovídal na otázky,

- tak letěl do vzduchu. - Kdy?

- Hodinu po tom, co od vás odešel. - Do vzduchu?

- Zabili jste ho? - Jen jsme jeli za ním.

- Stíhali jste ho. - Buď on, nebo řada jiných.

Nemusel utíkat, proč šel sem?

- Ještě než vyzvedl Charlieho? - Toho, co dělal bombu.

A taky čte vaše noviny, ve svém pokoji měl tohle.

- Vy jste se s Latoou přel. - Viděli jsme vás.

Tak o co šlo? Co chtěl?

Chtěl, abych rychle zavolal policii.

- Aby lidi opustili hotel. - A vy?

- Přesvědčoval jsem ho, ať to nedělá. - A nepřesvědčil.

Neschvaluji, z racionálních důvodů, terorismus.

- A citově? - Lidi, které chtěl zabít,

jsou vrazi!

- Kdo byl Charlie? - Já neznám Charlieho!

A kdybyste znal, raději umřete, než byste to řekl, co?

Řeknu to jinak. Než umřu,

budu se rozhodovat, zda žít racionálně nebo citově.

Podivnej padouch.

Ne, plnokrevnej pacifista.

Co by asi řekl, kdyby viděl někoho znásilňovat jeho sestru.

- Ještě? - Ne, právě obdivuju mandlový oči.

Prohlédli jsme to u Latoa, a nic.

Pak jsme se hlásili vám.

Cowley…

Dobře, díky. Jedeme tam.

A Doyle se už o tom děvčeti, co viděl u Charlieho, nezmínil?

- Ne. - Doyle ten případ vzdává?

- Proč? - Ztrácí energii.

Jeho silná vůle, jak říkáš, zdá se, nefunguje.

- Zase bude. - Chirurg říkal, že to vzdal.

Vím, co myslí. Když dáte Rayovi možnost, obviní se, že vynalezl střelný prach.

Už jsi někdy chtěl odejít?

Jo, vždycky když máme cvičení.

- Ale co bych asi dělal… - Co bys dělal?

Ještě jsem na to nemyslel.

- Tady to nebude lepší. -Žádný div.

Vynalézají se pořád modernější zbraně a my je máme zastavit.

Když na to člověk začne myslet, je to známka, že by to měl zabalit.

- Podej mi zprávu. - No, vyšel jsem.

Byly tam potraviny, mléko,

závěsy byly stažený.

Nikde nikdo… Co tu děláte?

- Kdo je to? - Já ji nevidím jasně.

- Ji? - Je to žena.

- Podíváme se do spisu. - Ne.

- Podívej se na tvář. - Ne.

Ano!

- Nemám o tom přemýšlet? - Přemýšlet můžeš.

Ale udělej to.

Začíná slábnout. Výstupy mizí.

Sakra, už z toho byl venku.

Zkuste dopaminovou infúzi.

Musí být jedna z nich. Viděla výbuch.

- A obvinila nás. - Měli bombu a chtěli ji použít.

Ona byla jedna z nich, nese odpovědnost.

- Ne. - Přemýšlej o tom.

Mysli na životy, které jste zachránili. Kolik lidí díky tomu dnes žije.

Tito lidé chtějí, aby ses uzdravil a dál pracoval.

Pracoval dál v tomhle chaosu? Neznám jediný důvod.

- Máš smlouvu. - Mohu ji zrušit.

- Složit to. - Dobře.

- Dáš mi to písemně? - Jo, oslovím vás „Drahý Georgi“.

Je mu líp. Tlak stoupl na 110.

To není na prodej.

Proč ne? Je to cenné?

Ne, úplně obyčejné.

Je mnohem lepší. Už se udrží.

Děvka!

Ano?

Jsem připravena. Hotel Heesrow.

Jistě, čekám.

Majli Kuolo. Dcera novináře.

Velmi vlivného muže. Studovala umění,

v posledních dnech se dvakrát stěhovala, ale najdeme ji.

Nezdá se, že by byla politicky aktivní,

- jako je její otec. - Zatčen pro pobuřování,

uvězněn bez soudu. Ona utekla?

Jo, do Amsterdamu. Tam se zřejmě shromažďuje většina uprchlíků.

Otec zemřel ve vězení za ministra plukovníka Limfoa

ještě před revolucí. Odveta. Ne politická.

Odveta za otcovu smrt, za smrt jejích přátel,

z níž viní i Doyla.

A je volná. Cowley.

Zjistěte mi, kde se teď zdržuje plukovník Limfo.

A Holgu z ministerstva. Řekněte, že k němu jedu.

- Ano, pane. - Jak je s Doylem?

- Zatím beze změn. - Beze změn.

- Díky. - No tak, Rayi, dokaž to už kvůli sobě.

Čistému vše čisté.

Lepší než u soustruhu. No tak, Doyle, nesmí tě dostat.

Ano, to je možné. Zjistím to.

Máte volno?

Dobře.

Děkuji.

- Ne, nebere to. - Dejte mi jeho poštu.

Dík.

- Udělali z vás poslíčka? - Váš život je patrně ohrožen,

- takže… - To mi povíte cestou.

- Mám teď schůzku. - Smím?

Neměl byste na tu schůzku chodit.

- Zná číslo vašeho pokoje. - Kdo?

Studentka jménem Maili.

- Je to dcera. - Doktora Kuola.

- Ano. - Je studentka.

Politika ji nezajímá. Ani žádný terorismus.

Myslím, že ji někdo přemluvil, pane,

měl byste se radši vrátit do svého pokoje.

Předešel jste naše jednání, Georgi.

Zítra o tom máme jednat. Zhodnotíme náš postoj

- a informujeme vás. - Nerozumím.

Jsou zvláštní, Georgi.

Neberou rukojmí, dělají potíže.

A za cíl si vybírají jen svoje lidi.

To chcete říct, že je máme nechat se vyvražďovat?

Chci říct, že je nová situace.

- Musíme si vyjasnit náš přístup. - Máme jasno.

Nepřipustit krev na ulicích. Chránit životy a majetek.

Georgi, vyznáte se ve světové politice

a víte, že se snažíme lidi, kteří tam jsou u moci, vyhodit ze sedla.

- Nemají nás rádi. - A proč usilujeme o jejich přátelství?

Nechceme si dělat zbytečně nepřátele.

Zvlášť ne tam, kde by mohla nastat druhá Kambodža.

Chtěli zabít jednoho z mých mužů.

To se určitě už nestane.

Jiné by bylo, kdyby ten váš Doyle zemřel.

Věřte mi. Ale myslím, že naštěstí mířila špatně.

I když zřejmě nemá žaludek vraždit.

Dokonce mě informovali…

- Kdo? - Její ambasáda.

Ale vy jste neinformoval mě.

Georgi, ano, měl jsem vás vyrozumět.

Netušil jsem, že si to všechno dáte tak rychle dohromady.

Děkuji.

A nenechte si ujít článek v zítřejších novinách.

Článek o čem, Georgi?

Georgi! Není co tisknout.

Naši novináři se nebojí ničeho. Klidně tisknou klepy i narážky.

Ve skutečnosti jim nikdo nevěnuje pozornost.

Zaujme je Doyle. Postřelený mezinárodní teroristkou.

A úředník, který říká: „Ruce pryč, už to neudělají“.

Váš člověk je pro naše občany bezejmenná nula

a je jim lhostejný, jako ti dva, co zemřeli v autě po výbuchu.

Co chcete dělat, Georgi? Rezignovat?

Ne, udělám to, co považuju za svou povinnost.

Přesně to se od vás očekává.

Proto tu funkci máte.

- Díky. - Georgi.

Chci vám říct ještě něco, ano?

Neočekávejte od nás pomoc, dokud nevypracujeme strategii.

Necháte jejich cíle sedět a čekat na kulku do zad. Ano.

- 3-7 pro Alfu. - Ano, Bodie?

Zdá se, že podezřelá zjistila místo pobytu Limfoa.

Děkuji, ozvu se ti.

Víte, kde je Maili? Co od nás čekáte, když se střetneme?

Velmi záleží na tom, zda ji při tom zabijete.

A mezi námi doufám, že se to nestane.

Nebo aspoň do té doby, než budete mít strategii.

- Přesně tak. - Zdá se, že Maili zjistila

adresu Limfoova hotelu.

Ale nedělejte si starosti.

My se tam zřejmě dostaneme dřív.

Skončete to. Zabijte mě.

Škoda, že nás tu není víc, pane. Pět není moc.

Lepší než čtyři, Bodie.

Tady.

Dnes se tu zapsaly tři ženy.

Můj bože.

Ahoj.

Žádné kufry. Zase nic.

Ne, nic.

Ale byla tady.

Je šílená!

Vydrž, pošlu pro sanitku.

- Moment, slečno! - Pusť!

Dostal jsem ji.

Jasně.

Dostala se do auta, jedu za ní. Je to žluté Deshebo.

SPZ: George, William, Leonard 656 Jane.

Je zraněná, nevím, jak vážně, na ulici je dost aut.

Neujede daleko. Dívka v Deshebo, takových moc nejezdí.

Zabili jste je.

Zabijete sebe. Chcete spravedlnost?

A odvetu? Hloupost.

Chcete žít a zabíjíte. To je nesmysl!

Nevadí, počkám tu. Honem.

Je to tady?

Maili, co se ti stalo? Tak honem.

Tak pozor, opatrně.

Do auta, rychle.

Diplomatická imunita. Už to bude, klid.

Jenom klid, už jsme tu.

Pozor, půjdeme.

Maili Kuolo!

Ruce vzhůru, honem.

Pokračujte, rychle. Jděte.

Tys to dokázala. Domovská půda.

Dobře, neplatí mě za rozruch.

Ale ještě se na tebe podívám.

Než tady vypustíš duši.

Pane.

Dík.

- Cowley. - Vzali ji na ambasádu.

Jak je na tom?

Moment, něco se děje. Zavolám zpátky.

- Jste pan Bodie? - Jo, Bodie.

Vaši lidé budou chtít svázat uvolněné konce.

Ona umírá. Na tom, kde má teď zemřít, nezáleží.

Můžete ji mít, pane Bodie.

Ať zemře kdekoliv, bude z ní mučednice.

- Co váš přítel? - Bude zdráv.

- To není příbuzná? - Skoro ji neznám.

Jen klid, přeneseme tě. Stůj.

A dovnitř s ním.

- Tak pojď. - Já sám.

Děkuju vám a na shledanou, sestři.

- Ahoj Rito. - Ahoj lásko.

- Máš to tu dlouho. - Jo.

Pořád zakopávám o tvý věci. Připíšu si to k nájmu.

- Kolegovi jsi to ale dát nechtěla. - Předpis.

Přece nemůžu někomu vydat věci bez lístku.

- Žádnej jsem nedostal. - Tebe znám, jeho ne.

- Ty jsi byl pryč? - Jo, chvíli.

- Vrátil ses rád? - Že váháš.

- Nashle v pátek. - Pozor na cestu.

- Dobře. - Sbohem.

Jaké to je být zase mezi námi živými?

- Technicky jsi byl mrtvej, víš? - No, teď už to znám.

Příště to bude snazší.

www.Titulky.com