Original subtitles

Rody!

Jacku!

Pojď dál!

Jak se máš? Rád tě vidím.

Vážně tě rád vidím, Rody.

No ne! Vítej!

Nečekal jsem to…

Já nemůžu, já nemůžu!

- Drahý? - Díky, tohle nechci!

- Ale no tak! - Vyhoď je, Jacku!

- A všechny! - Co je s tebou?

- Vyhoď je! - Ty nevděčnej parchante!

Víš, kolik nás to stálo času?

Jenom klid! Nech toho a pojď ke mně!

- Co je? - Byl tam přece dlouho, ne?

Jo, dvacet pět let. Musel jsi do něčeho praštit.

Profesionálové

Liščí doupě na střeše

Díky!

Tak na zdraví!

Tak to vidíš.

Rvačky, loupeže, přepadení.

Pořád jsem snil o tomhle výhledu, a vidíš to.

Už jsem tu.

- Co chceš dělat? Odjedeš? - Něco jsme si přece slíbili.

Vzpomínáš jsi, jak jsme stáli na trati a čekali na vlak?

Už víš? Já, ty, Benny…

Chudák Terry.

- Slíbili jsme si Jižní Ameriku. - Ano.

- Benny to zvládl. - Šťastnej Benny.

Měl i prachy.

A my? Ty jsi měl 20 a já 25 let.

A chudáka Terryho ubodali ve vězení při rvačce.

My nemáme ani libru.

- Dluží nám, Jacku! - Takhle nemluv.

- To jediný mě drželo. - Rody, poslouchej mě.

Stačí když se jen podíváš na další vlak nebo banku, a zase tě dostanou.

Ne, ne! Mám novou fušku.

- Něco, kde nás nedokážou dostat. - Ne, Rody!

My ne!

Seděl jsem 20 let a už ani tejden!

- Už ani na hodinu! Nechci! - Jacku!

- Tohle je jistý. - No jo.

Jako ten vlak.

Ne, promiň, Rody.

Dobře, Jacku, rozumím.

Tak se rozejdeme.

Tak aby se na mě nedostali.

Ale sleduj zprávy, Jacku.

Protože mě uvidíš, jak odcházím s jedním milionem.

Jo. A potom si řekneš, to jsem mohl bejt já.

Koukej! Uvidíš!

Pane,

RAF žádá CI5 o pomoc.

Najděte 45 a 37, jsou na objížďce.

Vloupání do skladu zbraní.

Musel tady pracovat.

Jinak by ta akce neproběhla tak hladce.

Jo.

Co uděláme? Projdeme ten seznam?

To je vtip? Je tady alespoň dva tisíce jmen.

Včetně civilních zaměstnanců a střelnice.

Každý rok tudy projde nejmíň 30 tisíc lidí.

Tak co tu máme…bednu granátů plus granátomet.

Někde to tady mám.

Jo, granátomet, dva automaty a čtyři pistole.

A ještě jeden kulomet.

- Kolik munice? - Moc.

Zaráží mě, že si nevzali víc zbraní.

S takovým auťákem?

Spoustu tam toho nechali.

Jen jestli to není jen pro jednu zvláštní akci.

- Pytle s pískem? - Jsou tam všechny.

Málem jsem se zmrzačil, když jsem je vynášel.

- Zakryl jsi to? - Jo.

Sutí a starejma plachtama.

- Danstone, hotovo? - Ano.

- Co ta věc? - Funguje. Dosah dva kiláky.

Vysílačka.

- A máš taky frekvenci? - Jo, kanál třináct.

- Je na vysílání i příjem. - Použijem jen jeden kód.

- Slyšíš, jen jeden kód. - Jackpot!

Přesně Jackpot! A jak to zaslechneš…

- Vyrazím, obrazně řečeno. - Dobře.

Tak zítra.

Spustíme to zítra ráno.

Jackpot.

- Dělej! - Dobře.

Jeď, kousek!

Jdem na to!

No tak!

Hoď sebou!

- Co to je? - Pššt!

Potichu!

Jsme na cizím pozemku.

Dělej!

Dělej!

Jdem!

Tlač!

Čtyři pět.

Na střeše v Chamber Street je ukryt střelec.

Jeďte tam!

Rozumím, konec.

- Co je novýho? - Střelec v Chamber Street.

Pane Cowley,

- Co ten střelec? - On to ví.

No?

- Před hodinou jsme tu spali. - Nezákonný vstup do budovy.

Žádný vloupání, na druhém konci je spousta rozbitých oken.

- Vy jste je rozbili? - Ne.

- Říkala jsem, že se máme vypařit. - No tak!

- Co jste viděl? - Muže na střeše.

Jen jsem ho zahlídl, jak tam nese zbraň.

- Určitě? - No, kdybych nenašel…

To našel na schodech.

- Bodie? - 762.

- Jo, jasný. Nesl tam kulomet? - Vypadalo to tak.

- Byli jste nahoře? - Jo, je to osm pater, ale byli jsme tam.

Až u dveří na střechu.

Zamčeno.

- Jsou z oceli. - Nic víc jste nedělali?

Ne. Vždycky přece chcete, abychom na nic nesahali.

Nechte to CI5, tak v tomhle případě s radostí.

- Doyle! - Vezmem si neprůstřelný vesty, a jdem!

- Bodie? - Chci vědět, jaký tam má zbraně a výhled.

To já taky. No?

Na Buckinghamský palác nevidí, jestli myslíte tohle.

Jen na skladiště, nemocnici, dětský hřiště, pár domů…

- žádnej zajímavej cíl. - Tak jdem na to!

- Nejsi z formy? - Blbost!

Jestli tam někdo je, tak se nechci zadejchat.

Co máte tady?

- Zajištěno? - Perfektně!

Tak začnem s představením.

Jsou pevný.

- Rozstřílím zámek. - A půjdem s nima.

Jo, je v nich jen pár šroubů, ale co jinýho chceš dělat?

- Čtyři pět… - Slyším.

- Musíme rozstřílet zámek, jinak se nehnem. - Dobře.

- Můžem? - Jo.

- Můžem? - Jo.

Nemaj šanci.

- Doyle, Bodie? - Dveře se ani nehnuly! Pomůže jen nálož.

- Past! - Pojďte dolů!

Uzavřete prozatím oblast a všechny evakuujte.

- Dobře. - Zřejmě střílel na nemocnici.

- Zpátky! - Nemůžu!

Nařizuji, abyste se vrátil.

K zemi! Víc!

Můj Bože! Všichni pacienti jsou po operaci!

Už střílet nebude, tedy když k nim nepůjdete.

Já vím, že potřebují stálou péči.

- Kolik máme času? - To nevím. Moc ne.

Poslouchejte, prosím. Jmenuji se Cowley.

Jsem z CI5. Potřebuji pomoc.

Na druhé straně je muž, ale nechce vám ublížit, kdyby ano, už by to udělal.

Chce nás šokovat, a vás bohužel taky.

Jdeme na to!

Běž! No tak pohyb!

Zatím poslouchejte pana doktora.

Nějak je zaměstnejte.

Tak mě poslouchejte. Musíte se všichni uklidnit.

Brzy bude všechno v pořádku.

Na každou stranu jeden. Ty jdi naproti.

Mějte střechu na mušce.

Děje se něco dole?

Trochu to tam oživím.

Vy dva zpět na střechu tamhleté budovy.

- Pak se hlaste. - Ty jdi krýt vjezd.

- Běž! - Co se děje?

Šílenec na střeše.

Granát!

Další!

Zde je ta budova, my jsme zde.

Zde je prázdná továrna a opuštěné domy.

- Co ho zajímá? - Nemocnice.

Pooperační pokoj. Má ho tam přímo na očích.

Už rozbil všechna okna a rozstřílel pokoj.

Zatím žádní zranění, ale nikdo nesmí k pacientům jít.

Doktor to zkusil a málem mu ustřelil hlavu.

V tom pokoji je šest lidí, všichni potřebují péči, ale nikdo se tam nedostane.

Má nás. Nemůžeme dělat vůbec nic.

Dobře, oblast je uzavřena.

Ale má to televize.

Díky!

Přerušujeme program důležitou zprávou.

Dnes časně ráno obsadil střechu na břehu Temže střelec.

Bylo nám řečeno, že došlo ke střelbě na nemocnici.

Zatím nejsou hlášeni žádní zranění.

Na místo ihned dorazila CI5. Ještě se k této události vrátíme.

- Bud Cowleymu. - Slyším!

- Jsem nejvýš, jak to šlo. - Vidíš tam někoho?

- Známky pohybu? - Jsem málo vysoko.

- Je jistě tak 15 metrů nade mnou. -Zůstaň tam.

Jasně.

Vybral si dobře. Nic není výš než oni.

Nedohlédnem tam.

Chci znát jeho sílu.

Zavolám vrtulník.

Nic není výš?

Jsi blázen!

Na tom žebříku jsi jako na dlani.

Kdo tady mluví o žebříku?

Dá se vylézt na druhý straně, přímo po zdi.

- To nezvládneš! - Já vím! Ale ty jo.

Že jo?

No tak! Jsi nejlepší lezec, co máme. Byl jsi na Eigeru.

Jo. Já jsem průvodce.

A nikdo po mně nestřílel.

Mohl by ses pověsit přímo na ty kruhy a přivázat se.

A pak vylézt zbývajících deset metrů.

Těm zvětralejm cihlám nemůžeme věřit.

Sám to nezvládnu, Murphy.

Jsi blázen.

Oba jsme blázni!

Nespojíme se už s nima?

Ještě ne. Teď jim ukážem trumf.

Jdi na to!

Vrtulník pro Cowleyho. Právě jsme nad objektem.

Děkuju, buďte na příjmu.

Vrtulník. Zapínají kameru.

Dobře.

- Vrtulník? - Vrtulník pro Cowleyho.

Snímám tu střechu.

Ne blízko! Nezapomeňte, že má kulomet.

Rozumím. Budeme létat kolem v kruzích.

- Můj Bože! - Má tam nahoře skoro malou pevnost.

Někdo tam je!

- Je to dívka. - Rukojmí!

Vidím slovo rukojmí. Má to napsané na zádech.

Tak do toho!

Úsměv.

- Co tam hodit slznej granát? - To ne.

Vítr to nahoře rozfouká.

Tak jsme vynesli trumf.

Teď je zaženem pryč.

Zpátky! Rychle!

Je nervózní.

A já taky.

- Zajímalo by mě, kde ji vzal! - To nevím.

- Cowley pro Newtona. - Slyším.

Má rukojmí, mladou dívku, brunetu.

Nevíme, kdo to je, ale máme záznam.

Tak o co mu jde?!

Fáze dvě?

Fáze dvě? To ne.

Zatím ne.

Dáme jim půlhodinu na to, aby se zapotili.

Alespoň tu není sníh a led.

Bude to pracný.

Nemáme tady dost skob.

Napřed vylezu co nejvýš a přivážu se.

Ty použiješ moje skoby.

Založíš vejškovej tábor?

Hele, Bodie, ty jsi lepší střelec.

Ale no tak! Máš stejnou střeleckou třídu jako já.

Kromě toho lezeš první. Tak pojď.

Drží se v uctivý vzdálenosti.

Fáze dvě.

- Pan Cowley? - Je v dodávce.

- Nesu ty fotky. - Díky, poručíku.

Tak takhle to tam nahoře vypadá.

- Je tam vlastně zakopaný. - A chce tam zůstat.

Kdysi jsem něco takového viděl, ale nebylo to tak připravené.

Ale o co jde? Co chce?

Pane, něco jsem zaslechl na kanálu 25.

Muž ze střechy chce mluvit s velícím mužem.

Jo.

- Tady Cowley. - Tady muž ze střechy.

Předpokládám, že vás zajímá, co dělám nahoře.

Jen víte, kde právě teď jsem.

Pro všechny případy vám to popíšu.

Jsem nahoře a mám hezkej výhled na nemocnici.

Jídlo? Jídlo mám na měsíc.

Ne že by vám to trvalo tak dlouho než mně.

Pochopíte, ale pro všechny případy.

A nemyslete na to, že vyrazíte ty ocelový dveře.

O pytlích s pískem víte. A pro každý případ jsem se pojistil.

Mám rukojmí.

- Kdo to je? - Je jedno, kdo to je.

- Je to jen pojistka. - Proti čemu?

Když nesplníte moje podmínky.

A jaké jsou?

Milion dolarů, nic víc.

Jeden milion. V malejch bankovkách.

A to maximálně desetidolarovky.

A budou ve dvou pevnejch kufrech, jasný?

- Chvíli to bude trvat. - Mám spoustu času.

Třeba do konce světa.

Ale co ti pacienti?

- Nevím, kolik času mají oni. - Dobře, souhlasím.

- Jak to proběhne? - Nejdřív peníze, pak to řeknu.

- Moment! Co rukojmí? - To je prozatím všechno.

Sežeňte peníze, víc vám neřeknu!

Volejte ministra vnitra, ať se rychle přivezou peníze.

- Milion dolarů? - A máte jiný návrh?!

Já ho znám.

Nosí rukavice… a ten hlas! Znám ho!

Musí být v záznamech.

- Nápady? - No… - No?

- Zbraně, munice. - To vloupání do skladu.

Jen dávám dohromady dvě a dvě.

Čtyři to ale nejsou, k tomu vloupání nemáte jedinou stopu.

- Jen tipuju. - Tak spusť!

Ze soudního říkají, že na nábojnici je část otisku palce, někdo ji tedy měl v ruce.

Dobře, tak to zkus.

Nikdo nesmí dovnitř, ani naše kamery.

Ale my jsme u severní strany budovy a díky našim teleobjektivům…

Jacku?

- Jacku! - Pššt!

Co to děláš?

Měli jsme přece jít už pryč a ty jsi měl být připravenej.

Teď nikam nejdu.

… jen takový temný stín. Je to ale málo, abychom něco poznali.

Určitě to nestačí ani střelcům z CI5…

kteří celý prostor sledují.

Jacku, tebe se to přece netýká.

Myslím si, že je to Rody.

- Jak jim je? - Udělejte něco!

- Děláme, co můžeme! - Když se k nim nedostanem, zemřou!

- Děláme, co můžeme! - To nestačí!

Zpátky!

Otisků je tam moc.

- Policajta, kluka, co to našel. - A co ten kus palce?

K soudu bych s tím tedy nešel. Vymezil jsem tuhle možnost.

- Paul Stacey? - Násilnosti, malé krádeže.

Já vím. Co jeho záznamy?

Zbrojmistr v armádě. Byl tam od sedmnácti, ve zbraních se vyzná.

Paul Stacey. Smím si to vzít?

- Hýbe se tam něco? - Nic.

Vůbec nic.

- Půlhodina je pryč. - Jen klid.

Sehnat tolik malejch bankovek chce čas.

- Ještě půlhodinu? - Dáme jim ještě třicet minut.

A pak to tady zase oživíme.

Šílenost!

Anonymní střelec, anonymní rukojmí.

- To je šílené. - Ani ne.

Když nás něco nenapadne, tak bude ten střelec bohatší o milion dolarů.

Přece ho tam neutratí, že jo?

Jednou musí sejít dolů.

- Kdo jste? - Buď zticha a nehejbej se.

CI5 hledá Paula Staceyho. Kde je?

- Nevím, dlouho jsem ho neviděla. - Pojď sem.

- Tak moment! - Tušil jsem to! Je to cítit až ke dveřím.

- Co je vám do toho? - Jsi zatčená!

Cože? Kvůli jointu? Nechte toho!

- O co vám jde?! - Za kilo hašiše, když nebudeš spolupracovat.

- Tak kde je? - Nechte toho!

- Tak kde je?! - Nevím!

- Ale víš! - Nechte mě!

Nevím nic!

- Olej na zbraně! - Já o tom nic nevím!

Drogy budou drobnost ve srovnání s vraždou a vydíráním.

- Jdem! - Já nic nevím!

- Já nic nevím. - A o čem?

- O akci. Má to být balík. - Jaká akce? Kdo v tom jede?

Přísahám, že o tom nic nevím.

Nic mi neříká. Trochu se zhulím a pak jsem hodně ukecaná.

Něco ti řeknu! Vrať se do pokoje a ubal jsi dalšího.

No tak!

A vychutnej si ho, protože tam kam půjdeš si dlouho žádnýho nedáš.

- Dobře. Párkrát někomu volal. - Komu?

- To nevím. - To je málo.

- Viděla jsem ho. - V autě?

- V taxíku! - Jak vypadal?

- Normální, měl tmavý vlasy. - To je málo.

Dunston. Ten to je!

- Jo? - Bylo to napsaný na jeho brašně.

- T. Dunston. - Fajn.

Vrtulník pro Cowleyho. Vracíme se na základnu pro palivo.

Rozumím.

Čtyři pět pro základnu.

- Slyším. - Byl jsem za Staceyho holkou.

Řekla mi jedno jméno.

- Dunston. - Těch bude mraky!

Tenhle Dunston měl svoje jméno napsané na pracovní brašně.

- Je technik? - Jo, jasně.

Pořád myslím na tu krádež zbraní z vojenskýho skladu.

Začnu u záznamů RAF. Konec.

Trochu to oživím.

Tady je váš přítel ze střechy.

Vidíte ten prázdnej dům směrem na západ?

Tak se dívejte.

Mám tady takových ještě hodně.

Teď už vás mám v hrsti.

Nemocnici a jakejkoliv barák, kterej odsud vidím.

- Vždyť jsme pro ty peníze poslali. - Ať to netrvá moc dlouho!

Ať to není dlouho!

Pomoz nám, Bože!

Měli dost času.

Trvá vám to! Láduju další granát.

Děláme, co je v našich silách. Poslali jsme pro peníze.

Ne! Jsou tady, přivezli peníze!

Dobrý! Jsou tu.

Jsou tu. Vy jste to dokázal.

Ještě ne!

Běžte!

Máme peníze.

V kufrech, jak jste to chtěl.

Co teď?

Jeden muž vyjde a připevní ty kufry na háky.

Ať tam pořádně držej!

Protože když spadnou, tak to odnese ta nemocnice.

Nejdeme pozdě?

Nikdy nejdem pozdě, Murphy!

25 let jsem čekal!

Dobrý!

Teď jsem její stín, rozumíte?

Uděláte, co řeknu! Všechno!

- Rozumím! - Všichni se stáhnou!

Všichni muži se stáhnou na vzdálenost, kam dohlídnu.

Chci auto s plnou nádrží!

- A chci, aby zastavilo… - K zemi!

Ne! To nebylo na můj rozkaz! Nestřílet!

- Chceme s vámi spolupracovat! - Nahoře někdo je!

- Má samopal! - Bodie, zahoď to!

Hoď ho hned dolů!

- Střelil Murpha. - Viděl jsem, právě uzavíráme dohodu.

Dohodu, slyšíš mě?!

Když to neuděláš, tak všechno zkazíš!

- Mám tady raněnýho muže! - Zahoď to!

Bodie!

- No? - To je lepší!

Můžeme začít znova.

- Tady, pane. - Díky!

Čtyři pět.

Mluv.

Thomas Dunston, velitel letectva, propuštěn v roce 78, když byl u RAF.

Poslední známá adresa Needle Lane v Camberley, Surrey.

Jedu tam, konec.

Muži na střeše, slyšíte?

Pacienti v nemocnici jsou na tom moc špatně.

- Dovolte doktorovi, aby k nim šel. - Hned jak se vydám na cestu.

- Splnili jsme vaše požadavky! - Ne, dokud nebudeme v bezpečí.

Jsou to nemocní lidé. Oni vám neublížili.

Ale do vaší společnosti patří, ne?

Splácejí půjčky a daně.

Sedí v porotách!

- Je to vaše věc! - O co mu jde teď?!

Čím dřív se dostanu odtud, tím dřív se dostanete k nim.

- Podej mi tu zbraň. - Nemůžu hejbat rukou!

Tak použij tu druhou!

No tak!

Dělej!

Bude to takhle:

auto s plnou nádrží, jak jsem říkal.

Sejdu dolů po schodech.

Se svým rukojmím.

Na zádech má zbraň a granát.

A je odjištěnej.

- Když uvidím někoho na schodech… - Nebude tam nikdo.

To vám radím, nebo to poletí!

- Kam pojedete tím vozem? - To vám může být fuk.

- Jen ho sem přivezte. - Už jede!

Moc fajn!

Další instrukce řeknu potom.

- Vyhrál. - Ještě ne.

- Zdržíme ho? - Tohohle? Žertujete?

Dobře, ještě pět minut a můžeme udělat, co chce.

Tak už je tady. Váš vůz čeká.

Je tam?

Jo.

Teď všichni pryč. Nechci vidět živáčka.

Když jo, tak zabiju rukojmí!

Tak, dobrý!

A teď Dunstona.

Jackpote!

Jackpote, pojď pro nás!

Ještě něco.

- Ten vrtulník musí zmizet. - Ale…

Jinak se odtud nehnem!

Cowley pro vrtulník, leťte na základnu!

Slyším, vracíme se.

Ještě pár minut, než zmizí ten vrtulník z dohledu.

Pak sejdeme dolů po schodech.

A pak se vrátíte k normální práci.

- Určitě nás Dunston slyšel? - Jasně, že jo.

Neměl nic jinýho na práci. Jen čekat na nás.

Bude tu hned.

- Klapne to! - Jaká je naděje?

Nejlepší! Čekají na nás, protože jsme jim to řekli.

Čekají tam dole, aby nás sejmuli.

Ale to už budem dlouho pryč.

Letí!

Uvidíme, jak Dunstonova rušička funguje.

Co to sakra dělají?! Cowley pro vrtulník!

Cowley pro vrtulník!

Slyšíte?! No tak!

Slyšíte, pilote?!

Slyšíte mě?! Zpátky!

- Jdeme! - Mají 30 sekund, než zjistí, že jsme je dostali.

Nahoru! Běž!

Dostali nás!

Je to podraz!

Nahoru, leť!

Helikoptéra nyní opisuje kruh.

Policie se velmi snaží! Zdá se, že na zemi je zmatek…

Co to děláš?!

Leť na druhou stranu!

Helikoptéra začíná sestupovat stále níž.

CI5 jde naproti muži na žebříku.

A právě vidím, že jsou policisté překvapeni.

Strašné! Děsivé!

Ten muž spadl!

Spadl na zem.

Policie k němu spěchá, ale on…

Mohl jsem tam být…

To jsem mohl.

Do nemocnice!

Rychle!

Nikdy bych si nemyslel, že to znovu uvidím.

A rozhodně ne tady v Londýně!

www.Titulky.com