Original subtitles

- Ne, ne, dej mi to! - Dej mi tu knihu!

Nehádejte se, prosím.

- Já ji měl první. - To je fuk, je to moje kniha.

Buďte zticha. Sedni si dozadu, zlato, tak…

Co je, Nicku, co je ti?

- Suky… Suky je mrtvá. - Ale ne.

Zabili ji. Někdo ji otrávil.

Opatřím ti novou. Slibuju ti to, broučku.

Slyšíš, Nicku, no tak. Budeš mít novou kočičku.

Tak už jeďte.

Promluvíme si, až se vrátíš, ano?

No tak, dej mi už tu knížku.

- Co jste zase řešili? - Kočka.

- Je mrtvá. - Sakra, kočka. Je přejetá?

Tohle jsem našla za dveřmi, když Suky pohodili na práh.

Raz, dva, tři, čtyři, pět,

líbí se ti svět?

Jen ti něco připomenu, abys nechtěl změnu.

Raz, dva, tři, čtyři, pět,

- líbí se ti svět? - Co uděláme, Jacku?

Dneska večer někoho zavolám.

- Koho? - Doyla.

Rodina především

- Doyle. - Někdo volá a nechce říct jméno.

Je praštěnej… nechce říct jméno, vždyť už je dávno půlnoc.

Tvrdí, že jde o banku v Maiden Lane.

Banka v Maiden Lane?

- Tak to spojte. - Ray Doyle?

- Kdo je tam? - Jack Stone.

- Ale no tak, co je to za vtipy? - Jo, já jsem to zvládl.

Sebrali jste mě na udání špicla. Zbytečně.

Drželi jste mě ve vazbě bez právníka

a vyklouznul jsem.

Nahrávejte jedničku, hned.

- Jsem to já, Stone. - Tak dobře, Jacku, kde jsi teď?

Moment, přihlásím se na policii, a docela sám, jo?

Ale musíte pro mě něco udělat. Budu doma, tady ve Springfield Road.

Převrátili jste to tu už párkrát vzhůru nohama.

Je to trochu dávno, ale já to nějak najdu.

Nechoďte předem nebo je po všem. Za domem je parcela.

Přijďte za tmy a nenápadně.

Už se skoro rozednívá. Dobře, tak já přijdu.

- Vyzvednu si tě osobně. - Jo.

Možná by to bylo pro mě lepší.

- Haló? - 4-5?

Vzbuďte Bodieho a řekněte mu, ať je za 10 minut před domem.

Ahoj Jacku.

- Kde je? - Je uvnitř.

Ahoj Jacku, co ty tady?

- Spadl jsem z nebe. - Co to bylo na zahradě za dárek?

Osmiměsíční štěně pudla.

- Jak jsi tu dlouho? - Není to fuk?

Hledali tě po celý zeměkouli. V Austrálii, v Americe…

- A ty jsi doma. - Jsi poslední Mohykán, Jacku.

Všichni sedí dávno za katrem.

- Jsi úplnej kouzelník. - No jo, nechte si ty řeči od cesty.

Podívej, ty jsi volal mě. Stejně tak dobře jsem mohl pozvat poldy

a někdo od nás si mohl vysloužit povýšení.

Místo papírování… prásk… vrchní inspektor.

Poslal jsi pro mě. Jenže já tyhle případy už dávno nedělám, Jacku.

- Nejsi v mý kompetenci. - Vyhrožovali mé rodině, Doyle.

Ne mně, ale rodině.

Někdo mě tu vyčenichal, nebo možná jen něco tuší.

Raz, dva, tři, čtyři, pět, líbí se ti svět? Jen ti něco připomenu…

- Co to je „Raz, dva, tři, čtyři, pět“? - Raz je kočka,

- dva je pes dnes ráno. - Bože.

- Koho zajímáš? - Já nevím.

Někdo tu loupež platil, a možná se na něj nedostalo.

Ale na tebe jo, že jo?

Bez mléka a bez cukru, díky.

Nemáte v kuchyni igelitový sáček?

Ty jsi je okradl, je to tak, co?

- Kdo to byl? - To nevím.

- Neznám je. - Ale obral jsi je.

Všechny nás okradli, nevíte, jak to je.

Jo, byly tady prachy, moc prachů.

Ale před rozdělením prošly mnoha rukama, pár lidí se svezlo

a pak nezbylo nic. Ahoj Nicku.

Pročpak nespíš?

- Slyšel jsem hlasy. - Mám tady kamarády.

Dlouho jsem je neviděl. Tak běž do postýlky, ano?

- Chci tu být s tebou, tati. - Odveď ho spát.

Teď ne, Nicku, táta má práci.

Díky.

- Jak dlouho o tobě děti vědí? - Nevědí.

Přicházím občas.

Překvapím je, když třeba přijdou ze školy, zůstanu přes noc.

- Někdy jim dám dárek. - A kde jsi?

Bývám tady nahoře. V podkroví.

Za katrem by ti bylo líp.

Kdo mluvil? Děti?

- Znáš je, povídají. - V naší rodině ne.

- Vždyť víte. - Poslyš, Jacku.

To není pro nás. My to můžeme ohlásit.

Zajistit policejní ochranu pro tvou rodinu, ale nic víc.

On je dostane, rodina nemůže jen tak zmizet.

A když mě sbalíte, tak se zblázním.

Moc možností nemáš.

Vždyť tohle je úplnej cvok. Otráví kočku, psovi uřízne hlavu.

Nemůžu je tu nechat! To nejde.

Vy byste mi nemohli půjčit…

To zapomeň.

- No tak, určitě sis něco schoval. - Ani floka.

Snad nám dá něco její táta. Jen kvůli ní.

- Prachy jsou v tahu. - Nežádám vás, já prosím.

- Pak za námi přijde? - My ho přivedeme.

Divné, ten muž se sám odsoudil do vězení.

Je doma. Daleko víc si užije.

- Jistě víc než já. - Člověk si už najde způsob.

A to má být vtip?

Třeba se rád smějete, nebýt té smuteční slavnosti.

Vzpomínka na statečného muže.

Rád se smál. Nejsem tou myšlenkou nijak nadšen.

Není to náš úsek. Ještě dnes s komisařem promluvím

a poradíme se, zda do toho půjdeme.

Čím míň lidí to bude vědět, tím líp.

- Chceš říct… - Ne, já nechci říkat nic.

Snad jsem to měl nechat policii,

- ale jeho děti… - Volá o pomoc?

- Zatím ještě plave. - Zase žertuješ.

- Zkusme to. - Děti jsou milé,

ale vím, že se to v té rodině darebáky jen hemží.

- Jeho tchán… Len Hatch. - Sekera?

- Ten už je starej. - A jistě taky zmoudřel.

No, máš můj souhlas, zatím. Ale nepřehánět,

ať máme na dárky k Vánocům.

- Nejste u toho domu příliš nápadní? - Nejsme.

No tak dál…

Bodie, se mnou nic nebude. Teďka jsem skončila, víš?

Udělej mi laskavost, no tak. Nemůžu tě o něco požádat?

Učitelka ve škole? Copak vypadám jako učitelka?

Když si svážeš vlasy do uzlu a nasadíš si brýle…

- Brýle nikdy nenosím. - Doyle to dělá taky.

To jsem si mohla myslet. O co jde?

Oficiální úkol nebo co?

Nech toho.

- Kluk je u sv. Lukáše. Zařídím to. - Dobře.

Ale nemíním tím strávit celou svou dovolenou.

Kotě, my dva to zvládneme, ne?

Dobře, dvě družstva. Takhle vás rozdělím,

- poběžíte tam a zpátky. - Dobře.

Tak hned začneme, kdo bude poslední, tak ten je bačkora.

Teď!

Tam a zpátky! Honem zpátky!

- Prima a kdo chce hrát basketball? - Já!

Tak ticho!

Milé děti a Linda jejich vůdce.

Shrnuté ponožky, vlasy do čela, zcela typické.

- Jsou nejlepší přítelkyně. - Je pobledlá.

Začínají prověrky. Prospívá dobře, tvrdě dře.

- Na ten oficiální zájem se nemám ptát. - S dětmi to nesouvisí.

- Rodina je… - Pochybná? To je normální.

Pomaloučku. A neskákat po schodech.

- Jsou to zvláštní lidé. - Ano, vypadají úplně normálně.

Ale Lindin otec před časem zmizel.

Ano, vzpomínám si. Matka je milá.

Chodí na schůzky a o děti se stará velice dobře.

Doufám, že netrpí. Linda je slibné děvče.

Jistě, to věřím.

- Kde máš mámu? - To nevím.

Zase někde trčí.

- Pojď pěšky. - Ještě počkáme.

Pojď, jdeme.

… jako včera večer, víš? A to si po tom můžeme zahrát.

Nešli tudy dva malí kluci? Jeden blonďák a druhý tmavovlasý?

- Asi před minutou, šli támhle. - Díky.

To by jej opravdu strašně moc mrzelo. Tady, tu máš.

Už to nikdy nedělejte.

Lou, Nicky, kde jste byli? Víte, že nesmíte chodit sami ze školy.

To nic. CI5. Vy jste matka?

No, měli trochu štěstí, musím říct, mohlo je porazit auto.

Nemyslím, že by si ten výlet chtěli zopakovat znovu, co?

Řekla jsem vám přece, že tam na mě budete čekat, že jo?

Vlezte si rychle do auta, ale hned. Dělej!

A poslouchat.

Co? Kde?

Tak pojď.

Kluk je v pořádku doma, 6-2. Jsou nějaké změny?

- Mrtvo jako na hřbitově, 3-7. - Díky.

Konec. 3-7 pro ústředí. Spojte mě s 9-1.

Linda je teď po škole. Špatné domácí práce.

- Zkazila rýžový puding? - Tak nějak.

Tak s ní zůstaň, slyšíš? I cestou domů.

- Dobře. - To je vše.

- Pořád má horečku. - Je jen v šoku.

- Zapomene na to. - Tati?

- Copak? - Byla to jen náhoda?

Asi ano. Auto vyjelo ze silnice. Nějaký blázen jel moc rychle.

A Suky? A pak Pady?

- Dneska nebyl hezký den. - To máš pravdu.

Někdo tu nemá rád zvířata.

Podivní lidé, viď?

Už s námi zůstaneš, tati?

- Jo, jak to půjde. - Už nemusíš pryč?

Snad později.

Ale teď ne.

Běž do postele.

Co je tohle? Úkol v tuhle dobu?

- Jo, musím ho mít. - Napíšeš ho ráno.

Tak honem.

Hezky spi. Ráno tě vzbudím, ano?

- Dobrou noc. - Dobrou.

Pojď.

Ahoj. Co děláš dneska večer?

- Doyle! - Tak fajn.

Uděláš si výlet. Zajedeš do našich věznic.

Parkhurst, Isle of Wight a Winchester.

- Kdo je na ostrově? - Barnard Moss.

Ten to dal všechno dohromady. Sehnal lidi.

- Jo, vzpomínám si, spolupracoval. - Proto je taky dobře hlídán.

- No? - Mám se dobře, dík.

- Snad se máš stejně. - No jo, ohromně.

Mořský vzduch.

Kouřil jsi doutníky, že jo Barney?

- Doutníky, lesklá auta. - Chcete mě odtud dostat?

Copak, co se děje? Nechutná ti jídlo?

- Kdo jste a co chcete? - Doyle, CI5.

CI5? Byl jste přece u policie.

- V Limehouse, že jo? - Jo, nějaký čas.

A teď sloužíte u husarů… Doufám, že slušně platí.

- Jde to. - To na ulici taky.

- Tak o čem to bude? - Banka v Maiden Lane.

Ale ne… O tom už vyšla kniha.

A další je na cestě. V novinách je o tom seriál, časopisy z toho mají kšeft.

A můžete si přečíst soudní zápis. 6 neděl.

- Odvolání. - A kdo to platil?

- Děkuji. - S tím dopisem je psina.

- Co? S jakým? - Jack Stone, výhružka.

Jsou tam jen otisky Stona a jeho ženy. Ostatně je to jen laciný papír,

co je k dostání všude v okolí.

Ale za to mu ho napsal pravou rukou nějaký levák.

Čtyřicátník, střední váha i výška.

- Jestli byl dyslektik… - Jo, bylo by to snazší,

ale žádné chyby v pravopise.

- Dej to do počítače. - Je to tam,

ale leváci jsou jako praváci.

- Kdo sedí ve Winchesteru? - Ned Turner.

Autor projektu. Akce se nezúčastnil, ale plánoval ji.

- Pak sháněl peníze. - Co děláme tady?

To máš za odměnu. Svěží vzduch.

Abych si zvykl na změnu.

To je ještě brzy, ale uvažuješ správným směrem.

-Vy jste spasitel? - Řekněme, že jsem osoba s určitým zájmem.

- S jakým? - Stoneovy děti a žena.

- Sbírka na chudé? - Někdo je chce zabít.

Chrisie a děti? Těžko, když Jack žije.

Jo, ale bohužel už to vypuklo.

- Vy jste odkud? - CI5.

- Tak to jdu zase dovnitř. - No tak, venku je přece pěkně.

Jo, někdy je vidět katedrálu.

Vím, o co vám jde. Cukr a bič.

Vy jste cukr a toho druhýho nechci.

Ten je dneska doma.

Víš, o tobě se říkalo, že nesouhlasíš s násilím.

Určitě nechceš, Stonovým ublížili.

Jackovi bych ublížil. Už jsem ve frontě.

- Cože? - Ale no tak.

- Potopil nás… všechny. - A vyváznul.

Jo, Coling zemřel, víte?

Bratranec Krise, Juveův synovec.

- Uhořel v autě. - Přesně tak.

Tam shořelo všechno. Jack je venku.

A nikdo ho už neviděl, co?

Mercedes SL s káčkem.

Ale jiná značka. Sledovat nebo zatknout?

- Ne, vyplatí se ho sledovat. - A co Doyle?

Zatím mlčí. Díky, Frede.

- Doyle cestuje po věznicích. - Můžu s ním mluvit?

Ne, až skončí.

- Samotář? - Něco podobného.

- Tomu říkám zvuk. co? - Děkuju.

Dostal zprávu?

Chrisie.

- Co? - Je čas vyjet.

Budou vyděšení.

- Drobečkové. - Neboj se.

Bude to pro ně dobrodružství.

- Kdybys zavolal Doyla? - To ne…

Může nás přepadnout kdykoliv.

Všem je to jedno.

No tak dělej, Nicku, dojez to.

Na, zanes mi to do auta.

- Snad jsme se rozhodli dobře. - Zloději se o sebe musí postarat sami.

- Nech toho, Chris. - Tak honem, dojez to.

- Přijdou pro tebe. - Já vím.

Vlezte si na sedadla. Hlavy dolů.

A nevylézat, jasný?

A klid!

9-3 ústředí, rychle.

Copak jste placenej za to, abyste celou noc prochrápal?

- Už můžu vylézt, mami? - Ještě ne, ale už to bude.

- Tlačí to. - Buď hodná.

Co říkal táta?

Je, mami, podívej se támhle.

Mami, co to je? Co se stalo?

Bože, Nicky!

To nic, jen klid.

Není ti nic? Nestalo se ti něco? Promiň mi to, prosím tě.

No tak, uklidněte se, nic to není. Všechno se srovná.

Teď hlavně klid.

Jeli k babičce. Zdá se, že si naší ochrany vůbec nevážej.

- No, já začínám mít stejnej dojem. - Náš člověk zaspal.

Už jsem ho za to setřel jako školáka, ale to se přece může stát každýmu.

To znám.

- Jsou zraněni? - Jen v šoku.

Chrisie má pár škrábanců. Byla připoutaná.

Cowley se zblázní. Měli jsme Jacka zavřít

a nechat Matta, ať se postará o jeho rodinu.

Jo, měli. Ale já mu dám, grázlovi.

Hatchi, máš návštěvu.

Dobrý den. Cowley.

CI5.

Dobrej. Postav na kafe.

- Jistě. - Tak běž.

Takhle teď trávíte čas?

- Líp než dřív, ne? - Ano, s tím souhlasím.

- Je to velmi příjemné místo. - Koupeno a zaplaceno.

- Chcete vidět účty? - Ne, jistě jsou v pořádku.

- Už jsme se viděli. - Kde?

Na večeři u Jimma Dickse ve dvaasedmdesátém.

No jo. Tehdy tam bylo moc lidí.

To bylo. Pár měsíců po tom vypukla korupční aféra.

Jimmy si to odseděl a zvládnul to.

Teď je v Jižní Africe, víte?

Je hlídačem ve zlatých dolech.

To mu sedí.

- Chtěl bych s vámi mluvit o Maiden Lane. - Maiden Lane?

Nebo Babylón? Proč ne něco staršího?

O Maiden Lane a o vašem zeti. A o jeho ženě a dětech.

Jich se to netýká.

Jack z toho vyvázl. Měl z pekla štěstí.

Vážně? Už vyvázl, Hatchi?

Policie z celého světa i s Interpolem ho nedostala.

Takže v něm něco asi bude.

Je lstivej. Jo, lstivej.

- Kdo podporuje rodinu? - No já, kdo jinej?

Dobře, tak si to rozvrhneme. Linda otevře dveře od garáže

- a máma mi mezitím zaplatí, jasné, Liz? - Ano, jasný.

Ty, Lindo, budeš dělat, že chceš vyndat kolo z garáže.

Matka ti řekne „ne“ a ty ho zase vrátíš zpátky, jasný?

- Jo. - Šikulka.

- A ty, Nicku, budeš u mámy. - Dobře.

Ne, dej ho zpátky.

Poběž, Lindo.

- Marty, je klid? - Jo, klid.

Dávej pozor, v noci tam chodí duch.

Jo, dám.

- To je milé, paní Hatchová. - To nic není.

Já se teď vzdálím, dcera chce přijet s dětmi

- a tak musím něco… - Obávám se, že nepřijedou, paní Hatchová.

Jak to? Proč myslíte, že nepřijedou?

Vaše dcera měla nehodu cestou sem.

- Můj bože. - Zdržujete mě starým případem,

- a přitom moje rodina měla nehodu. - Jsou v pořádku.

Vaše dcera má jen pár oděrek, ten případ s nehodou souvisí.

- A kde jsou teď? - Jsou v bezpečí.

- Chci je vidět. - Uvidíte, až přijde čas.

Kdo vašeho zetě tak nenávidí, že chce zabít jeho rodinu?

- Zabít? - Pokouší se o to.

Už zabil jejich kočku a psa.

Kočku otrávili sousedé.

- A psa? - Chrisie o psu nemluvila.

- Co vám řekla? - Jen že potřebuje být chvíli sama.

Takže nám sem přiveze děti.

Byla v depresi. Těžko nese, že je Jack pryč, víte?

Kdyby o něm slyšela, řekla by to?

Určitě.

Vezmi to, Rosie.

Jack se neukáže. Nenajdete ho.

- Schází mu rodina. - Schází?

Pravděpodobně někde zase něco peče.

Jediná dobrá věc na tom všem je, že se ho Chrisie zbavila.

To je opravdu váš názor?

Ženy… nevidí realitu.

- Pane Cowley! Pro vás. - Díky.

Tady Doyle, pane.

Auto, který ji shodilo ze silnice, bylo odstaveno u stanice metra.

Asi půl míle od nehody.

- Kdo vám řekl to číslo? - Kluk, co roznáší noviny.

Viděl srážku a řekl nám to.

- Co úřední registrace? - Jo, ukradli ho prý včera v noci.

Majitel o tom ani nevěděl.

- Bezstarostná nevinnost. - No jo.

Nechte ho tam být. Ať ho jen sledují.

Dobře, pane.

- Celá rodina. V lepších časech? - Ano.

- Jack a vaše dcera. Jejich svatba. - Ano.

A Chrisie při Nickově křtu.

Milý klouček.

A tady je mládenečkem na svatbě.

- Colin a Peggy. - Je skoro batole.

Colin? Roberts? Zemřel při požáru auta?

Ano, chudák.

A to je Linda jako družička. Měla světlejší vlasy.

A tohle je Peggy. Přišla o rozum.

Ani mě to nepřekvapilo.

Víte, předávkování.

- A tenhle? - To je Pet Wiever. Otec Peggy.

A tahle skupina… otec, já a ostatní.

- To už je pryč. - Chtěla, abyste si prohlížel

rodinné fotky? Rodinná alba jsou její vášní.

A proč ne? Pet Wiever.

- Jméno z minulosti. - Na vás je ještě asi brzy, pane Cowley,

- ale já si dám. - Den pokročil,

- snad malou skotskou. - Přinesu vodu.

Pro mne ne, paní Hatchová.

- Colin byl váš synovec? - No jo.

- Vy jste syny neměl? - Ne.

Jen Chrisie a její sestru v Miami.

- Chtěl jste čistou? - Díky.

- Co je s Petem Wieverem? - Co by.

Je to lotr na odpočinku jako já.

Na zdraví.

Pane Cowley, ta nehoda… Co se přesně stalo?

- Nic? - Nic.

- Chcete si zahrát? - Teď ne.

- Trojka je volná a mám čas. - Někdy jindy.

Dlouho jsem tě neviděl, policajte.

- Už ne. - Jo jasně, vzpomínám si.

- Co děláš teď? - Prostě žiju.

- Ty jsi přešel k nám? - Ne docela.

Co zase chtěj…

- Místní galerka? - Jo, malej kalibr.

- Nemohli jsme se poptat… - Ty drží spolu jako lepidlo.

- Nic. - Něco je ještě v Abott Street.

Je pozdě, poslední pokus.

Ověřoval jsem to na domovní správě.

Ten chlap dostal byť od města. Pustili ho před třemi měsíci.

Novou adresu nenechal.

To je neobvyklý pustit takovej byt, nezdá se ti?

Jo, měl k tomu i pozemek.

Blízko Stonova domu.

Zdravím. Někdo to tu nechal zarůst trávou, co?

Jo, škoda, bylo to tu pěkný.

Ale pak to zpustlo, zřejmě to už nechtěli.

- Je možný to koupit? - Jestli jste zdejší, zapište se nám.

- Co majitel? - Už jsem ho dlouho neviděl.

Nemoc… nebo třeba umřel.

Zapíšu se.

- Co? - Viděli ho několikrát vycházet

z jednoho z těch vysokejch domů v Kelmer Street.

Třeba rád koukal na město.

Žije se svou starou láskou v desátým patře.

Ta se toulá někde po klubech na severu.

- Výtah funguje? - V to doufám.

- Odčítáme plyn? - Ne, odbor veřejného zdraví.

Provádíme výzkum psychických poruch u obyvatel výškových budov.

- Zvládneš to? - Co?

- Kecat. - Jo, čtu noviny, ne?

Výborně, mluv i za mě.

- Doyle. - Jo?

Jede výtah.

Dobrý, klid.

- Šel jinam. - Dík.

- Bodie? - Jo.

Jed na krysy v desátým patře.

Třeba jezdí výtahem.

- No tak, Nicku, už máš být v posteli. - Ještě 5 minut, mami.

Už před chvíli jsi říkal 5 minut…

A teď chceš zase přidat.

Musím ho ale pochválit. Vede o sedm bodů.

- To už nemůžu dohnat. - Zítra můžeš pokračovat, ano?

- Jak dlouho u nás zůstaneš? - Den nebo dva.

- Fajn. Dobrou. - Dobrou.

Máš tady zbraň?

- Tak máš? - Pudr, rtěnku,

to je vše, co mám.

- Odvedeš tátu? - Ne, já ne.

On není špatný.

Je to tvůj táta, Lindo, ale jestli něco provedl, tak musí jít jednou před soud.

- Jak dlouho bude pryč? - To já nevím.

Ale jistě se budete vídat.

- Už se nebude schovávat. - To já vím.

Tak šup do postele.

Ale tati…

- Byl to dlouhý den, pojď. - Pomůžu Chrisie v kuchyni.

Jasně, díky.

- Buď přece hodná. - Tati.

- Co? - Já se bojím.

Nemusíš se bát, bude to v pořádku.

Pierson, dejte mi šéfa.

Operační? Majore Cowley.

Hned.

- Cowley. - Tady Pierson.

Pan Hatch chce s vámi mluvit.

Dejte mi ho.

Pane Cowley, tohle nejde.

- Rodina je v nebezpečí. - Vždyť jste souhlasil, Hatchi.

Neměl jsem na výběr. Kde jsou teď?

- Chci mluvit se svou dcerou! - Obávám se, že je to vyloučeno.

Ne, nic není vyloučeno. Když je máte v bezpečí,

není důvod, abych s ní nemohl mluvit!

- Za nic nemůže! - Bezpečnost rodiny

je teď záležitostí policie.

Že vás tam držíme je také kvůli její bezpečnosti.

Trvám na tom, že nebudou s nikým mluvit.

Budeme vás informovat, jak jsem slíbil, ale vy se teď držte naší dohody.

Doufám, že to všechno dobře dopadne. Když se jí něco stane,

tak vám tady udělám peklo na zemi.

Myslím, že byste se měl jít vyspat, Hatchi!

Už je čas jít.

- Nashle. - Ahoj.

- Miluju tě. - Já tebe taky, Chris.

- Zkazil jsem to. - To ne.

Jdi, ať to máš za sebou.

Náš člověk už vyšel ven.

- Směřuje k Luke Street. - Jo, už byl čas.

4-5 konec.

- 6-2? - Ano, 4-5?

Máte ho?

Někdo přichází.

Jo, je to on.

Dobře, sledujte ho.

Máš něco, Rhode?

Ne, nic.

- Začíná to. - Fajn.

Tady, Pete.

Mami!

Stůj, Pete!

Sakra!

Běží před dům.

Počkej, Wievere!

Zastav se! Nemá to smysl!

Neutečeš, Wievere!

Konec představení, Wievere!

Pozoroval ten dům i po tom, co to policie vzdala.

Možná zahlíd něco z toho pozemku.

Důchodci tráví na zahrádce celý dny, že jo?

- Co taky mají dělat? - A pořád viděl dceřinu sebevraždu.

To se vám povedlo. Necháte utéct hledaného zločince.

- Marty to prošvihnul. - Veleli jste tomu vy dva.

- Ale Wiever to zkusil - A pod Jackem se slehla zem.

- Nebude daleko. - Díky.

- To mám napsat do zprávy? - Zachránil ženu a dítě.

Jo, kam by šel? Bez nich by se zbláznil.

Někdy se ptám, jestli vám už neměkne mozek.

Oběma.

Jo, až ti zase zavolá nějakej kriminálník,

tak to radši polož.

- Můžu vidět rodinu? - Zeptej se mýho kolegy.

Jen si posluž.

No, to ti vyšlo.

Ahoj Nicky, ty už jsi vzhůru?

- Řekni. - Už jo.

Tati.

Broučku můj.

- Jsem tu. - To jo.

- Spala jsi? Už ses dočkala. - Jo.

- Tak pojď hezky k mámě. - Tak běž.

Jdeme.

www.Titulky.com